Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 5. srpna 2019

Václav Cílek

Hostem byl geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Mým dnešním hostem je Václav Cílek, geolog a popularizátor vědy. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dozvíme se například to, co si myslíte například o energetickém mixu ČR, o roli protestů nebo co jste si vzal z moudrosti Inuitů. – Ve Spojených státech útočili v sobotu dva střelci. První zavraždil v nákupním centru v El Pasu 20 lidí. O několik hodin jiný pachatel střílel v Daytonu, kde zabil devět lidí. Americká prokuratura vyšetřuje první případ jako vnitrostátní terorismus, zvažuje i federální obvinění ze zločinu z nenávisti. Podle policie by zločin mohl mít rasový podtext. Druhého vraha v americkém státě Ohio zabila policie a jeho motiv zůstává nejasný. Dva útoky střelnými zbraněmi na neozbrojené lidi přinesly novou vlnu diskuzí o možnosti zpřísnění kontroly zbraní. Co si o tom myslíte, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog:
Já si myslím, že je to jako u nemoci, když vás bolí hlava a vy to řešíte pilulkou, která vám na tu bolest pomůže zapomenout, protože ta příčina je mnohem hlouběji. Podle mě je to to, že společnost je nezdravá. Je to, jak psal Freud o té nemocné společnosti. A ta je nemocná jak v životním prostředí, tak v tom sociálním prostředí. Obojí se úzce prolíná, obvykle to nerozeznáváme. Já jsem si vzpomínal jednak na slova britského spisovatele Lawrence, který napsal knížku o Americe. Myslím, že se to jmenuje Studie ze starší americké literatury, a on tam píše: „Když Američan říká, miluj, miluj, tak jeho srdce volá, nič, nič.“ On ukazuje, že pod tou příjemnou americkou fasádou se skrývá obrovské násilí. To tam cítíte. To znamená, z tohoto pohledu ta Amerika je mnohem horší, než si myslíme. Ale zároveň je tam celá řada lidí, kteří jsou si toho naprosto vědomi, a ti vedou diskuze velmi z našeho pohledu odvážné, doopravdy se jim jedná o reformu společnosti. Takže z tohoto pohledu je Amerika zase mnohem lepší, než si myslíme. Takže my vidíme jen ten prostředek, ale to jádro je mnohem širší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A v čem by mohla spočívat reforma té nemocné společnosti podle vás?

Václav CÍLEK, geolog:
To je celá řada věcí. Já si myslím, že to začíná rodinou...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jestli vůbec známe ty příčiny...

Václav CÍLEK, geolog:
Já myslím, že ty příčiny buď známe obecně a že se celkem s nimi nedá nic moc dělat. Já vám uvedu aspoň jeden příklad, protože nemáme tolik času. My tu máme vždycky ty americké studenty, ale letos v létě jsme zjistili, že se mezi nimi hromadně rozšířila seznamka. To znamená, pomocí telefonu se dostanete k možným milencům nebo milenkám na jednu noc. Používají to holky stejně jako kluci. Je tady genderová vyváženost. A přišli jsme na to tak, že jedna holka získala velmi ošklivou pohlavní chorobu, kvůli které se musí hlásit další měsíce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsme se dostali někam úplně jinam.

Václav CÍLEK, geolog:
Ano, to se dostáváme k destruktivní sexualitě a dostáváme se k tomu, že řada těch mladých lidí úplně nemá tu zkušenost toho pomalého namlouvání, během kterého psychologicky dozráváte totiž. Já tomu rozumím, já prostě cítím tu destruktivitu toho násilí spjatou s tou třeba neúplnou rodinou a s tou destruktivitou vztahu. Destruktivní je to tím, že to vlastně ničí vztahy, které byste normálně měla mít. Teď k tomu si přičtěte vlnu deprese, která je typicky pro Ameriku ve věku 18-21 let, k tomu, že neuvěřitelné množství mladých Američanů je na velmi tvrdých prášcích, jsou to takové doopravdy oblbováky, aby se cítili šťastní a spokojení. Takže když se potkáte se skupinou americkou studentů, jsou profesionální, tváří se normálně – vidíte, řekl bych, zdravé a veselé lidi, ale když s nimi hlouběji žijete, tak vidíte, že to je společnost, která je chycena vnitřním morem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že tato, řekněme, skupina, kterou vy jste tady potkal, je vzorek celé americké společnosti?

