Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 9. července 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu pořadu Jak to vidí‘. Mým dnešním hostem je ekonom a statistik profesor Richard Hindls. Dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme střídání politiků v Řecku, proč se většina tamních voličů vrací od levice ke konzervativcům. Zajímat mě bude také to, kdo ovládá tureckou finanční politiku a zda se mají Němci obávat propouštění. Dobrý poslech. – Novým řeckým premiérem se včera stal Kyriakos Mitsotakis, ekonom, bankéř a pokračovatel místní politické dynastie. Jeho opoziční konzervativní strana Nová demokracie vyhrála nedělní předčasné parlamentní volby, které byly už šestými volbami řeckého parlamentu za posledních 10 let. V čem bude, pane profesore, Mitsotakis jiný než dosavadní premiér poražený rival Alexis Tsipras a jeho levicová Syriza?

Richard HINDLS, ekonom:
To je asi dost těžké odhadnout, protože s tím, s čím šel do voleb, a s tím, čím oslovil řeckou veřejnost, je potřeba počítat jenom jako s programem. Ukáže se, jak ta reálná ekonomická situace, která v Řecku stále není dobrá... Jak se v této situaci on reálně zachová. On negoval to, co se dělo za doby vlády Syrizy a Alexise Tsiprase. Vlastně se vystřídali. Je zvláštní, že v Řecku je stále ještě ten klasický model těch dvou stran, které se po určité době mezi sebou střídají. Slibuje nižší daně, vyšší příjmy. To samozřejmě nejde úplně všechno dohromady. Slibuje privatizaci, slibuje posílení životní úrovně Řeků. To určitě jako volební symbol může fungovat, ale otázka je, jak to bude fungovat potom v ekonomické realitě. On sám ekonom je a poměrně dlouhou dobu v době, kdy byl v opozici, se nevěnoval ani tolik ekonomii jako spíš objíždění Řecka a vysvětlování svých postojů vůči tomu, co se v Řecku děje. Z tohoto pohledu asi získal na svoji stranu veřejnost. To jeho vítězství je značné, protože v podstatě získal nadpoloviční většinu v parlamentu. Ale někdy se mi teď zdá, že i ta interpretace té Tsiprasovy strany jako velká porážka zase není úplně přesná, protože ono ztratili, tuším, jenom čtyři nebo pět procentních bodů oproti minulému výsledku. Tak zase že by byla tak velká nespokojenost s tím, co Tsipras dělal, to bych také neřekl. Spíš bych řekl, že bude zaděláno asi na nějaký další souboj politický v Řecku. To je ale spíš otázka pro politology.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste vyjmenoval, pane profesore, ty sliby nového premiéra Mitsotakise, tak některé jízlivé komentáře se ptají, kde na to chce Mitsotakis vzít. V jakém stavu vůbec přebírá Řecko?

