Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 12. prosince 2019

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Začíná Jak to vidí a dnešním hostem ve studiu je geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Dobré ráno.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Jak důležitá je v našich životech naděje, Greta Thunberg jako osobnost roku, a proč lidé zdolávají vrcholy, když jde třeba o nebezpečné sopky. O tom dnes budeme mluvit. Dobrý poslech přeje Věra Štechrová. V úterý došlo v ostravské nemocnici k tragédii, muž tam v čekárně zničeho nic vytáhl pistoli, začal střílet, zastřelil šest lidí, další žena stále bojuje o život. Sám pachatel se po krátkém útěku také zastřelil. Psychologové mluví o osamělém střelci, o nezvládnutí agresi, ve Spojených státech jsou takové útoky docela časté, u nás nebyly zvykem, ale začaly se objevovat, můžu připomenout třeba střelbu v Uherském Brodě z roku 2015 nebo střelbu ve Vinohradské nemocnici letos v březnu. Společným jmenovatelem by tedy mohlo být něco jako nezvládnutá agrese. Je naše společnost agresivnější a nebo je to stále stejné, jen se o tom třeba víc mluví?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Víte, jedna analýza, kolik lidí umírá vlastně násilím, ukazuje, že my se vlastně v průběhu těch staletí neustále zlepšujeme. Je to jako doopravdy jako zajímavé, ten svět je stále bezpečnější, akorát ta média zdůrazňují často ty nebezpečné stránky, kdyby jsme bydleli v Paříži v 18. století, tak hold prostě každý den by tam zahynulo přes noc třeba pět lidí. Kdyby jsme bydleli v Mexiku, tak tam je sto vražd na den, jo, to znamená oni si vyvraždí město velikosti Příbrami za rok, plus mínus, to znamená je to určitá relativita pohledu a také to, jak se neustále prostě omílají stejná témata, a většinou ta témata bezútěšná. To jako vlastně to, k čemu já směřuji, je to, že já vidím, že ve společnosti dochází k něčemu, dřív se tomu říkalo spirituální krize, a ona je dokonce jako kolektivní. A to je takové to, že najednou nevíte, co máte dělat, je toho na Vás moc, potřebujete něco v zásadě změnit, a to mají lidi ve středním věku a dneska už mladí a staří, všichni už toho mají vlastně, víte, já to vidím na takových jako příkladech, když se potkám s mnichy, tak oni říkají, tolik práce jsme neměli jako nikdy předtím, a to není jenom proto, že lidi věří nebo nevěří v Boha, ale když máte doopravdy tento typ krize, tak potřebujete mít něco jako nadosobního. Nějaký prostě vyšší princip. Je to úplně jedno, jak to prostě nazveme, v tuhle chvíli, to znamená, já kolem sebe vnímám, že doopravdy dochází k takové té kolektivní psychospirituální krizi, netýká se to naštěstí všech, že jo, a lidi berou prášky a nebo chodí za farářem nebo jezdí na jógu, říkám, to už je jedno, jak si to ti lidi prostě vyspořádají. No a teď přichází to období změn, kterých se obáváme, a my jsme na to hrozně špatně psychologicky připravení. O tohleto se jedná.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Jako kdybychom byli méně a méně odolní. Psychicky.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ano, no protože jsme hrozně zaměstnaní, máme míň síly, máme míň času, nezamyslíme se nad sebou. Ty problémy vlastně uvnitř se jako hromadí. No a teďka jako psychologie na to začíná reagovat tak, že se věnuje takovým těm málo viditelným emocím. Všimněte si, že my jsme obklopeni emocema, které jdou zfilmovat. I ta střelba v nemocnici, to je vlastně typická filmová situace, když to takhle jako přeženu. Ale jako filmovat klid v duši, nebo harmonický pocit k životu, to je složitý, prostě my potřebujeme ty vášně, že jo, nebo hněv, nebo takové jako.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Silné zážitky.