Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima - 27. září 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu Jak to vidí. Dnešním glosátorem je profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Dobré ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co koncepčně chceme od vzdělávání v Česku? Jaký vliv hraje rodinné prostředí na vztah ke škole? Mělo by se po vzoru Rakouska prodloužit také v Česku povinné vzdělávání? A je člověk biologicky ustrojen na delší dožití? Inspirativní poslech. Rozpočet vysokých škol na příští rok vzroste. Sjednaná částka je o 200 milionů korun větší než suma, se kterou dosud počítal, vládní návrh rozpočtu. Dojednali jste, pane profesore, vy, rektoři, vy předsedáte České konferenci rektorů, s ministry financí a školství dobrý výsledek?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já bych řekl, že je to výsledek respektující možnosti státního rozpočtu a nějaké globální cíle státu. Samozřejmě jsme požadovali více a také i v proklamacích z loňského roku bylo řečeno, že ten návrh rozpočtu pro vysoké školy by měl růst každý rok zhruba o tři miliardy, abysme nezaostávali za světem, abysme drželi, mohli držet konkurenceschopnost a nebyli na chvostu zemí OECD. Ten původní návrh, který šel z ministerstva školství, byl tři miliardy korun, pak samozřejmě, když se to sečetlo, tak to bylo, já nevím, 150 by byl deficit státního rozpočtu celkem globálně. Pak tam byla částka 1,8 miliardy, která má ale určité, určité součásti. Je tam investiční program pro vysoké školy, podpora fakult, které připravují budoucí lékaře a učitele, a pak samozřejmě to, co se rozpočítává podle počtu studentů a parametru, parametru K.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dvě miliardy jsou to.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Takže teď jsou to dvě miliardy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já myslím, že je to rozumný, rozumný kompromis, který my chápeme jako možnosti, které jsou, a ve střednědobém výhledu je velmi pozitivní trajektorie pro rok 2020. Je tam asi 2,8 miliardy a pro rok 2021 3,8 miliardy, takže je to jaksi rozumná věc a také vnímáme to, že v letošním roce nebo v příštím roce se rozjede reforma regionálního školství, která jaksi má vysoké nároky na státní rozpočet. Takže já musím říci, že jednání, která probíhala jak s panem premiérem Babišem, s paní ministryní Schillerovou a samozřejmě s panem ministrem Plagou, byla velmi korektní. Ukazovali jsme si čísla a možnosti a já jsem rád, že to, že to dopadlo dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budou využity efektivně tyto prostředky?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak o efektivním využití bude rozhodovat, bych řekl, někdo až na konci, protože univerzity rozdělí prostředky na fakulty, fakulty rozdělí na jednotlivá pracoviště. Já věřím, že ano. A takovým hlavním, hlavním principem, který je, když se podíváte historicky na tyto prostředky, jsou to mzdové rozpočty, protože zhruba z té částky z této kapitoly jde kolem 66 až 82 procent, to záleží vysoká škola od vysoké školy, právě do mezd a prioritou je zvýšit mzdy ve vysokém školství, u jejich učitelů, vědců, zaměstnanců, protože zde se doopravdy ty nůžky s ostatními sektory, s ostatními částmi veřejného sektoru výrazně rozvírají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte si, pane profesore, že může to navýšení mezd nalákat? Bude tím hlavním, co přiláká mladé učitele do škol, protože není žádným tajemstvím, že tuzemské sborovny stárnou a dokonce prý až 60 procent absolventů pedagogických fakult do školství vůbec po absolutoriu nenastupuje.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
