Přepis: Jak to vidí Pavel Smutný – 15. září 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je půl deváté, příjemný den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí Pavel Smutný, advokát, předseda Česko-izraelské smíšené obchodní komory a mecenáš umění, vítejte, pane doktore, dobrý den.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Věnovat se budeme například budoucnosti britské monarchie, významu českého předsednictví v radě Evropské unie či kultivaci veřejného prostoru, přeji nerušený poslech. Smuteční průvod včera v Londýně doprovodil rakev s ostatky britské královny Alžběty druhé z Buckinghamského paláce do sídla parlamentu Westminsterského paláce. Veřejnost se tam naposledy může rozloučit s panovnicí a to do 19. září, kdy se uskuteční státní pohřeb. Pane doktore Smutný, s čím vy si spojujete Alžbětu II.?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Tak Alžběta II. určitě je fenoménem našich životů i mého života, protože skutečně já patřím mezi ty, kteří když se narodili, tak ona už byla v plném lesku, tedy britskou panovnici a pamatuju si, že byla složená skladba Alžbětínská serenáda, kterou jsem jako asi pětiletý kluk jako velice miloval, protože byla krásně napsaná. A to bylo vlastně moje první setkání s Alžbětou. Já jsem jí osobně nepoznal, ale znám některé členy její rodiny a celkem samozřejmě Londýn jsem tam často a Anglie nás vůbec zajímá. Je toho mnoho, ale já zkusím říct teďka a mnoho se toho taky teďka říká, je to doba, kdy se prostě mluví vzpomínky nebo prostě všechny možné po postřehy. Tak já bych nechtěl teďka mluvit o její lidovosti ani o její zase majestátnosti a vznešenosti. To všechno jsou ty známé věci. A je to pravda, ona se prostě pro ten trůn zřejmě narodila a taky podle toho to dopadlo, takže úžasný, naprosto úžasný. Já bych chtěl říct asi dvě věci. Skutečně ten, ten pocit, ten pocit povinnosti, který u ní opravdu byl až do smrti, kdy ona opravdu ještě provedla ty 2 státní akty a pak tedy prostě zemřela. Takže si toho možná ani nevšimla, že umírá, protože prostě, protože prostě držela, držela tu lajnu a držela prostě do poslední chvíle teda hlavu vzhůru, což je samo o sobě důkazem toho, že to byla neobyčejná, neobyčejná žena jako člověk. No, ale to, co bych chtěl říct asi důležité, co je pro nás velice důležité jako její odkaz. Je to, že to nebyla naše panovnice, byla to britská panovnice, byla to, byla to představitelka britského společenství národů nebo společenství národů, čili pozůstatků britského impéria. A chtěl bych říct, že všechno její, všechny její kočáry, čelenky, zlaté toalety a Rolls Royce a tohle všechno bylo naprosto účelně a racionálně zapojeno do služby myšlenky. A to je do služby. A teď to řeknu v pořadí její rodiny feudálové, její rodiny, její země, jejího národa a jejího společenství národů. Tohle byl její job, tohle byl její program. A tohle ona opravdu stoprocentně sledovala. To znamená, jestli máme si my vzít něco pozitivního z odkazu Alžběty II., tak je to určitě to, že v každé chvíli, a to přitom velmi složitých chvílích ta Británie za těch 70 let prošla obrovskými změnami a taky velkým úpadkem samozřejmě, to všechno ona nějakým způsobem překonávala spolu s tou zemí, vytvářela nějaké nové alternativy. Čili my taky dneska máme složitou situaci. My taky nevíme úplně jak dál. My taky máme před sebou těžkou zimu a tak dále. Poučme se z toho, že prostě ona měla za úkol tu zemi reprezentovat, ty, ty lidi povzbuzovat a integrovat teda ten politický zájem. A tohle nám chybí a tohle potřebujeme my taky, takže to je Alžběta II. pro mě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vy jste, pane Smutný, několikrát zmínil slovo a to, co vlastně dělala, co bylo tím i mottem britské královny Alžběty II. služba.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak toto vnímáte? Služba vlasti, služba národu.