Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 12. listopadu 2019

Hostem byl ekonom Richard Hindls.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu pořadu Jak to vidí. Mým dnešním hostem je ekonom a statistik profesor Richard Hindls. Dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Existovala alternativa k cestě, na kterou se střední a východní Evropa vydala v roce 1989? Nakolik jsme dohnali tzv. západ? Jaké šance jsme využili či promarnili v regionech? Co nás čeká ve čtvrtém postkomunistickém desetiletí? Nejenom těmto otázkám bude patřit následující půlhodina. Jsem ráda, že jste s námi. Německo si připomnělo 30 let od pádu Berlínské zdi. Jakou roli, pane profesore, v roce 1989 sehrála ekonomická situace? Jak v Sovětském svazu, tak i v zemích východního bloku. Byla ekonomika, její stav, rozhodující pro zhroucení celého systému?

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Tohle je docela složitá otázka, je pravda, že mezi západem a východem už se ty nůžky rozevíraly poměrně hodně, je také pravda to, že ta ekonomika je vždycky takový mocným hybatelem řekněme toho společenského pnutí, ale nejsem si úplně jist, zda ta hlavní cesta vedla přes ekonomiku, protože jakkoli byly ty rozdíly velké, tak zase ta životní úroveň nebyla až tak špatná, nebyla jakoby tragická, jak to vidíme v některých jiných částech světa. Spíš přece jenom, kdybych na to měl odpovědět tak, jak se ptáte, tak spíš bych si tipl, že to byla politická záležitost a mocenská záležitost o něco více než záležitost ekonomická, pokud to vůbec oddělit od sebe samozřejmě jde, ale nemyslím si, že by tím hlavním hybatelem byla ekonomika. Ty rozdíly byly značné, nebyly jenom v otázce životní úrovně, ale třeba i ve struktuře ekonomiky, do těch řekněme 60. let se to tak ještě nevidělo, ale potom se ty nůžky začaly hodně rozevírat, vidíme to na třeba struktuře ekonomiky, která v těch východních zemích byla nesmírně energeticky náročná, surovinově náročná, chyběly moderní technologie na tu dobu, moderní, chyběla i taková větší provázanost se širším světem, jakkoliv byly ty dva mocenské molochy, tak určitě ekonomika v tom roli hrála, ale nemyslím si, že by to byl jako úplně ten bod číslo jedna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kancléřka Angela Merkelová ke znovusjednocení země v rozhovoru pro deník deutscher Zeitung mimo jiné řekla, že sjednocení bude trvat déle, než to dříve vypadalo, v některých oblastech by to mohlo dokonce trvat 50 i více let. A je toto, možná je to obdobná otázka jako ta první, pane Hindls, spíše dotaz pro sociology, to srůstání psychologii, nebo také pro ekonomiku?

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Já bych řekl zase obojí, ono to samozřejmě, je to 30 let není zas historicky tak dlouhá doba, nebo ani ne 30 let od sjednocení Německa, a přece jenom určitá paměť v té společnosti zůstává, zejména v té starší generaci. Já teď uvedu možná jedno zajímavé číslo, v podstatě, když se podíváme na to, jak my dneska obchodujeme s Německem, jako s celkem, tak řekněme ta východoněmecká část regionálně, co bylo NDR nebo DDR, dneska u nás představuje pouze jednu osminu toho obchodu s Německem, vývoz, dovoz. A přitom to NDR nebo DDR bylo v podstatě jednou čtvrtinou Německa, čili když to porovnám jenom takto, tak vlastně je to polovička toho, jaká je kapacita, nebo by mohla geograficky být kapacita východního Německa, čili je vidět, že pořád to určité, nižší úroveň, a i výměny zboží a služeb, prostě vůči tomu zbytku Německa, vůči těm řekněme třem čtvrtinám, pokud to takto můžeme brát, tak NDR mělo nějakých 16-17 milionů obyvatel, Německo, to západní, asi 65 nebo 60 v té době dohromady, dneska 80, tak je vidět, i z tohoto určité zaostávání, pravda také je to, že Německo vlastně tím, jak třeba po válce přišlo, některé oblasti, nebo po první světové válce, se muselo velice těžce vyrovnávat s tím, co se stalo po uzavření míru, tak si myslím, že tohleto pořád v té východní části Německa cítit trošku jinak. Nakolik je to věc sociologická, to si netroufám říct, ta generace řekněme mého věku už dneska, pomalu odchází, už v podstatě odchází, bych řekl, i z těch aktivit, z těch přímých aktivit ve společenském životě, a nakolik je ta nová generace jiná, tam jsou zase úplně jiné vlivy, dneska už třeba trošku růst extrémismu, migrace, prostě některé excesy, které teď jsou i na území východního Německa vidět, nedávno jsme měli možnost v některých městech vidět nějaké věci, tak to už si zase myslím, že je jiná generace, která už na tohle nevzpomíná, už žije jiným způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve východním Německu, bývalé NDR, zkrachovala po pádu zdi více než polovina průmyslových podniků, zemi opustilo téměř dva miliony lidí, zejména mladší a vzdělanější. Většina se už nevrátila zpět, usadila se zejména v Bavorsku, v Hesensku, v Bádensku-Württembersku, jaký dopad může mít, samozřejmě i na ekonomiku, tento úbytek obyvatel?

