Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 7. ledna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, tak jako každý všední i dnes je na řadě v tomto čase reflexe dění kolem nás, tentokrát pohledem spisovatele Pavla Kosatíka, ráda vás slyším, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Přeju dobrý den a pěkné zasněžené ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ohlédneme se za životní dráhou jednoho českého politika, loňskou knižní i filmovou produkcí a samozřejmě neopomeneme ani dopady dramatického dění ve Spojených státech a finále Trumpovy éry. Nerušený poslech. Bezprecedentní útok na americkou demokracii, škodolibé znesvěcení chrámu americké demokracie či jeden z nejtemnějších dnů novodobé americké historie. Těmito a dalšími slovy popsali nejenom přední demokraté jako Joe Biden či Nancy Pelosi včerejší vpád příznivců Donalda Trumpa do washingtonského Kapitolu. Chtěli tak oddálit potvrzení výsledků prezidentských voleb, ve kterých zvítězil demokrat Biden. Co jste si pane Kosatíku, řekl při pohledu na podivně oblečené demonstranty, kteří pronikli až do zasedacích sálů a kanceláři senátorů, kongresmanů. Připomenu, že incident si vyžádal 4 oběti, zatčeno bylo 52 lidí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, mně v první chvíli bylo hodně líto tý Ameriky a říkal jsem si, to je taková písnička tuším Davida Bowieho, že this is not Amerika. Pevně doufám, že tohle to není ta dnes převažující tvář Ameriky, že se ozve ta, ta lepší, která, kterou tam cítím a vím, že tam je. No, prostě rozpoutal to prezident, který používá čím dál víc metody, které jsme do teď byli zvyklí spojovat já nevím s Lukašenkem nebo tady takové ty útoky na zimní palác. To jsme zažívali v úplně jiný zemí. Ta Amerika tomu dosud ve svých jinak čelila, tak snad to není zas žádná katastrofa, když se jednou za čtvrt tisíciletí něco takového stane, ale nesmí se to stát 2×. Kdyby se z toho populismu stalo jakési pravidlo, tak to by bylo zlé pro demokracii na celém světě. Na tom podle mě je vidět, že to jak ti skalní Trumpovci v kampani prezidentské naznačovali, že vlastně ta druhá strana je tímto nebezpečná, že snad nějaké komunistické praktiky chce zavádět. No, tak teď vidíme, jaká je realita no, prostě otevře se, otevřou stavidla lidovému hněvu a volabilita dostává na frak. Musí to být exces a musí se s tím rychle skončit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké škody může ten včerejší incident napáchat. Možná už jste to částečně naznačil, jak pro Ameriku, Američany v očích vlastně ostatního světa, tak jaký dopad to může mít na vliv i respekt Spojených států?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, tak určitě potom dychtivě skočí všichni ti tvůrci těch, těch fake news a ti takzvaný v uvozovkách přátele demokracie, kteří znovu říkám, z tohoto podle mě náhodného a velice nešťastného excesu se budou snažit vyvodit nějaké pravidlo nebo, nebo výsledek nějakého dlouhodobého a podle nich zákonitého vývoje, tak zrovna tomuto se musí učinit velice rychlá průtrž a já věřím, že k tomu kongresu koalice rychle zasedne, že dokončí ten, ten proces instalace nového prezidenta a že se ta situace stabilizuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem před pár hodinami Joe Biden na Twitteru napsal, v podstatě to, co vy jste už řekl, že Amerika je mnohem lepší, než to co víme dnes.