Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 11. října 2022

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls. Pane profesore, dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Děkuju, dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Probereme zejména nové laureáty Nobelovy ceny za ekonomii, která ve skutečnosti vlastně Nobelovou cenou není a posvítíme si na čerstvou prognózu, no čerstvou, prognózu České národní banky. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Švédská královská Akademie věd oznámila nositele Nobelovy ceny za ekonomii. Získali Ben Bernanky, Douglas Diamond a Philipe Dybvig za výzkum na téma bank a finančních krizí. Pozorný posluchač si všiml, že tato cena není vyhlašována v Oslu jako ostatní, protože fakticky to, jak už jsem řekl, Nobelovka není.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Skutečně není, protože vlastně na, u jejího zrodu stála švédská národní nebo švédská říšská banka, která ji na počest svého 300. výročí založení vytvořila a svěřila ji do péče královská Akademie věd švédské, která vlastně rozhoduje o těch nobelistech. Nobel sám o sobě nikdy nedefinoval tuhle tu cenu. On definoval ty ostatní, které známe, cenu za ekonomii nikdy nedefinoval, ale ona tak v žargonu získala název, protože je to od těch severských zemí. Získala název tedy Nobelova cena. Je zajímavé sledovat její vývoj a také obsah toho, co, co ti lidé zkoumají, protože.

Vladimír KROC, moderátor
Možná bychom měli připomenout, že od roku 1968, tak poprvé to bylo v roce 69.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
69 jasně, ti lidé, těch novel nobelistů je nebo těch cen bylo vlastně uděleno kolik 3 nebo 54, když to spočítáme od toho roku. Zajímavé je to, řádově jsou to nějakých 80 90 lidí, protože teď v poslední době se často dává do trojici nebo dvojici. Samozřejmě byli i individualisté. Zajímavé je sledovat ten vývoj od těch šedesátých nebo konce šedesátých let, protože tím, jak byla ta celá nová, tak bylo spoustu lidí, komu by se jí, komu by se ta cena měla dát zejména po skončení druhé světové války, kteří vytvářeli vlastně takové to nové ovzduší v ekonomii. Převažují dominantně Američané, to je zajímavé, že Amerika je.

Vladimír KROC, moderátor
/souzvuk zvuků/ vysvětlení.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
No, já proto mám dvě vysvětlení, jedno vysvětlení je to, že Amerika je skutečně ekonomická velmoc a za celou tu dobu vždycky byla, tak pochopitelně řada těch nápadů vzniká tam a pak se také třeba některé z nich realizují, tak pochopitelně se tohle to dostane potom rychleji do veřejnosti. Druhá věc je také, přece jenom jsou to rodilí mluvčí, protože, když se podíváme na ten zbytek těch, kteří tu cenu dostali, tak často jsou to třeba Indové nebo, nebo Australani a tak Kanaďané a podobně. Já si myslím, že v těch společenských vědách i ten jazyk hraje větší roli než třeba v přírodních vědách a přece jen jejich možnost víc publikovat ve Spojených státech, jsou tam špičkové časopisy. Jezdit na ty nejprestižnější konference asi vede k tomu, že plus ta ekonomická síla Spojených států vede k tomu, že jsou to tito lidé. Zajímavé je, dívat se na obsah. Ten je velmi pestrý, většinou jsou to, nebo velmi často jsou to modeláři. Ostatně třeba pan Dybvig nebo Diamond jsou také modeláři. Existuje jejich takzvaný model Diamond-Dybvigův model chování bank a střadatelů nebo zákazníků, vám klientů. Často se objevují nejrůznější modely, u kterých potom už není tak úplně jasné, jak fungují v originále. Ono přece jenom v ekonomii to modelování je velmi obtížné. Dokonce se říká takový bonmot, že z těch modelů funguje asi polovina. Potom dobře v reálné ekonomické pracovnice neví která. A druhá věc je také to, že existují některé takové pilíře, jako je třeba národní účetnictví. To je to, co se vlastně, který pomocí nebo statistický model pomocí, kterou se konstruuje hrubý domácí produkt. Vyjde na konečnou spotřebu domácností a podobně. A tam jsou také myslím 4 lidé, kteří dostali Nobelovu cenu už v těch počátcích, protože vlastně ten systém, na kterém dneska zkoumání ekonomiky a výkonu z ekonomiky stojí, vytvořili. Tito pánové, kteří tam teďko jsou, tak nevím, nakolik spolu spolupracují. Vím, že najdeme publikace, které se týkají především těch dvou posledně jmenovaný Diamonda s Dybvigem nad Vigem, kteří spolu píší a mají ten model, kteří se zajímají kolapsem, kolapsem bank a ranem na banku. Je zajímavé, že ty práce vznikly někdy v polovině osmdesátých let. Jsou velmi citované, což pro vědeckou komunitu je určitý signál a týkají se především toho, jak ty banky mohou dopadnout špatně, abych tak řekl.

