Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 24. června 2021

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes ekonom a člen Národní rozpočtové rady, bývalý rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls, dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Dobrý den přeji.

Vladimír KROC, moderátor
Co znamená zvýšení základní úrokové sazby Českou národní bankou, jaké jsou ekonomické dopady brexitu, který si Britové odhlasovali v referendu před pěti lety. Jak vysoká by měla být minimální mzda a schodek státního rozpočtu. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Bankovní rada České národní banky podle očekávání zvýšila základní úrokovou sazbu o čtvrtprocentního bodu na půl procenta. Je to hlavně snaha otupit možnou inflaci?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Je to určitě především snaha, přece jen inflace se nám dostala už nad 3 % v dubnu, teď naposled 2,9, čili řádově kolem 3 procent. To už je na hranici cílování nebo dokonce za ní už z toho, co si Česká národní banka představuje. Je to samozřejmě ten důvod, trvalo to přes tu celou krizi, kdy se banka snažila naopak nízkými sazbami udržet ekonomiku v chodu, jak to jenom jde. Díval jsem se, že poslední změna úrokových sazeb byla 11. května 2020. Takže jsme někde za 13,5 měsíci. Předtím se naopak hodně rychle snižovalo. To bylo, já si pamatuju, že jsem v lednu, kdy byla už také poměrně vysoká inflace a ekonomika se, ještě nebyla úplně covidová krize, v lednu 2020 hovořil do televize. A pak začala banka poměrně rychle snižovat ty sazby až k tomu 11. květnu, kdy se dostala na 0,25. Obvykle platí, že to snižování jde mnohem razantněji, protože banka chce vyslat jakýsi signál, že se snaží ekonomice pomoct. To zvyšování jde pomalu. Teď píšeme konec června, hovoří se o ještě dvou možná i třech zvýšení do konce roku. Dělá to postupně po 0,25 procentního bodu, aby za prvé dala signál a za druhé, aby ta ekonomika měla jistou stabilitu. Banka, Česká národní banka vydá ještě dvě prognózy. Myslím, že v srpnu a v listopadu a zřejmě na ně naváže potom nějaké svoje další rozhodnutí.

Vladimír KROC, moderátor
Ale měli bychom zdůraznit, že se vlastně vrací pomalu k té přirozené nebo normální úrokové míře. Pro hlasovali čtyři členové bankovní rady České národní banky. Jeden hlasoval pro zvýšení základní úrokové sazby dokonce o půl procentního bodu. Dva byli pro ponechání úrokových sazeb beze změny. O čem to podle vás svědčí?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Mě to taky překvapilo tohle skóre, mám-li to takhle říct, protože se to očekávalo poměrně jednoznačně, že banka v tom posledním zasedání teda přišlápne a přidá plyn nebo zvýší teda úrokovou sazbu. To, že tam byl i názor na 0,5, by mě tolik nepřekvapilo. Spíš přece jen to skóre, řekněme 5:2, teda 4:3, protože ten jeden vlastně byl ještě pro rychlejší změnu. Přece jen je vidět, že ještě existuje asi v myslích určitá obava, protože, ať se můžeme bavit jak chceme a já teď nechci vyvolávat ani pesimismus ani optimismus, nevíme co ještě může přijít a samozřejmě banka má, část potom nástroje, ale nevíme, co se ještě v té ekonomice může odehrát. Vidíme, že jako vyhráno asi do určité míry je, ale není konec zápasu s tím, co se teď kolem nás dva roky dělo, tak i banka asi v tomhle tom si zachová určitou obezřetnost. Fakt je, že to samozřejmě asi povede k posílení koruny, i když včera to ještě nijak zvlášť vidět nebylo. Včera koruna posílila zhruba tak jako tuším v pondělí. Takže nic se nedělo. Dále platí také to, že tohle všechno, co se promítne i do našich peněženek, do našich vkladů a tak dále, do chování komerčních bank, retailových bank. Tohle všechno nepřijde ani zítra, ani pozítří. To se může táhnout ten vliv několik měsíců, takže ten nástup a taková ta, řekněme, postupnost toho, co banka dělá, je, je spíš signál, protože my si rozhodně počkáme, ještě Komerční banky nebudou spěchat se zvyšováním svých úrokových sazeb třeba na spořicích účtech, to rozhodně ještě nebude.