A to je, to je ten problém, který je, že jo. Tak jedna věc je, já teďka uvedu příklad, když ten absolvent po pedagogické fakultě skončí a bude se v tuto chvíli rozhodovat, zda bude chtít učit třeba na pedagogické fakultě budoucí učitele a chystat se jako postgraduální student, tak vám uvedu pár čísel. Když začne jako postgraduální student, dostane 10 500 měsíčně, 10 500 Kč měsíčně. Když zůstane na fakultě a byl by třeba přijat po roce třeba jako odborný asistent nebo za pět let, tak bude mít nějakou částku 22 tisíc korun třeba v průměru. A když půjde učit hned na střední školu jako učitel nebo na základní, bude mít kolem 30 tisíc i více. Tady vidíte, že vlastně se stane do budoucna to, na což my upozorňujeme, že bude nedostatek učitelů připravující budoucí lékaře, právníky, učitele a prostě tyto profese, protože tito lidé, mladí lidé na vysoké školy nebudou nastupovat a u toho školství je to podobné. Prostě ta nabídka na trhu práce je nějaká, člověk s vysokoškolským vzděláním má v této kohortě nejnižší nezaměstnanost, takže on sice vystuduje obor A, ale je uplatnitelný v řadě dalších oborů, tak si přece vybere tam, kde uspokojí nejlépe svoje jaksi, bych řekl, osobní potřeby a bohužel společnost je teď nastavena zejména jaksi na ten individualismus a na to své osobní blaho a bude chtít založit rodinu, bude chtít si užívat svůj volný čas. No, tak jestliže vám někdo přijde s nabídkou, že něco budete dělat za 21 tisíc, anebo něco budete dělat za 45, myslím, že ten rozdíl je velmi silný a jasný. A stát ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A řeší se to nějak koncepčně?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že třeba u nedostatku lékařů a nedostatku vlastně pracovníků na lékařských fakultách stát teďka po, bych řekl, 10, 15, možná 20 letech přijal vládní usnesení, které navyšuje rozpočet lékařských fakult, aby mohly přijmout více studentů ke studiu a tudíž na konci bylo více absolventů, protože je nedostatek lékařů, což se projeví samozřejmě za šest až deset let. Ale zase, odborný asistent, stejně vzdělaný na lékařské fakultě má 25 tisíc. Když bude pracovat ve fakultní nemocnici, to znamená v nemocnici ne privátní, prostě standardním fakultním zařízení, bude mít 50. Přestavte si, že my sedíme ve studiu, jsme oba dva redaktoři, vy budete mít 25, já budu mít 50. Na jakou stranu toho břehu půjdete, když je nedostatek lékařů? Za těch padesát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No /nesrozumitelné/ jít, ale nemůžu.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
No a vidíte a to je ten problém, že některé věci ... a na nedostatek lékařů upozorňujeme 10 - 15 let, že bude, ale bohužel ten stát většinou politici řeší buď to, že jsou za čtyři roky volby a neřeší nic koncepčně. O tom, že stárne populace učitelů se ví a že je tam třeba nalákat mladé lidi se ví mnoho let. To není objev posledních, posledních pár let. Ale musí se právě tady uvažovat koncepčně a já jsem rád, že některé kroky, které se teď staly, mají náznak té koncepčnosti a té dlouhodobé vize.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy koncepčně chceme vůbec od vzdělávání jako takového v Česku? Přece jenom doba se mění. Jaké změny by prospěly tomu vzdělávacímu systému?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Víte, já teďka řeknu něco velmi konzervativního. Čím méně změn, tím lépe. Já jsem zažil coby děkan a rektor asi deset ministrů školství a mnoho vlád. Každá vláda si dá prioritu školství a každá vláda chce udělat nebo ten ministr chce udělat nějaký jaksi zářez, že něco udělal, něco změnil. Berme, že ten vzdělávací cyklus je dlouhý, takže nikdy se vlastně ta změna pořádně neprojeví, protože ji nemůžete dožít, jo. Když teď něco změníte na základním školství, tak ten efekt na vysokém školství se projeví za 15 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale koncepce může být dlouhodobá.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
