Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 12. července 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pěkný den, Zita Senková vás vítá u pořadu ‚Jak to vidí‘. Mým dnešním hostem je světící biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Věnovat se budeme například vztahům svatého stolce a Ruské federace, desateru pro sociální sítě, ale také symbolu boje za důstojnou smrt. Dobrý poslech. – Po téměř 11 letech ve vegetativním stavu zemřel včera 42letý Vincent Lambert. Ochrnutý zůstal po dopravní nehodě v roce 2008. Francouzští lékaři, podle nichž pacient nevnímal své okolí a veškeré pokusy o zlepšení jeho zdravotního stavu byly marné, muže po dlouhých soudních sporech přestali na začátku tohoto měsíce uměle vyživovat. Případ rozdělil jak rodinu Vincenta Lamberta, tak i francouzské veřejné mínění i lékaře. Zatímco například jeho manželka i část rodiny byly pro odpojení od přístrojů zajišťujících umělou výživu, rodiče Lamberta a někteří příbuzní byli proti. Obrátili se dokonce na soud pro lidská práva ve Štrasburku nebo i na Radu OSN pro lidská práva. Co si vy myslíte, pane biskupe, o tomto velmi choulostivém, emotivním případu, kterým žije nyní celá Francie?

Václav MALÝ, biskup:
Je to složité. Je třeba rozlišovat, že aktivní eutanazie není přípustná. To znamená, pomoci člověku ke smrti aktivně tím, že mu dají injekci nebo nějaké léky, kdy ukončí jeho život... I když se říká, že ten člověk o to požádá, tak kolikrát je ten člověk v takovém zvláštním psychickém stavu a tady je třeba opravdu opatrnosti. Takže zásadně aktivní eutanazie ne, protože lidský život je dar a s lidským životem nemůže člověk zacházet nějak libovolně. Na druhé straně samozřejmě jsou případy, že ten člověk už je v podstatě mozkově mrtvý, ale vegetativně žije. Ale tady je třeba rozlišovat, jestli je na přístrojích, které jsou nutné k tomu, aby ten člověk vůbec žil, například aby bilo srdce, aby mohl dýchat a podobně. Tady je jakýsi prostor, ale musí to být opravdu po velmi vážné konzultaci lékařského kolegia, jestli odpojit nebo ne. Zvláště když v podstatě to trvá mnoho let. Na druhé straně jsou také lidé, a to je tento případ, kteří nepotřebují přístroje k chodu svého těla, že to řeknu tak nepěkně, ale kdy potřebují výživu. Takže tady bych byl velmi opatrný, protože když se odpojí od té výživy, tak ten člověk v podstatě hladoví, a to je opravdu velmi kruté. Tak to je třeba velmi jemně odlišovat, ale samozřejmě být opatrný. Na druhé straně, když ti příbuzní, manželka a další blízcí příbuzní, si to přáli, tak to není něco proti vůli těch, kteří jsou blízko tomu člověku. Já vím, že to není jednoznačné. Je to případ od případu. Takže znovu opakuji, aktivní eutanazie ne v žádném případě. Ale co se týká odpojení od přístrojů, tak tam je třeba rozlišovat, a zároveň také rozlišovat, jestli je ten člověk napojen jen na výživu, nikoliv na další přístroje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem francouzský zákon z roku 2005 aktivní eutanazii zakazuje, umožňuje ale za určitých podmínek nechat zemřít člověka, jehož stav je podle lékařů beznadějný. Vlastně z Vincenta Lamberta se stal ve Francii jakýsi symbol boje za důstojnou smrt, mohli bychom říct.

Václav MALÝ, biskup:
Ano, to je třeba respektovat, protože dneska je smrt tak vytěsňována z běžného života, už jsme o tom kolikrát mluvili, jako něco, čeho se nebudeme příliš dotýkat. Ale opravdu je potřeba do poslední chvíle zachovat úctu k tomu člověku, byť se už třeba neprojevuje, nekomunikuje a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministr zdravotnictví Vojtěch Adam včera se zástupci církví podepsal dohodu o duchovní péči ve zdravotnictví. Ta tak dostala jasná pravidla jak pro poskytování, tak výkon této služby v zařízeních lůžkové péče. Podle Ministerstva zdravotnictví působí momentálně ve zhruba stovce nemocnic a hospiců na 140 kaplanů z 10 církví. Jaký přínos vidíte právě v této duchovní službě, pane biskupe?

