Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 19. června 2020

19. červen 2020

Hostem byl geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes popularizátor vědy, geolog Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor:
Jaké poučení ohledně koronakrize si můžeme vzít od Dalajlámy, co se děje s naším mozkem po pandemii a kde leží české Stonehenge, ale bez kamenů? To jsou některá témata dnešního rozhovoru. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Pane Cílku, znám jen velmi málo lidí, jejichž život tak či onak neovlivnila korona krize. Jak jste se s novou situací vyrovnal Vy osobně?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, jako důležité je nejdříve si uvědomit, že my jsme stavění jenom na určité množství negativních zpráv denně, to znamená já se budu dneska snažit být pozitivní, milý, hodný, a povídat něco spíš o růžové budoucnosti.

Vladimír KROC, moderátor:
Snad Vám to nebudu kazit.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Asi jo, asi trošku jo, že jo. To znamená mě zajímalo, jak se vlastně s koronavirem vyrovnává Dalajláma. Bylo s ním několik pěkných rozhovorů,  takové, on je v té herma sale, že jo, a popisuje, že teda ty 4-5 hodin denně, pravda, medituje, ale taky se dvě hodiny denně dívá na televizi a přijímá návštěvníky, a chodí někam prostě na výlety, po tom svém malém okrsku. A co vlastně říká, bylo takové hrozně milé, jak se od něj dá čekat, pochopitelně, a to říká ano, jako ten koronavirus v nás probouzí soucit. A mě se to zkřížilo se studií jednou americkou, sociologickou, která vlastně ukázala, že převažující reakce, kupodivu, na ten koronavirus, je ta solidarita a soucit. Oni jsou nějaké 3-5 % takový, lidé jsou násilní nebo poblázní se, nebo začnou nakupovat jako ve velkém, ale když se to spočítá, ty neviditelní, milí, hodní lidé, tak to nakonec převažuje.

Vladimír KROC, moderátor:
Říkáte nakupovat ve velkém, ale já jsem četl nedávno rozhovor s Vámi, kde jste nabádal k tomu, abychom si třeba dělali zásoby, protože to, co teď jsme prožili, tak nazýváte takovou malou záplavou před velkými povodněmi.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
To já nevím tohle to. Ano, podívejte se, důležité je ne nakupovat ve velkém, ale dokupovat. Mít plán.

Vladimír KROC, moderátor:
Být připraven.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Být připraven. Jdete do samošky, prostě hodíte si pytlík cukru nebo něčeho prostě navíc.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale děláte to s mírou zkrátka.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Děláte to s mírou, a hlavně, děláte to v té době, kdy není panika, kdy potom neohrožujete ty ostatní. Totéž platí o těch penězích, protože i v tom New York Timesu psali, jak mají lidi mít doma peníze na několik měsíců, ono to sice láká lupiče, a ne všichni lidi prostě na to mají, ale v okamžiku, kdy začne krize, a všichni se nahrnou k bankomatům, tak ta krize se prohloubí, to znamená má cenu na tyto věci myslet ještě před krizí.

Vladimír KROC, moderátor:
Chápu to správně, že jste si vzal příklad z tibetského Dalajlámy, když jste zmizel někde na chalupě bez signálu, a byl chviličku nezvěstný?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
No, tak pro mě je to taková jako přirozená záležitost. Fakt je ten, že jsem prožil možná nejkrásnější jaro svého života, protože vlastně krize začala v době ještě zimy, skoro bych řekl, dobíhající, s končila skoro bych řekl v létě, takže bylo možné vidět stromy, jak se neustále prostě probouzejí, odkvétají, jak se olisťuje. A to je mimochodem jako další technika, to také nemám teda od Dalajlámy, a to je to, že v okamžiku, kdy něčemu věnujete pozornost, jako je třeba procházka tou přírodou, tak ono teď zpětně já to vidím, je to nějaký pocit štěstí, nebo nějaké jako spokojenosti tohle to. A v tom rozhovoru s tím Dalajlámou, že oni se ho ptají, Vám je 84 let, co až umřete, co bude s Tibetem? On říká, s takovým veselím, to není moje starost. A to je další taková technika té resilience, že moc nepřemýšlíte, protože ukázalo se to, že hodně lidí se zacyklilo, co s námi bude, jak to dopadne, kdy bude další ekonomická krize, takže když tohle to se vám v hlavě přemítá každou hodinu, nebo každé dvě hodiny v průběhu celého dne, a trvá to několik týdnů, tak vám to změní mozek.