No, ale tu koncepci nikdo dlouhodobou nedělá, protože každý tam přijde a chce tím kormidlem otočit. Vláda řekne musíme tím více otočit doleva, doprava, do středu, nahoru, dolů a v tom je ten problém. Takže já někdy říkám méně změn a spíše se zamysleme na to, co pomáhá. První věc, jedna věc, která je a kde jsme trošku polevili, je, a my to vidíme na vysokých školách, je vlastně přijímat informace a něco se naučit, něco prostě ... Já vím, že memorování básniček je "nesmysl", ale trénuje se tím paměť. A ono doopravdy něco nejde vygooglit. Vy se musíte naučit, když půjdu z mého oboru na anatomii, prostě 1500 pojmů, kde jsou v lidském těle, a vy nemůžete pak na operačním sále nebo někde si na Google najít, kde to asi bude. Ale s tím se studenti setkají, protože oni řeknou: proč si to mám pamatovat, když si to vždycky najdu. To je sice pravda, ale na druhé straně řada informací nemusí být i na tom internetu validních a vy si to musíte dát do souvislostí, co platí. Takže trošku bych řekl i toho trénování paměti, abych to řekl, řekl obecně. Pak samozřejmě představa to, že budeme mít delší školní docházku. Jako ano, můžeme ... vždyť člověk se vzdělává od dětství. Jako když se narodíte, tak se učíte mluvit, učíte se stavět z kostiček, pak se učíte psát. Já v současné době se taky učím nové dovednosti, ale není to vždy jaksi formalizované povinnou školní docházkou. Takže já bych se spíš zaměřil na kvalitu než tu kvantitu. To prodlužování té školní docházky je pouze o kvantitě, nikoliv o kvalitě a toho já se bojím. Někdo začíná chodit do školy už v pěti letech, končí se v šestnácti, v sedmnácti, ale zamysleme se nad tou kvalitou toho vzdělávacího procesu, a když to bude efektivní, něco z toho vzdělávání vyřadíme nebo posuneme do středního školství, tak já si myslím, že ta doba vzdělávání, povinné školní docházky na základní školství těch osm, devět let je plně dostatečná. Tím prodloužením, zase třeba z těch některých postižených nebo vyloučených lokalit, tak přece ty, když to prodloužíme pro všechny, tak ... a ti lidé teďka končí v sedmé třídě, nedojdou ani do devítky, tak myslíte si, že dojdou do jedenáctky? No určitě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No právě, ale otázkou je, pane profesore, jaké šance pak třeba na uplatnění na tom trhu práce ve svém životě tito ještě nezletilí, posléze tedy dospělí lidé budou mít. Takový model, co se týče prodloužení té povinné školní docházky, zavedli loni v Rakousku. To je inspirace i pro některé naše experty. A v Rakousku žáci po skončení základní školy musí dál pokračovat ve studiu, buď se vyučit, nebo absolvovat jinou přípravu na budoucí povolání právě s ohledem na budoucnost, na uplatnění.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ale přece nikdo teďka, zavedli to loni, takže ten efekt toho cyklu uvidíme za 11 let. Jestliže něco teďka zavedu, tak to bych měl komplexně změnit curriculum na těch 11 let, takže efekt uvidíme za 12 let. Takže za 12 let, pokud se tady sejdeme, můžeme říct, jestli tento rakouský projekt je dobrý nebo špatný. Jo, takže to je první věc. Na vyhodnocení tohoto projektu, vy musíte sledovat od toho prvního ročníku do jedenáctého, jo? Takže to je za prvé. Takže hodnotit za 12 let. První moje poznámka, velmi jasná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Efekt nevidíte dřív možný?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Jako přece musíme změnit, přece to není ... Berte, že my tu povinnou docházku máte teďka daný na devět let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak změníte legislativu.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Teď ji natáhnete na 12, jo nebo na 11, tak vy tam přidáte dva roky a co tam budete učit najednou, jo, když to bylo postaveno jinak. Vy to musíte předělat celé, musíte rozložit, anebo tam uměle dáváte nějaké znalosti, které byly ve středním školství. To je první moje otázka. Takže ne dříve než za pět let můžeme vidět minoritní efekt a cílený efekt bude až za těch 11, až to proběhne celý nový cyklus. Pozor na to. Druhá moje poznámka je, přece ti lidé, a já vám můžu říct, že velmi si vážím člověka, který je vyučen nebo který něco umí manuálně a nemá maturitu. Někdy je možná prospěšnější pro společnost, než někdo jako bude mít maturitu. Myslíte si, že třeba dobrý šikovný zedník, instalatér, kuchař potřebuje mít maturitu? Ať je kvalitně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady ale není podmínkou maturitu.