Přepis: Jak to vidí Václav Cílek - 4. září

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je geolog, spisovatel a filosof Václav Cílek, dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se společně podíváme do Indonésie a na její sousedy z různých úhlů od řekněme, ekonomického růstu přes ekologii až po jednu radostnou událost ve vaší rodině. Začněme, pane Cílku, stručnou historií Indonésie, obrovská rozmanitá země, respektive 17500 ostrovů?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Je to šílený, je to obrovitý a v 19. Století, když Russel Wals nakreslil Borno, tak do toho Bornea zakreslil Anglii i s Irskem, s Orknejema a Hebridama, aby prostě bylo vidět, že celý Spojený království tedy anglický, je v podstatě menší než jeden z těchhle těch ostrovů. To znamená, mnoho etnik, mnoho tradicí, když se podíváte na monografii o špercích, tak zjistíte, že tam je 200 oddělitelných skupin tradice, takže to my si ani neumíme představit, co to znamená, tahle ta jednota v té nejednotě obrovité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste tam strávil měsíc.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Strávil jsem tam měsíc. Já to musím asi říct rovnou. Strávil jsem tam měsíc zpočátku proti své vůli, protože naše dcera Kristýna se rozhodla již asi před 3 lety, že bude studovat v Indonésii. Indonéská vláda dává stipendia, takže ona tam studovala tradiční umění, tradiční řemesla, mezitím si dokončila vysokou školu v Brně, pak se tam vrátila a studovala jazyk, takže mluví plynule indonésky, což je takový docela příjemný srozumitelný a relativně jednoduchý jazyk a při studiích se seznámila se spolužákem a ten ji požádal o ruku, takže my jsme de facto jeli na svatbu naší dcery na Sumatru v tomhle tom případě, kde se rozhodla zůstat a žít, tedy ne-li na Sumatře, tak tedy na Jávě, protože tam se migruje za zaměstnáním, tak podle toho kde si najde nová rodina najde místo, tak tam se bude žít, ale v rámci Indonésie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem měla možnost podívat se na fotografie právě podle toho krásného oděvu soudím, že šlo, co se týče té svatby, svatebního obřadu, o místní rituál?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Šlo o tradiční svatbu, která spočívá v podstatě v tom, že nevěsta a ženich jsou jako úplně nádherně nastrojení, nádherná cinkrlátka, brokáty a já nevím co všechno a od rána do večera přichází lidé z okolní vesnice, ale v tomhle tom případě přicházela umělecká avantgarda, profesoři z vysoké školy, kteří tam učí umění, ale také místní politici, ti lidé se zapisují, dávají dárky, tetičky schraňují ty zápisy, až bude další svatba, co se má dát jako těm na oplátku. Vesničané přináší pěkné ošatky s rýží, a vlastně celý den neprobíhá žádný obřad, jenom ti lidé přichází, nechávají se fotit se svatebčany, pojí, pohovoří, a je to vlastně způsob, jak v tradiční společnosti, která nemá matriky a nemá písemné materiály, vlastně všem oznámíte, že tihle ti dva mladí lidé jsou součástí té a té rodiny a od teďka patří k sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tam funguje možná i vztahy v těch rodinách, jestli jste měl možnost do toho proniknout.