Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 8. července 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního ‚Jak to vidí‘ je spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Já vás vítám. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Přeju taky dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Které události neuniknou naší pozornosti? Situace na české politické scéně. Je sociální demokracie opět blíže k odchodu z vlády, proč do ní vstupovala? Kdo by nejvíce profitoval z předčasných voleb? Měl by filmový festival zvažovat, od koho bere peníze? Inspirativní poslech. – Očekávaná schůzka prezidenta Zemana, premiéra a šéfa hnutí ANO Babiše a vicepremiéra Hamáčka, lídra sociálních demokratů, minulý čtvrtek v Lánech žádné řešení nepřinesla. Pánové se opět setkají tento pátek, připojí se k nim ještě ministr kultury Staněk. Situace s jeho výměnou se nikam neposunula. Prezident ho ani nadále nehodlá odvolat a argumentuje tím, že mu ústava k tomu nedává výslovný termín. Zřejmě 15. července se sejde předsednictvo sociální demokracie, aby rozhodlo o dalším postupu. Míříme, pane Kosatíku, podle vašeho názoru k předčasným volbám, které premiér nechce, nebo k rekonstrukci menšinového kabinetu? Přiblížila se sociální demokracie o další krůček k odchodu z vlády?  

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Těžko na ty otázky odpovědět. Já se spíš z toho všeho nejvíc bojím toho, že se sociální demokracie přiblížila své ještě hlubší než dosavadní krizi. Mně osobně je to velice líto. Já už jsem to někde říkal, možná se budu opakovat, ale já k té sociální demokracii, ačkoliv jsem ji nevolil často, mám přesto velice silný vztah, protože strana nemusí odpovídat vyloženě mým voličským preferencím, ale můžu nepochybovat o jejím významu pro politický systém jako celek. To je podstata mého vztahu k sociálním demokratům. Já je považuji v podstatě, kdyby to tu normálně fungovalo, za nejdůležitější stranu politického sytému, protože myslím si, že i když už sice neexistuje podle mnohých tradiční levice a pravice, když už neexistují dělníci a rolníci, jak to bývalo, tak pořád existují lidé, kteří potřebují, aby jim někdo práci dával... Než zaměstnavatelé. Lidi, kteří jsou závislí na tom, aby dostávali od někoho jiného. O tyto lidi je třeba se politicky starat, myslet na ně, dbát jejich zájmů a tak dál. Tuto roli u nás vždycky plnila sociálnědemokratická strana a já věřím na ty tradiční věci v politice. Je spousta lidí, kteří vám dnes budou tvrdit, že už to neplatí, že se všechno mění, paradigma odchází... Ale to jsou nedokazatelné věci, že se paradigma mění. My všichni žijeme příliš krátce na to, abychom mohli se skálopevnou jistotou říct, že co platilo, už neplatí a že staré to klasické pravolevé rozdělení politiky je pryč. Nelze to, myslím si, v současnosti dokázat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč je tedy strana v situaci, v jaké se nachází?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Protože, říkám to nerad, se její vedení v posledních letech dopustilo řady chyb. Před těmi šesti, sedmi lety, kdy se Babišovo hnutí dostávalo k moci, mám na mysli volby v roce 2013, možná ti sociální demokrati ne úplně tu situaci správně vyhodnotili v tom smyslu, že jako by nepochopili nebo se nedostatečně vyrovnali s tím, že jim to nové hnutí odsává jejich klasický elektorát. Přesně ti lidé, o kterých jsem mluvil, včetně důchodců...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč jim je odsálo hnutí ANO, ale nejen sociální demokracii?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Protože zjistili, že je tam ta možnost. To byla ta doba, kdy klasické strany zrovna nepřekypovaly důvěryhodností ve vztahu k voličům, kdy toho hodně slibovaly a poměrně málo plnily. Na té spíše levici než pravici toho využilo to Babišovo hnutí, které sociálním demokratům voliče odsálo. A oni místo toho, aby přehodnotili své chyby, aby si řekli, vždyť lidi nám nevěří, tak asi musíme do čela postavit jiné lidi než ty Hašky a prostě dělat mnohem důvěryhodnější politiku než doteď, tak oni místo toho se přimknuli k tomu hnutí, které jim nejvíc komplikuje život, sedí s ním ve vládě a spoléhají na to, že ačkoliv tam mají výrazně minoritní pozici, tak že voliči přesto rozeznají to, co z té společné koaliční politiky je toliko dílem sociální demokracie, a ne koalice jako celku. Když si otevřete webovky sociálních demokratů, tak zjistíte, že pan předseda Hamáček tam mluví o tom, že nedávno sociální demokracie prosadila například změnu u nemocenských. Donedávna když lidi onemocněli, tak první tři dny nedostávali nemocenskou. Teď se to vrátilo zpět k tomu prapůvodnímu stavu, kdy nemocenskou dostanete od první chvíle, kdy lehnete, a oni to vydávají za svůj příspěvek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč ale není sociální demokracie, pane Kosatíku, schopna sama prezentovat to, co udělá, to, co prosadí? Přece není v politice žádný nováček.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
