Přepis: Jak to vidí Paulína Tabery – 25. září 2020

25. září 2020

Hostem byla socioložka Paulína Tabery.

Vladimír KROC, moderátor 
Hostem pořadu jak to vidí je dnes Paulína Tabery vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd, dobrý den.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor 
Na základě čeho vkládáme do někoho důvěru, k čemu slouží zjišťování volebních preferencí, co je veřejné mínění a jak se utváří, také o tom budeme mluvit, příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Nedávno jste v pořadu Osobnost plus řekla, že koronakrize nějak zvlášť nepomohla ani vládě, ani opozici, získat si u lidí větší důvěru, není ale běžné, že v krizových situacích mají lidé tendenci spoléhat se víc na lídry než obvykle?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Je to tak, my skutečně pozorujeme většinově, není to tak vždycky a v každé krizi, ale většinově se pozoruje ten efekt, že, že lidé více začínají důvěřovat institucím, a to zejména vládě, ale i těm institucím, které tu krizi řeší, to znamená, dejme tomu, bezpečnostním složkám a my jsme třeba v našem výzkumu pozor dávali na jaře do výzkumu i zdravotníky a hasičský sbor a třeba, co se týče důvěry zdravotníkům, tak důvěra zdravotníkům byla jednak jako nejvyšší ve smyslu jako hladiny nejvyšší a zároveň, když jsme více zkoumali tu důvěru, tu strukturu důvěry, tak se ukázalo, že je toto klíčové, co formovalo i ostatní, ostatní důvěry, to znamená důvěru bezpečnostním složkám a tak dál. My jsme to různě, různě analyzovali s kolegou a zjistili jsme, že vlastně v té krizi se tak nějak do centra pozornosti dostává třeba bezpečnostní složky nebo takové ty, to co zajišťuje řád a pak právě zdravotníci, to znamená, to co řeší tu krizi, nicméně my jsme to samozřejmě zkoumali v souvislosti s pandemií, ale samozřejmě zkoumá se důvěra i souvislostmi třeba s přírodními katastrofami nebo s teroristickými útoky, to je velmi typické a tam se to začalo zkoumat zejména hodně po 11. září, kde se vlastně začalo dívat ještě i na to, na to dilema bezpečnost versus svoboda, které vlastně vidíme, vidíme i v této situaci.

Vladimír KROC, moderátor 
A co vám to tedy říká o naší společnosti, to že je logické, že lidé více důvěřují lékařům, jak říkáte a bezpečnostním složkám, ale nějak moc nespoléhají ani na tu či onu stranu a na třeba potenciální lídry, když mluvíme o opozici.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No tohle to je trošku jiný typ vlastně důvěry, my jsme viděli.

Vladimír KROC, moderátor 
A promiňte třeba v Německu mám pocit, že vládě víc důvěřovali lidé než u nás.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Ano, je to tak, tam skutečně, když se podíváte na jednotlivé lídry, tak, tak většinou těm lídrům ta důvěra skutečně výrazně, výrazně poskočila nahoru, to Německo Angela Merkel tam to bylo, tam to bylo jasně, jasně vidět. Není to tak vždycky, vy můžete mít i jakoby vlastně takovou nulovou křivku, to znamená ten přírůstek tam není velkej nebo se dokonce můžete potom svým působením dostat i jakoby níže.

Vladimír KROC, moderátor 
Čili my se nespoléháme třeba na vládu, víme, že se budeme muset si poradit nějak sami, dá se takto i vysvětlit?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
My bohužel, my bohužel nemáme tu naši úplně časovou řadu, protože my jak dotazujeme osobně, tak jsme nedotazovali přes, přes tu krizi, já předpokládám, že tam byl nějaký velmi malej posun nahoru, ale potom když jsme srovnali data, už ta letní data důvěru vládě a ta, ta březnová, tak tam nějaký velký rozdíl, příliš velký nebyl, naopak jsme zaznamenali menší pokles a my jsme tam zaznamenali jakoby i menší pokles vlastně u těch, co měří dále, Kantar pro Českou televizi tam bylo vidět taky jakože nejdřív i ty preference šly trochu nahoru a pak se to jako vlastně zhouplo dolů a samozřejmě já jenom dodám, že tohle jsou vlastně instituce, které jsou jakoby nejvíc závislé na tom, jak se chovají nebo jaký výkon podávají v té funkci, pak máme takové hlubší typy důvěry, kde to tolik, tolik lidé, lidé se nemění.

