Přepis: Jak to vidí Václav Malý - 1. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka--------------------Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání, jak to vidí, je monsignore Václav Malý. Světící biskup pražský. Dobrý den.Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké vysvědčení vystavili voliči české demokracii v předčasných parlamentních volbách, 24 let po sametové revoluci.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tuto otázku dostávám často. Přirozeně já osobně s výsledky voleb spokojen nejsem, nicméně respektuji, byly to volby svobodné, tudíž je třeba je respektovat. Na druhé straně nedávám přílišnou naději tomu, že by vítězové se domluvili a hlavně že by posunuli stát zase někam dál.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte monsignore, že nejste s těmi výsledky spokojen. Co konkrétně, s čím konkrétně?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Teď ty spory mezi stranami. Spory i v jednotlivých stranách, nečitelnost těch jednotlivých stran a řekl bych, že nastal nový moment, kdy někteří představitelé vítězných stran lžou, bohužel, lže se často, ale tak jako zjevně, jak se to projevilo v posledních dnech u některých představitelů sociální demokracie, to je skandál, protože několik dní opakovat něco, co je prokazatelné a tvrdit to tedy na veřejnosti, do sdělovacích prostředků, tak to člověk jen zírá. A ti lidé se nestydí. Jsou to hambáři, kteří prostě nemají vůbec žádnou čest a kdyby aspoň jako řekli dobře, nebudu to komentovat, ale přímo říkat opak, a potom říct: My jsme se domluvili, proto jsem jako nechtěl říkat, tak si myslím, že to je opravdu ubohé, že to svědčí tedy o nekulturnosti těch lidí a není to dobrý příklad ani pro lidi, protože si myslím, že když někdo stojí na očích těch druhých, takže by opravdu měl si také uvědomit, že jeho chování ovlivňuje myšlen lidí. A co tohle to může potom jako v lidech probudit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se podle vás česká společnost, viděno výsledkem těch voleb proměňuje. Ukázali jsme v předčasných volbách, kam chceme jít?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl, že jsme neukázali, kam chceme jít, že se příliš brzo zapomíná a já stále opakuji jednu myšlenku, že společnost, která zapomíná, tak nemá budoucnost. Nejde o to, pořád se vracet do minulosti,ale z minulosti se poučit. A nedat tedy naivně na sliby, nedat naivně na to, že někdo se četněji než ostatní objeví ve sdělovacích prostředcích, že slibuje, aniž tedy nějak tak pořádně vysvětlí, jak by k těm slíbeným cílům dospěl. Tohle mi vadí ta naivita, a jistá tedy demagogie a jistý populismus.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se hnutí politického nováčka pro dobrých milion obyvatel stalo alternativou? Těžká otázka.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já na to moc, neumím odpovědět, protože znovu říkám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo jinými slovy, proč je taková poptávka po těch, řekněme, nových netradičních stranách? Protože ty zavedené ODS a v podstatě i ČSSD nedopadla dobře.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl, že představitelé té předvolební garnitury velmi často zapomenou na to, aby zdůrazňovali: My víme, že ty reformy nejvíce tedy odnáší a tudíž i nesou lidé sociálně slabí. Lidé to potřebují slyšet a my se budeme snažit opravdu zohlednit to jejich postavení a vyslovujeme jim důvěru, že to unesou a pořád a pořád zdůrazňovat: Ano, nám je to jasné. Protože potom, když se mluví jen o těch reformách, aniž se pořádně vysvětlí i když jsou to dobré kroky a zároveň se neřekne: Ano, bude to obtížné především pro některé vrstvy, tak lidi pak mají dojem, aha, my nejsme zajímaví, protože my nejsme vlivní, my si nemůžeme nějak tak zavázat někoho. My nemůžeme se napojit na ty mocnější, movitější. Tohle myslím, že je opravdu taková zásadní psychologická chyba a zároveń tedy ty reformy stále velmi jednoduše vysvětlovat. Příliš u nás převládá takové stranictví, členové stran