To jistě ne. Ale lidi toto vždycky budou brát jako úspěchy vlády. Ta opatření navrhuje sociální demokracie, ale schvaluje je vláda a Babišovo hnutí a jeho charismatický a PR-em bohatě vybavený předseda speciálně mají nesrovnatelně větší možnosti než sociální demokraté...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Aspoň líp to umí nebo se v tom líp prosazují. Myslím, že o tom nepochybují ani samotní sociální demokraté. Čili z tohoto hlediska se sociální demokracie, obávám se, od začátku tak trochu střelila do nohy. Oni tím, že do té vlády vstoupili, tak doufali, že ta jejich politika bude transparentnější. Ale kdyby zůstali v opozici, tak by byla transparentnější, než je teď. Myslím, že v tomto se dopustili podstatné chyby, za kterou svým způsobem teď pykají, včetně toho rozvalu ve vlastních řadách, kdy se to teď už dostává do vyloženě bizarních konců, kdy si ministr kultury dělá, co chce, neposlouchá příkazy svého vlastního vedení, a kdy ta strana působí navenek vyloženě chaoticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že by tedy pomohl svým způsobem sociální demokracii odchod z koalice?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Sociální demokracii ano. Zase lidi, kteří uvažují z hlediska celku, tak varují před tím, že to pochopitelně posílí prezidenta, o čemž nelze pochybovat. Posílí to páně Zemanovy choutky v podstatě vládnout za pomoci úřednické vlády nebo za pomoci těch lidí, které on sám si vybere, ať už formálně budou příslušet k jakékoliv politické straně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by znamenal rozpad této vládní koalice, menšinové vlády hnutí ANO a sociální demokracie, pro českou politiku? Když se oprostíme od třeba aktuální situace kolem odvolání a neodvolání ministra Staňka, jak pracuje tato vláda?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Pokud zůstanu v rámci toho uvažování o té sociální demokracii, na které, jak jsem řekl, mi fakt velice záleží, protože cítím tady velkou poptávku po seriózní levicové politice, kterou žádná populistická strana a žádné populistické hnutí jako je hnutí ANO nemůžou nikdy nahradit... Pokud na tomto mi záleží, tak já si musím přát, aby ta strana v sobě našla dost vnitřní síly, aby se vrátila k těm svým s odpuštěním kořenům, aby znovu přemyslela tu svou historii, tu polistopadovou, včetně toho, co se s nimi dělo od toho roku 1992 nebo 1993, kdy se do vedení dostal Miloš Zeman, a jakým způsobem se tam ta politika praktikovala... Přál bych si, a snad to není moje staromilství, ty tradice mezi námi opravdu existují, kdyby ti členové té strany se zamysleli i nad tím, že v jejich řadách kdysi byli význační lidi jako Rudolf Bechyně, Antonín Hampl, František Modráček a že to byla nemarxistická, ale levicová politika, která zabírala, která fungovala. Já neříkám, aby se to kopírovalo podle 50 nebo víc let starých receptů, ale aby se rozpomněli na to, že na té levici existovali lidi, kteří měli u občanů autoritu, právě proto, že šli příkladem. Nejen proto, že hlásali nějaká hesla nebo že se snažili chovat den ze dne v té vládě nějakým způsobem pragmaticky, aby to u voličů ten den uspělo, a zítra se uvidí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Podle premiéra Babiše je v případě odchodu sociální demokracie jednou z možností konání předčasných voleb. On sám si to nepřeje. Kdo by podle vás mohl z této varianty případně profitovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Když se bavíme o té zapeklité situaci toho gordického uzlu jako celku, tak tam je ještě ta záležitost ústavní žaloby proti prezidentovi, kterou bychom možná neměli pominout. Ono se to vždycky jednou za čas vynoří, když v Senátu o tom někdo mluví, a nejčastěji to bývá pan senátor Václav Láska, který, jak víme...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... je iniciátorem ústavní žaloby.