Václav MALÝ, biskup:
Je to velmi pozitivní krok. Je dobře, že to dostalo určitá pravidla, protože ti lidé potřebují také někoho, komu se mohou svěřit. Nejde o to, přesvědčovat ty nemocné o svém náboženském směřování, ale lidsky k těm lidem přistupovat. A přirozeně tomu, kdo žádá, také nabídnout osobní pomoc a duchovní pomoc. Ale především jde o to, být tomu člověku nablízku. Ti kaplani se tomu mohou věnovat každý den. Chodí po těch pokojích a samozřejmě nikoho nenutí. Záleží na každém jednotlivém nemocném, jestli o ten rozhovor stojí nebo nestojí. Já to vidím jako velmi pozitivní. O tom už jsme taky někdy mluvili. Při vší úctě k mnoha lékařům, kteří jsou vynikající odborníci... Ale někdy se zapomíná u těch lékařů i u těch sester, které jsou často přepracované, to já chápu, na osobní vztah vůči tomu pacientovi. Často má člověk pocit, že je předmět péče, třeba vynikající, ale na druhé straně také člověk potřebuje komunikovat. Takže ti kaplani v tomto hrají velmi dobrou roli. Bylo by špatné, kdyby to chápali jako konkurenci kaplani jednotlivých církví. Nejde o to získávat, znovu opakuji, ale jde o to, být těm lidem blízko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež František přijal před pár ve Vatikánu ruského prezidenta Vladimira Putina. Je to již třetí setkání. Poslední návštěva se uskutečnila před čtyřmi lety. Tehdy spolu řešili situaci na Blízkém východě a také na Ukrajině. Byla tato země i nyní předmětem rozhovorů? Protože zůstává citlivou otázkou v těch vztazích Ruska a Vatikánu.

Václav MALÝ, biskup:
Podle toho komuniké tam padlo několik témat. Byla to už třetí návštěva Vladimira Putina ve Vatikánu a je dobře, že papež komunikuje i s tímto mužem. Především byla podepsána smlouva mezi dětskou nemocnicí, kterou spravuje Vatikán, a dětskými nemocnicemi v Rusku. To myslím, že je takový konkrétní krok, že vatikánská nemocnice slíbila pomoc těm pediatrickým nemocnicím v Rusku. Za druhé se hovořilo o mezinárodní situaci. Hovořilo se o Sýrii. Jak je známo, Rusko podporuje současného prezidenta Asada, také bombardovalo v poslední době nějaké území, kde jsou odpůrci prezidenta Asada a kde zahynulo poměrně dost lidí. Také hovořili o Venezuele, protože je jasné, že prezident Maduro nevládne dobrým demokratickým způsobem, ale nedávno přistálo v Caracasu ruské letadlo. Předpokládá se, že tam přišli nějací generálové, kteří pomáhají venezuelské armádě, aby potlačila veškeré odpory proti současnému prezidentovi Madurovi. A papeži samozřejmě záleží na Latinské Americe. On dobře zná tu situaci, odtud pochází. Takže to je další takové žhavé téma. A je dobře, že papež dodal na stůl s prezidentem Putinem... Zároveň další den po té návštěvě se papež setkal s řeckokatolickými biskupy na Ukrajině. Jednalo se tedy také o Ukrajině a to je takový velmi citlivý bod pro pravoslavnou církev v Rusku i na Ukrajině, existence řeckokatolíků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Opadlo už, pane biskupe, vůbec to napětí poté, co ukrajinská pravoslavná církev, která byla po staletí pod kontrolou Moskvy, vyhlásila nezávislost? Rusko tvrdí, že tento krok měl více politický než náboženský důvod...

