Přepis: Jak to vidí Pavel Smutný – 31. května 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková, mým hostem je Pavel Smutný, advokát, předseda Českoizraelské smíšené obchodní komory a mecenáš umění. Dobrý den, vítejte.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamyslíme se například nad vyšším principem mravním a připomeneme i legendárního italského soudce, symbol boje proti mafii. Přeji nerušený poslech. Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločinem. Jedna z nejslavnějších vět z českých filmů se vztahuje k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ke kterému došlo před 80 lety. Citovanou větu pronesl na závěr kultovního snímku gymnaziální profesor Málek v podání Františka Smolíka. Pane Smutný, jakou otázku jste si vy sám pro sebe položil v souvislosti s výročím jednak Anthropoidu, ale vůbec celého toho období takzvané heydrichiády?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Já jsem si položil otázku jako asi každý a tu otázku zformuloval prezident republiky na tom shromáždění v Národním muzeu. To je ta otázka, která se vždycky musí zajímat hned poté, poté druhé. To znamená, že jsme udělali něco, co žádný odboj v Evropě neudělal, že se nám povedlo něco, co se nepovedlo nikde jinde a tím jsme opravdu se stali slavnými, ale ta otázka, která napadala každého normálního člověka, určitě to stálo za to. To je ta otázka, kterou položil Miloš Zeman. Jestli to stálo za to a on si na to odpověděl, že to stálo za to. Dějiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč si klademe.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte vlastně tuto otázku.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Dějiny, dějiny jsou zajímavé, protože od běžných situací, od dějů, které prožívají současníci, tak postupně časem se dostávají dál a osobní osudy a osobní věci a osobní pohnutky se stávají čím dál více minulostí, taky třeba upadají do zapomnění a zůstávají ty činy, zůstávají jenom ty činy. To je vlastně, to je vlastně obraz dějin. Za 50-60 let už nikdo neprožívá hrůzu nebo neprožívá naopak naděje lidí ve druhé světové válce a za 80 let už vůbec ne. To znamená dneska hodnotíme čistě historickou událost. Dneska hodnotíme čistě historickou událost, která v té době a v době ještě potom právě heydrichiádou, Lidicemi a všemi dalšími obětmi, které byly přeneseny, vyvolávala celkem oprávněné otázky, jestli to je, nebo není, jestli to stálo nebo nestálo za to. Myslím, že dneska je na místě ta odpověď, že to skutečně za to stálo, protože, protože parašutisti, kteří provedli tu, ten atentát, tak skutečně v ten moment zachránili, zachránili české země, protože protektorát byl prostě do té doby pokojný, byl poklidný. Odboj sice tady pracoval, ale venku to vidět nebylo a byli jsme především velikou továrnou, velikou továrnu zbrojní výroby. To znamená z tohoto hlediska tento čin ukázal, že Češi nejsou kolaboranti, že Češi nejsou národ, který se podvolil. A to všechno ukázalo to, že je možný oduznat mnichovskou dohodu a že potom jsme se teda připojili k vítězným mocnostem, to byla zásadní věc. Jako pro Slovensko Slovenské národní povstání v tomto významu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka je také, je jich mnoho, jestli vůbec my v roce 2022 umíme, můžeme posuzovat ty dávné události? Díváme se na to naší optikou, jak se říká zkušenost je nepřenositelná?