i ty v parlamentu nevolí podle svědomí, ale volí podle stranické příslušnosti. A to myslím, že je špatné. Lidé potřebují vědět, že někdo stojí za některými názory a když se třeba úplně neshoduje se svou stranou, takže to dá najevo, ne nějakým agresivním způsobem, ne pomluvami, ne tím, že se pořád vymezuje. A lidé by potřebovali někoho vidět, kdo opravdu tady stojí na zásadách a když se o něčem rozhoduje, že má na zřeteli jednak opravdu společné dobro a zároveň tedy, že rozhoduje podle toho, co pokládá v té chvíli za dobré, nikoliv co vyhovuje takticky nebo pragmaticky té které straně a proto tedy ten hlad po někom, ale samozřejmě ten hlad není nasycen, to si dovoluji říci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže podle vás neobjevil se nebo neobjevuje se na české politické scéně nová figura těchto kvalit?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Mně se zdá, že ne, já bych nechtěl kádrovat, nechci nějak předčasně hodnotit, ale jsem takový opravdu pečlivý pozorovatel veřejné scény a nezdá se mi, že by zatím se rýsovala taková postava, osobnost, která by dovedla ukázat směr.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jsme si spolu povídali, monsignore, zhruba před měsícem, tak jste apeloval právě na ty, kteří budou zvoleni, aby prosazovali kultivovanost, schopnost dialogu, schopnost naslouchat. Lze toto očekávat od těch, kteří zasednou v poslaneckých lavicích?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Zatím to vypadá, že příliš ne, tím nechci všechny strkat do jednoho pytle, samozřejmě jsou rozdíly, některé tváře jsou neznámé, tak uvidíme, jak se projeví. Já bych jenom chtěl říci, opozice je nutná a ti kteří mají zrovna v rukou moc, tak by měli chápat opozici, pokud správně funguje, že může korigovat některá jejich rozhodnutí, ale často také opozice zase jenom neguje proto, že je opozice, ty co jsou u moci. A tohle myslím, že je základní chyba, protože samozřejmě nikdo nemá patent na rozum. Dělají se různá rozhodnutí ve velkém chvatu, kdy často je na to málo času, tak přirozeně leccos se opomine. Od toho je tedy opozice, ale ta by měla fungovat jako korekce, nikoliv jako negace. A zároveň ti, kteří mají moc, by měly být v opozici, že můžou být korigováni a tohle myslím, že opravdu tady chybí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesora Halíka jsem se ve středu v Jak to vidí ptala, zda by česká politika potřebovala svého Františka. Nový papež volá po očistě katolické církve, která tak není v nejlepší kondici vzhledem k různým skandálům. Jak vy to vidíte?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Samozřejmě papež František, už jsem o tom mluvil, vnesl nový vítr, ale nemůžeme zase jen spoléhat ani v církvi na jednoho člověka, byť ve významném postaví. To samé platí i pro naši českou společností. Díky Bohu za to, kdyby se taková postava našla. Ale já stále zdůrazňuji lidem, je třeba vytvářet občanskou společnost. To znamená, abychom jako občané si uvědomili, že jde nejen o naše vlastní dobro, ale že jde o dobro společné, tudíž dívali se okolo sebe a snažili se vytvářet vazby kulturní, politické vazby přátelské, vazby ve spolcích, různou provázanost, které tedy opravdu vedou k něčemu pozitivnímu, ne tedy pořád jenom čekat od těch představitelů. Samozřejmě zase já neočekávám nějakého mesiáše, protože natolik se cítím dospělým člověkem, že ocení, když je někdo kvalitní v čele, ale na druhé straně ho nebudu kopírovat, protože jsem si vědom své občanské zodpovědnosti své občanské důstojnosti. Tohle myslím, že je třeba brát na zřetel a to samé platí v církvi. Zase vykládám a stále vysvětluji i věřícím, se kterými se setkávám: Ano, díky bohu zato, když je dobrý biskup, výborný, když je dobrý papež. Nicméně pořád tedy hlavně záleží na nás.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem vnímáte tu občanskou společnost v jakém stádiu se nachází?