Přepis: Jak to vidí Paulína Tabery – 1. dubna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům socioložky Paulíny Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění. Děkuji, že jste přišla. Dobrý den.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co nám dělá největší starosti při současné koronavirové pandemii? Jak se současná situace promítá do naší důvěry ve stát? Jak vnímáme omezení běžných rituálů i uzavřené hranice? Nejenom tyto otázky chceme dnes rozvíjet. Jsem ráda, že jste se připojili k poslechu. Nejdříve bych se Vás, Paulíno Tabery, zeptala, jak vůbec vypadá práce sociologa v karanténě, respektive sběr dat během nouzového stavu?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No, sběr dat, třeba konkrétně pro nás, kteří sbíráme tváří v tvář nebo osobním dotazováním vypadá tak, že tyto sběry jsou zastavené momentálně, a vlastně jsou zastavené u všech agentur v celé České republice, protože to by bylo samozřejmě ohrožení zdraví jak tazatelů, tak respondentů. Nicméně tak to se týká toho osobního dotazování kvantitativního, toho velkého, kde získáváme ty velké soubory, ale týká se to i Focus Group, což jsou takové diskusní skupiny, kde lidé rozebírají hlouběji jednotlivá témata, ale tam, kde se sběr dat nezastavil, to jsou ty nekontaktní formy. Takže pokud nějakým způsobem se nemusí třeba při telefonickém dotazování ti telefonní operátoři setkávat, a třeba to mají i na platformách doma nebo ta studia nejsou tak nahuštěna, vše je dezinfikováno, tak třeba telefonické dotazování probíhá, a stejně tak tady máme online dotazování, kde ti lidé jsou převážně v panelech nebo mohou dostat dotazník, a tam samozřejmě dotazování probíhá, a probíhá nejen v České republice, ale po celém světě, protože tam jednoduše není nutný ten kontakt člověka s člověkem. Takže většina z nás teď pracuje na home office, máme připojení, pracujeme dál normálně, a tam, kde to lze, se sbírají data prostě nekontaktní formou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někteří si kladou otázku, zda má během pandemie vůbec smysl zveřejňovat například preference politických stran? Vy máte centrum pro výzkum veřejného mínění, hotový volební model, ale nutno říct, ze začátku března 2020, to byl průzkum ještě před tím nouzovým stavem. Konal se konkrétně mezi 29. únorem a 11. březnem, a to na vzorku 1 012 obyvatel České republiky ve věku nad 15 let.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Přesně tak. No tohle je vlastně poslední průzkum, který jsme byli schopni udělat, a teď, až do odvolání, prostě pokud situace nebude bezpečná, tak tímto způsobem nebudeme dotazovat. Takže data, která teď budeme zveřejňovat, jsou vlastně data ze začátku března, což jsme na to i upozorňovali, nejsou to data, která bychom zveřejňovali teď a zveřejňujeme proto, že budujeme nějaké časové řady, které potom s odstupem let, za dva roky budeme rádi, že to jedno měření máme, že to měření bylo zveřejněno, a že se na to můžeme podívat. Nicméně jako obecnější otázka je, jestli měřit vlastně takovéto věci, jako je volební model nebo preference stranám nebo důvěru politikům, a tam bych řekla, že zejména u té důvěry politikům, důvěry vládě, a tak dále, je to úplně zásadní, a je to zásadní právě informace i pro ty, kteří momentálně jsou ve výkonu moci a informují lidi, protože je to nějaký odraz toho, jestli jim lidé důvěřují, a ta důvěra v takových situacích, v to, co vám říká státní aparát, je klíčová pro to, aby jste respektovali ta pravidla, aby jste měli pocit, že to má smysl a aby jste to následovali, důvěřovali tomu, že jdete po cestě vlastně řešení té situace. My když se podíváme na to, a na to ještě nemáme udělanou empirickou analýzu, ale bylo by zajímavé se podívat na to, jak zvládají jednotlivé státy