Přepis: Jak to vidí Richard Hindls - 4. února

4. únor 2014

S profesorem Richardem Hindlsem jsme hovořili o výsledcích posledního Světového ekonomického fóra v Davosu nebo o současné ekonomické situaci České republiky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního jak vidí, je profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den. Ohlédněme se společně za setkáním ekonomické i politické elity za 64.ročníkem světového ekonomického fóra, který tradičně hostil švýcarský Davos. Hlavní téma byly problémy se světovou distribucí bohatství. Jaké myšlenky vás, pane profesore, zaujaly v Davosu?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Samozřejmě nebyl jsem tam a jenom z toho, co člověk zachytí na internetu nebo v novinách, tak bych řekl, že se to neslo v takovém optimistickém duchu. Já možná začnu od konce výrokem Billa Gatese, který ta údajně měl prohlásil, že v roce 2035 už nebudou na tomto světě existovat žádné chudé země. Tak mně v té době bude už skoro devadesát, tak bych se toho docela rád dožil a docela rád bych si to přál, ale přijde mi ten výrok při vší úctě k panu Gatesovi trošku absurdní. Mně se spíš naopak zdá, že se ta situace začíná zhoršovat. Někde jsem zachytil, že 85 nejbohatších lidí na světě má vlastně stejný majetek a stejné bohatství jako zhruba 3,5 miliardy těch nejchudších. Možná to nejsou 3,5 miliardy, možná to jsou tři nebo čtyři a možná to není 85 nejbohatších, ale 185 nebo něco podobného, ale vypovídá to o tom, že ten svět, řekl bych se, my ve statistice tomu říkáme "U rozdělení", to znamená, ty kraje velmi nízké hodnoty a velmi vysoké hodnoty dominují a v tom prostředku jsou hodnoty méně zastoupený. Jinými slovy, mně se zdá, že ta chudoba na světě neubývá. Když se podíváme na poměrně jednoduché statistiky kolem počtu těch, kteří nedosahují ani na fyzické minimum, natož na životní minimum, udává se, že těch lidí už je téměř miliarda a každý rok jich několik, možná 10 milionů přibývá, tak mi to přijde ta situace zvláštní. Nicméně všechna tahle ta fóra samozřejmě jsou v duchu jakéhosi spojenectví a jakéhosi duchu, jakéhosi souručenství mezi lidmi. Lidé se mají potkávat, to je asi správné, možná je dobře říct, jak vlastně to davovské forum vzniklo. Jeho zakladatelem je jakýsi pan Klaus Schwab, profesor ekonomie ze Švýcarska, který někdy přes 43 lety, na začátku 70.let vlastně vytvořil původně manažerské forum, později světové ekonomické forum a po pádu Brettonwoodského systému, kdy pevné směnné kurzy vzaly za své a do toho ještě přišla jomkipurská válka v říjnu v roce 1973 se svět zapotácel, to je všeobecně známo a tak se objevila myšlenka vytvořit nějaké fórum, dneska je to forum považováno za určitou platformu Organizace spojených národů vytvořit nějaké forum, ve kterém by se lidé potkávali, postupně se tam dostávali i politici, což jsme viděli i teď a tak se prostě na takovýchhle věcech nebo na takovýchhle setkáních diskutuje, to je asi zcela správné, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by pohlo kormidlem světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ten dopad, pane profesore, jak vidíte, podobných, ať už je to světové ekonomické forum nebo podobných akcí, událostí?