Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 29. března

29. březen 2016

Hostem byl spisovatel Pavel Kosatík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den všem přeje Zita Senková. Jak to vidí nabídne pohled spisovatele Pavla Kosatíka. Vítejte, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den, pěkné úterý povelikonoční, přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Z naší nabídky vybírám jedno téma, které určitě zazní, kromě jiného. Jaká je česká zahraniční politika? Odklání se a kam? Dobrý poslech. Máme za sebou Velikonoce, letos poprvé rozšířené o nový státní svátek, Velký pátek. Byly letošní Velikonoce pro vás, pane Kosatíku, pro vás třeba v něčem jiné?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Na pohled ani tolik ne, poněvažd my jsme měli nějaký pracovní povinnosti, moje žena dělala v Praze nějaký koncerty, takže jsme toho zas tak moc nenacestovali. Nejdál na výletě jsme, myslím, byli na Křivoklátě, ale v té soukromé rovině jsme si to užívali. Ale pokud možná narážíte na nějaké ty, na nějaké ty veřejný, veřejnější aktivity, tak myslím si, že to, že speciálně tyhle ty Velikonoce vejdou do dějin jako svátky trošku zvláštní a to právě tím, jak se podivuhodně prolnuly nebo zasnoubily s tou návštěvou těch čínských představitelů. Já jsem si to vlastně naplno uvědomil až někdy na Velký pátek, když jsme s naší malou holčičkou chodili po kostelích kolem Hradu a teď já jsem předtím četl nebo projížděl jsem tou evropskou třídou, tak jsem věděl, o co v principu tam jde, pokud se týká té velikoslávy a pak a pak kolem toho jsem si uvědomil, že ty vlajky jsou samozřejmě i všude možně jinde a víte, mě to o těch Velikonocích zamrzelo. Já si myslím, že, já vím, že není podstata v tom, kde zrovna a jaké visí vlajky a že jsou důležitější věci a zároveň ty vnější znaky a, a to, co v těch ulicích zvlášť a o svátečních dnech vidíme, tak si myslím, že na nás podstatně působí a nedivím se vůbec nikomu, kdo pamatuje starý režim předlistopadový a komu to připomene přesně tuhle tu dobu, takové ty, ty, plošně organizované výzdoby, kde to, kdo je organizuje, tak se s lidmi radí mnohem méně, než by měl. Přišlo mi to hrozně necitlivý k nám lidem a říkám, speciálně o těch Velikonocích mně to přišlo, že to fakt musel vymyslet nějaký absolutní trumbera, ale, no, říkám znova, to je ta, to je ta vnější věc, že a ..., no a pak je ta podstatná, to, co tedy ta návštěva vlastně znamená. Můžu k tomu ...?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, samozřejmě, samozřejmě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Podívejte, to se dá brát samozřejmě z mnoha rovin a myslím si, že nejčastěji se to rozebírá z hlediska, jaký v té Číně panuje režim, jak se chová ke svým menšinám, jak se chová k opozici a to jsou věci, myslím si, obecně, známé, které probírá řada specialistů a já myslím, že tady je znova opakovat nemusíme. Že ten, kdo na tohle to nemá názor, tak toho já už bych tady ani teďka nerozdělal. Takže dejme tomu, že v tomhle tom panuje jakýsi konsensus v názoru na to, že Čína není ten úplně vzorový a superdemokratický režim na světě. To teda není ani náhodou, ale ono to má ještě jednu podstatnou rovinu a o té se, myslím, tak často nemluví a to je právě to, jak tu návštěvu komunikuje naše vlastní vedení, respektive Hrad, který pro mě trošku překvapivě tu návštěvu organizuje. Víte, to je na tom taková zvláštnost, že vlastně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident si také zve přece návštěvy a obráceně to funguje také.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já vím, ale umím si představit, že jistě ..., a jim mu to nezakazuju, a to by bylo by bláhové nebo absurdní to dělat, ale asi nikdo z nás necítí, že ta návštěva prezidentem nebo Hradem inspirovaná probíhá v nějaké dokonalé koordinaci s těmi kompetentními místy, která by to správně měla mít na starosti. Mám teď na starosti ministerstvo zahraničí a vládu. Tam jde o tu jeho obvyklou rivalitu ve vztahu k těmhle těm institucím a my už tak jsme docela slabej partner ve vztahu k té Číně a když ještě tady mezi sebou se přeme neustále o všechny možné věci a ještě toho velkého partnera na to neustále upozorňujeme, že mezi námi jsou konflikty, které jednu dobu jsou vyřešené a jindy ne, tak jak to třeba prezident svérázným způsobem řekl v té čínské televizi, no, tak tím se ještě dál víc oslabujeme a myslím si, že nám to není k užitku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že jsme slabý partner, když Česko je vlastně jedinou zemí, kterou čínský prezident navštíví?