Přepis: Jak to vidí spisovatelka Radka Denemarková – 29. srpna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den a poslech přeje Zita Senková. Těší mě, že si na pořad Jak to vidí našla čas Radka Denemarková, spisovatelka, literární historička, překladatelka německých děl a také scenáristka. Dobrý den, vítejte v našem vysílání.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například pohled na roli současného spisovatele, zda A v čem může literatura ovlivnit dění ve společnosti a kde v současném rozbouřeném světě hledat, a hlavně najít kotvu. Přeji nerušený poslech. ,,Žijeme pro knihy a je to sladké poslání ve světě upadajícím a zmítaném nepořádkem." Citace z románu Jméno růže od Umberta Eca byla mottem letošního sedmadvacátého ročníku Svět knihy, mezinárodního knižního veletrhu literárního festivalu. Myslíte, paní Denemarková, že ten citát vystihuje dobu, ve které žijeme?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
No, já si myslím, že je vystěhuje rozhodně, protože to se netýká jenom literatury, ale umění obecně. Já mám pocit čím těžší je doba, tím se zvlášť senzitivní, citliví a vzdělaní lidé upínají k literatuře a ke skutečnému umění, protože to je vždycky takový ostrov, oáza humanismu a naděje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A lze knihách a v literatuře nalézt nějaké to útočiště před tou nejistou přítomností teda?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Já si myslím, že určitě, ale ono se to netýká jenom politiky nebo toho světového dění, ale týká se to třeba velice rozbouřených období života každého člověka. Proto si myslím, že v pubertě je důležité číst poezii, proto si myslím, že v dobách krizí středního věku je důležité se upínat ke knihám, které se zabývají kritickým myšlením a skutečnými hodnotami tohoto světa, které se nemění. Stejně tak jako je důležité číst v dobách, kdy jsme nemocní nebo staří, kde zase je ta naděje někde jinde. A pak je samozřejmě literatura, která pomáhá vidět svět v kontextu. Takže nejsme jenom uzavření těch národních kotcích, v jednotlivých státech, ale že skutečně lidstvo je propojené, že jsme všichni stejní, všichni máme stejné problémy, existenciální, životní, všichni toužíme vlastně po tom samém, mít nějaký hodnotný, kvalitní osobní život, ale i ten pracovní život a že bohužel málo lidí vidí, že třeba v současné době, a tak to bylo vždycky, že ty zásadní problémy, které jsou ve vzduchu a mají se řešit předem, bohužel na kritické hlasy nebo na vědecké nebo odborné hlasy nikdo nehledí, a vidíme to i v současné době. Já, když třeba sleduju, jak dlouho odborníci varují před, a já tomu neříkám klimatické oteplování, ale klimatickou katastrofou, tak už je to 55 let a všechno se potvrdilo, to, před čím varovali, co se má řešit. Já myslím a dávám to jako příklad, a já myslím, že právě v takovýchto dobách je důležité zdůrazňovat, v čem je ten náš svět a ten život hodnotný, a v tom si myslím, pro mě osobně, je literatura nezastupitelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vy mnohé, co jste v knihách napsala, paní Denemarková, nebo předvídala, tak se také stalo.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Bohužel, bohužel. Já si myslím, že můj skvělý nakladatel mi i říkal právě jak mě zná těch 25 let. Vždycky, co je ve vzduchu popíšu, stane se to, jestli bych nenapsala nějakou utopii, která by se poté potvrdila, která by byla nadějí pro celý svět, ale to je samozřejmě těžké. Já jsem už kdysi dávno řekla, jak po mě chce někdo řešení, že já jsem spíše bolest, já nejsem lékař. Vždycky je ale důležité stanovit hlavně diagnózu nebo ukázat právě, kde mě ten svět bolí právě proto, že ho mám ráda, a kde je třeba možné pak najít řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak byste tedy, když zůstanu u této terminologie, diagnostikovala tu současnost, ty naše bolesti?