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Tomu bych zase takový důraz nebo význam nepřisuzoval, když se podíváme historicky na demografický vývoj v NDR, tam byl záporný přírůstek obyvatelstva poměrně dost dlouho. Vlastně východních Němců jakoby "nepřibývalo". To, že dneska se přemísťují a asi nejenom v rámci Německa, tak zase bych, ten pohyb obyvatelstva, řekněme na to se možná ptáte, pohyb pracovní síly je dneska už tak běžnou věcí v ekonomice, že bych tomu zase nepřisuzoval takový význam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ptám, se promiňte, i proto, že vlastně lidé odcházejí za prací, za lepší perspektivou.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
No, ale ono se to, jakoby je to území německé sice velký stát, ale není to zas tak obrovské území, kde lidé dneska odchází do Spojených států, odchází do Francie, odchází do Británie, odchází do Izraele, tak v tomhle myslím si, že ten pohyb, a vlastně celá Evropa je trošku postavená na pohybu pracovní síly, na pohybu zboží, je pravda, že tak, jak se uvádí v žebříčcích, podle třeba tržní kapitalizace nebo podle obratu, z 500 největších firem na světě, jich je 37 v Německu a jsou to všechno ty firmy, které vlastně jsou etablované v tom bývalém západním Německu, velké automobilové koncerny Siemens a další firmy, tak samozřejmě, že ti lidé třeba cestují směrem tam, ale nemyslím si, že by tohleto dneska byla tak velká věc. Druhá věc je také to, že Německo je, jakkoli pro nás je to průmyslový gigant, tak Německo má velkou osobní plochu, má velkou plochu, velkou rozlohou svého území věnuje zemědělství, byť v zemědělství pracuje v Německu něco kolem 2-3 %, to je dneska běžné, ale Německo je poměrně velmi silnou zemědělskou zemí, takže z tohoto pohledu zase i ti lidé, kteří zůstávají třeba na svém, mohou pracovat i někde jinde, než je třeba jenom průmysl, takže zase tomu bych takový význam nepřisuzoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mnozí u sousedů říkají, že Berlínská zeď a to rozdělení sice zmizelo, ale ty rozdíly v peněženkách zůstaly. Třeba v důchodech.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Dneska je vidět, jak se vlastně Německo vyvíjelo po tom rozdělení a spojení koncem 80. a začátkem 90. let, Německo mělo poměrně, z hlediska vývoje hrubého domácího produktu koncem 80. let, dobré roky, mělo zelené roky, mělo poměrně velkou expanzi počátkem 90. let a potom samozřejmě, po tom spojení přišla recese v roce 1993 už Německo nemělo růst, to bylo samozřejmě způsobeno tím vyrovnáváním, které probíhá do dneška, životní úrovně, ty rozdíly v platech určitě také jsou, je to logické, také v tom, že ti lidé vlastně hledají, tak, jak jste se ptala před chvílí, cestu za vyšším výdělkem, z druhé strany je potřeba říci, že dneska v mnohých odvětvích, zejména v průmyslových odvětvích, nerozhodují lidé ale technologie, takže ty technologie mohou být tím hlavním hybatelem a ti lidé jsou jenom vlastně bych řekl takovými těmi vyhledávači toho lepšího prostředí, a pak řada lidí není ochotná se třeba pohybovat za pracovní příležitostí. To vidíme i u nás, takže v tomhle pohledu asi ten rozdíl s tím východním Německem bude, on ostatně rozdíl mezi východní Evropou a západní Evropou je jinde, nemusíme se starat jenom, nebo bavit o východní části Německa tehdejšího, ale my ty rozdíly vidíme i u nás, v Polsku a na Slovensku, že pořád ta úroveň není taková, jako je v Německu, není taková v produktivitě práce, není v tom