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Jo, jo, jo, adrenalinové. Ano, ano. A psychologie tomu delší dobu podléhala, a pak začala zkoumat poměrně silný, ale skoro neviditelné emoce. Jako nedávno jsme se bavili tady o vděčnosti, která prostě aktivuje jiné kreativní centra v mozku se ukazuje, a další z těchto emocí je naděje. A je to emoce vlastně hrozně silná, jeden z izraelských filozofů teda říká, jak je možné, že vůbec tady po šestidenní válce. Otázka, jak to je možné, že tady Židi vlastně jsou? Že se už dávno nerozptýlili, a říká, to je tou nadějí. A stejně tak, jako české národní obrození. Heleďte se, ekonomicky by to vyšlo líp přijmout tu němčinu, pro Slováky maďarštinu, kulturně, prostě, jako bylo by to doopravdy cool řešení. Ale byla najednou naděje na vzkříšení národa a ten národ jako povstal, to znamená jsou to doopravdy špatně viditelné ale slabé síly v pozadí. Takže aby jsme byli konkrétní. Psychologové američtí dělali pokusy o naději na skupině amerických studentů a na skupině korejských studentů. Nejdřív se ptali na osobní naději. Pro Američany ta naděje byla v tom třeba mít víc peněz nebo mít kariéru, pro Asiaty to bylo spíš jako zážitek, dobré jídlo, sex a já nevím, různé typy požitku. V té druhé fázi se ptali na altruistickou naději. U těch Američanů to bylo spíš křesťanský a náboženský, víra, naděje, láska, možná, že to je jeden z těch důvodů, jak teď odstupujeme od toho oficiálního masového náboženství, že tohleto nemáme moc jako rádi, tak právě o tom moc jako neuvažujeme. U těch Asiatů, to bylo zajímavější, tam se jednalo o stabilitu společnosti nebo neudělat chybu, nepřekročit něco, co by tu společnost jako vnitřně rozhodilo teda. A spíš takové ty konfuciánské hodnoty. Takže se ukázalo, že ta naděje je teda sice silná, neustále přítomná, ona totiž dává sílu. Ona ta naděje Vás, někdo to popsal, jako když fakír vyhodí provaz do vzduchu, takže po tom provazu se můžete vyšplhat do nebe, i když nevíte, kde je zakotvený.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže to může být něco jako motor života možná.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Když o někom řeknete, že je beznadějný případ, tak to vyjadřuje vlastně všecko. To znamená bez nějakého typu naděje, že budu mít hezkou dovolenou, hezké vztahy, zdravé děti, nebo něco takového, vlastně vůbec nemůžete existovat, protože ta destrukce těch toxických emocí bude tak velká, že Vás vlastně úplně rozhodí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Já si teď vypůjčím slova jednoho provokatéra, Albert Vika mi řekl, že naděje je nebezpečnou iluzí. Tak potkává se naděje s realitou?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Víte, ve staré řecké filozofii to tak bylo, že ta naděje doopravdy byla brána jako negativní vlastnost, protože se to bralo tak, že lidi, kteří jsou v nějaké situaci, která je velmi jako, kde musíte něco začít řešit, tak jako mají naději, že to někdo vyřeší za ně, nebo že se prostě něco stane. Ano, pochopitelně. Každá emoce má tu aktivní, pasivní, zápornou, já nevím, neutrální, pozitivní složku, a jak to mícháme, tak to mícháme. Heleďte se, Jan Evangelista Purkyně se díval na emoce, to bylo hrozně zajímavé, jako na malé zvířata, které žijou v přírodě, takže já jsem si představil lískové houští, tam veverka, ta se chová jinak než plch, dole prostě se potuluje rozšafný jako ježek a tak, ale on říkal, ano, takhle ty emoce jsou individualizované, ale spolupracují jedna s druhou, vědí o sobě teda, a vytváří, dneska by jsme říkali ekosystém. Vlastně vztahů. A zase jiný psycholog říkal, všimněte si, jak malé děti reagují na tělo, myslí si, že to je taková nějaká jednolitá masa, a jak dospělí reagují na emoce, čili to je zase nějaká taková jako velmi vágní šedá amorfní vlastně hmota, ve které se tu a tam něco děje, ale on je to ten ekosystém s tím plchem, veverkou, kunou, ježkem a bůh ví, čím dalším.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