Vladimír KROC, moderátor 
Asi nejzávažnější otázkou v současné situaci je, jak najít rovnováhu mezi tím, jak lidi přiměřeně varovat před riziky a zároveň zbytečně nestrašit, souhlasíte?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Souhlasím a myslím si, myslím si, že, že je to jako velmi zajímavá otázka na média, protože myslím si, že vy to potvrdíte ze své praxe, že jste měli obě výtky, že informujete málo a pak, že informujete příliš, protože samozřejmě je to pořád a všude, a to je, to je jako jedno velké to dilema toho konzumenského chování, kde potom musí nastoupit samozřejmě, samozřejmě ten konzument a myslím si, že je hodně, hodně těžké jako zároveň dává takový kritický prostor všem, ale zároveň informovat relevantně a tak, aby tomu ty lidé rozuměli a tady se dostáváme vlastně na hranu toho, jak komunikovat nějaké vědecké poznání, co víme s jistotou a co nevíme a co, co vlastně nevíme s takovou jistotou, co je domněnka a co je prokázaný fakt, a to všechno vlastně společně samozřejmě média, média jakoby to silně formují, ale zároveň je to odpovědnost jako i odborné veřejnosti, aby kladla důraz na to, co skutečně ví, protože to ví a co skutečně si myslí, protože se to domnívá na základě předešlé zkušenosti, analogie, je to hypotéza a tak dále a to jsou jako komunikace vědy je velmi vlastně těžká věc, my se s tím potýkáme zrovna u těch volebních preferencí, jak to komunikovat tak, aby veřejnost pochopila, o co jde a jak to komunikovat přesně vlastně.

Vladimír KROC, moderátor 
Když necháme teď stranou média veřejné služby, které mají za povinnost informovat seriózně a v kontextu, tak řekl bych, že ta komerční média mají pocit, že lidé stále chtějí nějaké, v uvozovkách senzace, a proto to strašení, nebo to vypisování těch, těch horších skutečností, ono se to možná hodí, protože vystrašená společnosti je lépe ovladatelná, manipulovatelná, nebo ne?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No to je, to je teze, kterou slýchám, my jsme to nijak neověřovali, ale zajímavá věc je, což vlastně teď řeknu něco pozitivního, na margo toho strachuje je, že kdy jste, když máte strach nebo se obáváte, tak jste pozornější a my, když jsme se dívali na studii právě z oblasti epidemiologie z předešlých epidemií, kde zkoumali nějaké sociální důsledky, tak kromě důvěry, to je jeden základní faktor, proč lidé dodržují to, co vláda říká. Kromě důvěry tam hraje roli strach, to znamená nakolik se obáváte té epidemie, nakolik se cítíte zranitelný a vlastně to velmi přispívá k tomu, že potom dodržujete ta opatření, takže jednak vystrašenost je, můžeme to brát takto, tu hypotézu vlastně nemáme moc, moc ověřenou anebo to můžeme brát tak, že jsou to lidé, který potom striktně dodržují pravidla, což se ukázalo i v našich datech, my jsme se tam ptali lidí, které jako téhle věkové struktury samozřejmě, jak jsme to cítili, jak, jak se obávají a ta starší generace je mnohem více se bojí jako ta mladší a zároveň potom striktněji dodržovat pravidla jako nošení roušek a tak dále to znamená ono to má i jistý, dejme tomu charakter řekněme disciplínační v tom, že potom se snažíte chránit a chováte se, chováte se tak jako podle toho, co si myslíte, že vlastně vás ochrání.