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, tak právě tak, že u ní to nebyla ani žádná fráze, ani to nebyl u ní žádný archaismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Celkově, když se podíváte třeba na, no možná monarchy, ale i na nemonarchy.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Já myslím, že to jedno, já si myslím, v tomhle případě je to jedno, že monarchové nebo, nebo nemonarchové, je to jedno. Ona, ona měla k tomu výsady a měla k tomu samozřejmě mimořádné podmínky, například tu nevolitelnost, například tu, tu doživotnost a tak dále. To jsou samozřejmě všecko parametry, které k republice nepatří a neladí a víme asi všichni, že je vždycky něco za ně něco. Něco má svoje prostě všecko má svou cenu. To znamená, to znamená monarchie pro nás dneska asi je těžko představitelná a pro mnoho zemí, mnoho zemí, které o tom dneska přemýšlejí. Ve Francii se o tom přemýšlí, Spojené státy si říkají, jak to je prostě a tak dál. Pro Spojené státy zemřela královna fakticky taky. Mají prezidenta, ale britská královna pro, pro Američany speciálně tato teda byla opravdu velice blízká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A myslíte, že budou chtít zůstat všechny země v tom společenství Commonwealthu, společenství národů?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
To je přesná otázka, to je samozřejmě to veliké, to je to veliké B, jestli budou chtít zůstat, nebudou. Já jsem už v době, kdy právě jsem viděl ty poměry v Londýně a viděl jsem královnu, přece jenom pomalu sklánějící se k tomu, k tomu západu života, tak jsem o tom taky samozřejmě přemýšlel. Já myslím, že o tom mnoho lidí přemýšlí, přemýšlelo a přemýšlí. No, obnovení, já bych to řekl jednou větou, obnovení monarchie vlastně, vlastně monarchie se stále v Británii obnovuje. I Alžběta II. byla nucena obnovit monarchii po Jiřím VI. To znamená, jestli teďka obnoví Karel III. monarchii po Alžbětě druhé toť otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Další je, ale samozřejmě nebudeme předbíhat události, jestli se stane ten prvorozený syn Alžběty III. nový král Karel III. podobnou konstantou, jak se právě o Alžbětě II. hovoří. On sám naznačil, mimochodem, že už dříve ještě jako korunní princ Charlese potřebu zeštíhlení monarchie.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, uvidíme jestli zeštíhlením monarchie je přesně to, co ona právě potřebuje, to uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje advokát Pavel Smutný. Česká filmová a televizní akademie vyšle do soutěže o Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film snímek režiséra a scenáristy Petra Václava il Boemo. Je to výpravný historický film, představuje českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka. Snímek bude mít světovou premiéru v hlavní soutěži Filmového festivalu v San Sebastianu, který začíná zítra. V českých ale i amerických kinech je zase novinka režiséra a producenta Petra Jákla Jan Žižka. Pane Smutný, to hodnocení, když se podíváme na ten druhý snímek, je filmových publicistů samozřejmě velmi příznivé. Jak se obecně díváte na zpracování této materie historických postav?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Tak já sám jsem velmi konzervativní a já teď jsem dělal nějaký trest, protože máme, máme v kanceláři nějakou prostě, nějaký, nějaký koučink, tak se mě tam zeptali, jestli se dívám do budoucnosti spíše nebo do minulosti. Tak jsem tam podle pravdy napsal, že se dívám hodně do minulosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže žádná umělecká /souzvuk zvuků/ takzvaná.