Přepis: Jak to vidí Sandra Silná – 16. června 2021

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Sandra Silná, farářka Církve československé husitské v Brně, dobrý den.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Jak nás ovlivňuje reklama, kdo za ní platí, nakolik jsme se vypořádali s pandemií, kde se v člověku bere krutost, a jak se v tomto směru lišíme od lidí doby kamenné. Máme větší potřebu se sdružovat a existuje důvod, proč se těšit na stáří. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Tak k tomu prvnímu tématu, celosvětové výdaje na reklamu se podle výzkumné skupiny Magna v letošním roce zvýší o rekordních 14 % na 657 miliard dolarů, což je v přepočtu pro naši představu skoro 14 bilionů korun. Zamýšlela jste se někdy nad tím, jak moc nebo málo nás ovlivňuje reklama?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Přiznám se, že nad tím občas přemýšlím a teď, když jsem se chystala na tenhle rozhovor, tak jsem nad tím zase přemýšlela a asi ten můj názor se nějak moc nemění. Já si myslím, že nás reklama ovlivňuje poměrně dost, že taky velké množství finančních prostředků jde do reklamy. Stejně jako asi do třeba zábavního průmyslu a do zbrojení a jsou to daleko větší peníze než, než jdou třeba na řešení problémů, které jsou jako palčivé, říkám si. A myslím si, že s reklamou je to takové složité, že ona vlastně nám nějakým způsobem podsouvá ideál a nějaký způsob života nebo, nebo prostředky, věci, styl životní. Prostě něco, co vlastně nemáme nebo, nebo bychom chtěli mít. A měli bychom potom začít toužit a je to zkrátka, že nás reklama, jak kdyby odpoutává od toho přítomného okamžiku a od té pozornosti k tomu, co už máme. Možná i od určité vděčnosti za to co už máme a vlastně nás neustále, jak kdyby táhne do budoucnosti, kterou lakuje narůžovo a kterou představuje v zářivých barvách a jako něco lepšího, než je to, co máme teď. A to si myslím, že taková psychologická past na člověka a já se přiznám, že jsem si ještě v souvislosti s tím dnešním povídáním vzpomněla na jednu knížku Oliviera Toscaniho, který býval tvůrcem reklam pro třeba společnosti jako Benetton a on napsal takovou knížku už teda před dlouhou docela dobou, reklama je navoněná zdechlina a já jsem dokonce poté knížce včera narychlo tak jako sáhla a vlastně jsem se dívala, on docela už tehdy v té době tuším, že to byly možná devadesátá léta, tvrdil, že vlastně jako klasická reklama je mrtvá, že reklama by měla do budoucna převzít takový, řekněme, až možná vzdělávací prvek nebo prostě určitou takovou funkci naopak jako pozitivní. Vlastně by měla přinášet nějaké, nějaké i jako pozitivnější zprávu do společnosti, než jenom tu, tu touhu, a to chtění, ale popravdě já si říkám, že si tu knížku musím znovu zase přečíst a nevím, jestli se to vlastně stalo, jestli prostě s reklamou se to takhle jako překlopilo do nějaké té ekologičtější a morálnější roviny.

Vladimír KROC, moderátor
Rozumím, zkusme tedy připustit, že do určité míry to třeba může být pro spotřebitele užitečná orientace, ale co taková ta podprahová reklama, kde si člověk ani neuvědomuje, že je manipulován.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Tak my jsme reklamou ovlivňování na každém kroku, když si vezmete třeba sociální sítě, kde se vám vlastně reklama zobrazuje podle toho třeba na jaké stránky se díváte. Dokonce jsme si s přáteli párkrát říkali, že se třeba o něčem bavíme spolu nebo si s někým telefonu a najednou je to prostě nam na Facebooku. Je to vlastně zvláštní, protože člověk úplně nevidí do toho, jak se tam taková reklama najednou vezme, až máte skoro pocit, že vás teda opravdu někdo odposlouchává, což je, což je zvláštní představa. Ale myslím si, že, že samozřejmě tu opravdu na nás reklamní sdělení vyskakují odevšud. To by se člověk úplně musel odstřihnout a žít prostě někde na, na nějakém pustém místě bez, bez kontaktu s médii.