Richard HINDLS, ekonom:
To je velmi klíčová otázka, protože v podstatě přichází k moci politické uskupení nebo osoba v čele toho politického uskupení, která stála na začátku těch řeckých problémů. Ostatně v Řecku se cituje pojem takzvané Velké trojky. To jsou Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond, které už v roce 2010 uzavřely takzvané první memorandum. Těch memorand potom bylo v Řecku více. První memorandum o řešení politické a ekonomické situaci v Řecku... A teď se vlastně ten člověk vrací zpátky. Tsipras přebíral zemi, tuším, v lednu 2015 v době velmi hluboké krize. Řecko bylo a stále je výrazně zadlužené. Nemělo ekonomický růst, žilo si asi skutečně nad poměry. On měl poměrně raketový nástup i z toho ekonomického hlediska. Sliboval velké změny, stal se takovým Enfant terrible i v EU, protože hrozil odchodem Řecka z eurozóny, hrozil dokonce odchodem Řecka z celé EU. EU se mu snažila vyjít vstříc. Ono se nakonec ukázalo, že byl vstřícnější k EU z těch ekonomických parametrů víc než EU k němu... A to se možná teď všechno otočilo proti němu. On v zásadě určitých výsledků dosáhl. Když se podíváme dneska... V době, kdy Tsipras přebíral řeckou ekonomiku, tak měla záporný růst. V roce 2015 i 2016 měla takovou, řekněme, zápornou nulu. Nebyl to nějaký velký propad, ale měli záporné tempo růstu hrubého domácího produktu. Teď se Řecko dostalo někam ke 2 % růstu, což není žádná oslňující hodnota, ale přece jen to určitá změna byla. Řecko bylo v deflaci v polovině tohoto desetiletí. Kolem roku 2015 mělo záporný růst cen. Dostalo se na takovou docela obmyšlenou hodnotu kolem 1 % nebo nižší než 2 % – indexu spotřebitelských cen. Na druhé straně deficit, který tam byl, a dluh, který to Řecko má, se spíš začaly prohlubovat, protože Řecko v době nástupu Tsiprase bylo někde kolem 170 % dluhu a dneska je, myslím, na 182... Je to největší dluh v Evropě. Přes všechny ty snahy ten dluh začít snižovat se to úplně nedaří. Řecko slíbilo, že bude mít primární přebytek, to znamená, že v rozpočtu budou výdaje nižší než příjmy. To znamená, že budou mít přebytek... Ale je tam to slovo primární, které znamená, že to je bez úroků. A právě dluhová úroková služba v Řecku je značná – splácení těch dluhů stojí Řecko strašné peníze. Takže to je důvod, proč Řecku v zásadě ta dluhová hodnota narostla o nějakých deset procentních bodů až na těch 182 %. Takže Tsipras neodchází úplně jako vítěz. Nejsem politolog, neumím posoudit, nakolik mu třeba uškodila kromě těch ekonomických hledisek i ta dohoda s Makedonií. Určitě řada Řeků tuto věc nesla nelibě. Tsipras za to sice byl navržen na Nobelovu cenu, ale to jsou všechno věci, kterou jsou pro nás velmi složité, velmi vzdálené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem analytická skupina Oxford Economics odhaduje, že řecká ekonomika se na svou předkrizovou úroveň dostane až v roce 2033.

Richard HINDLS, ekonom:
Řecko je velký příběh. Řecko stálo na startovní čáře eura v roce 2001, ale pak se v poměrně krátké době ukázalo, že neposkytovalo hodnověrné údaje, že řecká statistika neposkytovala hodnověrné údaje, o zejména zadlužení, ale vůbec o ekonomickém výkonu. Nakonec to vyústilo v to, že se podařilo prokázat, že řecké národní účty čili ten statistický systém těch nejdůležitějších makroekonomických charakteristik neuvádí úplně pravé údaje. Existuje něco, čemu byla podrobena velká většina evropských zemí. Říká se tomu Benfordův test, Benfordův zákon, který ukazuje, zda jsou skutečně hodnoty jednotlivých účetních operací (národní účetnictví je sice statistický model, ale založený na účetním principu) jsou skutečně hodnověrné. Ten Benfordův test říká, a to málokdo ví a dostalo se to do povědomí až někdy koncem minulého tisíciletí před nějakými 20 lety, že nejenom v oblasti účetnictví, ale i v účetnictví číslice na prvním levém platném místě nejsou zastoupeny rovnoměrně. Číslice 9... Nulou číslo nezačíná... Jedničkou až devítkou... Že by tedy měly být zastoupeny jednou devítinou. Není to tak. Častěji je tam jednička, která je ve 30 % případů, a dvojka v 17 % případů. To je takové zvláštní. Není to numerologie, ale málokdo tohle ví. Právě Řecko a celá řada dalších zemí byly podrobeny tomuto testu a ukázalo, že v těch náhradních účtech to tak není, jak by to podle Benfordova zákona mělo být, a to spustilo celou mašinérii toho, že ty řecké národní účty... V době, kdy Řecko vstupovalo kolem roku 2001 do eurozóny, vlastně neposkytovalo hodnověrné údaje, a to se s Řeckem, a teď nechme tu technickou stránku, táhne celou dobu. Čili špatné údaje, vysoké náklady na chod ekonomiky, to znamená, nízké příjmy, vysoké výdaje, které Řecko mělo, sliby jednotlivých politických elit... Tam se střídaly, vy jste to říkala na začátku, poměrně rychle ty vlády... To všechno přivedlo Řecko tam, kde je, a nezdá se, že by se ta situace nějak dramaticky zlepšovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bude klíčem k tomu zlepšení?