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Snad poslední otázka, jaká je nebo jak vejde postava Donalda Trumpa do učebnic dějepisu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, tak v téhle chvíli jsme tím řáděním trošku rozrušení, tak zase tady možná časem maličko z něčeho ustoupíme my. No, tak je vidět, že je to nezralý člověk, který prostě, když někdo neunese porážku, no tak by vůbec vlastně v demokratickém systému, který počítá se střídáním se u moci, tak vůbec by se tam vlastně neměl vyskytnout. Teď momentálně to vypadá, že jako jakási dlouhodobá anomálie se tam spíš objevil. No, ale tak dějiny budou posuzovat celé to jeho volební období a já teda teď to opravdu zaklepávám, já doufám, že v tom řádění už nebude pokračovat, že ještě nějakou ptákovinu nespáchá, ale do teď tedy platí, že byl schopen vládnout bez toho, aby rozpoutával po světě válečné konflikty. Jsou obecně známé jeho zásluhy o tom podstatnou dost stabilizaci, například na Blízkém východě, takže je určitě dost věcí, které dneska zhruba naopak a tomu ty dějiny přiznají. Zase nebudeme šmahem odsuzovat jenom kvůli tomuto řádění, no musí se to, i tohle se třeba časem nějak zklidní, doufám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Někdejší premiér i předseda senátu Petr Pithart oslavil osmdesátiny. V jeho mimořádně pestré životní dráze se věnuji i Český rozhlas v cyklu osudy. On sám se v jednom textu popsal takto. Jaký jsem? Zvědavý, zvídavý, umím se ptát. Nemám nadměrné, respektive vyrovnané sebevědomí, jsem dost sebekritický, ale nespoléhám na to. Mám strašně rád samotu, dlouho samotu, ale i lidi, se kterými se mi dobře povídá. Dobrý rozhovor, dialog je pro mě největší kulturní vymoženost. Na co vy byste se pana Pitharta zeptal vy, Pavle Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Tak já jsem měl možnost se ho mockrát ptát, takže já jsem téhle té možnosti využil třeba kdysi, když jsme točili České století nebo když jsme chystali a kde on velice podstatně jako postava vystupuje. Tak jsem právě byl zvědav, jestli ten jakýsi můj nebo náš kritický náhled na to jeho tehdejší vystupování, jak, jakým způsobem on se s tím vyrovná. Podívejte, to je pro mě strašně důležitý člověk, pro zase, pro jakoukoliv demokracii a tím spíš pro tu naši ne ještě plně obsazenou. Já třeba může mít výhrady k lecčemu co on v době, kdy byl premiérem dělal, ale on to nedělal ze zlé vůle nebo z neznalosti nebo z nějakých nešlechetných příčin, ale nebo on je prostě intelektuál. Byl to intelektuál v politice, takže když si vybavíte, tak on, on spíš mělo takovou, takový ne dar mluvit s politickým jazykem. On to vždycky říkal trochu složitě, takže i ty věci, které se tehdy za jeho premiérování týkaly zejména rozpadajícího se československého soužití, tehdy zanikl federální stát, tak on vlastně, když já si to dneska zpětně interpretuju, tak zjišťuju, že on vlastně měl ve všem pravdu. On těm slovenským postojům jako jeden z mála Čechů, on jim skutečně rozuměl. On už tehdy chápal, že jenom velmi málo je tam skutečných separatistů, kteří ten stát chtějí rozbít a že drtivá většina chce to rovný s rovným, jak oni to vždycky říkali už někdy od dvacátých let nebo pomalu od pittsburgské dohody a toto on chápal, ale způsob, jakým to transformoval do veřejného mínění, tak bylo na tu, na tu, na ten jednoduchý politický slovník, na ty mocenské vztahy byl trochu komplikovaný. Takže tam dejme tomu neuspěl, ale tím jak od té doby i třeba tyhle ty, tahle ta svá jakási pochybení nebo všechny ostatní události, tak je reflektuje, tak tím sehrává velmi důležitou roli vůbec v českém politickém vnímání a já bych si přál nebo doufám, že všude, kde se učí politologie nebo novodobé dějiny, takže ty jeho dnes už četné knihy tam hrají podstatnou roli, protože on jako interpret dějin je fakt dobrej. Začalo to už za totáče, kdy jsme v samizdatu četli tehdy toků psal ještě pod pseudonymem /nesrozumitelné/ osmašedesátý, to je to dnes plat smysluplná analýza roku 68, k tomu co k němu vedlo. V co to vyústilo a když to čtete, nemusíte s ním souhlasit, ale radujete