Přepis: Jak to vidí Petr Just – 13. prosince 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den v novém týdnu přeje Zita Senková. Jako obvykle budu mít pro vás až do pátku pětici rozhovorů o aktuálním dění v souvislostech. Uslyšíte postupně předsedu Ústavního soudu, socioložku, ekonomku a spisovatele. Příští minuty jsou vyhrazeny politologovi Petru Justovi. Já vás vítám, dobrý den.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vedoucího Katedry politologie anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha, se budu ptát například na fialovo volbu scénáře vzniku nové vlády i dopady na politické prostředí, kvalifikaci ministrů i na odkaz Václava Havla. Přeji nerušený poslech. Před designovaným premiérem Petrem Fialou stojí volba, zda čekat na výsledek kompetenční žaloby, pokud ji tedy podá a nechat dál vládnout kabinet Andreje Babiše v demisi nebo nechat jmenovat novou vládu bez Jana Lipavského. Víme, že Miloš Zeman, prezident nehodlá pana Lipavského jmenovat ministrem zahraničí. Vadí mu jeho postoje k Visegrádu, k Izraeli i údajná nízká kvalifikace Jana Lipavského, který má bakalářský titul. Jsou to jenom tyto dvě varianty, pane Juste, nebo existuje i jiný další scénář, možnost?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Asi ty základní varianty jste vystihla tak, jak stojí dnes, nebo budou stát dnes potom jednání prezidenta s premiérem Fialou na stole. Možná mohou mít určité modifikace, podvarianty a podobně. Ale varianta jedna, jmenovat vládu i třeba za cenu toho, že by nebyla jmenována kompletně. Varianta dvě, počkat na rozhodnutí Ústavního soudu. Možná varianta číslo 3, ale tu v současné chvíli vidím jako málo pravděpodobnou vzhledem k tomu, že prezident Zeman zatím vypadá, že na tom svém rozhodnutí trvá. Varianta 3 by byla, jmenovat vládu kompletní, tak jak byla navržena. Říkám, že ta varianta možná bude na stole. Tam je hodně neznámých, je tam hodně otazníků. A možná odpověď na tuto otázku nebo tyto otazníky budou, budou vyřešeny po dnešní schůzce, která se uskuteční někdy pozdní odpoledne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přesně tak ano.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Myslím a někdy na, na večer je pak avizovaná tisková konference nejenom Petra Fialy, ale všech lídrů těch pěti koaličních stran.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To by mohl být ten teda třetí scénář.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
To by mohl být ten třetí scénář, ale už jsem naznačil, že je málo pravděpodobný. Neříkám, že úplně vylučuji. V politice jsme svědky často nemožného, jsme svědky často toho, že i varianty, které se okamžitě vylučují jako nereálné, nepředstavitelné, tak nakonec k jejich realizaci dojde. To znamená určitá pravděpodobnost, že by mohlo dojít i na tuto třetí variantu je, ale spíše bych jí z hlediska, z hlediska právě té míry pravděpodobnosti, řadil až na třetí místo. No a pak samozřejmě ty různé pod, podvarianty nebo subvarianty. Ty by se asi vztahovaly zejména k tomu, kdyby byla jmenována vláda nekompletní, a to už by pak souviselo s tím, kdo teda na jak dlouho a v jaké pozici by ty, by ten post ministra zahraničí obsadil. Dokonce už zazněla někde v médiích koncem minulého týdne varianta, že pan Lipavský by de facto vlastně byl řídícím toho rezortu, že by ten, kdo by byl jmenován jako oficiální ministr, jmenoval pana Lipavského prvním náměstkem. Byl by to ten politický náměstek, který nemusí projít výběrovým řízením dle zákona o státní službě. Takže pan Lipavský by byl jmenován prvním náměstkem a de facto by to ministerstvo řídil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak pravděpodobné bylo, nebo je tato situace, kdy byste se, pane Juste, ohlédl do minulosti? Tipoval jste, dalo se něco takového očekávat? Tyto průtahy jsou to tři měsíce od výsledků, jednoznačného výsledku parlamentních voleb v Německu. Ti měli volby necelé dva týdny plus mínus před Českou republikou. Už od minulé středy funguje vláda, trojkoalice historicky první.