Vladimír KROC, moderátor 
Nejrůznější fake news nebo prostě zavádějící informace nebo výmysly, nemají za cíl ani tak přesvědčit lidi o té či oné pravdě, ale znejistit veřejnost, všechno relativizovat, je to tak, že potřebujeme někomu nebo něčemu věřit?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No, to je vlastně, ta otázka dezinformací je velmi komplexní. Je to relativně stará otázka, protože nejstarší médium jako fáma, to asi všichni, kdo studovali mediální studia žurnalistiku, to znají a akorát momentálně máme mnohem víc kanálů, mnohem sofistikovanější kanálu, jak vyrábět ty dezinformace a jak se k nim dostávat. A ta pluralita toho informačního prostředí nahrávat tomu, že to můžete, můžete dělat velmi sofistikovaně doma s relativně nízkými prostředky a zatímco klasická média vlastně nějakým způsobem institucionalizované omezují a ověřují ty informace, tady se neověřují, ale jinak to, proč jakoby někdo věří nebo nevěří dané dezinformací, je, je hlubší jako problém, protože ta informace přichází do nějakého prostředí, do našeho hodnotového a vy se potom k ní stahujete a vyhodnocujete ji, ale tady bych chtěla jakoby říct, že někdy je velmi těžké poznat, jestli ta informace je, nebo není pravdivá a je těžké dohledávat a vůbec ověřovat, takže my všichni vlastně i profesionálové komunikační se mohou velmi rychle splést v tom, co je a co není pravda a obávám se, že vlastně to už zabíhám do psychologie, nikoliv sociologie, že pokud nám něco do našeho interpretačního rámce zapadne, tak jsme velmi náchylní tomu samozřejmě věřit.

Vladimír KROC, moderátor 
Já bych možná u té psychologie s dovolením chviličku zůstal, i když to není váš obor, ale já jsem mířil spíše právě k té, k tomu zajištění, že člověk nemá názorovou zakotvenost, jestli to tak můžu říct.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Nemá.

Vladimír KROC, moderátor 
Jestli jí potřebujeme?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No, vlastně teď, teď se dostáváme do oblasti toho, na kolik jako to, na kolik naše postoje, které vidíme v tom veřejném mínění, jsou pevné a nakolik, nakolik jsou náhodné a tohle je velmi komplexní, komplexní otázka a faktem je, že, že my vidíme v teorii mnoho, mnoho jakoby pojmů, jako jsou nepostoje nebo, nebo to, že vlastně někdy ty lidé získávají postoje až v té dotazovací situaci, kdy my jako výzkumníci přijdeme zeptáme se jich a oni v tu chvíli vytvoří ten postoj a vytvoří ho na základě nějaké hlubší struktury nebo na základě jakoby předešlé toho, toho, co ten mechanismus je, že, že prostě sáhnout do toho, co už mají vytvořené, a protože spolu souvisí a odpovídám a faktem je, že proto my jako dost prozkoumáme to, nakolik ten člověk se zajímá o to téma, kolik o tom ví, ta zkoumá se znalost toho tématu a samozřejmě jakoby víme, že vlastně my sice mluvíme jenom o veřejném mínění, o veřejnosti, ale je i teorie více veřejnosti, to znamená, že máme nějaké veřejnosti, které se zdržují kolem daného tématu a že je teda tudíž jako pluralita veřejnosti, kde vy patříte k několika veřejnosti, když se o to téma zajímáte, o některé se prostě nezajímáte, to znamená ten postoj sice zaujmete, ale, ale není to vlastně to, kdybyste mohl zajímat kvalifikovaný postoj, a to už je otázka potom velmi stará, jestli veřejné mínění je kvalifikované.

Vladimír KROC, moderátor 
Máme v národní povaze zakódovanou větší pochybovačnost?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Popravdě to nevím a já si, já si nejsem dobrý člověk na národní povahy /souzvuk zvuků/, já totiž, vlastně to jakoby rozhodně existuje něco, co nás odlišuje v našich, dejme tomu, zvycích a nějaký sociální strukturách těch společností, prostě francouzská společnost je jiná než ta švédská a mechanismy jsou jiné než v české společnosti a samozřejmě čím se na to díváte z většího odstupu, tak potom se vám ta Evropa zdá stejné, ale je jiná než Asie a tak dál, ale nepochybně já, já bych tomu asi neříkala národní povaha nebo nějaká povaha národa, ale ano máme jiné mechanismy a jiné věci považujeme za za správné, přirozené a tak dále.

Vladimír KROC, moderátor 
Hostem pořadu Jak to vidí je vedoucí CVVM Paulína Tabery. K čemu jsou dobré průzkumy volebních preferencí?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
K čemu jsou dobré? No, myslím si, že jsou nedílnou součástí demokratického procesu a že informují veřejnost vlastně je tam zjišťování preferencí veřejností o tom, jak, jak si jednotlivé politické strany stojí a ten politický život je tak nějak v centru toho řízení, protože to je to, jakým způsobem v demokracii volíme své zástupce. A je to, je to totiž informace pro veřejnost, pro politické strany, pro média o tom, jak, jak si jednotlivé strany stojí, takže k tomu užitečné jsou.