ty krize a jak to zvládají společnosti, kde je důvěra vyšší v ten stát, obecně, jako jsou ty asijské společnosti, a kde je důvěra nižší. Protože zatím jenom pouhým takovým podíváním se zdá, že ty společnosti, kde je ta důvěra v ten stát nižší, potom ta opatření jsou efektivnější a ti lidé jsou ochotnější to následovat. Nicméně máme i tady, v České republice, nějaké výzkumy, které reflektují tu koronavirovou krizi, a tam se zdá, že lidé celkem dost podporují ta opatření, ta restriktivní, a zejména velkou důvěru mají zdravotníci. Ti mají téměř absolutní důvěru v tom, že tu situaci řeší správně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
K těm průzkumům se dostaneme ještě podrobněji. Zajímalo by mě ještě, paní Tabery, mnozí politologové se shodují v tom, že vlády, nejenom ta naše, budou posuzovány vlastně podle toho, jak se jim podaří zvládnout nejenom aktuální pandemii, ale hlavně ty dopady, to, co nás teprve čeká. Co lze, podle Vaší zkušenosti očekávat, že se všechno promítne do hodnocení občanů ve vztahu k vládě, parlamentu, Senátu? Je mi jasné, že nemáme v podstatě srovnatelnou situaci, jako je nyní pandemie koronaviru. Nicméně v minulosti jsme čelili třeba finanční krizi nebo vzpomeňme záplavy, povodně století a tak dále. Jak takové události v minulosti obecně, zahýbaly tím veřejným míněním? Mimořádné události, extrémy?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No ty extrémy mají v tu chvíli, kdy se to měří, tak tam vidíme relativně vysokou důvěru v tu vládu, protože ti lidé prostě následují a dělají to, co musí, a souhlasila bych s tím, že i ta situace po se promítne samozřejmě do hodnocení toho zvládnutí, protože ta aktuální situace a ta situace po bude v podstatě neoddělitelná. Nicméně teď bych si vůbec netroufla tvrdit, co je správným řešením nebo jak to má vypadat, ale to, co vidíme z takovýchto krizí nebo z vypjatých situací, nevím, jestli to úplně srovnávat, ale máme to potvrzené třeba na válce v Sýrii nebo na migrační krizi, kde ten pocit ohrožení byl relativně intenzivní, tak čím déle ta situace trvá, tak dochází postupně ve veřejnosti k takové, řekněme, zmírnění pocitu ohrožení, ne, že by to nebylo důležité, pořád je, ale to téma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zvykneme si.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Zvykneme si na to, přesně tak. Už nemáme pocit, jako když se teď ptáme, třeba zájem o válku v Sýrii, která probíhá desátým rokem, tak v podstatě ze začátku to bylo velmi významné téma, které my jsme se ptali, jestli to ohrožuje Českou republiku, Evropu a svět, a bylo to vnímáno velmi akutně. Teď jakýmsi způsobem jsme si zvykli, že ne tak daleko od nás se odehrává skutečně ničivá válka, ale že možná se nás to tolik netýká. A tady to ohrožení epidemie je samozřejmě bezprostřednější, ale je dost možný, že postupem času se na to prostě adaptujeme a bude to dost záležet i na tom, jaké budou ty přímé dopady, a myslím tím, jak zdravotní, tak potom i ty ekonomické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje socioložka Paulína Tabery. Několik výzkumných společnosti zjišťovalo, jak občané České republiky zvládají potíže spojené s karanténou, s koronavirovou epidemií, jenom připomenu, že první případy nákazy se u nás objevily 1. března, nouzový stav byl vyhlášen 12. března. Situace, jak všichni dobře víme, se rychle mění, s ní i potřeby lidí, samozřejmě také názory, podle toho, v čem konkrétního člověka pandemie a nakolik, postihuje. Podívejme se třeba na průzkum. Můžeme začít třeba společností Ipsos, která se ptala od 12. března, od 14 hodiny do 15. března do 20 hodiny, tedy ještě před vyhlášením celostátní karantény. Například podle výsledků devět z deseti Čechů, respektive respondentů toho výzkumu, hodnotí opatření vlády jako potřebná. Co dalšího, paní Tabery, můžeme vyčíst?