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Dobře, ale to u nás tak jako je, že musíte mít učební obor s maturitou. Vždyť přece já chci, aby tento člověk uměl svoji profesi, ať má výuční list, a bude cenný úplně na stejnou úroveň jako ten maturant. Maturant má pak jít pro určité profese ze středního školství nebo studovat vysokou školu. Ale vždyť přece toto ... nenuťme někde, jako buď snížíme podmínky na tu maturitu, anebo zase je zvýšíme a bude to pro ty lidi zbytečně stresující. Jako rozdělme to školství pro to, co ta společnost potřebuje, ale i co ti lidé chtějí dělat. Přece když někdo bude kvalitní holič, tak může mít maturitu, když ji bude chtít mít, ale hlavně ať umí dobře stříhat a ví věci prostě kolem toho holičství, chemii, medicínu vlasů a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy, pane profesore, že ten náš systém tak, jak je nastaven, školní systém je natolik kvalitní a efektivní, že vede k vysokému, těm šancím uplatnit se na trhu práce? Jak byste ho celkově ohodnotil?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já bych řekl, že není, není určitě špatný, není také vynikající. Já bych řekl, že odpovídá, bych řekl, možnostech společnosti, kterou společnost má. Já tam vidím některé věci, které ... že by bylo možná dobré hlavně ten obsah té výuky někdy zmodernizovat, některé pojmy, které nejsou potřebné, jaksi z toho vyřadit, z těch různých cyklů, ale co se týká té délky, já si myslím, že je standardní ve většině zemí a že toto, že toto jaksi ty šance umožňuje. Samozřejmě je otázka, a to možná jste naznačila, jaká je ta šance dětí se uplatnit, z jakého prostředí vycházejí, a tady myslím máme ty rezervy velké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Studie Organizace nejvyspělejších zemí světa OECD zkoumala právě vliv rodinného prostředí, zázemí na naše studium, jestli děti, jejich rodiče nejsou vysokoškoláci, vystudují vysokou školu. Jaký vliv má na nás prostředí, do kterého se rodíme, ve kterém vyrůstáme?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já si myslím, že prostředí má na nás obrovský vliv, ať si to chceme připouštět, nebo ne. Tak samozřejmě to dítě od dětství jaksi ti rodiče formují nějakým směrem, nějakým způsobem ho motivují a může to být jaksi dobré i špatné, že jo. Někdy naopak rodiče chtějí po svých dětech to, aby jaksi splnily jejich sny, které oni neudělali. Jaksi někdo chtěl být světově špičkovým sportovcem, světovým sportovcem a nutí děti, aby byly sportovci a oni by rády hrály na housle a podobně. Takže někdy to může mít i tento, tento faktor. Samozřejmě faktor rodiny, zázemí, možností je velmi formující na ty, na ty děti a na tu mládež, jak se uplatní a je to dáno ale i do té souvislosti nejen s tím vzděláním, ale zase kdo má vysoké, vysokoškolské vzdělání, má většinou lepší jaksi finanční ohodnocení, má vyšší plat. Takže zase máte vyšší plat, můžete více jaksi tomu dítěti dopřát a to je celá, celá řada faktorů a je to třeba dáno obrovsky také tím i prostředím, že jo. Jsou úplně jiná prostředí a na to jsou velké zase globální studie, jestli třeba jaksi z hlediska chování, tady mluvíme o celé společnosti, jestli jste na severu, jestli jste ve Středozemí, anebo jestli jste v Africe. Je to otázka přípravy třeba na zimu, že jo. Prostě když budete ve Skandinávii, jste už jaksi po tisíciletí připravena na to, že máte tři čtyři měsíce dobré počasí, musíte za tři čtyři měsíce se připravit na zbytek roku. Když jste v tropické Africe, víte, že