Přepis: Jak to vidí Michal Smetana – 8. dubna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Naladili jste si pravidelný rozhovor o dění kolem nás. Pozvání přijal Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také koordinátor univerzitního pražského Centra pro výzkum míru. Pane Smetano, ráda vás vidím, dobrý den.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás například na to, zda lze na Ukrajině vyloučit dlouhodobou válku, nebo zda a jak se proměňuje vojenská taktika Ruska. Přeji nerušený poslech. Pane Smetano, naposledy jsme tady v tomto studiu debatovali asi jenom 4 hodiny po vypuknutí ruské invaze 24. února. Vy jste tehdy na základě toho, co jsme věděli, co jsme tušili, velmi opatrně odhadoval, že Vladimir Putin si asi přeje velmi rychlou a efektivní invaze, jejíž cílem je pád ukrajinské vlády, ustavení nové proruské vlády na Ukrajině, změna tamní ústavy a autonomie pro východní části Ukrajiny. Nyní po těch šesti týdnech vidíme, že prezidentem Ukrajiny je stále Volodymyr Zelenskyj, jeho vláda, nicméně ty boje trvají. Stupňuje se brutalita ruských vojáků, svět je šokován masakrem v Buči, který ale není jediný. Rusko podle všeho přesouvá své síly od Kyjeva na východ a jih Ukrajiny, aby se jak řekl šéf Severoatlantické aliance Stoltenberg, pokusilo zcela ovládnout Donbas a získat pozemní spojení s anektovaného Krymem. Je to, pane Smetano, ruský plán B, co nyní sledujeme?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Určitě ano, je to spíš, možná bych to nazval i plán C až D, protože tak, jak se postupně měnila situace na bojišti, tak se musely nutně revidovat i ruské, ruské politické plány a něco, co by Rusko mohla, mohlo prodat doma jako vítězství. To znamená, že to o časem se bavili tady na začátku invaze, skutečně vypadá, že byl původní ruský cíl, kterému se nepodařilo dosáhnout vojenskou silou, a proto se Rusku teďka, teďka uplo k té, k té alternativní variantě, tedy přesně to, co to, co šéf NATO Stoltenberg nazval snahou o získání celé oblasti Donbasu. Tedy nejenom toho území, které kontrolovaly ty takzvané vzbouřenecké republiky a Doněck Luhansk. A před vypuknutím této konkrétní války, ale vlastně celou oblast z těchto, celé této oblasti v administrativních hranicích z roku 2014.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč vlastně ruská armáda neuspěla v tom svém původním plánu?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Těch důvodů je určitě více. Ten jako nejzákladnější, který se samozřejmě line jako, jako, jako červená nit celým tím konfliktem, je vlastně určitý nesoulad mezi těmi velmi maximalistickými politickými cíly a vlastně tou, tou vojenskou schopností, vojenskou taktiku, která byla nasazená, která velmi přecenila ruské schopnosti a velmi podcenila ukrajinské schopnosti a nebyla jich teda schopná dosáhnout. A pod tím, pod tím vším se schová řada dalších problémů. Ať už se týká problémů s morálkou ruských vojáků, logistikou, zásobováním a samozřejmě i schopnosti západu dodávat velmi rychle a velmi efektivně Ukrajině zbraňové systémy, zpravodajskou podporu, munici a samozřejmě dále tlačit i na Rusko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Generální tajemník NATO nicméně včera řekl, že válka na Ukrajině může trvat dlouho a že ruský prezident podle něj nezměnil nic na svém cíli ovládnout celou Ukrajinu.