Přepis: Jak to vidí Paulína Tabery – 18. února 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je socioložka Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Já Vás vítám a jsem ráda, že jste naším novým hostem. Dobrý den.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na jaká témata a jevy se dnes zaměříme? Jak se žije lidem na ulici? Jak pracovat s výsledky průzkumu veřejného mínění a co dosud ukázaly americké demokratické primárky z pohledu předvolebních výzkumů. Přeji nerušený poslech. V Berlíně proběhlo první systematické sčítání lidí bez domova, ukázalo, že tam žije nejméně 2 000 bezdomovců. Podle radní pro sociální otázky skutečný počet těchto lidí v německé metropoli bude zřejmě o poznání vyšší. Ty dosavadní hrubé odhady hovořily o tom, že ve městě, kde žije přes 3,5 milionu obyvatel žije 6 000, možná až 10 000 bezdomovců. Jak se Vy, paní Paulíno Tabery, díváte na takové projekty? Sčítání bezdomovců proběhlo třeba v Paříži, pokud se nepletu, třikrát, v Berlíně se té akce nazvané Noc solidarity, zúčastnilo 2 600 dobrovolníků, no a cílem bylo získat přesnější údaje o této populaci, o počtu lidí bez domova. Jaké mají potřeby, jaká je struktura.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No, jak se dívám na to sčítání, obecně na fenomén bezdomovectví se můžeme jako sociologové dívat vlastně dvojím způsobem, jeden je ten způsob toho sčítání, a toho, jak říkáte, toho, že je to vlastně jistým způsobem utilitární, kdy si města nebo stát zjišťuje, kolik vlastně této populace má, jaké jsou její potřeby, jak je rozmístěná a v jakém stavu vlastně je, protože to jsou lidé, kteří jsou vlastně nejvíce potřební a zároveň jsou jistým způsobem nejhůře zachytitelní, právě tou oficiální statistikou. A je relativně velkou výzvou, jak jste sama zmínila, proběhlo sčítání, dostali se k nějakému číslu a ty odhady jsou samozřejmě jiné, takže je velkou výzvou pro lidi, kteří to dělají, nastavit metodologii tak, aby jste mohli na základě toho průzkumu, který uděláte nebo sčítání, které se snažíte udělat, dostali dejme tomu odpovídající nebo reálná nebo dejme tomu reprezentativní čísla. Ono to sčítání samozřejmě neproběhlo jenom teď v Německu, to probíhá i v České republice, Praha si nechávala již v roce 2010 i dříve jakoby zjišťovat, jak je na tom hlavní město s bezdomovectvím, v minulém roce proběhlo vlastně celorepublikové sčítání, přesně tohleto sčítání, a má to relativně rigorózní metodologii, kde kombinujete několik přístupů, aby jste se k těm číslům vlastně dostala. Když to uvedu na příkladu toho, jak to bylo děláno v České republice, tak v podstatě byl zvolen přístup, že se využily registry, nebo již stávající evidence, tak to dělala část obcí, která do toho byla zapojena, a potom samozřejmě bylo i sčítání na místě, to znamená vytipují se lokality, kde sociální pracovníci, kteří byli ti sčítající, kteří šli do terénu, nějakým způsobem sčítali a oslovovali. A v tomhletom sčítání se zjišťuje většinou velmi základní věc a to znamená jakoby pohlaví, odhaduje se věk velmi hrubou škálou, takže se vlastně dělá přehled o populaci. Za normálních okolností máme sčítání lidu, domů a bytů, a tam, jak vidíme, je to zaměřeno na ty adresy, jsou to lidé, kteří žijí v domech, bytech, ti sčítací komisaři jim do schránky hážou ty, nebo vyplňují s nimi ty formuláře, a právě tato populace z toho sčítání potom dost často vypadne nebo se objeví velmi nepřesné číslo, a právě VÚPSV, což je Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, se do toho sčítání pustil, ta metodologie vlastně existuje taková evropská typologie ETOS, kde vlastně, aby to bylo srovnatelné mezi zeměmi, tak se nějakou stejnou metodologií vlastně sčítá a je několik jakoby kategorií toho bezdomovectví. Protože Vy samozřejmě máte lidi, kteří žijí úplně na ulici, a to jsou ti nejpotřebnější, kde potom to město potřebuje vědět, v případě mrazů, jak kolik kapacity potřebuje. Ale potom máte tzv. osoby bez bytu a to jsou osoby žijící třeba v azylu nebo na ubytovně, takových jakoby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V záchytných místech řekněme.