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, to je skvělá otázka, ta přesahuje ovšem daleko víc toto osmdesáté výročí. To je, to je otázka historického hodnocení, to je otázka a historického hodnocení toho, jestli umíme, jestli můžeme dneska vůbec hodnotit ty děje minulosti. No, moje odpovědět následující, hodnotit je musíme, protože v určitých situacích prostě se dějiny opakují a ten, kdo nehodnotí dějiny, tak je skutečně nucen je v určité podobě třeba prožít znovu, to je prostě pravda, to není žádná vymyšlená věc, to prostě funguje. A druhá věc ale je, že je potřeba to činit s velikou pokorou a s tím, aby se vytahovaly z těch dějin věci, které jsou nosné pro dnešek, které jsou dobré buďto negativně, nebo je dobré si připomenout jejich negativitu nebo naopak jejich povzbuzující potenciál. To je to velice důležité. Já dneska, když vidím, já dneska když vidím bojovníky proti komunismu třeba před rokem 89, tak musím říct, že ne, vůbec nechápu, že je možno bojovat se zlem 30 a více let starým. To zlo je přece dneska tady. My bojujeme s aktuálními problémy, s aktuálními zlými lidmi, s aktuálními tématy, která nás zajímají. Takže tyhle ty minulé děje, tyhle ty minulé boje jsou pro mě trochu problém. Co se týče války, tak samozřejmě tu pravdu se dozvídáme ještě dneska, jak říká správně Pavel Kosatík ve vašem pořadu myslím minulý čtvrtek, vznikají nové, přichází pořád nové informace o historických událostech, protože nové generace historiků se nově ptají. To myslím, že je úplně zásadní myšlenka. Všichni se pořád nově ptáme, vlastně jak říkám, opustíme-li ty individuální intimní příběhy lidí v těch velkých střetech, tak zůstanou ty velké otázky. A ty velké otázky si můžeme klást teprve v době, kdy ten prach se usadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A je to, pane smutný, boj se zlem, jak jste třeba se dotknul bývalé komunistické minulosti, anebo spíše snaha vyrovnat se nebo pochopit tu minulost, zpracovat ji?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
To je velice, to je další velice těžká otázka. Zpracovat minulost, pochopit minulost. Já jsem prožil, já jsem prožil, já jsem prožil ve 30 letech rok 1989. Prožil jsem revoluční tu situaci, byl jsem velice blízko. Byl jsem na škole a všecko jsem zažil jaksi úplně, úplně takříkajíc z první ruky. Byl jsem na všechno manifestacích a tak dále a tak dále. Já do teďka spoustu věcí nevím. Já do teďka spoustu věcí vlastně neznám, i když jsem tam byl, i když jsem, i když jsem o tom tolik četl, tak vlastně některé základní nebo zásadní věci vlastně nám zůstanou utajeny. To je prostě mystika těch historických událostí, že to je, že to je takový, že to je tolik vrstev informací a tolik vrstev motivů a tolik vrstev zájmu, že v tom se vyznat, je skutečně velice těžké. Čili to, to lehké slovo, vyrovnat se s minulostí nebo poznat tu minulost, myslím si, že je potřeba brát s velikou pokorou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nevím, jestli teď bude otázka lehčí, pane Smutný, ale co vy si třeba představujete pod tím a vracím se v úvodu vyšším principem mravním, co je to pro vás morálka mravnost?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Já na tom celý život přemýšlím. Já na tom celý život přemýšlím, to je, na to je možno říct spoustu klišé, na to je možné říct spoustu frází, která nám automaticky se vybaví, které se nám automaticky vybavují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo jak se to projevuje?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Mně se fráze nevybavují, protože já se snažím vždycky posuzovat věci podle, v první řadě podle sebe, to znamená, co bych já udělal nebo jak já bych se zachoval. A mám v řadě věcí, mám v řadě věcí velký, spoustu lidských otázek, které prostě nevím, jak bych se zachoval. Myslím si, že úžasné je, a to si myslím, že je podstatná věc, v případě jako je atentát na Heydricha a v případě těchto heroických věcí. Já připomenu za chviličku jednu událost úplně současnou, která to připomíná, tak je veliká výhoda těch účastníků, že jsou určitě, že to neposuzují ve studiu ani doma nebo u kafe dneska. Ale, že to posuzují strženi nějakou atmosférou, že jsou strženi nějakou atmosférou a pocitem odpovědnosti. V kinech běží film Jeana Jacquesa /nesrozumitelné/ o požáru Notre-Dame. Požár Notre-Dame a zásah hasičů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