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl, že pořád je to v plenkách. Samozřejmě, je tady spousta spolků, spousta humanitárek, dobrých organizací. Jedněm lidem o něco jde, kde se projevuje solidarita nesobeckost, ale pořád jako chybí taková provázanost. Víte, chybí například opravdu taková intelektuální elita, ale teď já nemyslím elitářství, lidé třeba z univerzit, lékaři právníci, duchovní, taková jako bych řekl síť lidí, kteří se dovedou propojit a kteří dovedou také říct včas své slovo. Bylo několik pokusů v minulosti a které v podstatě nějak tak vymizeli a to myslím, že je škoda, kdyby tady byla síť opravdu takových lidí, charakterních, zároveň intelektuálně schopných, ale kteří neusilují ani pro budoucnost o politickou moc, kteří si drží určitou nezávislost, ale nezávislost neznamená nezájem, a takováto elita, znovu říkám, když říkám elita, nemyslím elitářství, nebo povýšenost, tak ta tady chybí. Samozřejmě chybí tady takové vědomí té občanské zodpovědnosti a důstojnost, kdy já jsem občan, tak budu hájit svá práva, budu hájit také práva těch druhých, já vím, že mnozí lidé se práva bohužel nedovolají, že právní vědomí je na nízké úrovni a to zase souvisí s další situací, že žádný ten případ nabubřelý, kdy je zátah na někoho a člověk si říká: Tak dobře, co z toho vzejde, konečně už tedy bude někdo potrestán, tak najednou to skončí do ztracena. V podstatě ten veliký zásah proti minulé vládě, tak se mi jeví, že šlo jen o svrhnutí té vlády, protože ty výsledky jsou ubohé. Samozřejmě to podlamuje právní vědomí občanů a potom to vede ke skepsi a potom to vede k takovým těm naivním očekáváním, že tedy ta figura, která zrovna tedy toto kritizuje, a která říká, že vymýtí korupci, tak najednou ta figura vyroste a do ní se vtělují ty naděje. Při příštích volbách už tu figuru třeba nikdo nezvolí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě podle Nejvyššího soudu mohou žalobci stíhat jen bývalého premiéra Petra Nečase, který se měl uplácení tehdejších poslanců dopustit. Samotnou trojici Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuchsu ale stíhat není možné. Vyšetřující pan Ištván se na Nejvyšší soud obrátil s dotazem, jestli jsou poslanci chráněni imunitou.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, vidíte, co k tomu říci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dobrého přineslo křesťanství, to je další téma, ke kterému byste se chtěl monsignore Malý vyjádřit. Jak to vidíte?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Mně se zdá, že je důležité si uvědomit, že některé skutečnosti, které jsou vedené jako samozřejmost, současnosti, nejen u nás, ale v celé Evropě, takže nejsou myslitelné bez toho dlouhého vývoje křesťanství a křesťanské tradice. Proto bych rád jako na to upozornil. Já vůbec jaksi nehájím všechny skluzy, všechna selhání, kterých se církev nebo církve v minulosti dopustily nebo i v současnosti dopouští, ale přeci jaksi je důležité si uvědomit, že se pohybujeme v určitém civilizačním okruhu, který je výrazně poznamenán židovskou křesťanskou tradicí a židovsko-křesťanská tradice zdůrazňuje tedy existenci Boha, ale nejen Boha jakožto nějakou mocnou sílu někde daleko, ale Boha milujícího. Boha, který má vztah k člověku, proto tedy člověk má mít vztah k tomu druhému. A to potom tedy vedlo po velmi dlouhé cestě v podstatě k myšlence sociálního státu. Společnosti, která je solidární, kde cítí jeden s druhým, kde jeden se nedívá jen na sebe, ale má na zřeteli i ty druhé a bere na nich ohled.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to s tou láskou k bližnímu?