Václav CÍLEK, geolog:
Celá americká společnost je mnohem složitější. On je to totiž vzorek západního světa, možná příliš extrémní. Proč oni jdou do té destruktivní sexuality? Zase jiný příklad: Americkému klukovi se líbila holka, tak po ní pokukoval, ta dívka, nezkušená ve vztazích, protože kde by si to mohla vyzkoušet, se cítila být ohrožena, a řešil to patřičný department americké univerzity s veškerou naléhavostí, a přitom se jednalo o milého, slušného kluka, který se díval takzvaně po holce. Studenti v Americe dostávali kondomy a v tom balíčku kondomů byl právnický návrh smlouvy, kterou před použitím této věci oba partneři podepisují, a tím je věc právnicky čistá. To znamená, ta chyba není jen na straně studentů nebo těch mladých lidí, ale je taky na straně té společnosti. Pro ty Američany v prostředí velkého města a velké univerzity je prostě nejjednodušší vytáhnout mobil a jít na telefonní seznamku. Ale máte destruované vztahy, ty destruované vztahy se projeví tím, že ztrácíte smysl života, jste frustrovaná, vezmete pušku a jdete vystřílet nejbližší lidi, které vidíte na cestě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co působí na tu destrukci vztahů nebo co by mohlo zapůsobit?

Václav CÍLEK, geolog:
To je jen jeden z příkladů. Normálně nemluvím o sexualitě, ale ona je to hrozně velká síla zejména u těch mladých lidí. Tam je vidět, jak je to prostředí ničí. Druhá věc: My se nepotkáváme s drogami, já s tím nemám žádnou zkušenost, ale my se často potkáváme s těmi prášky na dobrou náladu. Běžný americký student, když je smutný, tak se cítí být nemocný a musí na to brát nějaké prášky, a těch prášků je někdy čím dál tím víc, čím je smutnější třeba před zkouškami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co tedy z toho vyplývá?

Václav CÍLEK, geolog:
Z toho vyplývá to, že se posouváme do věku větších konfliktů, řekl bych větší nerovnováhy, že těchto případů bude přibývat. Pokud to budeme řešit jenom kontrolou zbraní, dopadne to jako v úsloví: Když seberete zbraně všem, tak je budou mít jenom ti špatní lidé. Není to řešení. Řešením je civilizační, je asi několikagenerační. A vyplývá z toho to pozitivní, a ještě se k tomu možná dostaneme, že má cenu doopravdy, aby rodina byla normální, aby lidé byli normální, abychom se bránili tomu, řekl bych, vnitřnímu rozpadu vztahů a abychom ovlivňovali byrokracii tak, aby nám do těch vztahů moc nezasahovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co dělá podle vás tu rodinu normální?

Václav CÍLEK, geolog:
Myslím si, že normální rodina si tohle vůbec neklade.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale když sám říkáte, jak jsou na tom některé případy špatně, hovoříte o destrukci, tak co udělat pro tu normální rodinu, klasickou a fungující rodinu?