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Určitě, určitě, protože to je docela rozhodující. Naštěstí naše Kristýna, jak je na té západní či střední Sumatře, tak je v takové jazykové oblasti nebo etnické oblasti Minak Kabau. To nám zní naprosto odděleně, ale jsou to lidé, kterých je 10 milionů a žijí na oblasti dvakrát větší než Česká republika, takže Indonésii jsem pochopil, že Češi nejsou národ, ale jsou kmen, jsou jakýsi obskurní kmen na periferii Evropy a z hlediska té Indonésie jsou zhruba tak jako zajímaví nebo exotičtí jako třeba pro nás jsou škepetarové v Albánii. Takže jako nic se o Československu, tedy o střední Evropě nic nepsalo. U těch Minak Kabau je hrozně zajímavá a pěkná věc, že jsou matrelineární. Muži tradičně vyráželi za zaměstnáním kamsi daleko a ženy to doma držely. To znamená, takovou jako matkou rodu, takovým tím hlavním organizátorem je babička, v tom našem případě. Ta má 7 dětí a ty mají zase manžele a manželky a ty mají další děti. To znamená, jádro tedy vlastně mé nové rodiny je babička, a systém 7 strýčků a 7 tetiček a dětí. A přitom ty děti už jak jsou načichlí tou střední Evropou, tak si vybírají česká jména. Takže například taková zase od jedné tetičky, ratolest se jmenuje Bivoj. Takže si vybrali jméno Bivoj. Třeba to zní dost indonésky. Tak takhle tímhle tím způsobem to funguje. Navíc se tam jako dětí po té mateřské linii, jakože se to dětí z ženy, z matky na dceru vlastně a kupodivu se to pěkně odráží i v politice, protože když vidíte politické plakáty, tak je tam větší procentuální zastoupení žen než u nás určitě a zároveň také ženy se účastní spíš tak jako na veřejnosti tiše, důležitých jednání a ještě k té struktuře společnosti musím říct takovou jako věc, trošku lokální demokratizační princip tam platný po celá staletí, který se donedávna zachoval na Bali nebo v hinduistickém prostředí. A to je tak, že máte řeku, která zavlažuje pole, u pramenů té řeky nebo nad tou řekou stojí nebo stával hlavní chrám. Teďka ta řeka teče dolů do údolí a rozděluje se do jednotlivých vesnic. A na tom rozdělování těch jednotlivých vesnic stávaly lokální chrámy. Teďka v těch lokálních rámech s scházeli členové nebo stařešinové těch rodů, rodin té dané vesnice a společně plánovali zavlažování rýžových polí, protože to je koordinovaná akce a jejich předák vlastně od toho malého chrámu měl právo a povinnost navštěvovat ten velký chrám, kde se prostě scházeli lidé z celého regionu, a tam se jako domlouvali na organizaci práce. To znamená, ještě když se vrátíme do té historie, tam vznikala celá řada království, nějak zhruba od nějakého 5. století před Kristem tam přichází taková ta indická megalitická kultura, doba železná a postupně se vyvíjí takové jako volné svazky většinou jako námořních měst, přístavů a je to proto, protože, když se chcete dostat z Japonska, z Číny do Indie a neřku-li dál, tak buďto musíte volit cestu, která jde po souši a v podstatě obchází Tibet ze severu jako poměrně náročná anebo můžete je po moři a pak se nevyhnete vlastně té Indonésii, a proto v takovém zlatém věku indonéském, třeba někdy mezi pátým až 9. století se konkrétně oblast střední Asie stává významným buddhistickým centrem a tak významným, že vlastně ti panovníci si zařizují kláštery na indickém subkontinentě. Jsou tam velmi úzké vztahy k Tibetu, překvapivě to vypadá tak, že Tibet do značné míry čerpal z takový tý, jakoby ta Jáva byla jedno nebo dvě století ten Tibet té Asie, kde ten buddhismus tak napůl vytěsněný z té Indie se dokázal jako ustanovit. A zároveň touhle tou cestou přijíždí ten fasien z Číny a přijíždí takový ten pozdní zakladatel jedné buddhistické sekty Šingon v Japonsku. Takže je to taková jako pár století to doopravdy bylo centrum toho východního světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro překladatele, promiňte, taoistických textů nesmírně zajímavá také oblast, ale když hovoříme o těch rámech, pane Cílku, tak asi nelze opomenout tu nejznámější, nejslavnější monumentální stupu, borobudur.