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Ta diagnóza je samozřejmě nesmírně těžká, protože je nutné ji vidět v kontextu. Já si myslím, že tady není možné se uzavřít v těch národních kotcích a vidět to jenom z hlediska národnostního, náboženského nebo z hlediska třeba i mužů, žen, tak takové ty problémy jsou pro mě marginální. V tom kontextu je vidět, že my na celém světě máme teď nejzásadnější problém, což je pro mě ta klimatická katastrofa. Dokonce i v tom jazyce už není možné přece používat termín oteplování a podobně, protože to je něco, co v sobě skrývá ten jazyk, něco pozitivního. A když jdu tím světem, tak se ukázalo, že všude ve světě taková ta naděje, že všechno vyřeší trh nebo takovéto tržní myšlení, ekonomický pragmatismus, chamtivost, tak to zaslepuje, protože jsou nějaká jednoduchá řešení, ale která jsou třeba levná nebo jsou řešení, která jsou zpeněžitelná, to se ukazuje teď i v té energetické krizi. A ta řešení tady vlastně vždycky byla z úst různých vědců, odborníků, kteří jsou vždycky mimo svou dobu, předběhnout čas, ale samozřejmě nikdo jim nevěří, nikdo je neposlouchá. A já, když jdu tím světem, tak všude na světě ti lidé mají stejný sen, stejnou představu. Všichni mají stejná i dilemata, existenciální, vztahová, chtějí mít vztahy rodinné, pracovní, ale všichni chtějí mír a všichni chtějí žít v demokracii a proč všichni chtějí žít v Evropě. Ale bohužel právě ten ekonomický pragmatismus přinesl veliké sobectví. Potřebuje izolované jedince. A my vlastně všude na světě potřebujeme spíš politiku společného lidství, aby se ty zásadní problémy vyřešily. A když jsme u té diagnózy, tak u mě velikou nadějí jsou mladí intelektuálové, kteří přemýšlejí hodně divoce, jako je to vždycky, kreativně, jsou to rebelové a je to mimo všechny kategorie i politicky, jestli je to pravice, jestli je to levice, vůbec ne, ale jakým způsobem by třeba mohla vypadat post kapitalistická společnost, která by byla postavená na jiných hodnotách a samozřejmě nejsou to nějaké naivní představy, ale představy, které vycházejí právě z dějin lidstva a z těch křižovatek, které byly nadějí a ukázaly se pak slepou uličkou. A když už nám jde jako lidstvu o život nebo o vymření jednoho druhu, té zeměkouli je to jedno, jestli zmizíme, my jsme tady natropili tolik zlého, že myslím, že ta zeměkoule se z toho otřepe, a naopak se zbaví škůdce, ale je důležité právě vždycky v těch krizových situacích si myslím, že člověka nejlépe napadne, když se dívá na to nejhorší, tak konečně, že ho to jako otřese a napadne, co je na tom světě a životě dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdybych si teď vypůjčila paní Denemarková slovíčko z jednoho z vašich románů Hodiny z olova, tak teď nás netíží ani tak to olovo jako plyn. Nicméně, když už jsem se teda dostala k vašemu rozsáhlému dílu, tak tam je celá plejáda postav, český podnikatel, francouzský literát, ruský diplomat atd. a prožívají svá traumata, dramata, krize středního věku, vyhoření nebo pubertu a hledají vlastně pevný bod v životě. Je toto nebo jedno z těch nejdůležitějších věcí, to ukotvení?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
To ukotvení je naprosto zásadní. Ta literatura pro mě teda z mého pohledu je nejdůležitější, neboť románová forma může právě ukázat ten paralelní svět. Prožíváme v tom intimním světě ta nejdůležitější dilemata a vedle toho samozřejmě to souvisí s věkem, a vedle toho nějakým způsobem nás formuje společnost, ve které jsme se narodili, ve které žijeme. A to všechno se potom mísí, a to vytváří náš charakter nebo vidění světa. A to vidění světa může být různorodé, a to právě mě zajímá ukazovat, jak občas mentalita toho, kterého národa, jak nás jednak zaslepuje, jednak nás vede přesně do těch uliček, které nikam nevedou a nejsme schopni vnímat ostatní. A tady ta literatura může ukázat svět očima někoho druhého. A pokud toto dokážeme, tak to je pro mě naděje. Pokud ne, pokud se každý přesně uzavře do toho svého krytu... Lidi jsou velice dneska frustrovaní všude. A ono je to z různých důvodů, protože když se třeba podívám i u nás na východní Evropu, taková ta naděje, že po roce 89 se všechno vyřeší, že přijde to nejlepší z demokracie, tak mám pocit, že jsme převzali jenom ten konzumní způsob života. A já, když jsem šla tím světem, tak existují dneska společnosti, nejen Čína a další, pokud se jim hospodářsky dobře vede, tak k tomu demokracii nepotřebují. U nás to bylo opačně, pokud se nám ekonomicky dobře povede, jenom to posílí demokracii. Já mám pocit, že to je, když jsme mluvili o té diagnóze tohoto světa, je potřeba varovat před tímto vývojem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lék nebo terapii bychom už vlastně taky věděli, když už známe diagnózu, teď ještě to tedy realizovat.