Václav CÍLEK, geolog:
Lidé se starají jeden o druhého. V Americe je velká snaha po úspěchu a po penězích. To znamená, že ty vztahy jsou velmi často obětovávány, a myslím si, že i u nás... U nás totiž tohle to je v takovém bledě růžovém vydání taky. Jenom to není vidět, protože tady holt nemáme třeba ty Mexičany nebo něco takového. Ale míra agresivity často vzrůstá. Na policisty, a to se jim nestávalo, lidé častěji střílejí. A může se stát, že když v metru někoho oslovíte s tím, aby neházel něco na zem, tak on se prostě na vás vrhne a bude se vás snažit zadupat do země. Policisté se setkávají stále víc s neadekvátními reakcemi. To násilí tady je a vibruje, jenom to je méně patrné. Víc vibruje ve městě. To je prokázáno sociologickými studiemi. Ono se tady taky potkává víc lidí nebo máte větší šanci, že narazíte na konfliktního člověka. Ale já si taky myslím, že nás to rozhazuje psychicky, že prostě potřebujeme mít třeba přírodu nebo klid nebo nějaký setrvalý režim.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co si myslíte o tom volání, které se opakuje v podstatě po každém podobném útoku, tragédii nejenom ve Spojených státech, zpřísnit držení zbraní, kontrolu zbraní?

Václav CÍLEK, geolog:
Tak možná časem zakážou některé dlouhé zbraně nebo prostě automatické zbraně, ale poběží to tak, jako to běželo vždycky. Navíc si uvědomte, že část společnosti se cítí být ohrožena. To znamená, že ty zbraně chtějí mít také ti milí lidé. Nejenom ti vrahouni nebo potenciální vrahouni. Je to prostě součást americké kultury, zejména texaské. Ještě abychom rozuměli té situaci: V těchto letech počet hispánsky mluvících lidí v Texasu je už nad 50 % a dále roste. To znamená, že běloši se cítí být ohroženi. Mexičani tomu nějak moc nenahrávají. Máte tam organizace, které říkají: Texas byl jednou mexický, pak vy jste to vyhráli jako Američané a teď my jako Mexičané si to vezmeme nazpátek. To znamená, že to je záležitost, u které bych vůbec nepoužíval slovo terorismus nebo rasismus. Je to rozjitřená záležitost na obou stránkách barikády, jak té americké, tak té mexické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Švédská aktivistka Greta Thunbergová si bere ze školy rok volna, aby se mohla věnovat své osvětové činnosti. Chystá se na dvě klimatické konference v Severní i Jižní Americe. A aby za sebou nezanechávala uhlíkovou stopu, tak nepoletí, nýbrž popluje přes Atlantik. Vydá se tam na jachtě. To mě vede, pane Cílku, i k otázce: Jaký styl cestování je šetrný vůči životnímu prostředí? Ona třeba zvažovala, jak se dostat do Spojených států bez letadla.

Václav CÍLEK, geolog:
To je asi problém, že jo? No, šetrný způsob... Uvádí se, že nejhorší je právě ta letecká doprava, ale myslím si, že bychom s tím nějak rychle neměli nic dělat, spíš si jednou za část nějakou z těch cest odpustit. Žádné radikální řešení mě tady nenapadá. Ale ukazuje to tu důležitou věc, a to je ta cesta, o které jste možná chtěla mluvit, k té nízkoemisní... Ono se říká bezemisní energetika, ale to je nesmysl. Emise tady vždycky budou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bezuhlíkové stopy.

Václav CÍLEK, geolog:
No, s malou uhlíkovou stopou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Václav CÍLEK, geolog:
Jádro, že jo...? A mix...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Můžeme taky... Ano.

Václav CÍLEK, geolog:
Teď jsem vás zaskočil. Pardon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministr průmyslu a obchodu Havlíček potvrdil, že hlavní roli bude hrát ten energetický... V tom mixu bude jaderná energetika.

