Přepis: Jak to vidí Václav Cílek - 8. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem je geolog a spisovatel Václav Cílek. Dobrý den, vítejte.

Václav CÍLEK, geolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dnes se budeme zabývat například chemizací zemědělství, alternativou k hlučným ohňostrojům či regulací turistů. Dobrý poslech. – Uplynulo 40 let od uhelných prázdnin. Prudké ochlazení, ke kterému došlo ze Silvestra 1978 na první leden 1979, zaskočilo v podstatě celou Evropu. Ještě 31. prosince večer teploměry ukazovaly 10-12 stupňů nad nulou, na Nový rok ráno se ale lidé probouzeli už do teplot -15 až - 20. Vzpomínáte trošku na tu dobu, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog:
Byl jsem v Jeskyni v Záskočí a poslední noc jsem spal v seníku v Nízkých Tatrách ve výšce asi 1200 metrů ještě za poměrně teplého počasí, a když už jsem pak dojížděl Košičanem do Prahy, tak už začala být pořádná zima, tak jsem měl radost, že jsem neumrzl. Ano, to je má vzpomínka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono to prudké ochlazení vyvolalo velkou energetikou krizi. To jsem ráda, že ten váš vlak vůbec dojel, protože ty dopady byly opravdu ohromné. V mnoha místech se zhroutil systém centrálního vytápění, uhlí zamrzalo ve vagonech, docházelo k četným výpadkům v dodávkách elektřiny. Na školách museli vyhlásit uhelné prázdniny, a dokonce televize musela omezit své vysílání. Mohla by se podobná situace opakovat?

Václav CÍLEK, geolog:
Záleží na tom, co je podobná situace. Já to rozeberu. Věc má stránku klimatickou a pak stránku energetickou. Klimaticky k něčemu podobnému dojít může, protože těch průniků studeného vzduchu je poměrně hodně. Ta nejvíc obávaná varianta je ta, že se potká ten teplý a vlhký vzduch z východního Středomoří s nějakým polárním jazykem nebo průnikem, a tím, jak je v tom vzduchu obsaženo hodně vody, tak to vysněží nebo vyprší. To je asi to, co se děje částečně i dneska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to asi neovlivníme...?

Václav CÍLEK, geolog:
To neovlivníme. Tohle je sice pravděpodobnější, je to mnohem pravděpodobnější v USA, kde se stýká, už jsme o tom mluvili víckrát, ten vzduch z Arktidy s tím teplým vzduchem z Mexického zálivu. U nás bych čekal jinou záležitost, spíš velké množství vlhkého těžkého sněhu, který poláme stromy, ty napadají na vedení, a to vedení pak odchází. Nemusím chodit daleko, blackout ve Slovinsku před několika lety byl způsoben tím, že pršelo a že na drátech se udělala taková ledová zátěž, že ty dráty popraskaly. Takže to je pravděpodobnější scénář. A teď je ten energetický scénář. Tehdy byla uhelná ekonomika a vagony byly odkryté, těsně předtím pršelo, to znamená, to uhlí doopravdy zmrzlo. Dneska máme víc energetiky založené na plynu, to znamená, to nebezpečí je mnohem menší, a i když topíme uhlím, tak většinou ty sklady jsou částečně vyhřívané. To znamená, nečekal bych opakování stejné krize, a taky ono k ní nedošlo, ale očekával bych ten posun spíš k možnému blackoutu u nás z hlediska energetického a klimatického zároveň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na to jsme nějak vybaveni, připraveni?

Václav CÍLEK, geolog:
Na většinu doopravdy velkých problémů v podstatě není pořádně možné se připravit. To znamená bezbolestně a jednoduše. Můžete se připravit tak, že si řeknete, bezva, nemusím poslouchat televizi, prostě tyto záležitosti kolem. Jaká příprava, kde... To bychom tu trávili hodně času. To je prostě místo od místa různé. Když máte domácí kamna, máte doma dříví, máte ho víc, kdyby se nedodávalo atd. Prostě ta možnost tady je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Asi existuje nějaká, řekněme, národní koncepce, pokud by byla zasažena nějaká strategická místa v zemi...