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Určitě si myslím, že je tam více slov než následně skutků, to určitě nebude mít, a navíc to není ani žádná rozhodovací platforma, není to platforma, kdy by se přijímala nějaká závazná usnesení nebo doporučení. Ale je to výměna názorů a samozřejmě v každé výměně názorů je vždycky dobře, i když jedna strana slyší druhou stranu, vidíme, že tam jsou lidé z nejvyššího byznysu, jsou tam politici, je tam zastoupen Írán a podobně. Bylo to v minulosti místem i setkání třeba Šimona Peréze a arabské strany, prostě a podobně před zhruba 15 lety. Takže je to asi dobré, že ti lidé se potkávají. Potkávají se možná na takové té neutrální platformě. To znamená, že to není oficiální jednání, není to bilaterální setkání, je to možná v uvozovkách nahodilé setkání lidí, kteří ovládají tento svět nebo alespoň si to myslí, že ho ovládají a to určitě je dobře. Ty výsledky bych řekl, že jsou spíš pro nějakou další debatu, než že by z toho vzešlo něco, co je naprosto konkrétní a něco, co otočí, jak jsem řekl, tím kormidlem. To určitě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jistá inspirace, mimochodem, když jste hovořil i o té zprávě, že 85 nejbohatších lidí světa má dohromady stejný majetek jako celá chudší polovina lidstva, tak právě rostoucí nerovnost mezi bohatými a chudými zařadili účastníci toho Světového fóra v Davosu mezi pět největších globálních rizik. Jak vy odhadujete, jste menším optimistou než Bill Gatest?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já si totiž myslím, že tyhle ty věci, tam bylo třeba další téma, otázka oteplování a vůbec zemského klimatu anebo distribuce bohatství. Já si myslím, že nelze posuzovat individuálně ten jednotlivý summit nebo příští setkání, ať už je to třeba tam nebo na půdě OSN nebo někde jinde. Já si myslím, že prostě význam těchhle setkání a pak se dostanu i k tomu bohatství, je především v tom, že se o těch některých významných věcech hovoří trvale, že se prostě ta témata opakují a není důležité, jestli byli v Davosu v roce 2014 nebo jinde v roce 2013 nebo 2015. Vezměme třeba právě tu situaci kolem oteplování planety, o tom už dneska prakticky nikdo nepochybuje. A bylo to téma, o kterém se ze začátku debatovalo, a postupně se z těch debat přešlo už ke snaze něco udělat, nějakým způsobem snížit emise, snížit třeba metan, živočišný metan v Jižní Americe a podobně si myslím, že je to možná i v tom bohatství, protože to, že se teď někde objeví nějaký výrok, že se v roce 1935 budeme mít všichni dobře, nebo že se prostě musí přikročit k ekonomickému růstu a hledat v tom ekonomickém růstu i podmínky pro ty chudší z nás, tak to je dobře, ale nic to nevyřeší v tom jednotlivém případě, teprve bych řekl, systematickým opakováním toho tématu a vracením se k tomu, jak by se to dalo vyřešit, to určitě není davovské forum. Tak si myslím, že se ta věc dá nějakým způsobem uchopit a podobně s tím bohatstvím. O tom už se přece mluvčí strašně dlouho a celý svět je většinou postaven na tom, že z takové té, a tak to bylo vždycky v minulosti, že z takové té, řekněme, plošší úrovně toho rozdělení bohatství se objevuje postupně víc těch bohatších a čím dál více těch chudších, takže z tohoto pohledu hledání toho, jak z toho ven určitě není otázka jednoho tématu, jednoho z fora, ale je to záležitost pro politiky, pro ekonomy a především pro budoucí část, protože nelze úplně stejně chápat bohatství třeba v asijských zemích, v arabských zemích, v Evropě, v Americe, na tom nejchudším kontinentě, černém kontinentě v Africe, to vnímání, každý to vnímá u svoji situaci jinak, vnímají ji jinak politici, jinak v Evropě, jinak v Asii. A já si myslím, že teprve ta výměna názorů a postupná debata na to téma může přinést nějaké řešení. Ten jeden případ ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Davosu na Světovém ekonomickém foru se také debatovalo o tom, jak bude současný svět měnit soutěž a zároveń spolupráce, ak bude vypadat mezi Čínou, Amerikou a Evropou. Co tedy lze předvídat podle vás, pane profesore?