No a když z toho vytrhneme tu naději, tak dá se vůbec bez naděje existovat? Protože ta naděje je možná něco, co nás žene dopředu, co nás nutí o něco usilovat a co nám dává ten optimismus k životu?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Když se zeptáte ekonomů, co je prvním základem ekonomie, tak je to důvěra. Důvěra, že ty papírky, co máte v kapse, že si za ně vlastně něco koupíte.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Které už ani nejsou kryté zlatem dneska.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Bůh ví, čím jsou kryté nebo nekryté, to znamená celá ekonomika bez důvěry by se zhroutila a stejně tak prostě ty naše životy by se zhroutily bez naděje.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Tak když mluvíme o naději, tak pro mnohé mladé lidi se stala symbolem naděje na lepší život na této planetě, 16-letá dívka Greta Thunberg. Časopis Time ji včera vyhlásil osobností roku. Porazila mimo jiné amerického prezidenta Trumpa nebo demonstranty z Hongkongu. Školačka s copánky vyvolává nadšení, ale i kritiku, někdy velmi drsnou a nevybíravou, nicméně její protesty pátky pro budoucnost rychle inspiroval vznik toho známého studentského hnutí za ochranu klimatu. Proč, podle Vás, Greta vyvolává tak silné vášně?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ona, okolo ní vykrystalizovalo něco, co v této společnosti dlouho dozrávalo. Možná už od 60. let. Jako velice dlouho. Zároveň tím, jak má toho Aspergera, nebo prostě něco takového, tak tam je to, že ona se málo stará o to, co si o ní myslí ostatní. To je velmi jako pozitivní a důležité.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A to dráždí.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ano. Ona říká věci. Teďka, moji kolegové se na ni většinou dívají velmi kriticky, to tady ani nebudu jako opakovat, já jenom mohu říct, moje vlastní zkušenost je taková, že po vystoupení slečny Grety, mě už se třeba nechce létat letadlem, že doopravdy pro mě je to určitý milník, jak zacházet s životem a doopravdy je tam teďka, snad to vydržím, taková ta snaha tu uhlíkovou stopu, pokud to půjde, prostě zanechávat co nejmenší. To znamená ona je svým způsobem guru a prorok. Ale povede to k násilí, podle mého názoru. Protože ona se nejdřív obrací k veřejnosti. Nejdřív sedí a říká jsem tady a myslím si tohlecto. Pak se obrací k politikům a spíš je to taková jako prosba, která přichází do žádosti. Pak ta žádost přechází do varování.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A k tomu ještě emoce, o kterých jsme mluvili.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ano, ano, ano, takže podle mého názoru, prostě, zpočátku to bylo prosím Vás, něco s tím udělejte. Pak to bylo potřebujeme, aby jste s tím něco udělali. Pak to bylo, když s tím něco neuděláte, tak uvidíte.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Teď to je a že se nestydíte.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
A že se nestydíte a jestli nehodláte nic dělat, tak uvidíte vy. No a dá se s tím dělat to, že ji budeme naslouchat, a že budeme dělat skutečné kroky prostě, protože jinak může dojít k tomu, a já se bojím vlastně úplně nejvíc, že vznikne mezigenerační spor, velký, to znamená, že ta společnost se rozdělí, nejenom prostě politicky nebo jakkoliv, ale že se prostě děti postaví proti dospělým.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Stále je tu ale ta otázka, proč právě ona? Já vím, že třeba mezi známé osobnosti, které soustavně upozorňovaly na ničení planety, je někdo jako David Attenborough, britský přírodovědec a dokumentarista. Proč třeba to jeho varování nemělo takový dosah a nevyvolalo takovou diskusi, jako vyvolala právě Greta? Je to tím, že je jí 16? Že provokuje právě svým věkem a tou svou přímočarostí? Na to možná nejsme zvyklí.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Víte, ono je to, já to beru skoro, já už jsem to říkal víckrát, že tyhlety lidi, kteří dokážou tímto způsobem zapůsobit, jsou něco jako média. Že cítí, co se děje v té společnosti a dovedou prostě zahrát vědomě, nevědomě prostě, nebo jsou vyvolení jako v tom matrixu prostě, se všemi problémy, které to přináší, takže zahrají silně na určitou strunu, a ta struna musí být hodně emoční, jinak to člověk vlastně neslyší. Kolik zpěváků a slavných, se snažilo o něco podobného. To jsou ti, kteří připravovali cestu a nebo ta situace doopravdy dozrála prostě.