Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima – 30. září 2019

Jan BURDA, moderátor:
Začíná Jak to vidí. Dobrý den přeje Jan Burda. Jak porozumět světu v pohybu? Tak by mohl znít titulek příštích minut. Podoby života v Česku 30 let od Sametového revoluce podle sociologického průzkumu. Odměny pro pedagogy a důvod jejich stávkové pohotovosti. Emoce, aktivismus a tradiční politika mohou dohromady vyřešit ekologické problémy a je konec nejstarší cestovní kanceláře světa předzvěstí změny způsobu, jakým si zajišťujeme a asi i trávíme dovolené? To jsou témata příštích minut pro rektora Univerzity Karlovy, vítám profesora Tomáše Zimu. Dobré ráno.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Krásné ráno Vám i posluchačům.

Jan BURDA, moderátor:
Rozděleni svobodou, to je sociologický a publicistický projekt Českého rozhlasu k 30. výročí Sametové revoluce. Renomovaní odborníci na základě podrobného šetření rozdělili českou společnost zhruba do šesti skupin. Ve vysílání se věnujeme také tomu, jak se nám vlastně po 30 letech od revoluce žije. Co naši společnost rozděluje, co ji spojuje. Ačkoliv naše země je z jiných průzkumů zaměřených na kvalitu života obecně, vůbec nevychází špatně, naopak, tak to samozřejmě neplatí pro všechny. Jak to vidíte Vy pohledem na naši společnost, pane profesore, 30 let od roku 1989.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Tak samozřejmě, o rozdělení společnosti je takové hezké téma, někdo to rozděluje na město a venkov, někdo to rozděluje na pražskou kavárnu a českou hospodu. Tento průzkum z hlediska vlastně studia, příjmu majetku, společenských vazeb, chování ve společnosti, pohledů na dění u nás, ať je to migrace, orientace na východ či na západ, dokonce společnost rozděluje do šesti kategorií. Já když zavzpomínám na tu dobu před 30 lety, tak bych chtěl říci, že to, co spojovalo tu společnost v těch kritických momentech, ať to bylo před 30 lety, v listopadu 1989, tak před 80 lety, kdy vlastně došlo k uzavření českých vysokých škol v důsledku demonstrace českého národa při výročí 28. října, tak se ten národ spojoval, spojoval lidi různého vyznání, různých jako sociálních skupin, a to bylo, bych řekl, to silné motto pro to hnutí, pro to udržení toho národa pospolu. Samozřejmě, a to je bych řekl to, co se v dnešní společnosti určitým způsobem nedaří, že ta společnost různým způsobem diverzifikuje, samozřejmě na jedné straně je to různý příjem lidí, kdy ta společnost je výrazně diverzifikovaná, i když relativně, ve srovnání třeba s jiným společnostmi na západ, a na jiných kontinentech, to tak není jaksi dramatické sociální rozdíly mezi většími skupinami obyvatelstva, tak samozřejmě v pohledu na svět a je jisté, že jedna skupina je zajištěná, střední třída, pak jsou to lidé mladší, otevřeni světu, a samozřejmě, na druhé straně jsou lidé ohrožení, kterým je třeba pomáhat, jedná se o seniory, lidé z lokalit, kde je vysoká nezaměstnanost, Severní Čechy, Severní Morava, kdy samozřejmě těmto lidem je třeba pomáhat a já se vždycky bavím tím, jak stát vymýšlí různé vědecko výzkumné a technologické parky v těchto oblastech, primárně umožnit, aby v těchto lokalitách byli silné jaksi továrny, závody, aby zde byl prostě dostatek pracovních příležitostí, na rozdíl od toho mít zde jaksi v uvozovkách "špičkovou vědu", což neříkám, že tam nepatří.

