Přepis: Jak to vidí Michal Smetana – 26. května 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Naladili jste si pravidelný rozhovor o dění kolem nás. Mým hostem je Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Alianční rozšiřování i turecké lavírování. I to budou naše témata. Přeji nerušený poslech. /znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Český velvyslanec ve Finsku Adam Vojtěch v rozhovoru pro DVTV mimo jiné řekl, že Finsko žije vstupem do Severoatlantické aliance víc než hokejem. Čím víc Rusko vyhrožuje, tím víc se Finové utvrzují v tom, že jejich rozhodnutí vstoupit do NATO bylo správné. Ví, že jim to zajistí maximální možnou bezpečnost. Pane Smetano, jak vy se díváte na rozhodnutí Finska, ale i Švédska, které se také chce stát členem NATO?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
/nesrozumitelné/ respektuje to rozhodnutí, které v současné bezpečnostní situaci dává velký smysl jak pro dané země, tak i pro samotnou Severoatlantickou alianci, protože to rozhodně bude přínosem z řadě ohledů, ať už z toho politického, tak z vojenského.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Od 90. let se obě země vyznačovaly neutralitou ve své obranné politice. Pokud by nedošlo před těmi třemi měsíci k ruské invazi, zůstalo by vše při starém, neměly by tyto země ambici stát se členem Aliance?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Ona ta neutralita jde ještě výrazně hlouběji do historie než do pouhých 90. let, každopádně určitě to byl velmi silný impuls, velmi silným způsobem to ovlivnilo veřejné mínění v obou zemích, kde ten posun skutečně v kontextu ruské invaze na Ukrajinu byl v řádu desítek procent. Takže ten zvrat byl velký. Pravděpodobně bez toho by v tuto chvíli se ten krok neodehrál nebo se neodehrál tak rychle, jak se odehrál v tuto chvíli, protože ta rychlost je skutečně bezprecedentní, takže určitě to byl zdroj toho, proč proč ta změna nastala až zas tak rychle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Urychlilo to.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
V každém případě. Ale je potřeba říci, že jakkoliv my mluvíme o neutralitě formální, což je sice pravda, ale jak Finsko, tak Švédsko velmi úzce spolupracují s NATO velmi dlouhou dobu, vlastně oba dva jsou členy Partnerství pro mír od roku 95 a v posledních letech ta spolupráce byla velmi úzká. Finsko se podílelo na společných misích, na společných výcvikových misích, ale také je tam velmi vysoká interoperabilita, tzn. že armády jak Finska například, tak armády NATO a speciálně Spojených států jsou velmi úzce provázané, technicky jsou velmi kompatibilní, takže dlouhodobě se dá říci, že Finsko je už ten poslední krůček od toho formálního vstupu, ale jako fakticky veškeré ty požadavky, které klademe na členské státy, NATO splňovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná, než se dostaneme ještě konkrétněji ke stavu vlastně síly armád těch obou zemí, pane Smetano, jak se ve Finsku projevovala v praxi ta nezávislost a neutralita?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
V praxi. Formálně Finsko nebylo členem žádné Aliance, má to své historické důvody. Vlastně Finsko po druhé světové válce se nestalo členem západního bloku, Finsko patřilo mezi ty státy, které byly poraženy ve druhé světové válce a došlo tam k takové zajímavé situaci, kdy Finsko si do značné míry uchovalo samostatnost vůči Sovětskému svazu, ale nikoliv kompletní samostatnost v zahraniční politice. Určitě znáte ten známý termín finlandizace, který se v tomto směru dlouho používal. A i po pádu železné opony vlastně Finsko si dlouho zachovávalo ten formální status, který z toho vyplýval, nějaká snaha si udržovat dobré vztahy jak se Západem, tak s Ruskem. Ale opět, Finsko je součástí Evropské unie, /nesrozumitelné/ roku 95, na Finsko je aplikován článek Evropské unie, kdy se opět zabývá společnou obranou, takže v tomto směru se rozhodně nedá mluvit o tom, že by byli někdy čistě neutrální /nesrozumitelné/. Samozřejmě od začátku Finsko je velmi blízko západním státům jak teda v rámci Evropské unie, kde je formálním členem, tak v rámci NATO, kde mělo velmi exkluzivní pozici a ta spolupráce byla skutečně velmi úzká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste zmínil pojem finlandizace, tak ono to bylo, také se spekulovalo o jednom možném řešení pro Ukrajinu v jeden moment.