Richard HINDLS, ekonom:
Určitě snaha o oddlužení je nadlouho. 182 %, to je hodně nadlouho. Ta kuratela, kterou nad tím Evropská komise drží, nebo evropské orgány drží, je v podstatě až do roku 2060. Hovoří se o tom, že bude existovat stále dohled nad řeckým dluhem a nad řeckou fiskální politikou. Ale podívejme se třeba na strukturu řeckého hospodářství. Řecké hospodářství je z více než 80 %, a myslím, že je to 83 %, tvořeno službami. A jenom 13 % průmyslu. To znamená, že Řecko i ve svém strukturním profilu nemá úplně tu strukturu takovou, jakou mají ty nejvyspělejší evropské země. Když jenom porovnáme, jen tak pro srovnání... My jsme zhruba počtem obyvatel srovnatelní s Řeckem, máme možná o půl nebo tři čtvrtě milionu lidí víc. Z hlediska velikosti vytvořeného hrubého domácího produktu jsme na tom přibližně taky stejně. Na hlavu potom jsme na tom líp, protože je nás o něco míň. Ale struktura naší ekonomiky je úplně jiná než řecká. Řecko je postaveno... Samozřejmě klimatické podmínky, vysoký podíl turismu a tak dále. Ale to všechno generuje věci, které se potom projeví v nezaměstnanosti v Řecku, která je stále vysoká. Už sice spadla z nějakých 28 % o nějakých deset procentních bodů přibližně. Už je to lepší. Ale jsou to často jen sezonní zaměstnání – právě turismus, řecké ostrovy, řecké moře, řecké sluníčko... To všechno to Řecko dostává do neustálého tlaku v oblasti zaměstnanosti, v oblasti struktury hospodářství, v oblasti fiskální politiky a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Co s tím může země dělat?

Richard HINDLS, ekonom:
To je otázka možná na přicházejícího Mitsotakise... On říká, že to všechno vyřeší. Sám stál u začátku těch problémů...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo na nového ministra hospodářství...

Richard HINDLS, ekonom:
On sám je ekonom, a myslím, že dokonce bankéř, takže si myslím, že asi o těch fiskálních věcech ví hodně. To je jedna věc. Druhá věc je reálná politika. Řekové jsou velmi často v ulicích. Sám jsem byl v Řecku asi dvakrát a vždycky jsem tam zažil nějakou velkou demonstraci na Venizelos Street v centru Atén. To zřejmě pokračuje nebo bude pokračovat. Řekové si teď navykli... Oni protestovali už proti tomu, co dělal Tsipras. Tsipras prohrál ty květnové volby jak do Evropského parlamentu, tak komunální volby... On ztratil většinu regionů taky v Řecku. To znamená, že ne jenom v Athénách. Ale Řekové budou asi velmi bedlivě sledovat to, co se teď bude dít. A to, co se píše v programech, víme všichni dobře, je věc jedna, a co se bude reálně dít a co povolí EU... To těžko teď dopředu odhadovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do řeckého parlamentu se nedostali krajně pravicoví extremisté ze Zlatého úsvitu. Naopak devět křesel získala strana Evropská fronta realistické neposlušnosti. Tak zní název. Tu loni založil exministr financí Janis Varufakis. Ten chtěl svého času, ještě jako ministr, opustit eurozónu. On tedy opustil pak Tsiprase, premiéra... Jak vidíte jeho případnou roli?

Richard HINDLS, ekonom:
Teď jste právě připomněla ten r. 2015, 2016, když se Tsipras dostal nahoru a byl skutečně takovým skoro středobodem evropské politiky a evropské ekonomie. Tenkrát Varufakisova vystoupení v Evropské komisi nebo v EU byla velmi ostrá...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
(To byly boje s německým ministrem...)