A mladý kluci a mladý holky se vrhali do budovy, která neměla vůbec žádné jaksi plány žádné pořád ne. Prostě požární, požární zajištění. Padaly tam trámy hořící a oni do toho šli a věděli, že můžou zemřít. Věděli, že, že normálně riskují život a v tom filmu to říká, to říká jeden ten hasič a říká, na to jsme zachránit katedrálu. Čili vyšší princip právní ten moment fungoval, ne jak ve Vraždě proti tyranovi, ale fungoval. Že někdo vidí Notre-Dame, což je pro něj prostě všechno nebo symbol všeho. A v ten moment on sám si říká, kdo jsem já. A co tady jdu zachraňovat, ale to si myslím, že je věc, která je úžasná, to si myslím, že je smyslem, nebo že to je prostě doprovodný projev každé oběti významné ve válečném nebo v jiném konfliktu. Individuální odvaha teď a tady v normální situaci je možná daleko těžší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory advokát Pavel Smutný. Česko-izraelská smíšená obchodní komora, které pane Smutný předsedáte už 11 let /souzvuk zvuků/, cenu Arnošta Lustiga osobnostem, které projevily odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost. Řekla bych, že tyto fenomény nebo hodnoty se budou prolínat naším rozhovorem. Laureátem za rok 2021 se stal Šimon Pánek, zakladatel a ředitel společnosti Člověk v tísni. On už pomáhal v osmdesátých letech minulého století jako student gymnázia, pokud se nepletu, tehdy pomáhal obyvatelům Arménie společně se spolužáky. Zemi, kterou postihlo ničivé zemětřesení. Jak se díváte na angažovanost pana Pánka na poli dobročinnosti v pomoci lidem v nouzi?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Tak Šimon Pánek jako nositel ceny Arnošta Lustiga si zaslouží, v mých očích si zaslouží veliké uznání a veliký respekt. S tím, že Cena Arnošta Lustiga a já to opakuju a nepřestanu to opakovat, Cena Arnošta Lustiga je pro lidi a není pro bohy. To znamená je to cena pro lidi, kteří se vyznamenali mimořádným způsobem v těch nejtěžších disciplínách, které ta, které ta cena nese odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost ale dohromady. To opravdu jsou heroické ctnosti, které tolik chybí a kterých, které tolik tedy jaksi postrádáme nebo nevidíme je v tom běžném mírovém životě, což je zase normální. A Šimon Pánek tím, že se zase skutečně systematicky přes 30 let věnuje té činnosti záchranné nebo ochranné nebo prostě dobročinné, tak si svým způsobem vytváří tu situaci, aby mohl tohle dělat. To jsem říkal vlastně před chvilkou. To znamená Šimon Pánek sám nežije normální život. On žije život, který je velice, velice ovlivněn stresem a starostmi a tragédiemi, které se odehrávají třeba daleko od našich hranic. Má spolupracovníky, které třeba někdo zabije. Vyprávěl mi, jak je rád, že se mu podařilo ty rodiny pojistit třeba těch spolupracovníků na život, aby prostě, když někdo zemře nebo je zabit, tak aby aspoň ta rodina měla, měla z čeho žít a tak dále. To jsou věci, které si normálně, my v normálním provozu neumíme představit. Zároveň vím, že kolem takzvaných neziskovek a kolem, kolem Člověka v tísni a tak dále, je spousta řečí v České republice, jako je v české, jako je u nás celkem spousta řečí kolem úplně všeho, takže to, to beru taky, taky jako v potaz. A beru to tak, že prostě je potřeba se v tomhle tom smyslu nějakým způsobem asi zastat nebo vyslovit, a když výbor Ceny Arnošta Lustiga jednomyslně rozhodl, že to bude Šimon Pánek, tak hlasoval pro tu velkou pravdu. To znamená hlasoval pro tu pravdu, že Šimon Pánek je jedním z hrdinů naší doby. A to, co se děje kolem a jestli se prostě o tom diskutuje a tak dále tím lépe, to je dobře, ale přitom je potřeba tak jak se u nás diskutuje špatně, tak je potřeba dávat na stůl fakta. Je potřeba dávat na stůl důkazy, jestli se něco nesprávného děj a tak dále. Ale jinak to /nesrozumitelné/ moc hezký, takový to pomlouvání myslím, že /nesrozumitelné/. Tak to /nesrozumitelné/, které v Česku, Čechách je tak oblíbené, tak si myslím, že bysme měli v zájmu nějaké duše mít někde trošku potlačovat. Takže Šimon Pánek je nositelem Ceny Arnošta Lustiga, protože je statečný, odvážný, lidský a spravedlivý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jenom připomenu, že Člověk v tísni se zaměřuje i na problematiku inkluzivního vzdělávání, dluhů, neadekvátního bydlení, nezaměstnanosti.