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Borobudur je největší buddhistická stavba, která existuje. I když mám pocit, že dneska v Kalifornii je postaven nějaký větší buddhistický klášter, ale z těch tradičních věcí. Je to stupa, je to takový čtverec zhruba 120 na 120 metrů. Vstupujete od východu, a teďka jako kdybyste šla katedrálním bludištěm. Máte určenou cestu podle reliéfů. Těch reliéfů je tam skoro 1500 a vy postupně procházíte příběhy minulých buddhových životů, pak jako současný buddha a překvapivě těch posledních 500 reliéfů je, 460, je věnováno princi Sadhánovi a to je jeho putování od jednoho, jak ono tomu říká dobrý přítel, to znamená, učitel k dalšímu dobrému příteli, těch lidí je 110 a jsou to děti, námořní kapitán, je to obchodník, pak jsou to různé bytosti, jsou to monstra dokonce, a pak jsou to jako bohové a jak jdete touhle tou cestou a pomalu si to prohlížíte, tak člověk doopravdy jako vtahován do toho buddhistického světa. Ta trasa trvá dva kilometry, než jí celou projdete, je čím dál tím abstraktnější a abstraktnější, všude jsou jako buddhové, že jsou všudypřítomní, teďka se liší gesta jejich rukou, to znamená, dole u té země, jako ta gesta říkají: Země je mým svědkem. Uprostřed říkají jako neboj se ničeho, zbav se prostě strachu a nahoře tam už je taková ta sféra takových kosmických buddhů a tam je to zároveň pohled do krajiny, ochranitelská sopka, dole hustě osídlená nížina jako s lidmi. Borobudur, přestože je to navštěvovaný asi jako Karlštejn, tak je to jako nesmírně poutavá věc. A v okolí do dneška působí buddhistické kláštery, to už je jako dneska málo, jsou tři, a když vejdete do buddhistického kláštera, tak je to velké ticho a velký klid a teď na těch reliéfech je hrozně moc zvířat, opice, ptáci, sloni pochopitelně. Slon je posvátný. A různých rostlin, ale také Indonésané milují kytky, vyjdete za barák a jste de facto v botanický zahradě. Jako kdybyste vešla do dobrého českého květinářství, tak je to slabý odvar toho, co tam roste divoce, včetně hortensií a tchyniny jazyky místo živých plotů, ale přesto jako za téhle té situace ty Indonésané nesmírně rádi kupují okrasné kytky a dávají si to jako před dům prostě, takže tam jako najednou je cítit takovou tu spjatost s tou vulkanickou velmi neklidnou zemí, ale jako s celou přírodou. Je to hrozně hezký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o té sopečné činnosti, tak ta je poměrně pořád respektive, co se týče zemětřesení, tak je to docela aktivní oblast, ale myslím, že uplynulo přesně 130 let od výbuchu na Krakatoa.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Od roku 1883, ano, víte, když se začtete do historie Indonésie, tak vidíte ty milí lidi, vidíte klid. Každých několik let v podstatě je výbuch, třeba sopka Merapi, střední Jáva, prostě zabíjí lidi, v roce 2010, 2006, tsunami 2004, takhle to jde každých několik let. A zároveň v delších obdobích propuká v té Indonésii jednou za čas něco, co se označuje tím dneska už tím mezinárodním slovem indonéský amok. To znamená, dojde třeba k pogromům na Číňany, kteří jsou jako velice bohatí. Dojde k různým typům zabíjení komunistů v 60. letech, nesmírně jako tvrdému krvavému, takže jako je to země, která je neklidná po té přírodní stránce a jednou za čas i po té sociální stránce a mezitím ty lidi, jako jsou zvyklí na ty širší rodiny, tak si vycházejí vstříc. Autobusy čekají na lidi, nikoliv lidi na autobusy jako u nás, řidiči si dávají ne v těch velkých městech, ale na tom běžném venkově jako přednost, snaží se sami sobě vyhovět, ale do toho je vždycky to skrytý nebezpečí, tsunami, výbuch. Ale my jsme byli zase ve vesnici, která byla zničena v roce 2010 sopečným výbuchem a byl jsem na pobřeží, kde proběhlo tsunami. Ta příroda, tak krajina to neuvěřitelně rychle zahlazuje, takže jakoby prostě po tom výbuchu po těch dvou, třech nebo několika letech prostě není ani stopy nebo skoro žádné stopy. Nic jako nevidíte, takže máte tak jako pocit toho líbezného času, mezitím šup, amok, sociální otřes nebo sopka a zase prostě líbezný klidný čas a zase prostě za několik let nato nějaká hrůza.