Vladimír KROC, moderátor
No, ale úvěry na bydlení tvoří víc než polovinu poskytnutých úvěrů, jak se podle vás krok centrální banky odrazí v ceně hypoték?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Kdybych to mě říct jednoduše, tak hypotéky šly samozřejmě nahoru. Je to úvěr jako každý jiný nebo specifický, ale je to úvěr. Jenomže ta situace na bankovním trhu na nebytovém trhu je poměrně složitá. Ceny bytů jsou enormně vysoké. Mladí lidé asi potřebují nějak začít, to jsme zažili i my nebo já jsem taky začínal nějak s bydlením a tak, i když byla úplně jiná situace. Tady si, asi to k nějakému zvýšení hypoték povede, ale ono by to zase trošku ztížilo přístup k těm bytům, zejména těm mladší co nemají ještě a vlastně se zavazují tou hypotékou, nemají dost prostředků. Tak asi je to úvěrová politika, tak asi to k nějakému zvýšení povede, ale nejsem si úplně jist, že to bude nějaký lineární vztah a rozhodně to zase jak jsem říkal před chvílí, nebude zítra. Ale nějaké zdražení tam asi očekávat lze.

Vladimír KROC, moderátor
Jak už jste řekl, tak koruna mírně posílila, na kolik podle vás se to může projevit právě na pevnosti koruny?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Já si myslím, že koruna i s tímhle tím, co se teď děje, že se trošinku posiluje, ještě zdaleka není tam, kde by byla předtím covidovým obdobím. Já si myslím, že ještě pořád nějakých možná 50 haléřů nebo něco podobného, že ještě rozhodně půjde nahoru. Do takové té přirozené kondice, ve které, dejme tomu, byla před krizí koronavirovou, si myslím, že bude dostávat ještě možná půl roku nebo něco podobného, protože tohle všechno půjde pomalu. Ale asi tam ten směr samozřejmě bude. Samozřejmě tím se ale prodraží i třeba financování dluhu a všechno, protože všechno bude dražší nebo všechno bude mít vyšší úrokovou míru, tak to se pochopitelně promítne i do těchhle věcí, ale ještě to bude chvilku trvat.

Vladimír KROC, moderátor
Zároveň to může teoreticky mít vliv na omezování firemních investic.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Kde ještě větší problém asi by byl potom zejména u těch firem, které vyváží. Protože ta posilující koruna a zvýšení úrokových sazeb samozřejmě znesnadní. Je tak přístup k úvěrům, a to je to, co jste se ptal investic, investice byly letos všechno složitější. Jednak pokud koruna posílí, tak samozřejmě pro ty, kteří vyvážejí, tak to bude mít asi a zase to nebude zítra, takže to nebude skoková veličina, o to šlo bance především, aby to nebyl skok. Ale bude to mít následek i v tom, že se bude trošku hůř vyvážet, protože ta situace, řekněme v těch rozvíjejících se ekonomikách. Teď nemyslím rozvíjející se, ale jako ekonomiky, které se dostávají zpátky do své kondice, tak ta konkurence tam bude velká.