Vladimír KROC, moderátor 
Já se ptám i proto, jestli nebezpečí zneužití nepřevyšuje jejich užitek?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No zneužití a myslíte co konkrétně?

Vladimír KROC, moderátor 
Často velmi záleží na interpretaci těch zjištěných dat, třeba já nevím, jak se dá odfiltrovat politický názor sociologa, který to zpracovává?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No, já myslím, že celkem dobře, vy dostanete data a pak se, pak jako vám ta čísla nějak vyjdou, a vy jako statisticky vyhodnotíte, jestli ty posuny jsou nebo nejsou významné.

Vladimír KROC, moderátor 
Interpretace přece je na vás.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Interpretace je na nás, ale jako musím říct, že některý, jako některé ty interpretace jsou, jsou velmi jako jasné a navíc, což je fajn, dělá to více společností, to znamená vy vidíte, jestli, jestli ty trendy máte stejné, jestli se vám tam něco ukazuje a tak dále.

Vladimír KROC, moderátor 
Na stranu ale záleží samozřejmě na velikosti toho vzorku, na to už se málokdo ptá. Na jak velkém se ten průzkum dělal, potom také způsob tázání, položení té otázky, to je vlastně, myslím se taky dá manipulačně, asi by se, já vím, že vy to děláte seriózně, ale to zneužití tady možné je?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Myslím si, že v transparentním otevřeném prostředí, o co se všichni snažíme a existuje tedy sdružení Simar, které dokonce má něco jako pasport veřejného mínění, kde právě říká, co všechno musí firma, pokud dělá, buď preference nebo model, co všechno musí zveřejnit, aby, aby se dalo, aby se dalo usoudit z toho, že ta data jsou, jsou dobrá a kvalitní a to se dělají kontroly samozřejmě. A já si myslím, že to všechno co zmiňujete a ještě více vlastně všechny společnosti, které vydávají veřejně ten model, dělají. Minimálně ty modely, které jakoby STEM, Kantar, CVVM a a teď jsem na někoho určitě zapomněl Median, to jsou 4 společnosti, takže vlastně máte všechny ty informace, máte tam způsob sběru dat, velikost souboru, případně použité váhy, pokud to byl kvótní výběr, jaké kvóty byly, pokud pravděpodobností výběr jak, jakým způsobem to bylo děláno a tyto informace samozřejmě máte, máte je v tiskových zprávách a měli by se objevovat vlastně i v tom, pokud, pokud o tom někdo referuje.

Vladimír KROC, moderátor 
Takže, kdo chce, tak se ty informace může dohledat /souzvuk zvuků/, je dobře, že těsně před volbami platí moratorium na zveřejňování volebních průzkumů?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Ptáte se někoho, kdo je proti moratoriu, ono se na to, ano, ano, jsou na to různé názory samozřejmě i mezi výzkumníky jsou zastánci moratoria a nejsou právě z těch důvodů, manipulace a tak dále, ale já si myslím, že v současném informační prostředí hrozí větší manipulace, pokud to moratoriu máte, protože moratorium budou dodržovat ti, kteří jsou vlastně slušní institucializovaný a tak dále a ono to předpokládá jistým způsobem uzavřené informační prostředí, kde jakoby ta média filtrují zprávy a ty společnosti ty zprávy jako nedodávají, ale pokud dneska můžete na sociální sítě cokoliv jako soukromá vyvěsit, neřkuli můžete to udělat v příbuzném jazykovém prostředí jako na Slovensku, co se vlastně dělo, posledně se to dělo tak, že se slovenské předvolební preference nebo volební modely zveřejňovaly v České republice, že jo, tak vlastně ten, jakoby znamená to, že ta společně se k tomu dostane, je tam větší prostor k manipulaci a navíc ještě vlastně se nezabraňuje průniku různých informací do té veřejnosti, to znamená vlastně, myslím si, že jediná obrana proti tomu je transparentnost, a to jak společností tak, tak vlastně médií, prostě zveřejňovat jakoby všechno a vlastně ty zákazy spíš přispívají k tomu, že se potom šušká něco a tak dále a vychází nějaká čísla, ono to není jenom tady, ta příbuzná jazyková prostředí jako Francie, Belgie taky umožní zveřejnit za hranicemi a ten zákon platí v daných hranicích, nikoliv někde jinde. To znamená, to jsou důvody, proč já nejsem příznivcem moratoria.