Václav MALÝ, biskup:
Přirozeně ta snaha o osamostatnění a nezávislost Ukrajiny se promítla i do církevního prostředí, takže je napětí mezi ukrajinskou pravoslavnou církví a mezi pravoslavnou církví Moskevského patriarchátu Ruska... Tato ruská pravoslavná církev dneska vystupuje jako dědička a držitelka hodnot, které Západ opouští. Často to také zdůrazňuje. A prezident Putin se sune do role zachránce hodnot, které jsou přehlíženy v Západní Evropě. Takže to politikum i to duchovní a náboženské je smíšeno v ruské pravoslavné církvi. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Patriarcha Kirill je ve velmi těžké situaci, protože jsou na něj tlaky. On se z toho samozřejmě snaží nějakým způsobem vybruslit. Ale to těsné napojení ruské pravoslavné církve na tu moc, a ono to má svoji tradici, není opravdu zdravé. A není zdravé, že prezident Putin vystupuje jakožto ten pilíř pravoslaví, který má morální právo mluvit o hodnotách, zatímco on sám neplní určité demokratické postupy. To už tady nemusíme ani rozebírat. Samozřejmě ruská pravoslavná církev stále vyznává tzv. kanonické území. To znamená, že konfesně to území musí patřit té převládající církvi, v tomto případě ruské. Takže ty ostatní křesťanské církve v Rusku to nemají vůbec snadné. Na Ukrajině se ta situace už změnila v posledních letech. Soužití mezi řeckokatolíky i těmi pravoslavnými je poměrně klidné, ale samozřejmě to má ještě daleko k nějakému opravdovému bratrství a společnému svědectví o evangeliu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
František se před třemi lety, pokud se nepletu, setkal na Kubě s hlavou ruské pravoslavné církve patriarchou Kirillem. Předpokládá se třeba další schůzka? Protože tehdy se to setkání obou hlav interpretovalo jako takový mezník...

Václav MALÝ, biskup:
Ano, bylo to přelomové setkání, protože to bylo vůbec poprvé, kdy se moskevský patriarcha setkal s papežem. Předcházející papežové Jan Pavel II., Benedikt toužili po tom, setkat se s Kirillem. On to stále odmítal, až tedy povolil a bylo to na Kubě. Je zajímavé, že na tomto ostrově nesvobody. Ale dobře, že se to konalo. Nicméně nějaké takové sáhodlouhé důsledky to nemá. František by jel rád také do Moskvy, ne proto, aby tam brojil proti pravoslavným, ale aby tam byl jako posel pokoje, posel spolupráce, ekumenismu... Zatím k tomu nedošlo, protože odpor k části pravoslavné ruské církve je velmi velký. Ale je dobře, že je úsilí o tom setkání... Přece to napětí trochu povolilo po setkání Kirilla a papeže Františka. Ale jsme teprve na začátku cesty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná i ta jeho potenciální návštěva byla předmětem rozhovoru s Vladimirem Putinem. Mimochodem poslední sovětský prezident Michail Gorbačov a první ruský prezident Boris Jelcin zvali tehdy papeže Jana Pavla II., a návštěva se také neuskutečnila.

Václav MALÝ, biskup:
To byla trochu jiná geopolitická situace. Dnes Vladimir Putin samozřejmě hledí na to, aby bylo Rusko respektováno jako světová velmoc. I když Rusko nemůže soupeřit, co se týká světové velmoci, například s Čínou ani se Spojenými státy, tak Vladimir Putin chce pozdvihnout toto sebevědomí Rusů. To hraje svou roli. Takže se brání veškerým nějakým krokům, které by vypadaly jako ústupek nebo slabost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež schválil změnu v textu Otčenáše. Nejznámější z modliteb křesťanů. Interpretace slov „neuveď nás v pokušení“ podle papeže nebyla přesná proto, že Bůh lidi nenavádí k hříchu. Podle Františka se má nově říkat: „Nedopusť, ať podlehneme pokušení.“ Vnímáte jeho připomínku jako relevantní?