Vladimír KROC, moderátor
Podle Jiřího Rusnoka, guvernéra České národní banky Bankovní rada nemá žádnou pochybnost o tom, že pandemie a její důsledky ve smyslu různých omezení jsou na ústupu a že to nastalo dříve, než se očekávalo. Toto řekl, čili ono je to vlastně všechno předvídatelné, to co se děje, čili mělo by nás to nechávat v klidu.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Já si myslím, že jo, ale oni už vlastně, a to, to je docela dobrý signál, že bankovní rada nebo ústy guvernéra už vlastně řekla, že se připravuje i na další zvýšení, čili zachovává určitou plynulost. Přece jen ten finanční svět je poměrně hodně složitý. Je to takový lakmusový papírek v celé ekonomice. Tak si zachovává určitou obezřetnost. Ale dává poměrně zřetelný signál, že se k těmhle těm věcem ještě asi bude vracet. Nevím jestli ještě možná během prázdnin nebo potom po prázdninách. Říká se, že 2×, možná dokonce 3×. Stejně tak, když jsem tenkrát hovořil, bylo to takový rozhovor vlastně ve zprávách přímo před budovou banky v zimě, stal jsem tam v kabátě. Tak přišly 3 za sebou snížení té sazby a také se to dalo tenkrát čekat. Je pravda, že ta inflace kolem 3 procent není žádná zdrcující. To cílování na 2 % je takový umělý konstrukt, o kterém se poměrně málokdy hovoří nebo hodně se hovoří o tom cílování, ale málokdo ví, že to je poměrně moderní věc, která se objevila až v druhé polovině osmdesátých let. A dokonce z nového Zélandu, Nový Zéland tenkrát vlastně v šedesátých letech byl jednou z nejbohatších ekonomik z pohledu přepočtu na jednoho Novozélanďana, vlastně konec světa až někde na druhé straně zeměkoule. Potom se novozélandská banka dostala do určitých potíží. Nejenom banka nebo měna a celé, celá ekonomika. Výsledkem byl vlastně takový pokus tehdejšího guvernéra novozélandské banky, který se jmenoval tuším Donald /nesrozumitelné/ nebo /nesrozumitelné/, který přišel s tímhle tím cílováním. To bylo tak někdy v roce a 2 % nebo 4 % vlastně, ono je to konstrukt. No, a tak se došlo vlastně k tomu, že se podařilo to novozélandskou ekonomiku poměrně rychle oživit nebo rychle uvést spát, nahodit zpátky na koleje. No a pak se to dostalo i do těch vyspělejších a větších ekonomik a u nás se cíluje, abych si to přesně neto, ale tak asi něco málo přes 20 let. Takže to není to cílování těch k těm 2 procentům to pásmo. Není něco, co by tady bylo od nepaměti.

Vladimír KROC, moderátor
Já jsem četl, že Česká národní banka byla mezi prvními na světě, která v tomto období zvyšuje základní úrokovou sazbu. Co by se dělo, kdybychom byli členy eurozóny?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
No, tam je ta situace trošku jiná, protože eurozóna má inflaci výrazně nižší. Pokud se teď bavíme jenom o inflaci. My se bavíme u nás o nějaké tříprocentní inflaci nebo plus mínus. To je jedna z nejvyšší, ne-li možná vůbec nejvyšších v Evropě. Eurozóna je o nějakých 1 procentní bod možná ještě o něco více než jeden procentní, možná i o 1,5 procentního bodu v průměru níže než ta naše inflace. Čili my bychom takhle nestáli a já si taky ještě dobře pamatuju někdy období před dvouma rokama, kdy všecky ty ekonomiky byly spíše s deflací, takže se strašilo zase deflací, že lidé nebudou kupovat, že se budou bát, protože ten jazýček na vahách je právě ta spotřeba. A spotřeba je to, co má rozhýbat teď ekonomiku. Byla odložená, nemohl jste si koupit zájezd. Ještě to furt není úplně jednoduché. Nemohl jste řadu věcí dělat vůbec. Bál jste se vy, já osobně nejít do nějakých větších investic třeba ve svém osobním životě. Teď se ty stavidla trošku uvolnila. Ale ta obezřetnost tam bude vždycky a zase to zvýšení těch úrokových sazeb zdraží úvěry, jak jste říkal, možná zobtížní trošku investice a ve finále nakonec zase možná si radši něco odložíme, protože zas ty spořicí účty, i když to ještě dlouho bude trvat, nám něco nabídnou. Takže ona je to taková hra oživit ekonomiku, přibrzdit ekonomiku a žijeme v takovém divném světě už 2 roky všichni.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu je v Jak to vidí i ekonom prof. Richard Hindls. Přesně před pěti lety si 51,9 % Britů odhlasovalo, že si přejí, aby jejich země vystoupila z Evropské unie. Zajímavé je, že 45 % oslovených se v průzkumu aktuálně vyjádřilo, že rozhodnutí opustit EU bylo správné. 44 % mělo opačný názor. Autoři průzkumu se zároveň ptali těch, kdo byli v roce 2016 dostatečně staří na účast v referendu, jestli by svůj tehdejší postoj měnili. Jenom 11 % respondentů odpovědělo kladně. Zatímco 82 % řeklo, že ne. Jak se brexit projevil v ekonomice ostrovního království?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
No, on se teprve začne projevovat, protože sice o brexitu jako o smlouvě nebo o tom nápadu vlastně po tom referendu, je, uplynulo 5 let a 1 den. Ale vlastně to skutečné odstoupení, bylo až po uzavření těch unijních obchodních dohod a ty běží teprve od 1. ledna letošního roku, takže vlastně ten skutečný zásah do ekonomiky vlastně běží teprve nějakých 150 dní nebo, nebo něco podobného. Už se to trošku na ekonomice Británie projevuje, protože vývoz i dovoz zpomalil. Když se podíváme na čísla, teď nebudu těmi čísly unavovat, ale roky třeba dva 17, dva 18, dva 19, dva 20 dobře ještě brexit, ještě covid, nechme tohle, ale na těch třech letech už je vidět trošku pokles té. Jak ze se stránky dovozu tak ze stránky vývozu, čili už se to začíná projevovat.

