Přepis: Jak to vidí Petr Just – 13. června 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den a celý nový týden přeje Zita Senková. Jako každý všední den i v následujících minutách vám nabídnu rozhovor v souvislostech. A jsem ráda, že ve studiu mohu přivítat Petra Justa, vedoucího katedry politologie a anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha, dobrý den.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořit chceme například o třetím kole prezidentských voleb ve Francii, jak se říká dvoukolovému hlasování do Národního shromáždění. O přípravě na české předsednictví v Evropské unii a také o důvěře Slováků v politiky. Přeji nerušený poslech. Francouzi mají za sebou první volební neděli. Další je čeká na konci tohoto týdne, jako vždy po prezidentských volbách vybírají poslance do Národního shromáždění. To první včerejší kolo skončilo velmi těsně, o desetinu procenta vede centristická aliance Spolu prezidenta Emmanuela Macrona. Druhá je nová Lidová a socialistická ekologická unie Jeana-Luca Mélenchona. Necelých 19 % hlasů získalo Národní sdružení Marine Le Penové. Jak to čtete, pane Juste?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Zatím musíme tyto výsledky číst velmi opatrně, protože Francie využívá většinový volební systém, kde není zase až tak důležité, kolik procent má každá strana v tom celofrancouzském podílu. Tak jak jste tady třeba teď prezentovala, budou tam volit kandidáty v jednotlivých z těch 577 volebních obvodů, takže potom ten průměr, který se nám promítne do toho celofrancouzského výsledku, ten zohledňuje samozřejmě výsledky, jak z těch regionů, kde třeba získá ten kandidát víc procent, ale zároveň tam, kde získá méně procent a třeba nepostoupí ani do druhého kola. To, co je důležité, bude samozřejmě, a to ještě tyto výsledky kompletně nemáme, jaký bude vlastně, jaká bude struktura kandidátů postupujících do druhého kola. Oni tam mají ten dvoukolový systém postavený na trošku jiném principu, než známe dvoukolový systém z našich třeba senátních voleb, protože u nás postupují vždy dva nejúspěšnější do druhého kola, zatímco ve Francii do druhého kola postupují všichni, kdo mají alespoň 12,5 procenta v kole prvním, ale musí být minimálně dva, takže je tam pojistka, kdyby náhodou třeba žádný kandidát neměl 12,5 procenta, aby to přesto byla nějaká volba v druhém kole. Každopádně to, že má samozřejmě lepší výchozí pozici ta centristická aliance Emmanuela Macrona, anebo ta nová široká levicová aliance socialisticko-ekologická aliance Jeana-Luca Mélenchona, to je evidentní i u projekce, které se dělaly včera večer, tak odhadovali, že právě tyto dva subjekty s velkou pravděpodobností získají nebo si mezi sebe rozdělí naprostou většinu křesel z těch 577 v dolní komoře francouzského parlamentu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co byste řekl, pane Juste, zkomplikuje Jean-Luc Mélenchon a jeho levicová aliance velmi široká Emmanuelu Macronovi jeho druhý mandát?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Pokud by Emmanuel Macron získal absolutní většinu se svými kandidáty, tzn. alespoň těch 289 mandátů, jestli si dobře pamatuji, z 577 většina, tak samozřejmě bude mít komplikovanější pozici, bude se muset při podpoře při hledání podpory pro své, pro své návrhy a pro svoji politiku obracet s žádostí na ať už pravicové nebo někdy i levicové strany, protože přece jenom to Macronovo hnutí je široce rozkročené, jak jsou v rámci toho té aliance Spolu jsou, jak středopravicové, tak středolevicové subjekty, tzn. asi podle konkrétního typu politiky bude muset Emmanuel Macron komunikovat buďto s představiteli té strany Republikáni, což je vlastně ta konzervativní, tradiční konzervativní křesťansko-demokratická pravice navazující na de Gaulla a později na Jacquesa Chiraka a Nicolase Sarkozyho, anebo na levici, kterou v současné době reprezentuje právě pan Mélenchon. Tady ale samozřejmě bude problém, protože ta levicová aliance je složená, jak s řekněme, mainstreamově levicových stran, součástí té aliance je i ta klasická tradiční francouzská socialistická strana, kterou známe třeba hlavně personifikovanou osobou Françoisa Mitterranda z osmdesátých let, ale zároveň v té alianci jsou i někteří krajně levicoví. A tady to je důvod, proč to zdůrazňuji, protože pokud bude v nějakém volebním obvodu, a ještě připomeňme, jsou tam jednomandátové obvody, pokud bude někde kandidovat třeba za tuto alianci výrazně levicový kandidát, extrémně levicový, tak ten volební systém, dvoukolový volební systém je hodně nastaven právě v neprospěch jakýchkoliv vyhraněných, ať už extrémně pravicových nebo extrémně levicových kandidátů. Takže uvidíme nakonec, kolik vlastně dokáže proměnit ta levicová aliance mandátů. Myslím si, že u některých extrémně levicových to bude obtížné než třeba u některých, kteří tam reprezentují mainstream.