národním bohatství tak vysoká, ani v životní úrovni. Doháníme, ale konvergujeme, jak se odborně říká, nebo máme tendenci ke konvergenci, existují konvergenční programy, ale pořád ten rozdíl tam je, a dokonce se teď uvádí, že byť Německo má malinko problémy samo se sebou, tak se uvádí, že se ten rozdíl v produktivitě práce už přestal snižovat teď trošku, takže furt jsme někde mezi 85-90 % produktivity těch řekněme nejvyspělejších zemí Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak si vysvětlit fakt, není to žádné tajemství, že většinu těch ekonomických elit dodnes tvoří, i na území bývalé NDR lidé, kteří se narodili, pocházejí z bývalého západního Německa.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Tak asi je to zase o pohybu lidí, kteří přijdou, kteří hledají svoje možnosti někde jinde. Také je to o tom, jaké vzdělání ti lidé mají, jaké vzdělání kde získali, to určitě nějakým způsobem, z tohoto pohledu těch 30 let není tak ještě dlouhá doba, ta generace, která byla takovou tou hlavní silou, to znamená tehdejších třicátníků, čtyřicátníků, dneska šedesátníků, sedmdesátníků, stále aktivních je, spíš bych se, asi by mě zajímalo, jak se k tomuto postaví ta přicházející generace, protože tato generace, která vlastně byla u zrodu, spojení těch dvou německých států, která vlastně na své kůži prožila tu poměrně těžkou dobu, protože uvědomme si, že třeba v NDR bylo přes 95 % ve státním vlastnictví, jenom 3-4 %, už tenkrát existovalo takové drobné podnikání v NDR, ale třeba i ta změna vlastnických vztahů, která samozřejmě probíhala úplně jinak než u nás, protože tím, že se asimilovaly ty dva státy k sobě, tak samozřejmě měla úplně jiný charakter, tak tohle všechno asi muselo sehrát roli a ještě si myslím, že nějakou dobu hrát bude, ti lidé ještě nejsou dneska v tak vysokém věku, aby si mnoho nepamatovali a odstranili některé své stereotypy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká ekonom a statistik Richard Hindls. Existovala, pane profesore, alternativa k cestě, na kterou se střední a východní Evropa vydala po roce 1989 od státně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství, k privatizaci. Třeba Poláci měli přece jenom odlišný model.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Asi moc alternativ neexistovalo, pokud vůbec nějaká alternativa existovala, protože ten rozpad toho impéria, to nebyla jen otázka vlastnických vztahů, ale také otázka řekněme vybudování těch dílčích hospodářských dodavatelských vztahů uvnitř té země, když jsme se před chvilinkou bavili, jak to bylo mezi východem a západem v Německu, tak to spojení vlastně, a ten přechod vlastnictví státního do soukromých rukou, samozřejmě narušil celou řadu vazeb v ekonomice, a s tím se také to Německo, to celé to Německo, to spojené Německo, muselo vyrovnat. Ty cesty, čili alternativ moc asi nebylo, ty cesty se samozřejmě lišily, Vy jste zmínila Polsko. Polsko zvolilo takovou cestu bych řekl, nejbližších směrem k akciovým trhům. Poláci se pokoušeli svoje podniky prodávat prostřednictvím burzy, čili kotovali je, měli tendenci prostě prodat a rozprodat akcie, udělali to s několika desítkami největších podniků v Polsku, ne všechno se povedlo, uvádí se, podle tržeb, ze sedmi největších států v Polsku se podařilo přes akciový trh prodat pouze jednu firmu. U nás tohleto vůbec takhle neprobíhalo, můžeme se podívat i do Maďarska třeba, Maďarsko zase mělo spíš tendenci k přímému prodeji. V čem se ty země ale lišily bylo