Václav CÍLEK, geolog:
Ano. S panem ministrem, a ještě s dalšími lidmi, s Václavem Pačesem, profesorem Maříkem, jsme hovořili na tohle to téma. Já to hodně zkrátím, a bojím se, abych to nezkrátil příliš: Energetický mix pro ČR je vlastně dán na roky dopředu. To znamená, že alternativní paliva... Těžko to bude v dohledu, dalších 20 let, víc než 30 %. Zbytek bude jádro, uhlí, plyn. V okamžiku, kdy omezíme uhlí, musíme buď dovézt plyn z Ameriky, anebo dostavět Temelín. Můj názor na takovou tu nízkoemisní energetiku je: Dostavět Temelín, obnovit Dukovany, a dokonce bych uvažoval o třetí jaderné elektrárně v severních Čechách. Vedou tam dráty! Půlkou jaderné elektrárny jsou ty dráty. To si málokdo uvědomuje. A dojde-li k částečnému odstavení uhlí, pak tam vzniknou kapacity, lidé budou potřebovat být zaměstnaní... Teď je hodně důležité, abychom uhlí těžili i nadále. Vím, že to zní protismyslně. Ale v okamžiku, kdy nám třeba přestane fungovat jaderná elektrárna nebo zavřeme uhelný důl nebo velkolom, tak my ztratíme ty lidi. My ztratíme tu znalost věci. To znamená, že i do budoucnosti si myslím, že uhlí bychom v nějakém množství měli těžit další desítky let. Třeba pro chemické použití, nebo prostě pro jakékoliv další. Takže problém není ani tak v tom, co bude ten energetický mix, ale spíš v tom, kdy můžeme ty elektrárny dostavět, a zda vůbec. Je to souboj lobbistů. Viděl jsem odhad, že uhelná lobby má takové a takové zisky a je schopna věnovat takovou a takovou částku, třeba až desítky milionů korun, na kampaň proti jaderné energetice. Na jakoby ekologickou kampaň. To znamená, že tady budou doopravdy velmi složité a konfliktní zájmy mezi sebou. Ale to, co můžeme dělat teď, to je něco, čemu prof. Mařík říká Průmysl 4.0. Prostě nový typ průmyslu a nový typ soustavy. A jedná se o to, že velcí hráči na našem trhu nebo na evropském trhu, takzvaní monopolisti, nechtějí pustit do hry ty malé hráče, co mají několik fotovoltaických panelů. To znamená, chtějí si udržet tu sílu a moc. A ta budoucnost bude pravděpodobně spočívat v tom, že se smysluplně propojí ty velké energetické centrální zdroje. Musíme je mít už třeba proto, že Praha je velká, a tedy potřebuje fůru elektřiny, a není to lehce nahraditelné. A ty malé, chaotické, na počasí závislé zdroje do jednoho systému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte větrníky?

Václav CÍLEK, geolog:
Větrníky u nás fungují hrozně špatně. V podstatě dobře z těch alternativ vychází jenom ta fotovoltaika. Znova zopakuji: Jako jsme se před dvěma lety bavili o kůrovci a dneska už to nikoho nebaví, protože už je tady, anebo o suchu a tak dále, pravděpodobně za tři, za čtyři roky se stejně naléhavě budeme bavit o energetice. A to je díky tomu, a už jsem to zmiňoval víckrát, odstavení těch německých částečně tepelných, ale hlavně jaderných elektráren. A u nás taky. To znamená, představa je taková, že Němcům nebude fungovat Energiewende tak dobře, jak slibují. Že budou měsíce, kdy nebude foukat ani svítit, a tehdy začnou skupovat v Evropě energii všude. Viděl jsem scénáře, které počítaly se zdražením energie o 30 až 40 %, a scénář, který počítal se zdvojnásobením cen energie. Aspoň v některých měsících. Je to fantastické? Není. Když byli v Polsku nuceni odstavit chlazení elektráren, tak byly dny nebo týdny, kdy energie stála až desetinásobek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také Němci demontovali nebo odstavili, tuším, 21 větrníků, které už dosloužily. Budují další, ale zdá se, že podstatně méně, než se asi očekávalo.

