Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 5. srpna 2022

5. srpen 2022

Hostem byl ekonom Richard Hindls.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková, je tady čas na pravidelný rozhovor v souvislostech. Jsem ráda, že pozvání přijal Richard Hindls, ekonom a statistik, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den, vítejte.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Dobrý den přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme výsledek prvního měnového zasedání obměněné bankovní rady České národní banky, zdražování energií i růst zisku globálních firem a také protireakci, no a neujde nám ani obchodní výměna mezi Čínou a Tchaj-wanem. Nerušený poslech. /znělka/

Nové vedení České národní banky v čele s guvernérem Alešem Michlem navzdory nejvyšší inflaci za 3 dekády nezvýšilo svou klíčovou sazbu, ta zůstává na úrovni 7 %. Pro ponechání sazeb bylo 5 ze 7 členů, 2 hlasovali pro zvýšení sazeb o 1 procentní bod. Překvapení se asi, nebo bez toho asi, pane profesore, nekonalo, nový guvernér je přesvědčeným odpůrcem zvyšování sazeb.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Asi to není překvapení, byla tam taková ta lehká varianta to nepatrně zvýšit. Nakonec k tomu nedošlo. Já si myslím, že už to razantní zvýšení úrokových sazeb zhruba v červnu před zhruba asi šesti týdny bylo hodně vysoké, bylo to, myslím, o 1,75 procentního bodu, to už je skutečně vysoké číslo. Když se podíváme kolem sebe v Evropě, tak zdaleka tak vysoké ty sazby zejména teda na západ od nás, výjimkou z těch okolních zemí je pouze Maďarsko, ale na západ od nás se prakticky tak vysoko ty sazby nepohybují. U Maďarska naopak už se to číslo blíží 10 %, tak dalo se to celkem čekat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdybychom pohlédli ještě výše, byť Velká Británie už teda není členem Evropské unie, ale centrální banka tamní včera zvýšila svou základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu na 1,75 %.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Právě je to 1,75 a my máme 7. Já si myslím, že to rozhodnutí včera bylo správné, byť samozřejmě také není jednoznačné. Ono je také, protože bylo poměrně hektické to zvyšování v těch minulých měsících, tak je potřeba také vyčkat, tyhlety věci mají určitou setrvačnost a projevují se možná s odstupem 9, 10, 12 měsíců. Takže pochopitelně to, co se odehrálo třeba v těch jarních a zimních měsících, tak se může projevit až koncem roku. Třeba z tohohle pohledu si myslím, že je ten určitý oddech, a tady nikde není řečeno, že se nebude zvyšovat třeba při příštím měnovém zasedání, ale myslím si, že ten určitý oddech asi namístě byl. Stejně ty výsledky s tou naší inflací jsou stále stejné, jsme někde na čtvrtém, pátém místě v nejvyšší inflaci v Evropě. Výše jsou na tom jenom pobaltské země, ale ty zase nezvyšují. Tam se prakticky k úrokovým sazbám nějak zvlášť nepřistupovalo. Co je, si myslím, daleko méně frekventováno, ale stejně významné, je síla koruny, protože to zvyšování úrokových sazeb, a hned řeknu, proč, to zvyšování úrokových sazeb samozřejmě také ovlivňuje sílu koruny, a pokud jsou ty úrokové sazby u nás vysoké, tak je silná nebo silnější koruna. Protože se tak nestalo, tak samozřejmě jedním dechem banka řekla i to b nebo tu druhou část té věty, že bude dál pokračovat v tom, aby koruna posilovala, tzn. ze svých rezerv, které má nastřádané z toho období intervencí před asi sedmi lety, tak bude část těch peněz stále uvolňovat do toho, aby koruna posilovala, ona také nepatrně posílila včera. To je důležitá věc z toho důvodu, že my jsme hodně vázáni na dovoz a vývoz, a protože pokud by koruna byla slabá a zejména v době, kdy musíme dovážet velké množství energií a spousty dalších věcí, tak ta slabá koruna by nám zase zvyšovala ceny, protože ta dovezená komodita, ty dovezené věci, pokud by byla koruna slabá, by rychle zdražovaly. V tomhle vlastně už se odehrává těch příběhů několik, banka to skutečně nemá jednoduché, navíc bych řekl, že ať už úrokové sazby jsou takové, či makové u nás či Británii nebo kdekoliv