Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 21. ledna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. V pravidelném čase je tady pravidelný rozhovor v souvislostech. Mým hostem je spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Buďte vítán, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Dobrý den, přeju krásné mrazivé ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeneme jednu z klíčových událostí historie holocaustu. Zamyslíme se i nad potřebou vracet se k minulosti i nad oblibou biografických komiksů. Přeji nerušený poslech. Rok 2022 bude ve znamení hned několika významných dvojkových výročí, či přesněji řečeno událostí, které se odehrály v letech s dvojkou na konci. Zejména v letech 1942 a 1992. Před 80 lety došlo k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, vypálení Lidic a Ležáků. Před 30 lety byla podepsána dohoda o rozdělení Československa. Letos uplyne také 100 let od narození Emila Zátopka a také 70 let od jeho fenomenálního výkonu na olympiádě v Helsinkách. Jsou to výročí pochopitelně různá. Zůstala bych u toho roku 1942. Pane Kosatíku, jaká forma vhodná se vám jeví zejména, když si budeme připomínat tyto události?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
/nesrozumitelné/ jsem si teďko před chvilkou uvědomil. Takže takovéto tradiční /nesrozumitelné/ se pomalu ale jistě stává možná maličko obstarožní záležitostí. Ale k té vaší otázce, no já se přiznám, že mně ty, ta výročí dost dlouho jakýmsi způsobem iritovalo, ale pochopil jsem proč. Já jsem jako děcko vyrůstal ještě za komunismu a tehdy byla různá ta výročí. Jak se říkalo dobrovolně povinná a nebyla to často ta, která by člověk slavil od srdce nebo s chutí, ale spíš taková ta režimem diktovaná. Až posléze jsem si uvědomil, že když se to dělá správně, takže to fakt je velmi šťastná záminka k tomu, aby si lidi aspoň třeba jednou za rok, ale nejenom to připomínali nějakou zajímavou osobnost. A když to sleduju třeba na sociálních sítích, tak se často stane, že když je třeba výročí nějakého člověka, takže tady člověk vytáhne nějaký zajímavý dopis. Tam se zase někdo dělí o vzpomínku. A vlastně při každém tom výročí se zrodí nějaké nové a poměrně plastické poznání, takže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je ta správná cesta?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, já bych řekl no. A jako nesmí se z toho stát ta povinnost, poněvadž z toho už jsme snad vyrostli no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Před 80 lety získali jasné kontury, plány na zavraždění milionů Židů, a to 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee v luxusní vile. Schůzka trvala 90 minut. Nakonec si 15 účastníků připilo koňakem. Pane Kosatíku, o co šlo? Víme, víme, i jaký byl ten výsledek. Bylo těm účastníkům jasné, tedy čeho se účastní? Konferenci svolal Heydrich, šéf hlavního říšského bezpečnostního úřadu a jak už víme z historie, měla zajistit hladkou spolupráci říšských úřadů při takzvaném konečném řešení židovské otázky. Ono ty masové vraždy Židů už ale probíhaly.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Ty už probíhaly, a abych odpověděl určitě jim všem těm papalášům nacistickým to bylo jasné, jak se ptáte. Poněvadž víte, to, to neprobíhalo tak, že oni by se tam dozvídali nějakou novinu, nebo že by ten Reinhard Heydrich, který říkáte to, to jednání vedl, takže by tam jel s nejistotou. Jestli ty lidi přesvědčí o nějakém svém divokém plánu. To byla, já bych to, ono to slovo konference, které se někdy používá, možná není správné. To z jejich pohledu tak jak oni to vnímali, tak to byla standardní pracovní porada, kde se sešli představitelé různých ministerstev, aby koordinovali problém, který potřeboval právě koordinace