Václav CÍLEK, geolog:
Zejména u nás se jedná o tu možnost blackoutu. Ta koncepce tady je. A ta počítá s postupným odstavováním firem nebo velkých odběratelů energie a udržování chodu kritické infrastruktury plus dodávání nějakého množství energie nebo tepla třeba na ty sídliště a do měst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Oslavy příchodu nového roku byly letos už podruhé bez zábavní pyrotechniky, a to na území všech čtyř národních parků, tedy Šumava, Podyjí, České Švýcarsko a Krkonoše. Řídí se totiž novelou zákona číslo 114 o ochraně přírody a krajiny, a ta zakazuje na celém území národních parků, a to včetně obcí, právě petardy, ohňostroje. Myslíte si, že pro některé lidi se stává takové to klidné, pokojné, nehlučné trávení konce roku a příchod těch nových minut nového roku jakýmsi trendem?

Václav CÍLEK, geolog:
Myticky je to tak, že končí starý rok a nový začíná kosmogenezí, vznikem, bouřlivem nového roku. Takže nějaký neklid, ohňostroj, nějaké světýlka k tomu novému roku patří. Na druhou stranu, já jsem byl na Silvestra se ženou v Kyjevě a úplně jsme si oddychli, protože ty oslavy byly velmi mírné a omezené. U nás v práci pracuje kolegyně Šárka Matoušková a ta jako jednu ze svých prací dělala geochemický spad po ohňostrojích. Aby totiž ty světýlka mohly být tu zelené, tu modré, tak obsahují poměrně velké množství chemikálií, které se dají docela dobře dokázat. Když je teplejší rok a máte psy, kteří žerou trávu, tak se ukazuje, že ti psi z toho mají problémy, jsou přiotrávení spadem z ohňostrojů. Já bych zredukoval ty ohňostroje, dejme tomu, na desetinu, protože já myslím, že se to úplně nějak vymklo z kloubů. A navíc v té Ukrajině cítíte, že to je země, která vede válku, takže ony navíc ty ohňostroje jim to malinko připomínají. Takže ve mně ohňostroje nebudí úplně veselí, ale budí spíš takovou částečnou obavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem primátor metropole Zdeněk Hřib, ten by pro příští rok preferoval klidnější a zároveň takovou ekologičtější formu. Třeba světelná show coby alternativa k těm petardám a velkým ohňostrojům. Jak se vám asi zamlouvá takový nápad?

Václav CÍLEK, geolog:
Určitě jo, ale myslím si, že nějaký pořádný výbuch k tomu patří. Ale stačí jeden a nemusí se to odehrávat od dvou odpoledne do druhého dne do rána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když hovoříme o dopadech na životní prostředí, což není jenom novoroční ohňostroj, tak jak se na krajině podepisuje chemizace zemědělství?