jinde, tak pořád si myslím, že tím nejsilnějším prvkem nebo tím nejsilnějším prstem na té hodnotě úrokových sazeb je chování Ruska a energetických záležitostí kolem dodávek plynu a podobně. Takže ty zásahy centrálních bank, jakkoliv jsou asi nutné, tak si myslím, že dneska rozhodně za ten hlavní provaz netahají. No a pak je tady druhá věc nebo třetí věc už vlastně, to je rozpočet, protože rozpočet je poměrně ve velkém deficitu a asi to nebude ještě konečné číslo, a tohleto všechno, když si dáte na jednu hromádku, tak ta situace opravdu jednoduchá není, je enormní, ale zase na druhé straně zažili jsme podobné věci, byť třeba z jiných důvodů, tak uvidíme, jak se to všechno vyvine. Ono je také potřeba vidět, že je to taková nešťastná posloupnost událostí, slábnoucí ekonomika ještě před covidem, potom covid, když jsme se z covidu trošku, ještě zdaleka z toho venku nejsme, nějakým způsobem dostali, tak zase přišly problémy v dodavatelských řetězcích a už první náznaky krize energií, ty náznaky těch energetických problémů byly ještě předtím, než došlo 24. února k té agresi na Ukrajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hrozí nám, pane Hindlsi, recese?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Já si furt myslím, že ne. Tak když se budeme bavit o tom, co včera vyhlásila centrální banka, tak ona naopak zlepšila trošku odhad ekonomiky pro letošní rok a naopak příští rok ho trošku zhoršila, když se podíváme na poslední flash Českého statistického úřadu z 30. července, to číslo zas tak špatné není, já si myslím, že tak daleko to ještě nedošlo, že bude asi potřeba být velmi obezřetný, ale ty ekonomiky tak, jak hodně oslabily v covidu, tak paradoxně se teď trošku dávají i přes ty všechny problémy, které jsou, se trošku dávají do pohybu. Možná k tomu také slouží uvolněná rozpočtová politika, protože peníze se do ekonomiky pumpovaly, to se jednou bude muset vyřešit, ale teď to možná trošku pomáhá. O recesi bych zatím nemluvil, navíc je vidět, a to asi zaregistrovali i běžní posluchači, že ty odhady se velmi často a velmi rychle mění, ať už centrálních bank, nebo různých mezinárodních finančních institucí. Je vidět, že ta doba je variabilní a že ty konečné výsledky mohou vypadat nakonec úplně jinak, než jsou dneska v těch odhadech. Já jsem v hodnocení těch odhadů nebo těch predikcí velmi střízlivý, protože víme, že ta doba je nelehká, ten odhad je těžký. To není žádná lehká věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Česká národní banka očekává v září až dvacetiprocentní inflaci. Jaká je vůbec makroekonomická prognóza?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Já si to úplně nemyslím, že to na těch 20 % dojde, z několika důvodů. Za prvé, a to berme jenom jako velmi přechodný jev, trošku zpomalil nárůst cen benzínu a pohonných hmot a ropy. To samozřejmě zítra nebo dneska odpoledne může být jinak. Ale pokud by ten trend takovýhle byl, tak řekněme, že se ten růst zastavil. Nebudeme říkat, že by nějak dramaticky poklesl. Druhá věc je, že ta inflace jako taková se počítá nebo ta, co se nejvíc interpretuje, to je třeba to poslední číslo 17,2, se interpretuje nebo se jako míra inflace nebo jako index spotřebitelských cen se interpretuje jako meziroční hodnota, a když jsem se díval na data z loňského podzimu, konce léta, začátku podzimu, ona už ta inflace tam začala narůstat. Protože už jsme překonali nějaké to covidové omezení, to silné zpomalení ekonomiky, takže v tom jmenovateli v těch koncových měsících letošního roku začne být vyšší číslo. Tzn. že ten podíl už takový nebude. Je potřeba více sledovat meziměsíční index spotřebitelských cen a ten začal trošku zpomalovat. Samozřejmě mohu se mýlit, ať to teď nikdo nebere vážně, ale já si myslím, že na těch 20 to nedojde do konce roku. Spíš si myslím, že se to začne stabilizovat někde, řekněme, kolem těch 17 %, jako je to teďko, dokonce bych nevylučoval i mírný pokles v závěru roku už těch hodnot. To, že banka včera vyhlásila, že ta celoroční, která je nejdůležitější hodnota, tu, kterou potom si jaksi přepíšeme do dějin, že za celoroční hodnota indexu spotřebitelských cen bude 16,5, to možná reálné je, ale možná, že to bude přece jenom o něco méně, v každém případě vysoko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, inflace v Turecku v červenci stoupla na 79,6 %, což je nejvíc za posledních 24 let. Banka Goldman Sachs očekává, že ten růst spotřebitelských cen v této zemi dosáhne v říjnu nebo v listopadu vrcholu kolem 90 %.