pořád někdo něco roste a nemusíte vlastně na toto myslet. Takže i to, třeba to klima hraje taky významnou roli z hlediska jaksi toho životního stylu. Ale tady bych řekl, že společnost by měla mít takové nástroje, a tady je určitý deficit, aby těm talentovaným dětem, aby vyhledávala, podporovala talenty, kteří třeba právě jsou z těch sociálně ekonomicky slabých rodin nebo slabého prostředí, aby těm talentům umožnila se rozvinout. A já vím, že v této komunitě dětí a mládeže je celá řada nadějných, špičkových a talentovaných dětí, kterým bysme měli jaksi jako společnost pomoci a vyhledávat je, zejména teda na základním školství a mít systém ten, aby se mohly rozvíjet, svůj talent a jaksi dohnat ten deficit. Zase to nebude pro všechny, ale říkám hledejme ty talentované děti a těm pomozme vytvořit to, aby mohly úspěšně vystudovat vysoké školství. Ale je si třeba uvědomit jeden faktor, který řada lidí jaksi nevnímá. U nás vzdělávací systém až po jaksi magisterský či doktorský titul je zadarmo. To je jeden z unikátů, který je, a hovořil jsem s kolegy třeba ve Spojených státech, kteří pak, kteří tam působí třeba z České republiky, a oni říkají, jakou prostě oni mají tu výhodu, že oni vlastně tam přišli vystudovaní, začínají tam pracovat v mezinárodních firmách a vedle nich je americký mladý člověk, který v dané chvíli má dluh třeba 100 tisíc amerických dolarů a více.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ne všechno je úplně zadarmo.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ne všechno je úplně zadarmo, ale ta podstatná část je, je samozřejmě zadarmo, je hrazena tedy z prostředků státního rozpočtu a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tedy u nás, pane profesore, tedy dostupné vzdělání?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Vzdělání je dostupné a říkám, ale jsou samozřejmě skupiny obyvatel, kteří k němu se hůře, hůře mohou dostat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No právě.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ale to, víte, to je takové, já bych řekl, takové sociální inženýrství, že přeci všichni nemohou mít Nobelovu cenu, všichni nemůžou vystudovat obor X na Univerzitě Karlově, všichni nemůžou jíst každý den steak, jo. Prostě já říkám, společnost má vytvořit podmínky pro to, aby talentované děti, kteří nemají možnosti, které jim to jejich sociální zázemí, rodina poskytuje, aby stát tyto děti podporoval nebo některé nadace, aby je podporovaly, aby se mohly úspěšně rozvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě před druhou světovou válkou byl průměrní věk dožití nižší 60 let. Dnes se naši muži v průměru dožívají 76 let, ženy dokonce 81. Podle demografických odhadů bude kolem roku 2060 v Česku více seniorů než lidí v produktivním věku. Vy jste nejenom rektorem Univerzity Karlovy, pane Zimo, ale také biochemik lékař. Je člověk biologicky ustrojen na delší dožití?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak o tom se vedou velké diskuse a je řada živočichů, kteří prostě mají schopnost reparace tkání, třeba po tom, když třeba o nějakou končetinu přijdou, tak to samozřejmě člověk nemá. Já bych řekl, že jedna otázka je, co umí ten náš genofond. Hovoří se, teorií stárnutí je celá řada, stárnutí mitochondrií, DNA, mitochondrie ze strany matky, hovoří se o zkracování telomer, které vlastně nám určují, jak budeme dlouho, dlouho žít. Takže je celá řada teorií, která, a které zkoumáme, jak by mohl ten organismus se dožít na straně jedné. Určitě já si myslím, že ten potenciál, ten genetický, nebo který máme, a vedou se o tom diskuse, hovoří 120, 130 let života. To je strana jedna. Strana dvě musíme dbát, musíme se podívat na to, že to lidské tělo se opotřebovává a vidíme to na opotřebovaných kloubech, které se mění endoprotézami, na tom, že samozřejmě s rostoucím věkem přicházejí, ten dotyčný, ten člověk má více chorob, ateroskleróza