Vladimír KROC, moderátor
Takže je naivní si myslet, že si k sobě prostě tu reklamu nepustím.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Takhle já myslím, že reklama ono není asi nic tak špatného na tom si jí k sobě pustit, ale zároveň nechat se jí nebo nenechat se jí ovládnout, to je trošku jiná věc, že jo, protože člověk, myslím si, aby byl, měl k reklamě trošku odstup, tak nějakým způsobem by asi měl znát svou hodnotu. Nějak si být jakoby jistý určitým způsobem zdravým sám sebou nebo sama sebou jistá a člověk, který jaksi jak bych řekla má rád sám sebe v tom zdravém slova smyslu, který třeba i se zabývá takovým tím právě pod, podprahovým sdělením i těch reklam nebo tím, co je zatím zbožím, to to co vlastně třeba nám ta reklama většinou nesděluje. To jsou ty environmentální dopady. To jsou ty levné pracovní síla a podobně. Tak člověk, který se vlastně i tímhle tím zabývá jako, co je všechno za tím, za tím lákadlem, si něco koupit. Tak, tak třeba nemusí být tak snadno ovládnutý tou reklamu nebo ovládnutelný, ale, ale to je to je opravdu, tak myslím propojená věc reklama a na naše životy a vůbec to jak, jak my jsme si ve svých životech, čím si jsme jisti, čím si nejsme jistí. Jestli jsme vděční, spokojení i třeba s tím co máme. Jestli nám stačí v uvozovkách málo nebo, nebo tím, že si třeba necháme ovládnout reklamu a máme potřebu si pořizovat další a další věci nebo.

Vladimír KROC, moderátor
/nesrozumitelné/ co všechno nám chybí /souzvuk zvuků/.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
V tomhle asi ta reklama má takový smysl a prostě funkci, že by měla, že nám vlastně říká, kým bychom měli být a kde bychom měli být a co bychom k tomu měli mít. A myslím si, že třeba takový, já jsem nad tím i přemýšlela, jak se tomu třeba i bránit a co mě napadlo v tom smyslu a co teda třeba využívám já sama, je hodně číst a vytvářet si vlastně díky vlastní imaginaci na základě četby a vůbec kulturních zážitků, tak si vytvářet vlastně takový jednak svůj v uvozovkách svět, ale zároveň skrze kulturu, skrze četbu a další, další zážitky, které souvisí s emocemi, vlastně poznávat sama sebe nebo sám sebe a tím pádem člověk už potom jako sám ví, co potřebuje /souzvuk zvuků/ a nepotřebuje k tomu tolik až tu reklamu, protože kdo cizí vám má co říkat, co vy máte chtít a cítit a co, co potřebujete, že jo. Vy to máte vědět nebo je naším myslím životním úkolem, abychom se tohle učili o sobě sami, ale případně pomocí svých blízkých, kteří nás znají, ale myslím, že ta reklama nebo někdo cizí komu vlastně vůbec nejde o vás, ale jde mu o většinou vlastní zisk a prodej toho konkrétního produktu nebo služby, tak to nejsou lidi, kteří vás ve skutečnosti milují. To jsou lidi, kteří milují své peníze, sebe a úspěch a vlastně ten, ten druh moci, který ta reklama přináší.

Vladimír KROC, moderátor
Řekne se 14 bilionů korun, kdo to ale zaplatí?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
No, každý, kdo si něco koupí. My to zaplatíme, my to platíme všichni. Platí to asi i ti, kteří vy tam jako se nechtěli tolik nechat ovlivnit, ale myslím, že to platíme všichni už třeba i jenom těmi dopady právě na životní prostředí a podobně.

Vladimír KROC, moderátor
V brněnském studiu je hostem pořadu Jak to vidí farářka Sandra Slabá.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Jste mě přejmenoval pardon.

Vladimír KROC, moderátor
Pardon.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Já jsem Silná, ne Slabá, teda možná jsem slabá v něčem taky.

Vladimír KROC, moderátor
Tak to nebylo trefné, já se moc omlouvám.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Ano, je to vtipné, děkuju, děkuju za to, nezlobím se.