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Od momentu, který nastal v roce 2018, kdy prezident Miloš Zeman tehdy při jmenování té druhé Babišovy vlády, což byla koaliční a obsahovala i koaličního partnera ČSSD. A jedno jméno taky de facto vetoval, tak od toho momentu už se dalo očekávat, že prezident Zeman podobný krok využije i v budoucnu. Zejména, když Andrej Babiš tehdy a to vidím zpětně jako velkou chybu. Andrej Babiš nepodal kompetenční žalobu, nechtěl jít do přímého střetu s prezidentem. Měl třeba i svoje zájmy, proč do středu s prezidentem nejde. To partnerství mezi panem Babišem a panem Zemanem bylo hodně strategické partnerství. Každý mohl vytěžit z toho partnerství něco pro sebe. Takže Andrej Babiš nechtěl, nechtěl svoje vládnutí zatěžovat ústavním sporem s prezidentem, kompetenčním sporem. Nicméně to, že to neudělal, to že situace vznikla a vyústila de facto v to, že si prezident Zeman dokázal tu svojí situaci uhájit, tak to vytvořilo precedens do budoucna. A to budoucnu je teď nyní, to co my nyní žijeme. Takže, když se díváme na to, co v současné době probíhá, tak to bohužel není příliš překvapivé právě ve vztahu k tomu, co probíhalo v roce 2018. A pokud nedojde k nějakému rozhodnutí Ústavního soudu v této situaci. Pokud to opět zůstane jakoby otevřené, nedořešené, anebo spíše nabízející možnosti různého řešení, tak se v budoucnu opět, opět můžeme, můžeme něčeho takového dočkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinými slovy, pane Juste, vy byste byl pro nějakou, nechci říkat revizi Ústavy, ale nějaké zpřesnění například tohoto paragrafu?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Tak ona to třeba ani nemusí být revize ve smyslu zásah do textu Ústavy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Sice bylo by možno najít řadu míst, kde by Ústava mohla doznat určitých změn. Na druhou stranu nejsem zrovna příznivcem toho, že Ústava by se měla měnit při každé příležitosti, kdy se ukáže nějaký zádrhel. My často operujeme v našem, našich analýzách, komentářích a teď nemyslím my jenom jako politologové, ale my jako celá společnost. To znamená včetně politiků, operujeme i něčím jako ústavními zvyklostmi. A ty ústavní zvyklosti může pomoci formovat nejenom, neformují jenom ti aktéři, prezidenti, premiéři a podobně. Ale on vlastně tu ústavní zvyklost může zformulovat i Ústavní soud. Takže nemyslím si, že je nutné za každou cenu sahat do textu Ústavy, ale rozhodně užitečné do budoucna, právě do budoucna bude užitečné to rozhodnutí Ústavního soudu, ať už bude jakékoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se tato situace nekončící vlastně podepisuje na vůbec celkovém tom politickém prostředí?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Ono je to zajímavé sledovat zejména na tom, jak funguje ta odcházející vláda, na které už je evidentní, že už by chtěla odejít. Ta nastupující ještě ale není jmenována, je jmenován premiér, ale nemá svojí vládu. Vláda z Ústavy je definovaná jako kolektivní orgán. To znamená ten premiér, který má ten kolektiv, je zatím premiér Babiš. Premiér Fiala ještě ne. Takže, ale zároveň vidíme určitou, nechci říct nejistotu, dokonce to není ani nestabilita, ale evidentní nechuť už té stávající vlády, do něčeho nějakým zásadním způsobem zasahovat, což na jednu stranu je, je, by bylo přání každé nastupující vlády. Říkat, už nám do ničeho nezasahujte. Už jenom udržujte, už jenom sviťte, topte a podobně. Udrž, dělej ty udržovací práce. Ale čím déle tato situace bude trvat, tak tím je evidentnější, že ta vláda dosluhující nebude moct dělat