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Ano samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Aktuálních problémů.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Šimon Pánek po převzetí Ceny Arnošta Lustiga hovořil mimo jiné o hodnotách a základních pravidlech, kterými se se svými spolupracovníky řídí. I když cituji, někdy působí, jako by byli z 19. století. Nepovyšovat se, nikoho se nebát. Nemyslet si, že ostatní jsou lepší a chovat se vždy korektně bez těch hodnot se naše společnost naprosto rozsype a skončí v úplných morálních, etických a nakonec i emočních a vztahových troskách. To byla slova Šimona Pánka. Asi ty zásady, pravidla, pane Smutný, se nemění nebo neměly by měnit, nehledě na to, v jaké době žijeme.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Já myslím, že 19. století je včera z hlediska člověka. Já myslím, že včera je i římská říše z tohoto hlediska, protože člověk se nemění. Homo sapiens my máme prostě jeden mozek, jedno tělo, jednu mysl. Máme více informací. Otázka je, jestli jsme moudřejší, jestli jsme zmoudřeli. To si myslím, že není úplně jisté. A to, že musíme žít podle nějakých pravidel, aby se ta společnost nerozsypala, to je úplně jasné a že to je čím dál těžší, to je taky úplně jasné. Protože v 19. století existovala ještě řada normativních systémů, takže existovalo náboženství. Existoval přísný stát, existovala přísná škola. Vůbec obecně existovala přísnost jako taková. Představte si slovo přísnost, které dneska úplně zmizelo. Slovo přísnost vlastně neexistuje. Takže, takže my dneska jsme opravdu v takové té inkluzivní a prostě permisivní náladě celá západní společnost se počítá, ocitá v té permisivní náladě. Velmi nelibě neseme jakékoliv zásahy a slovo totalita. Je pořád jaksi u dveří, abysme ho použili. Ale dobře, tak budeme žít v té permisivní společnosti, ale zároveň musíme najít způsob, jak, jak určité hodnoty chránit, jak určité hodnoty vyzdvihovat. A přece jenom i vyžadovat. Takže ono to je, musíme najít v tomhle tom smyslu nějaký mix. V tomhle smyslu Cena Arnošta Lustiga, je jedním z bodů, které na to upozorňují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Abychom mohli něco udržovat, rozvíjet, tak bychom měli vědět, co chceme rozvíjet. A co to je, jaké jsou to ty hodnoty, pane Smutný, které vyznáváme, o kterém nám jde, o co usilujeme, na jakých hodnotách stojí naše společnost podle vás?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, tak já to řeknu podle svých asi priorit nebo priorit, které cítím já, protože se neodvažuju tohle někomu předepisovat. Tak myslím si, tak pro mě osobně, pro mě osobně je strašně důležité, aby rodiče i škola vedli děti ke kritickému myšlení. Protože já myslím, že kritické myšlení je základem svobody. Není svobody bez kritického myšlení. To je úplně zásadní věc. My to vidíme, vidíme to v manipulacích, vidíme to mediálních manipulacích. Vidíme zmanipulované celé národy, vidíme prostě, jak je možno otáčet úplně veřejné mínění jak si kdo vzpomene. To je něco strašného. Čili já myslím, že kritické myšlení to nestojí nic. Učit děti kritického myšlení, což se dá zejména teda asi v hodinách českého jazyka. To znamená literatury. To se dá. Je samozřejmě o dějinách historie a v těch humanitních oborech takto kritické myšlení vlastně je, je úplně podle mě základem. Druhá, druhá jsem řekl svoboda, která s tím souvisí a která bez kritického myšlení není vůbec představitelná. To je další věc a ta svoboda, když lidi jsou vybavení kritickým myšlením, tak musí být doprovázena teda nějakým systémem hodnot. A