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tu koalici Emmanuela Macrona vlastně pod názvem Společně ansámbl tvoří Republika v pohybu, centristický modem a středopravá strana bývalého premiéra Horizont. V těch volbách se rozhoduje o tom, zda bude současný prezident schopný prosadit zásadní politické reformy, přitom když se podíváme na účast, tak v tom prvním kole byla svým způsobem až rekordně nízká, čím si to vysvětlovat?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Samozřejmě, že Francouzi přistupují jako k hlavním volbám tím prezidentským. Volby parlamentní, volby do dolní komory parlamentu jsou z tohoto pohledu vnímány jako spíše ty méně nebo relativně méně důležité. Francie je poloprezidentský režim, tzn. osoba prezidenta tam, nebo instituce prezidenta tam disponuje poměrně významnými pravomocemi. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že to není úplně prezidentský, že tam stejně bude ta druhá noha té exekutivy toho vládnutí. Tzn. vláda v čele s premiérem, která bude odrážet většinu v Národním shromáždění dolní komoře francouzského parlamentu, a že tito dva hlavní aktéři ústavního systému, prezident na straně jedné a premiér na straně druhé, jsou velmi úzce provázaní a budou muset velmi úzce spolupracovat. Proto pro Emmanuela Macrona bude komplikované, pokud by třeba většinu získal právě pan Mélenchon se svojí aliancí, kdyby fakticky tedy nic nezbývalo nic jiného, než aby on byl premiérem, nastalo by období tzv. kohabitace, nebo to, co Francouzi nebo francouzská politická terminologie nazývá kohabitací, neboli soužití prezidenta a premiéra z opačných částí politického spektra, a to Francie od roku 1958, co máme tu tzv. pátou republiku, zažila zatím pouze 3×, kdy prezident a premiér byli z jiných částí politického spektra a vždycky to samozřejmě je ve znamení...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to fungovalo?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Ano, to jsem chtěl říct. Vždycky je to samozřejmě ve znamení mnohem, jednak nutnost dělat více kompromisy, a to jak ze strany prezidenta, tak ze strany premiéra. Nebo ti dva mají sice dost významné pravomoci, ale zároveň se vzájemně potřebují. Prezident je dominantní v těch zahraničněpolitických otázkách, premiér a jeho vláda zejména v těch vnitropolitických otázkách. Když jste zmiňovala důležité reformy, které Francii čekají, tak budou teď zejména ty vnitropolitické. To znamená související s ekonomikou a hlavně se sociálními záležitostmi. Na programu je otázka, zda snižovat nebo nesnižovat daně, což by Emmanuel Macron chtěl. Na pořadu je rovněž téma zvyšování odchodu věku do důchodu, což také Macron chce, ale tady zrovna je velmi proti Mélenchon a jeho aliance, ti chtějí naopak snížit věk odchodu do důchodu. No pokud jde o ty zahraničně politické, tak tam mají oba pánové také dost zásadní rozpory v tom, jak přistupují zejména k otázce Severoatlantické aliance, kde Mélenchon je dlouhodobě zastáncem vystoupení Francie ze Severoatlantické aliance, je kritikem Evropské unie, ale co jsem aspoň zaznamenal, tak nepožaduje vystoupení, požaduje reformu, ale je zásadním zastáncem vystoupení ze Severoatlantické aliance.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, pane Juste, že sehrála nějakou roli, co se týče toho hlasování teď do Národního shromáždění výběru poslanců, i téma války na Ukrajině? Ptám se i proto, že francouzský prezident a také premiéři Itálie a Německa, Mario Draghi a Olaf Scholz, by měli ještě tento měsíc odjet do Kyjeva. Tam bude, nechci odbočovat, zajímavá určitě účast hlavně Olafa Scholze.