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Já věřím tomu, že pokud by se to Rusku mohlo podařit, že by, že by k tomu skutečně, skutečně rádo, radou opět, opět se vrátilo k tomuto, k této variantě, tedy možná ne, ne nutně, tak jak si některý lidé představují, jako ovládnutí Ukrajiny a připojení kompletního území k Rusku, ale spíš něco tedy, co jsme nazývali nějakým jako rozdrobení Ukrajiny a zároveň změnou toho, toho ukrajinského režimu v Kyjevě, který by bylo více nakloněn o zahraniční politice, politice Ruska. Každopádně to, že to může být nějaké jako přání, přání Kremlu, ještě neznamená, že toho je schopno vojensky dosáhnout. A vypadá to, že aktuálně toho schopno v žádném případě není. Takže proto se nyní soustředí na ten cíl, dobytí Donbasu a to samo o sobě je v podstatě pro ruskou armádu v tuto chvíli poměrně velká výzva, jestli se mu to vůbec podaří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ovšem na Donbasu se válčí už dobrých 8 let. Co vlastně bude znamenat další eskalace bojů v této oblasti? Asi nutno dodat, že tam na rozdíl od ostatních částí Ukrajiny, už má ruská armáda vybudováno jaksi logistiku?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
To správně zmiňujete těch 8 let, protože tam ta varianta vlastně té dlouhodobé války právě, právě představuje něco, něco ve smyslu, že by se mohlo v podstatě protáhnout to, co trvalo tam 8 let, pouze za trochu jiných parametrů. To znamená, že ta, ta podpora Ruska by byla ještě explicitnější, ještě větší pro ty separatistické oblasti na území Donbasu a zároveň z druhé strany podpora západu Ukrajině, jak jako vojenská, tak jako zpravodajská, diplomatická, tak by byla zase, zase vyšší i na té druhé straně. Takže to je ta varianta, kdyby ten konflikt mohl takzvaně zamrznout a vlastně pokračovat dál v dalších letech a protáhnout se potenciálně na měsíc až, až, až roky, což je ta varianta další.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Řekl byste, pane Smetano, že už nyní se, jak interpretují tu situaci nebo její vývoj, někteří analytici, přelévá do takového toho vleklejšího, dlouhodobějšího konfliktu nebo je to ještě předčasné takto vyhodnotit?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Zatím je to předčasné, protože ta dynamika, ta dynamika na území Donbasu a vlastně ty změny a ta intenzita bojů v tuto chvíli zatím, zatím ještě, ještě probíhá na velmi vysoké, vysoké úrovni jo. Je to, je to ta, ta intenzita je silná, vlastně každý den vidíme nějaké snahy, ať už ruské strany nebo ukrajinské strany a útočit na pozice, na pozice protivníka. To znamená, že tam ještě v příštích týdnech se to bude myslím, že velmi, velmi dynamicky vyvíjet a v tuto chvíli velmi těžko říct, jak to dopadne. Samozřejmě je skutečně možné, že v horizontu nějakých, nějakých jako týdnů se ty pozice více, více zastaví na, na některé úrovni a ten konflikt může tím pádem se dále protahovat. A když říkám zamrzí, ono to samozřejmě znamená ne krvavý jo. To znamená, že tam nebudou, že ani NASA nebude schopna dosahovat nějakých zásadnějších teritoriálních u úspěchů, tedy zabírat nějaké, nějaká nová teritoria, ale zároveň bude nadále pokračovat násilí na obou stranách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co by to nebo bude znamenat pro Ukrajinu jako celek? Když se bude válčit a teď v uvozovkách, samozřejmě jenom na Donbasu a ta situace v ostatních částech by se, řekněme, uklidnila nebo by nedocházelo k nějakým větším bojům? Zejména na tom západě?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