Vladimír KROC, moderátor
Silná samozřejmě. Slabý jsem dnes já, to se omlouvám. Pojďme k dalšímu tématu, které tedy je docela vážné. Celosvětový počet mrtvých v souvislosti s nemocí covid-19 podle údajů americké univerzity Johna Hopkinse překonal 3,8 milionů. Tempo teď ale mírně zpomaluje. Já jsem se chtěl zeptat, jestli se podle vás už můžeme radovat, že je pandemie téměř za námi?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Upřímně řečeno nevím. Já asi jsem spíš skeptik. Já se samozřejmě taky pociťuju určité, určitou radost, když, když vidím, jak lidé kolem se radují a jsou uvolnění a nějak se ten život, jako kdyby navrací v uvozovkách do těch starých kolejí, ale nemyslím si, že jsou to staré koleje nebo ani, ani v to nedoufám, aby to byly staré koleje. Ale já jsem v tomhle radši opatrnější, protože nedokážu teď posoudit jak, jakým tempem třeba postupuje rychlost očkování a proočkovanost populace. A jak to spolu pak souvisí s tím, že teď lidé opravdu, zdá se mi odhodili ostražitost. A jestli ta proočkovanost bude už dostatečná, když jsme se v létě budeme chovat svobodně a bezstarostně, jestli prostě třeba na podzim nemůže přijít nějaká další vlna nebo taky, že jo nevíme nic o těch dalších mutacích. Lidé určitě teď budou chtít cestovat v létě, a to nejenom po České republice, ale i do zahraničí a je otázka, jakým způsobem třeba v zahraničí bude prostě, se budou chránit nebo, nebo prostě jak, jak i situace v těch státech, jaká je. Já opravdu v tomhle jsem spíš opatrnější a myslím si, že bychom se, že bychom měli zkrátka vzít odpovědnost nadále každý jako sám. Být, být odpovědný a vlastně ještě chvíli třeba ta opatření, kdyby dodržovat nebo si malinko prostě jít za ně. Nedržet se teď toho, že, že třeba vláda povolila už leccos, ale, ale já bych asi, já se sama snažím teda ještě volit tu spíš opatrnější cestu a myslím si, že bychom možná měli být ještě ostražití. Vím, že to není za námi.

Vladimír KROC, moderátor
V České republice s covidem-19 dosud zemřelo podle oficiálních dat 30226 lidí. Počet mrtvých u nás v poslední době výrazně klesá, přesto je Česko podle údajů serveru /nesrozumitelné/ stále na čtvrtém místě podle celkového počtu obětí koronaviru na milion obyvatel. Máte vysvětlení proč?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Proč jsme pořád čtvrtí? No, to jste mě zarazil.

Vladimír KROC, moderátor
Jak jsem se podle vás s tou pandemií vypořádali nebo vypořádáváme?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
No, tak po té zdravotní stránce já myslím, že všichni dělali zdravotníci, dělali co mohli v nemocnicích a lidé se asi tak jako rozdělili na, na dva tábory, že jo. Jedni kteří tedy dodržení, ta opatření dodržovali a někteří je nedodržovali. Co tak vnímám kolem sebe tak jsou lidé, kteří do dneška jsou schopní popírat pandemii covidu. Jsou lidé, kteří naopak, že jo. Já, jak jsem se s tím vypořádali, no myslím si, že se projevilo to, jak, jak jsme křehcí v krizových situacích, ale i to, jak dokážeme aspoň určitá část lidí táhnout za jeden provaz a dát prostě kus svého pohodlí třeba a i kus sebe do služeb vlastně ostatním. To myslím, že se velmi jako ukázalo i v té vlně solidarity, která vlastně celou tu pandemii doprovází.

Vladimír KROC, moderátor
A když o tom mluvíte, do jaké míry podle vás jsou bohaté země solidární s těmi chudými třeba co se týče vakcín?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Já jsem v téhle souvislosti zaznamenala informaci, že vlastně těch vakcín, které ty bohaté země přislíbily těm zemím třetího světa takzvaným, takže jich je strašně málo, že to je zhruba asi milion těch vakcín, ale ono jich je potřeba jako víc jak 10 milionů. Takže já si myslím, že zas tak solidární prostě nejsme, nebo že jsme solidární tak, aby se neřeklo, ale, ale prostě myslím si, že ta solidarita by měla být, by měla být daleko větší.