nejrůznějších úřadů. To, to mohla řešit jedna složka. Je to jednání plné cynismu, ale zároveň, když čtete ten vlastně jediný dochovaný pramen z toho jednání, což několikastránkový zápis, který nějakým nedopatřením jeden z těch účastníků proti rozkazu nezničil. Tak vás to až šokuje. Jak je to, jak je to nutné. Oni tam, tam napadnou ta klíčová slova o konečném vyhlazení, která ve stejných dnech třeba v rámci takzvaných hovorů ve vůdcově hlavním stanu pronášel Hitler. Ale oni se tam nejdýl baví o tom, kdo je šestinový Žid, kdo je osminový, čtvrtinový. Tady ty zlomky ty jim tam pořád vrtají hlavou v duchu jakési zvrácené právní ne snad spravedlnosti ale právního pozitivismu. Pak tam provádí sáhodlouhé výčty, kolik Židů, ve které zemi žije. Prostě snaží se to zřejmě postavit na nějaký pseudovědecký základ. Protože všude, kde jsou čísla, tak se to jeví seriózně a může někomu uniknout ta podstata toho zabíjení. Ale to tu podstatu skutečně bylo. A já si myslím, že je tam důležité uvědomit, jaké typy lidí se tam vlastně sešly, že to byly. Nebo takhle bych to řekl, my si dnes říkáme, že cílem výchovy nebo vlastně jakýmsi i smyslem života, jak dosáhnout jako jakési vnitřní úplnosti. My se nerodíme jako úplní lidé, ale stáváme se jím procesem socializace a ideálem je jakási harmonie. No, a to se zdaleka ne každému v životě povede. Často i dneska býváme svědkem, kdy ten člověk naopak se nevyvede i sám sobě ve svých vlastních očích. A začne trpět jakousi nenávistí nebo frustrací k sobě samému. A to je pocit, se kterým se žije těžko. Takže se z toho leckdo vylhává tím, že to promítne do toho, kdo je nejblíž a kdo je slabej, označitelnej, napadnutelnej a momentálně bezmocnej. A to tradičně byli Židé a za těch nacistů to vyvrcholilo. Takže vlastně ta konference ve Wannsee kromě toho, že vzpomínáme na nejstrašlivější zločin, který se v moderní civilizace odehrál. Tak nás taky může navádět k tomu, abychom když se dnes setkáváme se zárodečné podobnými typy frustrace společnosti nebo s lidmi, kteří tím trpí. Tak abychom tam, kde to jde, ono to všude nejde, ale abychom se s tím snažili pracovat a neposilovat tyhle pocity v těch lidech. To znamená, jako marná sláva i někomu z nich se snažit pomoct, když je to možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak s tím pracovat, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, teď se to snažím pojmenovat. Rozumíte, když už je někdo tak daleko, že opravdu je z něho antisemita až na krev, nebo jak to říct, tak, tak ten s tím člověkem už si neporadíte v rámci normálních měřítek. Ten musí třeba do vězení nebo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak máme na to zákony samozřejmě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No jasně /nesrozumitelné/, ale já jsem spíš měl na mysli takový ty lidi, kteří třeba tu frustraci ukájejí tím, že chodí na nějaký demonstrace a tak dále a kde, kde je prostor jako s nima pracovat nebo oslovit a jako pomoct jim se z té frustrace dostat jinými způsoby, než tady tímhle tím nejjednodušším. To znamená, ale tady je viník, hr na něj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jedním ze symbolů tragického osudu milionů lidí židovského původu za druhé světové války se stal deník Anny Frankové, která popsala hrůzy holocaustu. Začala psát ve svých 13 letech, když se v Amsterdamu skrývala před nacisty. Podle týmu vyšetřovatelů prozradil prý její ukryt židovský notář Arnold Vandenberg, který si jak napsal britský list The Guardian, zřejmě chtěl zachránit vlastní život. Pro úplnost dodám, že tým odborníků, který se zabýval vlastně, pátral po tom zrádci. Tvořil například vysloužilý agent amerického Federálního úřadu pro vyšetřování FBI a na 20 historiků, kriminalistů a datových specialistů. Podle některých expertů jsou ty důkazy nicméně nepřesvědčivé. Co si o tom myslíte, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Já si taky myslím, že to asi není ten konečný verdikt ve věci. Ani po něm nějak neprahnu. Pro mě je na té věci nejpodstatnější ta evidentní vůle se té pravdy dobrat i po tolika letech. Annu Frankovou a její rodinu zatkli a zavraždili v roce 1944. Čili někdo by nad tím skoro mohl mávnout rukou, nebo mohl by se začít domnívat, že dneska už jsou věci, ty věci nevysvětlitelné. Víme my sami, jak zde u nás zacházíme se zločiny třeba z pětačtyřicátého roku. Neříkám, že pozoruju nějakou vůli, něco vyloženě zahladit. Ale nepozoruju taky nějakou zvláštní vůl srovnatelnou s tím, co vy jste třeba teď popsala v tom Holandsku, se těch skutečných pachatelů dopátrat. Ta tato skutečnost to, to tehdejší vypátrání nebo vyzrazení nacistům Anny Frankové a její rodiny. Ono, ono je to fakt jako složitá věc, protože tím, kdo to udělal, nemohl být nikdo jiný než příslušník té amsterdamské židovské komunity, poněvadž někdo jiný o tom úkrytu nevěděl. Tady je možná podstatné, pokud to posluchači by nevěděli si uvědomit, jak to gestapo nebo ty vyšetřovací jednotky jak pracovaly. Oni vždycky, když se nějakého Žida zmocnili, tak jedna z prvních věcí, na které se ho ptali, byla, jestli ví i o dalších nějakých poschovávanej Židech. A tím se jaksi naznačovalo, že pokud by věděl a vyzradil je, takže by si možná zachránil život. Samozřejmě, že to téměř v žádném případě nebyla pravda. Ale ten člověk v té chvíli bojoval o svůj vlastní život. Takže zase byla to situace, kterou je docela složité soudit. Ale jsem, znovu opakuji, jsem šťasten, že ty instituce se tím a z mého pohledu i velmi citlivě zabývají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Deník Anny Frankové byl poprvé vydán v roce 1947. Byl přeložen do bezmála 60 jazyků. Prodalo se ho přes 25 milionů výtisků u nás. Tato kniha vyšla v roce 1956. Pane Kosatíku, jakou řečí k nám mluví tento příběh? Její příběh, ale i příběh té doby, kterou popsala v současnosti.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Já myslím, že je to opravdu jedna jedno z klíčových výpovědí, protože to tam k vám mluví člověk plný naděje, i když popisuje jaksi život omezovaný z nejrůznějších stran a který není teda vyplněn žádným životním jasem. Tak je to člověk ten, který tam promlouval, který je, který lpí na tom životě. A je to hodně dojemný čtení. Já nevím, jaká česká paralela by k němu byla nejpřesnější. Je jich samozřejmě řada jako i u nás bylo umučeno mezi Židy z českých zemí mnoho lidí mladé generace. Ale mně namátkou napadá člověk, který vlastně nebyl zahuben ani v lágru, ale který zemřel sice s nacistickým přispěním /nesrozumitelné/ a to je básník Jiří Orten. Což byl nesmírně talentovaný literát začínající, který měl před sebou obrovskou, úžasnou uměleckou kariéru, a který byl sražen nacistickou sanitkou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak americký spisovatel Philip Roth nazval Annu Frankovou ztracenou dcerou Franze Kafky.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Hm, to je hezké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pavel Kosatík, spisovatel a publicista hostem vysílání Českého rozhlasu. Historie, její osobnosti a pochopitelně události přitahují neustále pozornost. Když se podíváme konkrétně na nominace na České lvy. Tak nejvíce získaly právě historické filmy Zátopek a Okupace. Každý je jiný, každý zpracovává jiný příběh, jinak pracuje třeba s tématem hrdinství.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Určitě a vlastně spíš antihrdinství, zejména v tom druhém případě toho filmu Okupace. No, ten, ten Zátopek, že jo většina lidí to asi už viděla. To je v dobrém smyslu klasickej biják. Jak se říká, tím velkokapacitním filmům, které obrazově scenáristicky jinak dávají najevo, až řekl bych hollywoodské ambice. Takže to je jedna poloha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No, mohl by zabojovat.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Já ani nevím, jestli je nominován nebo tady si teď nevybavuju. No a ten, ten druhý film, to je naopak taková jako nechci říct zlomyslná, ale ale rozhodně ne dobrotivá hra s českou charakterologií a spíš s těmi odpornějšími vlastnostmi, které se projevily v roce 68 mezi našince.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nejvíce tři nominace na cenu Muriel udělovanou českou akademii komiksu získal komiks o Milanu Rastislavu Štefánikovi. Jak pojímá vlastně spoluzakladatele Československa? Je to atypická biografie slovenského politika, diplomata, vojáka, ale i letce a astronoma. Měl vlastně velmi zajímavý, až mohla bych říct snad dobrodružný život a bohužel ho stihla v mladém věku tragická smrt. Jaký obraz se tady, pane Kosatíku, nabízí?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, tam je to rámované budováním pomníků, skutečnou událostí, skutečným pomníkem, který tuším Bohumil Kafka vytvářel a ten kreslíř Václav Šlajch a jeho dva scenáristé to pojali jako příběh četnými retrospektivami, kde vidíte ten komiks umožňuje zase to, co film často ne, nebo ne tak snadno. To znamená v metaforické řeči obrazů ukázat i některé zvláštnosti toho Štefánikova charakteru. My víme, že to byl charismatický muž, že byl velice emotivní. Že na druhé straně byl, že měl nesmírné zdravotní problémy, které ale jako voják se snažil heroicky snášet. To to všechno je tam pojednáno velmi zajímavými výtvarnými prostředky. A já jsem rád nebo svým způsobem jsem byl vlastně překvapen, když jsem si uvědomil, že celá velká komiksová kniha je tomuto slovenském hrdinovi věnována, protože až doteď on tady vlastně paběrkoval. On, já shodou okolností jsem o něm před nedávnem taky psal v nějaké své knize. Takže já jsem si taky uvědomoval, že doháním pro změnu zase svoje vlastní resty. Myslím, že jsme tady tomu slovenskému nebo československém hrdinovi hodně dlužili zde u nás. A že je fajn, když se to přiblíží ze všech možných stran a úhlů pohledu a nejrůznějšími metodami. Od já nevím biografické knihy až po, až třeba po ten komiks.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě ty biografické komiksy o významných postavách naší historie jsou velmi čtenářsky oblíbené. Čím si vysvětlujete právě popularitu tohoto žánru?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak ono to má v sobě hodně magie. Jako kniha vám umožňuje představovat si nebo jít s autorem té knihy a sdílet s ním to, co je. Jak autoři rádi říkají, co je ukryto mezi řádky. Tam dochází prostě k velmi intimní, když se to povede samozřejmě, k velmi intimní komunikaci autor - čtenář, kde v rámci i zejména toho dokonce nevysloveného si může duše duši tam zpět jako sdělit velmi mnohé. No a v tom komiksu k tomu přistupují ty, ty formální nebo ty výtvarné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prvky.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Prvky nebo možnosti, nebo, nebo ta výtvarná rovina navíc, která tu imaginaci zase ještě obohacuje. Ty komiksy vlastně je film v kostce nebo, nebo rozfázovaný film. Takže tam to není jenom, že, že je to názornější způsob výkladu. Ale, když ten kreslíř zase je dobrej, tak on vám zase napoví prostě určité prostředky, kterých těch ten literát není schopen. Literatura to se často obrací spíš k těm racionálnějším částem lidské psychiky. Kdežto ten komiks může mnohem hloub do toho nevědomí zabrousit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vy jste vlastně zvládl pane Kosatíku, obé, obojí i knihu i komiksovou sérii Češi.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak snažil jsem se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Velký ohlas u televizních diváků vzbudil před pár dny dokumentární snímek Karel, o odcházení Karla Gotta. Zároveň také vyšla o něm kniha od Pavla Klusáka. Jsou to opět dva odlišné pohledy. Jak to na vás působilo, co jste si z toho odnesl?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Působilo to na mě, že jsou to opravdu hodně odlišné pohledy. A nemyslím si, že je to špatně. Ten film mě zaujal jako výpověď o posledním Gottovy období. Od jeho rodinné intimní a o tom, jak zvládal složitou nemoc, kterou trpěl. Tam, kde se ten film snažil o cosi víc, to znamená o na plnění všech biografických parametrů, které náleží biografického filmu. Tam se mi zdálo, že trošku selhával nebo že tu ambici ani nebylo možné splnit v rámci celovečerních stopáže. Poněvadž to je něco trochu jiného. Ten Gottův příběh je nesmírně složitý a já jsem ho vždycky chápal tak, že nebýt u nás té nešťastné normalizace, tak ne, že by nebylo Karla Gotta. Ale ta jeho kariéra by přece jenom asi vypadala úplně jinak, byl by od samého začátku vystaven úplně jiné konkurenci. A my jako posluchači bychom tady nebyli odkázáni pouze na něho. Ale byli bychom konfrontováni s celým tím hudebním světem. Což protože se nestalo, tak mu umožnilo vyniknout i díky tomu režimu, jaký tady byl víc, než by za normálních okolností bylo možné. A o tom mimo jiné právě píše ten Pavel Klusák, který se z mého pohledu dobrým invenčním způsobem snaží o demytizaci toho, co toho četné co v Gottově životě bylo kritizováno. Ať už je toto nesčetněkrát omílané angažmá v roce 68 v Las Vegas. Anebo, anebo některé písně, jimž je připisován politický smysl, ačkoliv ve skutečnosti tam až takový nebyl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máme potřebu, když zůstaneme u období normalizace, vlastně vracet se k tomuto období, nějak ho hodnotit, analyzovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak já pozoruju téměř u každého, kdo v té době žil. Někdo má chuť si to idealizovat budiž. Nejčastěji jsou to lidé, kteří tehdy prožili své mládí a idealizace mládí je ta jedna z nejhezčích věcí, které člověku zbývají ve stáří. Ale teď nevím, co jsem chtěl říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kde se bere vlastně v nás lidech a možná ale i třeba v literátech ta potřeba jaksi se vracet se k těm historickým osobnostem. Možná se vracím zpět i k těm nominacím na Českého lva a k té předchozí otázce, že vlastně ta historie nás neustále fascinuje, zajímá. Ať už jsou to události staré 80 let nebo samozřejmě ještě starší nebo jisté události těch novodobých dějin.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, ono to samotné slovo historie je takové slovo pomocné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná zavádějící až.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Které nám tak naznačuje, že se teda bavíme o něčem, co se neděje zrovna teď. Ale my v každém vašem mém a kohokoliv činu je ta naše osobní minulost obsažená. My se chováme, jednáme na základě toho, co jsme prožili, ani nám nic jiného nezbývá. Co jiného bychom dělali. Čili my s tou historií, i kdybychom se z nějakého pošetilého důvodu snažili na ní nemyslet, udělat nějaké tlusté čáry, zakrýt si oči, já nevím co ještě. Tak bychom, pokud bychom k sobě byli aspoň trochu upřímní, tak bychom velmi rychle zjistili jsme, že to bylo pošetilé úsilí. To prostě najde své minulosti utéct. Takže pokud člověk se nechce oddávat nějakým neurózám a podobným nešťastným stavům, tak by v jakémsi pokud možno klidu a míru, k tomu měl přistupovat a to znamená i vyrovnávat se svými chybami. Protože bez chyb život prožít asi možné snad ani není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje spisovatel Pavel Kosatík. Jaký je váš osobní televizní zážitek z poslední doby?