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ta láska k bližnímu, to je celoživotní úporné snažení, protože přirozeně nikdo nemže říci: Já už jsem vykonal dost, to je každodenní rozhodnutí, ale právě to je důležité, že v té křesťanské tradici se zdůrazňuje nejen člověče se utíkej k Bohu, ale Boha miluješ tehdy, když miluješ člověka, takže ten sociální stát, ta solidarita. Potom důležité je, že se zdůrazňuje osobní důstojnost každého, osobní poslání každého člověka, každý člověk je tím Bohem osloven, má svou odpovědnost, každý je individualitou a samozřejmě každý má tedy napodobovat tohoto Boha, který je zároveň tvořícím a tvůrčím Bohem a to vede potom tedy k zodpovědnosti ke správcování, stvoření k něčemu, co se tvoří. A tady zase máme zárodek tedy ekonomiky, která tedy nespočívá jen v obchodě, že se vyměňuje, ale že se opravdu tedy něco tvoří. Tohle myslím, že je dobře jako si uvědomit, že bez tohoto pozadí bychom nedospěli k takovému vývoji, k takovému pokroku, kterého jsme svědky, že ho v té Evropo-americké civilizaci nebo civilizačním okruhu. Potom, že je rovnota všech, každý člověk má svoji důstojnost, každý člověk je osloven. Jak samozřejmě tuto důstojnost žije, to je různé. Ale na druhé straně zásadně se nemůže povyšovat jeden nad druhého, protože každý je jako individualita povolán, aby se stával správcem stvoření, ne majitelem stvoření, ale aby toto stvoření rozvíjel a co je tedy velmi důležité, nedotknutelnost každé osoby, neopakovatelnost každé osoby a to zase vedlo potom k myšlence lidských práv a dobře víme, že je to dneska agenda, o které se hodně mluví. A potom také zcela konkrétní, že manželství je otázka partnerství, to znamená, že je třeba souhlasu obou. Zatímco v těch mnohých dalších kulturách žena je spíše majetkem muže a víme, jak to vypadá velmi složitě v různých kulturách se vztahem muže a ženy, tak křesťansko-židovská tradice zásadně zdůrazňuje, že ho toto partnerství, manželství, že je k tomu třeba souhlas obou, že tedy není žena majetkem muže a že oni oba rozhodují a oni oba tvoří tedy ten vztah. A nakonec takové ty důsledky i konkrétní, vznikly univerzity, které se staly jaksi místem vědy, místem poznání, nezávislé to instituce, které měly vlastní právo a které posunovaly tedy ten vývoj dopředu. To je tedy také si dobře uvědomit význam univerzit během tedy těch dlouhých dějin křesťanské tradice. Tak to jaké bych chtěl říci v krátkosti, abychom to co pokládáme za samozřejmé, kde se bráníme, když je to narušováno, nebo když to někdo zpochybňuje, takže bez křesťanství toto je nemyslitelné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořil mimo jiné o důstojnosti,tak čteme v poslední době zprávy o tom, jak roste počet případů takzvaného novodobého otroctví.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
To je smutná záležitost a docela mě překvapuje, když vyplyne i nějaký případ i násilného chování třeba v rámci rodiny anebo ujařmování toho druhého. Otroctví, které bylo oficiálně už zrušeno snad všude na světě, tak samozřejmě má takovou tu podobu znesvobodňování v některých těch kulturách, ale že se to děje u nás, víte, na druhé straně je také otroctví pudů, otroctví manipulace, že člověk dá jenom na to, co slyší a už nepřemýšlí příliš vlastní hlavou, takže kdybychom začali mluvit o otroctví, tak to má mnoho rozměrů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věru zajímá, jestli za skandály s obtěžováním kněží, které přibývají, může celibát a jestli by se neměl zrušit.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych neřekl, že to nesouvisí s celibátem, já se vůbec nestraním proti otázce zdobrovolnění celibátu, ale je to porucha toho člověka, protože každý zralý muž a každá zralá žena, tak přirozeně tedy touží po partnerství a ten kdo má nějakou zálibu v mladistvých nebo dokonce v dětech, kde to potom tak nějak přesahuje určité meze, tak to už je nějaká psychická porucha nebo dokonce nemoc. Tak já bych řekl, že to s celibátem nesouvisí, bohužel že tyto skluzy se vyskytují u lidí, kteří jsou třeba ženatí nebo kteří mají dokonce i rodiny, to znamená obhajoba.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z dalších témat, které vás zaujalo, jsou výsledky průzkumu mezi lékaři, kteří se cítí být ohroženi syndromem vyhoření. Jak by asi dopadl průzkum třeba u kněží nebo řádových bratrů, řádových sester v diecézích, v nemocnicích.