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, já tady nechci malovat čerta na zeď, samozřejmě, že si jako Čech přeju, aby se nám to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vůbec interpretovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To v téhle té chvíli nikdo neví a to se všechno teprve ukáže a já jako člověk, kterej nemá ve zvyku sypat písek do soukolí, tak bych si strašně přál, abychom z toho vytěžili něco nejenom pro sebe, ale i pro tu Evropu, ale nevím, jestli se toho dá reálně dosáhnout tím způsobem, že dobrovolně slevíme z té podle mě nutné pozice - já pán ty pán. Ono se to nesmí přehánět. Že jo, my si musíme být vědomi svých reálných možností, ale ty naše reálné možnosti určitě nejdou pod povinnost, že si obhájíme tu naši demokracii a vlastně nejenom svou, že si obhájíme principy demokracie jako takové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je ..., také se právě na toto téma vedou debaty, řekněme linie, nebo jak ten je ten led mezi suverénní nezávislou zemí a řekněme, vazalem?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, podívejte, tohle, myslím tedy vztahy k Číně, vztahy k silnému protivníkovi nebo partnerovi, to je přesně ten druh politiky nebo zahraniční politiky. Proč já jsem si vždycky myslel a budu si myslet dál, že je naším zájmem, zájmem menších zemí, aby dobře fungovaly instituce, jako je Evropská unie. To znamená, abychom byli součástí silnějšího celku, než jaký jsme sami, jehož zahraniční smysluplnou politiku si budeme vytvářet, snažit vytvářet, než jsme to dělali doteď. Kdybych, když si teď naprosto hypoteticky samozřejmě představíme fungující zahraniční politiku Evropské unie, tak asi každý uzná, že ten, ten, že ta vyjednávací pozice by byla úplně jiná a mnohem silnější. Prostě jednali bychom jménem té skoro miliardy, nebo kolik nás je, vůči těm, těm jejich teda ještě větším počtům obyvatel, ale přeci jenom by to bylo, víc by se to blížilo jednání rovným s rovným, tak jak to ta druhá strana asi má ve zvyku pojímat. No, my místo toho zaujímáme pozici takového toho Jánošíka, což někomu z nás může lichotit a někdo z nás si může představovat a snít o tom, že to dobře dopadne, ale ta, ta rizika jsou tam opravdu dost velká. Ta Čína je fakt parní válec, který nemá důvod rozlišovat nuance a my z jakéhosi hlediska se té nuanci v mezinárodní politice fakt podobáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Píše se o tom, že Česká republika by se mohla nyní stát vlastně pro Čínu jakýmsi mostem právě do Evropy, do Evropské unie, jak by tedy podle vás, pane Kosatíku, měl vypadat, řekněme, rovnocenný vztah mezi Českou republikou a Čínou?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Znova, já se, já se snažím najít tady meze toho, co jsem schopen smysluplně komentovat a co ne. Já nejsem zahraničně politický komentátor, čili toto bych nechal odborníkům. Jako já tady mluvím především o tom, jakým způsobem o tom ta česká místa, která to organizují, komunikují se svým vlastním obyvatelstvem, ptám se, jestli hrát a tedy ty instituce na něj navázané, dělají maximum pro to, abychom my těch, jak oni říkají "dolních 10 milionů", nebo jak zní ten termín, tak abychom rozuměli tomu, když říkají, že v náš prospěch podnikají, aby kolem toho zavládl jakýsi konsensus a aby tady tedy i v této věci byla snesitelná nálada a znova a tím se vracím například k těm slavobránách, ale také k tomu, jak je, jaké rozhovory v této věci třeba ten prezident dává těm zahraničním médiím, tak určitě nikdo z nás si nemyslí, že ve věci dosažení tedy našeho českého celonárodního konsensu v této věci, takže ten Hrad udělal maximum. No, to teda neudělal. Oni si v podstatě dělají to, co chtějí sami, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nutno ale říct, že před dvěma lety ministr zahraničí, pan Zaorálek v Pekingu zvedl, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny a Česko nepodporuje jeho samostatnost, takže vlastně to je naše oficiální linie.