Vladimír KROC, moderátor:
Mimochodem, a k tomu se dostaneme, k tomu mozku ještě, Dalajláma brzy oslaví 85, nedávno to bylo už 80 let, kdy se stal tedy čtrnáctým Dalajlámou, jestliže ale říkáte, že je dobře, že se příliš nestará o to, co bude s Tibetem o jeho smrti, není to rezignace? Uznání prohry?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, já si myslím, že ne, že je to zase dávkování. Jako když ty 4 hodiny denně meditujete a 2 se díváte na televizi. Kdyby to bylo naopak, no, tak to se týká Dalajlámy, ne nás.

Vladimír KROC, moderátor:
Dobře.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
V okamžiku, kdy máte hodně obav a hodně myslíte na tu budoucnost, já teď mluvím z vlastní zkušenosti, já jsem těmito stádii prošel, tak jako méně žijete v té přítomnosti, a hlavně ztrácíte síly na tu budoucnost.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se bavíme o Dalajlámovi, on prohlásil, že jeho příští vtělení bude v Indii. Tohle se Číně asi moc nelíbí, co myslíte?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
To je otázka vlastně integrity Číny, samostatnosti Tibetu, já si myslím, že to je věc, do které bychom se jako pouště neměli, v každém případě se, a to uvádí obecně všichni, vlastně ta čínská okupace Tibetu, způsobila to, že to tibetské náboženství, nebo ty nauky, se rozšířily po celém světě.

Vladimír KROC, moderátor:
Dalajláma se musel před časem omlouvat za svůj výrok, že kdyby jeho nástupkyní byla žena, že by měla být hlavně atraktivní. Prý jen žertoval. Jak tohle to na Vás působí?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Jasně, heleďte se, Dalajláma má žertovat, protože od toho vlastně tady je, a politici mají být vážní a zarputilí, a nerozumět věci a tak dále.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže to vidíte, že na tom není nic špatného na tom výroku. Kdyby si mohl vybrat Václav Cílek, do koho a kam by se jednou převtělil?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Jé, heleďte se, já mám tu koncepci jinou, já mám koncepci, že se rozplynu, a ono jako i v tom Tibetu, taková ta karmová nauka, to je vlastně záležitost hodně antroposofická, ale jedna z těch původních tibetských nauk je taková, že člověk sestává z pět živlů, a že každý živel potom jde do své zásobárny živlů, to znamená ono se to může prostě změnit, ta skutečnost může být úplně jiná, jiná nauka, to je důležité říci, se týká budoucnosti, to znamená není tak důležité to, co jste provedl, ale to, co provést máte. Takže to jsou takové jako jiné pojetí karmy, a v tom evropském pojetí, je takové to jenom hodně zjednodušené.

Vladimír KROC, moderátor:
Dobře, a který živel je Vám asi nejbližší?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Asi něco mezi vodou a zemí, bych řekl, asi bych se stal Vltavou nebo něčím takovým.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže tuším, kde by jste se nejraději případně rozplynul, jak říkáte, někde asi tedy u té Vltavy.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
No, asi jo, když tu Gangu nemáme a je tak špinavá, a vychcípali v ní delfíni, tak to už není žádná sranda teda.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale prý už je o něco čistější, ale to je zase jiné téma. Vy už jste to nastínil, že bychom se měli bavit o tom, co se vlastně děje s naším mozkem po pandemii. Jak se vyhnout možným posttraumatickým poruchám? Je to tak vážné, že k nim může docházet?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, určitě je to vážné v té Americe. Tam se jedná nejenom o to, že vláda, že jo, nezvládla pandemii, je velmi mnoho mrtvých, ale je velmi mnoho nezaměstnaných. Další statistika ukazuje, jak málo Američanů má vůbec nějaké peníze našetřené, to jsou až tak jako okolo dvou třetin, že mají velmi málo, nebo vlastně nic, to znamená jich se to hodně dotýká. To znamená já dneska ty protirasistický bouře do značné míry vnímám jako posttraumatickou poruchu, jako že prostě se ve vás nahromadilo tolik jako vzteku, že když je spouštěč, ten spouštěč je skutečný, tak vlastně jdete a občas vypálíte nějaký obchod nebo se aspoň porvete jako s policií. V České republice, vždycky se říkalo, že když je svět tragédie, tak Čechy jsou tak maximálně opereta, takový jako lehčí žánr, se závažnými prvky. Tady máme vlastně to štěstí, to musím dodat, zaklepat na Váš stůl, že se nám vlastně ta největší krize vyhnula, a že tím, jak lidi neztráceli zaměstnání, a jak mají nějaké peníze, a jak mají aspoň ty kamarády a rodinné příslušníky, že těch stresů bylo mnohem míň, to znamená ta posttraumatická porucha je, a zřejmě bude, mnohem menší.