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Záchytných místech a tak dále, a to nejsou lidé, kteří žijí úplně na ulici, takže je možná dobré si uvědomit, že my máme často pocit, a ta populace je velmi malá, takže je to jako jednolitá populace a ona z toho makrohlediska celá populace jistým způsobem je, ti lidé nejsou bohatí a tak dále, ale když se podíváme uvnitř, což dělali kolegové ze Sociologického ústavu, Petr Vašát, tak tam i ta populace není homogenní, i tam vidíme jakoby rozdíly mezi těmi lidmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je tedy bezdomovectví dobře zmapováno v České republice? Nebo dostatečně?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Myslím si, že v posledních letech se tomu, když vezmeme to třicetileté období, tak za poslední léta si myslím, že máme několik skutečně dobře provedených jak sčítání, tak sociologických výzkumů, které se zabývají tím bezdomovectvím, protože to sčítání jistým způsobem jako říká, že z pozice moci nebo nějaké autority, do toho vstupujete a jako zjišťujete si, jaké politiky máte nastavit, aby jste těm lidem pomáhala a tak dále, je to takový ten externí přístup k tomu, a samozřejmě, jsou i ty opačné přístupy, nějaké etnografické nebo antropolitické nebo sociologické, které se spíš zabývají tím, jaký je, jaký to je být bezdomovcem, co si myslíte, co pociťujete, jací jste a jak ten svět vidíte, což je takový ten vnitřní pohled, tam nevstupujete do toho z pozice autority nebo sčítacího komisaře nebo něčeho takového, ale spíš z pozice člověka, který se ptá, jaké to je, žít jako bezdomovec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste zmínila Paulíno Tabery Vašeho kolegu, sociologa, který vlastně dělal tento výzkum nebo byl jeho vedoucí, tak on si sám na vlastní kůži zkusil žít na ulici nebo právě s některými z těch bezdomovců. Co se výzkumníkům za ta poslední léta podařilo zjistit o nejenom té struktuře, jak mluvíte o těch jednotlivých kategoriích, ale také o příčinách bezdomovectví.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No ty příčiny jsou relativně komplexní, vždycky se dá říct, že když to řeknu tak zeširoka, tak tam vznikne nějaká životní situace, kterou ten člověk nezvládne a nezvládne ji kvůli nějaký dejme tomu dispozici. V tom výzkumu bylo vidět, a ukazuje se to, že je tam nějaký vyšší podíl psychických poruch nebo nějaký dispozic k tomu psychickému onemocnění, a to pak samozřejmě nějakým způsobem predisponuje to, jestli jste schopen zvládnout situaci, když se třeba rozvedete, dostanete se do krize a podobně, a samozřejmě tito lidé jsou potom i v nepříjemné ekonomické situaci, velká část jich je zadlužená, a ten příjem, který oni mají, samozřejmě není tak velký, i ty sociální dávky jsou relativně minimální, a ten přivýdělek, nebo i práce načerno, která se tam objevuje, jsou taky relativně vlastně limitované.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Četla jsem, že bezdomovectví chudobou začíná a chudobou také končí.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Je to tak, ano, jsou to skutečně ti nejvíce potřební a cesta jako není přímočará ani není lehká z toho ven, jestli se můžete vrátit nebo jste schopen se vrátit, nebo Vám ten systém pomůže, není to úplně přímočará cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se podíváme na různé grafy, které jsou dostupné, tak u bezdomovců se třeba často automaticky mnozí předpokládají, že pijí alkohol, což není úplně pravda.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No, není to úplně pravda, vyšlo to vlastně i v tom výzkumu Petra Vašáta, je to takový náš předsudek, protože se s tím, my se setkáváme s tím velmi viditelným nějakým projevem, a dle toho jednoho příkladu, který je viditelný, si samozřejmě stereotypně, tak jak to chodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Generalizujeme.