Vladimír KROC, moderátor 
Do jaké míry jsme obecně při dotazování korespondenti upřímní? Nemáme prostě tendenci se dělat lepšími?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Ano, částečně ano a ono to dost záleží, není to něco univerzálního, dost to záleží na tématu a my dotazujeme buď jako témata, která nejsou vůbec nějakým zvláštním způsobem konfliktní, takže tam jako můžeme se dotazovat od faktických věcí, jako jakou máte plochu bytu až po to, já nevím, jestli jste muž, žena a tak dále a můžeme se dotazovat potom nějaké postoje, které v některých zemích jsou a v některých nejsou citlivé, třeba i to volební chování, v některých zemích to není citlivé, v některých zemí to je citlivé, a dokonce se to může v čase měnit, to znamená můžou být příznivci některých stran, který cítí, že ve veřejným prostoru by se třeba mohli stát nějak jakoby, že by se na něj lidí skrz prsty, mohou svou volbu tajit a tak dále a potom máme úplně citlivá témata, zkoumá se i sexuální chování, zkoumají se nějaké jako velmi osobní věci a tam víme, že prostě jednak nám ty lidi neodpoví, my nemáme žádnou páku na to, aby nám někdo kdokoliv odpověděl, jsou to prostě odmítnutí odpovědí, ty lidi nás můžou rovnou odmítnout, co s tím tématem nebo přerušit dotazník nebo zodpovědět část otázek a tam právě jsou vyvinuty postupy, abychom nějakým způsobem ujišťovali toho člověka, že se to zveřejňuje právě v těchhle těch procentech agregovaně, že tam není ta jeho identita, ale jsou to samozřejmě jako velké, velké problémy a i u toho volebního chování se potom dělají různé strategie, kde se jako zkoumají, jak různé otázka působí na toho člověka, případně jsou možnosti, říká se tomu jako tajná, tajná volba, že vlastně ten člověk to neříká tomu tazateli, ale hodí to do obálky, zalepí to, předá to tazateli a až výzkumníci potom rozbalí a uvidí, co tam je, to znamená jakoby pokud víme, že něco takového může nastat a samozřejmě částečně to nastává, my taky máme nějaké, nějaké odmítnutí a taky máme únikovou variantu, nevím nebo odmítnu odpovědět, kdy ten člověk prostě nemusí nám říct, anebo rovnou řekne, že to říkat prostě nebude.

Vladimír KROC, moderátor 
Když se vrátíme k těm volbám, čím to, že sázkařské kurzy často dost kopírují reálný výsledek?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No, to je taková, to je taková zvláštnost, že často se říká a jsou na vědeckých konferencí jsou celé panely, něco jako alternativní způsoby určování jakoby výsledku voleb a takové hle věci. Ono to není zcela samovolná věc, jako můžeme si říct, že to nějaký /nesrozumitelné/ a že ty lidé jsou vlastně, jako zjišťují v rámci toho svého okolí a potom jakoby sázejí a nějakým způsobem předvídají, nicméně je důležité říct, že tito lidé se rovněž informují v předvolebních průzkumech, není to tak, že by tam ten člověk byl v informačním vakuu a že by to samo o sobě vyprodukovalo prostě skvělej výsledek. Pokud se studuje ten mechanismus, jak fungují ty, ty, ty sázky, tak vlastně výzkumy veřejného mínění jsou jakoby velmi podstatným informačním vstupem do těch informací, takže není to o nic moc přesnější, bez výzkumu veřejného mínění se vlastně velmi těžce může sázet.