Vladimír KROC, moderátor
Myslíte, že jsme se v něčem poučili?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
No, to je také zajímavá otázka. No, když to sleduju teď zase kolem sebe venku a tak jak, tak já si myslím, že opravdu se snažíme opět se dostat k tomu známému způsobu života stejnému, proto jsem předtím říkala ty staré koleje, ale že doufám, že to bude trošku jinak, že, že budeme schopní možná určité dobrovolné skromnosti v některých směrech. Teď třeba myslím právě i to, že kdybychom ještě chvíli třeba vydrželi, ne tak masivně cestovat, kdybychom třebas ještě chvíli vydrželi i s těmi rouškami, kdybychom ještě chvíli nebo kdybychom se zdrželi různých konspiračních teorií a podobně. Zkrátka, myslím si, že, že ta pandemie nám ukázala každému z nás, jestli jsme ochotní, jak kdyby trošku vyjít ze svého blahobytu, ze svého pohodlí. A třeba i něco udělat pro ostatní a bylo spousta a je spousta lidí, kteří to tak dělali. No a zároveň bylo dost lidí, kteří prostě se chovali tak, že mysleli jenom na sebe a na ty ostatní přílišné ne. Já nejsem tady od toho, abych, abych tady jako něco hodnotila, i když těžko říct jako, jestli jsme se z toho poučili. Ono se to ukáže určitě až zpětně.

Vladimír KROC, moderátor
Farářka Církve československé husitské v Brně Sandra Silná je dnes hostem pořadu Jak to vidí. Český archeologický výzkum poskytuje nový pohled na extrémně násilnou povahu válčení v době kamenné, přinejmenším v některých konfliktech. Detailní analýza zranění způsobených v boji, která utrpěli členové malé komunity žijící v údolí Nilu před skoro 20 000 lety, odhaluje, že prehistoričtí bojovníci útočili doslova hlava nehlava. Zraňovali a zabíjeli ženy i děti se stejně vysokou frekvencí jako masakrovali muže. Píše o tom Independent. A otázka na vás zní, kde se v člověku bere krutost, co myslíte?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Myslím, že krutost pramení z našeho vlastního strachu z přemíry prožitků, emocí, které nejsme schopni nějakým jiným způsobem zpracovat, než že jaksi je obrátíme proti, proti svému bližnímu nebo proti přírodě, proti prostě světu a že, že ta krutost prostě pramení v nás, v našich, v našich, v naší neochotě nebo neschopnosti prostě zpracovávat to, s čím my sami vnitřně, vnitřně zápasíme a že to potom, že to potom vede k tomu, že se krutě chováme k ostatním, ke svému okolí. Že člověk se takto chová. No a myslím si, že i ten strach, a možná i určitá touha po moci, po ovládnutí, že v tom, že v tom hraje roli po krutosti. V tom jak, jakým krutým způsobem člověk dokáže se vůči nejenom člověku, ale třeba i zvířeti projevit.

Vladimír KROC, moderátor
/nesrozumitelné/ je nejstarším pohřebiště údolí Nilu a jedním z nejranějších míst na světě /nesrozumitelné/ rozsáhlé mezilidské násilí. A za tyto časté konflikty bylo nejpravděpodobněji zodpovědné soupeření o zdroje kvůli změnám klimatu. To tedy tvrdí vědec /nesrozumitelné/ z britského muzea. Přemýšlela jste o tom, kvůli čemu lidé nejčastěji tedy páchají násilí na druhých?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Myslíte v současné době?

Vladimír KROC, moderátor
Tak obecně, tak asi nás nejvíce zajímá ta současnost.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Určitě tak jako nějak to, co jste citoval, třeba tu zprávu, tak tam šlo, že jo o přežití, šlo, šlo o život, no.

Vladimír KROC, moderátor
Já věřím tomu, že vlastně zase mluví o změnách klimatu.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Ano, ano.