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Generalizujeme na celou tu populaci, což se nestává jenom bezdomovcům, takhle vlastně funguje nějakým způsobem zjednodušování nebo nějaké naše myšlení, prostě funguje jistým způsobem na stereotypech, což je funkční, ale samozřejmě vede to k nějakému zkratkovitému myšlení. A v tom výzkumu skutečně vyšlo, že velká část, a je to větší část u žen než u mužů bezdomovců, skutečně vůbec nepije a nebo pije jenom příležitostně, a takové to celodenní popíjení se tam snad objevilo jenom v 10-15 %, takže většina té populace je skutečně úplně srovnatelná s normální populací, s konzumací alkoholu, to znamená několik málo piv třeba za týden nebo to, co známe z běžné populace vlastně můžeme si říct, že platí i pro tu bezdomoveckou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O jakém počtu lidí bez domova hovoříme aktuálně v České republice?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No já myslím, že jsme se na posledním sčítání dostali k nějakým 25 000, pokud jsem to tak nějak, přesně si to číslo nepamatuji, ale nějak takto to tam bylo. Doufám, že teď jsem neposkytla špatnou informaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to tak nějak, ano, nejvíce lidí bez domova je v Moravskoslezském kraji a v Praze a výrazně převažují muži. Ještě doplním, zhruba polovina bezdomovců žije venku nebo využívá přechodné noclehárny pro lidi bez přístřeší.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Ano a s těmi muži je to zajímavé, protože ať se to provede jakýmkoliv způsobem, tak vlastně v každém tom výzkumu, který jsem viděla, ti muži o něco převažují, to znamená jakákoliv metodologie. Vlastně se dostaneme k tomu, že v té populaci převažují muži. Ale samozřejmě to neznamená, že to nemá nějaký takový ten rodový nebo genderový aspekt, jak se říká, ty ženy jsou mnohem zranitelnější potom, samozřejmě na těch ulicích, ale o to jsou zranitelnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou také velmi často terčem různých sexuálních útoků.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Já jsem před třemi lety natáčela rozhovor s belgickým psychoanalytikem a sociologem, Vaším kolegou Patrikem Deklerkem, a on mi mimo jiné řekl, cituji teď jeho slova: "To, že několik lidí umírá na ulici pod zraky těch ostatních, to slouží jako určitá lekce normality, to znamená podívej se na to, když nebudeš dělat to, co se má, tak takhle můžeš skončit, to se ti stane." Tolik citace tohoto antropologa, který mimochodem 15 let v Paříži mapoval problematiku bezdomovectví, jak se Paulíno Tabery dál pracuje pak s těmito údaji, které vy, sociologové, zjišťujete nebo jste zjistili?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No ty údaje, co se týče toho samotného sčítání, tak samozřejmě to jsou zjištění, které potom přímo směřují k tomu nastavení politik a nastavení jakoby kapacit toho, ať už Prahy jako města, což je pravděpodobně asi město, které má vlastně takovou největší kapacitu těch lidí bez domova, a slouží to k tomu, aby to město vůbec jako vědělo, kolik peněz tomu má věnovat, kolik kapacity a vlastně kde všude ty lidé přebývají, takže to je přímo velmi takový řekněme velmi praktická věc na to, abychom věděli, kolik financí, kolik kapacit a jak velký je to problém, a samozřejmě i to, jak se ta populace mění nebo nemění. Jestli se tam pak třeba v tom posledním sčítání se tam dostalo 2 000 dětí, nebo to byl nějaký ten údaj, a to je samozřejmě jako docela důležité zjistit, kolik je tam mladistvých a dětí v této populaci. Protože to je ještě také velmi zranitelná skupina, se kterou by se mělo a má se s ní dále pracovat. A ten výzkum, který dělal Petr je důležitý protože víme, nějakým způsobem pochopíme hlouběji ty příčiny, ten už není tak zcela utilitární, ten vede k tomu hlubšímu pochopení, ale zároveň ten pomáhá potom jakoby tak zpětně těm sociálním pracovníkům jako v té práci s těmi lidmi, v té konkrétní práci, takže jsou to takové dva typy toho průzkumu, protože ten průzkum našeho kolegy nesměřoval nutně ke zmapování jako celkového počtu, jako směřoval k tomu, spíše pochopení toho života, podívání se na ten prostor, jak to vnímají ti lidé, jaké jsou jejich rituály, jaký je jejich každodenní život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy jste mimo jiné jednou z autorů unikátního výzkumu struktury české společnosti 30 let po listopadu 1989, výzkum Rozděleni svobodou. Vy jste s kolegy vlastně vygenerovali šest takových tříd české společnosti.