Přepis: Jak to vidí Petr Robejšek - 11. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je pan Petr Robejšek. Politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky. Já vás u nás vítám, dobrý den.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Dobrý den, paní Senková. Dobrý den posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu se dala do pohybu povolební jednání. Vítězné CDU Angely Merkelové sice triumfovala, ale zůstává svým způsobem zatím osamělá. Jak to vidíte?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
To je docela zvláštní vítězství, které získala, protože jí chybí k absolutní většině 5 hlasů a těch 5 hlasů teďko musí nějakým způsobem obstarat a pravděpodobně nebo skoro jistě za ně musí zaplatit mnohem víc než by reálně stály v tom politickém rozdělení. Zejména proto, že oba její potenciální koaliční partneři, vlastně je to jenom jeden, ani ne tak zelení, jako sociální demokracie, si chtějí nechat vstup do velké koalice draze zaplatit. Z různých důvodů. A pro sociální demokracii je ten hlavní důvod to, že ta předchozí velká koalice ve stejném obsazení byla pro sociální demokraty nechci říci přímo zničující, ale poměrně velmi neúspěšná, to nechtějí opakovat. Já si myslím, že nakonec k velké koalici dojde, protože je poměrně nepravděpodobné, že by se významní političtí aktéři v Německu rozhodli pro nové volby. To by byla v kontextu té německé politické kultury tak trošku blamáž pro všechny. Něco, co se v zemi s demokratickou tradicí několik desetiletí se prostě nedělá a nestává. Není to vyloučené, ale není to pravděpodobné. To znamená, že sociální demokracie pravděpodobně bude tím koaličním partnerem, ale když se bude chovat chytře, tak to CDU/CSU hodně draze zaplatí. Právě ústupky směrem pro sociální demokracii. A osobně si myslím, že ačkoliv to je na začátku legislativní periody trošku předčasné, osobně jsem přesvědčený o tom, že tenhle ten /nesrozumitelné/, takhle ta legislativní perioda je pro Angelu Merkelovou poslední a je otázka, jestli bude jako to často bývá ve velké politice, ta nejméně úspěšná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Angela Merkelová by chtěla mít jasno, co se týče toho koaličního partnera do 22. října. Je to asi reálné, co myslíte?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já si myslím, že to není reálné a že do 22. října je poměrně málo času a v té době se ještě nedokáže vyvážit právě ta velice komplikovaná situace různých požadavků a různých zájmů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké ústupky vidíte? V čem konkrétně?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já si myslím, že se to musí týkat právě těch hlavních témat, se kterými šli sociální demokraté do volebního boje. Pro ně byl vůbec obtížný ten volební boj, protože tendenčně se CDU/CSU pod vedením Angely Merkelové sociálně demokratizuje. To znamená, ztrácí svoji konzervativní charakter a přebírá sociálně demokratická témata. A tudíž pro sociální demokracii toho moc nezbylo, čím by se mohla profilovat. Jistě se soustředí při tom vyjednávání na minimální mzdu, jistě se soustředí na rodinou politiku, to znamená otázky toho, jak zacházet s přídavky na děti, s přídavky pro vychovávající, které prosadila CSU, to je sociálním demokratům trnem v oku a zcela jistě se soustředí i na otázku infrastruktury a takzvané /německý text/ to znamená té ekologicky zaměřené změny v energetické politice Německa. A tam jsou ty představy ve všech těhle těch jmenovaných tématech jsou ty představy, leží poměrně daleko od sebe. Ale kompromis se najít dá. Je otázka, kdo ustoupí víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebyla by lepší pro sociální demokracii v Německu odejít do opozice?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Asi bylo, ale její velmi známý, významný představitel Hans Müntefering jednou řekl: Opozice je /německý text/, to znamená opozice nestojí za nic. A je to vlastně víceméně zvýrazněné to, co si myslí vlastně každý politik, a sice to, co chci je vládnout a to chtějí i sociální demokraté právě po té abstinenci, kterou od moci zažívali v posledních letech. Tak si myslím, že by to možná, řekněme z historicko-teoretického hlediska bylo lepší, ale fakticky, politicky, operativně se to nestane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká se, že Němci volili především Angelu Merkelovou, teprve poté CDU/CSU. Co se skrývá tedy za tajemstvím jejího úspěchu?