Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 26. dubna 2021

23. duben 2021

Hostem byl geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vítejte u dalšího vydání pravidelného zamyšlení nad děním kolem nás, dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Je mi potěšením přivítat geologa a popularizátora vědy Václava Cílka, dobrý den.


Václav CÍLEK, geolog
Dobrý den.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Klimatické a environmentální změny v nejrůznějších souvislostech, to bude hlavní linie našeho rozhovoru, ve kterém probereme tikot klimatických hodin, zelenou americkou politiku i principy zachytávání a rozvádění vody, jak se osvědčily například takové kanáty, meskaty, údolíčka či hrubata, nerušený poslech. Každý z nás může zasadit semínko pro lepší budoucnost. Jednu rostlinku za druhou. To včera připomněl klip na platformě YouTube, kam nás zavedl proklik z internetového vyhledávače Google a upozornil na Den země. Připomněl jste si, pane Cílku, tento mezinárodní svátek nějak speciálně, byť je nám všem jasné, že jste v přírodě pořád. Třeba v zimě jste mi vyprávěl, jak jste se kochal srnkami na chalupě.


Václav CÍLEK, geolog
No, víte, jsem vlastně, když jsem na chalupě, jak jsme, teďka jsme byli 40 dní, tak jsem vlastně tak moc v přírodě, je mi to někdy protivné, že jo. Navíc jako teploměr jsem měl pocit, že se zasekne po 3 stupních Celsia zůstával takhle několik týdnů, tak si to nijak zvlášť jako nepřipomínám.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaká budoucnost nás čeká, bude zelená?


Václav CÍLEK, geolog
A jejej to jako, to se zase teda ptáte dobře. Heleďte se, zase o tom tradičním způsobem. Budoucnost začíná bejt doopravdy nepředpověditelná a snadno si to ukážeme na počasí, protože když si vezmeme únor minulého roku, tak to byla. U nás byl, že jo tlaková níže Sabina nebo nad střední Evropou. To znamená bylo velmi teplo, neobvykle teplo bylo na Sibiři, dokonce později naměřili teplotu 38 °C, a to nad polárním kruhem, teda severně od polárního kruhu. Takže únor před rokem, kdo si na něj vzpomene vlastně jenom meteorologové. Dneska nikdo, byl úplně jako extrémní a zrovna tak jako tenhle ten letošní únor nebo plus mínus zima a začátek jara, byla zase extrémní úplně opačným způsobem. Takže a teďka máte předpovídat, jaký bude další rok jo. Takže s celou politikou ekonomikou je to jako s letošním a s loňským únorem.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ptám se i proto, protože začal klimatický summit. Ten se tedy letos koná virtuálně. Svolal ho americký prezident Joe Biden. Světové lídry samozřejmě a ta nová americká administrativa si vzala za své, což ostatně Joe Biden sliboval také ve své prezidentské kampani. Za své právě téma, téma těch klimatických změn. Víme, že jeho předchůdce Donald Trump mimo jiné stáhl Spojené státy z pařížské klimatické dohody a že se stavěl k těm klimatickým změnám docela vlažně.