pojetí směnitelnosti koruny, nebo směnitelnosti té národní měny. My jsme poměrně brzo, v polovině 90. let, přistoupili ke směnitelnosti, možná příliš rychle trošku, Poláci a Maďaři touhle cestou nešli, ale přesto také měli velmi odlišný vývoj, Maďarsko se dostalo do těžké krize forintů, v podstatě tam už byl ohrožený bankovní sektor, nafixovalo si své dluhy na mezinárodní měny, to ho stálo spoustu peněz. U Poláků je potřeba říci, a tím neříkám, jestli to byla cesta lepší nebo alternativní nebo jiná, ale Polsko bylo prakticky jedinou zemí, která nepocítila, aspoň numericky, z hlediska růstu hrubého domácího produktu, tu těžkou krizi v roce 2008-2009. Poláci byli tuším jedinou evropskou zemí, která neměla záporné tempo růstu. My jsme měli skoro mínus 5 procent, o mnoho lépe na tom nebylo ani Německo, které ta hypoteční krize zasáhla velmi těžce. Polsko samozřejmě zasáhla také, ale z hlediska řekněme vyjádření v národních účtech to tak nebylo jako u nás, nebo v Německu, nebo na Slovensku, na Slovensku to bylo ještě o něco horší, tak z tohoto pohledu asi, když se ptáte na alternativu, tak ji moc nevidím, ale tu cestu přechodu změny vlastnických poměrů, a samozřejmě i provázenou změnou politického systému, tak to samozřejmě od počátku, tak asi ty cesty byly různé, a těžko dneska říct, co bylo lepší, to bude ještě desítky let předmětem sporů ekonomů a historiků a právníků a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná také sociologů, když se podíváme na sociální politiku, která doprovázela ty revoluční změny.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Víte, ono ty výchozí podmínky také nebyly stejné. My jsme tvořili na první pohled jakoby homogenní blok, nezapomeňme, že ještě bylo Bulharsko, Rumunsko prostě a další země tady toho, samozřejmě, dneska ty části bývalého Sovětského svazu, ale ty podmínky byly také různé, protože v Polsku už se přece jen podnikalo, tam už taková ta expanze. Expanze je teď možná velmi silné slovo, ale přece jen ten, ta cesta k podnikání byla v Polsku otevřenější, Polsko bylo, dá-li se tady vůbec použít slovo liberálnější než my, tak v určitém ohledu, v těch ekonomických prvcích, bylo liberálnější, bylo i revolučnější, vzpomeňme na počátek 80. let, v Polsku Lech Walesa a podobně, tak solidarita a tak, tak ty podmínky nebyly stejné. Nebyly stejné ani v NDR, protože NDR přece jenom byla považována za nejvyspělejší stát toho východního bloku, protože ten východní blok měl snahu těm východním Němcům tak jakoby přilepšit trošku, čili k nim se trošku nahlíželo jinak, protože to srovnání tam bylo, řada východních Němců měla příbuzné v západním Německu, byli v komunikaci, i když neměli možnost třeba tolik cestovat, ale tak tam byla taková snaha to NDR mít tak jakoby na špici trošku, přesto jsem říkal, že už tam nějaké 2, 3, 4 % soukromého sektoru byl, to především maloobchod nebo nějaká malá řemesla existoval, tak ty podmínky nebyly stejné. No a potom, když došlo k tomu rozepnutí té obruče, nebo uvolnění těch vztahů, no tak samozřejmě každá země šla trošku jinou cestou a také musela přihlédnout ke svým kulturním a sociálním zvyklostem, to je přirozené. Na druhé straně je potřeba říci, že ty země byly kultivované, to určitě Německo východní, my, Maďaři, Slovensko, když se potom oddělilo, tak to byly země zase svým způsobem kultivované.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dostáváme se do čtvrtého postkomunistického desetiletí. O co v něm půjde, pane Hindlsi?