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Takže jsem to přiznal, že protože ta budoucnost to je něco velice složitého. Já myslím, že roste z minulosti. Myslím, že podmínky v budoucnosti vždycky rostou z minulosti, takže mě ta minulost skutečně zajímá, ta analýza té minulosti. Kromě toho, co jsem teďka se dotkli u královny Alžběty. Tak prostě ta tradice nebo, nebo, nebo vůbec spiritus toho národa, duch toho národa dějin je velice důležitý. My to vidíme u Francouzů, kteří pomoci Alexander Dumase v 19. století a u Britů Waltera Scotta a tak dále, těch velkých historických románů velmi přístupných pro celou, pro celou prostě populaci, pro celou, pro celou společnost. Tak vlastně vytvořili, nikoliv oni a nikoliv velcí historici ani politici, ale právě tyto romanopisci. Tak vlastně vytvořili svým způsobem mýtus francouzských nebo britských dějin. No a je to špatně, bylo to špatně. Jestliže jsou špatně Tři mušketýři nebo je špatně popis Ludvíka čtrnáctého nebo kardinála Mazarena, spíše od Michelet anebo spíše Alexandra Dumase. No, tak ten platnější dneska je to Alexandra Dumase. Podle Michelet se každých 5 let film netočí, podle Dumase dosud ano a myslím, že to bude snad asi možná navždy. Takže určitě ano, určitě historickou látku zpracovávat. Určitě se vracet k dějinám, my to velice potřebujeme, protože tím, jak jsme prožili opravdu velmi extrémní situace v tom 20. století, kdy jsme každých 30 let něco extrémně odmítali a něco extrémně přijímali. Tak je v tomhle veliký zmatek, takže je spousta věcí nezpracovaná. Žižka je zpracovaný samozřejmě v padesátých letech v naprosto jasné kontuře teda tehdy, tehdy panující ideologie. Dneska ten Žižka já jsem to ještě neviděl, ale četl jsem ty kritiky. Dneska ten Žižka asi není jaksi zpracován v duchu žádné panující ideologie, protože žádná nepanuje v tuto chvíli. Ale je otázka tedy, co vlastně ten film bude chtít divákovi sdělit a jakým způsobem, jakým způsobem se tam ty dějiny předkládají. To, co jsem o tom četl, vyplývá spíš to, že je to pokus o nějakou fresku historickou, že to je pokus o to, jak nějakým způsobem tu dobu evokovat, přiblížit. A to, co se mi na tom líbí, aniž jsem to teda ještě teda viděl nebo z těch kritik to vyplývá, to co se mi na tom líbí, je to, že to je zřejmě pohled právě dumasovsko-skotovský, to znamená, že to je pohled na hrdinu, že to je prostě, že to je pokus najít v tom Žižkovi, že to prostě není pro nic za nic historická osobnost, že to prostě není historická osobnost omylem, jak si často zase jiní historici u nás domnívají, že se, že ty dějiny jsou plné omylů a nedorozumění. Tak určitě jsou, ale naše dějiny se neskládají z omylů a nedorozumění. Skládají se taky z hrdinských činů a velkých osobností, Žižka mezi ně nepochybně patří. Takže všecko, co přispívá k rozklíčování tohohle tématu, je správně. No a jestli můžu ještě říct trošku k tomu Myslivečkovi, tak to je pro mě srdeční záležitost, protože, protože Mysliveček je další velmi nedoceněná a zapomenutá vlastně postava. A já musím říct, že Mysliveček, díky Myslivečkovovi česká hudba má prostě velikána v 18. století. A v 18. století mít velikána, operního velikána, tak to má asi tak 7 národů na světě. Tak tam jsme teda v tý asi 7 zhruba jo mezi těma Italama, Francouzema, Němcema, Angličanama a tak dále. Ani ne Rusové, ani ne další národy, prostě to všecko se narodila později, tak Mysliveček vytváří českou, noblesní českou hudební tradici lyrické opery, lyrického divadla v 18. století. To je něco úžasného. A to, že se do toho Petr Václav pustil. To, že Vojta Dyk hraje, /nesrozumitelné/ je velmi dobrý a velmi oblíbený, čili myslím, že to zpřístupní, že hraje Myslivečka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Italští?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Že to je v italštině, že to je prostě velmi krásně udělané, že to prostě jsou kostýmy, scenérie, já jsem byl v těch místech některých těch zámků na Sicílii a v Itálii, kde se to točilo. Tak já myslím, že se diváci mají na co těšit, že to bude senzační.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak, pane Smutný, přistoupil dirigent a skladatel Jan Zástěra k novému oratoriu, u které vlastně se týká svaté Ludmily, tady připomenu, že nadační fond Bohemian heritage Fund, kterému předsedáte u příležitosti českého předsednictví v radě Evropské unie a nadcházejícího svátku svatého Václava organizuje speciální uvedení tohoto oratoria nádech věčnosti. A uskuteční se v papežské bazilice Svatého Jana /nesrozumitelné/ ve Vatikánu přesně za 2 týdny 29. září.