se z té, z té plnosti toho myšlení. Nesouhlasí, nezáleží tam, kolik na tom, na míře vašeho souhlasu s tím pisatelem, poněvadž samo to myšlení je zajímavé, no a jsou to knihy jako devětaosmdesátý nebo kniha po devětaosmdesátém. Teď už dokonce vycházejí i vybrané jeho texty, které byly všude možně rozptýlené v tom roce 68 třeba v Literárkách, později v samizdatu. Vyšel tuším loni nebo předloni první díl. Jmenuje se to Prsty do ran, velice bych to doporučil. Je to velmi zajímavá četba a teď někdo snad z jeho úst právě jsem slyšel, že už sestavil i díl druhý, kde by to mělo dojít do té současnosti, takže budeme mít Pitharta textově kompletního.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Známý je také jeho projev z roku 2016, u příležitosti osmdesátého výročí narození Václava Havla. Kde jednak odkázal na Havlův projev z roku 97, ale také vyzval tehdejší politiky, aby se přihlásili k jeho odkazu. Cituji, seberte odvahu a s ní i rozvahu, kdybych vám mohl dát domácí úkol, uložil bych vám, vážená vládo, jako domácí četbu rudolfinský projev. Dá se snadno vygooglovat. I to vyšlo už asi do učebnic.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Ano, pardon, no, to potvrzuje, podívejte, to trošku možná potvrzuje to, co jsem se snažil zformulovat jako, nemusíte s ním souhlasit, ale dá se mu věřit v tom principiálním. To znamená v jakési snaze dobrat se tý pravdy. Vy s ní můžete polemizovat, ale to, že s vámi hraje férovou hru, to si myslím, je nezpochybnitelné. Ne, ne nemusíte si lámat hlavu tím, jaký kulišárny na vás jako autor nebo jako praktikující politik nastraží. Pak taky máte velkou výhodu, že on je hodně vzdělanej. To znamená on ty myšlenky nebo, nebo tu realitu vnímá v jakési hierarchii. Je schopen rozeznat, kdo je hoden úcty a kdo spíše naopak a neskrývají ty lidi jedno takové velké pestrobarevné davové hejno, nebo jak to nazvat. No a pak taky má tu výhodu, troufám si říct vnitřně silný lidí, že je schopen být navzdory tomu všemu, co ví o realitě a o lidech, tak je schopen být pozitivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Řekl jste, pane Kosatíku, že Petr Pithart nepoužíval příliš ten politický jazyk, jakým jazykem mluví současná politika?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
To, to bych skoro nazval zmatením jazyků nebo je to. Všichni to vnímáme. Dnes je prostě éra, kdy u nás, řekl bych vrcholí nebo v míře donedávna ještě neznáme, tak je velice rozšířený a populistický. To znamená je řada veřejných představitelů, kteří se domnívají, že to nejsprávnější, co politik má udělat je, že se bude zajímat o to, co si lidé myslí a bude s nimi rezonovat. Bude jim to vracet ty jejich požadavky, takže oni sami vlastně v chování politiků budou nacházet potvrzení svých názorů. Budou spokojeni s tím, že mají ve všem pravdu, ale tohle je cesta do pekla, poněvadž tím se taky celý ten veřejný nebo politický svět může té realitě v tom vzájemné poplácávání si po ramenou velice vzdálit, no a myslím si že v dnešní době pandemie sem, pandemie tam, že to prostě jakýmsi způsobem zažíváme, že jsme se dostali do podoby, kdy to politické rozhodování těm reálným potřebám, kdy si s nimi tak zrovna moc netyká, abych to teda nazval velice kulantně a kdy, když se objeví reálný problém, tak se zjistí, že ta výřečnost nebo to populistického odráždění, očekávání obyvatelstva, že naprosto nestačí na to, aby se řešilo, řešily systémové problémy, kde jde o život, tak teď jsme v rovině vyrovnávání se tímto jazykem a bylo by správné a já v to doufám, že lidi se hergot poučí z toho, že, že, jako je sice fajn, když mně někdo potvrzuje moje názory, no ale řeknu, byť často je lepší, když třeba uslyším něco nepříjemného, pro mě obtížného, ale