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Když jsem končil tu předchozí odpověď vlastně slovy, že Jean-Luc Mélenchon je pro vystoupení ze Severoatlantické aliance a zároveň se tady bavíme o tom, že uspěl alespoň v prvním kole těch voleb, relativně uspěla ta jeho aliance, tak se zdá, že téma Ukrajiny nebo v širším slova smyslu obraně bezpečnostní téma patrně nehrálo nějakou zásadní dominantní roli. Určitě tím nechci říct, že nebylo součástí předvolební kampaně, ale ve většině států jsme svědky toho, že my to samozřejmě vnímáme, když se na to díváme ze zahraničí, že hlavně se díváme, jak to změní tu danou zemi z hlediska jeho postavení v mezinárodní politice, v mezinárodním systému. Ale pokud bychom se samozřejmě ptali běžných Francouzů na ulici nebo v Americe při amerických volbách běžných Američanů na ulici, jestli je pro ně důležitější otázka, jestli je jejich země v NATO, anebo kolik budou platit daně, anebo v kolika budou odcházet do důchodu, tak myslím, že i u nás, kdyby se takto nás cizinec ptal, bude ta odpověď naprosto jednoznačná. Lidi budou samozřejmě více se zajímat o otázky socioekonomické, své vlastní situace socioekonomické a zdravotnictví, vzdělávání a podobně. A zahraniční politika bude, řekněme, až na tom druhém místě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje politolog Petr Just z Metropolitní univerzity Praha. Kdyby se parlamentní volby konaly nyní v České republice, vyhrálo by je hnutí ANO. Alespoň podle květnového modelu agentury Kantar.cz pro Českou televizi by získalo 29,5 procenta hlasů. Koalice Spolu se poprvé od loňských voleb v průzkumech posunula na druhé místo, když si proti dubnu pohoršila o 5 procentních bodů na 28,5 procenta. Piráti se STAN si stejně jako ANO polepšili o procentní bod. V květnu by jim tak dalo hlas podle zmíněné agentury 12,5 procenta lidí. O procento méně, tedy 11,5, by měla strana SPD Tomia Okamury, skončila by těsně tedy za Piráty a Starosty a hnutím nezávislých. Česká sociální demokracie ta by získala 5 %. Co z toho vyplývá, pane Juste?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Výsledky vládních, začnu těmi vládními subjekty. Myslím si, že je přirozené, že subjekty, které jsou u vlády zejména v situaci, kdy musí čelit mnoha výzvám, které nebyly třeba zaviněny úplně jejich politikou, jejichž zdroje jsou, jejichž kořeny jsou ještě před jejich nástupem, tak samozřejmě mají spíš stagnující nebo klesající tendenci. To vidíme, jak u koalice Spolu, tak u Pirátů, přestože jste říkala, že vlastně oni oproti minulému průzkumu stoupli, ale oproti volebnímu výsledku jsou pořád ještě pod tím, co dosáhli. Takže je to přirozené. Naopak je zase přirozené, že opoziční strany opět zejména v situaci, kdy se vláda musí potýkat s velmi zásadními a závažnými problémy, tak stoupají. Já bych dokonce řekl ještě možná větu, která překvapí, mě se zdají ty preference ANO ještě poměrně malé na to, v jaké situaci ANO je a co všechno může jako potenciál využít pro svoji kampaň a pro nabírání voličů. Je to opoziční strana, která vede v podstatě permanentní kampaň, ať už ta strana jako taková nebo její lídr, která využívá armádu PR expertů, marketérů a podobně. Zdá se mi, že těch 29 - 29,5 procenta je pořád ještě pod tím, co by mohla vytěžit ze situace, v jaké v současné době je Česká republika, vláda a podobně. Takže možná je to překvapivý komentář, ANO sice je na prvním místě, ale zdá se mi, že narazilo asi na nějaký, na nějaký strop svých preferencí a ukazuje se, že ani situace, která je pro ně po všech stránkách výhodná z toho veřejného marketingového hlediska, tak ale nevede k tomu, že by ty preference dosahovaly nějak zásadně vyšších, vyšších čísel. Takže tohle je spíš překvapení, že se drží, v uvozovkách, pořád jenom na těch řekne necelých 30 % hlasů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pokud by strany kandidovaly samostatně, tak by rovněž zvítězilo opoziční hnutí ANO. Získalo by 28 % podle agentury Kantar.cz. ODS v čele se současným předsedou vlády Petrem Fialou skončila by druhá, a ta si podle průzkumu meziměsíčně pohoršila o 3,5 procentního bodu na 22,5 procenta. Což je asi zajímavé v této souvislosti. Pane Juste, když se podíváme na průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, tak tam z vrcholných politiků se těší největší důvěře, jak premiér Fiala, taky i lídr opozičního ANO Andrej Babiš.