Vladimír KROC, moderátor
Mám tady zajímavou poznámku, že export potravin a nápojů ze Spojeného království na území Evropské unie se v prvních třech měsících meziročně snížil o /souzvuk zvuků/.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Desítky procent.

Vladimír KROC, moderátor
Tam možná velkou roli hraje právě ten covid.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Jednak covid a jednak celní omezení. Všechno je daleko trošku složitější. Potraviny jsou zboží, které má omezenou trvanlivost nebo aspoň mělká část těch komodit. Čili vlastně všechno je složitější. Musíte projít daleko větší kontrolu, většími kontrolami. Musíte mít daleko víc deklarátorů pro, pro převoz toho zboží. Tohle všechno se možná časem zase vrátí trošku do do svých kolejí. Ale jsou tady celní překážky. Je tady, jsou tady administrativní překážky, a to řadu lidí odradí. Já spíš celý celou tu situaci vnímám, jak, jak ten svět není, nelze chápat prostě jednobarevně. Jak to není černá, bílá. Takhle ten svět dneska nastaven není. A Británie se rozhodla, přitom sama vlastně ta evropská souručenství ještě tenkrát se nehovořilo o Evropské unie a o Evropské komisi, ale Británie tam vlastně byla 47 let a stála u zrodu. Stála na startovní čáře těch integračních snah. Svět se integruje a Británie se teď z toho takovým trošku černobílým způsobem vyvlekl. Já nemám nic proti referendu. Ale ukazuje to jednoznačně, jak je složitá situace, když na velmi složitou otázku nebo problém, položíte jednoduchý dotaz. Chcete, nebo nechcete? Chcete ven z Evropské unie nebo nechcete? Jenomže už nikdy do té otázky nemůžete vložit, jak se bude chovat ten partner, co udělá Evropská unie. Víme, jak tvrdá byla ta vyjednávání. Stálo to několik premiérů místo Theresa Mayová. Johnson se tak vlastně pohyboval na hraně volitelnosti kolem toho Mayová vlastně dokonce byla pro zachování členství v Evropské unie, a pak vedla vládu, která připravovala ten odchod. Takže tam byla celá řada takovýhle věcí. Ten výsledek referenda byl 52,48 nebo něco podobného. Vy jste teď citoval.