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Z úst páně prezidentových ale tuto větu neuslyšíte. Obávám se, že, ... nebo kdyby byla padla včera při večeři, nebo přisázení stromků v Lánech, tak nepochybně by se to dostalo do nějakého novinářského komuniké, protože je toto klíčová důležitá věc. A nestalo se to a myslím, že se to nestalo z toho důvodu, že prostě o tom komunikace neproběhla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se dvakrát zmínil o rozhovoru pana prezidenta pro čínskou televizi. Jenom, abychom věděli, co v něm mimo jiné zaznělo. Nový začátek, to je označení vlastně, nový začátek vztahů, za to je považována toto návštěva. Podle pana prezidenta minulá vláda podléhala příliš tlaku Spojených států a Evropské unie. Česko je podle něj nyní znovu nezávislou zemí. Cituji dál: "Formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich dalších zájmech. Nevměšujeme se do zájmů žádné jiné země." Tolik slova hlavy státu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak zase je to asi jakýsi pokus hovořit takovým tím asijsky zdvořilým způsobem, který se používá v komunikaci se státními ze světadílu, jako je pan čínský prezident, ale já tady nemusím doufat, připomínat obecně známé věci, že ty země, které tam ten prezident jmenoval mezi těmi, jimiž jsme byli pomýleni a od nichž jsme se jakoby odpoutali, to znamená, ta Evropská unie a Spojené státy, tak jsou dál našimi hlavními spojenci a pokud se zemí, se kterou se chceme, fajn, přátelit, chceme s nimi obchodovat, ale s níž zdaleka nemáme takové spojenecké styky, tak, tak, pokud hovoříme tímto způsobem o těch svých skutečných spojencích, tak se to fakt podobá zradě. Je mi líto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom oficiální vládní koncepce naší zahraniční politiky říká, že Česká republika pokládá Spojené státy americké za hlavního garanta euroatlantické bezpečnosti.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, dokážete si představit, ono to teda má samozřejmě řadu aspektů, které mají příčiny nejenom u nás, ale i na té druhé straně, jak by dnes vypadala návštěva amerického prezidenta tady zde? Jako já si to představuj docela složitě a nejenom kvůli tomu, jakou má Obama vůči Evropě, ale zejména, kvůli tomu, jakou má politiku dnešní Česko vůči Spojeným státům. Já jenom připomenu, on tady byl naposledy v roce 2009 na takové docela rychlé návštěvě, která se tehdy ani moc netýkala specificky Česka, ale měla mnohem širší celoevropský záběr, čili já tím jenom chci říct ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak byl tehdy vítán v Česku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tehdy došlo k tomu velkému vítání na Hradčanském, před Pražským hradem. Asi si lidi, pokud jim tehdy bylo víc než 10, 15 let, tak vybaví ty masové scény, ale nejde o masové scény, jde o to, že i předtím, za těch předchozích amerických prezidentů jsme ty vztahy s tou Amerikou měli mnohem lepší a víte, já, já nechci, aby to někdo pochopil, jakože naše vztahy se, naše mezinárodní politika se bude jako ve škole známkovat podle toho, jak nám to se Spojenými státy klape. Oni, my jsme demokracií a je možné, že v takových vztazích dvou nebo jedné hodně vyspělé a druhé vyspívající demokracie, tak tam se to může dočasně všelijak komplikovat, tak to je jasné, ale v těch vztazích s Amerikou se dlouhodobě po léta, myslím, děje něco úplně jiného a sice to, že my jako republika z těch vazeb vystupujeme právě prostřednictvím rétoriky lidí, jako je tento, ale i z velké části předchozí prezident a dochází tady k něčemu, co je, co se nedá nazvat jinak, než redefinice naší zahraniční politiky, která probíhá online přímo před našima očima. Víte, ti, ti kluci, nebo ti mladí pánové, kteří včera v těch Dejvicích postavili ten, podle mě vtipný billboard, kde připomněli tváře prezidenta Havla a dalajlámy a napsali, že ....