A ono je pořád, pořád nutno říci, že dokud nebude uzavřena nějaká forma mírové dohody mezi Ukrajinou a Ruskem, tak samozřejmě pořád hrozí i to, že Rusko může útočit například pomocí střel s plochou dráhou letu nebo pomocí svého letectva i na jiné části Ukrajiny. To znamená, že pokud tam nebude mít pozemní vojska v těchto oblastech, stále bude mít možnosti, jak cílit například na nějaké, na nějaké strategické, nějaké strategické cíle nebo, nebo v podstatě na cokoliv, cokoliv, cokoliv se zamane. Takže tam tahle ta hrozba se kompletně tím, se tím kompletně neeliminuje, ale zároveň, zároveň ten, ten záběr na tu, na tu menší, menší část Ukrajinu už v tuto chvíli vidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co když Vladimir Putin třeba vyhlásí vítězství, například na tom Donbase? Ono se v posledním období velmi často zmiňuje 9. květen, kdy se koná na moskevském Rudém náměstí tradiční vojenská přehlídka, kde by mohl nebo bude muset, možná nevím, dávám dotazník, Vladimir Putin oznámit nějaký úspěch.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Z perspektivy ruské propagandy by to určitě dávalo smysl toto datum a vlastně ta symboličnost toho, toho data, i když si vezmete to propojení vlastně den vítězství je v zásadě den vítězství nad nacismem a Ukrajina je v ruské propagandě označována jako za zemi, ve které, ve které jsou, ve které jsou nacistické síly, které v zásadě zase tu, tu zemi a posunuly nějakým špatným směrem, od kterého se snaží teďka jí Rusko ochránit. Takže i z pohledu tohoto nějaké symboliky, to určitě smysl dává, ale opět a ono vždy je velké riziko vlastně podmiňovat některé vojenské cíle takovýmto k čistě symbolickým politickým krokům, protože vás to potenciálně vede k urychlení, urychlení postupu, který ne vždy vždy musí být tou nejvhodnější variantou v dané situaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Michal Smetana, výzkumný pracovník a pedagog Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Pane Smetano, co víme bezpečně nebo prokazatelně o ruských ozbrojených silách? V jakém stavu, ať už, co se týče techniky, technologií, je ruská armáda? Ona si navzdory brutalitě vysloužila i posměšky.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Určitě, určitě ano s mnoha v mnoha aspektech ruská armáda skutečně, skutečně postupovala, postupovala mnohem, mnohem hůře než v podstatě jakýkoliv analytik pravděpodobně očekával před vypuknutím toho konfliktu. A opět těch, těch důvodů je tam, je tam spousty. Ať už se jedná tedy, tedy o kombinaci problémům s technikou, zásobování, ale i s tou samotnou, samotnou taktikou na místě. Takže toto je, toto je potřeba vždy koukat, koukat na celý ten konflikt z mnoha, z mnoha dílčích, dílčích aspektů, kde všude ty problémy byly. Samozřejmě je potřeba si uvědomit, že v tomto, v tomto konfliktu ruská armáda nebojovala ani, ani způsobem, na který byla nutně trénována a zároveň do značné míry, do značné míry ten ruský postup byl i poplatný vlastně celkové snaze ruského velení to tu invazi od začátku utajit. To znamená, to znamená ruští vládci vojáci v podstatě nastoupili do konfliktu bez toho, aniž by, aniž by většina z nich věděla, o co se přesně jedná, což samozřejmě mělo poměrně dramatický vliv na jejich, na jejich morálku a ochotu, ochotu bojovat. A při tom postupu na začátku vlastně nepostupovali tak, jak byly trénovány v těch praporových tak taktických skupinách způsobem, který by, který, na který skutečně ruská armáda byla potenciálně připravena ze svých cvičení, ale v zásadě ten velmi, ten velmi rychlý postup, o kterým jsme se bavili 6, 6 týdnů zpátky, se jí zásadním způsobem nevyplatilo, protože počítal s tím, že ukrajinská armáda bude klást minimální odpor, což se skutečně nestalo, a proto v mnoha ohledech ty první, ty, ty první týdny byly skutečně tragické pro ruskou armádu a nepodařilo se Rusku dosáhnout ani takových věcí, o kterých jsme počítali s tím, že budou zbraně v zásadě, zásadně jisté jako například získání vzdušné nadvlády, nad, nad celou Ukrajinou a vlastně možnost se pohybovat pomocí svých letadel na celém území, kde ukrajinská armáda klade velmi tvrdý odpor, ale způsobila ruské straně poměrně výrazné ztráty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jako je možné, pane Smetano, ta otázka se velmi často opakuje těch 6 týdnů, že vlastně ruská armáda jaksi, ať už podcenila nebo se nepřipravila dostatečně, ta operace přece nebyla plánována ani den nebylo to otázka několika hodin, ale nevím, říká se, že ty přípravy trvaly minimálně rok. Pokud teda máme správné informace, jak si vysvětlujete vlastně chování té ruské armády?