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Ano, je iniciátorem té ústavní žaloby. Veřejnost asi ví, že poměrně dlouho, několik měsíců, se tam ta žaloba s přispěním řady právníků rodí... A má, pokud jsem z médií dobře informován, podobu takového poměrně rozkošatělého materiálu. To znamená výčtu všeho toho, čím se podle autorů té petice prezident za dlouhá léta, v podstatě od svého příchodu na Hrad, dopustil. Myslím si, že jeden z prvních bodů se tam týká už té tehdejší Rusnokovy vlády – toho, jestli prezident měl právo tu vládu jmenovat, jestli to bylo rozumné nebo ne. Čili tam se jakoby mapuje celé to prezidentské působení Miloše Zemana. Teď, což mně přijde zajímavé, v poslední době, a právě s ohledem na ten vývoj s ministrem kultury Staňkem se objevila ještě jiná varianta, a sice nepodávat to takto komplikovaným způsobem, protože čím je ta žádost komplikovanější, tím víc může být záminek k polemice s touto žalobou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem pan senátor Láska říká, že cílem žaloby je stanovení mantinelů pro výkon prezidentské mandátu. Tam jde spíše ani nepřímo o prezidenta, ale v podstatě o pravidla.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Ano. Však já tady taky nemluvím krvelačně o odvolání... I když na druhé straně pokud by tato ústavní žaloba byla podána zákonným způsobem – to znamená, pokud by příslušný počet senátorů, poslanců s tím souhlasil a pokud by se Ústavní soud vyjádřil v duchu této žaloby, tak to jeho odvolání už by nebylo dalším předmětem diskuze, ale to by následovalo z podstaty věci. Čili ony ty dvě věci nejsou úplně oddělitelné. Tam mezi tím není žádná podstatná propast... Objevuje se ještě nová současná varianta té žaloby, která by nemusela spočívat v tom sáhodlouhém výčtu všech možných provinění, ale týkala by se jen toho posledního případu, který... Pokud diváci sledují třeba mediální vystoupení ústavního právníka prof. Kysely, tak on se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že tak jak prezident v tomhle tom konkrétním případě postupuje, tak že porušuje ústavu. V podobném duchu se vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Takže je tady už několik poměrně silných právních názorů, které opravdu velmi silně polemizují s tím, co ten prezident dělá. Já chci jenom říct, že tady není jenom ta varianta té poměrně komplikované petice, o které, pokud vím, měl Senát původně jednat v srpnu, ale že je možné, že by se objevila petice podstatně jednodušší, akceschopnější, když to nazvu takhle, s jejímž projednáváním by ten Senát možná nemusel čekat až do srpna, ale mohlo by se o tom jednat už teď na červencové schůzi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je naše ústava, resp. ústavní systém jakýsi hybrid, jak říká i sám Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu? Podle něj, cituji jeho slova, „... jsme u všech tří prezidentů od r. 1989 viděli, že si ve svěrací kazajce, kterou pro ně ústava představuje, pohodlně nežili. Rádi by nalezli způsob, jak to sevření uvolnit nebo jak se z něj vymanit.“ Tolik slova předsedy Ústavního soudu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Tohle byla vlastnost všech prezidentů. Já si namátkou vzpomínám, že třeba i Václav Havel... Nechci říct, že ohýbal ústavu. To by v tomto případě bylo příliš silné slovo. Třeba v roce, tuším, 1997...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono, promiňte, pane Kosatíku, možná myslíte rok 98, kdy se Miloš Zeman jako premiér sám dostal do podobného sporu s tehdejší hlavou státu Václavem Havlem. Tehdy sám tvrdil, že prezident jmenuje na návrh ministerského předsedy členy vlády.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Ne. Já jsem myslel jiný případ – kdy šlo o odvolání Jana Rumla, který chtěl odstoupit, za něj měl nastoupit jako ministr vnitra pan Nečas, který si to nějak náhle rozmyslel. Chvíli nebylo jasné, kdo tím ministrem bude. To byly případy jiného typu. Tam to váhání trvalo vždycky dny nebo maximálně týdny. Podobně tomu bylo i u Václava Klause. U Miloše Zemana je ten rozdíl, že on pochopitelně i v souvislosti s tím, že je prezidentem zvoleným v přímé volbě, se chová jinak než ti prezidenti, kteří byli voleni parlamentem. I pro něj platí ta ústava, která platila pro ty předchozí prezidenty. Čili neexistuje diskuze o tom, jestli může nebo nemůže si sám neomezeně prodlužovat lhůty, kdy jmenuje nebo nejmenuje ministra. Pak bychom se taky mohli dostat do situace, kdy proběhnou volby a on by tu vládu nemusel jmenovat vůbec. Pak by se vlastně ty volby vůbec nemusely konat, protože prezident na základě voleb nejedná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co říkáte třeba na argument prof. Gerlocha z pražské Právnické fakulty, a i další právníci třeba argumentují tím, že jsou zde podána trestní oznámení ze strany ministra kultury Antonína Staňka ve věci špatného hospodaření těch dvou institucí Národní galerie a galerie v Olomouci a že dokud o nich nerozhodne policie, je důvod, proč vyčkávat s přijetím ministrovy demise? Na to se odvolává také prezident.