Vladimír KROC, moderátor
51,09%.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
No pro a 48 kolik nevím proti. Teď jste citoval zase číslo 43, 44. Zase je to na plichtu, a to ukazuje, že ten svět není jednoduchý. A položit skutečně na složitý problém takhle /nesrozumitelné/ zaškrtněte yes nebo zaškrtněte no v tom lístku, když víme tenkrát chodili na těch manifestacích lidé pro nebo proti Británii. Británie možná má takovou trošku tendenci, jakoby se možná trošku izolovat, možná to dělá ten pruh toho moře mezi Francií a Belgií a Británii, nevím. Já si, teď je fotbalové mistrovství, já si vždycky vzpomenu na, to samozřejmě nejde úplně srovnávat, nechci to zlehčovat teďko. Ale v Británii něco podobného udělali ve fotbale. Británie po roce 45 po skončení druhé světové války, kde byla úžasně jako Winston Churchill prostě a podobně, udělala takový zvláštní krok, že se izolovala po léta fotbalu od fotbalu a vlastně 7-8 let nehrála mezistátní zápasy, ona přece nebude hrát mezistátní zápas. Pak tam přijelo Maďarsko s /nesrozumitelné/ a dalo /nesrozumitelné/ 6 gólů. Já jsem si na to teď několikrát vzpomněl, když včela bylo to výročí, když jsem viděl, jak se i trošku Anglie trápí na tom mistrovství. Tak jsem si říkal, to tady už jednou bylo. Prostě najednou ten svět fotbalu a teď to opravdu nechci zlehčovat. Ale ten svět fotbalu se nezastal a maďarský /nesrozumitelné/ tým vlastně, který tenkrát byl, přivezl do Wembley 6 gólů. A Británie jenom zjistila, že ten pohyb je a ta integrující se ekonomika, všechno co se kolem nás děje, to je něco podobného. Ten svět se nezastaví. Evropská unie je pro Británii největší partner. Pořád to platí.

Vladimír KROC, moderátor
Co znamená tedy odchod Velké Británie pro Evropskou unii? Ona chce vytvořit fond v objemu pěti miliard eur, který má pomoci k překonání důsledků tedy brexitu. Jak by mohly být ty prostředky využity?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
No, v první řadě je potřeba říct, že Británie je nebo stále je, není už členem Evropské unie, ale je druhou největší ekonomikou v Evropě. Ať už se vytvoří jakékoliv prostředky, jakékoliv kanály pro výměnu zboží, pracovních sil, myšlenek, technologií čehokoliv. Tak pořád Británie zůstává druhou největší ekonomikou. Možná pátou, šestou, teď přesně nevím na světě. Takže to je obrovský hráč a i kdyby se vytvořily jakékoliv fondy pro překonání těchhle věcí, tak pořád pro tu Evropskou unii to je veliká ztráta. Prostě je to obrovský trh. Nesmírně technologicky vyspělý, je to finanční centrum. Londýn není, není žádná, řekl bych malá banka v uvozovkách.

Vladimír KROC, moderátor
A zůstane jim?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
No, už se teď díval jsem se na údaje třeba z burzy v Amsterdamu, už se větší objem obchodů odehrával teď v únoru, v březnu v Amsterdamu. A přitom amsterodamská burza je veliká. Ale zas to není taky nejsvětovější hráč. Takže odešli už některé finanční instituce z Londýna. Odešlo tuším 7-8000 lidí v těch službách finanční. Takže i tam může dojít k té ztráty. Na začátku jste se ptal, jak vlastně se vyvíjí objem obchodu, klesá, klesá. Ono se to potom někde zastaví. Samozřejmě Británie si najde své skulinky a Evropská unie si najde své skulinky. Ale je to určitě věc která, všichni víme, že Evropská unie má své klady, má své zápory. Britové to řešili tak, jak to řešili. Proti tomu nelze nic mít. Ale ta situace není jednoduchá. A nejde jí vtěsnat do otázky, seš pro, nebo seš proti, do jednoho řádku. To je dost složité.