Václav MALÝ, biskup:
Myslím si, že je to relevantní. Nedopusť, abychom neupadli do pokušení... Může to mít ještě různé jemné překladové finesy. Ale je to lepší vyjádření. Pokušení člověka provází, a nejen sexuální pokušení, jak se to často vnímá a zužuje. Je pokušení manipulovat druhými, je pokušení učinit peníze středem svého života, pokušení zmocnit se toho druhého, vlastnit ty druhé... A mohli bychom tady jmenovat celou škálu lidských postojů. Samozřejmě tím pokušením je člověk stále nějakým způsobem šimrán a čas od času mu podléhá. Někdo častěji, někdo méně. Je třeba odolávat. Bůh není příčinou tohoto pokušení. To patří ke křehkosti lidské přirozenosti. Zároveň je respektována lidská svoboda. Člověk přece má svobodu, aby tomu pokušení odolal. Pokud by neměl plnou svobodu se rozhodovat, byl by, člověk, jako loutka... Myslím si, že tato připomínka papeže Františka je velmi věcná. Přirozeně zvyk je železnou košilí. Například u nás se zatím nebude měnit, alespoň tedy v římskokatolické církvi, v ČR to znění. Možná třeba časem ano. To já nemohu předvídat. Málo platné, i já jsem byl v tom vychován. A vím, jak některé modlitby v katolické církvi v poslední době – ty, které byly trochu přeformulovány... Dělá to potíže i mně. Často se musím podívat ještě i do písemného textu. Natož u toho Otčenáše...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak to tedy bude nebo musí být v praxi, pane Malý? Protože tu změnu papež schválil v italské verzi modlitby. Musí další země přijmout tuto úpravu?

Václav MALÝ, biskup:
Záleží na každé biskupské konferenci. Nikdo není nucen. A samozřejmě každý jazyk má své jemnosti. Takže opravdu záleží na rozhodnutí biskupské konference té které země. A myslím si, že je to dobře, že je to taková správná decentralizace, že nelze říci jednoho dne: Musí to být ve všech jazycích stejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Má šanci ujmout se tato změna podle vás mezi věřícími?

Václav MALÝ, biskup:
Někteří by pro to plédovali, jak jsem hovořil s některými lidmi, ale já jsem nedělal žádnou anketu ani nebyla vyhlášena žádná anketa. Také by bylo dobré toto projednat i s křesťany sesterských křesťanských církví, abychom se všichni křesťané modlili stejně, protože máme vydávat svědectví o tom podstatném a bylo by asi divné, že by ta základní modlitba zněla jinak v různých křesťanských církvích. Takže to je proces. Je třeba mít trpělivost. Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Anglikánská církev vydala pravidla pro komunikaci na internetu. Chce tím řešit problém nenávistné komunikace na sociálních sítích. Jaká jsou ta digitální přikázání, která mají pomáhat lidem korektně reagovat na příspěvky?

Václav MALÝ, biskup:
To mě velmi nadchlo, protože, jak známo, křesťané mají ve vínku desatero, ale to mají i židé. To jsou takové základní směrnice, pilíře směřování lidského života. Teď arcibiskup canterburský, který je takovou nepsanou hlavou anglikánské církve, podepsal právě tzv. digi přikázání. Je to obdoba desatera, ale týká se to digitálního prostoru, který dnes ovládá život mnoha lidí, celé naší planety. Takže já bych jenom zmínil některé ty body. Především zjistit, že ten, kdo mě oslovuje nebo koho vyhledávám... Že je to bezpečné. Že to nezraňuje myšlení dětí nebo mladých lidí, kteří jsou velmi ovlivnitelní. Zjistit si tedy, pokud možno, původce té zprávy nebo toho oslovení. Potom to, že ten, který to sleduje a chce třeba odpovídat, má být uctivý a ohleduplný. Že tam nemá být, v té jeho komunikaci, ani stín nenávisti, ani stín zneužívání třeba nevzdělanosti toho druhého, ani tam nemá být žádné vyhrožování. Pak má být ten, kdo vstupuje do toho digitálního světa, laskavý. Jednej s druhým, jak chceš, aby jednal s tebou. A zároveň odpovídej tak, jako bys mluvil tváří v tvář. Nevynechávej příležitost, když komunikuješ s někým přes digitální prostor, abys ho vyhledal a mluvil s ním tváří v tvář. A to si myslím, že je velmi důležité. To dneska postrádáme už i v církvi. Vyřizujeme spoustu věcí skvěle, ale často toho, s nímž komunikuji, nevidím delší čas. A já to osobně cítím jako veliký dluh... Že ta komunikace potom zakrňuje. Zároveň buď čestný; neklam, kdo jsi. To znamená, nehraj si na něco, že jsi lepší, než jsi. Vyžaduje to tedy upřímnost. Buď odpovědný; ber v úvahu, co říkáš a píšeš. Myslím si, že ta zodpovědnost za slovo je také velmi důležitá. Že člověk si má opravdu rozmyslet, co napíše, jak odpoví, protože emoce nejsou dobrým rádcem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď ještě aby se lidé na sociálních sítích tím řídili, pane biskupe...