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Čína je dneska velký hráč, Čína se udává se, že někdy před dvěma možná třemi roky se Čína stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Předstihla Japonsko, které bylo do té doby na druhém místě. A udává se dokonce, že by mohla během 20 až 30 let z hlediska objemu a z hlediska výkonu ekonomiky předstihnout ty Spojené státy vzhledem k rozsahu a velikosti té země a rozsahu populace, stejně tak už jsem zahlédl i úvahy o tom, že by /nesrozumitelné/ čínská národní měna časem mohla být i rezervní měnou tak jako jí dneska plní dolar a euro a že by to mohl být i čínská národní měna, která by mohla vzejít až do těchhle těch výšin. V každém případě Čína je obrovský hráč nejen ve světě, ale o tom se méně hovoří také pro Východní Asii, protože ona je především odběratelem produkce z Koreje, Japonska, a naopak spoustu věcí vyváží do těchto zemí. Pokud se týká nás a Evropy, tak já si myslím, že my jako samostatně že bychom byli nějak výrazně úspěšný a že bychom zvrátili ten nepříznivý poměr obchodu s Čínou, to asi reálné není. Ale myslím si, že v rámci ekonomické diplomacie naše zapojení do Evropské unie nám může přinést také řekněme určité plody, protože na to jsme my příliš malý hráč. Uvědomme si, že Čína má 150 krát víc obyvatel než máme my, takže debata o tom, jaký my jsme partner pro Čínu, je samozřejmě velmi komplikovaná, ale my jsme součástí Evropské unie, je to dobře, a proto si myslím, že právě i vztahy Evropské unie a Číny by mohly nějakým způsobem ten pro nás zatím nepříznivý vývoj změnit. Možná řeknu jenom jedno číslo, abychom si udělali představu, jak vypadá náš obchod s Čínou. Náš obchod, vývoz zhruba se pohybuje někde na 1,5 miliardy dolarů, to znamená, že jsme na nějakých 30 miliardách, zatímco z Číny k nám dovoz je zhruba desetkrát až dvanáctkrát větší. Je zhruba někde na úrovni 15 miliard dolarů, možná 17 miliard dolarů. Na druhé straně je také pravda, že za posledních 6 let se náš vývoz do Číny zdvojnásobil, to znamená, někde z nějakých řekněme 700 až 800 milionů dolarů se dostal na těch 1,5 miliardy dolarů, zatímco z Číny k nám ve stejné době vzrostl ten dovoz jen o zhruba čtvrtinu, jen o 25 %. Takže určitá nerovnováha tady je. Řekněme, že se můžeme tvářit, že se trošku ten poměr zlepšuje, ale je to velmi složité. Čína bude, my máme poměrně komplikovaný přístup na /nesrozumitelné/, což je dáno velikostí naší ekonomiky i složitostí řekněme interkulturálního prostředí, které v té Číně, nicméně prostě Čína pro nás partner musí být a nějakým způsobem se můžeme vyrovnat i s tím, co se v Číně děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po deseti letech má letos na podzim navštívit právě Čínu opět český prezident Miloš Zeman podobně jako Václav Klaus. Zdůrazňuje, že obhajoba lidských práv nesmí poškozovat české ekonomické zájmy. Jak vy se díváte na tu situaci. Má vláda usilovat o restart nebo zintenzivnění těch obchodních vztahů, ekonomických vztahů nebo má upozorňovat na porušování lidských práv?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já myslím, že obojí. Prostě nelze se tvářit, že po té stránce společensko-ekonomické v Číně je všechno v pořádku. Já si myslím, že je to úlohou ekonomické diplomacie a od toho diplomacie je, aby se hrály obě ty stránky, ostatně nemusíme se bavit o vztahu nás a Číny, kdyby toto nedokázala světová diplomacie, tak buď by s Čínou vůbec nemohla obchodovat a upozorňovala by jen na lidská práva nebo naopak by tuto důležitou věc musela pominout a jen obchodovat. Takhle svět nestojí. Ta věc není černobílá, není to buď teď nebo to nebo to, takhle tu věc já vůbec nevidím. Já si myslím, že je potřeba asi upozorňovat na ty problémy, které v Číně jsou a současně s nimi ten dialog a obchod vést, protože svět dneska není černobílý a vymezovat se vůči jednomu nebo druhému tématu není dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Davosu, o kterém jsme hovořili, tak tam zaznělo mimo jiné i z úst uznávaného profesora ekonomie z Harvardovy univerzity Rogoffa, který byl v minulosti hlavním ekonomem Mezinárodního měnového fondu. Tak podle něj bylo vytvoření jednotné evropské měny velkou historickou chybou. Co o tom soudíte?