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pánové jsou tady doma ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No a to byla hezky stylizovaná věta, včetně slovosledu a já jsem byl strašně šťastnej, že se ..., zase bylo jich pár, ale udělali podstatnou věc v pravou chvíli naprosto podstatným způsobem a já usem byl šťastnej, že se tady něco takového, byť třeba jenom v té chvíli symbolicky stene, protože jinak bychom fakt byli ty ovečky, které se koukají na to, že tady ta země je odtahována nějakou, nějakou starou lokomotivou do tunelu, ze kterého nevíme, jestli vede nějaká rozumná cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane Kosatíku, že je to další téma, řekněme, které polarizuje společnost? Není jich nějak více v poslední době?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak, že jo, narážíte asi na ty uprchlické problémy a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak celkově naše společnost má tendenci se polarizovat a já se toho pochopitelně lekám, respektive nepřeju si, nebo nepřál bych si, aby tyhle ty tendence se posilovaly, poněvadž polarizace znamená radikalizaci a posilování ošklivejch nálad a myslím si, že společnost je stabilnější a život v ní je hezčí, pokud ten střed je co nejlépe obsazen, pokud co nejvíce lidí je ochotno nebo schopno se smysluplně považovat nebo přičítat k politickému středu. K tomu bych i já docela rád i nadále nacházel svou vlastní osobní pozici. Takže já, já ten extremismus pochopitelně registruju, ale nechci k němu přispívat. U těch věcí, jako je ta čínská návštěva, je ten problém, že tam ale se fakt už mlčet nesmí. Tam jde, tam jde o velice podstatné, jak jsem řek, redefinice té zahraniční politiky a po nás se chce, abychom jako diváci tomu přihlíželi a to mi nesmíme připustit, čili jde o to učinit to tak, abychom tu radikalizaci nepodporovali. Protestovat proti tou způsobem, který náleží jakýmukoliv normálnímu občanovi země, kterej tady chce mít klidný vývoj, a to je ten člověk, který připomene, že když někdo, vracím se k začátku, když malá demokratická země chce spolupracovat s velkou demokratickou, tak nemáli být pozřena, tak musí trvat na těch svých vlastních principech. Ona, ono té druhé zemi nemůže nezbýt nic jiného, než, že je bude respektovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S Čínou ale obchodují a stýkají se v podstatě všechny země nebo drtivá většina.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale jistě a já tady neodmítám, to jsem snad ani nenaznačil. To mě taky přišlo nádherný, že třeba, když se objevily ty vlajky na Evropské třídě a v těch dalších ulicích, takže hned přispěchali někteří lidé, kteří publikovali fotografie čínských vlajek při podobných příležitostech při návštěvách čínských představitelů, já nevím, v Londýně nebo ve Spojených státech. To mně přijde senzační, že, že s tímhle tím přiběhnou lidi, kteří jinak při jakékoli příležitosti říkají, že jsme "patolízalové Evropské unie", že poklonkujeme před Západem a že se opičíme po Americe a ve chvíli, kdy dojdou k názoru, že se jim to hodí na základě jakési podobnosti, tak, tak přiběhnou tady s těmi jakoby podobnými fotografiemi, ale já si myslím, že ta realita je úplně jiná, že naše zkušenost s těmi vlajkoslávami z doby totality vůbec nevyžaduje, abychom se zajímali o to, kdo a jak řeší vlajky v jakékoli jiné zemi. To, že je to špatně tady, to poznáme na základě své vlastní paměti, toho, co jsme zažili před rokem 89.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Bruselu se na vzdory varování sešlo na pietní vzpomínce několik stovek lidí ... na počest teroristických útoků, které se odehrály přesně před týdnem. Ta bilance obětí se zvýšila na 35, zraněných je asi 340. Když se podíváme ve Francii, tam nadále platí už několik měsíců výjimečný stav. Vláda opakovaně varuje, že by mohlo dojít k podobným útokům. Jak to vše proměňuje náš život, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tady mám spíš glosu pouze, ale pokusím se, aby, aby nebyla mělká. Proměňuje to náš život tak, že máme tendenci ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bych ještě, než domyslíte myšlenku, řekla, že po atentátech v Paříži loni, tak se vlastně na sociálních sítích si snad každý druhý uživatel změnil třeba tu profilovou fotku, si obarvil tou francouzskou trikolorou. V případě Bruselu už je to podstatně v menším rozsahu. O čem to, i tohle třeba vypovídá?