Václav CÍLEK, geolog:
Tohle je velké závažné téma a bude stále závažnější. Já uvedu několik málo čísel. První věc, že my pod pojmem chemizace rozumíme něco automaticky negativního, ale to vůbec není pravda. Kdyby nebylo umělých hnojiv, není poloviny potravin na světě. Dvě největší postavy, které nejvíc ovlivnily chod 20. století, to nebyl žádný Hitler a Stalin. To byli Haber a Bosch, němečtí chemici, kteří vymysleli syntézu z vodíku a z dusíku amoniaku, a tím pádem dusičnanu amonného. Byl to tehdy částečně vojenský průzkum, protože hlavním zdrojem toho dusičnanu byl chilský ledek a tyto zdroje byly velice omezené. Takže máme hnojiva. Já jsem se schválně díval do výhledu FAO, organizace pro zemědělství a potraviny, na další roky. Očekává se další chemizace, růst o nějaké 2 % a očekává se taky růst cen zhruba okolo 2 %, nedojde-li k něčemu špatnému. Ale teď, v čem jsou dva základy, proč hnojiva fungují? Abyste udělala ten amoniak z toho vodíku a dusíku, tak musíte vložit obrovské množství energie. To hnojivo buď slouží k tomu, že vám dodá ty živiny, ty stopové prvky, anebo vám zejména dodá energii. Ty herbicidy a pesticidy z hlediska energetického vlastně pomůžou té rostlině, aby nemusela bojovat se škůdci. Jako státní rozpočet – kdy by nebyly žádné výdaje na obranu, protože by to někdo zajistil. To znamená, hnojivo je energie. Jde to tak daleko, že jeden kilogram takového běžného MPK hnojiva odpovídá možná až 1,5 litru nafty. To znamená, je přímá úměra mezi energetickým vstupem množství hnojiva a množstvím potravin. Můžete s tím dělat různé kusy. Teď se objevují pokusy o nanohnojiva, kdy dodáváte v malých částečkách, které se lépe vstřebávají... Ta účinnost je údajně zase o nějakých 20 nebo 30 % větší. Ale není úplně jasné, nakolik je to vlastně reklama. Další věc, kterou si je nutné uvědomit, abychom měli tu bilanci nejenom energetickou, je to, že existuje něco, čemu pedologové říkají krásně stará půdní síla. To si představme jako schopnost půdy mít v sobě živiny a uvolňovat je, dejme tomu, dlouhodobě. Vy, když máte třeba velkou sklizeň obilí, tak v tom obilí odvážíte velké množství živin. To množství živin na hektar je, dejme tomu, okolo 500 kilogramů, půl tuny. A aby se udržela ta rovnováha v té půdě, abyste nepoškodila tu starou půdní sílu, tak vy jednak musíte mít ten hnůj, k tomu se ještě dostaneme, tu organiku, na kterou se ta hnojiva vážou, a jednak průběžně musíte za to, co jste odvezla, aby ta bilance byla nulová nebo aby byla naopak zisková, dodávat ty živiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když si představíme půdu, vy jste ji jednou, pane Cílku, popsal jako banku, která zadržuje vodu, tak pojďme k těm jednotlivým vrstvám. Která vrstva půdy a v jaké hloubce je nejvíce poškozená chemizací?

Václav CÍLEK, geolog:
My mluvíme automaticky poškozená, ale pojďme používat slovo ovlivněná. Protože to, jak to hnojivo se dobře váže, je záležitost, jestli jsou ty deště velké, a to spláchnou, nebo jestli jsou pomalé a nasytí ten horizont, ve kterém, dejme tomu, to obilí koření. Největší problém jsou ty pesticidy a herbicidy. Ta chemie je zase pozitivní v tom, že vyrábí stále víc herbicidů, které se rychle rozkládají. To je docela důležité. Ale přesto část herbicidů a pesticidů proniká spodními vodami do podzemních zásobníků. Pokud se ještě dneska dostaneme k ekonomické krizi, tak to celé je způsobeno takovým dluhovým postojem ke světu. Naše reálné zisky by se měly správně snižovat. Ale my to nahrazujeme tím, že děláme dluhy vůči atmosféře, vůči lesu, vůči půdě. A konkrétně ten dluh vůči půdě spočívá v tom, že třeba řepka olejka spotřebovává velké množství vápníku, který se většinou zpětně nedodává. To znamená, my ty půdy oslabujeme, ničíme dlouhodobě. Nejvíc je ničíme tím, že v tom roce 1990... To je taky hezký termín – dobytčí jednotka. To znamená, kolik hnoje potřebujete na určitou plochu zemědělské půdy. Tehdy to bylo 0,8 a zbytek se doháněl syntetickými hnojivy. Dneska je to 0,3 a o to mnohem víc těch syntetických hnojiv do té půdy sedá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak silná nebo jak zdravá je ta organická vrstva půdy v souvislosti s chemizací?