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Víte, já myslím, že ti Němci volili Angelu Merkelovou jako symbol určitého typu životního stylu politického chování, ani ne tak jako zástupkyni, zastánkyni nějaké konkrétní politické ideologie, která, jak už jsem řekl, na straně údajně konzervativní CDU/CSU se již dávno rozplynula. A není taková, jaká by vlastně podle nás o těch stran měla být. Volili někoho, kdo symbolizuje poměrně dobrý stav Německa, zejména v relaci s ostatními státy v Evropě, s okolními a zejména s jižními státy Evropy. Volili někoho, kdo je nezatěžuje příliš velkými problémy. Za předpokladu, že oni ho nechají vládnout. Tahle ta taková tichá dohoda panuje v Německu a bude, mohla by panovat v kterékoliv jiné zemi. Za předpokladu, že by se obyvatelstvu vedlo poměrně dobře jak tomu je v Německu. To znamená s Angelou Merkelovou volili setrvalý stav, nevolili žádnou vizi, nevolili žádnou strategickou změnu, nevolili vůbec žádnou nejistotu. Nejistota je vůbec něco, co se vlastně žádnému voliči nelíbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, zda nějakou změnu někdo nabízel?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Samozřejmě, byla tam jedna strana, která opravdu v tom guláši, který programaticky nabízely všechny ostatní strany lišící se opravdu jenom v nuancích od sebe, v tom guláši existovala jedna strana, která se jmenuje Alternativa pro Německo, která skutečně nabízela alternativní koncept. Je to strana, která se primárně orientovala na kritiku struktury vzniku a další krizové politiky v rámci eurozóny a /nesrozumitelné/ velice radikální, ale velice správné z mého hlediska, zákroky. Byla to strana svým způsobem monotématická. To znamená jenom s jedním tématem, ale takhle vznikla vlastně v historii každá strana. Naposledy zelení byli taky nejprve stranou jednoho tématu a sociální demokracie svého času před mnoha a mnoha lety také nebyla nic jiného než stranou rovnosti. To znamená, to by nebylo na škodu. Spíše by to oživilo ten trošku takový unylý a stojací rybník, ke kterému se dá přirovnat německá politika. Bohužel to nezvládli s těmi, pod těch důležitých 5 %. Já jenom doufám, že zůstanou zachováni politickému spektru Německa. Nejenom proto, že s jejich konceptem reformy eurozóny velmi souhlasím, ale i proto, že každé politické scéně neprospívá, když jsou si všichni příliš zajedno. Je potřeba opravdu čas od času aspoň, i v zemi, která funguje, přijít s nějakou změnou. Takže doufám, že na to Německo uspěje ve volbách do Evropského parlamentu příští rok a to jí dá trošku takovou, takový posun i na té vnitropolitické scéně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže třeba německý parlament za pár let by mohl být živější, pokud by se dostala do Bundestagu. Nyní v něm zasednou pouze 4 strany?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
To je právě trošku problém. My, zdá se, že v České republice budeme mít právě opačnou situaci, možná to taky nebude zrovna veselé, i když já sám osobně nemám proti tomu vůbec nic, aby vznikaly nějaké nové politické projekty. Většina z nich selže, jako je to ve všem, ale ten či onen může být docela úspěšný a v každém případě inspirativní a provokující pro ty etablované strany. To bohužel v Německu není a z toho bude plynout i to, že ten stojací rybník, když by záleželo jenom na německé vnitřní politice, ten stojací rybník zůstane i do budoucnosti. Ale je třeba připomenout, že mimo Německo se dějí zásadní věci, které samozřejmě na takovou významnou zemi mají vliv a musí tím pádem vyvolat reakci německé vlády. To znamená z vnitřní politiky pravděpodobně nebudou přicházet žádné impulsy, ale z vnějšku a na bude třeba reagovat jistě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitahuje voliče bohatých členských zemí eurozóny euroskepticismus? Když se podíváme na výsledek těch německých parlamentních voleb? A ostatně můžeme nahlédnout i do Rakouska, kde se rovněž volilo do parlamentu. Tam je u moci opět staronová koalice.