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Indonésie to je země, o které si povídám s Václavem Cílkem, geologem. Indonésie je početná populace. Jak se s tímto faktem vyrovnává?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Indonésanů je dneska okolo 230 milionů, perspektiva je, že dojde k růstu na 350 milionů obyvatel a pak k mírnému poklesu, Indoésie má docela jako pěknou charakteristiku v tom, že je víceméně potravinově soběstačná. Taková základní ekonomika třeba mezi Minak Kabau se málo prodává půda, nebo skoro neprodává. Takže když je někdo z rodiny nemocný, pak teprve tu půdu prodává. Základní ekonomika je taková, že máte rýžové pole a k tomu prostě další kus, říká se tomu sviden, taková jako vypálená džungle. Tetičky, když jsme odjížděli nám nabalili všechno ze zahrádky, to znamená badyán, skořici, listy kurkumy a podobně. Rýži jsme s sebou jako pochopitelně nebrali. A protože v té zemi roste úplně všechno, tak ty přebytky se prodávají u té silnice, tam zastavují auta a odváží to. Základní problém, který já tam vidím, je ten, že cena benzinu i po zdražení je 12 korun za litr. Jsou to státem subvencované ceny, protože je nutné dovážet potraviny třeba do té Jackarty, což je naprosto šílená metropole, možná o 17 milionech lidí, takže a to vím ze Súdánu, z Egypta. Prostě žádný stát dlouho nevydrží. Dotace, dotovat 200 milionů lidí, takže se obávám toho, že dojde ke zdražování cen benzinu a ke zdražování cen potravin. A ještě jako hrozně takový zajímavý pozorování, se týká Bali. My jsme tam tedy nebyli, takový hodně turistický a hodně betonový. Na Bali došlo k tomu, že tam se půda smí prodávat, takže přišli developeři ať už z Indonésie, ale ze dvou třetin se ukazuje, že to byli Australané a z Hongkongu a odjinud. Skoupili půdu zemědělskou za velmi slušné peníze, někdy tedy a udělali tam golfová hřiště a já nevím, co všechno a pak došlo, že před těma několika lety k těm bombovým výbuchům a turisté se báli jet na Bali. A najednou Bali ke své hrůze zjistilo, že není potravinově soběstačný a že jim nikdo nemůže jako pomoci, protože se jako odřízli vlastně od půdy. Oni by to ještě ustáli, kdyby ty hotely, já si vzpomínám, třeba na Šumavu nebo na Krkonoše, byly v rukou místních lidí. To je vždycky důležitý, ale jakmile to má někdo jako ze Sydney nebo z Hongkongu, těm se doopravdy jedná o ten zisk a nevrací to tý komunitě nazpátek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to řeší, pane Cílku na Bali?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Já nevím jak to řeší na Bali, myslím, že to řeší hlavně tím, že se snaží udělat všechno pro to, aby ti turisté opět přijeli. Vůbec v té Indonésii se hodně migruje, takže když jako ti muži nemají zaměstnání,tak mohou právě odejít do Jackarty nebo někam jinam, což není vždycky dobrý. Zároveň jako oni mají poměrně, říkám ne všude, jenom v té části tedy já mohu mluvit o tom, co znám, dejme tomu o té západní Sumatře, tam je to tak, jak to původně bylo v 19. století u nás. To znamená, že místní úřady mají poměrně pěkně vypracovaný seznam skutečně chudých lidí. A teďka vlastně přichází ti ostatní a je to dílem tradic, taková slitovná hinduistická, buddhistická, dílem je to ten zakad, ta daň muslimská. Přichází a většinou je to do mešity, která jako funguje doopravdy jako sociální centrum, přinesou buďto peníze nebo rýži a ty úřady zase to co vlastně získaly, rozdělují mezi ty ostatní, takže tímhle tím způsobem se udržuje, pokud to jako jde doopravdy ten sociální smír a taková jako bych řekl, hodně pevná vazba mezi lidmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě by mě zajímalo, když hovoříte vlastně o potravinové soběstačnosti, jaké jsou dopady intenzivního pěstování palmy olejné?