Vladimír KROC, moderátor
Prof. Richard Hindls je hostem pořadu Jak to vidí. Pokud nedojde ke změně v plánované fiskální politice prolomí Česko takzvanou dluhovou brzdu už za 3 roky. Upozorňuje na to správa o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou zpracovává Národní rozpočtová rada. Jenom krátce, co je to takzvaná dluhová brzda?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
To je dáno zákonem, je to zákon o rozpočtové odpovědnosti z roku 2017, podle kterého byla taky rozpočtová rada zřízená a tak dále. A ten tam stanoví vlastně taková dvě pásma nebo dvě místa, co se má v ekonomice dělat, když se financím nedaří. Těch 55 % je taková spíš výstraha. Je to možná polštář nebo řekl bych to nebo to řeknu obráceně z druhé strany. V Evropské unie a v těch kritériích, která platí v Evropské unie je, že byste neměl překročit šedesátiprocentní hranici. Kdy jsme si vepsali do toho zákona 55 % hranice, ale ta říká, že v momentě, když bude, se narazí na tu brzdu, že se má okamžitě začít budovat dlouhodobá koncepce, dokonce je tam napsáno, že pokud v té době už je třeba rozpočet schválen a dojde k propadu té brzdy, že by se měl rozpočet celý přepracovat tak, aby se nastolila dlouhodobá udržitelnost. Není to zase nula jedničková veličina. Současně se vyžaduje, aby třeba zdravotní pojišťovny nebo okresy, obce samo, samosprávné celky, území, měly vyrovnaný rozpočet až na nějaké výjimky, které stanovuje zákon. A stejně tak to platí i pro nějaké další veřejné. Tam jsou 4 body v tom zákoně, jak to má fungovat. No, takže je to takový výstražný prst. To jaké důsledky to má, je potom samozřejmě velmi složité, protože vy si na ten dluh a teď je jedno, jestli je takový nebo makový, nebo jestli je náš nebo švédský nebo německý. Vy si na ně musíte půjčit. A samozřejmě ten, kdo vám půjčí, tak hodně rychle dívá kolem sebe a úrokové podmínky, takzvaná dluhová služba, která kolem toho je, je závislá na stavu ekonomiky, na těch psychologických faktorech, že jste poručil nějakou brzdu nebo neporušil a tak dále. A vlastně v tu chvíli se vám třeba to půjčování začne prodražovat. Takže velkou část toho co vytvoříte, budete muset dát jenom na splácení úroků. My jsme ekonomika malá a teď to řeknu, jako myslím to v uvozovkách, řeknu to trochu tvrději. Pokud se nám ta ekonomika opravdu dostane do velmi špatných čísel, což snad nakonec nebude, tak se s námi nikdo nebude mazlit. Prostě ty finanční trhy a už jsme se o nich bavili na začátku, řeknou dost. Vy nám zaplatíte. Takže my jsme vám půjčili peníze, a vy nám je dáte zpátky v téhle podobě.