Vladimír KROC, moderátor
/nesrozumitelné/ říci, že ten Ben Bernanke, tak to je Ben, které asi posluchačům je povědomé, protože on býval šéfem FEDu, tedy centrální banky Spojených států.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
V těch kritických letech on byl šéfem FEDu od 1. února 2006 do 31. ledna 2014. Já si to pamatuju přesně podle toho, protože já jsem přesně ve stejném období byl rektorem a si to podle dobře pamatuju.

Vladimír KROC, moderátor
Já jsem si říkal, to je paměť.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
No ne, protože takhle přesně bylo moje funkční období. On byl šéfem FEDu, teda předsedou rady guvernérů. FED je vlastně taková zvláštní instituce složená z 12 regionálních rezervních bank v těch jednotlivých státech. U něj už je ta věc samozřejmě trošku ošemetná, protože on vlastně zažil to období kolem roku 2008, kdy docházelo k pádu bank a všichni víme, co bylo /nesrozumitelné/ a jak se potom ta především hypoteční bublina přelila do Evropy. Tak on v té době šéfem toho FEDu byl. Pochopitelně možnosti těch centrálních bankéřů nejsou nekonečné, jsou limitované. A tak je ten problém toho, té hypoteční bubliny ten vznikl v roce 2008. Ten se táhnul už možná od roku 2000, 2001 a možná na něj působil i to, co se stalo v New Yorku 9. 11. září 2001 pád těch dvojčat, no.

Vladimír KROC, moderátor
A jemu jako šéfovi FEDu se podařilo prý tím, že chtěl zabránit nebo zachránit ty velké finanční domy.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Domy.

Vladimír KROC, moderátor
Tak, tak vlastně se mu podařilo za vleklé hospodářské krizi podobné ve třicátých letech. Souhlasíte s tím?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Souhlasím s tím, on se té krizi v třicátých let velmi věnovat. Jim právě věnoval některé ty svoje práce. A on nastoupil vlastně, když už jsem to tady říkal 1. února 2006 po Allan Greenspanovi, který vlastně zažil takovéto velké uvolnění měnové politiky ve Spojených státech, protože po, po dvojčatech, po pádu dvojčat, po atentátu v roce 2001 se v Americe vlastně rozhostil takovej ten slogan. On to tenkrát řekl Bush, běžte nakupovat, nakupujte víc. Ukažte, jak jsou Spojené státy silné, ten projev se dá někde dohledat. Byl na nás zákeřný, spáchán zákeřný čin prostě na Manhattanu. Běžte a nakupujte. Ta politika se velmi uvolnila, také to vedlo samozřejmě k růstu cen. A to zatím stál ten jeho předchůdce Greenspan a potom přišel vlastně Bernanke, který se snažil nějakým způsobem tohle to trošku upevnit. Tak on vlastně jakoby zdědil ten ekonomický růst, který vytvořil tu bublinu, která potom vlastně vedla k tomu pádu Lehman Brothers. Samozřejmě názory jsou na to různé, ale když se podíváme na takovou tu dějovou linku Spojených států od roku 2000 do nějakého roku 2008, tak skutečně ta Amerika prošla nějakým boomem a potom přišel ten pád, na který jsme doplatili my všichni nejenom Amerika ale Evropa, samozřejmě každý z nás, víme všichni nebo většina posluchačů si asi pamatuje, jak to v tom roce 2008, 9 byl.