Richard HINDLS, ekonom:
Hovořil o tom, že Řecko může odejít i z EU a tak dále. Nakonec se Tsipras stal jakýmsi možná mediátorem vztahu mezi evropskými orgány a Řeckem. Nakonec on zdaleka už potom nevystupoval ani z ekonomického hlediska tak radikálně, jak vystupoval v době, když šel nahoru. On už si vlastně tu pozici připravoval někdy od r. 2012, 2013. Možná už to první memorandum v r. 2010 pro něj bylo určitým vodítkem. A Syriza – poměrně velmi ostrá levicová strana s řadou typicky levicových prvků – se prostě potom k moci dostala s poměrně velkou převahou. Ale už jsem to říkal: On je stále na nějakých 31-32 %. To je velmi silná strana. To znamená, že ta jeho politika stále určité, řekněme, zázemí nebo určitou oporu v řecké společnosti má. Takže já si myslím, že to, co jsme viděli teď v těch, řekněme, posledních dvou letech na řecké politické scéně, teď bude pokračovat, jenom v obráceném gardu. Tsipras také hodně privatizoval. To bych od levicové strany tolik nečekal. Ale na druhé straně třeba zabránil privatizaci vysokého školství, obnovil fungování veřejnoprávních rozhlasů a televize, které ta předchozí garnitura zrušila, vrátil ty lidi do práce... On měl řadu prvků, které se teď mohou zase vrátit zpátky. Teď se říká, že budou vysoké příjmy, nízké výdaje... No, to teda nevím. To všechno uvidíme, já nevím, za půl roku. Možná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jedním z prvních státníků, který pogratuloval novému řeckému premiérovi Mitsotakisovi byl turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Ten o víkendu odvolal z funkce guvernéra turecké centrální banky Murata Cetinkayau. Je tím důvodem, pane profesore, to, že Cetinkaya, který stál v čele centrální banky od r. 2016, nevyslyšel poptávku vlády po nižších úrokových sazbách?

Richard HINDLS, ekonom:
Možné to je. Turecko se dostalo do určitých problémů, oslabuje mu měna, začala se mu zvyšovat inflace, je i takovým politickým středobodem toho regionu. Jeho vztah k Řecku přesto, že říkáte, že byl jedním z prvních, kdo gratuloval novému premiérovi k vítězství ve volbách... Vztahy mezi Řeckem a Tureckem (vzpomeňme čtyřicet let zpátky Kypr apod.) jsou velmi komplikované. Řecko se z problémů nedostalo a Turecko do nich naopak trošku spadlo. Řekněme nižším výkonem své ekonomiky, možná i trošku takovou nejasnou politickou strukturou. Teď jsme viděli ty podivné volby v Istanbulu, kdy ta vládní strana nedokázala ani napodruhé ty municipální volby vyhrát... Turecko bojuje se svým fiskálem, trošku, s vysokou inflací, tam byly dokonce skokové změny ve vztahu turecké lyry k euru nebo k dolaru... Je to možný důvod, proč prezident Erdogan si řekl, že takhle si nechce představovat funkci centrální banky, a proto k té změně přistoupil... Otázka je, jestli to není nějaká dlouhodobější záležitost. Turecko dnes není úplně dobře v konsolidované ekonomické situaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinak to odvolání šéfa centrální banky přineslo měně nový propad. Během několika hodin spadla lyra o dvě a půl procenta. Nejen média se ptají, kdo vlastně ovládá tureckou finanční politiku...

Richard HINDLS, ekonom:
Je otázka, kdo vůbec ovládá ten politický systém. Já se teď nechci znovu vracet k těm volbám, ale i taková ta snaha znovu uspořádat volby, které nedopadly úplně tak, jak si vládnoucí garnitura představovala, a dopadly pak ještě hůř, ty druhé volby... Je otázka... Erdogan je velmi mocný panovník... To znamená, že určitě jeho prsty sahají hluboko do ekonomiky. Na druhou stranu v ekonomii platí, že ty zákony se nedají úplně politicky ohýbat... Ekonomie je sice věda politická, ale přece jenom ty zákonitosti tam určitým způsobem platí. A je otázka, co Turecko dokáže samo uřídit. Samozřejmě, že v porovnání s Řeckem je to obrovský stát, má mnohem větší počet obyvatel... Mnohem větší vojenská síla, mnohem větší ekonomická síla, než má Řecko... Ale otázka je, nakolik skutečně může, řekněme, velmi autoritativní prezident, který v Turecku je, ovlivňovat ekonomické zákony. Uvidíme také, co změna na postu guvernéra centrální banky může v Turecku přinést. Ale určitě Turecko čeká na své oživení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čeká se také na to, jaký bude mít další vývoj aktuální zpráva o tom, že opustil vládní stranu AKP bývalý ministr hospodářství Ali Babacan... Tolik k Turecku. Pojďme k dalšímu tématu: Největší německá banka Deutsche Bank začala propouštět. Včera zrušila celé týmy ve svých asijských a australských aktivitách. Restrukturalizace počítá se zrušením 18 tisíc pracovních míst. Co, pane profesore, vyřeší takový radikální krok? Banka si slibuje lepší hospodářské výsledky i cenu akcií.