jenom ty udržovací práce. Jsou tady poměrně zásadní věci před námi včetně státního rozpočtu a podobně. Čili je potřeba, aby tady byla vláda, která má jasný politický mandát, která bude už i vládnout minimálně tady v tom aspoň střednědobém ne-li tom celém čtyřletém funkčním období a která tedy bude dělat kroky, za které bude odpovědná Poslanecké sněmovně, protože ta současná vláda sice také pořád je odpovědna Poslanecké sněmovně. Ale to současná vláda vlastně vznikla na základě hlasování té předcházející Poslanecké sněmovny. Takže je to, ústavně je sice zcela konformní situace, protože Ústava předpokládá s nějakým přechodným obdobím a dočasným pověřením té dosluhující vlády vládnutím. Ale z hlediska praktického to příliš komfortní situace není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou si toho aktéři toho dění vědomi, pane Juste?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Myslím, že Andrej Babiš si toho vědom je. Andrej Babiš i to, že i tím, že nebránil krokům, které byly na jeho straně a které měly vést k tomu, k té postupné alternaci nebo předání moci, že k tomu přistoupil velmi racionálně. S vědomím samozřejmě toho, jaké rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Nejenom Andrej Babiš, ale i ostatní, ostatní členové vlády za hnutí ANO, výsledky voleb naprosto korektně respektovali. Takže i pro ně, i pro Andreje Babiše, myslím, tato situace není příliš výhodná. Andrej Babiš, už by se určitě naplno chtěl pustit do opoziční práce, která ho podle mého názoru bude dokonce bavit a možná někdy víc než, než ta vládní. Protože on se tam může mnohem, mnohem víc odvázat. Nastoupit i případnou cestu budoucí prezidentské kandidatuře, to se mnohem lépe dělá z opozičních lavic než z lavic vládních. Kdy musíte přebírat a v té kampani čelit, tedy určité, určité odpovědnosti, kterou za kroky nesete. Takže Andrej Babiš si je této situace samozřejmě vědom a nastupující vládní koalice rovněž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje politolog Petr Just, ve vysílání Českého rozhlasu. Pane Juste, jaká má být kvalifikace ministrů? Kdo to určuje, víme, že ministr je v první řadě politik.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Tohle je diskuze, kterou vedeme celá devadesátá léta až do současnosti. Jestli chceme, aby ministři byli primárně politici nebo odborníci v daných oblastech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To, promiňte, za těch 30 let jsme se nedostali dál?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Nepohnuli jsme se, nepohnuli jsme se podle mého názoru, protože my si pořád představujeme ideálního politika, ideálního ministra, který bude jak politik, tak odborník. Ale buďme realisti, nežijeme v ideálním světě. S vědomím toho, že nežijeme v ideálním světě a že samozřejmě já bych si taky přál, aby vždycky daný ministr byl zároveň politikem a zároveň odborníkem na danou oblast. Ale nežijeme v ideálním světě, tak prostě při vědomí tohoto bych se spíš přikláněl k tomu, aby, aby dotyčný ministr byl primárně politik. On je politickým šéfem toho rezortu. To samozřejmě nevylučuje, aby byl odborník. Na druhou stranu vemte si, že celá řada rezortů je poměrně široce rozkročených. Když si vezmete třeba rezort, oblast, ze které pocházím školství. To máte od, od základních, středních škol, regionální, nebo to, co se nazývá jako regionální školství, přes prostě vysoké školy, věda, výzkum, operační programy, sport ještě donedávna a podobně. Máte tu širokou agendu a chtít třeba odborníka, chtít posadit na ministerstvo školství člověka, který bude zároveň odborníkem na všechny tyto oblasti. Při vší úctě k ministrům, kteří tam seděli, sedí a budou sedět, je skutečně nereálné. Je tam odborný aparát, jsou tam odborné sekce. Ta každá odborná sekce se už samozřejmě dílčími problémy