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak na to se budou názory lišit už po celou dobu, co euro existuje. Zase, něco je dobře, něco špatně. Určitě není ty silné výroky o tom, že euro je to nejlepší, co může být, stejně tak jako silné výroky o tom, že to byla největší historická chyba, asi si myslím, že nejsou úplně na místě. Prostě ta věc dneska nějakým způsobem je. Najdete spoustu lidí, podnikatelů, kteří si budou stěžovat neustále na kurzové rozdíly, protože vlastně pohyby teď třeba výrazné oslabení koruny bude samozřejmě třeba pro dovozce komplikací. Bude spousta těch, kteří budou říkat, že nás euro svazuje, byť ho nemáme ještě, že nás euro svazuje do nějakých sítí, které my třeba nechceme. Já si myslím, že nelze nikdy vidět svět černobíle, že buď euro ano nebo buď euro ne. Jednou tady prostě je, tak se s tím musíme vyrovnat. A já si myslím, že já jsem spíš zastánce toho, že to myšlenka byla správná, že ta jednotná měna je nějakým způsobem podporou ekonomiky, ostatně také se říká, teď to berme trošku s nadsázkou, kde je společná měna, se neválčí, takže možná i z tohoto pohledu vlastně a teď nejde o název té měny, ale o všechny vztahy, které s tou měnou souvisí, tak to berme tak, že to euro může opravdu nám ten svět přiblížit. My nejsme připraveni na vstup do eurozóny a nemyslím si, že se tak stane v nejbližších možná ani 4, 5 letech, kdybych hovořil až o horizontu 2020 nebo něco podobného, není to určitě černobílý svět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle nového ministra financí pana Babiše by to mohlo být nebo ne dřív než za 6 let.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak to jsem teď řekl aniž ten jeho výrok znám, tak ten rok 2020. Samozřejmě může se stát do té doby mnoho politicky i ekonomicky, ale možná, že to je horizont reálný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
E-mail pro vás. Váš kolega David Marek napsal v respektu, že ekonomické kruhy uvažují o zavedení takzvané daně z majetku, kterou by uhradily země státní dluh, i když připouští určité komplikace, například nutnost překvapení hovoří o tom jako o pravděpodobném vývoji. Domníváte se, že se takové řešení opravdu může realizovat?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Za prvé k tomu musela být politická vůle. Já si myslím, že vždycky bude ve společnosti dost těch, kteří budou chtít podobnou věc odmítat a u nás většinou politické reprezentace, ať už ty koalice vznikají, jakkoliv teď nemám na mysli vůbec současný stav, tak si myslím, že většinou obtížně prosazují svoje věci. Řekl bych, že se k takovéhle věci nedojde, protože vždy bude dost těch, kteří proti tomu budou. Ostatně něco jiného je asi prokazování majetku a zákon o původu majetku, o kterém se teď hodně hovoří, že vlastně ti, kteří nejsou schopni prokázat svůj majetek, že by asi měli mít nějaké problémy. Na druhé straně ti, kteří ho nabyli legálně a tedy ten majetek s velkým M v tuhle tu chvíli zřejmě myšleno mají, aby asi neměli být tímhle způsobem zdaněni. Takže já bych spíš nebyl pro takovouhle věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přicházejí, co se týče ekonomiky první dobré zprávy. Roste počet zakázek v průmyslu, výroba i zaměstnanost. Jaká to má ale, pane profesore?