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No to je vlastně, na tom se shodují všechny průzkumy, když budete postupně jmenovat ty ostatní průzkumy, tak tam vlastně ve všech, je jedno, v jaké míře, ale ve všech docela drtivě vychází, že ta opatření se Čechům zdají potřebná, že vlastně jsou s nimi srozuměni, a můžeme si říct, že ty dva týdny jsou relativně dlouhá doba, ale jsou tady i měření, která kontinuálně pokračují dál, a i tam se ukazuje, že to zatím, v čase to příliš jakoby neklesá to přesvědčení o potřebnosti. Takže lidé zatím jsou přesvědčeni, že ta opatření jsou de facto adekvátní a že taková mají být. Co dál sociologové zjišťují, jak vlastně Ipsos, tak ostatní, zjišťují nejenom tu jakoby potřebnost opatření, což je takové měřítko vlastně politik vlády, ale i pocit ohrožení u těch lidí, který tady je relativně velký ve všech výzkumech, takže strach, obavy z nemoci, pak samozřejmě ekonomické dopady, to je velmi diskutované téma a lidé to pociťují, zatím ne příliš akutně, myslím, že podle výzkumu STEM zhruba pětina lidí už to teď pociťuje docela akutně, většina je zatím nepociťuje ty dopady a nebo velmi mírně a je schopna se s tím vypořádat. Ale samozřejmě, ono to není rovnoměrně ve společnosti distribuováno, ne všichni pociťujeme ty dopady stejně, a samozřejmě, lidé schopní vytvořit si rezervu nebo lidé, kteří mají zaměstnání a zaměstnavatel jim vyplácí mzdu, tak toto samozřejmě zatím nepociťují. Ty ostatní, tam to může být v některých skupinách jako velmi vážné. No a co ještě sociologové, kromě toho sledují, tak sledují různé další věci, jestli se lidé setkávají s někým, nebo znají někoho, kdo má tuto nemoc, a tam je to relativně, tam je to zatím relativně omezené ta osobní znalost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co průzkumy ukazují třeba o důvěře ve vlastní stát? O tom, jak řeší tu situaci s koronavirovou nákazou, tam asi, jak jste už vlastně řekla, víceméně většina obyvatel s těmi opatřeními souhlasí, co třeba cestování? Omezení, uzavřené hranice, vůbec výrazná změna našich takových těch běžných každodenních rituálů. Připomenu, že se jedná i o průzkumy společnosti STEM pro Seznam Zprávy nebo dále je to zjištění agentur Nielsen Admosphere, NMS Market Research, a také ještě výzkum firmy Behavio, který je, pokud se nepletu, nejaktuálnější, protože tam ten sběr dat, na vzorku tisíce respondentů, proběhl 19.-20. března. Podle něj, mimo jiné, 40 % Čechů stále chodí do práce, pětina čeká vážné finanční problémy.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No jsou to v podstatě podobná čísla, jaká dostáváme ze všech těch online šetření, ono jsou to všechna šetření, která jsou dělaná buď teda online a nebo STEM to dělal kombinací telefonického online dotazování, právě kvůli oslovení ještě těch skupin, které na onlinu nejsou, a je to zhruba tak, jak jste říkala, ta pětina vychází i u toho STEMU, to je ta ohrožená skupina, a zatím právě ta opatření, i to cestování, jsou přijímány jako relativně správné opatření. Tam samozřejmě se už potom lidé liší v tom výhledu, do kdy to má trvat, jako jestli to má trvat do léta, jestli to má trvat do podzimu nebo do konce roku. A tam je vidět, což vyplynulo právě z výzkumu STEM, a nevím, jestli takhle ohodnotit, ale jsme poměrně optimističtí, protože většina lidí tak počítá s tím, že to omezení bude tak do toho léta a poté už se ten život, potom se to začne uvolňovat. Menšina lidí počítá s tím, že by to třeba bylo do konce roku, nebo že by to mělo přesáhnout delší horizont.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Liší se ten pohled, třeba na opatření a celkově na tu aktuální situaci, možná podle krajů? Podle regionů? Lze vyčíst některé zajímavé další věci z těch průzkumů?