Václav CÍLEK, geolog
Víte, je to pozitivní. Lidi spolu konečně začínají hovořit. V Americe si čím dál tím víc lidí uvědomuje neudržitelnost situace, protože právě v minulém roce měly ty obrovské požáry v Utahu, v Coloradu, v Kalifornii minulý rok, protože zároveň teda vyšla zpráva Světové meteorologické organizace, počasí 2020 byl zase jeden z nejteplejších let. Zrychlil se růst vodní teda hladiny moře asi o 3 milimetry za rok. Zatím to není moc, ale ono to za nějaký desetiletí docela jako dost. To znamená, takhle to řeknu ještě jinak jo. Já, když jsem se pročítal tuhle tu zprávu Světové meteorologické organizace, tak čím dál tím víc států si začíná dávat závazek, že emise sníží na polovinu oxidu uhličitého. A to znamená jo v našem v případě velkou restrukturalizaci celé energetiky. A zřejmě se tomu jako nevyhneme jo. To znamená, je tady ten velmi zřetelný odklon od těžby uhlí, i když to je zase z jiných důvodů. Část těžby uhlí by u nás mělo zůstat zachována, si myslím jenom třeba proto, aby bylo možné spalovat biomasu, štěpku v kotlech, který spalují obojí a biomasy, to množství biomasy kolísá jo. Ale chci tím říct, že teďka poměrně nenápadně vstupujeme do nějakého nového období a uvidíme, co to udělá s cenami energií, co to udělá s emisemi. S výší těch povolenek, že jo, který se staly z nástroje, jak se dostat pryč. On v tom někdy říká karbonový kapitalismus nebo fosilní kapitalismus do nějaké jako příjemnější roviny, teda pro, pro celou planetu tak z toho se stává zase bankovní spekulační nástroj. To znamená vymyká se to, vymyká se to z ruky jako skorem všechno, a pak se to zase někam vrací.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na tom virtuálním summitu, který probíhá čínský prezident Si Ťin-pching oznámil, že se Čína bude držet stávajícího záměru, dosáhnout vrcholu emisí v roce 2030. Bude složité, pane Cílku, přesvědčit ty klíčové hráče, jako Čínu, Rusko, Indii nebo Brazílii, aby se více zapojili do ochrany klimatu?


Václav CÍLEK, geolog
Víte, složité bude přesvědčit českého občana, aby se do toho zapojil. Čína má.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak je přesvědčovat?


Václav CÍLEK, geolog
Asi nijak, jako to, tady od toho nejsem a prostě jako nebudu. Heleďte se ale takhle. Čína je stát, který je velmi systematický, velmi inteligentní a pracovitý jo. Jestli doopravdy mám z něho dneska respekt ve světě, tak je to Čína, možná 100× víc než Rusko, o kterém se teďka vlastně tímhle tím způsobem mluví. Číňani si velice dobře uvědomují, co je, co je ve hře. Oni mají ty výsledky znečištění atmosféry a vidí třeba to množství předčasných smrtí následkem znečištění atmosféry ve městě. Čína je jediný stát nebo jediný velký stát na světě, který uvažuje o řízení počasí. To znamená, oni od roku 2000 velmi intenzivně zkoumají způsob, aby, aby víc pršelo. Všichni se toho hrozně bojej.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
A lze poručit větru, dešti, jak se říká?


Václav CÍLEK, geolog
Rozhodně se o to Číňani snaží.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
A proč?


Václav CÍLEK, geolog
No, je to jednoduchého důvodu, protože severní 2/3 Číny jsou vlastně suché a dál jako vysychají. Lidí poměrně přibývá i přesto teda, že jo, i přestože těch dětí, jako mají v Číně stále míň, to vypadá jako velký problém Číny do budoucích desetiletí. To znamená Čína velmi pečlivě, možná nejpečlivěji ze všech států na světě, které znám a soustavně sleduje to, co se děje s klimatem a podle toho řídí svoji politiku a oni vědí, že musí prostě něco dělat, že ta klimatická změna je nevyhnutelná.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Není oni žádných pochybností, ptám se i proto, že můžeme to vidět v reálu díky jakési časové ose, kterou představila společnost Google. A je to aplikace, taková v podstatě časová smyčka, krátká videa zachycují, jak se povrch v různých částech země vyvíjel od roku 1984. A když se na to podíváte, tak vidíme ten, ty změny, co se týče odlesňování nebo tání ledovců, jak ubývá zelených lesů, zamrzlých planin. Můžeme to vzít v podstatě jako jakýsi vizuální i virtuální důkaz, co se týče těch patrných změn klimatu?