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Turecko trošku, to je asi jiný problém, ono stojí trošku mimo, řekněme, těch takových hlavních problémů, které má teď Evropa, taky asi ten putinovský establishment k Turecku přistupuje trošku jinak než, řekněme, k evropským zemím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Putinovský establishment ta nebude.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Tam asi nebude, ale tam asi je ten vztah o něco příznivější, než je mezi Ruskem a Evropou. A pak si myslím, že tam došlo k tomu, co v ekonomii nemá být příliš, k silnému ohýbání a ingerenci politických zásahů a politických rozhodnutí vůči, řekněme, tomu fiskálnímu světu nebo vůbec finančnímu světu, který v Turecku je. Tam ty zásah asi nebyly úplně šťastné a teď Turecko se potýká s takovou inflací, jakou má.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje emeritní rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls. /znělka/

Extrémně drahé energie začínají být velký problém pro čím dál více domácností. Vláda chce na pomoc spotřebitelům uvolnit desítky miliard, ale jak nebo kdo dostane kolik peněz? Vláda zatím pošle letos jen 2 000 Kč na elektřinu.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
No, vlastně trošku se to táhne, to rozhodnutí, zatím v podstatě z nějakých těch základních opatření nevidíme téměř nic, jediné, co bylo výraznější a nijak se to ale nepromítlo, bylo snížení spotřební daně na benzín a ropu nebo naftu, to se ale prakticky nikdo neprojevilo a ještě se čekalo 3 měsíce, teď se hovoří teda o tom 66miliardovém balíčku, těch opatření je tam více, který by měl začít fungovat až 1. října, stále jeho kontury nejsou úplně ještě dokresleny, ještě o tom bude muset jednat samozřejmě politická reprezentace, zákonodárné orgány a podobně. Na můj vkus se to trochu táhne a lidé by mohli už začít být netrpěliví, protože se jich to začne dotýkat a postupně ta, řekněme, cenová agresivita nebo cenový nárůst postupně z těch slabě příjmových vrstev začíná prostupovat i do těch středně příjmových vrstev. To není velmi příjemná věc. Do toho vstoupí, řekněme, i poměrně složité vyjednávání o mzdách, protože pochopitelně na jedné straně by odbory třeba rády měly, aby se inflace pokryla tím, že se navýší mzdy právě o inflaci, to je asi také příliš silné kafe, takže by se to muselo udělat někde méně, ale zaměstnavatelé proti tomuhletomu budou, tohle jednoduchá situace není. Ten balíček zatím má platit od 1. 10., má trvat rok do 30. 9., ale na můj vkus to trvá všecko trošku dlouho, a když se podíváme kolem sebe, tak nechme Německo, tam je úplně asi jiný systém přijímání těchhle opatření, ale když se podíváme třeba i na Polsko, tak jsou ta rozhodnutí rychlejší a razantnější, ty výsledky jsou tam o něco lepší, protože naše inflace je skutečně téměř dvojnásobná než třeba v Německu, je vyšší než v Polsku. Je vyšší než prakticky ve všech evropských zemí, tak něco asi v pořádku úplně není a druhá věc, já už jsem to tady otevřel před 10 minutami, otázka je, nakolik prostě povolit otěže v rozpočtu. Pochopitelně mít hodně zadluženou zemi není nic příznivého a není nic příjemného. Ale na druhé straně se asi budeme muset rozhodnout, jestli nějakým způsobem trošku uvolníme ruce v té ekonomice a pomůžeme těm, kteří možná už se dostanou na podzim do potíží, nebo stále budeme dbát na deficit rozpočtu, který i tak už je v tuhle chvíli naplánován na výšku 330 miliard, to je skutečně hodně. A tohleto rozhodnutí není lehké, do toho je tady samozřejmě velmi komplikovaný svět kolem nás, to také nikdo z nás nezmění, tak si myslím, že tohle ještě jednoduché nebude, ale bylo by asi dobře, kdyby už nějaký signál byl vyslán, že se něco v té věci dělá. Zatím toho je asi spíš málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vláda debatuje o zavedení daně z mimořádných, řekněme, neočekávaných zisků, je tato myšlenka krok správným směrem, co si o tom myslíte?