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Teď se často mluví o tom, jak vlastně PR agentury a jak celé PR dokáže ovlivnit nejenom jednotlivce, ale celé země společnosti, i o Grétě se říká, že to je vlastně, nebo určitá část lidí říká, že to je jenom velice dobře vymyšlený PR produkt. Ale není to vlastně jedno?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Víte, zpočátku to určitě nebyl PR produkt. Tohle si nevymyslíte, že 16-letá nebo 15-letá tehdy, tohleto způsobí. Do toho, na to by žádná profesionální agentura vlastně nevsadila. No a pak se z toho cosi stává, a když jsme teda u toho PR, já už jsem viděl několik výpočtů, kolik firmy těžící uhlí nebo těžící ropu, si mohou dovolit dát do nějakých kampaní, třeba proti jaderné energetice. Jsou to prostě desítky až stovky milionů dolarů. To znamená já když vidím kampaň proti jaderné energetice, tak prostě hned přemýšlím vlastně kdo to platí třeba. A podobně.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Nevím, jestli úplně kvůli Gretě, ale každopádně včera představila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová klimatický plán označovaný jako evropská zelená dohoda. Ten plán měl obsahovat 50 kroků, které by měly právě do roku 2050 přispět k té klimatické neutralitě. Jsou tam samozřejmě opatření k energetice, k autům, i k zemědělstvím. Už teď se ozývají hlasy, že to je moc rychlé, že se zhroutí hospodářství a já se ptám opačně, bude to stačit?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Za prvé to stačit nebude, za druhé, my jsme teprve na začátku celého procesu. To znamená my se tady bavíme s úsměvem o tom, o té klimatické změně, o těch opatřeních.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ale někde už se nesmějí.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ale představte si v okamžiku, kdy třeba ve Švédsku mají o těch 8 % méně letů a za dva roky budou mít třeba o 30 % méně letů a kdy doopravdy půjde o existenci uhelných elektráren, zaměstnanost lidí, postupy, co s těma komunitama, a to celé bude v tom právě prostředí, kdy PR agentury budou cpát velké peníze pro to, aby prosadily jeden nebo druhý názor.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
V tom plánu, to mě zaujalo, je třeba i to, že každá země má například výsadbou stromů zneutralizovat emise, které vyprodukuje. Ono to zní dobře, ale je tam nějaké, ale ona jedna z věcí je ty stromy vysadit a druhá je třeba udržet při životě, protože kůrovec, protože sucho.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Já Vám odpovím jinak a možná to bude trvat delší dobu, ale je to docela důležité. My teďka s Jiřím Adamovičem píšeme knížku o kopci, který se jmenuje Vlhošť. Je to Českolipsko. V okolí jsou lesy, které prošly několika zvratama situace, ale když mapujeme okolí, tak narážíme na odvodňovací rýhy, narážíme na rybníčky, a to v místech, které dneska na hrázky, kde vůbec žádná voda neteče, a už hrozně dlouhou dobu netekla. Máme studnu hlubokou 38 metrů, voda z dvou metrů klesla na nějakých 60 prostě centimetrů, takže jasně vidíme, že krajina vysychá. Teďka ta krajina je v čím dál tím lepším stavu. Na tom Českolipsku a Kokořínsku, to jsou opuštěné ty pole, to znamená vrátil se hmyz, je tam fůra vlastně ptáků a přesto krajina vysychá. Co to mohlo způsobit? Tam je jediná velká změna, od konce druhé světové války to je les. To znamená v tomto případě je asi jediné možné řešení je, že ten les tu vodu vypil, že přispěly hluboké vrty, čerpání vody, prostě z těch hlubších zásobníků, ale že na povrchu ten les. A zdá se mi to tak, že když máte velkou část lesa, vlastně velkou oblast, tak tam je, on je chladnější, je tam nižší tlak, takže hluboko od moře natahuje vodu, ta voda se odpaří zase, a teďka