Václav CÍLEK, geolog
Víte, ono je zapotřebí být vždycky opatrný. V tomhle je ten Google Timelapse. si vždycky vzpomenu na takové přísloví, že my využíváme Google a Google využívá nás. Ale tady to vypadá velmi jako pozitivně, ale ta zrada řekl bych je v tom, že oni si vybírají ta místa, kde došlo k velkým změnám, a protože dneska to je jako hodně selektivní, tak si radši vyberou místa, kde došlo k těm horším změnám. To znamená to Arelské jezero. To znamená, je zapotřebí, že to neodráží celý svět. Podobně, když si čtu tu zprávu Světové meteorologické organizace o počasí za minulý rok, tak tam jsou uváděny vlastně extrémy. Ale těch měřících stanic je tolik jako na celém světě, že vždycky dojdete k tomu, že někde vlastně je nějaký rekord, hodně zima nebo, nebo hodně teplo. Ale celkově od toho roku 2020 to vypadá, že počasí doopravdy nabralo to velké zrychlení. To znamená něco se děje ještě rychleji, naléhavěji a silněji, než se dělo v předcházejících desetiletích. Nás teďka možná trošku jako ukolébal ten minulý rok, který taky byl extrémní a spíš by odpovídal typickému roku 1960-1980, ale odpovídá netypickém roku, po tom roku vlastně 2000 jo. Takže je to, ano jako ocitáme se čím dál tím víc na klimatické houpačce. Svět si to čím dál tím víc uvědomuje. Evropská unie rovněž a doopravdy budeme pod velkým tlakem snížit emise CO2.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořím s geologem a popularizátorem vědy, spisovatelem Václavem Cílkem. Vy jste mnoho let mapoval problematiku zadržování vody v krajině od pravěku po dnešek. Tak ostatně se jmenuje vaše nejnovější publikace. Můžeme se pro inspiraci, co se týče vody, zachycování, rozvádění vody v krajině podívat i do minulosti? Jaké zásady zadržování vody v krajině najdeme třeba na Blízkém východě nebo u indiánů. Asi je to spíše řekla bych inspirace, protože jak se říká, zkušenost je nepřenositelná, tak nevím, každá země region své specifické podmínky.


Václav CÍLEK, geolog
Dobře nejdřív jako k situaci u nás. Situace vypadá docela optimisticky, protože neustále padá skorem stejně velké množství vody. Ne každým rokem, ale v průměru těch tří nebo pěti let je to prakticky stabilní přísun vody v posledních minimálně 120 let. To znamená je-li někde sucho, pak je dobré to, že voda aspoň v České republice je fyzicky dostupná. Ale dochází k tomu, že to podnebí, ta zejména na jižní Moravě, ale leckde teda i o kus dál trošku připomíná to Středozemní počasí. To znamená ta horká léta, takovýto jako proschlá krajina, že jo, zaschlá tráva a podobně. A tohle to je asi chronická situace, která s náma zůstane. Tak, co si můžeme vzít ze zadržování vody? Především voda, myslím, že o tom nemusím mluvit, je jeden ze základních faktorů civilizace. Dokonce kdysi archeolog /nesrozumitelné/ napsal knížku Hydraulické civilizace a ukazuje, jak právě hospodaření s vodou velké zavlažovací systémy vytvářejí vlastně složitou dělbu práce jo, centralizaci a nevím co všecko a vedou vlastně ke vzniku civilizací. Když se podíváme na to, jak zadržovat vodu vlastně v krajině, tak dostaneme několik jako velmi jednoduchý pouček. Některé hned zmíním, ale vlastně hrozně širokou škálu, jak je používat, protože každá krajina je jiná, někde je les, někde ten svah je víc sklonitý, půdy jsou v lepším nebo horším stavu. Takže první poučka je taková, že zachytáváme vodu tam, kde spadne jo. To je vůbec jako nejlepší, protože když ona potom putuje dál, tak se odpařuje teda, a to množství, to množství se zmenšuje. Pokud se nepodaří zachytit vodu tam, kde spadla všechnu, což se nepodaří, že jo tak ta voda přetéká třeba do místních nádrží. Nebo se vsakuje v nějakých těch vsakovacích rýhách, jde do potoků a řek. Takže druhá, velkej takový segment je zachytávání vody v řekách. Vždycky ten princip zachytávání vody spočívá v tom, že prodlužujete dráhu vodní kapky. To znamená, aby ta kapka tekla déle po zemi po něčem a měla víc času se vsáknout. Typicky indiáni používají příčné překážky třeba jenom z větví, které rozebírají nebo z kamenů, aby se voda rozšiřovala do šířky. A ono to odpovídá českému potoku jo, protože český potok vybřežoval každou zimu. Jo ty malá koryta kupodivu jsou hrozně málo kapacitní. Ale tím jak ta voda vybřeží, tak vlastně zaplaví kus říční nivy, zpomalí se víc času a víc plochy na to, aby se vsákla. Tak to je velmi jako, jako zjednodušená situace teda zachytávání vody. Jo pak je v půdě, v lese v ploše krajiny v místech krajiny, ale se vytvářet krajina, která zachytává vodu jako celek.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zní to jako, řekla bych naprosto laicky jednoduché logické kroky, pane Cílku. To je to univerzální, co třeba najdeme i v těch jiných kulturách nebo v jiných oblastech.