Jan BURDA, moderátor:
Jak říkáte, ono záleží kde člověk žije, obecně se ale lidé v naší společnosti neshodují na několika tématech. Mezi ten největší svár patří migrace. Proč tomu tak podle Vás je, pane profesore, v zemi, kterou ta akutní část migrační krize před několika lety v podstatě nezasáhla.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Tak otázka migrace a pohled na ni je ten, že řada politiků to migrační téma využívala pro své bych řekl relativně nízké pudy. Myslím si, že kdyby většina občanů České republiky viděla v uvozovkách "muslima", tak ho nepozná. Protože jsou to třeba obyvatelé balkánských zemí, zemí bývalé Jugoslávie a podobně, protože muslim pro většinu obyvatelstva je muž v bílém hábitu a žena zahalená do burky, ale tomu tak vůbec není. Takže bych řekl, že ta společnost byla rozdělená tím, bych řekl, politickými hrátkami různých lidí, a to, jak z jednoho extrému, tak z druhého extrému, což je špatně. Myslím si, že vyspělá demokratická společnost má pomáhat potřebným, na straně druhé je třeba definovat také kapacity a schopnosti té společnosti ty lidi absorbovat, vzdělat je, integrovat je do společnosti, a zejména by jsme měli pomáhat lidem z oblasti válečných konfliktů nebo obrovských přírodních katastrof, a je si třeba otevřeně říci, že těžko migrační vlny z Afriky zachrání a spasí tento kontinent.

Jan BURDA, moderátor:
Dalším výrazným momentem zjištění toho průzkumu pro Český rozhlas, o kterém mluvíme, je fakt, že hodně lidí vnímá vývoj po roce 1989 jako promarněnou šanci.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Tak to je samozřejmě různý úhel pohledu, můžeme říci, že jsme promarnili nějaké šance, já třeba myslím, že jsme promarnili šance pro vstup do evropského prostoru, tedy s eurem, i když zase je na to otázka, že ta koruna není tak navázána na ty výkyvy, které samozřejmě byly dány ekonomickými krizemi v Irsku, Portugalsku, Španělsku, Itálii, na straně druhé byla zde taková ta divoká privatizace, to dramatické přerozdělování majetku v 90. letech, pak to, že banky tady rozdávaly úvěry, jak na běžícím páse, a pak samozřejmě to očištění toho finančního sektoru, které naštěstí došlo před tou velkou vlastně finanční krizí, takže to jsou jistě příležitosti, které jsme mohli promarnit nebo mohli jsme je více chopit, pak když se podíváte na výstavbu silnic v České republice, tak já se divím, jaktože nikdo za to nepyká, vždyť jedete po dálnici, a nevidíte tam zaměstnance, vidíte tam úsměv Ředitelství silnic, dálnic vám přeje šťastnou cestu, vidíte tam tři řemeslníky, kteří tam stojí na pětikilometrovém úseku. Nebo můžete se dneska jet podívat, jak je opravená silnice vedle Staropramenu, kde je to jako kdyby to někdo loupal lopatou a určitě za to Technická správa komunikací hlavního města Prahy zaplatila desítky milionů korun. Sice je tam napsáno, že je to ve stavbě, ale ty sváry vám jenom říkají, že to nepřežije první zimu a vypadá to šíleně, to by snad udělaly děti při technické výuce, aniž by viděli poprvé asfalt. Tak to jsou ty promarněné příležitosti, že u řady lidí chybí ta odpovědnost, chybí prostě dotahování věcí, a to je věc, která se jaksi táhne, ale já si myslím, že jsme řadu příležitostí využili dobře a naše země patří mezi bezpečné země s nízkou nezaměstnaností, s dobrým sociálním systémem, takže jistě vždycky člověk má více šancí a nemůže všechny využít.