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
No, tak já bych řekl, že možná trošku víc o politiku než o ekonomiku. V ekonomice už nějaká pravidla nastavena jsou, existuje poměrně silná tendence propojování jakkoli se Evropská unie všelijak potýká sama se sebou a i se Spojenými státy a s Čínou a podobně, tak se mi přece jenom zdá, že se mění trošku politický profil v těch zemích, dostávají se k moci často populistické strany, nebo velmi extrémně orientované strany, máme problém s migrací. Z tohoto pohledu si myslím, že spíš těch následujících deset let bude otázkou toho uspořádání, vnitřního uspořádání těch politických systémů v jednotlivých zemích. Vidíme to všude, jak jsou napínavé ty volby, tak včera se volilo, předevčírem, ve Španělsku, výsledek je velmi nejasný. Británie, přitom ekonomická situace Španělska se přece jenom zlepšuje. Británie rozhodně netrpí žádnými velkými hospodářskými problémy, přesto její situace je velmi, velmi složitá. Když se podíváme na řadu dalších zemí, čekají nás volby na Slovensku, čekají nás volby v Německu, tam si myslím že se bude odehrávat to, co bude ovlivňovat těch následujících deset let. Co se týká ekonomiky, na co se možná ptáte, tak tam si myslím, že ekonomika si pojede tou svojí řekněme vlnovkou. Teď se jakoby hovoří trošku o zpomalení výkonu ekonomiky, tak za těch deset let určitě zase bude období, kdy budeme hovořit o zlepšeném výkonu jednotlivých ekonomik, i Evropské unie jako celku, ale nemyslím si, že by ta ekonomická část byla tím hlavním hybatelem řekněme tohoto společenského klimatu v těch jednotlivých zemích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byť jak jste sám řekl, pane profesore, nelze oddělit ekonomiku od politiky.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Tohle určitě ne, navíc každá ekonomie i politická záležitost, existuje pojem hospodářské politiky, politické ekonomie a to jde ruku v ruce, každé rozhodnutí hospodářství je v podstatě rozhodnutím politickým.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Každopádně aktuální nezaměstnanost v České republice je na historickém dnu, dosáhla 2,6 %. Teď už jen poroste, předpovídají analytici, a česká minimální mzda je ve střední Evropě stále nejnižší.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
No, tak pokud jde o tu nezaměstnanost, my trůníme, my jsme vlastně na prvním místě, a když se bavíme teď dneska hodně o Německu, tak Německo na tom není o mnoho hůře, jestli si dobře pamatuji, tak v září mělo 3 nebo 3,1 % míru nezaměstnanosti, tak na tom není tak nějak zase. A to Německo je vlastně v období jakoby blížící se recese.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to pamatujeme před několika lety třeba téměř až 12 %.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
A to tak bylo, bylo to i před těmi 10 lety všechno úplně jinak, Německo si navíc velmi hlídá svoje veřejné finance, Německo se, to kritérium, které je 60 % dluhu by se nemělo překročit, jedno z kritérií Maastrichtu, tak Německo se k němu začalo přibližovat z nějakých 80 % se už dostalo k 60 %, nejsem si jist, jestli už není pod nimi. Čili začalo plnit tohleto kritérium, protože už tři nebo čtyři roky po sobě mělo vyrovnaný nebo dokonce přebytkový rozpočet, teď se v Německu začíná hodně hovořit o tom, že by bylo možná dobře připustit určitý deficit, aby se povzbudila investiční činnost v ochabující ekonomice Německa, ekonomika je dneska velmi sžírána těmi problémy mezi Čínou a Spojenými státy, protože to jsou dva největší obchodní partneři Německa, dokonce Čína je větším obchodním partnerem než Spojené státy, ale zase z pohledu našeho ani my na tom nejsme špatně, my jsme na třetím, možná čtvrtém místě, z hlediska dluhu jsme někde na 30 %, to je numericky dvakrát lepší výsledek než má Německo, tak v něčem jsme velmi podobní, Německo je náš největší partner, my jsme pro ně desátý největší partner v obchodě, ve výměně zboží a služeb, tak asi řada věcí bude společných a i možná tak historicky, jakkoli jsme s Němci neměli vždy ideální vztahy, tak i historicky jsme si velmi v něčem podobní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale asi je to, Spolková republika Německo, jedna z hlavních zemí, možná ta nejdůležitější nebo nejklíčovější, která vlastně staletí ovlivňovala také dění u nás.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
No nepochybně, tak Německo je dneska čtvrtou, tuším, že čtvrtou největší ekonomikou na světě, je největší ekonomikou v Evropě, jenom třeba zase pro srovnání, aby si posluchači udělali určitou představu, Německo je náš největší obchodní partner, a výměna s Německem je 4-krát nebo skoro 5-krát větší než se Slovenskem, což je náš jakoby bratrsko sesterský partner, ale ta výměna zboží, jako s velkou ekonomikou, je 4-krát až 5-krát větší než se Slovenskem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kdybychom porovnali, pane Hindlsi, minimální mzdu v Německu a v České republice. Co si koupíme my a co si koupí Němec?