Václav CÍLEK, geolog
Konkrétně tohle to, co jsem vám popsal, je zkušenost indiánského kmene Hopiju, kteří vlastně díky kukuřici na vodě závisí jako úplně neuvěřitelným způsobem jo. Oni dokonce mají mytologii, že vlastně člověk, když umře, tak je z větší části voda, tak odchází do oblak, v oblacích oni vidí tomu říkají, bračné lidi nebo něco takovýho prostě předky vědí, že ty předky mohu nějakým způsobem oslovit tancem jo. Takže z těch praktických, řekl bych jednoduchých návodů oni si vymysleli celou mytologii. Ale to, co je pro nás zrádné je to, že my jsme zvyklí uvažovat velký investice, velký krajinný zásahy. Když zadržování vody, tak nejradši prostě postavit přehradu, ale u těch opijů je to manuální práce při každém dešti, která začíná na poli jo, a pokračuje dál do těch vlastně dalších jako systému. To znamená je to, velké množství lidí dělá velké množství krajinných úprav a stará se o tu vodu v průběhu celého roku.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přenesme se teď pomyslně do oblasti blízkého a středního východu, protože i tam vznikly nejrůznější techniky, jak vodu zadržovat a rozvádět, které jsou ty nejznámější způsoby. Například kantáty, o nich vy píšete.


Václav CÍLEK, geolog
No, vy jste zmínila ty kanáty. Kanáty to je jako fascinující záležitost. Představte si, že jste v Íránu, v Persii, jste v horách a tam prší poměrně jako dost. Ale vy tu vodu potřebujete dostat k zemědělské půdě třeba od 20, 30 někdy i o 50 kilometrů dál. Takže jímáte vodu v horách. A odvádíte šachtou nebo štolou do podzemního přivaděče. Taková jako Želivka, ale v pravěkém vydání ještě. Ono to funguje teda vlastně do dneška. A tahle ta štola, jak jsem říkal, je dlouhá 10 a víc kilometrů a směřuje pod vesnici. A ve vesnici se tahle ta štola dělí /nesrozumitelné/ se tomu říká na boční větve a v těch bočních světových jsou jímky, které vypadají jako studna. To znamená máte-li na domečku, v domečku studnu. Tak vlastně čerpáte vodu z téhle jímky a ten přepad vody. Vždycky ta technika zadržování vody je technika co dělat s tou vodou, která naplnila nějaký rezervoáry, nějakej hrnec, nějakej sud nebo prostě nějakou nádrž. Tak ještě prostě další, jako jímací na další místě. Takže tahle ta voda, která odejde z vesnice, odchází po vesnici, ta vesnice je většinou na svahu. A tam jsou buďto napajedla pro dobytek anebo se to rozvádí do polí.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
O zadržování a rozvádění vody v krajině hovořím s geologem Václavem Cílkem. Podívejme se teď, jak byli vynalézaví lidé ve Středomoří. Můžeme se posunout i k nám do střední Evropy.

Václav CÍLEK, geolog
Myslíte zadržování vody.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přesně tak.


Václav CÍLEK, geolog
Jasně heleďte se.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Údolička.