víme, že přece v životě nic není zadarmo. Vždycky je něco za něco, takže pokud chceme, aby to tady trochu vypadalo, tak musíme proto sami něco udělat, včetně toho, co trochu bolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem jazyk, my jsme si nedobrovolně loni jako společnost, nejenom politici jaksi obohatili náš slovník o nové výrazy, které jsme třeba ani neznali, ale nyní je běžně používáme. Jako je reprodukční číslo, různá výrazy, které znají vědci, epidemiologové, virologové a podobně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, tak souvisí to s dobou, kterou prožíváme samozřejmě, no tak já doufám, že až se na konci letošního roku budou vyhodnocovat nejskloňovanější nebo emblematická slova roku 2021, takže už budeme v jiné než medicínské sféře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vrátím se ještě krátce k panu Pithartovi. Jaké místo, pane Kosatíku, mívají, řekněme, političtí matadoři, kteří jsou už jaksi v té politické penzi? Byť konkrétně pan Pithart je velmi aktivní, nadále komentuje i sleduje politické dění, ale jakou roli mají ti politici, kteří už vlastně nejsou aktivní. Obracejí se třeba na ně straničtí kolegové nebo jiní, chtějí slyšet jejich názory?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, v zájmu kontinuity demokracie a demokracie by měla být kontinuální, tak určitě je, aby se toto, aby se toto dělo, aby prostě s každou generací nedocházelo k popření té generace předchozí nebo k nějakému převratu nebo něčemu podobnému, ale abychom opravdu věděli, na čích ramenou, když použiju cizí obratu, na čích ramenou stojíme, komu za co zvětšíme a abychom se cítili, abychom prostě vnímali své vlastní veřejné angažmá jako pokračování v nějaké tradici a to s tím ve střední Evropě, jak víme, ve dvacátém století byly velké problémy. Bylo to spíš období diskontinuity nebo každou chvíli se na ty předchozí plivalo nebo byli popravováni, odsouváni do vězení a tak dále. No, tak teď klopotně, ale na tom pořád se snažíme prostě nastavovat systém, kde bude možno na aspoň část těch politických předchůdců pohlížet se zalíbením.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou roli v našem, řekněme, duchovním světě sehrál filmový dokumentarista a pedagog Karel Vachek, který zemřel před Vánoci. Například ve snímku z roku 1968 Spřízněni volbou portrétoval účastníky pražského jara. Naposledy natočil téměř šestihodinový dokument o podobě současné politiky a umění.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, podívejte, to je, vy asi ne náhodou se na něho ptáte i v souvislosti třeba s tím Pithartem nebo v návaznosti na něj. To je osoba zdaleka ne definovatelná nebo popsatelná jenom tou sférou filmu, ve kterém se pohyboval, ale jeho přesahy do veřejného života jsou nesmírné a on, když zemřel a já jsem si pustil některé jeho filmy, které naštěstí mám a uvědomil jsem si, že jako budoucí historik nebo ten, kdo ho bude brát vážně ten, ten zpětný pohled a bude v jakési plastice chtít vyložit i tu polistopadovou dobu, tak se bez těch jeho filmů neobejde a bude to mnohem užitečnější v něčem, než já nevím třeba četba novin nebo sledování takových těch každodenních médií, protože on byl hodně kontextové člověk, proto ty jeho filmy jsou tak dlouhatánské a vy jste zmínil svého maxima dosáhl v tom posledním filmu s názvem komunismus. Tam je to na těch téměř šesti hodinách, ale jinak jako pravidlem byly dvě, tři hodiny. To s tím on neměl problém a proslul tím, že právě nejenom, že se bránil tomu, aby mu někdo něco vyřazoval, ale to je jeden z důvodů, proč on si tak zcela nerozuměl třeba s Českou televizí, kde hodně záleží na těch vysílačích oknech nebo jak se tomu říká. To znamená, aby se člověk vešel do předepsaných formátů, které