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Netýká se to jen lékařů. Já bych řekl, že se to může týkat všech profesí a že se to týká přirozeně i nás církvi. To je třeba zcela otevřeně říci a vedle výborných kněží, kteří po celý život opravdu vydávají dobré plody jsou tedy také i kněží, kteří už jsou unaveni a někdy pozorují určité vyhoření a není třeba tyto lidi odsuzovat, spíše je podpořit protože to vyhoření je velmi nebezpečné, že člověk přestane nějak se zajímat o druhé, začíná být apatický, začíná být formalistou, nejde mu o nějakých vztah k těm druhým lidem, ty druhé lidi více vnímá jen jakožto obtížisty, jakožto předmět péče, nikoliv jako člověka, jako partnera. To všechno se může promítnout i do té duchovenské služby. Já bych řekl, že je třeba si znovu uvědomit, když ti lidé začali, proč jsem tedy vstoupil na tuto cestu, co mi tato cesta přinesla a když člověk tu cestu poctivě vnímá a poctivě po ní jde, tak je na ní také mnoho radostí a z toho čerpat sílu, samozřejmě také určitý oddech a zároveň nesmí ale přesně říci, na co mám síly a nechtít jako pojmout všechno najednou. To myslím, že je nebezpečí ve všech možných oblastech, že člověk chce stačit to či ono. A přesně si tedy stanovit, za čím půjdu a za čím půjdu důsledně a i když to nebude mít takové efektivní výsledky, tak přesto je důležité, že člověk před sebou má nějaký cíl. Nejhorší je takové to přežívání ze dne na den a taková ta otrávenost: Už zase někdo jde. Už zase někdo žádá. Takže umět tak jako vyvážit dobře. Jsou lidé, kteří zrovna nemusí být příjemní, kteří jenom jako chtějí, aniž mají ohled na toho, za kým jdou, že také nemusí mít náladu, ale vedle toho je vždycky vidět i to pozitivní a to myslím, že je důležité, aby člověk jako nezevšeobecňoval a aby se mu ten život nestal takovou šedí. Takže abych se vrátil na začátek: Ano, vyhoření se může týkat i naší služby kněžské, biskupské. A já sám vím, že také musím i s tím jako bojovat, protože jsem člověk aktivní, je po mě žádáno mnoho a někdy už toho mám také plnou hlavu a právě člověk potom má strach, aby nebyl na lidi nepříjemný nebo aby dovedl dobře rozhodnout, když někdo o něco žádá. To je důležité. Od toho, co není důležité, potom člověk jako když už je otrávený, tak řekne: Tak už řešit nebudu nic. Takže já jsem si tohoto nebezpečí jako velmi dobře vědom a netýká se jen těch lékařů. Když mě překvapilo, že to je velká část lékařů a že ten průzkum, na nějž odpovídalo 15 tisíc lékařů, tak to myslím, že už lze brát jako vážně, že to procento těch vyhořelých, nebo že se cítí, že je dost velké.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na dnešní den, 1. listopad, připadá svátek Všech svatých, na který navazuje vzpomínka na všechny věrné zemřelé, lidově řečeno Dušičky. Pozorujete v naší společnosti jaký je zájem o pietní místa, o vzpomínky?
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Pořád bych řekl, že ještě lidé tento den nebo období okolo tohoto dne navštěvují hřbitovy, jsou vyzdobeny květinami a já myslím že je to důležité, že to je jistá kultura, protože, jak stále zdůrazňuji, člověk tady žije v jedné generaci, která navazuje na ty generace minulé, zase jim má odkázat něco těm budoucím. Tudíž jsou to místa, kde člověk si jako uvědomuje svoji konečnost. Zároveň si tedy uvědomuje, že to co je v něm, že to nemá ze sebe, že to také jaksi dostal do vínku i od těch druhých, je to místo takového ztišení a zamyšlení se také nad tím, jaký já dávám smysl svému životu. Bohužel u mladší generace se toto vytrácí, ale to zase souvisí s tím, že úplně smrt jakoby se vytrácí z povědomí umírání, jakoby to nepatřilo do toho úspěšného zábavného světa, který se stále vybíjí, kde člověk má mít jen ty dobré pocity a ty špatné nějak tak dává stranou. Takže tohle bych viděl jakožto nebezpečný trend. Nejde o to činit ze hřbitovů nebo z těch míst piety nějaké chrámy, ale je to důležité memento pro náš život.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká monsignore Václav Malý, světící biskup pražský, děkuji za rozhovor a přeji dobrý den.
Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Jaké také děkuji za rozhovor a přeji posluchačům pěkný a klidný víkend a nenechte se otrávit.