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No já jsem se teda zejména dívala na to, co jsem si všimla i v dalších zahraničních výzkumech, a to, že se liší muži a ženy, tam ve většině takový vzorec byl, že ty ženy mají větší obavy, a zajímavé je, že já jsem si říkala, že bude i ten věkový vzorec, protože samozřejmě, máme tu skupinu, která je nejohroženější, ta starší, tak jsem hledala i, jestli bude nějaký věkový vzorec i skrze země, a ten úplně nebyl, nebylo to vždy tak, že ta nejstarší skupina měla ty největší obavy, zajímavá byla ovšem skupina mladších mužů, a to mě zaujalo v Kanadě, to byly lidé, kteří se báli úplně nejméně, zatímco mladší ženy, i ty ženy do 30 let, měly ty obavy a měly jakoby starost z té situace, tak mladší muži tyhlety obavy neměli. Ale je to trochu různé mezi těmi zeměmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nějak zásadně se liší ty nálady, názory, vesměs mi přijde, že je to hodně podobné.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Je, je to dost podobné, je to poměrně univerzální. A samozřejmě, co se týče, tam je samozřejmě zajímavá věc, pokud to můžete monitorovat vícekrát než ty jednotlivé výzkumy, tak srovnatelnost, to právě dělá konsorcium NMS, Stenmark, Nielsen Admosphere, v tom National Pandemic Alarm, kde to měří vždycky po týdnu, takže myslím, že teď by mohla dojít čerstvá data. A tam je samozřejmě zajímavé vidět, oni to měli ve Vyšegrádské čtyřce a myslím, že v Bulharsku, a tam je zajímavé, že tam k nějakým prudkým posunům v čase jako nedochází. Zatímco třeba ve Spojených státech momentálně vidíme ty posuny velmi prudké v názorech, vidíme, že třeba obavy vzrůstají týden co týden, to znamená ještě jakoby my de facto reagujeme pořád stejně, protože asi reagujeme na zakonzervovanou situaci, máme pocit, dejme tomu nějakého uklidnění, byť samozřejmě míra obav je vysoká, ale zdá se, že jako nějak zvlášť neroste nebo nereagujeme na nějakou exaltovanou situaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není to jako třeba v Itálii nebo ve Španělsku.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Přesně tak, přesně tak. To znamená, že ta situace je vážná, asi ji očekáváme nějak vážnou, jako chápeme, že to je závažné, ale nemáme zatím před sebou takovou tu zlomovou situaci. A samozřejmě, potom ta měření, která probíhají kontinuálně toto krásně zachycují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle již zmíněného projektu National Pandemic Alarm, tam největší starost, při současné pandemii, dělá Čechům, ale i Slovákům, možné zdražování, pak jsou to obavy z poklesu výše příjmu, ze ztráty zaměstnání, a naopak nejméně se občané obou států, respektive respondenti toho průzkumu bojí nedostatku potravin.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Ano, což asi tak nějak obecně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nepřekvapí.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Nepřekvapí, protože to zásobování potravinami, byť na začátku byly nějaké epizody, kde ti lidé se předzásobili, tak se zdá, že skutečně v tom zatím problém není a není důvod se toho obávat. Nicméně ty ekonomické dopady už, jednak je pociťujeme všichni, všichni je vidíme, to znamená pokud máme zavřené ty obchody, tak to všichni vidíme, a část lidí skutečně postupně přichází o příjmy, úspory a je to velmi, to znamená, a samozřejmě, ta část, která není momentálně přímo zasažená, to znamená ještě dostává výplatu a tak dále, ví, že pokud se v tom řetězci dodavatelů a tak dále, něco pokazí, to znamená jeden nebude schopen dodat druhému, nebo nějaká firma zavře, tak se to bude dotýkat i jí, to znamená ty ekonomické dopady jsou vnímány jako velmi vážné, možná o to vážnější, že se