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Ano, tak v italštině to bude /nesrozumitelné/, což je myslím velmi krásný a myslím, že to tak je. Vůbec jsem na to velice zvědavý v té italštině, protože čeština je nádherný jazyk lyrický a velice výmluvný, ale málo platné tyhle latinské jazyky, prostě některé věci vyjadřují přesněji. A nádech věčnosti je dobrý, ale myslím, že i /nesrozumitelné/ je ještě lepší, takže uvidíme. No, tak dílo bylo uvedeno poprvé před rokem, při 1000. výročí svaté Ludmily. Myslím, že mnoho posluchačů si to pamatuje, že to byla veliká událost. Pak byl uvedeno několikrát, naposledy na festival Smetanova Litomyšl, takže kde se setkalo s ohromným úspěchem. A už bylo inscenováno, to je novinka, vlastně toto oratorium je zatím vždycky, když je uváděno významně, tak je inscenováno Jiřím Heřmanem, jedním z našich nejtalentovanějších režisérů. A i to, i to představení v Římě bude inscenované ve svaté /nesrozumitelné/. Je to ve Vatikánu, je to papežská bazilika a je to pod záštitou premiéra, je to za účasti pana ministra kultury, je to za za účasti prostě vysokých představitelů duchovenstva České republiky. A samozřejmě spoustu prelátů římských, takže tohle bude veliká událost a já jsem na to moc těším proto, protože zase je to věc kontextu. Česká kultura, české, česká kultura je prostě sama o sobě opravdu, opravdu významným světovým prostě nebo-li součástí, významnou součástí světové kulturního dědictví, není pochyb. Je strašně zajímavé jí sledovat buď v konfrontaci s jinými díly anebo v konfrontaci s jinými místy. Když vidíte Prodanou nevěstu v Pařížské opeře, tak vidíte něco úplně nebo trochu jiného, než když ji vidíte v Národním divadle. Prostě cítíte to jinak a tam v tom prostě v Paříži to cítíte zase jinak, je to jiné a vážíte si toho mnohem víc ne proto, že slzíte dojetím jako vlastenka, že teda /nesrozumitelné/ proč ne, protože to dílo je geniální. Ale prostě proto, protože, protože cítíte jiný kontext a spíš cítíte blízkost Rossiniho a dalších věcí prostě u Smetany najednou. Úplně necítíte blízkost Zdeňka Nejedlého, cítíte blízkost Rossiniho, a to je správně. No a u Zástěry a u Nádechu věčnosti ve Vatikánu, kdy toto duchovní, toto hluboce duchovní mystické dílo, je teda opravdu pohledem naprosto, naprosto rafinovaným a udivujícím, nepřestává myslím mě a všechny co na tom spolupracují udivovat. Tak toto dílo, kde Soňa Červená, ten hlavní part bude přednášet v italštině, to se přeložilo do italštiny a na to studuje v italštině, tak tohle dílo uvedeme v Lateránu, myslím, že zase dostane úplně nové barvy a zase tam pochopíme úplně jiné věci, než chápeme v Čechách, a to je strašně cenné, a to je strašně důležité, pořád se otvírat, pořád zkoušet ty věci, jak to funguje u nás venku, jaký vlastně jsme, protože potřebujeme totiž vědět, že jsme v řadě věcí strašně dobrý, a to je dneska myslím potřeba říkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte názory a postřehy Pavla Smutného, advokáta předsedy Česko-izraelské smíšené obchodní komory. Pane Smutný, zastavila bych se ještě, než se dostaneme zpět víceméně ke kultuře u českého předsednictví. Evropa jako úkol, reformovat, obnovit, posílit, to je to známé motto, odkazuje na projev Václava Havla z roku 1996, kdy tehdejší prezident vyzýval k přijetí zodpovědnosti za ekologické, ekonomické i sociální problémy světa. Jak se díváte na tuto naši roli nebo vůbec na takovéto, v uvozovkách ředitelování, je to příležitost a nechci navádět, zvýšit třeba politický kredit?