jsou zase diktované reklamními časy a tak. Tohle on z duše nesnášel, poněvadž on opravdu se stavbou těch filmů piplal a mu záleželo na tom, aby ty jednotlivé, aby ta polyfonie těch hlasů, kterou on usiloval, tak, tak, aby byla náležitě, náležitě vystavena. Je, je to prostě případ člověka, kterej vlastně od začátku viděl v té politice a těm politikům až do jater. Vy jste ne náhodou zmínila ten film Spřízněni volbou. To je film, který každý rok si snad pouštím znova a vždycky něco najdu a pokaždé užasnu nad tím, jak on tehdy hodně ještě mladého. On patřil vlastně ke generaci té tehdejší československé nové filmové vlny, tak jak on ty politiky prokouknul. Ten film byl natáčen během několika málo týdnů před prezidentskou volbou. Když volili Ludvíka Svobodu, prezidentem na konci března 1968 a to ještě bylo v době, kdy téměř celý národ, no někteří se ještě ani nestačili začít radovat, že je trošku svoboda. Některý ti zbylí se radovali z té svobody, no a Vachek už byl trochu napřed a viděl, že ti mocní lidi jsou často kulišáci a že je to prostě, že to jenom politická rétorika. No a s touto rétoriku a s odkrýváním toho, co je pod tou řečí těch veřejných činitelů, s tím pak v různých formách pracoval i ve všech těch pozdějších filmech. Takže třeba ty filmy z devadesátých let tam on má celé obrovské plochy, kde nechá mluvit jednotlivé duchovní mluvčí devadesátých let. Knížákem počínaje, přes já nevím ministra kultury Pavla Dostála, nejrůznější spisovatele, básníky a snaží se prostě ukázat, co je myšlením té dané doby. No a velice často dochází k tomu, že podstatná část toho, co se původně jeví jako silné myšlenky. Tak je jenom plácání, plácání, plácání. Takhle je to vždycky, ale je důležité si to uvědomit. Člověk pak nepropadne depresi, ale je to ten pro každou společnost důležitý deziluzivní pohled o ten on usiloval. To má podobný s tím Pithartem mimochodem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S Pavlem Kosatíkem se nyní trochu probereme knihami a filmy minulého roku, které vás zaujaly? Knihy jsou asi to jediné, co nám z kultury zbylo. Mohou dokonce fungovat i přes výdejové okénko, což u namátkou Verdiho Nabucca půjde těžko.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, já jsem toho roku, kdy jsem měl víc číst, tak já jsem si hlavně doplňoval znalosti jako starší literatury. Doporučoval bych každýmu i za normálních okolností na toho Ghetta třeba nebo na Hledání ztraceného času, se člověk může říct, že nemá čas. No, když jsou doby, jako je ta dnešní, tak hergot to by člověk byl strašnej, kdyby zase nějak zdůvodnil, že ty klíčové věci nečte. Ale vy se ptáte spíš na ty novinky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo koho to byl rok, takříkajíc?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No asi té Dany Horákové a ty knížky o Pavlovi, což znamená knihy inspirované jejím soužitím s filmovým režisérem, taky příslušníkem někdejší československé filmové nové vlny, ale knížky s mnohem širším záběrem, ale o tom už jsme myslím tady v pořadu v minulosti mluvili. Zároveň to byl rok, kdy se nám /nesrozumitelné/ často skloňovalo jméno Milana Kundery. V jedné rovině mě, pro mě osobně teda lidsky nepřijatelné, tak to bylo v souvislosti s životopisem, který napsal Jan Novák, tu knihu já jsem prostě neuznal, nelíbila, nechtěl bych, aby se takovým způsobem tak strašně silně zaujatým psalo o lidech, poněvadž se to ve výsledku nepodobá pravdě. Zároveň vyšly minimálně jedna další životopisná kniha Kunderovi a taky vyšla, vešel jeden z dosud neznámých textů Kunderových Slavnost bezvýznamnosti. Takže byla vlastně jméno tady toho Doajena nebo Nestora české beletrie nebo románového psaní. Tak bylo skloňováno neobyčejně často, ale