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Spekulovalo, ale myslím, že to je něco, co samozřejmě na straně Ukrajiny a na straně mnohých analytiků nebylo považováno za skutečně ten žádoucí výsledek, ke kterému bychom měli směřovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hranici Finska a Ruska tvoří téměř 1 400 km nebo 1 450, jak dosud Finové vůbec vnímali ruského souseda? Jak vypadala ta komunikace nebo vůbec ty vztahy, pane Smetano?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Tak ono je otázka, co se dá říct doposud.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak řekněme, budeme to počítat do 24. února?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
No, my jsme viděli už samozřejmě v těch měsících před 24. únorem, že se na to Finsko koukalo, na tu situaci, se znepokojením. A pamatuju si, že už loni v prosinci v zásadě ve Finsku existovaly diskuze, že ta možnost, že by Finsko teda přehodnotilo tu svoji dlouhodobě budovanou pozici, že formálně nebude součástí Aliance, si v podstatě nechalo otevřené dveře k té variantě, že se o to pokusí. A myslím, že už v tu chvíli viděli určitou změnu toho bezpečnostního systému v Evropě, která nadcházela v kontextu toho, jak Rusko se pokoušelo vlastně tím nátlakem, rozmisťováním vojsk kolem Ukrajiny dosáhnout nějakých zásadních změn. Takže i v této situaci, která už v tu chvíli byla poměrně dost vyhrocená, možná jsme to nevnímali ještě tolik u nás, ale samozřejmě Finové, kteří jsou výrazně regionálně blíže celé situaci, tak jsou na to citlivější. Ta druhá hranice, kterou zmiňujete, to je samozřejmě nějaký jako geografický faktor, se kterým je nutné počítat, koneckonců Finsko a Rusko, respektive v té době Sovětský svaz, už spolu jednou válku přes tuto hranici vedly, která skončila sice porážkou Finska, ale za velmi, velmi velkých ztrát Sovětského svazu, výrazně vyšších než na straně Finska, což je taková jedna specifická historická epizoda, která v něčem možná mnohým připomíná některé aspekty vlastně i války na Ukrajině. Takže určitě Finsko dlouhodobě tyto změny sleduje s nějakým určitým znepokojením, jakkoliv se stále pokoušelo vlastně o udržování těch dobrých vztahů s Ruskem, každopádně po té invaze na Ukrajinu už tam ten zlom byl příliš velký, a proto se Finsko odhodlalo k takto razantnímu kroku v tak rychlé době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak řadoví Finové vnímají vůbec Severoatlantickou alianci a to členství, které se přibližuje? Jaký vůbec mají vztah k obraně?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
To jsou dvě věci, co se týče samotné Severoatlantické aliance, tam skutečně vidíme velmi vysoký nárůst té podpory, kdy to ani není o tom, že by možná Finové vnímali Severoatlantickou alianci dříve kriticky a nyní ne, ale spíš o tom, že vlastně dlouhodobě přišlo, že ta pozice je pro ně mnohem výhodnější, lomeno bezpečnější ve chvíli, kdy vlastně nebudou dělat žádné takovéto razantní kroky a budou se vlastně snažit s Ruskem udržovat spíše dobré vztahy, které na tom byly založeny, ale nezkoušet je eskalovat nějakým rizikem zásadní zahraničně bezpečnostní změny, takže to v každém případě. Co se týče obrany, tak to ještě úplně jiná otázka, protože Finové vlastně k otázkám obrany své vlastní země mají pravděpodobně trochu jiný přístup než mnohé jiné evropské státy, jeden z toho je ten historicko-geografický, tzn. společná historie se Sovětským svazem a zároveň ta geografická blízkost Sovětského svazu, nyní Ruska, kde to riziko je samozřejmě úplně na jiné úrovni než u mnoha jiných evropských států. Takže jako ta ochota jednotlivých Finů, když se ptáte, existuje mnoho a mnoho výzkumů veřejného mínění na to, bránit vlastní zemi, je vyšší než v mnohých evropských státech a koneckonců Finsko má jako jeden z mála evropských států /nesrozumitelné/ brannou povinnost. A samotní jednotliví Finové mají výrazně větší zkušenosti vlastně například s vojenským výcvikem, že je tomu v mnoha evropských zemích včetně České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Platí stejné nebo podobné, co se týče toho přístupu k obraně vlasti, také pro Švédy, pro Švédsko?