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Víte, já nejsem pro tohleto narušování vlastně sektorových daní. Ono se tady o tom debatuje už poměrně dlouho, je to takový poměrně razantní zásah do ekonomických zákonitostí, jednou ty daně nějak nastaveny jsou, možná by byla namístě spíš otázka o tom, zda ty daně trošku nezvýšit, protože skutečně to řešení třeba na straně rozpočtu asi dřív nebo později k nějakým úpravám některých daní bude muset vést. To tady nehovoříme o důchodové reformě a o všech těch věcech, které zůstávají teď zaparkovány někde stranou toho hlavního problému. Já spíš nejsem pro tyhle zásahy do ekonomiky, hovoří se o jakémsi zvláštním zdanění těch nečekaných zisků v oblasti energetiky, no, tak stát vlastní ČEZ, tak si myslím, že by mohl volit i jiné prostředky, má tam majoritu. Pokud jde o bankovní daň, já mám vždycky takový pocit, že dřív nebo později všechny ty sektory, které jsou nebo by byly dotčeny, řekněme, tou mimořádnou nestandardní daní, že to promítnou do své činnosti, že nám to někde spočítají na druhé straně toho tunelu. U bank jsem si tím téměř jist, že dříve nebo později by se to projevilo v nějakých jiných, řekněme, já nevím, možná vedení účtu, nějaké poplatky a podobně, vyskočí to jinde, ostatně když se podíváme třeba na v současné době spořicí účty, teď jsem četl nějakou takovou drobnou analýzu, jak Češi začali hodně vyhledávat spořicí účty, protože se přece jen dostaly ty částky někam lehce nad 5 % u celé řady bank, a to dokonce i u některých větších bank, tak je to nový trend v tom, co čeští obyvatele dělají, ale když se podíváme, že inflace je 17 a, řekněme, ta sazba na spořicím účtu je 5, a to z ní ještě platíte patnáctiprocentní daň, tak jsme někde zase hluboko pod pěti, tak pořád ten rozdíl je vysoký. A když se podíváme na to, jakým způsobem vykazují banky teď pololetní výsledky, jde řádově o zisk v řádu nízkých jednotek, nebo dokonce nízkých desítek miliard korun. Tak si myslím, že ty banky mají dost prostředků na to, aby nějakým způsobem té ekonomice pomohly, ale že by přijaly tak snadno bankovní daň, to se mi nezdá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na jedné straně mnoha domácnostem, a když to vezmeme opravdu teď globálně, prudce rostou náklady, na straně druhé ropné a plynárenské společnosti počítají tučné, rekordní zisky. Generální tajemník Organizace spojených národů Guterres než obvykle právě globální firmy z chamtivosti a vyzval vlády světa, aby na jejich zisky uvalily zvláštní daň.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
No, tohle už se tady řeší dlouhou dobu, dokonce si pamatuji, že se hovořilo o nějaké jednotné dani v Evropské unii pro velké korporace, k ničemu podobnému nedošlo, vždycky se objeví někdo, kdo to blokuje, protože tam pravděpodobně, nevím to přesně, ale protože tam pravděpodobně musí být stoprocentní souhlas členských zemí, tak se vždycky objeví někdo, kdo k tomu má výhrady. Tyhlety zásady a zásahy do ekonomiky jsou poměrně velmi komplikované, trvají dlouho, protože tahle debata už se tady vede opravdu dlouho, jednou je to sektorová daň, podruhé je to, řekněme, nějaké zdanění nebo srovnání danění internetových firem a podobně, zisků. Tohleto dlouho trvá a na mě to vždycky dělá dojem, jak my jsme, nemyslím my jako tady, ale celkově světová ekonomika, v křehkém stavu, jak jsme nepřipraveni na tyhlety situace. Jednou nás porazí covid, samozřejmě jsou to složité situace, covid, já to nezlehčuju, válka na Ukrajině, kdoví, co přijde ještě, ale svět je nepřipraven a potom hledá s poměrně velkým zpožděním určitá řešení, která jsou komplikovaná a ta jejich, řekněme, legislativní procedura, ta legislativní pasáž trvá poměrně dlouho a je provázena poměrně vysokým stupněm nesouhlasu některých členských zemí nebo subjektů, kterých