zabývá a teďka zpátky k roli ministra. Co je tedy rolí ministra? Ministra jakožto politika, jakožto politického představitele rezortu, by v první řadě měla být schopnost prosadit, politicky prosadit politiku vlády a daného ministerstva. Politiku vlády v tom, v té své oblasti působnosti, tedy i politiku ministerstva. Můžete tam mít naopak, když to vezmu z té opačné strany, můžete tam mít super odborníka. Můžete tam mít člověka, který bude do detailu rozumět každému odbornému prvku, který dané ministerstvo řeší, ale pokud nebude schopen prosadit v parlamentu, v parlamentních výborech, vylobbovat podporu pro ten daný zákon. Tak je otázka, jestli tam teda nebyl, nebyl zbytečně. Opět vracím se k tomu. Ideální by byla rovnováha. Ideální by bylo schopný politik a schopný, schopný odborník v dané oblasti. Ale, když si mám vybrat jedno z těch dvou, ke kterému bych se přiklonil, přiklonil bych se spíše k politikovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak v tomto kontextu, pane Juste, jste se díváte na ještě stále vládnoucí kabinet a na nominaci Petra Fialy, na nominace? Vlastně, jak se vám i z tohoto pohledu tedy jeví pro pana prezidenta neschůdný Jan Lipavský?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Když začnu od konce ty důvody, které zmínil prezident, tak minimálně některé jsou naprosto zástupné. Dokonce bych řekl absurdní. Nikde není uvedeno, jakou má mít ministr kvalifikaci z hlediska dosaženého vzdělání a už vůbec ne stupně vzdělání. Podle vysokoškolského zákona bakalářské vzdělání je naprosto plnohodnotným vysokoškolským vzděláním. To, že my možná pořád žijeme v určitých stereotypech, stereotypech toho předchozího, těch předchozích systémů, které stály hlavně na těch pětiletých magisterských nebo inženýrských cyklech a začali jsme si až později zvykat na to dělení, na bakalářské a navazující magisterské, tedy to 3+2. Tak to se promítá do toho uvažování o tom, že bakalář je nějaký nedostudovaný, nedostudovaný člověk. Bakalářské vzdělání je plnohodnotné vysokoškolské vzdělání tečka. Přečíst si vysokoškolský zákon, to bych doporučoval těm, kteří toto, toto zpochybňují. Samozřejmě na to navazují ještě další vysokoško, další akademické stupně a akademické tituly. Ale opět vracíme se k tomu, jakou to má hrát roli při obsazování vlády. Měli jsme ministry, kteří neměli vůbec žádné vysokoškolské vzdělání a neznamená to, že by byli automaticky špatnými ministry nebo nekvalifikovanými ministry. Myslím si, že jeden z velmi kvalitních ministrů kultury byl Pavel Dostál. Byl to ostatně ministr kultury ve vládě Miloše Zemana. Neměl vysokoškolské vzdělání a nemyslím si z nějakého všeobecného povědomí, že by Pavel Dostál byl vnímán jako špatný nebo méně kompetentní nebo, nebo méně schopný ministr kultury. Naopak myslím si, že mezi polistopadovými ministry kultury patřil k těm spíše schopným a velmi výrazným osobnostem toho rezortu. Ostatně byl tam snad dvě funkční období. Nejenom v té Zemanově vládě, ale i pak i v těch vládách Špidlově, Paroubkově a Grossově, v tom navazujícím funkčním období. To také o něčem svědčí. A nikdo nikdy nezpochybňoval jeho erudici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký signál vysílá Česká republika, pane Juste, zahraničním partnerům? Budeme za několik měsíců předsedat Radě Evropy, když už jsem zmínila německého nového kancléře Olafa Scholze. Ten byl včera na oficiální návštěvy ve Varšavě.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Byl ve Varšavě, byl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Předtím byl.