Vladimír KROC, moderátor:
Myslíte, že se dá říci, kdo je k těmto poruchám disponovanější, náchylnější?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Ano, heleďte se, určitě jo. Teďka ta posttraumatická porucha. Co je jako důležité vědět, postihuje pacienty, kteří prošli nějakou prostě těžkou chorobou, kteří se třeba vyléčili, postihuje zdravotníky, kteří viděli lidi umírat. Teď krize skončí nebo odeznívá, dejme tomu, a všichni si myslí, že jsou v pohodě, ale pak se ukáže, že za půl roku na to, že vlastně nejsou, to znamená ta posttraumatická porucha se projevuje se zpožděním týdnů, měsíců a někdy jednoho roku, a celkově to trvá 2-3 roky než obvykle odezní. A nejsme, prosím vás, proti tomu imunní. Tak a teď já jsem se vlastně dočítal, protože v tom americkém prostředí, jak je těch stresů šíleně moc, Amerika se rozkližuje před očima, ta co se nejčastěji radí. Především většina lidí to zvládne naprosto dobře sama. To, co doopravdy pomáhá, mít někoho u sebe, a pomáhá ten úplně nejobyčejnější rozhovor, žádný hluboký, takový jako empatický, ne, takový jako buď to ženské klábosení nebo pánské řeči u piva, takové optimální. Ale potom, co je důležité je, že musíte taky vnímat hezké stránky života.

Vladimír KROC, moderátor:
Jakou roli v naší psychice hraje vědomí, že na covid-19 zatím neexistuje lék a dosud není vakcína. My jsme byli zvyklí, měli jsme takový ošidný pocit, že většinu chorob lékaři instantně vyřeší.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, to je právě ono, tohle je teď jako nová záležitost, my jsme de facto to své zdraví outsorcovali do zdravotnictví, a pak jsme vždycky protestovali, že má málo peněz a tak dále, vždyť to známe všichni nazpaměť, ale teď se ukazuje, že to, co je důležité je, jak jste zdráv, jakou máte imunitu, jak se cítíte, jakou máte vnitřní sílu. A najednou není ani lék a není ani vakcína, a neví se ani, jestli ta vakcína vlastně bude, která by nám tohle to mohla dát, to znamená ten covid nás vrací k vlastní imunitě, vlastní odolnosti, takže jedná se o životní styl, a jedná se o různé jako pomůcky, já jsem se schválně díval na, ono se tím hodně lidí zabývalo, na přírodní antibiotika. Vlastně prakticky všechno je podpůrné, takové jako cibule, česnek, med a dá se jít do bylinek, hrozně zajímavé bylo to, jak reagovala čínská tradiční medicína a indická ajurvéda na léčení. Takže u těch Číňanů, prosím Vás, tam doopravdy hodně pomohla ta čínská tradice těch různých zdravotních cviků, bylinek, ale není to lék, říkám, je to podpora toho, aby Vy jste se dal dohromady, takže teď jsme ve stejném stavu, a budeme, už asi jednou provždy, že prostě kdo je zdravý, tak je v mnohem menším riziku.

Vladimír KROC, moderátor:
Nedávno si Český rozhlas nechal udělat průzkum, podle kterého víc než polovina lidí bude raději nosit roušky i potom, kdy už to nebude povinné. O čem to svědčí?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, jako ukázalo se, že Češi, podobně třeba jako Řekové nebo jako Maďaři, jsou poměrně disciplinovaný národ, a ukázalo se, že ty bývalé socialistické země situaci zvládají lépe než ty kapitalistické země. A je na to celá řada názorů. Buďto ta disciplina, nebo že jsme více proočkovaní, a nebo teda konkrétně v té Americe, se hodně ukázalo to, že různá měst anebo guvernéři mezi sebou soupeřili, přetahovali se o pomůcky, takže tam vznikla taková ta typická americká kompetiční atmosféra, aspoň na té větší nebo střední politické úrovni.