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Já si myslím, ještě to realizovat, protože ten technokratický přístup ke světu, který převážel, tak jako je potřeba právě rozředit tím jiným pohledem a ukázat, že vždycky v dějinách lidstva přišla doba, kdy se ukázalo, že jedinou cestou je humanismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A umíme vůbec pojmenovat ty problémy, když jste se zmínila o klimatické katastrofě.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Ty problémy pojmenovali odborníci vždycky, ale vlastně je zajímavé, jak my lidé jsme nepoučitelní, jak ta zkušenost je nepředatelná, jak vlastně nikdo nechce poslouchat skutečně odborníky, kteří navíc myslí v kontextu, navíc mají nějakou morálku. My vždycky v tom veřejném prostoru dáváme hlas lidem, kteří všechno zjednodušují, umenšují, různým celebritkám, které nevědí nic o ničem, ale samozřejmě mají sebevědomí, takže ten varovný hlas, který je tu dlouho, tak my neslyšíme. Samozřejmě je ho potřeba slyšet včas, protože ta společnost jede v nějakých kolejích, na něco si zvykla, myslím si, že jenom tento systém je ten správný a možný. A je zajímavé, jak nejvíc křičí ti, kteří mají jenom přesně to právní nebo ekonomické vidění a ta chamtivost je centru jejich myšlení, jako kdyby nic jiného neexistovalo. A pak jsou sami ale ztracení v tom vlastním životě, protože ten život vždycky překvapí, že jich se týkají problémy, že je tady něco iracionálního. Nebo jich se taky týkají nemoci, nebo že nemůžou mít kontrolu nad vztahy, protože na vztazích se musí pracovat. A já mám pocit, že to se ukazuje na mikro situacích problémů té společnosti. Já to zažívám u sebe, když něco udělám pro přátele nebo pro radost nebo bez honoráře, protože pro mě má smysl samo o sobě, jako kdybych se už ocitla v království anarchie, takhle my jsme daleko, že to nejzásadnější, co dělá člověka člověkem, my vůbec už nevnímáme. A ti lidé místo, aby se soustředili na tuto oblast, a tím pádem taky poté věří svým pocitům, věří tomu, jakým způsobem ten svět zažívají vidí a ne, že jim ho někdo z druhé ruky, z těch médií a internetu dá nějaký pohled, tak ani nevěří sami sobě dneska ti lidé, ani těm pocitům. A já mám pocit, že je důležitá inteligence, je důležitá emoční inteligence, je také důležité v tom světě vidět třeba návrhy. Já vám dám, abych nemluvil teoreticky, mě třeba potěšilo, a to už je asi 10 let, kdy vlastně to, že ta klimatická katastrofa půjde tímto směrem, všechno se potvrdilo, ale co se týká třeba energie, existovaly různé návrhy, využijme v tom případě sluneční záření, využijme to v oblastech, kde už to horko je tzn. pro celý svět by byla energie tímto směrem atd. atd. Samozřejmě na to vůbec v nějaké mezinárodní společnosti nebo všechny ty energetické giganty neslyší, protože...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A proč?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Protože by to bylo levné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka by zněla, zda a nakolik chceme nebo umíme naslouchat nejenom jiným, ale třeba i těm signálům, které tady jsou už mnoho let.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Já myslím, že jim nemůžeme naslouchat. Víte proč? Protože ty signály jsou udušeny hlučnou dezinformací lidí, kteří vlastně nikdy nevěří tomu, že přijde to nejhorší, nevěří lidem, kteří varují, a to je takových příkladů z historie. Teď jako dohledávám nebo načítám, kolik lidí varovalo třeba před druhou světovou válkou, kolik lidí bylo, myslím i v těch politických systémech atd. a vlastně se jím všichni vysmívali nebo považovali naopak Hitlera za zachránce Německa, protože Německu se najednou za Hitlera hospodářsky lépe vedlo. Já mám pocit, že to je taky určitá asi sebezáchovná nátura obecně člověka, že to nechce vnímat, chce mít klid, pohodu, to vidíme i v Evropě, nechce se vzdát svého blahobytu, když je ještě ten meziprostor, že je možné něco zachránit, tak tomu ti lidé nechtějí věřit. A bohužel většina je taková, pokud se to netýká jich samotných konkrétně, tak nemají dokonce ani tu představivost, a hlavně nemají empatii a soucit s jinými, a to mě děsí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje spisovatelka Radka Denemarková.