Vladimír KROC, moderátor
Jsou ty poznatky z předchozích krizích použitelné třeba i po 100 letech, například právě pád bankovního systému byl podle Bena Bernankyho jednou z příčin, proč byla ta krize ve třicátých letech tak hluboká a dlouhodobá.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tohle je strašně těžká, ale strašně těžká otázka, protože v ekonomii platí taková zásada, že nic není 2×. Prostě to myšlení lidí a chování celých generací a společností těch lidí je velmi proměnlivé, velmi těžko se reguluje. Vlastně se říká, že každý je, každé ekonomické rozhodnutí nebo každý ekonomický pohyb je vlastně jakási objektivní výslednice subjektivních snad každého z nás, a proto, řekněme, virtuální nebo, nebo tvrdé kopírování toho, co jsme už jednou zkoušeli, úplně neplatí. Je pravda, že určité zákony ekonomie existují. Jejich uhýbání ovšem existuje také. To vlastně můžeme popsat historicky na mnoha, mnoha případech. Já si úplně nejsem jist, že se dají ty zkušenosti použít beze zbytku, to asi v žádném případě. Určité zkušenosti v ekonomii samozřejmě svoji roli hrají, ale každá ta, každý ten problém je, je sám o sobě novým. Tak, když se podíváme, už jsem tady zmínil rok 2008. Dobře bylo to nějak, jsem se tady o tom zmínil. Potom přišla taková ta marnotratnost finančního světa, rozpočtového světa, fiskální uvolněná, fiskální politika, která vedla k takovému tomu hazardu kolem let 2011, 12, 13. Pak přišel covid, tak jak se dá srovnat ekonomická krize způsobená covidem s krizí /nesrozumitelné/ a Spojených států nebo hypoteční bubliny, která vznikla ve Spojených státech. Pak jsme se z toho trošku otřepali ani moc ne a přišla válka na Ukrajině. Tak samozřejmě ty nástroje tam jsou, ale v těch těžkých dobách a v těch naprosto nepredikovatelné v dobách. Je to s nimi velmi obtížné. My teď máme problémy s rozpočtem, nejenom my, máme problémy s výkonem ekonomiky. Máme problémy s cenami, máme problémy s energiemi. To jsou věci, které v ekonomii už také byly. Cenový růst jsme zažili v devadesátých letech i vysoká inflace byla i po těch /nesrozumitelné/ kolem roku 2008-9. Ale nejde na to úplně uplatňovat stejné nástroje, protože každá ta situace je jiná. A to nechci hovořit o třicátých letech, kdy existovala úplně jiná, řekněme, technická, technická úroveň a technologická úroveň ekonomiky, úplně jiné rozložení světa. Dneska se díky sítím a globalizaci svět strašně zmenšil. To se vůbec nedáte, vlastně 90 let od, od té velké hospodářské krize. Tak myslím si, že určité rysy, když bych měl odpověď na tu vaši otázku, se asi zkopírovat dají, ale úplně všechno asi ne.