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já si myslím, že přitahuje. Ten proces je ovšem pozvolný. Je pozvolný právě proto, že těm voličům, o které se jedná, mluvme tedy o Německu a o Rakousku, se vede poměrně velmi dobře. To znamená ten dopad podle mého názoru chybného krizového managementu v rámci eurozóny, se jich ještě netkl a oni tudíž nevnímají ani ta rizika a budoucí zatížení, která jsou s tím spojená a tudíž to nevnímají jako skutečný problém. Jako skutečný problém to vnímají voliči, kteří jsou buďto principiálně proti evropské integraci a potom voliči, kteří jsou poučeni. To znamená, kteří se zajímají o ekonomicko-politické otázky, mají v nich poměrně více jasno než průměrný občan, který má úplně jiné zájmy, to jistě není špatné, ale prostě ten poučený volič, samozřejmě nahlédne, že ta politika zachránění eurozóny za každou cenu je chybná a dlouhodobě škodlivá a těch přibývá. Pro mě je velmi důležité, že právě ta Alternativa pro Německo v zemi, kde něco takového, jako obětavost vůči Evropě, evropanství za každou cenu, oltář obětování národních zájmů ve jménu Evropy, něco takového bylo tradičně, to vlastně to nejsilnější, co charakterizovalo německou zahraniční a hospodářskou politiku. Jestliže se v téhle té zemi, kde veřejné mínění a takzvané zveřejněné mínění, to znamená ti, kteří vlastně médii hýbou, právě tímhle tím stylem pořád ještě ubírá, zachovat tu věrnost evropskému ideálu za každou cenu, i za cenu ztrát pro Německo, že v téhle té zemi vznikla takováhle strana a získala velmi dobrý výsledek, je pro mě příznakem toho, že opravdu přibývá těch, kteří vidí eurozónu kriticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze předpokládat, že Angela Merkelová bude pokračovat ve své evropské politice.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Ona bude pokračovat ve své politice, která by se, jak už jsme to charakterizovali v jedné z těch předchozích odpovědí, která se spíše zabývá řekněme stabilizováním nebo brzděním. To slovo brzdění je, pokud jde o eurozónu, řekl bych přesnější. Protože to, co aspoň já tak interpretuji politiku Angely Merkelové, to není politika nějakého eurohujerství, to je politika chladná, která respektuje skutečnost, že, nebo domněnku Angely Merkelové, že Německo má donekonečna povinnosti vůči evropskému dědictví, vůči evropské integraci a je nuceno mu obětovat mnohé. Zároveň, a to je racionálnější aspekt její motivace, chce za každou cenu stabilizovat evropský, potažmo německý finanční průmysl, to bych řekl možná, že je úplně ta primérní motivace Angely Merkelové a z toho samozřejmě plyne, že se bude snažit maximálně přispět k tomu, aby oba tyto cíle byly uskutečněny, ale za předpokladu, že Německo uspoří co možná nejvíce těch finančních prostředků, které, kdyby poslechlo volání z Bruselu, nebo volání z Paříže, jak vlastně by se měla zachraňovat eurozóna, byly mnohem a mnohem vyšší. To znamená, když to zkrátím, řekl bych, že v konečném efektu jde Angele Merkelové o to, aby tou svojí excesivní, úspornou politikou zaměřenou právě požadavkem na to, aby státy, které jsou v krizi, aby konsolidovaly svůj rozpočet, že v pozadí jejích úvah je možný scénář, že ta či ona země prostě sama od sebe vystoupí z eurozóny, protože prostě nebude zvládat tenhle ten úsporný diktát. A že ta či ona jihoevropská banka nebo více půjdou do konkurzu, protože prostě nedostanou dostatečné množství prostředků k tomu, aby svoje naprosto nekoncepční a neúspěšné obchodní modely prováděly i do budoucnosti. To si myslím, že je takové to tajné přání Angely Merkelové. Jestli to není její tajné přání, tak se domnívám, že její politika tímhle směrem povede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, myslíte, že potají očekává telefonát z Řecka?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já si myslím, že něco takového očekává. Samozřejmě, že vlastně nikdo ve vysoké politice něco takového nemůže říct nahlas. To je i úvaha politických analytiků, aby se snažili to, co politici nemohou nebo nechtějí říct nahlas, interpretovat, aby domýšleli to, k čemu politika, která je formálně, která je svým založením a tím, jak je deklarovaná, zaměřená jenom na to, abychom zachránili eurozónu v jejím současném stavu, sice za každou cenu, že tahle ta politika ve skutečnosti může vést třeba ne k pravému opaku, ale k výsledkům, které jsou tak, jak jsem je nastínil, ve jménu té záchrany eurozóny spíše kontraproduktivní. To znamená výsledkům, které by vedly k tomu, že některé státy prostě vystoupí a části bankovního sektoru v jižní Evropě jdou do konkurzu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Robejšku, váš postoj je známý. Vy déle tvrdíte, že existence eurozóny v té současné podobě, není dlouhodobě udržitelná ...