Vy jste paní Denemarková našla tu vaši kotvu? Ten záchytný pevný bod tak, jak hledají hrdinové Hodiny z olova?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
No, já ta záchytné body a kotvy hledám neustálé vždycky s nadějí, když mi bylo 20, říkala jsem si, až mi bude 50, bude svět úplně jiný a najednou se ukazuje, že vůbec není jiný, že ty problémy, které jsem zažívala tehdy, tak tady máme pořád, jenom v jiném kabátě. Ale ty kotvy si myslím, že jsou vždycky stejné a ať zní banálně, tak jsou nejpodstatnější, a to je mít smysl života. Já mám pocit, že když člověk smysl života ztrácí, tak se už vlastně od toho života odpojuje. A ten smysl života může být práce, můžou to být děti, vztahy, přátelé, a to jsou kotvy, které vlastně nikdy nepůsobí na to okolí, a naopak se zpevňují. Když máte přátelé kvalitní, tak ti zůstávají. Je to vlastně taková určitá tvrz proti těm vlnám toho světa, proti tsunami, jak se na nás valí každý rok a my to zažíváme teď, že jeden rok pandemie, válka atd. nejistoty. Na vztazích se musí pracovat tzn. že pro mě jsou kotvou třeba i moje děti, které jsou dospělé, že se mi podařilo ten vztah vybudovat s nimi tak, že je skutečně na přátelské bázi. A já jsem si začala vybudovávat, a myslím, že to přišlo s určitým věkem, i paralelní svět. Já jsem přestala bojovat se systémem nebo jak jdu světem, jsou nové podoby autoritářských systémů, totalit, ale já jsem si říkala nebojovat, protože člověk ubije sám. Totiž paralelní svět neznamená, že vy propojujete napříč zeměmi právě intelektuály, přátele a zpevňuje se vlastně ten svět, ale jiným způsobem. A s tím si neumí žádná totalita prostě poradit, protože my sídlíme. Ten hlas sílí, nemusí být na začátku samozřejmě viditelný, ale my nepřestaneme mluvit, nepřestaneme psát...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takový řetěz.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Takový řetěz, přesně. My víme, jaké jsou naše hodnoty, a hlavně se nezbavujeme slova, na které bohužel tato doba zapomněla, a to slovo je morálka. A morální integrita, já sbírám vlastně lidi, kteří mají morální integritu. Morální integrita se buduje celý život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve vašem románu, jednom z vašich románů, právě popisujete, jak dehumanizace vlastně postupuje.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
To si myslím, že se skutečně ukázalo, ale i v prostoru Evropy, která má nějakou tradici, právě demokracie lidských práv. A ta dehumanizace, kterou jako přiživují, teď bych se musela dostat přesně k těm totalitám světa, ať je to Rusko, Čína atd. které právě díky těm technologiím uměle rozdělí tu společnost nebo podpořit populistické hlasy atd. a proti tomu my se musíme postavit a držet naše pozice. A ta dehumanizace je nesmírně jednoduchá. To myslím je problém pro mě celého lidstva, že vlastně lidé, taková ta naděje, že každé neštěstí nás poličtí, se ukázalo, že vůbec ne. Že lidé, kteří jsou u moci, se naopak učí to nejhorší, a to zdokonalují. Protože je samozřejmě snazší nakazit zlem, protože zlo vidí svět černobíle než dobrem, protože dobro neustále klade otázky, neustále je otevřené a já mám pocit, že to se děje i v té současné době, když chcete někoho kriminalizovat nebo právě odličtit, tak je vždycky nejjednodušší cesta té kolektivní viny. Tzn. že vy nějakou skupinu označíte proč a jak je nebezpečná a masa na to vždycky reaguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co naopak, paní Denemarková, tu společnost lidi stmelí?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Právě stmeluje to, že přece, když budu... Každý chceme, aby nás někdo vnímal, abychom získali respekt od druhých, nějakou vlídnost, solidaritu, když se nám vede zle, že nebudeme odsunováni na okraj společnosti a naopak, že nám někdo pomůže. Lidská práva, já to vždycky říkám - boj za lidská práva začíná doma v kuchyni, jak se k sobě chováme doma, na veřejnosti, a jde to dál a dál. Ale s tím také souvisí, že i takové lidi například chceme ve veřejném prostoru, kteří mají ve slovníku na prvním místě ne slovo já, ale právě to slovo solidarita, soucit s druhými. A já třeba nikdy nevěřím nikomu, kdo v životě nedokázal nebo nebyl v pozici, že si musel říct o pomoc. A takový člověk se do veřejného prostoru, a pokud to nezažil, já těm lidem nevěřím. Já mám pořád pocit, že víc věcí nás spojuje, než rozděluje, a právě bohužel doba taková, že ti, co křičí nejvíc na ulicích, tak chtějí rozdělovat. Ne, musíme spojovat. A takové to je, že my žijeme v Evropě, to je přece nesmírně dobrá zpráva, žijeme ve skvělé zemi. Žijeme v zemi, kde nějakým způsobem opravdu máme naději, že ta demokracie může sílit, a to se myslím ukazuje i v rámci celé Evropské unie, která otevřela oči v tom, že není možné jenom mít určité ekonomické spojnice, ale i nějakou vizi, která se týká právě základních hodnot.