Vladimír KROC, moderátor
Podle Nobelova výboru trojice ekonomů teď cituji, významně zlepšilo to, jak chápeme úlohu bank v ekonomice, zejména během finančních krizí a také způsoby regulace finančních trhů. Já měl pocit, že banky jsou často těch krizí příčinou.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
No, oboje je pravda. Když se vlastně postavíme takový velmi jednoduchý, takovou úsečku nebo přímku velmi jednoduchý obrazec na jedné straně stát a jeho regulatorní zásahy, proti kterým řada lidí má výhrady, ale zase celá řada jiných lidí říká, že bez tohoto nejde. Potom je ten velký finanční svět, který má také ale omezené možnosti. A na tom konci nebo začátku, to je těžko říct toho řetězce stojí firmy, domácnosti, lidé, kteří produkují, lidé kteří spotřebovávají, lidé, kteří investují lidé, kteří těch investic využívají a podobně. A v tom středu jsou jaksi ty banky, kumuluje se tam obrovské množství peněz. Oni mají svoje nástroje, jak třeba ovlivňovat téměř zejména měnovou politiku. Ty nástroje jsou také omezené, to vidíme teďko, jak se velmi těžko vlastně třeba zacíluje inflace, která je vysoká, není vysoká jenom u nás, i když u nás je extrémně vysoká. Tak jak ty banky mají jenom velmi omezené možnosti, jak s tím něco udělat. Ale jsou středem jakéhosi, takovým středobodem, protože stát nemůže řídit všechno a dokonce v některých zemích toho ani moc neřídí. My obyčejní lidé vlastně také nemůžeme nic moc dělat, můžeme jenom čekat a pak je ta velká skupina podnikatelů, lidé, kteří investují svoje peníze. Lidé, kteří podnikají a kolem toho se vlastně všechno točí kolem těch bank. Takže je to velmi obtížné. Každá chyba v těch bankách může být velmi problematická. To jsme nakonec zažili v devadesátých letech. Ostatně ti dva posledně jmenovaný pánové Dybvig a Diamond psali někdy, jak už jsem tady říkal v polovině osmdesátých let o tom, co je ran na banku. Co je, co je pár těch bank, co je pojištění vkladů. To se právě datuje z těch osmdesátých let. Víme všichni, jak to teď je. No a vlastně nás to potkalo v druhé polovině devadesátých let, kdy nám tady banky padaly. Kdy, kdy byla ran na banku, kdy lidé se dožadovali svých úspor prostě a podobně. A to všechno se v těch pracích objevuje, ale bohužel se to také objevuje v reálné ekonomické praxi.