systém hodnot zase by děti měl dostat primárně doma, primárně doma, ve škole odvozeně, ty kteří, ti které, kterým se toho doma nedostane. Rodiče by na tohle to měli myslet a neměli by se bát děti hodnotově vzdělávat. Hodnotově se děti vzdělávají tím, že čtou vhodné knihy. Prostě existuje, tak já nevím /nesrozumitelné/ vydal úplně neuvěřitelnou knihu začátkem 20. století, která se myslím jmenuje srdce. A tam jsou jenom mravoličné historky. Tak to je minulost, kde opravdu děti byly vychovávány mravoličnými historkami o chudém chlapci, kterej pomohl stařence. Takové ty pohádky o vojákovi, který zachránil jiného vojáka a přitom sám zemřel. Takže polovina těch, těch, těch povídek je velmi dojemných a brečíte nad tím. Ale je to něco, co silně apeluje na tyto hodnoty a ukazuje to jejich krásu. Tak si myslím, že myslím si, že kritické myšlení, systém hodnot a svoboda jsou to, co by mělo nás provázet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled advokáta Pavla Smutného. Odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost projevil také sicilský prokurátor Giovanni Falcone, kterého před 30 lety zavraždila Cosa Nostra. Oběťmi ohromné exploze na dálnici z letiště v Palermu se stala i jeho manželka Francesca Morvilo, která s ním jela v autě stejně jako tři členové ochranky. 57 dní po masakru v /nesrozumitelné/ sicilská mafie zavraždila také Falconeho nejbližšího spolupracovníka Paula Borselina. Na oficiální pietní vzpomínce v Palermu italský premiér Draghi řekl, že Itálie se díky profesionalitě a rozhodnosti Falcaneho stala svobodnější a spravedlivější zemi. Jak vy to vidíte, pane Smutný? Vy jste se dokonce účastnil těch pietních vzpomínek přímo v Palermu?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, to je strašně smutná, to je strašně smutná a těžká kapitola pro Itálii. A já bych neřekl, že se to týká jenom Itálie. My jsme viděli, my jsme viděli i ozvuky. My jsme viděli i ozvuky teda ankety. My jsme viděli nějaké stopy na Slovensku před několika lety. Mafie to je prostě fenomén. To není, to není něco, co se dá odbýt jenom oslavou nebo vzpomínkou. A není to věc 30 let stará. Zase to není boj se starým zlem. To je boj naprosto se současným zlem. Jakkoliv ty formy boje, mafie nebo jejich, jejího vlivu se samozřejmě proměnily. A ty spektakulární divoké vraždy, které se, kterými se vyznačoval konec osmdesátých let, kdy opravdu byla řada. To nebyli jenom Falcone, kde byla řada policistů a justičních, justičních představitelů, prostě obětí brutálních strašných atentátů. Tak to je, to je minulostí, přesto, přesto tyhle ty paralelní mocenské struktury existují. Já musím říct, že v Itálii Falcone, že to je veliký /nesrozumitelné/, co řekl Draghi, protože, protože v Itálii vedl, vedl, vedli činy Falconeho a jeho vražda, vedly vlastně k pádu politického systému. Tam musíme si uvědomit, že v Itálii došlo k absolutní změně politického systému poválečného, že, že, že křesťanskodemokratická strana, socialistická strana všecko, co vládlo v Itálii do té doby, co prostě si poklidně tu moc předával, tak skončil a objevil se. Ovšem samozřejmě Berlusconi posléze. To je potřeba si taky připomenout. Takže byl v Itálii to bylo zemětřesení strašné. A Falcone, Falcone je pro mě až nepochopitelným hrdinou. Opravdu to je nepředstavitelné. On věděl zhruba 5 let, že ho zabijou. Zhruba 5 let žil s tím, že ho někdy dostanou. Ochranku měl pořád. Lítal jenom špionážníma letadlama. Prostě neměl vůbec jeho rodina byla ukrytá. Žili na nějakým ostrově částečně. Všichni věděli, že jsou, že je ve smrtelném nebezpečí a ten člověk přesto v té věci opravdu do posledního dechu pokračoval a to je něco naprosto mimo moji představivost a je to úžasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Do dnes ale, pane Smutný, není zcela jasné, kdo za těmi atentáty stál?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