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Evropských institucích, /souzvuk zvuků/. Přesně tak, začíná dělat kolečko jakýchsi seznamovacích cest, což je standardní, zejména u premiérů, kteří stojí v čele významných evropských zemí a právě soused, sousedé patří mezi jedny z těch prvních navštěvovaných. A myslím si, že u nás a podobnou situaci jsme měli i v roce 2017, 2018, když byla ta menšinová vláda Andreje Babiše bez důvěry. Tak určité signály třeba z diplomatických kruhů byly, že se třeba odkládaly významné návštěvy významných politiků. Protože oni chtěli, oni jednak nečekali, neměli jistotu tedy, jestli ten kdo tam je, tam bude ještě za týden, za měsíc a podobně. Teď si musíme uvědomit, že návštěvy se většinou připravují i s určitým předstihem. Pochopitelně i s nějakým itinerářem, s kým se sejdu, kdy se s ním sejdu a podobně. Tady máme situaci, kdy nevíme, jestli tento týden nebo až příští týden nebo až za měsíc, bude nová vláda, bude u moci pořád, pořád stará vláda. Takže i pro plánování zahraničních návštěv, které mají přijet, nejenom pro plánování zahraničních návštěv našich politiků, kteří vyjíždějí do zahraničí, ale i těch, které, které mají přijet, je to opět poměrně asi nepohodlná situace pro protokoly obou zemí nebo ministerstev či příslušných úřadů premiérských, prezidentských v obou zemích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje politolog Petr Just. V pátek uplyne 10 let od smrti Václava Havla, polistopadového a posledního československého prezidenta a prvního prezidenta samostatné České republiky. Jak Václav Havel, pane Juste, ovlivnil vnímání tohoto nejvyššího Ústavního postu u veřejnosti?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Když se bavíme o post, o postech prezidentů v České republice, tak se zpravidla odkazujeme na nějakou prezidentskou tradici v minulosti. První jméno vždycky je, které, které přichází, je Tomáš Garrigue Masaryk. Poté se samozřejmě ale i konstatuje, že Masaryk k tomu dodal nějaký, nějaký, i nějakou auru tomu úřadu. Dodal mu nějaký, nějaký prvek, nechal tam určitou stopu, která ale pak samozřejmě v tom komunistickém období šla trošku stranou vzhledem k tomu, že postava prezidenta nebyla tou klíčovou. Byl to první nebo generální tajemník ÚV KSČ. Sice to byli často velmi stejní lidé, ne vždycky, ale často to byli stejní lidé, ale vždycky hlavní byla ta jejich pozice stranická než státní. To znamená zpátky ten úřad začal přebírat v tom, řekněme, masarykovským duchu právě až Václav Havel. Takže bavíme-li se o nějakém odkazu, tradici prezidentského úřadu, tak my opravdu jdeme většinou tou linií Masaryk, po něm Beneš, pak určitá pauza, kdy ten odkaz nebyl úplně naplňován a návaznost toho odkazu pak přichází právě s rokem 89 a s Václavem Havlem. A zároveň to vytváří vlastně začátek té novodobé tradice toho českého prezidentství, protože právě v osobě Václava Havla je spojený ten odkaz československého prezidenta, v jeho osobě tedy posledního československého prezidenta a zároveň bezprostředně na to nebo po půlročním odstávce přichází Havlovo zvolení do funkce prvního českého prezidenta. To znamená, tím se ten, ta tradice prezidentství promítá do toho, ta československá tradice prezidentství, skrz Václava Havla vlastně promítá do toho, jak vnímáme prezidenta nyní. A i Havel, jeho nástupce Klaus byli stejně jako Masaryk a stejně jako dneska Zeman velmi aktivními prezidenty. To znamená, oni skutečně vychází z té tradice aktivního prezidenta, který se často nechtěl nechat svázat ústavními, ústavními články. Otázka je, jak daleko si dovolili ti prezidenti zajít a kdy už třeba zašli za hranu té ústavnosti. Masaryk, Havel i Klaus často na té hraně ústavnosti balancovali. Ale minimálně u Havla a Klause jsme viděli, že nepřešli tu hranici až za tu hranu ústavnosti. Zatímco u Miloše Zemana uvidíme, jak to posoudí Ústavní soud, ale tam určitá, určitá obava, že překračuje víc, než překračovali jeho předchůdci, tak je. Samozřejmě Miloš Zeman může argumentovat tím, že byl zvolený přímo. Na druhou stranu při přímé volby, při zavádění přímé volby jsme zároveň neposilovali prezidentské pravomoce, ty zůstaly stejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rezonují ne i dnes, pane Juste, z vašeho pohledu myšlenky Václava Havla, našel pokračovatele v politice?