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Co se týče přípravy té operace, my samozřejmě nevíme, na jaké úrovni některá rozhodnutí byla dělána zdál a zda a zda ty informace, které se dostávaly například k Vladimiru Putinovi a jeho rozhodnutí, které z těchto informací vycházely, byly do nějaké míry zkreslené velmi ze strany například ruských tajných služeb, vlastně těch spekulací kolem toho, jak vlastně probíhalo to, ten rozhodovací proces na té, na té nejvyšší úrovni, kde v tuto chvíli víme, že Vladimir Putin je obklopen skutečně velmi úzkým okruhem, okruhem jednotlivců, kterým, kterým důvěřuje, se kterými, se kterými jedná a kteří zároveň mají velmi silnou motivaci, i některé věci vykreslovat spíše v tom lepším světle, protože, protože asi nikdo nepochybuje o tom, že nějaká schopnost nějakého názorového disentu, tedy o který nějaké, nějakému odporu vlastně tomu, čemu věří prezident Putin, je asi, asi minimální, minimální již v této době. Takže my o tom samotném rozhodovacím procesu nevíme, nevíme, kde všude se, se staly ty zásadní chyby. Můžeme očekávat, že určitě, určitě mnoho těch politických představ, které se vojáci snažili vlastně přetavit do té, do té vojenské reality, nedávalo tak, nedávalo tak úplný smysl. Takže myslím, že to bude ještě velká práce pro budoucí, budoucí historiky, kteří, kteří pokud se dostanou k těmto archivním, archivním záznamů jednou, jednou za, za mnoho let od než dneška, kteří se budou zabývat tím, kde všude vznikly, vznikly ty chyby a které potom samozřejmě ruskou armádu stály, stále velké ztráty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kým je, co se týče přípravy té invaze, respektive teď už jejího průběhu Vladimir Putin obklopen? Kdo mu radí, kdo má na něj, pokud to vůbec teda víme největší vliv, co se týče těch vojenských stratégů?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Tak ty nejznámější jména v zásadě, v zásadě známe. Ať už se jedná o ministra obrany, obrany Šojgu, šéfa generálního štábu Gerasimova nebo ministra zahraničí Lavrova. Takže ty jména jsou zásadě jasná, ale, ale nevíme, do jaké míry ještě oni jsou schopni, jsou schopni vlastně nějakým způsobem zvrátit nebo ovlivnit některé jeho názory a některého jeho pohledy na to, jakým způsobem se má postupovat v zahraniční politice a v těch vojenských, vojenských záležitostech. Takže tam to velmi těžko říct. Vlastně mnoho odborníků na Rusko, což já bezesporu nejsem, ale, ale pokud, pokud se s nimi o tom bavím, tak poukazují na to, že možná i v uplynulých dvou, třech letech vlastně v období té covidové krize vlastně došlo na straně Putina ještě k většímu uzavření, uzavření se do sebe a ještě většímu omezení toho okruhu lidí, kterých k němu má skutečně přístup. A je to samozřejmě nějaký rys, který známe i z jiných, i z jiných personalistických nedemokratických režimů, jako je ten ruský, kdy vlastně postupem času vlastně ten, ten samotný autokratický režim se více uzavírá do sebe a je tam větší, větší úroveň paranoii, kdy se snaží vlastně nějakým způsobem předem bránit nějakým potenciálním rizikům ohledně například převratu nebo nějaké snahy někoho uchopit moc, takže si ještě stále více uzavírá do nějakého svého myšlenkového světa, kde už není moc prostoru na to, na nějaké alternativní pohledy, které by například mohly, mohly nějaké ty chyby už dopředu, dopředu vyvrátit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Často jsem se také média ptala, jestli Kreml má v rukávu nějaké eso, byly to nebo jsou to Vágnerovci další profesionální válečníci?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