mě zaujalo taky to, že se, a to se vlastně týká rozhlasu, že hodně četla tvorba knižní některých rozhlasových reportérů. Já se raduju s autora Jakuba Szántó, který v loňském roce vydal už druhou knížku inspirovanou svými novinářskými, zpravodajskými, televizními, rozhlasovým pobyty v Izraeli. Tak já jsem /nesrozumitelné/ s láskou. Už ten název navazuje, že on víc než někteří jiní, tu zem vnímá ne jenom jako Izrael, ale jako zem, kde spolu musí vyjít ti Izraelci s Palestinci, a proto Izrastina, země dvou národů a jako dost do hloubky do toho vidí. Má takovej jednak velmi realistickej a zároveň humální pohled na ty věci, no prostě mám ho rád. Už předtím měl dobrou knížku Za oponou války a tohle to pokračování bylo vlastně potvrzením, že úspěch té předchozí nebyl náhodný anebo televizní reportér Martin Řezníček, zpravodaj z USA, tak vydal pozoruhodnou knížku Rozpojené státy, která zase souvisí s tím, o čem jsme mluvili v úvodu, s tím trumpovským rozdělení společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimořádně aktuální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Alespoň krátce, pane Kosatíku, jak na tom byla tuzemská filmová tvorba? Od včerejška víme, že historická dramata Krajina ve stínu a Šarlatán posbírala shodně po pěti nominacích na ceny České filmové kritiky. V 10 kategoriích má šanci uspět 18 filmů, kritici posuzovali 40.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, no tady ten covid sehraje neblahou roli, poněvadž ono v těch výsledcích za loňský rok se to ještě neprojevilo. To znamená filmová tvorba má setrvačnost, ale jako hodně to samozřejmě zpomalilo, čili v příštím roce asi bude méně co hodnotit, ve srovnání s tím letoškem. Já jsem byl zastáncem té Slámové krajiny ve stínu, což, kterou jste zmínila. To znamená filmu o Českoněmeckém neobyčejně komplikované soužití v jednom výběžku Jihočeského pohraničí na hranici s Rakouskem. Ale takové filmy jako Havel nebo i ten Šarlatán. Víte mě to spíš zklamalo, nevím, kolik je času, ale aspoň 3 věty o tom Šarlatánovi. Tam tam byla možnost nesmírně jako do hloubky nahlédnout ten duchovní potenciál té hlavní postavy, což byla historická osobnost, léčitel, který pomáhá lidem, a to léčitelství bylo založeno na, to mělo duchovní potenciál, nebál bych se říct křesťanský a v ten byl z toho filmu téměř eliminován. Naštěstí tam bylo výborné herectví vlastně všech protagonistů v čele, včetně s Ivanem Trojanem, ale nejenom jeho. Takže ten film stojí za to vidět, to nepochybně, ale, ale má přitom člověk pocit takové určité lítosti, že, že mu vlastně to nejdůležitější, ten duchovní obsah zase dostal trošku na frak. No a v míře mnohem větší se toto, bohužel projevilo v tom filmu o Václavu Havlovi, kde taky vlastně z něho zbylo jenom nebo téměř jenom povrch, ale to čím Havel byl Havlem, tak se kamsi podělo. Zřejmě z jakýchsi obav, aby to diváka nebolelo nebo nevím proč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A teď jenom poprosím o název evropského filmu, který vás zaujal?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Evropský film, já z evropského filmu, který zaujal je polský film Corpus Christi, s křesťanskou duchovní tématikou. Hlavní hrdina je člověk, který se, dá se říct, jakýmsi způsobem identifikujeme ne jen s křesťanským knězem, ale i s Kristem a s jeho utrpením a nesmírně zajímavě a do hloubky je to tam projednáno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Spisovatel Pavel Kosatík a jeho pohled. Děkuji vám za to. Mějte se hezky, na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Děkuju taky a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zítřejším hostem bude amerikanista Jiří Pondělíček. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.