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou v ní, v té struktuře, samozřejmě podchyceni i lidé bez přístřeší?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No, myslím si, že v tom našem souboru téměř nejsou, protože ti lidé nejsou dosažitelní, právě proto se dělají speciální průzkumy do toho, protože nejsou dosažitelní běžnými metodami. Tam to bylo sbíráno dvěma způsoby, jeden způsob byl skrze on-line panely, a do toho panelu se zaregistrujete a tam někdo kontroluje právě, jestli existujete, jaká je Vaše adresa a jaké máte mobilní číslo a tak dále, což znamená v těch on-line panelech se prověřuje, že jste osoba, prověřuje se Vaše adresa a ty odměny z panelů jsou vám nějak zasílány, vypláceny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže spíš je to z takového prakticko metodologického hlediska.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Je to i z toho hlediska, myslím si, že to není jakoby vlastně lehké podchytit a když děláte ten on-line průzkum, tak třeba musíte mít jako i to vybavení, asi je možný to dělat na mobilu, ale musíte pravděpodobně to dělat na počítači nebo na nějakém zařízení. A část toho výzkumu, když děláme ty běžné výzkumy, to jsou jakoby vlastně face to face, tazatel přijde a někoho si vybere a tam opět tyto populace, vlastně ono se jim říká v odborném názvosloví "hard to reach population", to znamená, že jsou těžko dostupné populace, a nejsou to jenom lidé bez domova, jsou to třeba drogově závislí nebo prostě lidé vlastně kteří nějakým způsobem pracují v sexuálním průmyslu jako prostitutky, prostituti a tak dále, to jsou populace, ke kterým se hůře dostává než k těm ostatním a proto v těch klasických populačních průzkumech tam nejsou. Je to i kvůli tomu, že jakoby ten vzorek, běžný vzorek je třeba tisíc, tady to bylo 4,5 tisíce, ale i tak je ještě pořád malý, aby mohl nějak vůbec reprezentovat. Takže pokud tam jsou, tak jsou to velmi malé jednotky a spíše bych si myslela, že tam nejsou, protože pokud se takové výzkumy dělají, tak ti tazatelé jsou speciálně školení na to, aby věděli, kde takové lidi dohledat. Takže běžným zadáním, když jako zadáváme kvótní výzkum, to znamená najděte, já nevím, dvě ženy, dva muže v tom a tom věku, tak je velká pravděpodobnost jakoby, že prokouznou tím sítem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že se bude dál nějak proměňovat ta v uvozovkách "nová třídní struktura" české společnosti? Nebo se to nějak řekněme těch 6 plus, jedna kategorie, nějak se to zastropovalo?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Je dost možné, že se to proměňovat bude. My jsme tam totiž objevili, nebo objevili, vysegmentovala se třída, kterou jsme pojmenovali nastupující kosmopolitní. A zároveň nám nevznikla třída, kterou jsme tak jako nějak předpokládali, která vznikla v Británii, a to je taková velmi elitní úzká skupina, skutečně ta skupina elit, a když jsme o tom s kolegy diskutovali, a vedli jsme i o tom nějaký dialog, tak je dost možný, že dalším postupem se ještě z této třídy vyselektuje taková ta velmi úzká elita, tam bychom to očekávali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Paulína Tabery. Začal souboj mezi americkými demokraty o to, kdo se v podzimních prezidentských volbách postaví republikánu Donaldu Trumpovi. Americký senátor Bernie Sanders zvítězil v demokratických primárkách ve státě New Hampshire. Ty primárky, v tomto americkém státě byly nicméně teprve druhým soubojem o nominaci kandidáta. Je asi tedy předčasné, kdo to bude říct, odhalit to, možná připomenu, že start v Iwově se příliš nepovedl kvůli technickým problémům a různým průtahům u demokratů.