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, tak já bych řekl technicky, diplomaticky, je to ohromná příležitost, tedy jako velmi zesílit a obnovit kontakty hlavně. Já si myslím, že to je prostě věc, kdy do Prahy přilétá prostě spousta lidí, já jsem přiletěl z nějaké zahraniční cesty a potkal jsem na letišti Christine Lagardeovou, to není prostě normální, že jo předsedkyně teda Centrální banky evropské. Tyto lidé jsou teďka v Praze v podstatě pořád. A zase my s nimi vyjednáváme. To znamená, že naši vlastně vyjednávají daleko intenzivněji a mají k tomu tedy, mají k tomu papír jo, mají tu pozici předsednickou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A umíme vytěžit ten kapitál?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, to je veliká otázka. Já myslím, že to umíme jako čím dál více. Já prostě pamatuju skutečně groteskní historky z těch nárazů prostě českých představitelů s těmi, s tím světem velkým v těch devadesátých letech a později. Tak to byli, to byla, to byla často série skutečně komických situací. To už dneska tak není. Zlepšuje se ta jazyková vybavenost, zejména teda aparátu, což byl třeba problém úplně fundamentální dřív, tak tyto věci a vůbec taková ta světa znalost, tak ta je prostě dneska lepší. Na druhou stranu, na druhou stranu právě, když jste připomněla Václava Havla, já si ten štrasburský projev taky pamatuju. Když jste přiměla Václava Havla, tak Havel tenkrát nebyl jenom jako plný obdivu vůči unii, ale dával ji různé úkoly, respektive jako filozof spíše než jako politik nebo prezident republiky, tak vlastně se zamýšlel nad těmi, nad těmi zásadními reformními kroky, které ta unie podle mého názoru už tehdy potřebovala. A můžeme se dneska na ten projev podívat z tohoto hlediska. Podívat se, jestli se posunula tímto směrem nebo jiným směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A kam, jak to vidíte?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
A tam teda musím říct, že, že teda je teda mírně řečeno, ještě mnoho úkolů a já ani nevím, jestli ty úkoly v současném stavu unie chce splnit. No unie jsou prostě, je 27 států. Vidíme, že prokáže, probíhají volby. Vidíme, že proběhly volby ve Švédsku, čekáme volby v Itálii, velice napjatě to bude velmi důležité. Vidíme novou vládu v Německu. No, to nejsou věci úplně jako úžasné všecko, co se děje teďka. No, vidíme další zesilující se tlak na Green Deal, který podle mého názoru a to říkám naprosto vážně, postrádá velmi významnou evropskou ctnost, a to je prostě dopadová studie v Evropě, prostě účinky /nesrozumitelné/ se rozhoduje od stanu. Popravte je, nebo zajměte je nebo oslavte to, nebo dobijte je /souzvuk zvuků/. A my bychom neměli dělat Čingischána Evropa, měla by dělat teda Evropu, takže tady věci jdou pomalu, promyšleně, byrokraticky, ale když se něco rozhodne, tak to prostě ví, kam to dopadne a jak to skončí. A my dneska čím dál více vidíme, že v Evropě jsou přijímána rozhodnutí, o kterých vůbec nikdo ani ti, kteří je tedy prosazují neví, jak dopadnou. No, to přece je skandální, to přece není Evropa, Evropa v tom smyslu, jak jí známe historicky. Čili já si myslím, že tady je spousta, spousta velice složitých témat. V této situaci jednomyslnost, v této situaci žádat majoritu rozhodovací, to znamená to, co požadoval kancléř Scholz. Kancléř Scholz sem přijede opravdu teda v těžce poškozené německé pověsti a požaduje, abychom odevzdali hlasovací práva. No, to snad není vůbec představitelné, jak tohle může někoho vůbec napadnout. Čili já bych strašně chtěl, abych se dlouho zase nerozpovídával, já bych strašně chtěl, abychom vystupovali v tomhle ohledu sebevědomě. Platí to, že kdo má nápad, platí za kdo má sílu, tak má sílu, to je jasný, to vždycky tak je. A taky platí to, že kdo má nápad, tak mám nápad a kdo má vytrvalost, tak ten nápad často buď prosadí nebo aspoň část toho nápadu prosadí. Tak proboha, přicházejme s těmi vizemi, ale ne s 20 let starými vizemi Václava Havla ale s novými věcmi, ale v tom duchu, protože Havel byl prostě intelektuál a byl tedy kritický ze samé podstaty. Tak k tomu takto přistupujme. No a prostě požadujme věci takové, aby nám v té unii a i ostatním bylo prostě dobře, aby nás nestresovala prostě věcmi čingischánskými.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Slíbili jsme ještě na závěr, pane Smutný, pohled na kulturu Bohemian heritage Fund se aktivně podílí na stavbě nových koncertních síní v Brně a v Ostravě. Jaká je vaše role?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