existuje něco, jako planetární hraniční vrstva, taková teplotní hranice, já nevím, třeba 2 kilometry vysoko, a většinou ty páry nevystoupí nad ni, to je když se díváte na mraky, to je ta plocha a báze těch mraků vlastně, a vyprší to. To znamená tam je neustálý oběh. Ale v okamžiku, kdy máte teplejší klima a máte tam třeba betonové plochy, tak ten les, ta planetární hraniční vrstva má díry, takže ta pára uteče. A v tomto případě se příroda chrání tak, že ten les nahradí nějakou kavilovou stepí, nebo prostě zarostlé stráně vlastně hlohama nebo něco takového. To znamená strom je skvělá věc na ukládání uhlíku, půdy jsou ještě lepší, ale tam to trvá mnohem jako delší dobu. Ale jako na tom Českolipsku to vypadá tak, že jeden z důvodů vysychání krajiny je šíření lesa.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Já musím ještě zůstat u Vlhoště, protože on vůbec nemá dobrou pověst, prý se tam scházeli vlkodlaci. Tak co Vás láká na Vlhošti?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ono je to jednoduché, kolega Adamovič tam přišel před 30 rokama jako tramp a pak dělal návrh na přírodní rezervaci, moji rodiče tam koupili chalupu někdy v roce 1980, takže já mám taky už jako skoro 40-letou zkušenost s tímhletím kopcem a třetí z autorů, Kamil Podroužek, zase opravoval Helfenburg už před 32 lety, takže takhle tři autoři se schází pod Vlhoštěm, se kterým mají vlastně hrozně dlouhou zkušenost a každý vlastně ze svého oboru. Vlhošť je hora, která je obklopená pískovcovými roklemi. Když si opíšete nějakou kružnici 2-3 kilometry kolem, tak těch roklí je asi 50 kilometrů. Je to hodně teda. Je to oblast, která je mezolitická, tam je, je to jedna z největších enkláv mezolitiků, lidí, kteří žili dejme tomu před 9 000 lety jako indiáni. Pak už se tam moc těch lidí neopakovalo, ale pro ty mezolity to byla jako rezidenční krajina. Došlo tam k několika věcem, jsou tam zbytky, Pokorný se sádlem, vlastně k severu, tajgy Bezdězké, to znamená borové porosty, které jsou tam asi od konce doby ledové. Nic podobného, tundra v Krkonoších, a pak tohleto. Ale tady je to jako ve velkém měřítku. Potom my jsme tam objevili zejména Vojen Ložek, při vykopávkách něco, čemu dneska říkáme Lužická krize. To znamená na konci doby bronzové, nějaké 12. století před Kristem, tam máte lesy, které byly listnaté, lípa a já nevím, co všecko, 40 druhů drobných měkkýšů a pak dojde k zvratu. A během několika desítek let se to vymění za bory a těch měkkýšů tam najednou žije šest druhů, až dodneška, to znamená je to krajina, na které díky tomu, že ty pískovce jsou tak jako chudé a kolabují, to vidíte, řekl bych skorem ty kolapsy civilizací, kolapsy prostě prostředí a pískovce to zvýrazňují, protože dobře odvádějí vodu a to by nás jako dostalo daleko. Takže to je jenom jeden z příkladů teda, proč vlastně teďka ten Vlhošť je takhle, leží na mé mysli teda.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Nedivím se. Já už se těším na jaro, že se tam pojedu podívat, jestli dovolíte.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Jo, jo, jo, jo, jo, my máme nejradši ty cyklisty v těch lesklých takových těch oděvech, kteří se dívají jenom pod sebe teda, a prosviští to po silničkách, a pak se zastaví v hospodě a vypráví si, že ujeli 70 kilometrů, tak to jsou naši oblíbení turisté v okolí Vlhoště.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