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Já jsem ty činy pana ministra (myslím pana ministra kultury Staňka) považoval za něco jiného. On se z mého pohledu skutečně choval jako naprostý chaot. Tam nejde jenom o to, že on odvolal pana Fajta a důvody, jaké k tomu měl. O tom je možné polemizovat. Ale to přece pokračovalo dál. On jmenoval náhradního ředitele a ten náhradní ředitel učinil to, že jako nového finančního ředitele do té Národní galerie opět povolal pana Fajta, z čehož vyplynulo, a o tom snad není možné mít pochyby, že se ocitáme, jak tuší můj oblíbený spisovatel Lovecraft, v horách šílenství. Tam jsme, mimo všechny parametry. Muž, kterého odvoláte teatrálně s tím, že snad dokonce korupce je v tom zapletena, jak teď začal pan prezident tvrdit...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Odvolává se na výsledky auditu...

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
No, dobře, ale pak by téhož muže tam neměli dávat. Z toho chování ministerstva vyplynulo, že oni nevědí, co dělají. Vybavuju si rozhovor páně ministrů, ze kterého vyplynulo, že on nezná rozpočet svého vlastního úřadu. A tak dál. To bychom se dostali k další věci: Jak se vlastně ministr kultury v té společnosti má chovat? A že je to vlastně nesmírně důležitý post. Já v té kultuře pracuju...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké jsou ty hlavní úkoly ministra kultury, ať je to kdokoliv?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Když se budeme bavit o normálním, to znamená o úplně jiném než současném světě, tak to je z jakéhosi pohledu dokonce nejdůležitější post, možná, v té vládě. Tam nejde jenom o to, udržovat v chodu instituce, starat se o památky, hlídat, aby se lidi nebouřili v Národním divadle a aby příliš nezdražovaly vstupenky. Kultura v širokém definičním obsahu je vlastně základ nebo souhrn forem, jakými ne v tom širším slova smyslu my všichni se k sobě vzájemně chováme. Kultura, paní Senková, je to, že když jsme se tady ráno potkali, tak jsme si podali ruce a řekli jsme si „dobrý den“, ačkoliv někdo by mohl říct, že zrovna tak se ti lidé mohli udeřit... Proč by se nemohli udeřit? Neudeřili se, podali si ruce a popřáli si dobrý den, protože jim to přijde normální. Kdosi je vychoval v kultuře. A tohle je ten širší smysl toho kulturního působení. Já teď nemyslím, aby ministr tímto způsobem vychovával lidi, ale aby ten úřad si byl vědom toho, že do té společnosti je třeba pumpovat ideje v širokém rozpětí... Že nejde jenom o to, převzít v chovu nějaké instituce a zase, pokud možno, ne moc porušené je odevzdat. Nejde jen o to, jak se daří Národní galerii. Jde o atmosféru v téhle té společnosti. A to, že ji zhoršuje momentálně ze všech nejvíc ministr kultury, to je jeho nesmírná osobní prohra. Na tom trvám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hlavní cena 54. karlovarského filmového festivalu putuje na Balkán. Křišťálový globus porota udělila dramatu o nástrahách otcovství a zpřetrhaných rodinných vazbách Otec od bulharské režisérské dvojice. Jak se vy ohlížíte za karlovarským filmovým festivalem? Byl letošní ročník něčím výjimečný, jiný? Čím vás zaujal?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Nevím, jestli mám kompetence k tomu, to hodnotit. Já jsem byl jenom jeden den a bylo to strašně pracovní, hektické. Neviděl jsem žádný film... Tady je podle mě podstatné to, že to pořád zůstává filmovým svátkem. Nepřestávám být fascinován tím, když sleduju v médiích, jak se to interpretuje. Tam píšou o těch hvězdách, červených kobercích atd. A mě to nevadí. To k tomu patří. Ale je mně trošku líto, že lidé z toho můžou nabýt dojmu, že se tam sešli opravdu jenom miliardáři a popíjeli na večírcích, kdežto ta podstata, a to říkám s radostí a ke cti organizátorů, je to, že jsou pořád ve výběru kvalitní filmy v té velmi panoramatické nabídce, kdy se tam prezentuje to nejlepší za minulý rok v celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná bychom mohli navázat na vaše předchozí slova o poslání ministra kultury nebo i toho samotného resortu. Jaké jsou ambice takovýchto setkání, jakým je třeba karlovarský Mezinárodní filmový festival? Protože se tam scházejí nejenom znalci filmů nebo milovníci tohoto druhu umění, ale je to i společenská událost.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Ambice...?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké je poslání takovýchto akcí, na kterých se setkávají nejenom ti, kteří chodí do kin, ale celá společnost? Nechci ale napovídat nebo vám něco vkládat... Třeba napomáhá kultivaci společnosti...