Václav CÍLEK, geolog:
Ona postupně slábne. To je poměrně nevýhoda. Existují mapy, kde kolik schází fosforu nebo kolik by bylo zapotřebí dodávat dusičnanů. Ty dusičnany jsou relativně laciné, u toho fosforu je ta situace složitější. Takže se doopravdy dostáváme do situace, že to slábnutí půdy nahrazujeme chemizací. Ta chemizace u nás je třeba mnohem nižší než v Německu. To si málokdo uvědomuje, to není u nás zase tak hrozné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kolik hnojiv se u nás spotřebovává možná ve srovnání s Německem nebo s dalšími zeměmi EU?

Václav CÍLEK, geolog:
Neznám teď přesně čísla, ale je to míň jak polovina určitě. Ten rozdíl je opravdu velký. Myslím, že v některých krajích je to dokonce třetina. Jinak spotřeba hnojiv v Západní Evropě stagnuje nebo maloučko klesá, ve Střední Evropě všelijak osciluje a ve Východní Evropě rychle stoupá a zároveň rychle stoupá v Asii. Rychle stoupá tam, kde přebývá nejvíc lidí a zároveň tam dochází k té největší degradaci půdy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se, pane Cílku, projevuje chemizace zemědělské krajiny na tom, co jíme? Co ta krajina produkuje, co se vypěstuje a co my pak v nějaké podobě dostaneme na talíř?

Václav CÍLEK, geolog:
Český zemědělec je poměrně šetrný, takže se snaží do půdy dávat co nejméně hnojiv, co to jde. Tím v některých případech, jako třeba to vápnění těch půd, to tu půdu ohrožuje, ale na druhou stranu, velké množství potravin, které přicházejí od nás, by mohlo mít skoro statut ekologického zemědělství nebo ekologické čisté potraviny. To všechno má výhody i nevýhody. Já nemám starost o zrní a obiloviny nebo luskoviny. Já mám spíš obavy o ty podzemní vody, kam si dřív nebo později ta chemie tu cestu najde. A je to tak, že čím víc máme účinnou plodinu, to znamená, čím větší je výnos, tím víc se o to musíte starat, to jsou ty energetické vstupy, a chránit to před vším možným. Takže to zemědělství se víceméně stává určitou vědou, kterou už pomalu někde řídí počítače, monitorují, co půda potřebuje, a to jí dodávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka pro vás, ptá se pan Milan Březina: „Pane Cílku, občas tematizujete cenu potravin a ekologickou stopu jejich výroby. Vláda právě diskutuje o bezplatných obědech pro všechny školáky a předškoláky. Jejich rodičům bylo až dosud vsugerováno, že oběd má cenu 30 korun, protože ho stát subvencoval. Nyní bude bohatým i chudým vsugerováno, že nestojí nic. Co soudíte o rozdávání sociálních milodarů systémem kropicí konve a jaké pedagogicko-psychologické důsledky bude toto opatření mít na vztah dětí k reálné hodně potravin?“

Václav CÍLEK, geolog:
To je složitá otázka. Podle mého názoru subvencování obědů je nesmysl. A je to proto, že už teď ty děti si toho jídla neváží, vyhazují to, nejí to. Tím se to stane sociální. Děti nechtějí jezdit metrem, že už je to socka. Takže já nad tím vždycky kroutím hlavou. Já bych si nechal ty placené obědy na období po krizi a pro ty skutečně chudé děti. Kolegyně v Řecku, možná jsem vám to už říkal, říkala, my teď vaříme pro děti obědy zdarma. A já jí říkám, to je pěkné, a ona mi říkala, ony nám někdy omdlévaly hladem. To znamená, skutečná tvář krize vypadá tak, že existuje, dejme tomu, 20 nebo 30 % dětí, které ty obědy fakticky potřebují, třetina nebo víc jak třetina, které nepotřebují, a zbytek – třeba 10 nebo 20 % – kterým je to v podstatě jedno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vraťme se ještě krátce k dopadům na životní prostředí. Hodně se hovoří o dopadech cestovního ruchu. Tak by mě zajímalo, jak vidíte v tomto kontextu opatření Benátek, které jako další město zavádějí desetieurový poplatek za vstup do města. Omezit nápor turistů se snaží i některé destinace v Česku, třeba Český Krumlov. Co tomu říkáte?