Václav CÍLEK, geolog:
To je další otázka. To je otázka baterek. Dánsko má obrovské farmy na dobrých místech, tam, kde to hodně fouká, přesto Dánsko v ročním souhrnu je importérem energie. Dánsko má přebytky, když fouká, když fotovoltaika svítí. Pak mají ty nedostatky. Na tom se nedá pořádně stavět. Proto tady máme ty centrální zdroje, proto ti Němci budují ten Nord Stream 2, to znamená ten další plynovod, který by zabezpečil výpadek jednak toho jádra, jednak potenciálně plynu, a tím zase zvyšují závislost na tom Rusku. EU to vlastně kritizuje. Energetik Hynek Beran říká o závislosti na Rusku docela zajímavou věc. Říká: Když si necháte dovézt jadernou elektrárnu z Ruska, tak je to, jako kdybyste si nechali dovézt pekárnu. Tu pekárnu pak můžete krmit palivem, já nevím, z Austrálie. Nebo něco takového. Když ale máte plynovod, tak je to, jako kdybyste si z té Moskvy nechali vozit pečivo každý den. – Takže je dobré rozlišovat ty různé typy podle toho, v jaké jsou závislosti.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kde vznikne v Česku hlubinné úložiště pro radioaktivní odpad? To je debata už dobrých deset let. Stát zkoumá aktuálně devět lokalit, ve kterých je 53 obcí.

Václav CÍLEK, geolog:
Je to zbytečné politikum. Když bych byl starosta, když to řeknu ošklivě, zapadlé vísky na českomoravské Vysočině, chudé, a někde kousek za vsí, aby mě neobtěžovala doprava, protože tam bude regulérní šachta do hloubky pět set nebo šest set metrů, tak bych úložiště jenom vítal. Neviděl bych v tom velké riziko. Viděl bych v tom, že tam bude bezpečněji, v té vsi, že bude nějaká infrastruktura vybudovaná, že za to budu dostávat peníze. Takže podle mého názoru je to zase hraní si s emocemi. Vždycky si uvědomme jednu věc: My máme na mysli Černobyl a Fukušimu a tyhle ty věci, ale v těch čínských uhelných dolech ročně umírá několik tisíc lidí a byly roky, kdy umíralo sedm až deset tisíc lidí ročně. To jsou desetitisíce mrtvých lidí. – Čínský uhelný průmysl je katastrofa na mnohem větší úrovni než veškeré havárie jaderných zařízení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsem se ptala na cestování a také na plány mladé švédské ekologické aktivistky Grety Thunbergové, tak jsem mířila i na jednu ikonu dánského cestovatelství, kterou bezesporu ztělesňuje Knud Rasmussen, dánsko-grónský polární badatel, který podnikl skvělé výpravy do severního Grónska, Kanady a na Aljašku. On zaznamenal tradice, život, zvyky a tak dále právě Inuitů, slovesné příběhy... Co vy jste si, pane Cílku, vzal z těch moudrostí, a vůbec toho způsobu života, které popsal?

Václav CÍLEK, geolog:
Já těm Inuitům budu říkat tím starým názvem Eskymáci. Rasmussen byl úplně neuvěřitelný. Teď je 140 let výročí od jeho narození. Byl synem kazatele a grónské Eskymačky. V deseti letech dostal první pušku, první psí spřežení. Ten právě cestoval nějakých 18 tisíc kilometrů s psím spřežením. Jeho výpravy trvaly až dva a půl roku. Osm měsíců byl úplně bez zásob, takže co si nalovili, to měli. Když si nic nenalovili, měli hlad. On se vydával mezi Eskymáky okolo celého sibiřského okruhu, v podstatě od Švédska až po Beringovu úžinu. Popisuje, jak je v Beringově úžině vynikající rybolov a jaká jsou tam stáda sobů. Tam se vlastně ukazuje, že to je ten důvod, proč část těch Eskymáků, těch Inuitů, přešla na tu americkou stranu. Bylo to právě tohle to velké loviště, které si představujeme jako šílenou pustinu. On popisuje věci, které mně pomáhají odhalit, jak mohl fungovat život třeba v Dolních Věstonicích v paleolitu. Eskymáci mají sáně a ty sáně kloužou, dělají takovou kluznou plochu, proto, že oni vezmou rašelinu, tu naplácají na kostice, uhladí ji, a vlastně jede led po ledu. ... Nebo způsoby lovu, kdy se ukazuje, že sob je lákaný k psí moči. Takže oni nechají psy vymočit se do jámy, kterou pak zakryjí a ten sob tam spadne. V Dolních Věstonicích máme možná jedny z prvních domestikací psa, takové trošku nejasné. ... Anebo způsoby lovu sobů takové, že oni je nahánějí pomocí takových zvláštních uliček, kde jsou postaveny kameny s lidskými hlavami do brodů a zabíjejí je v těch brodech. To znamená, je to velmi složitý, zajímavý způsob života. A ten život Eskymáků je jinak velmi náročný, ale oni se furt smějí. Popisuje tam ten smysl pro humor. To znamená, že rozchechtaný Eskymák je prostě obvyklá záležitost. Když můžou, tak si zpívají. Takže pro mě konkrétně ta Cesta bílým tichem, která vyšla v češtině někdy v r. 1942, je knížkou o velkém životním optimismu, o složitých podmínkách, ve kterých ti lidé žijí nesmírně složitě. Sotva přejde hladomor a najedí se, tak druhý den už si dělají legraci z toho hladomoru (když to přeženu).