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Švédsko je určitě v některých věcech opět zase něčím specifické, ale do nějaké míry to platí taky. Tam ta branná povinnost je trošičku komplexnější, vlastně dlouhou dobu byla určitým způsobem pozastavená, respektive byla řešena spíše dobrovolníky a profesionální armádou, ale pokud se nepletu, od roku 2018 se opět částečně spustila pro vybrané skupiny obyvatel. Takže i zde můžeme vidět vlastně větší zapojení jednotlivců jednotlivců do možné obrany země a vlastně do samotného vojenského výcviku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak jsou, pane Smetano, obě země, Finsko a Švédsko, připraveny na ten vstup? Leccos jste už naznačil. Jaká je ta síla jednotlivých armád v těchto zemích, možná i ve srovnání s evropskými zeměmi?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Obě země jsou velmi dobře připravené na vstup. Tam vlastně ta kritéria, která ty země musí splňovat, která jsou v zásadě ty tři hlavní, jsou ta politická ekonomická a pochopitelně vojenská, protože NATO je vojenská aliance, tak obě dvě v tuto chvíli splňují bez jakýchkoliv výhrad. Je to velmi jiná situace, než byly ty předchozí fáze rozšiřování NATO, kde řada zemí musela skutečně nějakým způsobem dohánět alespoň v jednom z těchto aspektů ty své schopnosti. Politicky tam není co řešit, obě jsou to velmi vyspělé demokracie, které naprosto splňují vlastně tu hodnotovou část toho, co se očekává od zemí, které vstupují do NATO, takže tam je to bez problémů. Ekonomicky, kde očekáváme, že ty země musí nějakým zásadním způsobem přispívat do společného rozpočtu NATO, tak tam opět není co řešit, obě jsou to bohaté země. A co týče vojenského, tak tam opět vedle toho, jak už jsem mluvil o té interoperabilitě, tzn. mít vybudované takové schopnosti, které jsou velmi dobře kompatibilní se schopnostmi NATO, tzn. že pokud je společná vojenská operace, tak se mohou velmi dobře doplňovat, tam je to opět na velmi vysoké úrovni, ale samotné ty země jsou velmi silné. Finsko je proslulé mimo jiné svým excelentním dělostřelectvem, které je na velmi, velmi vysoké úrovni, na jedné z nejvyšších v Evropě, má obrovské lidské rezervy, kdy je schopné vlastně velmi rychle vystavět v případě války armádu, která se dostane skoro ke 300 000 lidem a ještě ji zvětší výrazně několik set tisíc rezervistů, což je obrovské číslo v kontextu Evropy, má silné letectvo, celkově spoustu tanků. Skutečně jakoby ta finská armáda je pro NATO velkým přínosem, ale švédská rovněž. Švédská je o něco menší, co se týče té lidské části, ale Švédsko má například excelentní námořnictvo, ponorky v Baltském moři, má velmi rozsáhlé letectvo, /nesrozumitelné/ sami známe i stíhačky Gripen, které jsme si sami pronajímali, jejich vlastní výroby, takže opět obě země jsou bezesporu velkým přínosem vojensky i politicky pro Severoatlantickou alianci a s výjimkou tedy toho Turecka, které jste zmiňovala, které opět pro to má nějaké své specifické důvody, tak v podstatě všechny země NATO se shodují na tom, že to skutečně přínosem je, a tyto země vítají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak finský obranný rozpočet teď už vlastně přispívá nebo dává bezmála 2 % HDP.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Ano, tam se to velmi posunulo nahoru, mimo jiné je tam k tomu řada faktorů. Samozřejmě Ukrajina to velmi změnila tak, že ta dynamika nyní půjde nahoru bezesporu, ale Finsko opět dlouhodobě investuje do svých schopností. Asi tou nejzásadnější změnou v těch posledních letech je nákup stíhaček F-35, které bude mít ve své výzbroji za několik let. To jsou vlastně ty /nesrozumitelné/ ty vlastně nejlepší letouny, které bude Severoatlantická aliance využívat, jak tedy Spojené státy, tak řada jejich evropských spojenců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje bezpečnostní expert, expert na mezinárodní bezpečnost Michal Smetana.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
/znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zhatí, pane Smetane, přijetí Finska a Švédska do Aliance právě ten kritický postoj Turecka, jak už jste zmínil? Vlastně jako jediné z těch 30 členských států Aliance má k přijetí výhrady. Podle tureckého prezidenta Erdogana Helsinki i Stockholm otevřeně podporují kurdskou Stranu pracujících PKK, kterou Ankara považuje za teroristickou organizaci.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Takhle, já doufám, že ten postoj Turecka ve finále to přijetí nezhatí, z pohledu Turecka se jedná o určitou politickou snahu na této krizi nějakým způsobem získat body. Mně se líbilo to vyjádření, že škoda každé krize, která se nevyužije, tak v tomto případě by to asi platilo rovněž, kdy těch faktorů, proč se o to Turecko snaží, je hned několik a je to mnohem více o domácí politice Turecka, kde se vlastně snaží turecký prezident Erdogan vlastně na celé té situaci nabrat některé politické body ve chvíli, kdy mu padá popularita v samotné zemi. Je to mnohem více rovněž o vztahu se Spojenými státy a /nesrozumitelné/ tam jsou a i v rámci toho vztahu mezi Švédskem a Tureckem je bezesporu možné nalézt alespoň takovou dohodu, aby to mohl turecký prezident představit doma jako své velké zahraničněpolitické vítězství a nakonec ten vstup tedy schválit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže ten postoj Ankary se můžeme změnit. Respektive co by mohlo změnit postoj právě ve prospěch těch dvou příštích s největší pravděpodobností nováčků?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Určitě to může změnit takový postup, který, jak jsem říkal, bude prezident schopen přednést jako své zahraničněpolitické vítězství, ale zcela konkrétně, co může být, je například v případě Švédska, že padne to zbrojní embargo, které Švédsko i Finsko, pokud se nepletu, uvalilo na Turecko právě v kontextu tureckých aktivit v Sýrii a bojů s kurdskými skupinami, takže zbrojní embargo je jedna otázka. Může tam být opět nějaký přílib v tom, jak se staví tyto dvě nordické země k těm kurdským menšinám, to je jako další krok. V případě Spojených států, tam je ten vztah opět velmi komplikovaný z mnoha ohledů. Možná jste zaznamenala před pár lety vlastně tu kauzu, kdy Turecko se rozhodlo nakoupit protivzdušné systémy z Ruska S400, což Spojené státy vnímaly velmi kriticky, a v důsledku toho právě zrušily účast Turecka na tom společném programu souvisejícím se stíhačkami F-35, které jsem zmiňoval před chvilkou, což pro Turecko byla velká rána, protože Turecko potřebuje organizovat své letectvo a s tímto dlouhodobě počítalo, takže nyní se například mluví o tom, že by v kontextu těchto vyjednávání mohly Spojené státy přislíbit nové stíhačky F-16, což by Turecku velmi pomohlo směrem k vylepšení svého letectva, které potřebuje, a zároveň by se tím mohl potom prezident představit doma a v podstatě ukázat, že toto vítězství je už dostatečným důvodem pro to, aby Turecko změnilo svoji pozici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jiné výhrady jiných zemí v rámci Severoatlantické aliance, co se týče vstupu těchto dvou zemí, už neregistrujeme?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Zaregistroval jsem vyjádření chorvatského prezidenta, což trošičku vnímám jako bouři ve sklence vody, protože potom ve všech médiích okamžitě proběhlo, že Chorvatsko bude další země, která bude blokovat vstup Švédska a Finska. Nedomnívám se, že se tak stane, koneckonců názor prezidenta není ten klíčový a ve finále to bude vláda, která to bude rozhodovat, a parlament jí to bude schvalovat, takže myslím si, že to je více o domácích politických hrách než o nějaký skutečně snaze zablokovat ten velký zahraničněpolitický posun.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připojení Finska a Švédska k Alianci nese s nelibostí pochopitelně zejména Kreml, Ruská federace. Jaké reakce lze očekávat, pane Smetano, nyní v té fázi jaksi příprav ještě musí proběhnout ratifikace, což také nebude s největší pravděpodobnosti ze dne na den, potrvá to nějakou chvíli, a pak po samotném vstupu po přijetí těchto zemí?