To určitě není, není nic, co bychom mohli nazývat esem. Je to něco, co v žádném případě nemůže zásadním způsobem zvrátit průběh toho konfliktu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co by to mohlo být? Co by mohlo znamenat zlom, ať už teda zapojení někoho anebo třeba změna té válečné vojenské taktiky?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Tak bohužel ten nejvíce riskantní zlom, který by mohl nastat, je použití zbraní hromadného ničení. To je téma, které jsme v tom, v těch uplynulých šesti týdnech probírali poměrně zevrubně ve všech, ve všech různých médiích. A pořád zdá se, trvá na tom, že ta šance, že dojde k použití jako ať už chemických nebo dokonce jaderných zbraní, je, je v zásadě spíše nízká. Pokud ano, tak rozhodně ta větší šance je u chemických zbraní než u těch, než u těch jaderných zbraní. Ale u obou spíše nepředpokládám, že k tomu dojde, ale nasazení jednoho z těchto typů zbraní, může skutečně fungovat jako něco, co zásadně změní povahu toho konfliktu a může vést k nějak jako dramatičtější změně, ale pokud k něčemu podobnému nedojde, tak nasazením Wagnerovcům nebo nějaké podobné ozbrojené skupiny nebo jaksi žoldnéři ze Sýrie skutečně ten samotný konflikt nezvrátí. Bude to jedno z mnoha dílečků té celé skládačky, kde se, kde se vlastně bude bude ruská, kde se bude ruská strana pomocí a pomocí postupu na Donbase nějakým způsobem dosáhnout toho zmíněného politického vítězství. Kdybych měl třeba z posledních týdnů, zmínit něco, co je skutečně jako zásadní, tak je samozřejmě to, jakým způsobem bude Rusko schopné vojska, která stáhla od oblasti Kyjeva k Černihivu nyní už i Sumy nějakým, nějakým způsobem reorganizovat a zapojit do bojů na východní Ukrajině, což víme, že pravděpodobně je ruský plán, ale který, který bude velmi obtížný, protože řada těch jednotek je velmi, velmi poničená, jak ve smyslu teda materiálním, tak, tak i v tom, i v tom personálním, takže tam bude v tom mít ještě, ještě řadu problémů, jakým způsobem toto skutečně přetavit do té vojenské reality.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka je jaké, jaká je, může být vlastně po těch šesti týdnech od agrese morálka na obou stranách i fyzická síla?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Pardon, morálka obou stranách, to je samozřejmě oblast, kde, kde Ukrajina poměrně zásadně dominuje. Je to v zásadě pochopitelné, protože ruští vojáci útočí na zemi, kde, kde v zásadě nechápou od začátku nutně potřebu toho útoku. Kde, kde v zásadě řada z nich na to nebyla ani psychicky připravena na to, že se bude útočit a vlastně ta záminka pro ten útok byla budována velmi, velmi na poslední chvíli. V zásadě šitá, šitá horkou jehlou a takovým způsobem, která, která těžko povede k nějaké osobní motivaci jednotlivých vojáků střílet na lidi, které dlouhodobě považovali za své sousedy, kteří mluví stejným jazykem, kteří vypadají oni, jako oni, kteří mluví jako oni a tak dále. Naopak na ukrajinské straně vidíme, snahu bránit vlastní zemi, vlastní rodiny, vlastní, vlastní kamarády a vlastní města, ve kterých vyrostli. Takže tam, tam pochopitelně ta motivace a ta snaha, snaha vlastně dosahovat nějakých, nějakých vojenských cílů, musí být nutně větší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, pane Smetano, že ukrajinští vojáci, armáda nebyli nějak v posledních měsících teda i morálně i fyzicky připravováni na možnost té invaze?