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste se zmínila o Evropské unii, tak Česká republika do konce tohoto roku předsedá radě Evropské unie. To motto zní Evropa jako úkol, reformovat, obnovit, posílit. O co bychom tedy měli usilovat a možná i v té kulturní rovině?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Děkuju za tu poznámku, protože já musím právě zdůraznit tu kulturní, nejen tu uměleckou, ale i tu kulturní rovinu, protože kultura znamená také, jakým způsobem přemýšlíme, jak se k sobě chováme, jakým způsobem se poznáváme všude na světě a myslím si, že potřebujeme ale v rámci Evropské unie víc lidí, kteří budou zdůrazňovat co to znamená být Evropan, Evropanka, evropsky myslet, protože v poslední době mám pocit, že existují země, hlavně východní Evropy, které chtěly jenom vlastně v rámci Evropské unie dotace a okrást Evropskou unii, ale zároveň to byl jakýsi nepřítel, jako kdybychom byli někde mimo Evropu. Ne, my jsme tady. My jsme všichni Evropa. Ta Evropa je maličká, a právě když jsem cestovala světem, on je to malý kontinent a já mám pocit, že se musíme vrátit někam na počátek. Opravdu, že Evropa je náš společný prostor, společný úkol, společný projekt a ukazovat, v čem je důležité, když budeme sílit. Tím pádem můžeme být i nezávislí na okolním světě ve smyslu ne naopak neustále zdůrazňovat z toho geopolitického hlediska, kde jsou velmoci. My sami můžeme být, ale myslím, v tom duchovním slova smyslu a kulturním slova smyslu, velmocí, a to je pozitivní bod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říkáte paní Denemarková, vrátit se na začátek, co tím myslíte? Co je ten výchozí bod? Probíhá válka na Ukrajině, často se debatuje o tom, jestli Evropská unie kvůli tomuto konfliktu může objevit svou vlastní sílu.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Já si myslím, že to je pro mě veliká naděje. A to jsme přesně u toho, když dojde k těm kritickým momentům, že konečně někoho napadne, k čemu se máme vrátit, nebo co je dobré, co jsme ztratili. Evropská unie, proč vznikla? Protože tady máme spoustu malých zemí na malém kontinentě a my vlastně jenom, když se propojíme, když budeme říkat to, co nás spojuje, ne to, co nás rozděluje, ale zároveň nechat, aby byl rovnocenný hlas všech zemí, tak jenom tak my můžeme ukázat, že to je síla té nezávislosti. Jako sami o sobě jsme opravdu slabí a malí a já vnímám svět přes jazyk. A to znamená, já, když jsem před lety slyšela z úst jednoho ruského politika, kdy mluvil o Evropě jako 27 trpaslíků, tak jsem zpozornila, to je arogance velmoci, jako kdybychom nebyli nic, a to my právě musíme zdůraznit, že takhle to není. A stejně tak předchozí americký prezident, který vůbec nechápe Evropskou unii, a mluvil o nás jako ta evropská věc, protože to samozřejmě pro něj bylo nepochopitelné atd. tak si myslím, že to právě ukazuje, že to není dlouhá doba. Prostě to dvacáté, jedenadvacáté století, my tedy zkouším něco nového, a když mluvíme o tom kontextu, my jsme přece tady zažili dvacáté století, my jsme zažili nejděsivější propad toho, kam až se může ztratit lidství, když takhle řeknu, a to je obrovské varování. Tzn. to si neustále připomínat, nedělat staré chyby a ukázat, že my můžeme mít kontinent, kde může být všude nějaký ochranný právní systém a kde hlavně musí fungovat jedna věc, a to je opravdu důstojný život pro každého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mělo by se Evropské unii vrátit její sebevědomí?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Určitě, ale to sebevědomí už nemůžete budovat jenom na té ekonomické úrovni, jak se ukázalo, protože to nestačí. Vždycky, abyste nadchla lidi pro nějakou myšlenku, tak musí tady být jasně definované, o co jde a musí tady být nějaká vize. Ne takový ten pocit, jako máme v Evropě - hlavně, aby už to nebylo horší. A to chce velké osobnosti, které ale právě se jako Evropani a Evropanky cítí. To myslím, že je pro mě osobně největší problém, protože to nevidí. Když nemáte osobnost ráda mimo všechny politické kategorie, osobnost, která vidí skutečně do budoucna, která stmeluje, to vidíte všude v kritických situací v dějinách lidstva, vždycky se musela objevit jedna osobnost, která napříč všemi skupinami je stmelila a ukázala jasný směr.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč chybí taková osobnost?