Vladimír KROC, moderátor
Jestli třeba něco v té souvislosti může hrozit?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
No, tak do budoucna, když si vezmete, právě to je taková palčivá otázka. Teď třeba i pandemie covidu jako překryla vůbec veškeré to uvažování, přemýšlení a apely na klimatickou změnu. Ale já myslím, že do budoucna jestli, jestli prostě půjde opravdu o základní zdroje, o vodu, o půdu, prostě o obživu. Tak ono samozřejmě v člověku jako je zakódovaná prostě touha přežít jo, nějak se nějakým způsobem se prát o svůj život a tak. Takže myslím, že i některé teda černé scénáře k takovýmhle předpovědím odkazují, ale právě teď, teď jako kdyby je ta doba a už jsme, už jsme i část myslím si té doby, kdy můžeme něco změnit a něco dělat i promrhali. A teď, teď je to taková opravdu klíčová doba k tomu, jestli my třeba otázku klimatické změny vezmeme za svou. Ale mně se zdá že, že jako tady třeba v České republice už je takové povědomí o tom, že tedy dochází ke klimatickým změnám, že i lidé vnímají to, že, že se tedy něco děje s přírodou, že se něco děje s půdou, s vodou. A že je nám to líto. Tady už se hovoří u environmentálním žalu, což prostě je naprosto legitimní prožitek, pocit, který mnoho z nás prožívá a nějakým způsobem se s tím vyrovnáváme v životě, ale že přesto všechno, že si teda uvědomujeme možná už tu nezbytnost, nějaké změny. Takže pořád máme pocit, že, že jako nás každého jako jedince se ta situace vlastně týká jako strašně málo. Že se ta, že se to děje někde daleko, daleko od nás, že /souzvuk zvuků/. Nemáme ani vliv nebo, že si třeba říkáme, že prostě stačí, já nevím třídit odpad jo nebo, že stačí prostě jít občas někam pěšky nebo jet na kole. Ale ona ta změna je potřeba, je potřeba hloubš. Je potřeba asi na úrovni jako chování každého z nás. A je potřeba v mnoha rovinách našich životů, nejenom, nejenom v takových těch, kdy, kdy nám to jde zdánlivě snadno, jako je třeba to třídění odpadu, i když o tom mám taky občas pochybnosti, když, když vidím, co kde lidé vyhazují. Ale, že asi a ta změna navíc jako ona, ona taky může bolet. Ona může být nepříjemná. My jsme teď vlastně i v souvislosti s tou pandemií covidu zažili prostě omezení naší svobody, omezení našich zajatých vzorců života. A teď vidíte že, že vlastně lidé už jako odhodili zase zábrany a už se snažíme zas o ten návrat. Ale, ale teď si představte, že prostě může nastat situace a ona pravděpodobně dřív nebo později fakt nastane, že bude potřeba prostě takovéhle změny, které budou mít na naši psychiku možná podobný dopad, jako, jako mělo omezení v době covidu. Takže je budeme muset udělat a bude to otázka prostě přežití i dalších generací a budeme ty změny muset dělat jako dlouhodobě. A teď je otázka, jak se na to vlastně jako připravíme, nebo, nebo jestli jsme vůbec ochotní tohle, tohle připustit, že se nás dotýká každého z nás.

Vladimír KROC, moderátor
Sandra Silná, je dnes hostem pořadu Jak to vidí. Karlovy Vary připravily pro seniory komunitní zahradu, mohou tam pro sebe pěstovat zeleninu nebo květiny. Zájem o záhony výrazně předčil očekávání. O čem to podle vás vypovídá?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
No, myslím si, že to vypovídá o tom, že lidé mají blízko k půdě, že mají rádi být venku, že senioři samozřejmě chtějí, chtějí být aktivní. Komunitní zahrady to je takový fenomén už, už docela dlouho. Já si pamatuju ještě, když jsem byla farářkou v Praze. Tak byla, byla úžasná komunitní zahrada na Smetance. Dneska je tam, dneska je tam, tuším, že stavební parcela místo toho. Ale, ale komunitní zahrady to je už jako světový fenomén dlouho, u nás, u nás naštěstí už taky. A je to i potřeba lidí se sdružovat. Samozřejmě mít nějaký společný zájem. Zároveň máte tam určité zázemí. Bývá na komunitních zahradách i třeba kulturní program. Je to vlastně možnost, jak, jak být spolu, jak sdílet něco, jak vlastně i se třeba rozdělit o nějakou zkušenost nebo jenom o ten svůj čas a něco, něco vytvořit a člověk z toho myslím má i dobrý pocit. Jako to je prostě relax a příjemná činnost, být, být součástí komunitní zahrady a té komunity vlastně při té zahradě.

Vladimír KROC, moderátor
Město Cheb zase vybudovalo komunitní pec, ve které si lidé ve spolupráci s místním klubem pekařů mohou vůbec vlastní chleba. Cítíme tedy, po té karanténě myslíte třeba ještě větší potřebu se sdružovat?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Myslím, že to lidem chybělo a je to, je to určitě jako přirozené, prostě být, být druhými. Sdílet vlastně svůj čas, svůj, nějaký svůj zájem. Moct si s někým popovídat. Ono nakonec v tom kontaktu člověk jednak, jednak, že jo dává, ale nějakým způsobem poznáváme i sami sebe, že jo skrze tu zpětnou vazbu s ostatními. Je to, je to vlastně opravdu velmi jako důležitý prostředek, být, být s druhými lidmi. Komunikovat, je nám to vlastní. Je to, je to přirozené. Je to potřeba. Takže ale víte co, ty, ty aktivity, co jste zmiňoval. Já si myslím, že oni, oni vznikly možná už před tou pandemií a jako nejsou to, že jo, nejsou to první, první takovéhle aktivity a jako jedině dobře, že, že vlastně vznikají, jak je třeba komunitní Pecina na Šumavě. Tuším, že ve Volarech už komunitní pec funguje hodně dlouho. Takováhle možná někdy od konce devadesátých let nebo tak nějak. Takže tohle, tohle jsou určitě dobré věci, které, které jako člověk se může i něco naučit, že jo máte dobrý pocit, když si můžete, můžete upéct chleba.