No, to je strašně zajímavý to téma. Naše role, naše role je taková, že tím, že Bohemian heritage Fund se podílel velmi významnou měrou na sbírce a vůbec na, ve společenském přijetí Svatovítských varhan, které mimochodem musím teda říct, že konečně teda za A dorazí do Prahy teďka během, během podzimu a za druhé, že snad včera nebo dneska nebo zítra nevím prostě v těchto dnech bude odevzdám celý fascikl materiálu pro stavební povolení na svatovítskou katedrálu, protože to není žádná legrace 40 tun, to je lokomotiva. 40 tun se tam musí umístit do tohohle svatostánku. Tak to je prostě památka, to jsou památkářsko-stavební manévry, takže to se teďka odehrává. A doufám, že teda to se odehraje v tom příštím roce všecko, včetně teda zahájení těch /nesrozumitelné/. No, takže, když jsme tohle udělali a když se tam tohle podařilo, tak jsme dali určitý příklad. A jsme dneska docela jako požadovanými, jako žádanými experty na to, abychom pomáhali podobným způsobem přijetí jiných významných kulturních projektů. No a koncertní hala v Brně a koncertní hala v Ostravě jsou teda velevýznamné kulturní projekty, jsou to, jsou to projekty pro obětem, pro oběty města, neváhám použít to silné slovo, jsou to projekty identity, identitární projekty. Je to velmi důležité, nestavíme dneska kostely, stavíme, ale stavíme teda takovéto kulturní instituce. Koneckonců Vltavská filharmonie doufejme v Praze bude hrát podobnou roli. No a tady s tím je spojena spousta otázek, ale ta hlavní otázka je přijetí veřejností. My, my chceme pomoct, aby veřejnost přijala tyto projekty. Doba je těžká, peníze nejsou, potřebujeme skutečně podporovat lidi, kteří jsou v tísni. Potřebujeme daleko víc zesílit sociální služby, do zdravotnictví musí jít daleko víc peněz. V této situaci stavět koncertní síně, může připadat mnoha lidem velmi legitimně jako, jako luxus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Má to smysl tedy?

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Já vnímám, já vnímám legitimitu námitek těch sociálních, vnímám ji. A proto právě si myslím, a to je naše role v tom projektu mimo jiné, že musíme umět veřejnosti vysvětlit, proč ty peníze se mají na to dát. A veřejnost česká není tupě konzumní a ani není jenom zaměřená na věci bych řekl nějakého pohodlí. Česká společnost vždycky vnímala, že kultura prostě je pro ni ta zásadní věc. A já bych moc si přál, aby obě ty instituce odhodily to klišé 19. století, to je to publikum, které přijde v obleku a ve večerních šatech. Vyslechne hudbu, zatleská a jde domů. To si myslím, že už dneska nestačí. To si může udělat dneska docela dobře doma. Ale, aby to byla místa setkávání, aby to byla místa, kde budou děti se setkávat s vysokou kulturu. Kde starý lidi, který toho potěšení ve světě mají už míň, tak aby třeba tam našli něco. Prostě, aby tam byla nějaká interaktivita. Ne hraná, někdy jsou tyhle věci přehnaný, ale já bych chtěl mobilizovat sem odborníky, který nám pomůžou s tímhle tím, protože přesně dneska víme, jak děti vnímají věci v 6 letech, v 7 letech, kolik času unesou. Co se má přitom dít, aby prostě toho Mozarta poslouchali a je důležité, aby děti poslouchaly Mozarta, je to pořád důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Pavel Smutný, advokát předseda Česko-izraelské smíšené obchodní komory. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vše dobré, na slyšenou.

Pavel SMUTNÝ, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory
Krásný den, děkuju pěkně, paní Senková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková, na slyšenou.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.