Richard HINDLS, ekonom:
Deutsche Bank se trápí, trápí a trápí. Myslím si, že tohle je další zoufalý pokus s tím něco udělat. Včera byl zajímavý pohled na kurz akcie Deutsche Bank. Po tom oznámení restrukturalizačního plánu vystoupal někde kolem 3-3,5 %, aby během několika málo minut spadl až na mínus 6, nebo 7 %. Takže důvěra investorů (a k tomu slovu důvěra se za chvíli vrátím) se během několika minut propadla. To znamená, že aspoň krátkodobě důvěra v to, že ten plán přinese nějaké zásadní změny v té bance, je velmi asi v tuhle chvíli zpochybněna. Slovo důvěra je v ekonomii velice důležitou věcí a na akciových trzích to platí dvojnásob. Německá Deutsche Bank jako největší německá banka se dneska pohybuje někde kolem 6; 6,50 euro za akcii. Ale pozor: V roce 2008 před krizí Lehman Brothers byla hodnota akcie 120 euro. Dneska jsme na šesti... Po té krizi spadla na 20 euro. To znamená šestkrát, už to byl velmi špatný příznak. A dneska je ještě dál – třikrát níže než před těmi deseti lety. Deutsche Bank provedla celou řadu personálních změn, restrukturalizačních změn, a její situace se vůbec nelepší. Celý problém spočívá v tom, že je to z velké části investiční banka a investiční banky jsou vždy velmi citlivé na jakékoliv změny, jakékoliv otřesy. Díval jsem se do jejích údajů a zhruba polovina příjmů Deutsche Bank je právě z investiční činnosti, z akciových trhů, z prodeje cenných papírů, z nákupu cenných papírů, z operací na burze, především v Londýně a v New Yorku, ale také ve Frankfurtu. A to ji samozřejmě dělá velmi citlivou. Akciové trhy jsou dneska velmi nervózní, podrážděné. Dílem jsou to časté výroky americké administrativy ve vztahu k Číně, ve vztahu k EU... To všechno dnes dělá akciové trhy velmi nervózní. A jestliže existuje velká banka, jakou Deutsche Bank stále ještě, nepochybně, je, a tato velká banka je velmi silně z poloviny svých příjmů závislá na investiční činnosti, tak pochopitelně její portfolio je velmi obnažené, velmi citlivé, a ty reakce jsou takové, jaké jsou. Do toho se Deutsche Bank dostala do celé řady problémů, kdy musela platit výlohy, obrovské pokuty, soudní spory za praní špinavých peněz, je namočená v řadě míst po světě do celé řady nejasných operací... To všechno z ní dneska činí slabého hráče. Člověk by před lety skoro nevěřil, že se Deutsche Bank může do takovýchto problémů dostat. Byl tady neúspěšný pokus o sloučení s Commerzbank jako druhou největší bankou v Německu. Možná ty námluvy nikdy nedosáhly ani nějakého vřelejšího vztahu... Tohle všechno německou banku dneska staví do velmi zvláštního světla. Ta velmi negativní reakce investorů včera je možná krátkodobá. Uvidíme, co to udělá. Ale ten restrukturalizační plán předpokládá propustit čtvrtinu lidí. Předpokládá nevyplácet dividendy v nejbližším období. Předpokládá propad hospodářského výsledku. A to na důvěru, o které jsem tady hovořil, a na chování trhu může mít velmi negativní vliv. A zase opačně proto, že je to investiční banka, ta nervozita na trzích, kolem jejích akcií může dál prohloubit ten problém. Já zde optimista nejsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Německá ekonomika roste už deset let. Německá centrální banka nicméně očekává za letošní druhé čtvrtletí mírný pokles. Dovoz se v květnu snížil o půl procenta. Data o vývoji německého průmyslu dokládají třeba pokles strojírenských zakázek, snížila se také aktivita ve zpracovatelském sektoru... Začíná to zpomalení ekonomiky doléhat na německé firmy?