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Nerad bych by byl přílišný optimista, moc často nebývám, ale v tomto případě si skutečně myslím, že tam nedojde k žádné zásadně velké změně. Jako Rusko už nějakým dílčím způsobem se vlastně snažilo dát najevo svoji nelibost, to v každém případě, určitě je možné zmínit například to zastavení některý dodávek zemního plynu do Finska, což pokud se to takhle předloží, tak to zní skutečně apokalypticky, ale ono ve finále je to pro tureckou energetickou bezpečnost skutečně velmi malé procento té energie, kterou reálně potřebuje. Takže pro Finsko to neznamená žádnou zásadní změnu a zas takový zásadní problém, jakkoliv je to komplikace. Takže ano, energetické dodávky je jedna cesta, jakými může Rusko vlastně tyto země nějakým způsobem trestat, a diskutovaly se varianty například nějakých kyberútoků nebo nějaké větší snahy vlastně kontestovat ten informační prostor v těchto zemích, ale opět jsou to věci, které tyto země nějakým způsobem zásadně nepoškodí, rozhodně to není nic, co by vedlo některou z těchto dvou zemí k nějakému přehodnocení například toho kroku, to v žádném případě, já myslím, že Moskva je v zásadě smířená s tím, že toto je hotová věc a že to nemá šanci nějak zásadně ovlivnit. To neznamená opět, že se nebude snažit to kritizovat, že se nebude snažit nějakým způsobem proces znepříjemňovat, že to těm samotným zemím nějakým způsobem nebude vracet právě v té formě, kterou jsem teďka popisoval, ale určitě bych neočekával nějaké jako dramatické kroky v této chvíli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje odborník na mezinárodní bezpečnost z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Smetana. /znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bývalý generální tajemník NATO a někdejší dánský premiér Anders Rasmussen pro list New York Times napsal, že Vladimir Putin svým způsobem tlačí Finsko a Švédsko do náručí Aliance. Rozevře se ještě více, pane Smetano, pro další země?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
To je zajímavá otázka. Ono je mimochodem potřeba říci, že jedna věc je, že Rusko se nějakým způsobem smíří se vstupem těchto zemí do Severoatlantické aliance, které opět tak úzce spolupraco s NATO, že byly skutečně jenom ten jeden krůček od toho formálního členství, ale druhá věc jsou ještě další aspekty toho jejich fungování v rámci Aliance. To si myslím, že třeba Rusko by neslo výrazně neliběji a už to dalo velmi ostře najevo, bylo například budování nějakých permanentních základen NATO v těchto zemích, což v tuto chvíli není rozhodně na pořadu dne. Ani jedna z těch zemí se k tomu nijak moc nestaví rozhodně nadšeně, spíš si myslím, že k tomu nebudou chtít ani jedna přistoupit, ale také je potřeba mít na paměti, že vlastně tím vstupem těch zemí do Severoatlantické aliance celý ten proces nekončí a všechny tyto otázky mohou být případně na stole. A myslím, že snahou Ruska nebude v tuto chvíli nějak odstrašit vstup těchto zemí do NATO, protože to už bude považovat za hotovou věc, ale například nějaké tyto kroky jako budování permanentních základem by se rozhodně snažit odstrašit mohlo. To je jenom jako na úvod, ale vy jste určitě myslela i vstup dalších zemí a určitě se Severoatlantická aliance stává výrazně atraktivnějším partnerem pro řadu zemí a nějakým způsobem se dá říct, že opět nalezla svůj smysl existence. Je to něco, s čím Severoatlantická aliance vlastně dlouhou dobu bojovala, od 90. let, kdy se rozpadl Sovětský svaz a tím padl jeden z těch velkých důvodů, proč Severoatlantická aliance vlastně reálně kdysi vznikala. A vlastně dlouhou dobu bylo NATO také jako kritizováno za to, že vlastně úplně neví, jakým způsobem se ten vlastně smysl toho, proč by ještě mělo nadále existovat, pokud nemá toho jasně definovaného nepřítele, vlastně celá ta série těch expedičních operací v různých částech světa rozhodně nebylo něco, s čím by byli všichni její členové komfortní do zcela plné míry, a v mnoha ohledech tou nebylo ani něco, co by dlouhodobě třeba veřejnost vnímala jako ten skutečně velký smysl existence pro Alianci. A to se v tuto chvíli mění. V tu chvíli, kdy už máte skutečně toho hlavního velkého definovaného nepřítele, na kterém se v zásadě všichni shodují a všichni vlastně vnímají tu potřebu investovat jak do té Aliance jako celku, tak do vlastních obranných rozpočtů, v tu chvíli opět celá tato organizace dává mnohem větší smysl, a tím pádem se stala atraktivnější i pro další stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pro Rusko to ale nebude moc atraktivní, když bude mít čím dál více zemí Severoatlantické aliance kolem sebe. V této souvislosti, pane Smetano, vlastně jak to nyní vnímá a bude vnímat Ukrajina, která přece měla a má stejné ambice stát se členem Severoatlantické aliance? Jaký je to signál přijetí brzké podle všeho Finska a Švédska pro Ukrajinu?