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Ukrajinští.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ukrajinští, ukrajinští.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Tak určitě s tím Ukrajina do nějaké míry musela, musela počítat, ale samozřejmě víme, že například i na ukrajinské straně do poslední chvíle nedošlo k úplné, úplné mobilizaci, mobilizaci armády, takže Ukrajina určitě věřila dlouhou dobu tomu, že se, že se podaří vlastně tomu konfliktu nakonec nějakým způsobem předejít nebo, že zůstane omezený na to, že Rusko například připojí ty východní, východní oblasti Ukrajiny a potom bude nějakým způsobem se dál protahovat ten konflikt, který začal v roce 2014 a teprve vyústil v tuto velkou válku po, po osmi letech, takže určitě s tím na jedné straně museli, museli nutně počítat, na druhé straně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Měli jen 8 let právě situaci na Donbase.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Přesně tak, určitě s tím museli počítat. Samozřejmě na Ukrajině nebyl mír předtím, před, před únorem 2022, vlastně tak jsem rád, že by tam nepůsobil Rusko. Rusko poměrně aktivně podporovalo, podporovalo i vojensky vlastně ty vzbouřenecké oblasti, takže Ukrajina už do jaké míry bojovala s Ruskem, s Ruskem řadu, řadu let. Ale zda dojde k takto zásadnímu velkému konfliktu, kde bud docházet k otevřeným útokům na hlavní město, věřím tomu, že se způsob Ukrajinců věřila, že k tomu skutečně nedojde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč se ruské armádě nepodařilo dobýt Kyjev?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Opět řada důvodů, nedostatek vojenských sil, které byly roztříštěné, roztříštěné po celé, po celé zemi, kombinace velmi silné, velmi silné houževnaté ukrajinské, ukrajinské obrany, včetně poměrně efektivní protiofenzívy. Už na začátku vidíme, že se Ukrajině poměrně zásadním způsobem podařilo odrazit některé, některé skutečně velké hrozby, jak on například snaha ruská armády velmi rychle dostat na toho hostomilské letiště, nějakým způsobem tam potencionálně vytvořit i vzdušný most vlastně o zahltit ukrajinskou obranu a velmi rychle se dostat do centra Kyjeva. Tam vidíme, že Ukrajina velmi rychle reagoval na všechny tyto hrozby a dařilo se jí držet, držet obranu města, města velmi dobře a v těch posledních týdnech už jsme viděli i snahy o poměrně efektivní protiútoky. Útoky na například zásobovací linie. Takže opět selhání na ruské straně, ať už se jedná o taktiku, zásobování, logistiku i vlastně nasazení dostatečného o počtu jednotek. Na druhé straně Ukrajina, která byla mnohem, mnohem efektivnější ve své obraně, mimo jiné i za podpory západu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje Michal Smetana z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ukrajinský ministr zahraničí Kuleba vyzval při setkání Severoatlantické aliance k větším dodávkám zbraní. Jak hodnotíte, pane Smetano, postup Evropy, jak Severoatlantické aliance ale i Evropské unie?