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Je to tak, je to vlastně, jsme na začátku těch primárek, a ty primárky budou rozhodně zajímavé, protože těch kandidátů je relativně hodně, zatím jich ani tolik neodstoupilo, a co se týče průzkumu, tak ty sice momentálně favorizují Bernieho Sanderse, právě po těch primárkách, ještě někdy v minulém roce byl favoritem Joe Biden, který se může zdát, že ty jeho šance se zmenšily, ale zároveň evidentně ti kandidáti taktizují a vynechávají některé státy. Každý z těch kandidátů vynechává některý stát, a začíná vést kampaň tam, kde si myslí, že může získat ty delegáty, protože ono je to tak, že teprve teď se vlastně v každém tom státě získávají delegáti na to, aby v létě, na tom demokratickém konventu, v podstatě byl někdo většinou zvolený. A když jsem se dívala, nikoliv na průzkumy, ale už na takové jakoby pravděpodobností předpovědi, které jsou založené na těch průzkumech, tak tam momentálně ti, co to dělají předpokládají, že by se i mohlo stát, že nikdo tou většinou zvolený nebude. Momentálně tam není malá pravděpodobnost, že to nemusí být zrovna Bernie Sanders, ale že by to byl i nikdo, že by nikdo v těch primárkách nezískal tu většinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se ohlédneme za předchozími prezidentskými volbami, vzešlo z nich ve Spojených státech třeba nějaké poučení, z čeho by si mohli, ať už politici, jednotlivé jejich týmy, ale i voliči, třeba něco odnést užitečného.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No, jestli, co by si mohli odnést voliči a média, je to reportování nebo to vnímání výzkumu, že ten výzkum není tak doslovný jak se zdá, to, že vám tam někdo napíše 10 neznamená, že to je 10, ale že si vždycky k tomu musíme přičíst nějaký konfidenční interval, nějakou tu chybu, která je kolem, a ta může být relativně velká, na polovině toho souboru, v nějaké velikosti, třeba na tisícovce může být plus mínus 3 %, což není málo, to je 6% interval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se říká, promiňte, dělit dvěma.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No, jako nevím, jestli dělit dvěma, ale přimyslet si to, že to není, že je to bodový odhad, který se ale s nějakou pravděpodobností pohybuje v nějakém intervalu. A že ten tam je vždycky přítomen, a to je minimálně ten, který vypočteme, je ten minimální. Ještě tam samozřejmě je jako větší interval, protože ten sběr dat není zcela dokonalý, abychom mohli předpokládat, že ty matematické postupy jsou tak zcela dokonalé. Takže tolik je to na vlastně voličích a médiích a na výzkumnících je, aby to neustále připomínali a aby se snažili ta data tímto způsobem vizualizovat. Aby vlastně se z toho nestal ten dostih toho, že někdo má 24 a někdo má 23 a budeme říkat, že je to obrovský rozdíl, protože v podstatě není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Často slýcháme nebo čteme větu: "Kdyby se volby konaly dnes, tak by měl XY šanci vyhrát", nebo opačně, co si o tom myslíte?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
No, je to celkem dobrá věta, protože přesně tahle se ptáme, takže je to přesně zopakování toho. My totiž to, když zjišťujeme, jak by lidé volili, tak když si vezmeme Českou republiku, tak volby jsou vlastně za rok a půl a ptát se lidí, co budete dělat za rok a půl, myslím si, že ta jistota toho, co budou dělat, by byla velmi nízká, to by nám mnoho lidí řeklo, vůbec netuším, jak to bude za rok a půl, takže my se většinou ptáme, kdyby volby byly příští týden, jak by jste si zvolili, a potom ta interpretace, kdyby se volby konaly teď, tak je velmi správná, protože my měříme to, co by ti lidé udělali teď, ale nikoliv to, co udělají za rok a půl, protože nejenom, že to nevíme my, ale to nevědí ani oni sami, takže se jich na to nemůžeme zeptat a je to skutečně vidět, že ty výzkumy mají nějakou řekněme volatelitu, že vidíme, že po volbách jsou