Václav CÍLEK, geolog:
Já v těch městech bývám relativně často – jako Český Krumlov nebo Kutná Hora. Tam doopravdy přijede v devět nebo v deset hodin nájezd autobusů, do města se vyrojí obrovské množství lidí, kteří tam často ani nejedí, protože na to nemají čas, a oběd je objednaný někde jinde v nějakém motorestu nebo tak. To znamená, to město vlastně využijí a odejdou. Jedna z možností je, třeba u toho Českého Krumlova, konkrétně jsem se nad tím zamýšlel, rozptýlit turisty. Třeba kousek za Českým Krumlovem je poutní místo Kájov, které je úplně kouzelné, dá se tam zaparkovat. To mi přijde jako taková možnost jet do Kájova nebo jet do Chvalšin nebo na další místa. Ale takto dneska ta masová turistika nefunguje, protože máte místa ikony, máte místa unescové rezervace a ti lidé si odškrtávají, na kterých unescových rezervacích byli, a tam to není Kájov, tam je to Český Krumlov.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je, kde nebo kdy jsou turisté ještě vítáni a kdy už ne?

Václav CÍLEK, geolog:
V tom Českém Krumlově, já jsem teď nedávno nad tím přemýšlel, po roce 1990 jsme tam zažili invazi Němců a Rakušanů. To bylo najednou německy mluvící město. Lidi kupovali knížky a obrázky. Pak se to změnilo v rusky mluvící město a posledních několik let je to docela takové příjemné asijské městečko, kde je pořád míň lidí než v Kalkatě, ale je jich tam dost. Přece jenom ti Asijci, jak tam jsou na chvíli, tak oni nejsou líní v sedm ráno vyrazit na prohlídku města, nebo v devět večer. To město normálně žilo mezi devátou a pátou hodinou turisticky, a pak byl klid. Teď ne, teď už je to dlouho do noci a brzy od rána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Koncem roku 2018 zasáhly trhy propad cen akcií i komodit. Ty ceny, do kterých investoři dávají své peníze, padaly v Americe, v Evropě, také v Asii. Několik akciových indexů spadlo z těch svých loňských vrcholů o více než pětinu. Hovoří se o začátku signálu medvědího, klesajícího, trendu. I to je téma, které vás, pane Cílku, zajímá, jak jste mi řekl. Jak si to vysvětlujete? Co všechno přispívá k výkyvům trhu?

Václav CÍLEK, geolog:
Víte, proč mě to zajímá? Protože já jsem stále v kontaktu s preppery. A kolem Vánoc mi začali volat lidé a říkali, Václave, podívej se, co se děje s trhy. Není to začátek nové ekonomické krize? Protože ten propad v těch indexech... Abychom rozuměli, těch indexů je několik a ten S a P, to znamená, to je koš nějakých 500 firem, a tam sledujete, jak se vyvíjí ceny akcií. A teď se nejedná o zisk, jako by se jednalo o nás, nějaké miliardy sem nebo tam. Ale představte si, že vaše penze se odvíjí od tohoto indexu, protože peníze máte uložené ne v těch penězích, co nevynášejí a v účtech, ale máte je uložené v těch akciích. Takže penze a splácení dluhů. Teď v Americe dochází k tomu, že zhruba 20 % vysokoškoláků není schopno splácet své půjčky na vzdělání. Je to proto, že sice je vysoká zaměstnanost, ale ona je vysoká díky málo kvalifikovaným zaměstnáním, hodně. Tam naopak těch kvalitních se nedostává. Představa je taková, že dejme tomu, 40 % amerických vysokoškoláků během poměrně krátké doby přestane mít schopnost pravidelně splácet úvěry za vzdělání. Ta krize roku 2008 začala tak, že lidi, když to hodně zjednoduším, neměli peníze, aby spláceli ty půjčky. Takž mně to nedalo, začal jsem to sledovat, protože se tady nejedná doopravdy o nějaké zemětřesení na nějakých vzdálených trzích, Hongkong byl postižený hodě, Čína, ale tady se doopravdy jedná o stabilitu světa a o, řekl bych, dobrý život těch mnoha lidí, kteří mají peníze uložené v podobě akcií, protože jinak na tom Západě to většinou ani vlastně pořádně nejde. Teď jsem si všímal reakce médií. Ona byla velmi zdrženlivá. U nás byla taková, jako že se něco děje, ale taková odtažitá. Je to pochopitelné, protože kdyby zdůvodnili závažnost té celé situace, tak může dojít k prohloubení krize, k tomu runu na banku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spíš možná ani ne, co říkají média, ale co říkají experti? Protože média citují právě ekonomické experty.