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mění na tom něco skutečnost, že se země eurozóny i Česko konečně dostaly z recese, byť se pohybují těsně v těch černých číslech?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já jsem nikdy nebyl přítel v interpretování třetího desetinného místa za desetinnou čárkou, protože to vlastně nevypovídá vůbec nic. To je zajímavé pro burzovní makléře, pro akcionáře, pro ty, kteří spekulují na burze, protože podle toho se odehrává život na burze. Ale není to zajímavé pro střednědobé a už vůbec ne pro dlouhodobé pozorování jevů. To znamená v mých očích eurozóna zdaleka není, nemá krizi zdaleka za sebou a tahle ta statistická data nevypovídají vůbec nic o tom, jak se vede, a to je to důležité, jak se vede prostým občanům, a sice velkému množství prostých občanů v jižní Evropě a jak tito prostí občané budou politicky reagovat na to, že se jim vede špatně a že se jim nepovede lépe, protože ten základní problém eurozóny, není dostat se opět z recese a překonat nulu a růst, byť i o málo. Ten základní problém eurozóny je, že její jižní část prostě nenabízí konkurence schopné výrobky. Konkurence schopné svojí kvalitou a svojí cenou. A ta věc se nedá vyřešit tím, že Mario Draghi stojí dnem i nocí u tiskárny a tiskne peníze, kterými zaplavuje banky, které vlastně tyto peníze ani nemohou poslat dál, protože právě v těch krizových zemích není dost podnikatelů, kteří by odpovídali jejich nároku na bezpečnost těchto peněz a kteří by viděli sami pro sebe něco zajímavého tím, že budou investovat, protože oni nejlépe vědí, v jakém stavu jsou jejich potenciální zákazníci, jejich spoluobčané, dejme tomu Řecku, nebo dejme tomu ve Španělsku. A to je ten základní problém, ten se vůbec nevyřeší tím, že ten či onen analytik řekne: Sláva, už nejsme v recesi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by ale měla Evropa, potažmo eurozóna dělat jinak, aby obstála v té konkurenci?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Měla dělat to, co léta bylo známé, že by měla dělat a nedělala, protože to je nepohodlné. Musí samozřejmě restrukturovat jednak svůj pracovní trh, musí zásadně modernizovat svoji průmyslovou bázi, procesy, které jsou samozřejmě dlouhodobé, které jsou nákladné, které jsou bolestné, protože restrukturace průmyslu znamená propouštění. A teďko představte si španělského ministerského předsedu, který takovou politiku prosazuje ve fázi, kdy jeho země je tak jako tak v krizi, politiku, která by byla sama o sobě správná a nutná, ale která prostě není politicky proveditelná, aniž by španělský ministerský předseda nebyl katapultován ze svého úřadu anebo ještě něco horšího, to znamená to, co ty léta a desetiletí, je třeba říct, které evropská byrokracie a evropské politické elity prospaly tím, že šly tou nejjednodušší cestou a říkali si, ono už to nějak dopadne, ta léta se nedají nahradit jen tak nějakým prostým rozhodnutím. Čím později přijdu ty nepříjemné, ty obtížné, ty bolestné zákroky, tím horší budou. To znamená, to rozhodnutí je u politiků a já jim nezávidím, protože to rozhodnutí pro takovouhle politiku opravdu technologické obnovy a strukturální obnovy znamená konec té které vlády, která ji začne prosazovat. To udělá málokdo. Možná opravdu obětavý vlastenec, ale jeho politická budoucnost je tím u konce. To znamená ta věc je dlouhodobá, protože byla dlouhodobě pomíjená a přehlížená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je nezávislý poradce pro strategické otázky Petr Robejšek. Poučila se Evropa z krize, kterou před 5 lety odstartoval krach americké investiční banky Lehman Brothers?