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Já určitě souhlasím s tím, že posílení a pokračování v těch dodávkách zbraní, zbraňových systémů, munice, vojenského materiálu, vojenského vybavení bude klíčové v těch, v těch dalších, v těch dalších dnech a týdnech, protože ukrajinská armáda se bude snažit o poměrně zásadní, zásadní ofenzívní operace právě v oblasti, v oblasti Donbasu a bude se snažit útočit na ruské pozice, kde, kde i tam i ta materiální potřeba bude výrazně vyšší, než byla například snaha, snaha bránit města, takže to je, to je za prvé k té, k té té základní otázce, kterou jste položila. Já to hodnotím méně kriticky, když mnoho, mnoho dalších lidí pravděpodobně, protože je třeba si uvědomit, kolik států se musí na těchto věcech, věcech často shodnout. Jak je ta shoda náročná, na to máte 30 států, kteří mají skutečně velmi odlišné pozice, velmi odlišné historické zkušenosti, velmi odlišnou zahraniční politiku, velmi odlišné vnímání, například hrozeb, takže hledání nějakých řešení skupinově, ať už se jedná tedy o Evropskou unii, tak, tak NATO je v zásadě obecně velmi obtížné a dohadovat se v takto krátkých časových úsecích, které jsme viděli, já považuji za bezprecedentní a ono, kdyby někdo popisoval tuto situaci, jak se bude vyvíjet, například rok zpátky myslím, že, že znalci EU i NATO by velmi byli skeptičtí k tomu, že by se skutečně bylo možné dosahovat takto rychlých dohod a takto efektivně působit. A jíž nyní zpětně vidíme, že spoustu věcí, které byly vyloučené před invazí, tak najednou jsou politicky mnohem průchodnější. Takže s tou kritikou je vždy potřeba být, být opatrní a chápat to v nějakém širším kontextu. Zároveň, zároveň to nic neznamená, nemění na tom, že ta podpora bude potřeba nadále a pravděpodobně intenzivnější, než byla do dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ukrajinský prezident Zelenský v projevu řekl, že Ukrajina bude bojovat a nestáhne se do doby, než Rusko vezme vážně snahy o nalezení míru. Jak Kreml přistupuje dosud k těm jednáním? Jaká forma lze vůbec v této fázi války říct, by dohody mezi Ruskem a Ukrajinou vůbec přicházela v úvahu? Co by bylo přijatelné, ať už pro Ukrajinu nebo pro Rusko?

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
To je velmi obtížné říci, protože Rusko má i mnoho důvodů, v zásadě jednat jak o uzavření příměří, tak o uzavření míru, aniž by nutně ho chtěl dosáhnout, takže tam určitě vždy vidíme nějaká určitá rizika, co týče příměří, tak tam samozřejmě Rusko má v tuto chvíli, může mít poměr velkou motivaci k uzavření příměří, aby mohlo využít toho krátkého času, vlastně přeskupení těch vojsk, které stáhlo z těch severních a severo, severovýchodních oblastí. A po té organizace a nasazení do oblasti Donbasu asi využít nějaké, využít nějaké záminky, fingovat nějakou, nějakou provokaci a opět porušil to příměří, porušit a pokusit se dále zaútočit. Co se týče mírové dohody, tak tam samozřejmě Rusko chce na mezinárodní scéně vystupovat jako aktér, který se snaží vlastně té, té dohody dosáhnout a nějakým způsobem i tím omezovat, omezovat přijímání dalších, dalších sankcí vůči, vůči své zemi, takže obojí tam ta motivace může být i tu snahu víceméně, víceméně předstírat, ale samozřejmě není třeba pochyba o tom, že pokud by se Rusku podařilo tedy prosadit podmínky, které bude schopno svému obyvatelstvu vydat, vydat za vítězství, tak, tak je to pro ně určitě, určitě také schůdná varianta. Takže to je potřeba mít rovněž, rovněž na paměti. A ty samotné parametry strašně těžko říci, my z obou stran vidíme vlastně signály o témat, o kterých se, o kterých se obě strany baví, baví. Ať už se jedná tedy o teritoriální záležitosti, jako je to otázka budoucnosti Krymu nebo právě ta Doněcké a Luhanské, Luhanské republiky a že je to otázka ukrajinské neutrality či takzvané demilitarizace Ukrajiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také koordinátor pražského Centra pro výzkum míru. Mějte se hezky, děkuji vám za váš čas i názory.

Michal SMETANA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy
Také děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.