teprve očekávají, že teď máme nějakou situaci, ale že víme, že možná to může být horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká socioložka Paulína Tabery. Paní Tabery, Vy jste spoluautorkou unikátního výzkumu struktury české společnosti 30 let po listopadu 1989, Rozděleni svobodou. Lze očekávat, že se těch šest skupin společnosti, které jste jaksi popsali, vygenerovali, bude měnit, bude jich méně, bude jiné, budou se "přelévat" lidé z jedné skupiny do druhé, já jenom krátce připomenu, jde podle toho výzkumu o dva typy vyšší střední třídy, což je asi třetina společnosti, tři druhy nižší střední třídy, zhruba polovina populace a třída strádající. Když řeknu všech šest, zajištěná střední třída, nastupující kosmopolitní třída, tradiční pracující třída, třída místních vazeb, ohrožená třída a třída strádající. Dojde k pohybu mezi nimi? V důsledku pandemie?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
To bude dost záležet na tom, v jak dlouhém horizontu ty dopady budou vlastně na tu společnost doléhat. Jde o to, že třída je relativně, sociální třída je relativně pevný konstrukt, který se změní až tehdy, když skutečně jako dochází k závažným posunům ve společnosti. To znamená, že my se můžeme domnívat, že někteří jedinci, kteří budou vážně postiženi, že mohli přejít z třídy do třídy, ale bude to třeba do deseti procent, my bychom očekávali, jak tam máme tu ohroženou třídu, že zrovna tahleta třída se bude nějakým způsobem posouvat k té strádající třídě, že by mohlo dojít k takovému posunu, ale prozatím třeba, kdybychom si řekli, do konce roku, tak to bude relativně malý posun. Kolega Martin Buchtík právě prováděl na těchto datech takovou analýzu, jak budou jednotlivé ty třídy, nebo jak jsou jednotlivé ty třídy postiženy, a to z hlediska toho, jaké mají příjmy, a jaké mají pracovní postavení, a jaké mají úspory. A tam se právě ukázalo, když jste mluvila o tom, že ne všichni jsme stejně tím postižení, že postižená je relativně malá část společnosti, ale mezi ty třídy, to není rozloženo rovnoměrně, protože v těch dvou vyšších středních třídách se jedná třeba o 2 %, zatímco v těch nižších třídách to jde až k 15 %, to znamená ty dopady prostě nejsou v jednotlivých třídách stejně a jednotlivé třídy to prostě nepocítí kvůli tomu, jaké mají příjmy, jaký mají typ zaměstnání a že jsou někteří schopni to právě vykonávat i na home office, jsou schopni pokračovat v té své práci, někteří nikoliv. A potom také, jaké mají vytvořené úspory, a samozřejmě, ekonomicky zajištěnější třídy mají prostě ty úspory vytvořené a jsou schopné prostě jak jednak z příjmu, to, co mají ušetřeno, ale i z majetku, i ty majetkové rozdíly jsou relativně velké, jsou schopni z toho majetku potom nějakým způsobem delší dobu žít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Povede ta současná situace, respektive její dopady, podle všeho, k prohlubování ekonomické propasti?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No to je právě, ono se to velmi těžce takhle na začátku pandemie předvídá, samozřejmě Česká republika není úplně izolovaná, to je ještě důležité říct, že jedna věc je jak se zvládne pandemie v České republice a ta ekonomika, jakým způsobem bude fungovat, a jakým způsobem bude potom navázána na sousední státy jako je Německo a dál, na Evropskou unii, na které jsou ty firmy navázané. A pokud vidíme v některých státech jako skutečně v Itálii nebo Španělsku, katastrofické dopady, nevíme, jak to bude třeba i v Británii a asi bude velmi záležet, a to nejsem ekonom, na tom, jak to dopadne v Německu, takže myslím si, že ten pokles můžeme očekávat prostě proto, že celosvětově bude ten pokles, ale myslím si, netroufám si odhadnout, jak hluboké to může být. V tuto chvíli, myslím si, máme všichni jenom