Vladimír KROC, moderátor
A do jaké míry tedy ten oceněný výzkum potvrzuje, že je potřeba banky přísně regulovat?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Já myslím, že tohle asi důležité je, protože jak, když jsem označil banky za jakýsi středobod, možná i spojovací můstek mezi tou soukromou sférou a domácnostmi na jedné straně a státem, protože si tam nosíme svoje peníze nebo si tam půjčujeme na, na úvěry na hypotéku a podobně. Tak myslím si, že ty práce významné jsou, protože také jsou velmi citované. Já jsem se na to díval některé práce právě kolem toho modelu těch dvou pánů mají desetitisíce citací. To znamená, že se skutečně prorostly nejenom do toho vědeckého světa, ale i do té reálné ekonomiky, která existuje. Nechat padnout banku, je vždycky obrovský problém. Já jsem kdysi byl v Argentině, kde byla měsíční inflace kolem 130 %. To bylo počátkem tohohle tisíciletí a na hlavních ulicích Buenos Aires ještě byly zatlučené výlohy bank, protože lidé při těch vysokých a pádu vlastně tam téměř došlo ke státnímu bankrotu. V Argentině se dožadovali svých peněz, tak jakékoliv rozkolísání bank může vést velmi k těžkým sociálním nepokojům, k těžkému ohrožení ekonomiky. A právě ty jejich práce ukazují na to, jak by se mělo, nebo nemělo v těch situacích postupovat. Třeba oni velkou pozornost věnují tomu modelu, jak se chovají střadatelé, jak by měli být pojištění jejich vlády a podobně. Na druhé straně, když z toho vyndáme pana /nesrozumitelné/, tak ta jeho role kolem roku 2008 /nesrozumitelné/ Brothers je, asi bude vždycky předmětem debat, protože, přestože měl limitované možnosti, tak ve Spojených státech došlo k tomu, k čemu došlo a ona nepadla jenom /nesrozumitelné/, padlo mnoho dalších finančních institucí. Tak asi vždycky ekonomové na tohle to budou mít velmi rozdílný názor. A když jsem na začátku debaty říkal, že se snadnějc udělovala ta Nobelova cena zpočátku po těch, po tom roce 69, kdy vlastně bylo spoustu významných a slavných jmen, kteří pro tuto ekonomii něco udělali. Dnes už je to trošku horší, protože ta ekonomie je mnohem pestřejší, než byla tenkrát a někdy se ty názory na to, kdo to má dostat, nebo kdo je dobrý, opravdu mohou hodně lišit.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je prof. Richard Hindls. Česká národní banka na svém druhém měnově politickém jednání v novém složení ponechala úrokové sazby beze změny. Základní úroková sazba tedy zůstává, jak víme 7 %, což je nejvýš od roku 1999. Je to dobře?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tak asi je dobře, že v téhle té situaci zůstala ta sazba nezměněna, už byla nezměněna 2× vlastně před létem a teďko znovu. Teď je 8,47 škoda, že teď není 9,07, protože už bychom znali inflaci. Teď jsme v říjnu, čili zářivou inflaci, kterou za 16 minut vyhlásí Český statistický úřad. Mě by to samozřejmě velmi zajímalo. Ukáže, podle mě se ukáže, že ta inflace začala stagnovat, ale stanguje na strašně vysoké úrovni. Tohle asi dobře odhadla i Česká národní banka, která se rozhodla vlastně tu úrokovou sazbu nebo ty 3 úrokové sazbě ponechat, ale současně zdvihla prst a říká, pokud by ty inflační tlaky pokračovaly a pokud by třeba nějakým výrazným způsobem se prohluboval deficit státního rozpočtu, což v tuhle chvíli vyloučit nelze, tak není vyloučeno, že banka na tom dalším zasedání bude muset zasáhnout proti těmto tendencím a nějakým způsobem, nějakým způsobem rozhodnout o vyšších sazba. Protože ta rozpočtová politika, která je teď velmi problematická, velmi složitá, může vést k tomu, že se inflaci nepodaří tak zkrotit, jak bychom si všichni představovali. A potom přijdete ten nástroj zvýšení úrokových sazeb, ale to už bych se pouštěl příliš do odborné debaty. Tak to bych nerad. Spíš bych řekl, že asi toto rozhodnutí každý nebo víceméně každý očekával, že, že se úrokové sazby nezmění. Škoda, že není 9 hodin a 2 minuty.

Vladimír KROC, moderátor
Tak, nevím jestli si to dobře vybavuju, ale Česká národní banka odhaduje, že vlastně za 2 roky by se mohla inflace dostat zase na, do toho, do toho cílového pásma. To znamená mezi 2-3 %. Je to reálné podle vás?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
No, tak pokud tomu takhle přistupujete, tak asi to reálné je, protože vychází z toho současného stavu, vychází z něčeho, čemu se odborně říká se /nesrozumitelné/. Že budoucí naváže na minulé za jinak nezměných okolností nebo přibližně nezměnných okolnosti. To je problém všech ekonomických prognóz a všech ekonomických projektů. Jak to skutečně bude velmi těžko říct, tohle si banka uvědomuje. Ona samozřejmě tu svoji a nejde jenom o Českou národní banku. Ona samozřejmě zpřesňuje tu svojí prognózu, ona ji vytváří několikrát do roka. Vedle toho je prognóza ministerstva financí a ve světě vidíme prognózy evropských institucí, amerických institucí. Je to velmi obtížné, pokud vychází z toho, že se ta situace, já to teď řeknu možná úplně natvrdo, už nebude dál zhoršovat. Tak by tyhle ty parametry mohly asi fungovat v těch letech toho střednědobého výhledu do 23, příští rok 24, 25. Problém, otázka je, co se bude ještě dít. Nevíme, co bude, jak bude vypadat východ Evropy, Ukrajina, Rusko, to vůbec nevíme. Ty ceny energií byly vysoké už před konfliktem na Ukrajině, takže už před rokem se vlastně nějakým způsobem o těchhle věcech začlo hovořit. Furt tady ještě máme covid, už ne asi v té dominantní podobě, jak tomu bylo před dvěma lety, ale také nikdo neví. Tak asi ta prognóza je reálná. Pokud by se nestalo něco zásadního, a to v tuhle chvíli vůbec nikdo neví.