Jan BURDA, moderátor:
Posloucháte pořad Jak to vidí, rektor Univerzity Karlovy, profesor Tomáš Zima. My pokročíme k dalšímu tématu, a tím jsou investice do vzdělávání, což vlastně i úzce souvisí s vývojem uplynulých 30 let, v České republice. Zástupci školských odborů minulý týden se nedohodli na tripartitě, na výši a formě zvýšení mezd zaměstnanců ve školství. No a vstoupili také do stávkové pohotovosti. Pane profesore, jsou jednotlivá procenta k platu skutečně tak důležitá? Nepanuje shoda na tom, jaké peníze půjdou do tarifní části mzdy a co do odměn. To je také důležité?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Tak otázka mezd ve školství, a obecně financování vzdělávání v České republice je možná jedna z promarněných příležitostí, když navážu na Vaši předchozí otázku, protože Česká republika z hlediska financování do vzdělání patří na chvost zemí OECD, i zemí Evropské unie. Jenom pro srovnání, když porovnáme podíl HDP, tak třeba Belgie dává kolem 5,8 %, Nizozemí 5,2 %, Polsko 4,4 %, Španělsko 4,3 %, Maďarsko 4,3 %, Německo 4,17 % a najednou jsme na konci toho seznamu, vidíme Českou republiku a jsme na 3,46 % HDP. Přičemž Česká republika je známá šikovnými talentovanými lidmi, pro které samozřejmě diverzifikovaně je třeba poskytnout vzdělání od učňovského, bakalářského, vysokoškolského, středoškolského, a to je ta jedna z promarněných příležitostí. A jistě, pokud má fungovat školství kvalitně a dobře, tak musí tam mít motivované, dobře zaplacené učitele, a mít pro to také samozřejmě dobré technické zázemí. A to může být pokud ten rozpočet je dostatečný, což tyto čísla ukazují, že není. Je třeba ale na druhou stranu říci, že je tady dlouholetý dluh bych řekl, po deseti, patnácti letech, kdy školství bylo Popelkou, a je třeba říci, že poslední tři roky rozpočet do vysokého školství stoupá, bych řekl i dramatickým způsobem, ale samozřejmě ta vyhladovělost toho školství, a to jak po té materiálně technické stránce, tak zejména po té lidské stránce, protože tu školu, když budete mít super moderní školu a nebudete tam mít dobrého učitele, motivovaného, dobře zaplaceného, bych řekl "v pohodě" v uvozovkách, tak to nikdy fungovat nebude. Tak to je ten problém dlouholetý, se kterým, říkám, poslední tři roky vláda se snaží zvyšuje, na druhé straně je třeba říci, že ty nůžky zůstávají stále otevřené, protože to zvyšování, i v dalších sektorech v České republice, ale i v jiných zemích, takže na to je třeba myslet a osobně vzdělávání má být jednou z priorit, na Univerzitě Karlově se tomuto tématu, i napříč předškolního až po celoživotní, velmi intenzivně věnujeme, máme projekt Česko jak dál, a jedno z těch témat je právě vzdělávání, kdy i zítra k tomu budeme mít veřejnou debatu s různými otázkami, s odborníky, z různých segmentů, s panem ministrem školství, kde chceme debatovat, oproštěně bych řekl, od různých politických a líbivých populistických témat jako je, jestli mít maturitu z matematiky. Ano či ne.

Jan BURDA, moderátor:
Jak jsou na tom vysoké školy a univerzity v kontextu tuzemského vzdělávacího systému?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Tak je to adekvátně tomu, co je, řada zemí investuje zase HDP kolem 1 %, u nás jsme kolem 4,6 %, postupně nejvíce vlastně došlo k navýšení rozpočtu pro rok 2017-2018, výhled pro rok 2020 je necelá jedna miliarda navíc, a samozřejmě, to se také promítá do toho, aby jsme mohli kvalitní učitele dobře na vysokých školách zaplatit.