se to dotýká. V tomhle si myslím, že by to stálo za nějakou úvahu, jestli ta ekonomika je skutečně tak složitě řízena, jestli by neměly existovat nějaké jednodušší mechanismy, jak tohleto je, protože já nechci nic přivolávat, ale může přijít cokoliv jiného zase v tom světě. Ten svět je velmi komplikovaný a ty reakce, řekněme, těch establishmentů, ať už jsou to politické struktury, nebo třeba bankovní struktury, je pomalá a nedostatečná. To platí pro celý svět. A to si myslím, že jsou takové jenom výkřiky, zdražíme to, nebo změníme daň tady, nebo uděláme nějaké opatření, šetřete energií, vypínejte počítače, ale to se mi nezdá jako systémové řešení. Byť to samozřejmě úsporu může přinést.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Už vidíte, pane profesore, někde černou labuť?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Ne, to zase já jsem v tomhletom víceméně optimista, ale prostě ukazuje se, já už jsem to říkal možná i v nějakém rozhovoru mezi námi dvěma, že prostě světová ekonomika je křehká, že je prostě nepřipravená na tyhlety situace, že se nesla na takové možná několik desetiletí trvající vlně určitého uspokojení s tím, co je, a že není připravena a nemá aparát a nemá ani mechanismy na to, aby rychle dokázala těmhle věcem čelit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte postřehy a názory emeritního rektora Vysoké školy ekonomické v Praze, statistika prof. Richarda Hindlse.

/znělka/

Navzdory čínským hrozbám i odrazování Bidenova kabinetu dorazila šéfka americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová na Tchaj-wan. Na ostrov, na který si Čína dělá dlouhodobě nároky. Peking si už předvolal amerického velvyslance, analytici očekávají od čínského vedení demonstrativní ukázku síly. Jak to vidíte vy, pane profesore? Sankce?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
No, mě nejvíc zajímala reakce Ameriky na tu situaci. A ta je docela chladná. Já jsem dokonce včera zahlédl, že se v amerických kruzích píše o tom, že to bylo její osobní rozhodnutí, tzn. já v tom vidím určitý nesouhlas, distanc nebo, řekněme, trošku nesoulad mezi oficiální politikou. Samozřejmě, podpora Tchaj-wanu je jednoznačná, asi ta symbolika, která v tom je, ale nemyslím si, že to načasování bylo správné. Vzpomeňme, kolik už výroků proběhlo od té doby, kdy Rusko začalo válčit na Ukrajině, že by to mohla být třeba zrovna Čína, která má na Rusko poměrně dobré vazby, a že by právě Čína mohla nějakým způsobem do tohohle problému vstoupit. To si myslím, že se teď určitě nestane. To načasování bylo tak nešťastné, a pokud někdo chce tu situaci zklidnit, která teď nejvíc trápí svět, na Ukrajině, tak si myslím, že to může být zase jenom velký hráč, a jestliže jeden velký hráč dráždí druhého velkého hráče takovou věcí, která nemá prakticky víc než symbolický význam, tak si myslím, že to dobře nebylo, a tomu já přisuzuju i tu chladnou reakci, která přišla ze Spojených států a nejenom odtamtud. Dobře, je to za námi, ono se tak moc asi tam nestane, i ty sankce nejsou tak výrazné, je tam trošku řinčení zbraní, to já furt myslím, že do 10 dnů se o tom už nebude mluvit. Ale chci říct spíš jinou věc, že tchaj-wanská ekonomika je taková zvláštní ekonomika. Ona se řadí mezi ty 4 asijské tygry, tzn. Hongkong, Jižní Korea, Singapur a Tchaj-wan, a je zajímavé, že třeba, a hned to vysvětlím, proč o tom teď mluvím, je zajímavé, že to tygrovství bylo počátkem 90. let, Korea a prostě Hongkong, a potom kolem roku 1997, čili před 25 lety, došlo k oslabení těch Tygrů. Už se o nich dneska jako o Tygrech nemluví. Byl to ale Tchaj-wan, který úplně to oslabení tak silně nepociťoval jako třeba Jižní Korea nebo Singapur, a to z jednoho důvodu. A to je to, co chci teď říct do souvislosti. Tyhlety tři zbývající země, ty tygrovské země, pracují většinou na principu velkých firem. Nakonec velké firmy z Jižní Koreje všichni známe, působí i u nás atd., nebudeme je jmenovat. Ale Tchaj-wan šel jinou cestou. On šel takovou tou offshoringovou cestou, kdy si za levnou pracovní sílu dojížděl na kontinentální Čínu a