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Zase nemyslím si, že by to bylo něco překvapivého. Premiér je v čele země, de facto v čele země, je v médiích velmi často. Zároveň i on jako osoba vystupuje i pro své, řekněme, kritiky nebo ne úplně voliče ODS poměrně, poměrně konstruktivně, kladně, konsenzuálně a myslím si, že to se odráží na tom, že má víceméně podobné preference nebo podobnou úroveň popularity jako Andrej Babiš, který, řekněme, má tu výhodu opozičního, opozičního lídra, může využívat výhodu té kritiky, která nemusí být vždy úplně konstruktivní, ale s tím prostě politici v opozici nejenom Andrej Babiš, ale všichni politici v opozici s tím vždycky pracovali, pracují a pracovat budou. Takže oba pánové mají určité výhody, které jim dodávají procenta v důvěryhodnosti, v důvěryhodnosti, když to měří agentury a myslím si, že to je situace, která jak říkám, je víceméně očekávaná a přirozená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nečekal byste, pane Juste, více těch procent nárůst právě u těch vládních stran?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
No u vládních stran právě, jak jsem říkal, bych očekával spíš pokles, protože vládní strany musí nést určitou odpovědnost. Lidé dneska čelí těm dennodenně zvyšujícím se cenám, inflace, energetika a podobně. Takže vypadá to, že vláda by měla nebo z těchto výchozích situací, z těchto výchozích dat by vyplývalo, že vláda, vládní strany, vládní představitelé by měli mít spíše klesající tendenci, protože lidé budou pochopitelně v daný moment, ve kterém tu situaci prožívají, činit za to odpovědnou vládu, která je teď momentálně u moci. Jak říkám, přestože řada problémů má třeba dlouhodobé nebo kořeny, které jsou, které jsou dávno v minulosti, řada problémů třeba vychází i z faktorů, které vláda, žádná vláda reálně ovlivnit nemůže, ale přesto lidé si jako ten svůj terč jako toho, kdo nese odpovědnost berou vládu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslela jsem to i spíše tak, že ta vláda má nejvíce asi teda možností se prezentovat, vysvětlovat ty své kroky. Ale například komentátor Martin Zvěřina v Lidových novinách v sobotu napsal, že nejlepším ministrem zahraničí za poslední léta je Petr Fiala. Dobře reprezentuje, jeho postoje jsou čitelné, konzistentní. Problém je ale v tom, že je to premiér. Co si o tom myslíte?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Já si nemyslím, že by to byl problém. Sice, když mluvíme o zahraniční politice, aktérech zahraniční politiky, tak většinou máme tendenci na první místo říct nebo možná na jediné místo dát ministra zahraničních věcí, ale zahraniční politika je zrovna tím typem politiky, která jde napříč několika ústavními institucemi a ústavními, ústavními orgány, včetně prezidenta, ale i včetně premiéra. Takže já ani bych nevnímal jako problém nebo to, co pan Zvěřina nazývá jako problém, že je to, že zrovna Petr Fiala je vnímán jako schopný, v uvozovkách, ministr zahraničních věcí. Nemyslím si, že by tím komentářem byla nějak zpochybněna role Jana Lipavského, coby ministra zahraničních věcí, myslím, že i vůči němu jsou víceméně ty komentáře relativně pozitivní. Ale Petr Fiala pochopitelně jako premiér, jako člověk, který i ze své pozice v čele vlády, která bude přebírat předsednictví České republiky v Evropské unii, tak i z tohoto hlediska velmi často se snaží provázat svoji, tu svoji roli premiéra i se zahraničně politickými a teď i specificky evropskými tématy. Takže já to beru jako přirozené, že se Petr Fiala chová něco jako další ministr zahraničních věcí v této vládě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle čeho bude vláda, pane Juste, zpětně posuzovat, jestli Česká republika splnila úkol, jestli se to předsednictví, které nás čeká za necelé tři týdny, to převzetí od Francie vydařilo?