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Vlastně ani nemusíme chodit příliš daleko od našeho prvního tématu, které jsme tady rozebírali. Protože, když si otevřeme koaliční smlouvu té nastupující vlády, tak minimálně v jedné části odkaz na havlovskou tradici přímo i takhle je tam pojmenováno, myslím havlovská, havlovská tradice. Tak tam najdeme, je to v kapitole o zahraniční politice, kde je poměrně velká pasáž, když se díváme na ty jednotlivé články, tak je velká pasáž, dokonce snad úplně ten nejdelší článek věnován otázce role České republiky, v podpoře demokracie lidských práv po světě. To znamená i, i vymezování se vůči nedemokratickým nebo hybridním režimu a tam je přímo jmenovitě odkaz na Václava Havla, respektive na havlovskou tradici zahraniční politiky. Což je snaha trošku vyvážit takové ty principy zahraniční politiky, které se dostávaly do popředí v těch minulých letech. To znamená spíše na tu ekonomickou diplomacii a lidská práva demokracie šly, ve světě šly trošku stranou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinými slovy, pětikoalice, strany příští vlády designovaného premiéra Petra Fialy, ty bychom mohli označit teda za, řekněme, jakéhosi pokračovatele těch myšlenek?

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Určitě můžeme, na druhou stranu, a to je někdy absurdní, takže možná Václav Havel, kdyby žil, tak jako autor absurdních dramat by to do jisté míry mohl vzít jako inspiraci. A třeba se i nad tím trošku pousmát. Vidíme, že Havlovou tradici a Havlovým odkazem často nebo se k němu hlásí často i lidé, u kterých bysme to příliš nečekali z hlediska toho, co dělají. Já řeknu jedno jméno, Marine Le Penová. Asi málokdo by čekal, že Marine Le Penová z hlediska politického proudu, který reprezentuje a politického proudu, který má svoji, řekněme, sesterskou organizaci i v České republice, SPD Tomia Okamury, že zrovna ona bude odkazovat na Havlův odkaz, nebo bude argumentovat Havlovým odkazem. Ono to učinila ve videu, které zveřejnila v roce 2017 před našimi tehdy sněmovními volbami. Ve videu na podporu SPD, kde poslala určitou videozdravici, kde se, kde vlastně odkazovala na Václava Havla, na Jana Palacha a podobně. Takže často ten odkaz přichází z lidí, u nichž bychom z hlediska toho co dělají a říkají, asi nenašli příliš mnoho průniků s Havlovou politikou a havlovským pojetím politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O čem budou podle vás, pane Juste, příští prezidentské volby? Ten řádný termín je leden 2023.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Už nebudou o dosluhujícím kandidátovi, respektive dosluhujícím prezidentovi Miloši Zemanovi. Vzhledem k tomu, že na další funkční období už kandidovat nemůže. Ta současná situace je taková, že, že pořád personalizace politiky přináší do těch nejvyšších funkcí velmi, velmi vlivné, významné, charismatické lidi. A ty samy o sobě jsou tím, o koho se často hraje. Pokud, pokud se naplní předpoklady, že jedním z kandidátů bude i Andrej Babiš, pak s velkou pravděpodobností i osoba Andreje Babiše a jeho působení, hodnocení působení v roli premiéra bude jedním z témat prezidentské kampaně v roce 2023. Pokud do ní vstoupí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Předpovídá politolog Petr Just, vedoucí Katedry politologie a anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha. Děkuji, pane Juste, za váš čas i názory a přeji hezký den. Na slyšenou.

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Děkuji za pozvání, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.