cév, otázka samozřejmě cukrovky, která je mnohem vyšší v té, v té populaci 70 plus než samozřejmě u mladých lidí. A tyto faktory, je otázka, jestli ... jak je budeme umět léčit, jak jim budeme umět přecházet a také na straně druhé, jak budeme umět ty součásti lidského těla vyměňovat, protože teďka umíme velmi dobře ty klouby, jiné orgány se mohou transplantovat, ale samozřejmě to jsou stovky, stovky případů, případů ročně. Tak to je jedna věc. A druhá ... a otázka třeba taky degenerativních chorob mozku, demence, Alzheimerova choroba a tato. Jedna otázka je dožití a druhá otázka je otázka kvality toho života. Na to je třeba, třeba hledět, aby ten člověk jaksi byl, byl schopen, byl schopen jaksi nějakého ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také důstojné.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
... slušného, slušného života. Vidíte, že tady, když se prodlužuje ten lidský věk, je to dáno samozřejmě lepší výživou, lepší zdravotní a kvalitní zdravotní péčí, kterou máme, tak je ... Tyto faktory hrají důležitou roli. I když třeba teď jsem četl nějaká data z Velké Británie, že tam teďka v posledních letech se vlastně to prodlužování života už jako zastavilo, že ta křivka se oplošťuje. Prostě jsou nějaké limity, které nejdou, nejdou dále překročit. Takže to je tato otázka, ale já zase chci třeba říci, máme na to pohled z Evropy, ale já jsem teďka navštívil několik afrických zemí a tam je průměrný věk života 38 - 40 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je hodně málo teda. Kde jste byl?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
To je hodně málo. Navštívil jsem Zambii, Zimbabwe a Jihoafrickou republiku a Botswanu. Takže ... A Madagaskar. Jsem tam měl nějaké přednášky vlastně v rámci nějakých, nějaké spolupráce, kterou, kterou mám právě v oblasti biochemie a laboratorní medicíny. Takže ono je třeba se na to dívat, dívat v tom širším kontextu a to, co je důležité a co říká taky definice zdraví, Světová zdravotnická organizace, je, že má to být jaksi to fyzické i duševní i psychosociální vlastně nějaké harmonie a o to bysme se měli nějak snažit. Na straně druhé kromě té moderní medicíny je třeba, aby člověk o to své tělo dobře, dobře pečoval, aby se dožil vyššího věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, že se vracím ještě ke školství, tak dnes by Univerzita Karlova asi zveřejnila výsledky mezinárodního rankingu. Loni obsadila 450. místo. Polepší si? Polepšila si?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak je zveřejněn takzvaný The Times Higher Education World University Rankings, který obecně to dává v nějakých koridorech. Tak my jsme v tom koridoru stejném, to znamená 400. až 500. místo. Čísla, která jsme nějak dopočítávali v těchto 100 míst, říkají, že asi poklesneme o pár, o pár míst. Zajímavé je, že české vysoké školy obecně spíše poklesly a je zajímavé to, že mezi 800 nejlepšími školami na světě v roce 2017 bylo pět škol, v tom novém rankingu jsou pouze tři školy. To je, to je jeden z údajů, který je. Pak samozřejmě v tom rankingu se hodnotí vzdělávací činnost, vůdčí činnost, citovanost, smluvní výzkum, internacionalizace, tak mnohem lepší jsme třeba v té vzdělávací činnosti, kde jsme vlastně mezi 300. až 400. místem, podobně jako v internacionalizaci. Horší, říkám to v uvozovkách, pořadí je třeba v oblasti smluvního výzkumu, což je nová věc, na které pracujeme. Ale velmi ty rankingy právě souvisí s tím, a jsou na to zase velké mezinárodní studie, kolik financí jde do vysokého školství, tak tak se ty školy mohou uplatňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas a postřehy.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuji vám a hezký den vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková se připojuje a zároveň zve na zítřejší sváteční Jak to vidí s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.