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Je to šílený. Já začínám být zarputilým nepřítelem všech bioapliv. Je to doopravdy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, že vám do toho skáču, tam za půl století zmizela asi polovina indonéských lesů právě v honbě těch koncernů za vykácením těch lesů.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
vo toho lesa. Teď ti místní lidé byli zvyklí kde co z toho podrostu spotřebovat, ratan typicky prodávali, potom tam vznikla většinou takový ten sviden, vypálená země s několika vysokými stromy a do toho nepravidelně zasahovali různé své plodiny a za několik let migrovali dál. Teďka se vyplatí pěstovat tu palmu olejnou, takže nepěstujete zemědělské produkty, a doopravdy jako ve jménu řekl bych ekologie, přicházíte o obrovité hodnoty. Já o tom vlastně ani nechce moc mluvit, protože já bych se doopravdy rozčílil, protože tam jako tady vidíte ten jako konec kusů džungle. Víte, dneska třeba nosorožci jsou jako napůl na vyhynutí nebo jsou některé druhy jako vyhynulé, ale když si přečtu ty zprávy toho Alfréda Russela z minulého století, on třeba v okolí Singapuru říká: tygr zadáví každou noc nějakého Číňana, anebo stopy po nosorožcích jsou běžné na celé Sumatře jako všude, takže tahle ta situace je doopravdy velmi nepříjemná. Indonésie má jednu výhodu a to jsou vysoké srážky, takže zatímco třeba v té Praze máme třeba necelých 600 milimetrů, tak tam mají třeba dva nebo tři metry tedy srážek,takže ta země se jako obnovuje jako očišťuje, proplachuje a zároveň tam jako roste doopravdy úplně všechno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechci vás jitřit, pane Cílku, ale právě s tím odlesňováním rozsáhlým těch souvisí i požáry a pak i smog. Možná posluchači zaregistrovali i tuším to bylo v červnu, Singapur žádal zakročit právě proti těm ilegálním plantážním firmám, které vypalují lesy a půdu.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Víte, tohle to jako velký problém celá, takhle, řeknu vám to jinak, když jste v té Asii, tak máte dojem obrovité síly. Já jsem třeba sledoval takové jako zpravodajství ze Singapuru, kde byl nějaký ten národní den, že jo a to máte pocit, propagandu, kterou trošku umíme odfiltrovat, pocit jakoby našich 60. let. To znamená ekonomika roste, lidi věří v takový jako ví že je hodně problémů, ale věří v lepší budoucnost, jsou hrdí na Singapur v tomto případě, na Indonésii je to totéž a v Hongkongu je to také totéž, mají prostě určité hodnoty a pohybují se jako bych řekl jedno pole, zatímco my se pohybujeme víc jako ti jednotlivci nebo jednotlivé formy, úplně prostě cítíte tu sílu, která z té Asie sálá. Úplně jako Evropa je z tohoto pohledu takový zmrtvělý rybník. Ale my víme, že i ty 60. léta v Evropě netrvaly dlouho, bylo to necelé desetiletí. Takže pokud začne tenhle ten indonéský nebo ta Jihovýchodní Asie prostě na něco dojíždět, tak to budou právě zvyšující se ceny pohonných hmot a potravin, když se podíváte na mezinárodní trh s rýží, tak většina rýže, která se vypěstuje všude v Asii, se spotřebovává na místě, takže se obchoduje jen se sedmi procenty vypěstované rýže a teď do toho stačí jakýkoliv klimatický výkyv v Indii. Mimochodem jako problémy, o kterých my netušíme, Indové už několik let hromadně prostě se snaží odejít z Indie, právě kvůli tomu, že jich je moc a že zemědělství je čím dál tím složitější. Indonésané se snaží často odcházejí do arabských emirátů, ženy jako služky a podobně. Takže ta míra toho vzájemného mísení a té migrace je doopravdy obrovská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký to má konkrétní vliv, co myslíte, jak jste to možná vypozoroval právě tyto migrační tendence nebo realita?