Vladimír KROC, moderátor
Česká národní banka bezprostředně po zasedání 29. září výrazně intervenovala na trhu, koruna posílila pod 24,50 eur za korunu. Jak píše /nesrozumitelné/, jak píše server Kurzy.cz podle vývoje bankovní likvidity mohlo jít o intervence v hodnotě blízké dvěma miliardám eur, jaký to podle vás mohlo mít důvod?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tak ten důvod je poměrně jednoduchý, složitější už je to uspořádání. Ten důvod je posílit korunu, protože my jsme hodně závislý na dovozech. To znamená spoustu věcí musíme platit, dovážíme se zejména suroviny, o co se teď tady také trošku bavíme nebo podvědomě bavíme. V této situaci vlastně ten drahý dovoz by dál zvyšoval inflaci. Banka proti tomu má nástroj, má jakýsi polštář, kteří si, který si vytvořila před těma asi sedmi, osmi lety, kdy intervenovala proti koruně, kdy ji oslabovala a měla, vlastně vytvořila si nějaký polštář, který v přepočtu na české koruny představuje asi polovinu hrubého domácího produktu. Ona z něj v tuhle tu chvíli vyčerpala už možná pětinu, možná ještě o něco víc. Ten problém je nesymetrický. V uvozovkách korun si můžete natisknout kolik chcete, ale pouštět eura můžete jenom ty, která máte. A to se v současné děje. Cílem té banky nebo cílem toho rozhodnutí je posílit korunu tak, aby se nám zlevnily dovozy. Samozřejmě zdraží to vývozy, takže to je, ono je to, zase je to nesymetrický problém. Zdražit nebo zlevnit vývoz, dovozy znamená zlevnit trošku situaci na našem trhu a tím omezovat korunu. Jim se skutečně a naše, naše výdaje, naší inflaci. Jim se skutečně daří udržet těch 24,50 nebo něco, ale přirozená tendence, jako když vám auto táhne třeba doprava, tak furt ten volant musíte postrkovat. Tak to je trošku podobná situace, protože ta koruna v těchto rozbouřených dobách je spíš slabou měnu a měla by tendenci oslabovat. Tohle to dělá banka asi dobře, ale dělá to vlastně takovým, tak uměle držíte ten volant trošku. Jak dlouho to vydrží, záleží zase na tom, co se bude dít kolem nás, pokud se ta situace neuklidní, tak do nekonečnosti s tímhle banka praktikovat nemůže.

Vladimír KROC, moderátor
Ministr financí Zbyněk Stanjura za ODS označil vládou přepracovaný návrh státní rozpočtu se schodkem bezmála 300 miliard korun za rozpočet krizový, solidární a válečný. Souhlasíte s ním?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Mně se moc nelíbí to slovo válečný, protože to je trošku, bych řekl jako zlehčování toho slova, kdyby tady skutečně byla válka, tak bychom asi na tom byli všichni psychicky daleko hůř. Ale dobře nechme nechme ta slovíčka. Ten problém je v tom, že on ten rozpočet je teď v nějaké první fázi, myslím, že koncem listopadu bude potom do toho schvalování. Ještě neprošel žádným kolem žádným čtením. Určitě poslanci do toho vloží spoustu dalších nápadů, jak s tím naložit. Už jsme viděli, jak se prudce vlastně novelizuje schodech státního rozpočtu za letošní rok, který už je někde na 370 nebo plánován je na 370 miliard. Těch, ten současný schodek není úplně podložen zase tou, tou, řekněme, příjmovou stranou, že počítá s některými příjmy kolem energií, možná i kolem bank, které v tuhle chvíli nejsou jisté. A pokud nejsou dokonce ani zákonným způsobem stanovené, pokud k tomu dojde, není jisté, jak ty jednotlivé instituce, kterých se ta daň nadměrného zisku nebo ta nečekaná daň, jak se k ní zachovají, takže je to velmi těžké predikovat, zejména na té příjmové straně je hodně otazníků, takže to číslo 295 miliard je v tuhle chvíli plné otazníků. Na té výdajové straně jsme vázáni nějakých z 75 možná 80 % povinnými výdaji mandatorními výdaje, důchody, platy státních zaměstnanců, lékaři, učitelé, bezpečnostní složky, ministerstva. S tím se toho moc udělat nedá. Já si myslím, že ještě kolem toho čísla 295 bude docela ještě šrumec, si myslím, jak ve sněmovně, tak potom v realitě toho roku 23.