Vladimír KROC, moderátor
Což je vlastně odpověď na argument vlády, že český dluh je na evropské poměry malý, že si stát jeho zvýší může dovolit. Není to tak úplně přesně, přesně pravda. Tripartita se neshodla na výši schodku návrhu státního rozpočtu na příští rok, jak odbory, tak zaměstnavatelé považují navrhovaný schodek 390 miliard za nepřijatelný. Co je ještě podstatnější, že vláda počítá s podobnými schodky 370, respektive /souzvuk zvuků/ v dalších dvou letech. Čili co s tím? Můžeme si dovolit takový schodek?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Tam je v tom, aby se ten, ta situace otočila kromě toho, že musíte předpokládat ekonomický růst a nějakou ekonomickou prosperitu tak na straně příjmů, ale ta tam je několik věcí, které možná se neměly takhle odehrát. To je především to zrušení superhrubé mzdy, které nás připravilo vlastně v tom, ten balíček daňový nás připravil o nějakých 90, 100 miliard v tom dluhu nebo v tom, v tom problému, o kterém se bavíme. Tam je taková vlastně věta o tom, že je to přechodné opatření na dva roky. Prezident Zeman dokonce tenkrát podmiňoval vlastně jakoby svůj souhlas s tím, že nebo svojí přízeň tomu kroku tím, že je to přechodné opatření. Ale o tom se teď moc nemluví. Teď máme všichni teda už ne superhrubou mzdu. Trochu jsme dostali víc na těch nižších daňová zátěž. No, ale neříká se, jestli to bude za 2 roky. Podobně je to tady kolem důchodové reformy. Není žádných pochyb o tom a to není politika, že naše populace stárne. Ať to bude, jak to bude, tak zátěž daňová, zátěž nebo důchodová zátěž naší společnosti bude velká. A v současné době neexistuje ani moc silná vůle nějak tu důchodovou reformu řešit. Stále se opravuje důchodový systém na straně výdajů. Bude spravedlivý důchod, dostanou to maminky s dětmi, které byly, proti tomu nelze vůbec nic říct. Ale na druhé straně je otázka, kde se do toho vezmou peníze. A to jsou velké položky. A pak jsou samozřejmě malé položky typu, jestli bude, nebude digitální daň. Co se bavíme o nízkých jednotkách miliard. Jestli bude, nebo nebude nějaká úspora v optimalizaci veřejné správy. Jestli se do toho promítne i daňový mix v těch jiných položkách než je jenom daň ze mzdy nebo z příjmu. Tak tohle jsou všechno věci, které je potřeba teď odstartovat. Řeknu příklad Německa. Německo se docela dobře dostalo do kondice před těmi pěti, šesti lety začalo mít nulové schodky anebo dokonce mírnou zelenou nulu. To teď propadlo taky. Ale on má třeba tu trajektorii a zas to nemusí vyjít. Tu trajektorii na těch 5-6 let má úplně jinou. Ale kdo taky ví, jestli to tak v Německu bude.

Vladimír KROC, moderátor
Ještě pojďme krátce, my se rozloučíme, k otázce, jak se díváte na návrh ministryně práce Jany Maláčové z ČSSD, zvýšit minimální mzdu na 18 000 Kč?

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Je to velký skok. Já obecně jsem spíš příznivcem minimální mzdy. Jsou země, ve které tenhle institut vůbec není. Já patřím spíš k těm, kteří jsou. Lidi mají něco dělat, mají dostat zaplaceno. Ono se často i v tom, řekněme, mediálním světě hovoří jenom o té minimální mzdě. To znamená ten skutečně ten dolní práh. Ale ono také platí, že ten nárůst mezd v těch firmách prostupuje až někam skoro k první polovině, ještě nějakému čtvrtému decilu. To znamená, nezmění se jenom tam mzda na té minimální úrovni. Ale ti, kteří jsou těsně nad ní, taky budou říkat, já chci víc. Takže ono to prosakuje někam až skoro do poloviny toho mzdového systému, toho mzdového vějíře. Z tohohle pohledu zase to přidání je hodně razantní. To jsou skoro 3 000 Kč a vzhledem k tomu, že ty firmy si prošly tím, čím si prošly. Takže to taky bude mít nějakou zátěž. To není úplně jednoduché. Minimální mzdě u nás je asi 5 milionu 5 až čtvrt milionu zaměstnanců. Vy jste předpokládám zaměstnanec, já jsem zaměstnanec. Takových je nás 5 a kousek milionů, ale v té minimální mzdy dělá asi 140 000 lidí, tak kolik je to, tak 2,5 procenta nebo něco takového nebo tři. Tak to zas není tak velká položka. Je tam to prosakování. Tak se s tím musí velmi opatrně a v době, kdy ale chápu, že lidi mají dostat své peníze, to prostě jako asi o tom není nejmenších pochyb. Ale samozřejmě ten souboj v tripartitě, já se s těmi lidmi, kteří v pondělí jednali osobně znám. Tak samozřejmě zaměstnavatele hájí svoje a zaměstnanci hájí svoje, takový je svět politiky.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí byl dnes bývalý rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, člen Národní rozpočtové rady, ekonom prof. Richard Hindls, děkuji za rozhovor, na shledanou.

Richard HINDLS, ekonom, člen Národní rozpočtové rady
Taky děkuju, hezké léto.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.