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
To je pro mě velký problém, o tom přemýšlím, o tom nyní píšu esejistický také text. Já jsem byla oslovena na podzim, budu mít projev, a tak jsem si říkala, že se zamyslím nad touto problematiku, proč v této těžké době někdo takový chybí. A zatím odpověď nemám, protože zatím se jenom zamýšlím tím, jak to, že v Evropském parlamentu, když jsem potkala různé ty poslance atd. tak všichni samozřejmě bojují za svoje národní zájmy, ale ta spojnice chybí, a ta spojnice je nesmírně důležitá a měla by být na prvním místě, protože by to byl vzkaz nám všem, abychom se v té Evropě vlastně cítili všude doma a ne, že jsme rozděleni. Samozřejmě to máme těžší, protože nemáme společný jazyk. To je mi jasné, ale máme, a to neustále všude zdůrazňuje, to je naše obrovská hodnota, máme kulturní historii duchovní, a ta kultura, která vlastně i v každé zemi nabírá nějaký specifický ráz, to je naše neuvěřitelné bohatství, a na tom třeba stavět, a to neustále zdůrazňovat, protože to nás ne rozděluje, ale to nás spojuje. Když jsem jela Austrálii, prostě stovky tisíce kilometrů, všechno máte stejné v Evropě, stačí několik stovek kilometrů, je jiný obsah talíře, jiný jazyk, kultura, ale zároveň se tam cítím doma, protože pořád ve vzduchu je evropanství, a to evropanství si myslím, že je důležité zdůraznit. A ta vize tak s sebou nese i nějakou obrovskou energii a dynamiku. Proto třeba spousta mladých Američanů a Evropanů žije v Pekingu. Já jsem byla překvapená a vlastně jsem si vzpomněla, jak po roce 89 spousta mladých Američanů žila v Praze. Něco bylo ve vzduchu, byla to obrovská naděje. A oni ji v té Číně cítí, ale když se vrátím do Evropy, právě je potřeba to osvěžit, zjednodušit a pojmenovat, a když jste se mě ptala, proč nemáme ty osobnosti, tak si myslím, jestli náhodou taková ta mašinérie jednotlivých stran a takových těch různých... Oni v jednotlivých zemích východní Evropy hlavně působí různí oligarchové atd., najednou jsme se dostali do toho, jako kdyby ten, kdo má peníze, má pravdu. Tzn. ti nadaní lidé, kteří jsou mimo toto soukolí, a zároveň dneska si myslím, že kdyby žil Václav Havel a jeho projevy, když vidíte, sociální sítě, tak silné intelektuální hlasy se v tom ztratí a mají to daleko těžší. Ale já nevím, ještě odpověď, proč nám nevyrostl v roce 2022 nějaký silný hlas, silná osobnost, která by vyčnívala, která by byla autentická, která by nebyla spojena s žádnými skupinami, která by jasně definovala tuto dobu radikálně a zároveň řekla, ano, ale máme tuto, tuto a tuto možnost, jak se z toho dostat. Pojďme spojit síly. Pojďme se vrátit k hodnotám, proč chtějí všichni lidé na světě žít v Evropě a my se tady sami kazíme, a to si myslím, že je teďka ve vzduchu, a jestli to nezvládneme, tak si myslím, že tu zase další desetiletí bude velký problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Spisovatelka Radka Denemarková a její postřehy a názory. Já vám za to moc děkuji a přeji vám vše dobré, ať se vám daří. Na slyšenou.

Radka DENEMARKOVÁ, spisovatelka
Děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.