Jan BURDA, moderátor:
A co, podle Vás a Vaší zkušenosti dokáže udržet stávající pedagogy třeba na té středoškolské úrovni nebo i na základních školách v systému? Ta současná navýšení mezd udrží ty lidi a přesvědčí absolventy fakult, aby nastoupili k tabuli.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
To je samozřejmě jedna stránka věci. Druhá stránka věci, která je, je atmosféra toho pracovního kolektivu, to znamená ředitel, který umí dobře motivovat své podřízené, učitele a kolegy, to je důležitá, bych řekl, ta atmosféra v tom týmu, pak samozřejmě je to i vztah společnosti a rodičů k té škole, diskuse se žáky nad těmi jednotlivými problémy, protože to také často někdy vede k deziluzi třeba i těch mladých učitelů, kteří třeba po dvou, třech letech odcházejí, takže je to důležité prostředí, a je si třeba uvědomit to, že společnost má vnímat toho učitele jakožto jedna z klíčových osobností rozvoje společnosti výchovy žáků, je zde, bych řekl, mít důležitý partnerský vztah třeba na základní škole rodiče, učitel, společně si to dítě rozvíjet, a pak samozřejmě ti učitelé budou zůstávat, takže nejsou to jenom ty finanční prostředky, a nakonec řeknu jednu věc, která zaznívá tím školstvím, už žádné reformy, žádné změny, protože každý chce dělat nějaké reformy, něco měnit, už se uměníme k něčemu, přičemž pořád platí, že co by student měl znát, matematika, český jazyk, cizí jazyk, základy, a pak na druhé straně trošku proříznutí těch rámcových vzdělávacích programů, protože samozřejmě poznatky se množí, ale zhruba ta kapacita mozku zůstává stejná, takže tady je se podívat na to, co je podstatné, co ten student má umět.

Jan BURDA, moderátor:
Tady je Český rozhlas Dvojka, posloucháte pořad Jak to vidí, profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy, provádí Jan Burda. Je před námi další aktuální téma, které se zhusta komentuje a lidé o něm mluví, aktivismus, politika a emoce. Opravdu však na všech stranách tím žijeme, v těchto dnech, po valném zasedání OSN, valném shromáždění OSN, kde vystoupila švédská aktivistka Greta Thunbergová s velmi emotivním a pro mnohé kontroverzním projevem, co do formy, nikoli do obsahu, ale co do formy, týkající se kroků k ovlivnění klimatické změny. Jedna věc jsou vědecká fakta, druhou věcí je určitě způsob komunikace. Jak ta forma, ten projev tváře aktivistky Grety Thunbergové působil na Vás?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Tak Greta Thunbergová je, bych řekl, fenomén posledních měsíců, samozřejmě dnešní doba je hlavně o těch emocích, a čím silnější emoce, tím samozřejmě se očekává, zejména média očekávají, že to více ty lidi zasáhne. Tvrdit, že jaksi před Gretou a valným shromážděním OSN ke klimatickým změnám se nic nedělo, je nesmysl, protože řada institucí, a to jak na úrovni OSN, tak na úrovni státu, se věnuje změnám klimatu dlouhodobě, Kyjotský protokol, který tady je, který samozřejmě, je třeba říci některé země, které vlastně hodně znečišťují, vlastně k němu nepřistoupily, tak samozřejmě ta emoce, kterou Greta vyvolala, je silná, je to mladá dívka, která jaksi rozbouřila vody tím, že začala vlastně stávkovat před parlamentem a probudila, bych řekl, zájem mladých lidí. Ale je si třeba položit některé otázky. Za prvé je jednoznačné, že každý musí začít u sebe, to znamená zvážit používání třeba bych řekl vratných lahví nebo jednorázových lahví, plastových lahví, což je samozřejmě třeba u studentů a mladých lidí velmi populární nosit plastovou láhev, ale teď je otázka, kolik lidí si do ní pak zpátky naplní pitnou vodu, protože v České republice pitná voda teče z kohoutku, většinově a nebo pokaždé si koupit novou tu plastovou láhev. Jednoduchý příklad. Pak samozřejmě otázka je velmi kontroverzní, cestování, což mladí lidé připouštějí, že to jaksi je takový asi největší zásah do té svobody nebo do toho pohybu a volnosti. Málokdo si asi může dopřát takový luxus, aby na nákladné lodi 14 dní cestoval do Spojených států. Takže musíme na to hledět i v určitém realistickém kontextu. Vysazování stromů, vím že zanedlouho bude akce na výsadbu stromů Lesů České republiky, myslím 19. října Den lesa. Zase každý může se svým dílem přispět. Otázka používání plastových sáčků, před několika dny jsem byl v Maroku, Marrákeši na konferenci, šel jsem jeden podvečer do města na trh, všude Vám, pokud jste něco koupili, ať jaksi v obchodě, v tom kamenném, tak na tom trhu, tak Vám dají sáček, který je z netkané textilie, to znamená rozložitelný. Zase jednoduchý krok, kdy dostanete sáček, ale jiný než ten plastový, který se samozřejmě mnohem hůře rozkládá, tak to jsou věci, kdy každý musí začít u nás, je dobré, že mladí lidé jsou aktivní, asi na druhou stranu je třeba říci, že za týden, a každý týden, když se nebude chodit do školy, se asi nic nezmění, protože to jsou dlouhodobé procesy, maximálně by to mohlo být jednou za měsíc, když by to mělo být, protože ten proces je dlouhodobý. Česká republika má, bych řekl, velmi dobře třídí odpady, došlo zde ke změnám vlastně znečišťování vzduchu a je to paradoxně říci, teď, když jsme před zimou, tak jedni z největších znečišťovatelů jsou vlastně lidé, kteří pálí doma, topí, tak je třeba zamyslet se nad tím, co v těch kamnech a kotlích spalujeme. A otázka, která je do budoucna, je to tlak, bych řekl, na ty velké mocnosti, aby třeba k tomu Kyjotskému protokolu přistoupili. Jinak univerzity o tom jednají, je projekt zelených univerzit, v rámci třeba Uniqy, univerzit hlavních měst Evropy, kde je aktivním členem naše univerzita, pokud provádíme jakékoliv rekonstrukce nebo výstavbu, tak ty objekty jsou energeticky neutrální, a snažíme se, samozřejmě, i hledat s našimi odborníky cesty, jak tu krajinu pro budoucí generace zachránit.