si lidi celkem jistí, protože vědí, koho volili, tak jsou celkem jako srozuměni s tím, koho volili. Uprostřed volebního období se nejistota začíná zvětšovat u mnoha ukazatelů, které v tom modelu vidíme, jak od jistoty volby strany, od toho, jestli půjdou k volbám a tak dále, a jak se volby začínají blížit, a v tom vlastně sehrává roli i ta kampaň, tak se tyto ukazatelé jako vztah ke straně, to, jestli tu stranu budou volit, kolik stran zvažují, začíná upevňovat, to znamená my vidíme, že ti lidé se skutečně, volby se reálně blíží, stává se z toho reálná situace, a vlastně ty modely začínají měřit relativně dobře, protože ti lidé jsou schopní vyselektovat, koho budou volit a jsou schopni celkem přesně už potom říct, že tam vůbec dojdou k těm volbám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To asi udělají Slováci, protože když se jich zeptáme, tak deset dní přesně zbývá do parlamentních voleb na Slovensku a podle aktuálních preferencí agentury AKO vede vládní Smer- sociální demokracia, na kterou dotahuje OĽaNO, následovaná stranou Mariána Kotleby, nicméně na Slovensku tato informace už by nesměla zaznít, protože od 15. února tam platí moratorium na zveřejňování předvolebních průzkumů, ale ve hře byla 50-denní lhůta.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by to znamenalo, vlastně pokud by bylo to moratorium z nynějších 14 dnů prodlouženo až na 50, jenom připomenu argumenty části slovenské koalice, která o to usilovala, zdůvodnila to, že prostřednictvím průzkumu se politické strany snaží ovlivňovat voliče a někteří poslanci tvrdili, že je třeba chránit je před dezinformacemi a účelovými informacemi.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
To je velmi známý politický argument, který používají nejenom slovenští politici, ale faktem je, že ty výzkumy se jenom nesmí zveřejňovat, ale mohou se dělat, to znamená to, že politické strany ovlivňují, ano, protože oni si dále ty výzkumy dělají a dále mají ty informace k dispozici, takže jediný, co se tady stává je, že pokud máte peníze, a můžete si zadat průzkum, tak tu informaci máte, a všichni ostatní tu informaci prostě nemají a neměli by mít dokonce 50 dní, to je bezprecedentní moratorium, to je skutečně jako v evropských zemích se s ničím takovým nesetkáváme. A já sama nejsem zastáncem vůbec žádného moratoria, pokud bychom mluvili, tak v České republice je to takové ještě přijatelné moratorium těch pár dní před volbami, ale v dnešním informačním prostředí víme, že se to dá strašně lehce obejít, ty zákony platí na Slovensku a pokud by se zveřejnily v České republice, a na internetu se k tomu dostanete okamžitě, tak vlastně nikomu postih jakoby nehrozí a my víme, že se to stalo u voleb ve Francii, kde to bylo zveřejněno jak v Belgii, tak ve Švýcarsku, a dokonce byla zveřejněna, třeba v té Belgii ne úplně dobrá čísla, ve smyslu, že nebyly přesné. A myslím si, že to, čemu to nahrává, je spíš tomu černému trhu s nějakými čísly, a tomu, že seriózní agentury se do toho nebudou chtít pouštět, a pak budeme vidět nějaké grafy neozdrojované, někde na internetu, které jako mohou naopak tu manipulaci ještě zvýšit. Jako myslím si, že jediné, co potřebujeme, a je to vlastně, tento zákon, to moratorium, je jakoby tvořeno pro úplně jinou dobu, to je prostě doba bez internetu, bez rychlé komunikace, bez rychlého dělání průzkumů, takže pro dnešní dobu si myslím, že je velmi důležitá zejména transparentnost, to znamená vědět, co to je za číslo a čísla, která nejsou ozdrojována a nevím o nich nic, je lepší je nebrat v potaz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání Paulína Tabery, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Děkuji, že jste byla naším hostem, přeji Vám hezký den, na slyšenou.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky:
Taky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se těší na zítřek, mým hostem bude zahraničně politický analytik Břetislav Tureček. Příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.