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Tak tím, že vstoupilo Finsko a Švédsko, se pro Ukrajinu v zásadě nezměnilo samo o sobě zas tolik. Ono Ukrajina samozřejmě může mít nějakou naději nebo představu, že by to v jejím případě také mohlo být podrobeno nějakému zrychlenému řízení, pokud by k té dohodě došlo, ale opět, Ukrajina je zcela v jiné pozici než Švédsko i Finsko. Pokud by se v zásadě kdykoliv od pravděpodobně 90. let jako dodneška rozhodlo v jakémkoliv bodě vstoupit, tak NATO by je vítalo s otevřenou náručí, což nebyl úplně případ Ukrajiny. Pro Ukrajinu nastává opět velká otázka, jakým způsobem bude vypadat její zahraničněpolitická orientace v budoucnosti. Vlastně v té první fázi války, kdy ještě ta diplomatická jednání mezi Ukrajinou a Ruskem probíhala intenzivněji, než je tomu v tuto chvíli, tak tam padaly představy i z ukrajinské strany o tom, že vlastně členství v NATO je možná něco, čeho se pravděpodobně dlouhodobě vzdá proto, aby si zachovala nějakou bezpečnost, ale i toto se velmi mění, vlastně po třech měsících války můžeme říct, že ukrajinské představy o tom, co jsou ochotni obětovat jako za mír, i mimo jiné po takových událostech, jako byly například masakry v Buči a další takové, tyto velmi silné události, které proběhly v rámci války, to, myslím, vede k velké rekalkulaci o toho, co Ukrajina je ochotna vlastně podstoupit Rusku ze své budoucnosti, takže zda i toto bude dlouhodobá mise Ukrajiny, se ještě uvidí podle toho, jak ta samotná válka dopadne. Samozřejmě nevíme, jak se k tomu budou stavět ostatní státy NATO. Myslím, že jsou státy NATO, které by v tuto chvíli se k tomu stavěly výrazně pozitivněji, než by to bylo před válkou, ale těch států, které by asi dělaly v tu chvíli problémem, by bylo více, než je tomu v případě Finska a Švédska bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Od vypuknutí války uplynuly 3 měsíce, ukrajinský prezident Zelenskyj odmítl názor některých západních politiků i komentátorů, kteří Kyjevu doporučili postoupit území okupované Ruskem výměnou za mírovou dohodu. Přirovnal to ke snahám britských a francouzských politiků, kteří v roce 1938 schválili připojení části československého pohraničí k Německu v naději, že zabrání nové válce. V jaké fázi jsme nyní, co se týče toho konfliktu?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Po čistě vojenské stránce jsme v takové velmi specifické situaci, která si myslím, že není úplně správně vždycky reflektována v médiích. Občas slýchávám takové názory o tom, že vlastně Ukrajina už v tuto chvíli provádí protiofenzívu a vyhrává, občas slyšíme názory o tom, že se vlastně celý ten konflikt jako zastavil, že ta válka je na nějakém mrtvém bodě, ani jedno z toho není jako pravda. Zatím v tuto chvíli tam skutečně probíhá ve východní části Ukrajiny ten konflikt velmi dynamicky, zatímco ve zbytku Ukrajiny, například na tom jihu, je to v zásadě na nějakém mrtvém bodě, kdy se bude Rusko dlouhodobě snažit spíše bránit, takže uvidíme určitě nějaký dynamický vývoj i v příštích dnech a je to asi téma, které bychom mohli rozebírat ještě poměrně dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budeme příště, pane Michale Smetano. Odborník na mezinárodní bezpečnost a pedagog na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy byl hostem dnešního vydání. Děkuji vám za to.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Také děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Těším se na slyšenou a přeji příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.