Jan BURDA, moderátor:
Neohrožuje aktivismus společné nebo třeba i individuální svobody? Nerozděluje společnost na ty dobré, kteří souhlasí s tím jedním výkladem, na ty špatné, kteří mají třeba jiný názor na řešení toho problému?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
To samozřejmě je hluboký problém, protože teďka mi přijde a viděl jsem vystoupení některých politiků, ale i lidí z ekonomické scény po vystoupení Grety a konference v OSN, a přišlo mi, že jako kdyby před Gretou byla tabula rasa, tedy nic se nedělo, a najednou po Gretě jsme všichni prozřeli. Ale zase to tak není. Tady řada lidí se velmi intenzivně věnuje životnímu prostředí, ale nejen u nás, zejména tedy v evropských zemích, pak samozřejmě, čím jdeme dále, tím samozřejmě ty země méně rozvinuté na toto hledá špatně, a spousta odpadu třeba končí v oceánech, ale říkám, je třeba k tomu aktivismu přistupovat rozumně, je dobré, že mladí lidé projeví svůj názor, že nás jaksi střední a starší generace možná více vyprovokují k nějakým akcím pozitivním pro planetu, ale to, že samozřejmě to znečišťování nebo produkce těch třeba oxidu uhličitého a dalších látek, je větší, je si třeba uvědomit jeden fakt, před 30 lety byly na naší planetě 4 miliardy lidí. Dneska máme 7 miliard lidí, to znamená skoro dvakrát více v krátké době, a jenom když ten člověk bude dělat něco stejného, tak vlastně vyprodukujeme toho mnohem více, je potřeby ty lidi, jaksi kde bydlí, potřebují topit, v řadě zemí samozřejmě, topit v zimě, potřebují samozřejmě ti lidé cestovat nebo jezdit do práce, když odmyslím turistiku, a také samozřejmě najíst, a to jsou velké energetické zátěže, které na naší planetě jsou a na druhou stranu vyvíjí se technologie, které vedou ke snížení spotřeby třeba pohonných hmot v autech, diskuse elektromobily, auta na vodíkové pohony, a větší samozřejmě efektivita, takže je si uvědomit tento fakt, že je nás vlastně skoro dvakrát víc za krátkou dobu.