Václav CÍLEK, geolog
U údolička ano, valerony. Italský způsob a v podstatě bych to přirovnal, když máte velkou valchu. To znamená jako malá deprese malinkatý kopeček, spadne déšť. Je to vlastně dokumentováno třeba z Německa nebo ze Švýcarska. Takže se zachytí vlastně v těch, v těch depresích a zase musím říct to, co to limituje. Limituje toto, že jako v lese máme harvestory, tak zemědělství máme tu velkou techniku a ta ráda, ta obrovská plocha pole bez jakýchkoliv depresí a bez čehokoliv dalšího. Takže tohle to jsou metody jako tradiční, ale metody, metody malého měřítka.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná byste, pane Cílku, mohl nám vysvětlit, abychom věděli, co v tomto kontextu rozumět pod slovem deprese.


Václav CÍLEK, geolog
Deprese, to je příkop, jasně jo, představte si, doopravdy si představte valchu a představte si, že na tu valchu třeba prší, že jo. A když ta valcha je ve vodorovné pozici. Heleďte se bych vlastně možná mohl vysvětlit, co je to valcha ne nebo, to taky jako.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
No, možná některým posluchačům.


Václav CÍLEK, geolog
Jo, protože mladší kolegyni jsem musel vysvětlovat, co je to trakař jo. Takže jako jo. No, prostě je to zvlněný povrch, na kterém se pralo a je to teda jo. A když to je vodorovně položené a naprší na to, že jo tak vlastně ta voda zůstává stát v těch příkopech, jak v těch protáhlých prostě depresích jo. Ale podobně s těmihle různými typy příkopů se pracuje v severní Africe a na Blízkém východě a třeba máte svah, takže oni proti tomu svahu navrší takovou strukturu, která vypadá, se říká bumerang jo, jindy je to obdélníková struktur. Ale otevřená k vodě a ta voda, jak stéká dolů, tak časem narazí na tu zídku, tam se zpomalí nebo tam se vsakuje do půdy anebo prostě tahle ta úprava různě je velká. Třeba jenom jako místnost. Je skloněná do jednoho rohu a tam je jáma a v jámě roste strom.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je rozumné, efektivní, chceme-li jednoduše řečeno dobré hospodaření s vodou, pane Cílku, klíčem jaksi k prosperitě, k tomu růstu, kde je dostatek vody, vy o tom píšete, je úroda, jsou potraviny, je jich dostatek, vede to k rozvoji měst. Ostatně, když jste hovořil o tom Blízkém a středním východě, tak tam přece vznikly mocné říše.


Václav CÍLEK, geolog
Heleďte se je to tak. Jako Egypt, Mezopotámie, Persie, říše v okolí Indu. To všechno jsou velké a jedny z nejstarších říší vlastně světa, které nejdřív ze všeho musely zvládnout to hospodaření s vodou. Jo, a to je, my jsme se bavili zatím o energetice, že jo, ale ona ta voda, energetika a potraviny to je to jedno kontinuum. To je prostě, to je to, co na sebe navazuje a jen navzájem jako velmi dobře jako provázané. To znamená pro řešit nějaký civilizační problém dneska, je právě vymyslet, aby prakticky mohla fungovat tahle ta svatá materiální trojice vody, energie a potravin.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co z těch zásad sběru vody, jak jste je popsal z těch univerzálních, co bychom mohli převzít z těch zkušeností, z minulosti zatím tady v České republice nepraktikuje.


Václav CÍLEK, geolog
Víte jako s řadou věcí se dělají pokusy. A jsou navrženy zemědělské techniky třeba jako pásové zemědělství. To znamená máte pole, na kterém jsou pásy zatravněné, které neořete. Ono je to dobré a i pro půdní mikroorganismy a pak máte místa, kde prostě ořete. To znamená pole vypadá jako zeleně proužkovaná plocha. Další věc jsou všelijaké typy různých biomas. To znamená krajinou jdou, znám to dneska jako z jižní Moravy, že jo. Něco jako dřív byly větrolamy, ale tyhle ty biopásy jsou travnaté, mohou tam být ovocné stromy. A nově to vypadá, že by tam mohly být energetické dřeviny taková ta pařezina, takový, když z jednoho pařezu vám vyrůstá velmi mnoho větví a vy odsekáváte větve třeba 10-15 centimetrů v průměru. Necháte je vyschnout. To znamená, je možné hlavně v tom lokálním měřítku doopravdy tu krajinu nastavit tak, aby, aby fungovala pro vás. Ale zatím to hrozně špatně funguje v tom velkém zemědělství.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budeme více experimentovat třeba s dřevinami, zplodinami?