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Já myslím, že na to si skutečně bude muset počkat až po skončení předsednictví. Samozřejmě každá vláda si stanoví program, priority. To, jestli se ty priority podaří nebo nepodaří naplnit, záleží ale na několika faktorech, ať už to jsou faktory ryze vnitropolitické, jestli ta vláda bude mít třeba dostatečnou vůli, dostatečnou sílu, dostatečný mandát řešit dané věci, ale zároveň jsou to, jsou to pak faktory, které úplně ovlivnit nemůže, může přijít nějaká další krize. Nechci nic přivolávat, ale může přijít nějaká krize, která pochopitelně postaví, jak Českou republiku, tak celou Evropu a Evropskou unii, a tedy pokud bude Česká republika zrovna v ten moment předsedat Radě Evropské unie, tak Českou republiku ve dvojroli, nejenom jako zemi, ale i jako předsednickou zemi, tak postaví před nový problém, který se bude muset řešit třeba improvizovaně, ale bude, i tohle je otázka politického umění řešit třeba i za velmi improvizovaných provizorních podmínek náhlou nečekanou krizi, která by mohla vypuknout, byť jak říkám, doufám, že nic tak krizového nevypukne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle Mikuláše Beka, ministra pro evropské záležitosti, jsme na předsednictví připraveni a problémy nás nezaskočí. Řekl v rozhovoru pro portál irozhlas.cz. Pane Juste, předseda opozičního Hlasu Petr Pellegrini od slovenských parlamentních voleb v roce 2020 poprvé v průzkumu důvěryhodnosti přeskočil prezidentku Zuzanu Čaputovou. Naopak lídr OĽaNO Igor Matovič, expremiér a ministr financí, opět překonal, v uvozovkách, rekord, je nejméně důvěryhodným politikem. Jak si to vysvětlujete? Dodám jenom pro úplnost, že to vyplynulo z průzkumu agentury Focus pro televizi Markíza.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Můžeme se opět odrazit od toho, co jsme komentovali v případě českých průzkumů, ať už popularity politiků nebo preferencí stran. Petr Pellegrini má výhodu opozičního politika, oproti jiným opozičním politikům má ještě výhodu v tom, že je vnímán jako mnohem uhlazenější opoziční politik, není takový radikál jako třeba Robert Fico, ale třeba i jako Marián Kotleba, působí navenek, neříkám, že vždycky je to zároveň i odraz toho, jaký skutečně je, ale navenek působí mnohem, mnohem klidněji, mnohem konsenzuálně, ale zároveň samozřejmě se vymezuje vůči, ať už současné vládě nebo i vůči prezidentce, kterou teď přeskočil, přeskočil v průzkumech. Prezidentka se začala v poslední době také docela aktivně zapojovat do toho vnitropolitického dění, do dění ve vládě a víme, že vláda, slovenská vláda v současné době je, no v současné době, je téměř permanentně v určitém rozpoložení, že se neví, jestli druhý den ještě budou koaliční partneři spolu fungovat nebo nebudou fungovat. Takže Petr Pellegrini využívá všech těchto výhod, že je vláda rozkolísaná, on je předsedou silné opoziční strany. Nemluvím teď o síle na mandáty, protože on vznikl až vyčleněním se ze strany Smer po volbách, ale myslím hlavně silné na preference, to mu pochopitelně dodává určitý hlas pro stranu Hlas, aby mohl, aby se mohl třeba i výrazněji vymezovat vůči vládní politice. Takže to jsou všechno opět pozitivní faktory, které pro něj pozitivní, které vedou k výsledkům, které, které jsme teď o víkendu zaznamenali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou roli hraje tedy expremiér Robert Fico?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Robert Fico je samozřejmě teď na dvou takových rovinách, na té politické a trestněprávní. Ta trestněprávní víme, že bylo zahájeno trestní stíhání Roberta Fica v souvislosti právě s vytvářením určitých vlivových sítí v době, kdy byl premiérem společně se svojí v podstatě pravou rukou panem Kaliňákem, bývalým ministrem vnitra, jsou stíháni za to, že byli v čele určité organizované skupiny. Ale on to propojuje s tou politickou stránkou, kdy to prezentuje, že jako opoziční politik je teď součástí nějaké perzekuce ze strany, ze strany současné vlády, která má trestněprávní charakter ta perzekuce, a že s tím půjde do Štrasburku a kdoví kam. Nebo už myslím, píše dokonce do evropské, do některých institucí Evropské unie už píše dokonce snad dopisy, kde si stěžuje na to, že je politicky vlastně, je stíhán z politických důvodů. Takže Robert Fico se dnes pohybuje právě v těchto dvou rovinách, politické a trestněprávní, ale propojuje ji, ale zatím se zdá, že právě Pellegrini s tím trošku klidnějším vystupováním boduje o něco více. Ale Robert Fico má pořád poměrně velkou, velkou skupinu podporovatelů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Politolog Petr Just, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha a jeho názory. Děkuji vám za ně a přeji vše dobré. Na slyšenou.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie MUP
Děkuji za pozvání. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.