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já jsem vždycky byl považován nebo sám se tak považuji za určitého optimistu už možná v té větě přicházejí dobré zprávy. Ono těch zpráv během roku přichází velmi mnoho a velmi často se začínají od sebe odlišovat. Má tedy na mysli možná to, že v současné době ministerstvo financí mírně zlepšilo prognózu vývoje české ekonomiky, tak já většinou těmto signálům zas tak velký význam nepřisuzuji, protože ještě těch prognóz v průběhu roku uslyšíme mnoho. Je to spíš výraz vyjádření současného pohledu na to, jak by se ekonomika mohla vyvíjet, nikoliv toho, jak to skutečně v cílovém stavu dopadne, řekněme, na konci roku. Já spíš tento rok rozdělil na takové dvě části. V té první části roku, to znamená, v tom období které teď prožíváme do toho, než se stabilizují politické poměry u nás a začne fungovat vláda, se spíš domnívám, že bude to období, kdy se nám nepodaří příliš podnítit spotřebu v domácnostech, což je zhruba 50 % užití hrubého domácího produktu a že se nám příliš nepodaří ani oživit investiční činnost, čili tvorbu kapitálu, která je pro rozvoj ekonomiky nezbytná. Domnívám se pro to já osobně, že v prvním pololetí bude ekonomika spíše stagnovat a pokud se dobře podaří nastartovat i politické prostředí, což všichni věříme nebo doufáme, tak si myslím, že by v druhém pololetí mohlo k určitému ekonomickému oživení dojít, ale to číslo stále, které teď zaznělo, 1,4 až 1,3 se mi zdá vysoké. Já osobně stále trvám na tom svém odhadu, že když to bude 1 %, bude to dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou nějak většina lidí ať už Bill Gates nebo ministerstvo financí přílišní optimisté?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
To je strašně složitá věc. Samozřejmě určitý optimismus třeba i v konjunkturních průzkumech se začíná projevovat. Podnikatelé ve svých vyjádřeních, ve své náladě vlastně začínají sdělovat v rámci konjunkturního průzkumu, že snad by se mohlo dařit ekonomice lépe. Pochopitelně my se musíme především podívat okolo sebe, pokud se bude dobře dařit Německu, pokud se bude dobře dařit Evropské unii, což vypadá, tak pochopitelně to se promítne všechno i na našem trhu nebo na našem hospodářství. Spojené státy se skutečně rozjely hodně. Tam tempo růstu výrazně pokročila. Odhady se pohybují mezi 3 až 4 %, to samozřejmě Spojené státy jsou pro nás relativně daleko, ale prostě ten vliv tady je. Nicméně já si myslím, že my jsme si ten růst zadrhli příliš. Přeci jen ta opatření, která vedla celkem dobře nakonec ke snížení deficitu, byla až příliš tvrdá a že jsou možná příliš plošná, že přeci jen bychom měli teďkom říct, co tedy bude tou hybnou silou v ekonomii a co nebude. Ne plošně a to se nám bohužel poslední dva tři roky dařilo, takže jsme si ekonomiku utlumili trochu více než ty ostatní okolo nás. Podívejme se třeba do Polska, ta vůbec záporná tempa neměla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změňme teď téma, rozruch okolo odchodu Václava Klause mladšího z vedení prestižní školy PORG, opět otevřela debatu kolem směru českého vzdělávání. Ondřej Štefl, který PORG v roce 1990 založil, si myslí, že šlo o střet dvou koncepcí. Mecenáš Roman podporuje modernější způsob výuky než měl prosazovat Václav Klaus mladší. Jak vy to vnímáte? Na co bychom měli klást větší důraz? Na rozvoj jakých dovedností?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já si myslím, že situaci ve školství je především potřeba stabilizovat. Já vám teď řeknu jedno číslo, které když ho říkám, tak většinou to vzbudí docela bych řekl podiv. Já jsem byl osm let rektorem a za těch 8 let jsem vystřídal 10 ministrů školství, náměstků pro vysoké školství, teď se tedy nebavíme o gymnáziích nebo o základních školách, bylo možná 13 nebo 14 možná i 15. Jestliže se za osm let objeví 10 ministrů, tak si myslím, že výrazným signálem pro to, co školství potřebuje především, stabilitu. Jasnou koncepci, jak má školství postupovat a ne jít neustále měnit. Já vím, že slovo změna je takové možná nejúčinnější a současně