Vladimír KROC, moderátor 
V pořadu Jak to vidí je dnes socioložka Paulína Tabery. Už vás musí nudit takové to věčné připomínání údajného citátu Winstona Churchilla, nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval, fámu o tom prý rozšířil německý ministr propagandy Josef Goebbels, ale i to už je mikro příběh, vy už jste o tom mluvila, že jsou seriózní instituce, které dělají sociologické výzkumy, ale jak pro laika odlišit ten seriózní sociologický výzkum od možné propagandy?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Tak první věc je, že jaký je zdroj, kde to bylo zveřejněno, je velmi pravděpodobné, že pokud to zveřejní nějaké médium, tak to prošlo nějakou /nesrozumitelné/ uvnitř redakce, jako usoudila, že to skutečně může být, není to vždycky nutně, ale je to velmi pravděpodobné, druhá věc je, že ta firma jako transparentní, dohledatelná, skutečně najdete všechny, všechny ty údaje a známe, jako měla by ta firma nebo ten, kdo to vydává, mít ještě nějakou historii ve smyslu, že víte, že se tím zabývá, je to dlouhodobé a můžete u nich najít spoustu informací, můžete najít, kdo to dělá, máte kontakt na ty lidi, to znamená vlastně pro toho občana to samozřejmě znamená jako relativně velkou zátěž, nicméně, myslím si, že se to dá jako zaběhnout, že, že postupně si zvykneme na jména těch společností a víte, kde to je zveřejňována, a to je docela podstatné v tom, že dost často se na sítích jako sdílí nějaký graf bez udání zdroje, objeví se někde a pak si to jako přeposílá a tak dále a i tam je jako dobré ověřit, že to třeba není nějakým způsobem buď vtip, to se taky stává, že někdo vezme třeba /nesrozumitelné/ nebo nějaký jiný graf a udělá z toho prostě nějaký vlastní vtip, to se taky může stát a stalo se nám to nedávno a prostě je důležitý jako je to, je to prostě, je to prostě problém v tom, že na to na nás všechny klady jako větší ještě, ještě na toho, toho člověka samotného, na toho občana ještě větší nároky.

Vladimír KROC, moderátor 
Říkáte, že se vám to stalo, že někdo použil jako vtip váš graf, bráníte se pak nebo jak reagujete?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No reagovali jsme poté, co se nás lidi, lidé začali dotazovat, jako, jak jsme, jak jsme to mohli udělat a my jsme teda říkali, že náš graf vypadá jinak, že je zveřejněný jinak, zveřejnili jsme to i na síti, jak je to zveřejněný a jako nějakým způsobem se nám povedlo teda tu situaci jako vysvětlit, zatím se nám nestalo, že bychom museli nějakým způsobem se právně nebo nějak jinak jako bránit, že by to, že by tam šlo o nějaké jako poškození, dejme tomu, dobrého jména nebo tak, ale jako my reagujeme tak, že skutečně sledujeme ty sítě, abychom mohli včas jako říct, jakým si jako, jestli to vůbec je naše práce nebo není naše práce.

Vladimír KROC, moderátor 
Podle čeho máme z konce rozhodovat, vyhrává racionalita nebo mají vliv nějaké podprahové vjemy, třeba vizáž nebo něco podobného?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No samozřejmě, samozřejmě, že ty podprahové vjemy mají, mají vliv a samozřejmě velmi teď je, se zkoumá role vlastně emocí i v takových věcech jako, jako jsou politické preference a volby, my víme, že ty, že ty emoce s nimi se pracuje i na straně kampaní samozřejmě, každá ta kampaň se snaží vyvolat nějaký dojem, nějakou emoci, a to sdělení v podstatě nikoliv, jenom fakticky, ale spíš emočně zabarvit a potom, potom to vlastně doručit tomu publiku, kterému je to určeno.

Vladimír KROC, moderátor 
A míváme tendenci přimnout, přimknout se k silnějšímu, volit s většinou?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
To je jedna tendence, která je popsána, nicméně musíme si říct, že všechny tyhle ty tendence, které jsou popsány, se dějou jako v jednotkách procent, není to tak, že by najednou vám přibylo dejme tomu 20 % jenom proto, že jste, že jste silnější, ono se tomu říká v literatuře třeba /nesrozumitelné/ efekt, my to občas vidíme, že, že prostě ta vítězná strana třeba ve volebním výzkumu má o něco silnější výsledek a tak dále, ale jsou to, dejme tomu jako jednotlivá procenta, jako nevzniká ten efekt tak velký a navíc oni, oni vznikají v jisté volbě, to znamená, proč volíme, to znamená, jestli volíme toho silnějšího nebo máme strategickou volbu, to znamená, začínáme zvažovat a už tvořit koalice a tak dále. Ty efekty probíhají samozřejmě zároveň, jako každý ten, každý ta jednotky, kteří ten člověk má jako jako jinej efekt, takže nakonec ty efekty mohou, mohou i nulovat, není to tak, že by, že bych vždycky nutně proběhl jenom, jenom jeden ten, ten efekt, my to fakt pozorujeme jako v relativně malých přírůstkách.