Richard HINDLS, ekonom:
Německo je především otevřenou ekonomikou. Řekl bych, že jsou to problémy, které jsou dneska v mezinárodním obchodu – cla a nejrůznější vztahy – a na to je německá ekonomika jako jedna z největších ekonomik světa velmi citlivá. To si myslím, že se na ní podepisuje. Druhá věc je to, co jste říkala – že ten výhled v současné době hovoří buď o zpomalení růstu, nebo dokonce o takové mírné záporné nule ve druhém čtvrtletí... Dneska je 9. července, ty výsledky budou zhruba do měsíce, tak uvidíme. Aspoň ten první odhad hrubého domácího produktu bude zhruba za měsíc v Německu, stejně jako u nás... Tohle všechno vypadá na to, že se nepodařilo naplnit ty určité optimistické představy, které tady byly na začátku roku. Německá ekonomika loni ve třetím čtvrtletí měla záporné tempo růstu. Ve čtvrtém čtvrtletí ji od záporného tempa růstu dělilo jenom velmi málo. Pokud by dvě čtvrtletí po sobě skončila poklesem, hovoří se o tzv. technické recesi. Od toho dělilo Německo jen pár setinek. Pak se začalo říkat, a konstatovaly to nejenom centrální banka německá, ale i celá řada renomovaných akademických institucí v Německu, že by v druhém pololetí, a dneska jsme devět dní v druhém pololetí, mohlo dojít k určitému oživení. Taky jsem zaregistroval ty zprávy o tom, že to tak asi nebude. Teď se dokonce hovoří možná i o tom malém mínusu nebo možná jenom malém plusu... Uvidíme. Ale zřejmě ta určitá optimistická vlna, která tady byla na začátku roku, že od druhého pololetí by se všechno mohlo začít zlepšovat, se teď neukazuje úplně platná. A to samozřejmě bude mít velký vliv i na naši ekonomiku. O tom si nedělejme iluze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zpomalení toho hospodářského růstu se samozřejmě negativně projevuje na náladách spotřebitelů, což vyplývá třeba i z průzkumu společnosti GfK. Co myslíte...? Tam se třeba spotřebitelé obávají o budoucnost automobilek. Hlavně. Jaké to může mít pak důsledky?

Richard HINDLS, ekonom:
Automobilový trh je určitě nasycený. Kolikrát za život si člověk koupí auto...? Dneska je těch aut spoustu. Byly problémy v Německu kolem Volkswagenu a některých dalších firem. Myslím, že i technologické problémy nebo i, řekněme, morální hazard těch automobilek. To cyklické chování automobilového průmyslu bych bral jako přirozenou věc. To se může během určité doby změnit. Ale problém je v tom zahraničním obchodě. Amerika hrozí určitým zostřením podmínek vůči německému vývozu aut do Spojených států apod. To všechno může mít svoji roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tam se právě spotřebitelé obávají, že by to všechno, co jste vyjmenoval – obchodní spory nebo přesun k elektrickým vozům – mohlo vyústit v rušení pracovních míst.

Richard HINDLS, ekonom:
Určitě. To už je vidět na příkladu Deutsche Bank. Navíc Německu teď možná, automobilovému průmyslu, trošku pomohla nepodařená fúze mezi Fiatem a Renaultem, protože tam šlo o velkou... Vznikla by obrovská aglomerace, obrovské uskupení... Nakonec tomu zabránila francouzská vláda, která odmítla tohle to spojení. Bývalo by vzniklo spojení, které je větší než německé automobilky, a to by zase samozřejmě... Myslím si, že velká podstata toho, na co se ptáte, je v mezinárodním obchodě, v mezinárodních vztazích. Německo i jeho automobilový průmysl jsou na tom klíčově závislé. Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonom a statistik Richard Hindls a jeho názory. Děkuji za ně. Na slyšenou.

Richard HINDLS, ekonom:
Děkuju pěkně. A hezké prázdniny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude Tomáš Kraus z Federace židovských obcí. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.