Václav MALÝ, biskup:
Je dobře, že anglikánská církev toto vydala. Samozřejmě, že se to ne všude bude plnit. Ale je to taková směrnice, která se týká této velmi citlivé oblasti lidské komunikace. ... Buď dobrým vyslancem. To znamená ne tím, který šíří jenom poplašné zprávy, který vidí černobíle apod. ... Zároveň když nesouhlasíš, tak nesouhlas opravdu solidním způsobem. Jde přece o hodnoty. Nejde o to, aby se člověk prosadil, aby ukázal, že je lepší než ten druhý. ... Úctu k tomu druhému, se kterým komunikuji... Je to můj protějšek, nikoliv především soupeř. Chraň druhé. Nevypouštěj důvěrné informace, respektuj copyright a vždycky se dotaž na zdroj. Vidíte...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tesat do kamene!

Václav MALÝ, biskup:
Ne do živého. ... A samozřejmě dodržuj pravidla. Zároveň oznam, pokud tato komunikace je úmyslně narušována nějakým zdrojem. Je třeba, aby se opravdu respektovala pravidla médií. To znamená, aby byly šířeny zprávy pravdivé, zprávy ověřené, zprávy, které nevyvolají chaos nebo zmatek. Tak to jen tak ve stručnosti. Já jsem na to přišel před 14 dny a velmi mě to nadchlo. Proto pokládám za dobré, že to tady mohu prezentovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co podle vás vede lidi k nenávistným komentářům?

Václav MALÝ, biskup:
Je to často nespokojenost sám se sebou. Nějaké frustrace a zároveň podléhání emocím, podléhání dojmům... Je to nedůstojné člověka. Já čas od času také dostanu... A musím říci, že zdaleka ne často. A jenom žasnu, jak ti lidé jsou hrubí, jak ti lidé potřebují něco tak jako vykřiknout a stříknout jed.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řecko se vzpamatovává po ničivých bouřích, které si na poloostrově Chalkidiki vyžádaly životy nejméně sedmi zahraničních turistů. Mezi nimi je i manželský pár z ČR. Asi tři desítky lidí skončily v nemocnici. Den předtím bouře a silné deště, při nichž padaly kroupy o velikosti pomeranče, postihly i italské pobřeží Jaderského moře. Slovenský deník SME v komentáři mimo jiné dnes napsal, že Řecko je ukázkou toho, jak bude vypadat náš svět, a že nám naše děti nepoděkují. Autor má na mysli klimatické změny, extrémy počasí a vliv člověka na toto všechno dění. Velké téma také, mimochodem, pro papeže Františka. Pro něj je třeba ekologická otázka i otázkou sociální.

Václav MALÝ, biskup:
Ano. Papež vydal encykliku Laudato si´ – Buď pochválen – v r. 2015, kde právě mluví o ekologii. A co je zajímavé, je to, že vyzývá všechny lidi, aby byli také lidmi ekologickými. To znamená šetrní, střídmí, aby měli úctu sami k sobě, a že ekologie souvisí také se sociální situací. Že je třeba rozvíjet nejen dobrý vztah k přírodě, ale také sociální lásku. A on to shrnuje pěkně... Že to má být integrální ekologie, která zahrnuje nejen přírodu neživou i živou, ale právě také především člověka a lidskou vzájemnost. Tato integrální ekologie má být spojena s adekvátní antropologií. To znamená člověk, který rozvíjí vztahy vůči přírodě, ale také vůči lidem. Myslím si, že je to velmi pěkné pojednání. A teď když zelení získali v Evropském parlamentu silnější pozici, tak by bylo dobré, kdyby si třeba přečetli také tuto encykliku, která je adresována všem. Nejen katolickým křesťanům. Zároveň tam poukazuje na to, že dneska politika je podrobena především ekonomii a finančnictví... A že nelze žít jenom z cíle nějakého růstu, zisku a z potřeby, ale že je třeba právě umět rozvinout tu svoji lidskost, a to nejen v sociální oblasti, ale i v oblasti vztahů k přírodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Světící biskup pražský Václav Malý a jeho myšlenky. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Václav MALÝ, biskup:
Také přeji posluchačům příjemný a klidný víkend. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.