Václav CÍLEK, geolog
Určitě jako musíme experimentovat hodně. jsem teďka redigoval knížku o lese nějakých 25 jako odborníků, že a ty se všichni shodují v tom, že ve vývoji českého lesa teďka dochází k nějakému velkému přelomu a je to jedno z těch velkých přelomů, jaká jsou za celá staletí nebo, nebo tisíciletí. Součástí nové politiky v lese je nejenom ten smíšený les, smíšený les lepší vodní bilanci, protože dřeviny se navzájem podporují, každá kvete a roste trošku jinak. Když to teda zase hodně zjednoduším, ale tam je ten výběrný les, který víc generací, kde nepoužijete ten harvestor, že jo, ale prostě probíráte, probíráte les. A v tomhle tom lese se nám budou hodit duby třeba jo. Uvažuje se o dubech, který byl přenášený intrudukovaných v balkánské oblasti. Jenže zase máme škůdce, jo to znamená ten chroust maďalový nám v těch teplých oblastech ty duby je schopen zničit. To znamená je taková jako situace, dnes takovej hledání funkčního kompromisu, mezitím, že je klimatická změna, že do toho jsou, je velké množství škůdců jo. Když ti, kteří jsou noví i jiní jsou oportunisti. Chytli prostě nový dech jo a nikdy neškodili, teďka škody vlastně začínají. A do toho jsou, nejsou lidi spíš jako hrozně zajímavá věc, že jo. Do toho, že ta ekonomika toho provozu, která pochopitelně v tom výběrném lese, kdy doopravdy tím lesem chodíte a vybíráte a stahujete kládu po kládě, je mnohem nižší než v lese harvestorovém.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak významné je, pane Cílku, že vozítko Perseverance na Marsu rozštěpilo oxid uhličitý?


Václav CÍLEK, geolog
A přešla jste na Mars. Jsme se zrovna dneska ráno říkali, jestli by nešlo ty diplomaty to vyhošťovat na Mars ale asi ne teda. Heleďte se na Marsu funguje, že to Perseverance a ta v sobě zařízení hrozně nádherný. Říká se /nesrozumitelné/ a je to něco jako Mars /nesrozumitelné/. To je celkem jedno. Je to taková krabice od bot, tak nevím 30 centimetrů na 30, váží to nějakých 17 kilogramů a spotřebovává to poměrně málo, jako 300 watů, 300 watů energie. A dokáže vyrobit /nesrozumitelné/ okolo 100 gramů kyslíku za hodinu jo. To je zhruba tolik jako velký strom. To je poměrně jako velká jako záležitost. Teďka, jak to funguje. Ta atmosféra na Marsu to je skorem samý oxid uhličitý, nějakých jako 96 %. A tahle ta atmosféra vlastně se čerpá do toho /nesrozumitelné/, kde se zahřívá, stlačuje a teďka je tam velmi jako rafinovaný zařízení. Je to elektroda, která je pevná. Je tam nějaký triumf zirkonium cer. Kolem je to pokrytí porézní hmotou. Takže ten oxid uhličitý prochází tou porezní hmotou dotyk elektroděje. A z elektrody a to si říkám pravděpodobně jednoduše, že vím jak je chemie zejména vzácných zemin složitá. Vznikne kyslík a ten kyslík potřebujeme na Marsu na dvě věci. První základní věc je ta, že když tam přiletí kosmonauti, tak je tam dopravíte, dejme tomu snadno teda pochopitelně. Není to nic snadnýho jo, ale aby opustili Mars, tak na to nemají ty zásoby. Jo to znamená oni potřebují aspoň tak 30-50 tun kyslíku, aby se zase mohli vznést do prostoru prostě a vrátit na zemi. Takže tohle úplně jako, jako jedinečný experiment výroby kyslíku na Marsu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká geolog Václav Cílek. Děkuji za váš čas a za vaše zkušenosti, postřehy. Přeji vám posluchačům hezký den, na slyšenou.


Václav CÍLEK, geolog
Dobrý den a na slyšenou.


Václav CÍLEK, geolog
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.