nějaké modely a prognózy, do kterých jsme schopni na základě nějakých předpokladů toho modelu dát nějaká čísla a ten model nám ta čísla vyhodí. Ale může to být od velmi optimistického plánu, protože se třeba najde vakcína, vlastně nebude problém to zvládnout do půl roku, roku, a nebo nikoliv a budeme se muset s tím jako vypořádávat déle a budeme muset fungovat v omezeném režimu déle, a ta ekonomika prostě tím bude trpět, takže asi v tomhle nemám bohužel pro posluchače nějakou jasnou odpověď, kdybych ji měla, tak bych ji určitě ráda všem dala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy už jste v úvodu řekla, že ta sociologická data, která sbíráte spolu s kolegy, jsou jakýmsi vodítkem také pro vládu, pro politiky, pro experty, jak postupovat, jaká opatření přijímat, že by mohla vlastně pomoci i v té orientaci, co se týče nálad, pocitů, i potřeb, pochopitelně, občanů této země. Budou tedy ta nasbíraná sociologická data užitečná pro ten odhad dopadů pandemie? Na co by jste se, jako sociologové, chtěli a měli, paní Tabery, zaměřit?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
No, já si myslím, že ta témata se budou postupně měnit s tím, jak se budou měnit i potřeby lidí. Momentálně jsou to ty akutní zdravotní potřeby, i na to se jich ptáme, ale už se tam objevují otázky ohledně ekonomiky a ohledně jakoby výhledu toho, to znamená, my se postupně budeme chtít zaměřit nejenom na to, jestli ti lidé jsou zdraví, jestli se cítí v pohodě, a tak dále, ale i to, jak vidí dále svůj život, a myslím si, že pro mě třeba osobně bude velmi zajímavá otázka dejme tomu osobních svobod a demokracie, co všechno jsme, nějaký takový trade off, výměnný, co všechno jsme ochotni obětovat za to, aby prostě jsme mohli být relativně v bezpečí a zdrávi. To se tu už jednou objevilo po 11. září, to se tady objevilo, prostě co to znamená být svobodný a co to znamená být bezpečný, a každá ta společnost na to odpovídá dle svých zvyklostí trocha jinak. Některé společnosti jsou zvyklé na větší restrikce, a to nemluvím jenom o autoritativních, to mluvím skutečně o demokratických společnostech, které prostě si dovolí větší restrikce. Některé společnosti to prostě nepřipouštějí. A myslím si, že to bude jedna ze zajímavých otázek zeptat se, co všechno lidé, já teď samozřejmě i narážím na to, jak moderní technologie nás mohou sledovat, jak se potom s těma datama bude zacházet a tak dále, myslím si, že to je otázka, kterou je potřeba reálně otevřít a zeptat se, co všechno chceme, jestli si myslíme, že to je správné a za jakých okolností to dělat nebo nedělat. To je, myslím si, jedna ze zajímavých otázek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ukázaly ty dosavadní průzkumy už něco, právě o tom vnímání, omezování osobní svobody, ve smyslu samozřejmě těch opatření?

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Přiznám se, zatím si myslím ta otázka nebyla postavená takto, jako co by jste si vybrali nebo kam jste ochotní zajít, a zatím je ta podpora velká, protože ta akutní, nebo to zabránění, ta akutní hrozba je prostě přítomná. Zatím ani v České republice nebylo aplikováno to, co vidíme v některých zemích, to znamená to vyhledávání pomocí třeba karet nebo mobilních telefonů, ale myslím, že to je samozřejmě na stole a je legitimní o tom diskutovat, kam, a bude zajímavé zjistit, co si ta veřejnost myslí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká socioložka Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Paulína TABERY, socioložka, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění:
Děkuji moc. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonomický pohled nabídnu zítra v Jak to vidí s profesorem Richardem Hindlsem. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.