To je to, co jsme říkali předtím. To jsou historické události a velké, ty velké věci prostě jsou někdy navždy někde na dlouhou dobu zahaleny tajemstvím. Někdy se opravdu prostě nikdo nedozví a nedozvíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A je zájem, znát tu pravdu?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, tak já jsem to řekl, byl to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Samozřejmě teď nemluvím o pozůstalých.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Byl to pád politického systému. Tam prostě, tam prostě dotčena, tam dotčen nebyl jenom jenom posléze dopadený a uvězněný mafián, kterej teda ve svých 87 letech řekl, všechny je zabíjíte. Tady to je úplná soudcokracie, že jo v Itálii to je, to jsou údajně jeho poslední slova. Tak to myslím, že taky dobrý. Ale tam prostě se ukazuje, že, že, tak ten Falcon nešel proti mafii jenom. Ten šel proti mafii a systému, který umožňoval, takže samozřejmě byl aktivní zájem několika lidí ho zabít, ale pak byl pasivní zájem mnoha stovek. Nechci říkat tisíců, mnoha stovek lidí, aby ten člověk prostě nepokračoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem muž, který před těmi 30 lety odpálil dobrých 500 kilogramů výbušniny Giovanni Bruska bylo po 25 letech odseděných ve vězení, loni předčasně propuštěn /souzvuk zvuků/, vyvolalo vlnu nevole zejména mezi příbuznými pozůstalí zavražděných soudců. Jeden jiný slavný bojovník proti mafii Antoníno Caponeto, jeden z mála těch, kteří zemřel přirozenou smrtí. Jednou řekl, mafie se bojí školy více než spravedlnosti. To je třeba, nechci vás teď, nechci napovídat, ale například větší důraz na vzdělání. Jaká je, víte cesta vlastně z toho ven, jak už jste i sám řekl, chobotnice mafiánská má stále mnoho chapadel, která obtáčí i politiku, policii, justici.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, mluvili jsme o tom. Já myslím že, já myslím že to je, že určitě ta výchova. Že určitě ta výchova je zásadní věc, naprosto důležitá. Podívejte, ten čas strašně běží. Dnešních, dnešní pětileté děti budou za 10 let patnáctileté a za 15 let budou dvacetiletý muži a ženy. To, to je prostě hned. Čili investice do vzdělání není žádná strašně dlouhodobá investice nebo do výchovy, není žádná strašně dlouhodobá investice. To, no většina z nás dožije, ještě plodů toho, jak budou vychovávány dnešní děti. A tak jak jsou vychovávány dnešní děti, to jsme třeba podcenili v těch devadesátých letech jsme starali o spoustu věcí. Starali jsme se o ekonomiku a starali jsme se o, o prosperitu té země a spoustu dalších věcí. Objevovali jsme spoustu věcí, ale myslím si, že jsme, že jsme při tomhle tom na to vzdělání a na výchovu, na výchovu a na ty hodnoty nemysleli. Sami jsme si své hodnoty museli upevnit. Jedna věc jsou hodnoty v nesvobodě a druhá věc jsou hodnoty ve svobodě. Jinak prožíváte tyhle věci, když se bráníte nebo bráníte tu vnitřní svobodu svoji a jinak samozřejmě se musíte chovat a musíte se osvojovat hodnotový rámec, i když máte žít na svobodě a máte tu takzvanou možnost, jak jsme se před chvilkou bavili řádově vyšší. A teď k tomu máte vést ještě ty děti. Takže určitě výchova, napověděla jste mi správně. Výchova dětí určitě nebo výchova obecně, obecně lidí, obecně výchova, vzdělávání lidí, má svůj, má svůj nesmírnej význam. No, ale hlavně já jsem zastáncem prostě systémových opatření. Já jsem právník a myslím si, že tyhle věci souvisejí velice, velice s jednak se státní mocí. A potom s tím, jak se ta státní moc artikuluje v tom pojetí, v tom pojetí, jak vypadá. A to si myslím, že je ta cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názory a možná inspirace od právníka a prezidenta Česko-izraelské smíšené obchodní komory Pavla Smutného. Děkuji za vaše postřehy a přeji vše dobré, na slyšenou.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Děkuju, paní Senková, bylo mi ctí, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.