Vladimír KROC, moderátor:
Často opakujeme, že, a to vracím se k těm rouškám, že vlastně rouškou projevujeme ohleduplnost vůči druhým, ale není to tak, že si vlastně pěstujeme takový, podvědomě, šálivý pocit, že se jí aspoň nějak sami chráníme, nedostává se to spíš do roviny iracionality?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Nevadilo by to. Takhle, já jsem se zase přesvědčil, když jsem odjížděl na tu chalupu, protože já jsem s nějakou krizí počítal, konec konců, nejednou jsme se o tom bavili, takže má příprava byla velmi povrchní a velmi nedokonalá. Ale tím, že jsem, já jsem dvě roušky měl nakoupené, ale ty nejmizernější, ale tím, jak jsem si já, v myšlenkách, tou cestou té krize nebo epidemie prošel, tak já jsem naprosto v klidu prostě přejel z jednoho módu chování do druhého módu chování, jako by ta nemoc vlastně ani moc nebyla.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě k tomu průzkumu, který jsem citoval, zároveň je poměrně dost lidí, kteří by se proti covidu-19 nenechali očkovat ani tehdy, až bude vakcína. Nacházíte v tom logiku?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Je velké hnutí, trvá už mnoho let, prostě proti vakcínám. Já se obávám, že za to trošku můžou sami lékaři, a za to trošku může taková to komerční nasazení těch jako velkých firem, ty hexavakcíny, my jsme to řešili u našeho vnuka, přišlo nám to taky být jako příliš velký nápor, myslím si, že v okamžiku, kdy máte silnou komerční stránku ve zdravotnictví, tak lidi už automaticky nevěří tomu, co jim zdravotníci říkají, i kdyby třeba měli pravdu.

Vladimír KROC, moderátor:
V pořadu Jak to vidí si povídáme se spisovatelem a popularizátorem vědy, Václavem Cílkem. Tak si uvědomuji, že Vám to opravdu kazím, to předsevzetí, že budete veselý a pozitivní. Tak já to zkusím. Nedávno se nám pod střechou uhnízdili ptáci, manželka vykázala zákaz vycházení na terasu. Pane Cílku, je to takhle správně? Měli bychom se takové návštěvě přizpůsobit?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Ne, ptáci se mají přizpůsobit Vám, a většina těch ptáků to docela dobře jako dokáže.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže bychom je nevystrašili tou přítomností.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Heleďte se, já jsem jako vážně uvažoval, že si koupím vzduchovku, a že když nám ty sojky a straky létají na ty malé ptáčky, tak že bych aspoň střílel ne na ně, ale aspoň jako okolo nich, a to mi přijde být takový seriózní způsob, jak zacházet s přírodou.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to jsem nečekal, takovouhle odpověď. Jak tedy připravit nebo udělat zahradu tak, aby se tam těm ptákům líbilo?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, to je jako docela důležitá věc, protože to jsou jako další výzkumy, které vlastně ukazují, že ptáci jsou indikátory zdravého prostředí, a že my to všichni čteme, od neolitu nebo nevím od kdy, že tam, kde je zpěv ptáků, tam je nějakým způsobem dobře. Navíc jako ptáci, viděl jste třeba někdy sýkoru v depresi? Nebo tak?

Vladimír KROC, moderátor:
Nevím, jestli bych to poznal.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Psychotickou depresivní sýkorku těžko jako najdete. Nebo aspoň od oka. Ti ptáci jsou veselí, a oni dodávají veselost. Milan Rúfus, básník, říkal, ptáci se bohu povedli. Já si na to často vlastně vzpomenu. Zahrada pro ptáky a zahrada pro zvířata obecně. Co by tam jako mělo být, pokud máte tak velkou zahradu, to znamená část zahrady je dobré nechat zpustnout, ptáci potřebují rozmanitost prostředí, to znamená když tam jsou nějaké keře, které jsou hodně zarostlé, tak speciálně pro vrabce je to jako úžasný, té vrabčí křoviska, kde máte takových 20 vrabců a křovisko Vám pípá, a občas vystrčí někdo zobáček, to je doopravdy jako moc pěkný na pohled. Stejně tak tráva, úplně nejhorší, a teď do těch veder, pravděpodobných, letních, jsou vlastně ty nízké trávníky, takže se doporučují buď polovysoké trávníky, které to částečně stíní, a nebo mít kusy zahrady, kde ta tráva je vysoká, a kusy, kde je nízká, nebo střední, a prostě když sekáte, tak to občas prostříhávat.