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je otázka, já věřím, že to ne vypovídá o úpadku naší vnímavosti pro tu věci, ale na druhou stranu to nepochybně znamená, a nemůže neznamenat, že jakýmsi způsobem si všichni na ty teroristické útoky zvykáme jako na realitu, poněvadž to realita je a může to mít i dobrou stránku v tom smyslu, hypoteticky, že kdyby se, nedej Bože, něco zase stalo, zítra nebo za měsíc, takže zejména média, protože v tomhle tom případě zejména hlavně podle mě o média jde, tak nebudou se této tragické tématiky nebo téhle té stopy chytat takovou dychtivostí. Média musí reagovat, to je jasné, ale domnívám se, že to, že se ty atentáty takhle rychle opakují, tak by i v těch některých, v těch chytřejších médiích, mohli dospět k názoru, že skutečně, tím, že tak jakoby bez přemýšlení pouze rychle zpravodajsky informují o těch katastrofických věcech, takže vlastně hrají jaksi do karet těm teroristům, že se vlastně podílejí na tom šíření strachu, o který ..., o jeho rozsévání těm teroristům jde. Znovu říkám, nejde samozřejmě neinformovat, ale jde o to, jakým způsobem informovat a myslím si, že lidi potřebujou mnohem víc od médií, kromě toho šoku, kromě té brutality, kromě těch fotografií paní v roztrhaném prádle, což bych já v životě do novin nedal a ta fotografie se vlastně minulý týden v tom Bruselu stala klíčovou a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letuška to byla ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
A mně to přišlo bezohledné k té mladé dámě, čili ta, a média o té věci by měla ..., na tu věc ..., nebo měla by informovat nekonečně zodpovědnějším způsobem, ale mě v té souvislosti, a to jsem mínil tou glosou na začátku, mě tam napadla ještě jedna věc. Víte, my i pod dojmem všech těch možných apokalyptiků, kteří přicházejí a interpretují nám to dění jako počátek konce západní civilizace a kteří o tom mluví tak jako o takovém celkově sestupném procesu, který bude pokračovat a který nutně musí vyústit v jakési zhroucení té západní civilizace, tak já bych jenom připomněl, že taková věc nejde samozřejmě dokázat, že tomu nasvědčuje leccos, ale že leccos taky nasvědčuje opaku a že to zhoustnutí těch atentátů v poslední době, že se opět hypoteticky dá vysvětlit taky z opačného konce. Ten Daesh, já to tedy nechci nazývat státem, poněvadž to je státem pouze proto, že se to tak samo nazývá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takzvaný ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, jinak to žádné atributy státu nemá, tak je na tom, zdá se, politicky v posledních týdnech a měsících neobyčejně špatně. Prohrává ty válečné konflikty, každou chvílí čteme, že jeho klíčoví ..., že se podařilo zahubit někoho z jeho klíčových velitelů, já nepřeceňuju tady tuhle tu, tuhle tu pozitivitu těch zpráv ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Informaci.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Poněvadž je jasné, že jde o skryté struktury, které pracují způsobem, který se do médií často nedostane, ale myslím si, že režim, který je v krizi a oni velmi pravděpodobně v krizi jsou, tak volí zbraně, které považuje za adekvátní této situaci a to je stupňování toho teroru. Je možné, že to, co zažíváme, je, neříkám, že poslední křeč tady toho jejich systému, ale, ale že to informuje o jakémsi, o jakýmsi jejich velkém, velkém vnitřním problému a nikoli o tom, že by se s grandiozitou rozlévali do demokratického světa a že by se jim dařilo. Víte, možná je opravdu tlačíme do kouta a oni se chovají podle toho. Tak já to říkám jenom, aby lidi v tom, v té hrůze, která není vyloučeno, že dál bude nějakým způsobem pokračovat, tak aby v tom neviděli potvrzení toho, že se té druh zlé odporné teroristické straně daří. Oni západoněmečtí