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Tak víte, jak je to často v životě a v politice potažmo také, poučila se pouze rétoricky, to znamená verbálně. My mluvíme o tom, co by bylo všecko třeba udělat a nic z toho, nebo velmi málo z toho se udělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že vám do toho vstupuji, pane Robejšku, v čem se měla vlastně poučit, co nám uniklo?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já k tomu dojdu. Měla se samozřejmě, měla se poučit k tomu, pochopit, že finanční systém celkově v rámci globální ekonomiky a potažmo na jednotlivých kontinentech, finanční systém je naprosto přebujelý. Přesahuje, jeho velikost přesahuje nutnost pro organizování oběhu peněz, která je samozřejmě součástí každého hospodářského systému a každého hospodářského procesu, ale finanční systém současnosti je z větší části spekulativně založený. To znamená jeho vazba na reálnou ekonomiku. Na to, co někde nějaký slévač slévá, nebo nějaký stavitel staví, je minimální. Existuje vlastně mimo tuto reálnou ekonomiku. Tím samozřejmě se ale dostává do uzavřeného kruhu, protože v rámci této, řekněme virtuální ekonomiky, ekonomiky, kde vlastně existují jenom ta čísla, nic, co by je nějakým způsobem podkládalo v reálné ekonomické činnosti, vzniká tlak, aby se tyhle ty peníze stále dobrodružnějšími způsoby zúročovaly. A ty dobrodružné způsoby vedly k tomu, jak dopadl Lehman Brothers a jak dopadla vůbec takzvaná /anglický text/, tedy ta krize, která se týkala nemovitostí. Ty nemovitosti, i ty jsou jenom zástupným problémem. Ty symbolizují to, co jsem se snažil právě znázornit, že finanční systém je prostě příliš velký pro potřeby světové ekonomiky i pro potřeby jednotlivých ekonomik. Z toho potom plyne nutné řešení, roztříštit, zmenšit ho a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děje se tak?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
... neděje se tak. To je právě to, o čem se mluví. Teď se už ani o tom moc nemluví v politických kruzích, ale byly doby, kdy setkání v Taosu bylo sypáním popele na hlavu ze strany bankéřů, docela dojemné obrázky a ostré kritiky ze strany politiků a závazky, co všechno udělají a jak, o co všecko se postarají, z těch všech závazků se stal strašně málo. Něco málo se stalo, ale vždy jen tak na půl cesty a sice tak, že výsledkem bylo, že ty zákroky, které mají finanční systém regulovat, jsou snadno obejitelné a budou obcházeny, anebo vstoupí do platnosti tak pozdě, že mezi tím se situace změní špatným směrem. Ten základní problém, abych to opravdu zjednodušil, aniž bych to nějakým způsobem symplifikoval, ten základní problém spočívá v tom, že finanční systém je pouze součást společenského a ekonomického systému každé společnosti. To znamená podřízena zájmům a přežití společnosti jako takové. To, co zažíváme od Lehman Brothers, do dneška a pravděpodobně do budoucnosti je to, že finanční systém je nadřazený společnosti, právě tím obrovským objemem peněz, které v něm skutečně nebo neskutečně cirkulují a které ohrožují přežití celé společnosti. A výsledkem je vlastně to, když ty věci půjdou takhle, jak jsem se snažil to nastínit, dál, výsledkem je to, že v budoucnosti ekonomický model finančního systému bude spočívat v tom, že bude parazitovat na společnostech, které se budou vždycky znovu muset snažit, jeho eskapády ve spekulacích, jeho eskapády nějakým způsobem financovat. A vždycky to budou oni, kterým bude řečeno, bohužel ten systém je příliš veliký k tomu, abychom ho nechali padnout, to známé heslo /anglický text/ a proto ho musíme financovat i když víme, že dělá chyby, dojde k rozrušení, politici si zaváží dalším závazkům, jak systém regulovat, pak se na to zapomene a hra půjde dál. A to samozřejmě jednoho dne skončí úplně nepříjemně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To teda nezní optimisticky ...