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Tohle porovnání je vždycky velmi ošidné, můžeme se podívat, jak vysoká je třeba minimální mzda ve Švýcarsku, dosahuje v řádu desítek tisíc, v přepočtu na korunu, v řádu desítek tisíc korun. Ono vždycky záleží na cenové hladině, u nás se minimální mzda neměnila několik let v podstatě, nebo velmi málo, stejně jako životní minimum, dala se do pohybu až teď, je předmětem ostrých politických debat, pochopitelně, ale odpovídá to tomu, že přece jen ani naše celková životní úroveň, produktivita práce, výkon ekonomiky, nejsou na úrovni Švýcarska, na úrovni Německa, na úrovni Francie, ani třeba dneska tolik zmiňované Británie, tak samozřejmě ty rozdíly se přenáší i sem a mohli bychom se bavit o rozdělení mezd, jak vypadají, nejde o to, kolik je průměrná mzda, ale jak vypadá rozdělení mezd, okolo medianu, okolo třeba 9. decilu, to znamená 10 % nejlépe placených, a tohle všechno se potom promítá do těch konstant, jakými jsou minimální mzda, životní minimum, existenční minimum a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdybychom se podívali na alespoň čtyři faktory. Možná jsou to i ty hlavní. Konkurenceschopnost, zadluženost státu, zaměstnanost a sociální nerovnost. Jaká je bilance po těch 30 letech?

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
No, v konkurenceschopnosti, možná se o tom ještě někdy v budoucnu pobavíme o posledním žebříčku, které vydalo Světové ekonomické fórum, jsme nepatrně klesli, jsme 32. na světě, ne v Evropě, na světě, tomu poklesu bych tolik nepřisuzoval význam, ale spíš je to otázka toho, jak jsme schopni implementovat moderní technologie i digitální svět a podobně, a v tomhletom je určité naše zaostávání, jinak třeba si nemyslím, že by naše pracovní síla byla vůbec o cosi horší, lidé jsou u nás velmi vzdělaní, velmi šikovní, takže v tom to úplně nebude, pokud jde o ty základní další ukazatele, tak tam jsme dneska na tom my velmi dobře, v podstatě, jako je nezaměstnanost, jako je inflace třeba, tam jsme v řadě věcí na tom lépe než ten ostatní evropský prostor, pokud jde o sociální jistoty, tak samozřejmě, my jsme relativně dobře vybaveni sociálními jistotami, to zase, dobře, pereme se o to, jaký má být náhradový poměr na důchody, jestli, z čeho se ty důchody budou platit a tak, ale zase si nemyslím, že my bychom byli nějakou zemí, která by trpěla obrovskými sociálními problémy, nejsme Švédsko, nejsme Dánsko, ale myslím, že se v tomhletom můžeme poměřovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, Richard Hindls. Děkuji za Váš čas i Vaše názory.

Richard HINDLS, ekonom, statistik a profesor:
Děkuji také a hezký den přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A já zvu na zítřejší Jak to vidí, mým hostem bude Břetislav Tureček. No a připomínám, pokud by jste se rádi zúčastnili našeho živého vysílání pořadu Jak to vidí, tuto neděli z Knihovny Václava Havla, nezapomeňte se registrovat zdarma na webu www.vaclavhavel.cz. Zita Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.