Václav CÍLEK, geolog:
Ekonomičtí experti, pokud jsou z bank, tak většinou musí udržet klid. Většinou ti lidé jsou fakticky vzdělaní a já myslím, že to moc nezastírají, ale právě protože jsou profesionálové, tak vědí, že nemůžou tu paniku způsobit. Teď v Americe jedna z těch amerických ekonomických televizí z toho udělala v podstatě zábavný pořad. Ukázalo se, že ministr financí, který byl v té době v Mexiku, když se dozvěděl tyto novinky, oni se vystrašili. Nemylme se, to nebylo jenom takové malé zemětřesení, vlnka, která prošla, všichni jsou z toho doteď vystrašení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je podle vás, pane Cílku, důvod k panice?

Václav CÍLEK, geolog:
K panice ne. Já to nejdřív dopovím. Takže on okamžitě kontaktoval šest velkých amerických bank. Je to velmi neobvyklý krok. A některé z těch bank druhý den vydaly zprávu, že mají dost likvidity, to znamená, že mají dost peněz, kdyby si lidi přišli do banky. A teď v té televizi z toho měli doopravdy děsnou srandu. Říkali, to je, jako kdyby ministerstvo zdravotnictví vydalo závažnou zprávu, že můžete pít pitnou vodu z kohoutku. To by se všichni polekali. Takže se všichni polekali. A pak se to začalo malinko zlepšovat. Takže já jsem si hned našel rozumné lidi, co říkají této situaci. A oni říkají, ano, po tom roce 2008 bylo příliš mnoho laciných peněz. Vytisklo se příliš mnoho peněz, to množství těch dostupných laciných peněz způsobilo to, že lidi začali utrácet, vlády začaly utrácet. Když se podíváte na křivku zadluženosti lidí i vlád, sleduje to stejný trend. To znamená, ty vlády nejsou lepší a nejsou horší než ti lidé. Tady je doopravdy nějaká úměra. A teď dochází do toho, že ty peníze už nejsou tak dobře dostupné a ty dluhy nás vlastně dohánějí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak tedy rozumět tomu dalšímu možnému vývoji?

Václav CÍLEK, geolog:
Většina ekonomů, když si vezmu takové ty doopravdy krizové ekonomy, tak říkají, znamená to začátek zpomalování ekonomiky. V každém případě je to velký psychologický zásah, protože lidi přestávají mít důvěru v ekonomiku. Když nemají důvěru, přestávají utrácet, přestávají si brát další dluhy. Takže v tomto se vidí to, že v tom nejlepším případě, který se může docela dobře povést, to vlastně povede k dalšímu takovému chronickému zadržování a zadrhávání ekonomiky. Co z toho vyplývá pro nás? Třeba naše zemědělství, když jsme u těch zemědělců, dostává poměrně vysoké dotace a někdy je použije na úplné blbosti. Tak je zapotřebí ty peníze, dokud je ti lidé mají, využít na to, co je doopravdy zapotřebí. Opravit něco, udělat to, co se má, aby ta budoucnost byla snazší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rada na závěr od geologa Václava Cílka. Já vám děkuji za rozhovor a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog:
Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.