Vladimír KROC, moderátor
To jistě, ale já to četl hlavně v souvislosti se seniory. Čili jak podle vás umíme smysluplně naplnit jejich životy? Pomoci jim v tom, aby se seberealizovali třeba tímto způsobem.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Tak určitě, určitě si myslím, že je dobře, že prostě tyhle aktivity vznikají i pro seniory, že na ně nezapomínáme. Já asi se, třeba ve své farnosti konkrétně tak nějak snažím jako řídit i tím co, co třeba sami senioři potřebují, aby si, aby třeba oni sami jako.

Vladimír KROC, moderátor
Co chtějí.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Co chtějí. A pak vlastně se snažit jakoby vyjít jim vstříc.

Vladimír KROC, moderátor
Cítíte třeba v posledních letech nějaké zřetelnější mezigenerační rozdíly, jestli nacházím společnou řeč napříč generacemi.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Myslím, že můžeme nacházet společnou řeč ve chvíli, kdy, kdy jsme prostě ochotni dialogům. To je, to je jako naprostý základ, prostě schopnost a ochota vést dialog.

Vladimír KROC, moderátor
Takže není to mladí, staří, ale umět naslouchat a mluvit?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Ano, ano určitě, určitě a hlavně ale taky najít si čas. To je důležité, prostě najít si čas a vlastně, protože my máme, já třeba jako, jako žena, která je mi 41 let, tak můžu mít úplně odlišnou představu o tom, co potřebuje senior. A může to být moje projekce vlastně, ale pokud, pokud si najdu čas a zeptám se, popovídáme si, tak ten dotyčný, dotyčná nebo skupina seniorů mi to může říct a vlastně to je, to je ta realita, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
Řekla jste, jaký máte věk- je to třeba čas, kdy se má začít pomýšlet na stáří: máme se ho bát nebo našla byste nějaké důvody, proč bychom si mohli na takovou životní etapu těšit?

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Tak staří je i prostě přirozený vývoj našeho života. Je to, je to prostě etapa, která, která může přijít a asi těžko těžko na jednu stranu se na ní nějak jako cíleně chystat. Ale na druhou stranu člověk prostě musí počítat s tím, že pokud tedy bude, bude živ a nějakého prostě ten život postupovat tak, že to stáří prostě přijde a že to bude jiné, než je do teďka, ale nemusí to být jako nutně jako zlo nebo nemusí to být prostě něco, co, co nás už teďka prostě musí nějakým způsobem stresovat nebo tak, protože zase jsou to, jsou to ty představy, ty projekce. To co člověk teda vnímá ve svém okolí. Samozřejmě jako stáří může bolet nebo určitě i bolí. Je prostě, je etapou života, která možná je taková vytěsněná. Ale ono to zase záleží asi taky na každém člověku, jak prostě prožívá svůj život v přítomnosti. Jakým způsobem nakládáme s tím časem tady a teď a potom si myslím, že to stáří může tak jako přirozeně prostě do toho stáří vyústit v to, co jsme, čemu jsme se věnovali. To co jsme, prostě jak jsme naplňovali svoje vztahy, svůj svůj čas. Co jsme vytvořili, vytvářeli a že prostě potom už vnímáme, že, že to tak jako přirozeně vyplyne třeba i do nějakého zjednodušení, trošku zklidnění, že určité jiné priority potom vyplynou. Že to je i takové teď filozofování stáří z mého pohledu a nevidím ho jako špatnou etapu života.

Vladimír KROC, moderátor
Protože ten čas nám už dnes vypršel. To byla Sandra Silná, farářka Církve československé husitské. Loučíme se a zdravíme do Brna, děkuju, na shledanou.

Sandra SILNÁ, farářka Církve československé husitské
Děkuju vám, na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.