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Bohužel, bohužel ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vypustí si finanční svět, jak se říká, sám rybník?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Přesně tak. Dlouhodobě ano, jenomže ta dlouhodobá perspektiva není, a to je úplně normálním, morálně mě to pobuřuje, ale čistě technokraticky a z hlediska managementu to chování manažerů ve finančním průmyslu zcela chápu, protože oni se chovají s cílem optimalizovat, zvyšovat svůj zisk a zvyšování jejich zisku je krátkodobá záležitost a i jejich kariéra na špičce toho kterého koncernu je krátkodobá záležitost. To znamená manažer Lehman Brothers nebo kohokoliv jiného v podstatě nezajímá, co bude za 5 nebo za 10 let s jeho bankou a se společností, která ji musí nějakým způsobem financovat. Jeho zajímá, aby akcionáři, potažmo dozorčí rada, byli spokojeni s jeho výsledky. To je zcela legitimní tak dlouho, dokavaď to politika dopustí. A politika to dopouští. To znamená, my to můžeme kritizovat, ale nemůžeme to odsuzovat. Do té doby než politika se nedostane tak daleko, že pochopí, že ten finanční systém je jenom služební systém celé společnosti a bude podle toho jednat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by, pane Robejšku, muselo stát, aby se to změnilo?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Já nevím, já osobně ale musím říct, že už jsem si myslel, že se to stalo. I podle toho, jak se chovali a jak argumentovali, jsem byl přesvědčen o tom, to už se stalo. Ale opravdu. Těžko něco horšího se může stát. Samozřejmě můžeme tu krizi ještě extapolovat do nějaké multiplikace nebo můžeme ji přesunout do nějakého, do nějaké jiné oblasti a ve skutečnosti vždycky půjde o to samé, že ten finanční systém je příliš veliký a je třeba ho redukovat. Já nechápu, respektive i z toho hlediska politiků nakonec chápu jejich váhání v tomhle tom ohledu. Protože to, co by udělali, by bylo pro ně nepohodlné, by jim přinášelo ekonomické, ale i energetické náklady. To znamená, oni by se museli v té politice věnovat z té nepohodlné stránky. Museli by dělat nepohodlná rozhodnutí ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
... no, museli by regulovat finanční systém. To znamená, museli by zavést minimálně věci, jako je třeba oddělení toho vysoce spekulativního bankovního sektoru, kde se investuje z části do reálných, ale většinou do nereálných produktů, od toho, který se týká nás dvou a posluchačů jako normální bankovní zákazníci. To znamená, že potřebujeme kredit, když si chceme koupit nové auto, nebo postavit dům. A to jsou věci, které jsou velmi reálné a spočitatelné. Tyhle ty dva sektory jsou velmi často, ne většinou, spojené. To znamená, když v té spekulativní části banky dojde k problému, jako byl Lehman Brothers, tak v tu chvíli se to týká i té části banky, která je spojená s reálným hospodářstvím. A to přesto, že někteří posluchači budou říkat, Lehman Brothers, nebyly právě takováhle banka, nebyly taková banka, ale byly symptomatické, byly příkladné pro tenhle ten způsob zacházení s finančním průmyslem. A ten by se musel zásadně změnit. Už to tady mimochodem bylo. Ve 30. letech existoval zákon /anglický text/ zákon v Americe, který mimochodem Billy Clinton zrušil a vlastně odstartoval tu současnou krizi. Ten zákon právě tuhle tu regulaci uzákoňoval, stabilizoval a Amerika byla dlouhá léta, řekněme 60 let, bez jakýchkoliv krizí tohohle toho typu, ale teďko začali. Poté, co ten zákon byl zrušen. Mimochodem to by nestačilo dneska, bylo by třeba udělat ještě víc než /anglický text/, ale v každém případě by to byl dobrý začátek. Ale ani ten nevidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, jak obstáli, pane Robejšku, politici při řešení této krize?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Na pětku. Já se obávám, že na pětku. Rétoricky obstáli skvěle, obstáli i v tom slibování, které patří k jejich kšeftu a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, promiňte, ti evropští politici se dušovali, že zkrotí divoký kapitalismus.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Ano, no, tohle to dušování je pěkné, to se dobře poslouchá, ale skutečnost je přesně podle toho pravidla: Skutek, utekl. Je třeba ovšem říci., že i občané, že i voliči selhali. Že to, to selhání elit prostě oni ho sdíleli, respektive tolerovali ho, oni se neptali a nebránili se tomu, jak politické třídy v jejich zemích velice lehkomyslně zacházejí s tímhle tím tématem. A to, o čem jsem mluvili, když jsme hovořili o Alternativě pro Německo, je příklad toho, jak pomalu vzniká cosi jako uvědomělá menšina, která se možná někdy stane opravdu politicky vlivnou, jak pomalu vzniká ve společnosti, která je vlastně svým způsobem spokojená a ani se nestará o to, jak to bude za 5, nebo za 10 let. A to je velká chyba. I toho elektorátoru, to znamená i voličstva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Petr Robejšek, nezávislý poradce pro strategické otázky, byl hostem dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji za váš čas, za rozhovor a budu se těšit na ten další.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom, nezávislý poradce pro strategické otázky
--------------------
Rádo se stalo. I já. Na shledanou, vážení posluchači.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou, ať se vám daří. Jak to vidí se přihlásí opět v pondělí v pravidelném čase, povídat si budu s doktorem Josefem Baxou. Hezký den přeje Zita Senková. Na slyšenou.