Vladimír KROC, moderátor
A jak zatíží rozpočet zastropování cen energií?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tak samozřejmě zastropování něco stojí, všechno něco stojí. Stojí něco to, co se teďko přidává do toho úsporného tarifu. Stojí něco to, co nás bude stát zastropování. Je tady příspěvek pro asi milion domácností na, na děti Jana a na jejich hospodaření. Tohle je všechno strašně těžká věc, protože je to asi v tuhle chvíli některá opatření nutná jsou, zejména to zastropování. Asi věc teď se nebavme o tom, kde jsme zastropovali my a kde zastropovali jiné země. Tahle opatření nutná asi jsou. Otázka druhé strany, jak se na to bude tvářit příjmová stránka rozpočtu. V současné době jsou některé nerovnováhy, které asi v tuhle chvíli být nemusely. Nejsou to velké položky, ale můžeme se bavit o tom, že se zase zachovalo vlastně odečtení spotřební daně u nafty, že dochází ke zvýšení limitu, promítnou registraci DPH, že se změnily, upravil se daňový paušál pro odvody těch, kteří mají, nebo mohou používat daňový paušál. To jsou všechno úpravy, které oslabují tu přímou stránku rozpočtu. Jak to bude s těmi vin folt, tak s těmi mimořádnými daněmi, to v tuhle chvíli asi nikdo neví. Jednak nic není ještě vlastně schváleno a jednak nevím, jak jsem říkal před chvílí, jak se ty instituce budou chovat.

Vladimír KROC, moderátor
Jestli můžeme jenom stručně, jak se díváte na to, že podle představ vlády by měly být rozpočty i v dalších dvou letech, podle vlády podobně schodkové.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
To je otázka, to jsou dvě věci. Jedna věc je, jak působí vlastně ten současný stav na to, jak se rychle dokážeme nějakým způsobem přes tohle to dostat. Je logické, že ten schodek nejde snížit ze dne na den. Dá ty roky toho střednědobého výhledu 2024, 25 příliš optimistické nejsou. Druhá věc je, zda existuje, tam zase jsem optimistický já. Nějaká konsolidační strategii, pomocí které by dlouhodobě vedla vláda nebo, řekněme, současný politický establishment k tomu, abychom nenarazili na tu dluhovou brzdu, která se nám rychle blíží. A to teď do toho nechci tahat důchodovou reformu, na které se nepracuje vůbec prakticky a přitom naše populace stárne. Takže my nemáme připraveny věci kolem důchodů, ale vesele si stárneme dál a budeme stárnout. Takže z tohohle pohledu spíš než ta čísla mě zajímá, kdy bude nastolena nějaká konsolidační strategie. Ostatně zákon ji ukládá nejenom nám, to není jenom u nás. Kdy se dostaneme k nějakému řešení a bohužel se domnívám, že dlouhodobě, když se ptáte na nebo střednědobě, když se ptáte na tu věc do budoucna, tak si myslím, že to bez úpravy daní nepůjde, a to možná všech.

Vladimír KROC, moderátor
To byl v pořadu Jak to vidí emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls. Pane profesore, děkuju, na shledanou.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Taky děkuju, hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.