teroristi, když jim, když RAF začala krachovat, tak když jim policie začala šlapat na paty, tak taky vystupňovali to svoje úsilí ad absurdum a vlastně nejhůř ubližovali druhejm lidem v té sestupné fázi toho svého hnutí a neříkám, že toto je přes kopírák totéž, ale může to být velmi podobné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Scénárista, divadelník, textař a cimrmanolog Zdeněk Svěrák oslavil osmdesátiny. Čím vás tento umělec, tvůrce oslovil, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jsem rád, že volíte ke konci tohle téma, že se tady taky můžeme víc usmát. Já ... na besedách se mě většinou ptají k mým knížkám, ty většinou pojednávají k politice. Lidi se ptají, proč nemáme v čele tak dobré politiky, jako jsme mívali, já na to odpovím ..., tím tady teď zdržovat nebudu, ale napadlo mě právě v souvislosti s výročím, nebo s narozeninami Zdeňka Svěráka, abychom, že odpovídám i na nepoloženou otázku. Jak je možné, že máme tak skvělý umělce? A jenom bych připomněl, že to není samozřejmost mít za všech okolností takoví lidi, jako je on, to znamená, kteří po dlouho dobu, v jeho případě snad 50 nebo ještě víc let jsou schopni té společnosti předkládat poměrně široká témata, o kterých ta společnost má všechny možné důvody široce diskutovat. Víte, jako dobrej film jednou za život natočí každej dobrej tvůrce, ale držet tuhle tu lajnu a předkládat věci, o kterých vás i mě a leckoho tady v tomhle tom domě bude bavit si povídat a všichni tím získáme, protože se i tím přemýšlením, i tím povídáním dál všichni sami o sobě něco dozvíme, to má pro tu společnost obrovskej význam a ten pan Svěrák si myslím, že je jeden právě z typů těchhle lidí, kteří pomáhají konsensuální náladě, tomu, aby zde fakt bylo možné žít a abychom měli chuť otvírat témata bez toho, že hned přijde někdo, kdo si myslí opak a práskne nás přes prsty. On ty debaty vede nejenom prostřednictvím těch filmů, ale téměř všeho, co dělá, způsobem, na který je možné reagovat, ať už s ním souhlasíte, nebo ne. No a pak se mi na tom jeho psaní strašně líbí dlouhodobě, že ..., a to se týká nejenom filmů, nejenom textů, některých literárních, ty ani já všechny neznám, ale třeba i textů k písničkám, čili drobností, on fakt jako autor má takovou zvláštní schopnost nepolevit, nepřestat, dokud se neprokutá k čemusi, co já bych skoro nazval jako klasickým výrazem v té dané věci. Když se podíváte na Obecnou školu, přemýšlíte o některých těch scénách, namátkou slavná scéna, jak kluci jedou panu ředitelu Hnízdovi s dopisem, a protože jsou malí a pošetilí a romantičtí, tak nasednou na špatný vlak a ten vlak uhání, uhání, oni se radují, radují, vlak zpomaluje a k tomu celou dobu hraje Dvořákova hudba, tak to jsou scény, můžete si představovat, jak by se to jinak dalo natočit a nepřijdete na to, že by to šlo nějak líp a těch je ten film plnej. Já tady nejsem placeným agentem Zdeňka Svěráka a není to adorační okénko. Já jenom připomínám nesamozřejmost toho způsobu, jak jsou ty věci v těch jeho filmech podávané a to je stejné, když si vezmete i filmy mnohem starší. Film Vrchní, prchni!, to, to není jenom veselohra, to není jenom obraz toho, jak se podvádělo v socialistickém režimu, ale to je fakt hluboká studie určitého charakteru, silného i slabého zároveň, rozporuplného, v tom je to hezký a ten charakter je nadčasovej. To, ať se tady v naší zemi přeženou jakýkoli režimy v dalších desítkách let, tak věřím, že pořád budou lidi, které to bude oslovovat, protože znova říkám, ten scénárista tam kutal, kutal a nedal pokoj, dokud se nedokutal jakési klasické podstaty a to si myslím, že na tom panu Svěrákovi je důležité, že on je fakt v jakémsi smyslu umělec s nápřahem k tomu klasickému výrazu, k tomu jakémusi pomyslnému zlatému řezu. Nechci to přehánět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel Pavel Kosatík. Já vám děkuji za vaše názory a přeji hezký den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuji taky a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na názory teologa Tomáše Halíka. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio