Přepis: Jak to vidí Paulína Tabery – 30. července 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům socioložky Paulíny Tabery. Já Vás vítám, dobrý den.

Paulína TABERY, socioložka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ráda Vás konečně také vidím ve studiu.

Paulína TABERY, socioložka:
Taky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění. Pod lupou si vezmeme společnost v době poznamenané koronavirem, zeptám se, nakolik důležité je pro nás soukromí, svoboda a bezpečí. A podíváme se také na alternativy pro podzimní volby v karanténě. Nerušený poslech. Na začátku pandemie se v Česku nakazilo novým typem koronaviru přes 16 tisíc lidí. Včerejší přírůstek přesáhl 270 případů. Poslední zhruba 2 týdny roste také počet lidí, kteří aktuálně trpí Covidem-19. Nakažených ale přibývá také z okolních zemí, například v Itálii, ve Francii, naopak Švédsko zruší doporučení pro své občany vyhnout se České republice, a naši občané mohou už bez omezení, tedy bez negativního testu na koronavirus, cestovat do Tuniska. Nacházíme se v jakémsi poločase, paní Tabery?

Paulína TABERY, socioložka:
No, v poločase by znamenalo, že máme nějakou půlku za sebou a teď už nás čeká jenom ta druhá půlka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kéž by.

Paulína TABERY, socioložka:
Ale nejsem si tím úplně jistá, jestli se to takto dá říct. Každopádně se nacházíme v nějakém období, kde došlo k uvolnění, a to nejenom skutečnému, ale i takovému v myslích lidí, jako v uvolnění, že to jaro bylo hektické, jaro bylo vlastně ve znamení uzavření té společnosti, která teď se může vracet do toho normálu, ačkoli ten normál nevypadá v mnoha ohledech normálně, to, co jsme byli zvyklí před koronakrizí. A samozřejmě to jako zřejmě v české společnosti, ale i mnoha těch společnostech, které byly velmi uzavřené, nastává taková jistá únava jako, protože člověk, když dělá nějaká opatření, tak potom má pocit, že je udělal, a že by to mělo zabrat, a že teď jako udělal dost pro to, aby ta situace skončila. A samozřejmě, tak tomu není, a ta opatření, která jsme dělali, budou patrně potřebovat mnohem delší dobu. Když jste zmiňovala to Švédsko, tak ono my se na to, jako sociologové, nedíváme na ty počty nakažených a tak dále, ale spíš se jakoby díváme na to, co ta situace dělá s celou společností, ať je nakažených málo nebo hodně. Protože ty společnosti prostě mění své chování, ani ne tak úplně dle aktuálního čísla, ale dle toho, co očekávají, a to jak vlády, tak lidé, což může být vždycky něco nového. Lidé mohou očekávat něco jiného než ti, kdo dělají ta rozhodnutí. A tam je vidět, jakoby, když Švédsko vysvětlovalo svůj postup, tak říkalo, že počítají s dlouhodobějším horzontem, a že chtějí své občany nějak tak naučit žít, aby to zvládli v dlouhodobém horizontu, aby neměli pocit, že poté, co jim vláda uvolní, tak že se mohou vrátit jako k absolutně běžnému, což se ve Švédsku zřejmě stalo, protože tam přetrvává nějaké, ačkoli ta nařízení nejsou nařízeními, jsou to doporučení, tak Švédové dodržují pořád nějakou tu sociální distanci nebo nějaké ty odstupy, méně se stýkají a tak dále, to vidíme v té společnosti, že ta společnost nějakým způsobem dodržuje to, co dodržovala předtím, takže najela na nějaký dlouhodobější režim. A vlastně nás čeká, to si uvědomím, asi ta opatření jako nezmizí létem, a že asi léto není taky to znamení, že vlastně jak jsme zvyklí u chřipky, že to asi neexistuje, a teda připravíme se na tu zimu, ale že to v mnoha ohledech záleží právě na té osobní odpovědnosti nebo na zhodnocení situace v daném místě, a tak dále, a že se to může lišit. A může se to dokonce lišit i v různých krajích, a v různých městech: Prostě bude to různé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Téma nemizí, téma nákazy, ani z médií, ostatně ale ani z průzkumů, Centrum pro výzkum veřejného mínění pokračoval ve svém speciálním výzkumu zaměřeném na koronavirovou krizi a zkušenosti občanů, Vás zajímalo například to, co si respondenti mysleli o původu nového viru, odkud se vzal?

Paulína TABERY, socioložka:
No my jsme si, nejenom ten původ, my jsme si říkali, že by bylo dobré změřit, že máme několik takových narativů, nebo takových myšlenek v prostoru, a že jsme chtěli zjistit, nakolik skutečně jsou reprezentativně zastoupeny ve společnosti. Protože my jsme se třeba ptali, že se koronavirus rozšířil, protože Čína o něm tajila informace, což je taková jako informace přítomná ve veřejném diskurzu, nebo jsme se ptali, třeba že koronavirus je trest pro lidstvo, což velmi často zaznívalo, že je to nějaký trest Boží nebo přírody, pro to lidstvo, které se nějak chovalo. A my jsme takto zkoumali mnoho výroků, a některé z nich jakoby byly takové velmi racionální, protože vycházely z faktů, které byly v médiích, které jsou něčím podložené. A některé jsme si říkali, že spíš změříme takové to mýtické myšlení. To, že si myslíte, že je to nějaká vyšší síla, není to dáno vědecky, není to dáno třeba faktem, že Čína skutečně tajila ty informace. Nebo že to uniklo omylem z čínské laboratoře. My jsme zkoumali i to, co si lidé myslí o původu toho viru, ale je to spíš to, jestli vnímáte, že to je něco, co je založeno na velmi racionálních faktech a nebo jestli myslíte, že je to i mimo váš dosah. To je to, že to je trest, nebo že je to obrana přírody proti lidem. Takové to, co je mimo Váš dosah, a je to vlastně nezměřitelný jenom pocit, kterým si interpretujete situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A k čemu se respondenti tedy nejvíce přikláněli, a naopak?

Paulína TABERY, socioložka:
No nejvíce se respondenti přikláněli k tomu, že koronavirus se rozšířil, protože Čína o něm tajila informace, s tím souhlasilo zhruba 70 % lidí, a zároveň, my jsme ještě měřilo to, koho z toho lidé viní, byl to takový diskurs ohledně těch lidí, kteří byli na dovolené v Itálii, a to se nám potvrdilo, protože zhruba podobný podíl lidí říká, že lidé, kteří vyrazili do Itálie na dovolenou, jednali bezohledně, že vlastně jistým způsobem ta společnost odsuzuje nebo přikládá tu vinu těmto lidem, což se objevovalo ve veřejném diskurzu, samozřejmě, kolem toho byla velká debata, kolik těch lidí navrátivší se z Itálie a tak dále. A to má potom nějaké důsledky pro samozřejmě, my zkoumáme takové věci jako strakizaci nebo distanci vůči těm lidem a tak dále. A pokud si tohle myslíte, tak nějakým způsobem potom máte distanci vůči těm lidem, to má nějaké společenské důsledky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A docházelo, paní Tabery právě k nějakému, řekněme osočování třeba těch, kteří se vrátili třeba z Itálie?

Paulína TABERY, socioložka:
Docházelo. My jsme právě to dělali na základě toho, že jsme se dozvěděli nějaké velmi izolované, to takhle nevíte, my jsme se dozvěděly 2-3 izolované případy, že k tomu docházelo, a říkali jsme si, kolik lidí asi má pocit, že to má opodstatnění, že s takovou myšlenkou souhlasí. Nemyslím s tím osočováním, myslím spíš s tím, že si myslí, že ti lidé jakoby jednali bezohledně. Takže jsme se to rozhodli změřit na populaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Překvapily Vás ty výsledky?

Paulína TABERY, socioložka:
Třeba s tou Itálií mě to překvapilo, já jsem si nemyslela, že tak vysoký podíl lidí vlastně má zarámovanou tu situaci tímto způsobem. Nicméně tam je zajímavé, my jsme jako skutečně přišli na to, že z těch dat, která jsme takto sesbírali, se vlastně vytvořily dvě takové myšlenkové mapy, jedna byla toho racionálního, kde jsou ty racionální výroky, a jedna byla toho mýtického myšlení, ale nedalo se úplně říct, že to není propojené, některé ty výroky prostě propojovaly jiné, nejsou to úplně dvě oddělené myšlenkové mapy, ale někde tam byly nějaké průsečníky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Docela vyrovnané mi přišly odpovědi na otázku, zda je hrozba koronaviru přeceňována?

Paulína TABERY, socioložka:
Ano, my jsme se na to záměrně dostali, protože to byl takový diskurz v době, my jsme to připravovali ještě v dubnu tento výzkum, jestli je to skutečná hrozba a nebo jestli je to už příliš. Ono tohle bylo sbíráno v červnu, takže nepochybuji o tom, že kdybychom se zeptali v březnu, tak že by ty odpovědi nebyly takto vyrovnané. To je zrovna odpověď, která prochází velmi dynamickou změnou, podle toho, v jaké situaci se ptáme. A my jsme se ptali v červnu, takže tam už jako lidé měli pocit, že je to za námi, že jsme to vlastně zvládli, jako tady skutečně nenastala ta krizová situace jako jsme viděli v Itálii, takže část lidí, a je to vyrovnané, část lidí má pocit, že není to přeceňováno, část lidí mělo pocit, že to přeceňováno už je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Posloucháte rozhovor se socioložkou Paulínou Tabery. Jak se veřejnost postavila, podle Vašeho výzkumu, k zavedení opatření k ochraně zdraví při další případné pandemii?

Paulína TABERY, socioložka:
No, my jsme si právě ještě kladli otázku jakoby, jaká možná opatření mohou přijít, a my jsme se ptali jednak na opatření, která existují, tam v té baterii otázek, kterou jsme kladli, jsou opatření, která existují, to znamená měření teploty, uzavření hranic, co všechno ti lidé mohli zkusit, a pak jsme si říkali, že zkusíme takový experiment, že se zkusíme zeptat, kam až by případně bylo možné zajít, a dali jsme tam samozřejmě i položky, které nebyly reálné, ale jsou v některých režimech nedemokratických třeba reálné, to znamená zveřejňování jmen nakažených nebo vstupování do domácností bez povolení nebo prostě jenom za účelem ochránit to veřejné zdraví, bez povolení toho člověka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Že Vám zazvoní epidemiolog.

Paulína TABERY, socioložka:
Přesně tak. Zazvoní motorová jednotka, řekne mi, my myslíme, že jste nakaženi, pojďme na to. Takže jsme to rozložili skutečně od takových věcí, které se tady děly, a skutečně, nejvíce lidí, třeba měření teploty na veřejných místech, s tím se lidé smířili velmi dobře, to je něco, co se tady dělalo, a je to velmi nezvyklé. Jako třeba i pro mě, povinné nošení roušek na veřejnosti nebo omezení způsobu pohybu, to znamená ty rozestupy na veřejnosti, to všechno má vysokou podporu, i uzavření hranic má vysokou podporu, a dokonce i to využití dat z mobilního telefonu, ale se souhlasem toho daného člověka, z karet, a z mobilních karet, a se souhlasem. My jsme potom ještě testovali možnost, jestli by to bylo možné bez souhlasu toho člověka, prostě epidemiologa má ta data, a Vy si tam vyhledáte ty lidi, a to už takovou podporu nemělo, to naopak tam převažuje odpor vůči tomu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co respondenti zcela zamítli? Nebo měli nejvíce negativní postoj? K jakým možným opatřením?

Paulína TABERY, socioložka:
To je to zveřejňování jmen nakažených, tam s tím souhlasilo 18 % respondentů, to znamená, že ti lidé mají jako poměrně jasnou představu, že prostě některé kroky nejsou v pořádku, to je to zveřejňování jmen, vstupování do domácností. Vstupování do domácností je to skoro 30 %, kteří by s tím souhlasili, bez souhlasu toho člověka, a stejně tak vlastně 34 %, třetina, souhlasí s využitím dat bez souhlasu toho dotyčného. Ale to znamená, že když s tím souhlasí 34 % a ten zbytek nesouhlasí, to znamená k tomu převládá nesouhlas. A jsou to skutečně opatření, která nejsou pro demokratické státy typická, žádný demokratický stát to neudělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaznamenali jste, třeba statisticky, nějak významné rozdíly? Jakou roli hrály i faktory, jako je třeba věk, vzdělání, pohlaví, jak se to liší třeba?

Paulína TABERY, socioložka:
No my jsme se právě na to dívali zejména z hlediska věku, protože tam předpokládáme nějaké to ohrožení, a pak jakoby i z hlediska zájmu, a tam jde o to, že ten věk a zájem společně nějak souvisí, a skutečně, z hlediska věku tam je větší svolnost u lidí, kteří prostě čím se cítíte ohroženější, ať už z hlediska věku nebo z hlediska vzdělání, tak jste ochotni více přistupovat na více invazivní řešení, opatření. A my jsme potom ještě zkoumali, my jsme si říkali, že je dobré, protože to celé souvisí, sociologicky, s hodnotami jako je svoboda, bezpečnost a soukromí, to jsou prostě ty hodnoty, které se kolem toho točí, a zkoušeli jsme, jakou preferenci vlastně u těchto třech hodnot mají respondenti, tam jsme zjistili, že vlastně všechny ty hodnoty si cení, protože to bylo všechno ceněno hodně vysoko, což jsme tak tušili, ale přeci jenom bylo možné zjistit nějaké rozdíly u některých výroků, že ti respondenti, kteří více dají na tu bezpečnost, než na tu svobodu, tak potom jsou o něco ochotnější přistupovat na ta invazivnější řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bylo zajímavé také, jak jste řekla před chvílí, že uzavření hranic nehrálo nějakou významnou roli.

Paulína TABERY, socioložka:
No uzavření hranic vlastně, jelikož je to reálné opatření, to se skutečně stalo, a většina veřejnosti s tím souhlasila, a neměla s tím problém, 75 % s tím vlastně souhlasí s takovým opatřením.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co to tedy už s námi udělalo, jaksi s tou společností, a na co se třeba připravit, z Vašeho sociologického pohledU? Zůstaneme ještě, a jak dlouho, solidární a s kým? Budeme opět tleskat zdravotníkům, kterým?

Paulína TABERY, socioložka:
No z našich výzkumů, zatímco jsme prováděli, my jsme to prováděli v květnu a červnu, tak zatím z toho vyplývá, že ta solidarita nebo taková ta běžná solidarita, která nesouvisí s institucemi, jak postupují instituce, je docela velká, zatím nemáme důvod předpokládat, že by se to nějak měnilo, ti lidé šili roušky, nabízeli si to, vlastně vznikla taková svépomocná síť, která fungovala, nemáme důvod zatím předpokládat, že by tomu tak nebylo, a co se týče zdravotníků, tak my jsme se ptali, v tom předešlém výzkumu na to, jak si kdo vedl, a ti zdravotníci jsou jednoznačně ti, kterým ti občané jejich výkon ocenili a nejvíce jim důvěřovali. Takže zdá se, že ano, i v druhé vlně prostě to budou klíčoví pracovníci, kteří tu důvěru veřejnosti získají, protože asi té veřejnosti ani nezbyde nic jiného, ale zároveň postupují profesionálně a tak, jak mají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Posílila, nebo přeskupila se nějak ta prestiž povolání?

Paulína TABERY, socioložka:
To jsme nezkoumali, ale myslím si, že ne, a hlavně tam je lékař dlouhodobě ten první v žebříčku, takže tam se asi nemělo co změnit, jako ta prestiž povolání je trošku imunní vůči těmto výkyvům, prostě proto, že tam se objevuje na začátku toho žebříčku lékař, vědec, a vysokoškolský pedagog, to jsou takové stálice, a tam na konci toho si novináři nejvíc všímají, když poslanec se dostane za uklízečku, tak to je takový ten největší posun. Ale dochází skutečně k těm posunům spíš u těch politických funkcí, jako je poslanec a tak dále, ten vrchní peloton se v podstatě nemění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze říct, paní Tabery, možná i z Vašeho osobního pohledu, co je taková ta hlavní zpráva z těch všech dosavadních průzkumů? Co vypovídá nejvíce? Co je nejmarkantnější, vůbec to nastavení celé té naší společnosti?

Paulína TABERY, socioložka:
No z těch průzkumů vyplývá, že lidé tu situaci pochopili, a vlastně ta společnost zafungovala jistým způsobem velmi dobře, na té úrovni té občanské společnosti nebo sousedství, komunity, tam to fungovalo velmi dobře. Další věc je, že co se dozvídáme spíš o fungování institucionálním je to, že ty instituce nereagují tak pružně, jak by si to lidé představovali, a ani nejsou schopni na formální úrovni té velké spolupráce, což do velké míry potom nahrazují lidé svou aktivitou, je to velmi pružné, a ta občanská společnost, možná byly tady takové indicie, že v České republice je relativně hodně občanských sdružení, nadací a tak dále, a dá se říct, že ti lidé žijí tím komunitním a nebo tím občansko participačním způsobem na té nejnižší úrovni, a že je to vlastně dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nevím, jestli to vyplynulo už konkrétně z těch Vašich průzkumů, co by si tedy občan více představoval? Nebo očekával od státu respektive od těch institucí?

Paulína TABERY, socioložka:
No, my když jsme to měřili, tak samozřejmě, ono i to přilnutí k vládě, to se stává, že je velké. Zajímavé je, že v České republice nebylo tak velké jako v jiných zemích, když se podíváme do Německa nebo tak, tam mnohem více stoupala důvěra k těm, co jsou u vlády, protože společnost v krizi více důvěřuje. Je to teda dočasný efekt, a u nás je zajímavé, že k tomu efektu nedošlo velmi silně, a v zásadě to ani příliš nezasáhlo ty politické preference.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je pravda.

Paulína TABERY, socioložka:
Což je vlastně zajímavá zpráva, což znamená, že ta krize nějakým způsobem vlastně nepomohla žádné té straně, a ani jako významně vlastně nezvýšila důvěru občanů k institucím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jste ve společnosti Českého rozhlasu, se socioložkou Paulínou Tabery se teď podíváme na to, jak během karantény uplatnit naše ústavní právo, a to volit. Ministerstvo vnitra připravilo 4 alternativy pro možnost hlasování v karanténě, při říjnových volbách do krajů a do třetiny Senátu. Takových lidí v karanténě je mimochodem aktuálně asi přes 3 500 tisíce, a mohlo by jít o hlasování z auta, o zvláštní okrsky zřízené například v uzavřených domovech důchodců nebo možnost zmocnit svého zástupce, a nebo o speciální výjezdní komise. Jak se na to díváte, paní Tabery?

Paulína TABERY, socioložka:
No pro nás, jako pro sociology, je to zajímavé téma, a to prostě proto, že dost často se říká, že toho koronaviru bylo dost, a že jestli teda nemůžeme, jak média, tak sociologové, najít jiné téma, my zatím nemůžeme, protože nás to zajímá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale hledaly jsme, i my dvě.

Paulína TABERY, socioložka:
Ale je zajímavé, že to začíná, nebo že to zasahuje všechny ty oblasti toho života, i tam, kde vlastně jsem to brali jako absolutně základní právo volit, nikdy tady nebyla ta potřeba vlastně se s tím nějak vypořádávat, a najednou zjišťujeme, že v zákoně něco máme, co ale si momentálně nepředstavujeme, že je úplně ideální, a vlastně to všechno, ty navrhnuté možnosti, jsou jenom takové technikálie, které ale svědčí o tom, že nejenom česká vláda musí v té době pandemie hledat možnosti, jak toto základní právo uplatnit, a že je dost možné, že pokud by to těm občanům nedovolila, že by to vlastně zpochybňovalo nějakou důvěru vůbec v legitimitu, a v celý ten demokratický proces.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zkušenost, mimochodem, s tím měli nedávno Poláci, a chystají se i na možnost korespondenční volby, nevím, uvidíme, Spojené státy, které budou začátkem listopadu volit hlavu státu.

Paulína TABERY, socioložka:
Ano, Spojené státy tu korespondenční volbu již mají. Tam je samozřejmě důležité ještě si říct jedna věc, že co se týče těch korespondenčních voleb, že některé společnosti s tím mají dlouholetou zkušenost, některé nemají. A v těch Spojených státech s tím jistá zkušenost samozřejmě je, proto to pro ně je přirozená volba. Ale děje se jakoby jedna věc, která vlastně se nám zatím neděla, a my to v České republice začneme zkoumat, to znamená důvěra vlastně v ty volby, v proces voleb a ve výsledek voleb. V Polsku jsme viděli, že samozřejmě opozice zpochybnila ty volby, že to bylo velmi těsné, u těch těsných výsledků potom samozřejmě může dojít k přepočítání hlasů, ve Spojených státech jsme to viděli u volby George W. Bushe, na Floridě, kdy se přepočítávaly hlasy, a pokud jsou takhle velmi těsné volby, tak samozřejmě lidé i za normální situace chtějí nějakým způsobem ty hlasy přepočítat. Je to samozřejmě velmi zásadní krok k tomu, aby ta vláda, nebo aby ten proces voleb ztratil legitimitu, a je z mého hlediska trochu nebezpečné, pokud s tím začínají sami politici. V České republice to nevidíme, to vůbec není politické téma, ale ve Spojených státech je ta korespondenční volba zpochybňována, zejména prezidentem, a to může potom skutečně, pokud to bude zpochybňováno nadále, až do těch voleb, a pokud budou samotné volby zpochybňovány, tak ten výsledek nemusí ta druhá strana vůbec přijmout což je pro demokratický proces, vlastně pro demokracii samotnou, legitimitu následujícího období, jako velmi nepříjemné, a může to mít skutečně erodující vlastně důsledky pro důvěru politickému establišmentu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký problém představuje pak teda to omezení volebního práva, viděli jsme v minulosti, jak může skutečně rozhodnout jeden jediný hlas.

Paulína TABERY, socioložka:
No samozřejmě v těchto případech to představuje, ono se o tom jako těžce mluví, nebo je takový i trocha nesmyslný, my si říkáme, že pár tisíc lidí v karanténě, že to nemůže ty volby zas tolik ovlivnit a tak dále, a nevím, jestli je to úplně diskurz pro ten říjen, protože tam se samozřejmě situace může změnit, může se to mnohem víc projevit, ale já si myslím, že jakoby důležitější než samotné to, jestli to je o pár hlasů nebo o hodně hlasů, je vůbec důvěra v ten výsledek, to, že si řekneme ano, přesně takhle to bylo, a nikde nikdo nepodváděl, protože takhle, a všichni akceptujeme ten výsledek voleb, nebudeme říkat, že to tak není, a nebudeme se snažit revidovat. A to je, dle mého názoru, na těch diskusích vlastně nejnebezpečnější. Pokud si zpochybníme systém voleb, protože na něm je demokracie založená, na něm je celé fungování institucí, to, kdo a o čem bude rozhodovat, je založeno na exekutivě, na volbách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co z těch čtyř možností, které představilo ministerstvo vnitra, považujete za nejlepší nebo mohlo by jít o kombinaci? A zvládneme to vůbec připravit? Pokud teda by to bylo nutné, v tom říjnu?

Paulína TABERY, socioložka:
No, to jestli to zvládneme, to vlastně netuším, to musí vědět ministerstvo, které to navrhlo, protože předpokládám, že si zauditovalo, že to je schopné udělat, a vlastně všechny ty možnosti jsou nějakým způsobem realizovatelné. Jako to docházení někam, s tím zkušenost máme, co se týče toho hlasování z auta. To by byla úplná novinka, ale zase máme to testování tímto způsobem někde uděláno, to znamená jako nějakým způsobem by se s tím asi dalo vypořádat. Jsou to jako technické možnosti, tak, jak to udělat, a vlastně u každé té možnosti bude záležet právě na tom, že ten člověk věří, že ten hlas, který tam odevzdává, tak, jako tomu věříte u voleb, u volební komise, že to je prostě v pořádku, že s tím nikdo nic nedělá. A to je podle mě to nejdůležitější. To už, jestli to udělá z auta, nebo jestli to hodí za dveře, nebo něco takového, to je jenom technické provedení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, u těch Spojených států, mluví se také o tom, že některé skupiny obyvatel mají hodně složitý nebo složitější přístup k hlasování, že je tam i volební infrastruktura docela podfinancována. Co všechno ještě může hrát roli, právě ve směru té důvěry voliče v ten výsledek?

Paulína TABERY, socioložka:
Ve Spojených státech je samozřejmě něco, co tady nemáme, tady jsme automaticky registrovaným voličem, tam se musíte jako volič registrovat, což je taková první bariéra, protože část lidí prostě není registrovaným voličem. Další věc je, že se musíte registrovat teda za nějakých podmínek, což v některých státech není úplně jednoduché, my máme samozřejmě občanský průkaz, to není tak, jako ve Spojených státech se musíte prokázat buď řidičským průkazem, nebo sociálním pojištěním, něčím, co je pro tu komisi validní, aby jste se zaregistrovali, a samozřejmě, některé skupiny, to znamená, to jsou zase ti, kteří jsou ohroženější, buď z rasového nebo sociálního hlediska, tento akt neudělají. Ale to je dlouhodobá věc, to vlastně nesouvisí nutně s koronavirovou krizí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění. Děkuji za Váš čas a za Vaše informace, a přeji hezký den. Na slyšenou.

Paulína TABERY, socioložka:
Také děkuji, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.