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Z tohoto hlediska určitě. Já ten region mám rád. Zajímají mě nejrůznější souvislosti, nejen filmové, karlovarské... Vím, že tam například působí sklárna Moser, která dlouhodobě s tím festivalem souvisí v tom smyslu, že její fantastické výrobky se prezentují jako ocenění předávaná výhercům toho festivalu. A kdo trošku pamatuje i historii, tak si třeba vzpomene na 60. a 70. léta, kdy vznikl kult obřích číší, kdy herci, prominenti, světové hvězdy, a tehdy jich do Československa zdaleka nejezdilo tolik jako dnes, teprve se to začínalo probouzet, byli fotografováni s těmito výrobky firmy Moser a vznikl z toho takový hezký kult, který svým způsobem dodnes trvá. Takže tam v tom regionu se vytvořilo něco, co opravdu má velkou mezinárodní přitažlivost v řadě rovin. Je to pochopitelně filmařský svátek číslo 1.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měl by podle vás filmový festival zvažovat, od koho přijímá peníze? Protože letos vyvolal sponzoring Zbrojovky vlnu negativních reakcí od členů filmařské obce na sociálních sítích. Byla tady petice herců, režisérů a producentů, kteří zaslali vedení festivalu otevřený dopis s apelem, aby se konal bez podpory této firmy...

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
To mělo podle mě dvě roviny. Tou první bylo to samotné sponzorství a druhou byl způsob, jakým to bylo prezentováno. A to byl z mého pohledu ne šťastný plakát nebo slogan, kde se filmaři radovali z toho, že existuje střílení...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tam je slovní hříčka od slova shooting.  

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Ano, shooting atd. A to skutečně vtipné nebylo. Přišlo mi to na úrovni erotických reklam, které oprávněně kritizuje Sexistické prasátečko... Ale zase na druhé straně nevím, jestli bych měl velkou chuť podporovat takovéto přehnané kádrování sponzorů, kdy se dají dohromady lidi, kteří najdou chlup na jednom sponzorovi... Víte, to jsou delikátní věci, kde se ta veřejná kritika musí opravdu pečlivě zvažovat. Tady bych s těmi peticemi váhal. Řešil bych to radši v přímé komunikaci třeba s těmi organizátory. Když to tady budeme teď povídat, tak to ani my nevyřešíme. Nevím, jestli medializace tady těchto věcí v tomhle tom případě může přispět... Spíš bych byl proti ní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak jsme si z vašeho pohledu připomněli dva státní svátky koncem minulého týdne (jednak symbolické výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu i upálení Mistra Jana Husa)?

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Každý po svém si připomíná to, co ho zajímá... Věřící se tradičně scházejí na tom Velehradě. Připomínka toho druhého svátku bývá, pokud já vím, intimnější nebo soukromější. V souvislosti s Janem Husem je asi na místě vždycky připomenout to téma nebo zamýšlet se nad tím, podle čeho my, ať už zpětně historicky, nebo v současnosti, si vybíráme osobnosti, které máme chuť adorovat, nebo jak se to stane, že někdo se do této pozice dostane... Pak většinou dospíváme k závěru, že to, co v nás vzbuzuje úctu k někomu, je altruismus. To, že ten člověk opustil hodnoty, které prospívaly jenom jemu samému, ale rozhodl se prospívat i ostatním, a třeba za to položil život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spisovatel Pavel Kosatík a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel:
Děkuju taky. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude ekonom Richard Hindls. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.