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak dovedli přežít? Určitě to nebyl jenom optimismus, který jim v tom pomohl.

Václav CÍLEK, geolog:
Velmi jednoduché techniky, velká zručnost, dobrá schopnost lovu, vzájemná výpomoc, ale taková velmi nesentimentální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co přežilo z toho jejich způsobu života?

Václav CÍLEK, geolog:
Já jsem si teď vzpomněl na dvě věci. Jednak Rasmussen mluví o převážně klidném způsobu, jakým se Eskymáci dívají na svět. Vracíme se obloukem k začátku. Klidný způsob, jak se dívat na svět, je jednou z možností, jak udržet společnost zdravou. To je jedna záležitost. Druhá věc je ta, že on putuje k těm hodně primitivním kmenům a ty mu najednou vyprávějí o reinkarnaci, o tom, jak se lidé můžou rodit do zvířat, jak to probíhá; popisují vytváření takového tunelu, kterým ten šaman létá ke hvězdám apod. A najednou s údivem zjišťujete, že to je typický buddhismus – že to má vlastně hrozně blízko k těm starým naukám Tibetu. Ale tihle ti lidé z toho Tibetu nebo z této oblasti odešli, dejme tomu, před osmi, někdy i dvanácti tisíci lety. To znamená, že najednou máte pocit nějaké velké moudrosti (a nevím, jestli správné nebo popletené, ale jim to fungovalo), která je stará mnoho tisíc let. A umožňuje jim kromě jiného tohle to přežívání. A k tomu mají tu vysokou adaptabilitu, technickou schopnost, práce s kajakem a s harpunami... Takže neuvěřitelný svět v neuvěřitelně tvrdých podmínkách. A ten svět přesto, že s v něm umírá a trpí, je světem poměrně radostným. On mluví s Eskymačkou, která vzpomíná na svůj život a najednou se rozpláče, když říká: Já jsem prožila tak šťastný život...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je typické pro ten současný životní styl, vůbec pro jejich podmínky v současném 21. století?

Václav CÍLEK, geolog:
Víte, já nevím. Já to znám z té indiánské strany, právě spíš dole, od toho Nového Mexika, a to je vlastně rozpad většiny těchhle těch společností. Často vinou alkoholu. Ono hodně změnily pušky. Dříve ty soby táhli po trasách, které se neměnily stovky let. A jakmile se začaly používat na těchhle těch trasách ty pušky, tak sobi změnili své trasy. To už je r. 1920, kdy to Rasmussen popisuje. Šli jinými způsoby. Takže ti lidé často trpěli hlady. A teď to proměňující se klima... Popisuje medvědy, kteří se chovají podobně jako lidé. Medvěd, který před sebou nese balvan ledu a skrývá se před mroži. Úplně až inteligentní chování. Je to knížka, která mne vrátila do možná krutějšího, ale takového zdravějšího světa, a doopravdy mě spíš naplnila silou a optimismem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Geolog Václav Cílek a jeho pohled na svět. Děkuji vám za to. Mějte se hezky. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog:
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude Tomáš Kraus. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.