No a na jednom místě teď příroda ukázala taky svoji neuvěřitelnou sílu, v pondělí vybuchla sopka na novozélandském ostrůvku White Island. Ten sopečný ostrov je neobydlený, ale navštěvovaný turisty, a ti tam bohužel byli i při té erupci. Ono jde o velmi aktivní sopku. Proč je sopka, která je desítky let v klidu, proč se najednou rozhodne vybouchnout?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Ona nikdy pořádně v klidu nebyla. Jinak, mimochodem, ty výlety k té sopce, což je taková jako hlavní turistický, a tím pádem také ekonomický magnet, tak před nějakou dobou to získalo nějaké ocenění australské, o nejbezpečnější výlet. To je něco jako Nobelova cena míru. To jako se vždycky vymstí tyhlety věci teda, no, ale ten základ je v podstatě jako docela vážný. On se ten Nový Zéland někdy před sto milionama let utrhnul od té Austrálie, a pod Novým Zélandem se podsouvá pacifická deska pod Australsko. Austrálie už je jako v klidu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže neklidná zóna.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Takže tohleto je neklidná zóna, ale ona je neklidná tak, že za těch posledních dejme tomu sto tisíc let, jsou právě z té novozélandské oblasti, známy jedny z největších výbuchů sopek na světě. My to dneska už netušíme. V nějakém roce 180 našeho letopočtu, tam bouchla sopka natolik, že ještě v Římě antičtí spisovatelé popisovali rudé západy slunce.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A to je sakra daleko.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
To je docela daleko. Na severním ostrově, ale to je myslím víc jak 20 000 let, vybuchla sopka, která vyhodila do ovzduší 1 200 kilometrů krychlových prostě popela, takže severní ostrov, v té centrální části, byl pokrytý 200 metry prostě sopečného popela. To je jako, a sopečných bomb, a toho všeho. No, takže je to prostě sopka, která je aktivní, která je hodně pod hladinou. Mimochodem, těch vulkánů pod hladinou v okolí Austrálie je minimálně 20 teda. Celé to je aktivní, vždycky to aktivní bude, ale jenom jako periodicky. To jenom my, že máme zažité s těma sopkama, buďto Island nebo Sumatru nebo něco takového, tak tohleto je další součást toho ohňového okruhu teda.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Možná poslední otázka dnešního Jak to vidí. Co lidi žene, i přes ta nebezpečí, nahoru na horu?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Jsou jako dva typy lidí. Jedni, kteří musí dosáhnout toho vrcholu, a často je to jako v pořádku, a mladí lidé by to měli mít, prostě pro ten pocit, jako sebedůvěry, sebevědomí, a pocitu dokázal jsem to. To je něco, jako když ty cyklisti ujedou těch 70 kilometrů. Jak člověk stárne, nebo když je prostě jiného založení, tak už tu horu stačí obcházet. A to je právě k tomu Vlhošti, že jo, jsem našel takovou báseň od Garyho Snydera.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Pardon, na Vlhošti se na vrchol nechodí.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Tam se nechodí, ten se obchází. A Gary Snyder vlastně s Allenem Ginsbergem popisují obcházení hory Tamalpe, někde prostě v Kalifornii, a oni jdou kolem, dívají se na ten kopec, vždycky se posadí, a zpívají a děkují, a mají to, jako že si doopravdy pročišťují tu mysl, ta mysl je celý den upřená vlastně na ten kopec, na to obcházení ze všech stran, takový Kailás, je to maloučko, a tak nějak zase jsem si říkal, že před těma vánocema člověk se možná doopravdy nejvíc zklidní tak, když prostě obcházíte nějaký kopec a předem jste naplánovali tak, že si čas od času posedíte, dáte si čaj z termosky, jako asi zpívat já moc neumím, takže asi té hoře zpívat jako nebudu. A oni to teda, ten Ginsberg to pochytil od mnicha Trungpy, to nás dostalo poměrně daleko, a on, tenhle ten Trungpa už umřel, praktikoval něco, čemu se říkalo pradžná-páramitá. A je to bdělost, je to bdělá pozornost, to znamená když se zaměříte na tu horu, tak se otevřete, nebo přiotevřete, a v tom okamžiku toho přiotevření Vy lépe cítíte stromy, ostatní bytosti, takže on to měl tak, že ta bdělost obcházení hory přináší vlastně soucit s celým životním prostředím.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A to jsou možná hezká slova před vánočními svátky. Pane Cílku, děkuji, že jste byl u nás ve studiu. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog a spisovatel:
Na slyšenou.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A já tu zítra přivítám tajemníka Federace židovských obcí Tomáše Krause.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.