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Pokud je zachována struktura té širší rodiny, tak je jako relativně všechno v pořádku, protože ti lidé si pomůžou. Pokud i chudí lidé zůstanou ve vesnici, tak se budou mít pravděpodobně lépe než ve velkém městě, kam odchází zlákáni vlastně, protože ten systém té potravinové svépomoci, to znamená, nespoléhat nikoliv na stál, ale na tu svoji municipalitu, je poměrně jako účinný a v okamžiku, když se vám tohle to celý začne hroutit jako v Jackartě, tak najednou máte násilí, máte drogy, když za držení drog je tam trest smrti, alkoholismus, i když je to převážně muslimská země, obrovitý smog, přilétáte na letiště a vzduch je hnědofialový, jako u nás už není, obrovský zmatek na silnicích, dálnice není možné pořádně vybudovat, protože průměrná rodinná farma mezi půl hektarem až čtvrt hektarem. To znamená ta dálnice by zlikvidovala desítky tisíc rodinných farem, takže celý se to tak nějak jako přelévá a hlučí a i když jako ta síla té Asie je prostě, doopravdy jako jeden z nejsilnějších mých zážitků, tak zároveň jako vidíte jak dorůstají i ty problémy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asie není jenom Čína, jak říkáte. Mimochodem spekulovalo se, jestli Indonésie nevstoupí, v budoucnu by se nestala součástí mezinárodního společenství BRICS, to i v té zkratce je pro Indii. Myslíte,že směřuje Indonésie tímto směrem?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Ano, my když řekneme Asie, tak si představíme Čínu, ale doopravdy Tchaj-wan, Singapur, Vietnam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další tygři?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Já bych to nenazval tygři. Oni jsou to takoví jako doopravdy velký kolosy, ve kterých se nesmírně mnoho děje po kulturní stránce, k tomu jsme se ani nedostali, jako oživování lidových tradicí. To je jako doopravdy v té společnosti jako v 60.letech je velké jako optimismus i kulturní, vláda dává do kultury neuvěřitelné peníze z našeho hlediska a podobně. Víc tedy než u nás podporuje, takže cítíte, jak to sebevědomí a ta hrdost těch lidí vlastně průběžně jako roste. V Indonésii tomu brání trošku to, že ti lidé si zvykli na pomalejší způsob života. Takže tam ta výkonnost té práce je menší. Zároveň je tam vyšší korupce, než třeba v tom Singapuru,což je tedy extrémně dobrý příklad jako v Malajsii, ale nicméně jako doopravdy musím zdůraznit to, že vedle té Číny je tady osm nebo deset dalších států, kteří jsou prostě lidnatí, pracovití, jako hodnotní a kteří jako zjevně rostou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže obrovský potenciál Jihovýchodní Asie včetně nebo především ta Indonésie.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Ano, myslím si, že nevstupujeme do čínského století, jak se říkalo, ale určitě to vypadá na dvě nebo tři důležitá desetiletí. Ještě když jste v Singapuru, třeba na letišti v knihkupectví, tak najednou zjišťujete podle titulku, co všechno nevíte - struktura čínských rodin, strategie obchodu, a tyhle ty věci, o kterých tady nikdo nikdy nepovídá, tak doopravdy chybí tímhle tím nesmírně složitým a silným světlem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Necháme si to na příště. Václav Cílek, geolog, spisovatel a filosof byl dnešním hostem. Zítra monseigneur Václav Malý, hezký den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof
--------------------
Na shledanou.