Vladimír KROC, moderátor 
Ano, když nás v politice zklame někdo, v koho jsme vložili důvěru, zase máme tendenci to nevidět, omlouvat ho, anebo dokážeme přiznat chybu a změnit názor?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No, když vám řeknu obojí, tak asi nebudete spokojenej, ale je to tak, jako my, my to vidíme, že, že to veřejné, že to veřejné mínění prochází nějakýma transformacema a třeba v politických preferencích nebo v důvěře institucím umí být docela velmi rychle, v řádu jako třeba týdnů a měsíců, to je, to je jako velmi rychlé a to je proto, že to je vlastně ta nejvolatilnější ta, nej, nej, nejlehce měnitelné složka, a protože je to tak, že přímo oceňujeme jako výkon toho člověka, my samozřejmě máme důvody, proč a velmi různé důvody, proč někoho volíme, proč někoho podporujeme, dost často to nejsou nutně jenom důvody jako ideologické, ale je to třeba důvodné možnosti si vybrat někoho jiného nebo něco takové, je tam ta různost těch důvodů, proč někoho volit, je různá, ale zároveň potom vidíme, že pokud, pokud skutečně se toto veřejné mínění zasáhne, tak to může být velmi rychle.

Vladimír KROC, moderátor 
Co obvykle dokáže zahýbat preferencemi v politice?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Co obvykle, dokážou zahýbat volby, to znamená jakmile dochází k volbám, takže my vidíme i jakoby, a dokonce oba druhého řádu jako krajským volbám, senátním volbám, vidíme potom i posuny v preferencích po těch volbách, ty lidé prostě začnou jako uvažovat, uvažovat trochu jinak a začnou si restrukturalizovávat své preference a jinak je to obecně výkon politiků, my vidíme, že pokud vláda nebo třeba prezident jako u prezidenta, pokud se podíváte na časovou řadu, tam už máme velmi dlouhou, tak tam vidíte třeba ten projev v rádiu nebo vidíte nějaké, nějaké jakoby jiné zásahy, tak to může být velmi rychlé propady o třeba 10, 15 procentním bodů to jde dolů a pak se to zase jakoby dostává nahoru, to znamená může to být, můžou to být jakoby různé, od verbálních projevů až po skutečně nějaké, nějaké činy, které jako to můžou narušit a potom buď vidíme, že to je setrvalý, setrvale to jde dolů, anebo vidíme, že se to může vrátit samozřejmě zpátky.

Vladimír KROC, moderátor 
Mluvili jsme o tom, jak při vytváření postojů jakou roli hrají sociální sítě, dá se odpověď na otázku, kdo je současnosti typově největším influencerem?

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
No, to, to si to si teda neumím představit, že by byl někdo největším influencerem, ale jako v zásadě, když vám odpovím takhle, jako když zkoumáme vliv, protože my ho zkoumáme, co má na lidi vliv, tak my rozlišujeme dva typy takových influencerů, neboli vůdců, a to jsou ty formální, to znamená to jsou lidé, kteří mají vliv, protože jsou v nějaký funkci a neformální, a to osobně teda zkoumám já a to je vlastně takový, takové, čemu se věnuje je, jaký je ten neformální vliv, to znamená, vy máte v okolí někoho, na koho spoléháte a komu věříte a ten člověk vás vlastně ovlivňuje ve vašem politickém chování, dělá se to i ve spotřebním chování, jakoby ve výzkumu trhu a, ale dělá se to i v politickém chování, kdo teda jako z vašeho okolí může to být tatínek, může to být kamarád, vlastně ovlivňuje.

Vladimír KROC, moderátor 
Manžel, manželka.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Přesně tak.

Vladimír KROC, moderátor 
Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd, děkuju na shledanou.

Paulína TABERY, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění 
Děkuju, na shledanou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.
 

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.