Vladimír KROC, moderátor:
Musím říct, že ten polovysoký trávník se mi zatím docela daří, vzhledem k těm dešťům současným. Jenom se zeptám, jestli člověk de facto nepřebírá tím, že vlastně ty ptáky nebo ta zvířata naláká do té zahrady, za ně zodpovědnost. Třeba ve chvíli, kdy má sousedka vícero koček.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Heleďte se, zase jako, já bych odpověděl Dalajlámovsky, není to Vaše starost, je to mezi ptáky a kočkami, můžete to trošku jako regulovat, ale myslím, že do těchto detailů by jsme jít neměli.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme se teď ponořit do eneolitu, chcete-li chalkolitu, jinak doby měděné, jak daleko proti proudu času se musíme vydat?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Zhruba do počátku egyptských pyramid, to znamená nějakých 5 000 let, a ještě o pár století víc.

Vladimír KROC, moderátor:
Vůbec si neumím tak dlouhou dobu představit. Čím Vás zaujala kniha Jana Turka o pravěkých opevněních na Mělnicku?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, ono je to vlastně tím, že v tom eneolitu se ukazuje, že vlastně existovala obrovská, pravděpodobně kulturní ohrazení. Ono samotné Stonehenge, to je budování, to je nejdřív jako velký okrsek, a ten se postupně zmenšuje, zmenšuje, a koncentruje, až to vlastně končí těma stojícíma kamenama. Takhle daleko to vlastně nikdy nedošlo. Pořádně se neví, pochopitelně, nebyli jsme u toho, k čemu tahle ta velká ohrazení existují, ale teda dá se, podle rozměrů usoudit, že jsou větší než pro jednu komunitu, to znamená místa setkávání, místa výměny, možná domluvy sňatku možná obchodní prostě záležitosti. Tyhle ty věci vždycky probíhaly pod dohledem bohů, to znamená zároveň kultovní okrsek. To, co je podstatné je, že Jan Turek a spolupracovníci, objevili na Mělnicku, nebo popsali a zkoumali, velká ohrazení, je to zejména obec Kly, a potom u Vliněvsi. A pro tahle ohrazení je typická, jsou kruhová, takové elipsové, že byla v úzkém kontaktu s řekou, že ta řeka vlastně většinou protékala pod nimi, a že byl výhled na Říp. A zároveň teda, z těch částí eneolitu, to je také taková docela zajímavá věc, jsou nálezy picích souprav, to znamená jsou to nádoby, které sloužily k pití piva, to pak se často, zřejmě prostě sešli se starší několika kmenů, takových jako čínských, amerických a bůh ví jakých, zpili se pod obraz, při tom si otevřeli srdce, uzavřeli smlouvu, a na jeden z dokladů té smlouvy bylo to, že pohřbili ty nádoby, ze kterých jako pili. A tyhle ty nádoby jsou si podobné napříč Evropou. To znamená ono to svědčí, už v té době těch egyptských pyramid, že bylo minimálně období, kdy ta Evropa byla propojena, kdy to byla eneolitická Evropská unie spjatá nějakým rituálem, nějakou představou světa.

Vladimír KROC, moderátor:
Jan Turek, se jako archeolog, kromě jiného zabývá rekonstrukcí společenských vztahů v pravěku, archeologií genderu, jak se nad takovými tématy bádá? Máte představu?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, pro Turka je typický zájem o dlouhé doby. A to je od eneolitu, my ty dlouhé doby máme, máme leckde, Bylany u Kutné Hory, ale ono to jde vlastně až asi ke Slovanům, tuším, že na Kouřimi je další dlouhý dům. A když tyhle ty domy vykopáváte, archeologicky, tak zjišťujete, že jsou místa, kde pravděpodobně se shromažďovala celá komunita, části domů, které byly jenom ženské, protože jsou tam jehly, když to takhle řeknu, ženské nářadí, a je taky vlastně otázka, proč ty domy byly vlastně jako tak dlouhé. A vypadá to, že to nějakým způsobem odráží život komunity, že to má mužskou část, ženskou část, společnou část, nějaký posvátný kout prostě pro bohy, takže to je jedna z možností, jak studovat ten gender. Jiná možnost, to je také typické pro toho Honzu Turka, je to, že máte ženské pohřby Amazonek, a ty Amazonky mají luky, šípy, mají sekery válečné, takže víte, že to byly ženy válečnice.