Jan BURDA, moderátor:
Možnosti cestování a jeho podoba v blízké budoucnosti, to je poslední slíbené téma pro profesora Tomáše Zimu, rektora Univerzity Karlovy. Minulý týden zkrachovala největší a nejstarší cestovní kancelář na světě Thomas Cook, o ochranu před věřiteli požádali i filiálky společnosti. Je toto, podle Vás, pane profesore, taktéž důkazem toho, že se společnost mění? Že třeba ta organizovaná dovolená už bude řekněme spíše okrajovou záležitostí v době těch serverů, kde si objednám ubytování, jinde si koupím levné letenky a podobně.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Já bych řekl, že určitě ne, to, že zkrachovala ta cestovní kancelář je symptomem toho, že řada společností, a nejen v sektoru cestovního ruchu, žije z úvěru, z úvěru na úvěr, a prostě se financuje, de facto je financovaná z bankovního sektoru, bankám často stačí, že platíte, vlastně splácíte ty úroky, ani nesplácíte tu jistinu, a takto je ten svět postaven, no a v tomto, což je taková, dříve se tomu říkalo v Čechách letadlo, a občas to "letadlo" v uvozovkách jaksi krachne. A teď se musíme podívat, hromadné dovolené určitě neskončí, řada lidí po celém světě chce to mít zajištěné, chce přijít na jedno místo, zaplatit a pak aby se o toho dotyčného někdo staral. Řada lidí to má rádo a určitě toto využívat bude a ten trh potom asi Cookovi zaplní jiné cestovní kanceláře. Takže jedna věc je ta otázka té ekonomiky, že řada velkých firem jede prostě na úvěry a někdy to prostě skončí špatně. Druhá věc, která je, Vy jste zmínil levné letenky, prostě ono to do určité doby jde, a pak to prostě musí přestat, protože si spočítejte, jestliže máte letenku, a viděl jsem třeba nabídky, že můžete koupit letenku do Spojených států třeba za 3 tisíce korun. Nebo někam můžete doletět za 900 korun. Tak si spočítejte, jenom si spočítejte, že v tom letadle jsou dva piloti, a tři stevardi. Jenom si vydělte to, jako oni mají hodinovou mzdu, a jaká je nějaká amortizace letadla, poplatek, že tam to letadlo stojí, teď si to vynásobte. To znamená když řekne, že polovina toho letadla je za tisícikorunu, to máme, dejme tomu v tom letadle je 100-150 cestujících, to máte 70x tisíc korun, to vám nepokryje ani ty mzdové náklady s odvody, a to, co to stojí, teď ještě to letadlo jaksi spaluje ten letecký benzín, takže ty dramatické, extrémně nízké ceny, které samozřejmě ten turismus ženou nahoru, turistika se dnes stala dostupnou skoro pro každého, tak i s vyšší tedy zátěží pro tu planetu, protože těch letadel je víc, a tak dále, tak možná povede k tomu, že třeba ty ceny se trošinku narovnají směrem vzhůru.

Jan BURDA, moderátor:
Říká rektor Univerzity Karlovy, profesor Tomáš Zima, který byl dnešním hostem pořadu Jak to vidí, Českého rozhlasu Dvojka. Děkuji pěkně, mějte se hezky, na slyšenou příště.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy Praha:
Děkuji Vám, i posluchačům přeji krásný den.

Jan BURDA, moderátor:
A za pozornost děkuje také Jan Burda, zítra se těším opět na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.