možná i nejprázdnější slovo, které v této oblasti existuje, ale naše školství potřebuje především jasnou koncepci a především stabilitu v té koncepci. Objevuje se neustále spor o to, jestli má být elitní školství, jestli má být inkluzivní školství, proti exkluzivnímu. Objevuje se neustále mnoho nových tendencí, jak vzdělávat. Já si myslím, že základní dva prvky, které se do školství musí dostat a v tomhle ohledu PORG není zajímavý, protože je to jedna škola. Tak ty dva základní prvky jsou,že se výchova musí vrátit především rodiny. Já si myslím, že stěžejní prvek ve výchově je rodina, nikoliv škola. A druhá věc, která si myslím, že se musí neustále rozvíjet, takové ty základní prvky, které do školství patří, to je otázka jazyka, mateřského jazyka, otázka matematiky a otázka paměťového učení. Já si myslím, že tohle to jsou všechno věci, na které jsme trošku pozapomněli. Já chápu, že je nával informací, že si každý může najít na internetu úplně cokoliv, ale především ten malý člověk musí mít pocit, že je vychován v rodině, a musí mít pocit, že se musí něco naučit a že se mu ten mozek musí nějakým způsobem trénovat, proto já jsem stále zastáncem, jakkoliv všichni budou říkat, co se do té hlavy všechno má ještě vejít a co se nemá vejít, vždyť si to všechno najde na Internetu. Není to pravda. Prostě paměťové učení, úcta k jazyku, a úcta k matematice jsou podle mě základem. Já mám kolegu v práci, teď už vyššího věku, který prostě vždycky studentům, kteří říkali, a teď mluvím o vysokoškolských studentech, ale myslím, že ta myšlenka, kterou řeknu, platí i obecně. Vždycky, když studenti říkali, a proč se tohle to máme učit, vždyť to nebudeme nikdy potřebovat, tak o ni jim říkal: Prosím vás, kdo napsal Hamleta, víte to? A všichni říkali: Víme, Shakespeare. A on říkal, vidíte, víte to a potřebovali jste to někdy? Čili já si myslím, že ta otázka toho mít všeobecný rozhled a prostě mít tu hlavu vycvičenou, to znamená, vytrénovanou, je základ a postupně bych samozřejmě přidával reakci na to, co moderní školství vyžaduje, to co ta doba přináší. Ale měnit deset ministrů za osm let, já vím, že to je otázka nějakých politických parametrů, to nechme stranou, ale stabilita ve školství je poměrně teď to nejdůležitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že umí školy připravit studenty, žáky do toho praktického života také pro pracovní trh?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já vždycky slyším, že naše školství je v katastrofálním stavu. Není v katastrofálním stavu, není v geniálním stavu. Prostě svět je postaven někde mezi nulu a jedničku. Je to vždycky nějaká vyváženost těch krajních dvou pozic. Samozřejmě řada zaměstnavatelů bude neustále říkat: Vychovejte nám přímo lidi tak, abychom je mohli hned použít, no to, by potom musela mít každá firma svoji vlastní základní školu, střední školu, vysokou školu, takhle to nefunguje, je potřeba prostě především lidem vštípit úctu ke vzdělání a pokoru k tomu vzdělání a naučit je s těmi informacemi pracovat a vytvářet si v hlavně na ně názor a teprve potom ty praktické dovednosti můžou přijít jakoby, řekl bych, určitá nadstavba. Lidé musí dostat v každém oboru, jestli studují ekonomii, technické vědy, přírodní vědy, medicínu, musí dostat ten základ. Nestanete se dobrým hercem, pokud se nenaučíte dobře mluvit, vycvičit si paměť, už jsme u toho a nenaučíte se prostě vnímat to divadelní prostředí. Takhle to platí i ve výuce a pltí to od základní školy až po vysokou školu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Děkuji a budu se těšit za měsíc. Na slyšenou.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Také děkuji a přeji krásný den.

autor: Richard Hindls
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.