nechával si tam, třeba Foxconn, jedna z největších světových firem na výrobu součástek do počítačů nebo do informatiky, má velkou část svojí produkce právě v Číně kvůli levné pracovní síle. To je ten offshoring. A v tuhletu chvíli si myslím, že v tom je ten Tchaj-wan zranitelný, protože vlastně on je hodně navázán na pracovní sílu na kontinentální Číně. Čína ovšem nepřistoupila k nějakým dramatickým sankcím po té návštěvě paní předsedkyně na Tchaj-wanu, takže vidíte, že tam ještě poměrně velká rezerva v těch vztazích je, ale Tchaj-wan je hodně závislý na Číně. Navíc je to malá země, poloviční asi, jako jsme my, má, já nevím, 2,5x víc obyvatel než my, je to vyspělá ekonomika, ale ta závislost na Číně tam je veliká. Čína nepřistoupila k nějakým dramatickým protiopatřením.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže ekonomická závislost. Co jsem vyčetla, tak jen za letošní půlrok od ledna do června nám, jak se píše na Aktuálně.cz, činila obchodní výměna mezi pevninou a ostrovem v přepočtu 123 miliard dolarů.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
No, je to tak. A Tchaj-wan je skutečně zemí, která patří mezi světovou špičku technologicky, výkonem ekonomiky, pokud můžu použít pár čísel, tak třeba v hrubém domácím produktu na hlavu se pohybuje někde kolem dvacátého místa na světě, my jsme asi kolem čtyřicátého místa jenom pro srovnání, a je srovnatelná třeba s Rakouskem nebo s Německem z těch našich sousedů nebo ze zemí, které jsou nám blízké. Je na tom dokonce o něco lépe než jmenované giganty, hůře než Singapur, hůře než Hongkong, ale je na tom třeba o něco lépe než Jižní Korea nebo o něco lépe než Japonsko. Ale je to malá ekonomika. Má zhruba 2× větší nebo 1,5x větší výkon ekonomiky, než máme my. Tohle všechno je v pořádku, šla hodně cestou nejrůznějších technologií, ale ta závislost tam je a pořád je to země, která má 25 000 000 obyvatel a vede spor se zemí, která má 1,5 miliardy obyvatel. Ten spor se tam táhne už téměř století. Nevyřeší se velmi jednoduše, ale myslím si, že teď přilévat do ohně jakoukoliv benzínovou kapku asi bylo trošku zbytečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se nechal slyšet, že by chtěl jednat přímo s čínským prezidentem, doufá, že by mohla Čína právě Rusko politicky i ekonomicky ovlivňovat.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
To mně přišlo zajímavé, já jsem to taky zachytil, že to zrovna řekl v ten den nebo druhý den, co k té návštěvě došlo. To si myslím, že je passé v tuhle chvíli. Že by se Čína teď angažovala. Ona si bude muset vyřešit ten problém, který má, že by se angažovala ve prospěch urovnání toho sporu. Ona teď dá podle mě najevo, že tohle nebyl dobrý krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čínsko-ruské obchodní vazby teď v poslední minutě už určitě nezvládneme, možná jenom krátce, pane profesore, jaké jsou ty vztahy?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
No, určitě nejsou ideální. Já si dokonce taky pamatuju, že existoval koncem 70. let vojenský konflikt mezi Čínou a Ruskem takový, řekněme, lokální, určitě ideální nejsou, budou spíš pragmatické, nejsou ty vztahy zas tak intenzivní, protože ruská ekonomika už není dneska žádným gigantem. Sice je to 150 000 000 obyvatel, ale ruská ekonomika není žádným gigantem a Čína z pohledu toho, jaké sama má postavení a kde ho měla třeba před 30 lety, je daleko už výše než Rusko. To je možná dneska první nebo druhá nejsilnější ekonomika na světě. Já si myslím, že ten vztah je čistě pragmatický, samozřejmě to nerostné bohatství v Rusku je pro každého velmi lákavé, možná, že ten dovoz ropy, který byl omezen v Evropě, se teď trošku nasune směrem do Číny, ale bral bych to jako čistě pragmatickou věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názory ekonoma a statistika prof. Richarda Hindlse v dnešním Jak to vidí. Děkuji vám za to. Mějte se hezky.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Hezký den a hezké léto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na slyšenou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?