Vladimír KROC, moderátor:
Měli už na konci doby kamenné nějaké sochy? Aby měli posléze co strhávat?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Strhávání soch, to je taková jako dobrá věc. Římani to měli tak, že měli sochy, které měly vyndavací hlavy, ale představa, že prostě na Churchilla naroubujete nějakou jinou hlavu, to je jako iluzorní, to není tak jako jednoduché.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak tomu rozumíte, tomu fenoménu doby, protože to není jenom maršál na Praze 6, ale pomníky konfederace ve Spojených státech a tak dál, čili proč mají lidé náhle potřebu odstraňovat tyhle ty kamenné symboly?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, když se něco děje se symboly, děje se to s celou společností, to znamená není to jenom to, že prostě pár lidí by zbouralo Mariánský sloup nebo postavilo Mariánský sloup, ale většinou to znamená nějaký hlubší proces. V té Americe konkrétně, ty jejich sochy těch dobyvatelů, mě to taky vždycky hrozně štvalo, takové jako hnusné, válečnické, hrdinné, sakce story, a za tím jsou ti mrtví indiáni nebo někdo takový. Já si myslím, že je to revize minulosti, jak té minulosti americké, tak té minulosti britské.

Vladimír KROC, moderátor:
A proč mají lidé potřebu sochy vztyčovat? Teď se třeba hodně diskutuje o pomníku Marie Terezie, nad tunelem Blanka v Praze. Podle ohlasů hovořících o kuželce, by možná panovnice sama byla z té vlastní sochy rozpačitá.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Víte, asi jo, já jsem jako přemýšlel, která socha schází v Praze, možná je to císaře Rudolfa II., protože to je taková jako doopravdy postava mezinárodního charakteru. Já bych se bál vztyčovat sochy lidí, bůh ví, jak to budeme číst za pár let, nebo za pár desítek let, uvědomil jsem si, že sochy, které jsem neměl rád, typu Dívka s holubicí. Těch je několik, takové ty mírové sochy, v těch 60. letech, že jsou docela přijatelné, že to vlastně ani jako holubice, ani ta dívka, nikoho moc jako neuráží. Zejména v téhle té době bych velmi pečlivě zvažoval jakýkoliv pomník konkrétní historické osoby.

Vladimír KROC, moderátor:
Poslední téma, jenom už krátce, o tom, co Vás těší, těší Vás, že teď poměrně soustavně prší?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Heleďte se, ten déšť, to je vynikající, vlastně mi není úplně jasný, proč tahle ta ta situace byla ohlášena jako 500 leté sucho, to si myslím, že zase to lidé budou brát, jako že si zemědělci na ně něco vymýšlí, ale v reálu teda, je to tak, že doopravdy těch horních 20 nebo 30 centimetrů je velmi v pohodě, vidíme to na té trávě. Ale hlouběji té vody je mnohem méně, a průtoky řek jsou taky mnohem menší, to znamená my furt jsme na té hranici mezi tím suchem a vlhkem, ale zaplať pánbu za tyto deště, že k nim došlo.

Vladimír KROC, moderátor:
Přesto se ale extrémním výkyvům počasí do budoucna jistě nevyhneme, mimochodem třeba na Sibiři zaznamenali extrémně teplé jaro. Čím to?

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Je jiná výměna vzduchu, když se podíváte na mapu teplot v květnu, tak zjistíte, že se nejvíc kupodivu ochladilo ve střední Evropě, to je jedna zajímavost, hodně chladné byly Spojené státy americké, ale tam se táhnou ty cípy vlastně toho chladu do Arktidy, a naopak, Sibiř, byla spíš pod vlivem jižního proudění, takže Sibiř je na plus osmi stupních nad normálem, hoří lesy, rozkládá se jako organika, lidi nepamatují takové počasí, takže, heleďte se, začali jsme těmi australskými požáry, že jo, na začátku roku, pokračovali jsme teda koronavirem, tam jsme na všechno zapomněli, ale to divné počasí, extrémní, se nám bude neustále asi přihlašovat i nadále.

Vladimír KROC, moderátor:
No tak do příště budeme hledat, co na tom najít pozitivního, abychom se neloučili takto, ale v každém případě děkuji za rozhovor, to byl geolog a popularizátor vědy, Václav Cílek. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav CÍLEK, popularizátor vědy, geolog:
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
No a v pondělí bude hostem Zity Senkové politolog Jan Kubáček. Vladimír Kroc přeje pěkný víkend a příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...