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Jejda to je. No, já se na televizi moc nedívám. Ale když mě přátelé upozorní, tak, tak to změním. To se stalo teďka nedávno. Když jsem měl možnost vidět seriál jedné západní společnosti a jmenoval se Severní vody. A nevím, jestli rychle plasticky přiblížím posluchačům, pokud ho neviděli. Ale ve zkratce odehrává se to v polovině devatenáctého století, velrybářská výprava britská. Vyplouvá na sever lovit. Podstatou příběhu je, že tam není ani jeden kladnej hrdina. Námořníci jsou často vrazi nebo zločinci jiného typu. A i kapitán má dohodu s pojišťovací společnosti, že až se přiblíží nějakej zvlášť zajímavej ledovec. Takže to do něj napálí tak, aby pojistka byla vysoká. No a tihle ti lidi jsou odkázáni k tomu, aby spolu nějak žili. No, takže nebudu tady prozrazovat, jak se to vyvine, nebo jak to dopadne. Jenom za sebe řeknu tam v tom první, hned v prvním díle je scéna, kdy oni na cestě na ten sever při jedné ze svých prvních zastávek uspořádají lov na tuleně. A to je scéna, která tam trvá dejme tomu minut či dvě, déle určitě ne. A já jsem v té chvíli jako příslušník západní bělošské civilizace měl tak málo chuti do života a tolik studu za to, co jsme v minulosti napáchali, až jsem z toho byl v šoku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsme opět u té historie.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No jasně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čtyři osobnosti z kultury v Německu zveřejnily v deníku Süddeutsche Zeitung apel, aby se německá politika stala poetičtější a poezie političtější. Okouzlila je jednak americká básnířka a aktivistka Amanda Goodman, která před rokem recitovala na inauguraci Joea Bidena. No a tuto iniciativu uvítala místopředsedkyně Bundestagu /nesrozumitelné/. Ostatně ta pozice parlamentního básníka nebo básnířky existuje například v Kanadě. Úkolem je psát texty pro zvláštní parlamentní příležitosti, pořádat čtení nebo pomáhat v parlamentní knihovně. Vyhledávat zajímavé knižní tituly. Jak to na vás působí, potřebuje parlament, v tomto případě teda Bundestag poetu, poetku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak v Bundestagu si do toho netroufá mluvit. No, obecně určitě každý způsob kultivace tý politiky samozřejmě je žádoucí. Ale kdyby se to mělo jenom proto, že to někde ve světě snad zafungovalo chviličku a nemám pocit, že zrovna ten případ Bidenovi inauguraci je tím šťastným příkladem. To nebyla dobrá poezie to, co tam zaznělo. Tak je těžko si to představuju, přenesené do českých podmínek, kde přece, že jo to teda předpokládá vůbec i jakousi obecnější kultivaci té debaty. A my nejsme v tomto stavu. V našem parlamentu před několika dny nebo prostě minulý týden při vyslovování důvěry vládě jsme zažili nekonečná iracionální expozé. Kde bylo jasné, že opět teda parlament je rozeštván a rozdělen na dvě strany, a kdyby do toho ještě nějaká nešťastná básnířka tam začala něco pět, tak bojím se, že by vznikly tak smíšené dojmy, až by leckdo lomil rukama nad českou demokracií. Ale nevím, možná že, víte, musel by to asi být básník, který by působil v té obecné shodě. A ale já.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Celospolečensky respektovaný?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No nějaký Jaroslav Seifert, ale nevím, jestli takového je. Přál, přeju si, abych se mýlil, aby se záhy třeba zjistil opak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Já taky přeju hezký den všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.