Přepis: Jak to vidí Michal Smetana – 18. února 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Naladili jste si pravidelný rozhovor o dění kolem nás. A jsem ráda, že pozvání přijal Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás například na to, zda by mělo mít Rusko strach ze Severoatlantické aliance a jejího rozšiřování. Jakou armádní techniku mají Rusko a Ukrajina k dispozici. Jak by měla vypadat evropská bezpečnostní architektura. Jaké dopady by měl případný otevřený konflikt na bezpečnost České republiky a zda se rýsuje nová dohoda s Íránem o jaderném programu. Přeji nerušený poslech. Pane Smetano, vy se zabýváte tématy, která propojují bezpečnostní studia, mezinárodní vztahy a politickou psychologii. Čeho jsme nyní svědky? To napětí mezi Ruskem a západem kvůli Ukrajině stále trvá.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
No, určitě jsme svědky něčeho, co pár let zpátky bylo ještě pro spoustu lidí těžko představitelné. Protože generace moje vlastně vyrostla, vyrostla v době, kdy se zdálo, že vlastně otázky těch velkých válek a zvlášť velkých válek jako v Evropě už nejsou, nejsou čistě na pořadu dne. Spíše se řešila témata jako terorismus a akce vlastně mimo, mimo náš, mimo náš region. A teď se něco podobného vrací. Samozřejmě jako pořád to neznamená, že ten velký otevřený vojenský konflikt je neodvratitelný nebo že k tomu určitě dojde. Ale ta pravděpodobnost určitě je teďka nejvyšší, co byla za velmi dlouhou dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Severoatlantická aliance se obává, že Rusko se zprávami o útocích ukrajinské armády v Donbasu snaží najít nějakou záminku. Invazi na Ukrajinu podle šéfa NATO Stoltenberga má Rusko i přes své tvrzení o stahování jednotek stále u hranice připraven dostatek vojáků a techniky k okamžitému útoku. Řekl byste a vůbec vás netlačím do nějakého věštění, jestli by mohla být invaze skutečně na spadnutí? Minimálně teda podle amerického prezidenta Joea Bidena je hrozba velmi vysoká. Jak to číst tuto mluvu? Je to stále ještě rétorika, zesilování té rétoriky? Když zůstanu třeba u té psychologie.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
No věštit si samozřejmě určitě netroufám. Každopádně tady je určitý problém, že v podstatě to, co se vlastně děje aktuálně na zemi, což vidíme jak teda z těch zpravodajských zpráv, které Spojené státy poskytují, tak i z radarů z fotek a z míst. Tak vlastně obě dvě vysvětlení, co se děje, vlastně by mohly vypadat stejně. To znamená, že na jednu stranu pokud by se Rusko teďka už definitivně rozhodlo k tomu, invazi samotnou provést, tak by se takhle chovalo. A zrovna se tak bude chovat i ve chvíli, kdy vlastně chce vyvíjet primárně ten tlak. Na, na druhou stranu, aby se jí podařilo dosáhnout těch ústupků, o které, o které se snaží a vlastně dávat najevo vlastně to svoje rozhodnutí, tu invazi případně k tomu vojenskému, k tomu vojenskému řešení přistoupit. To znamená vlastně v tuhle tu chvíli my, my nevíme, do jaké míry se druhá strana nebo Rusko v tom vstupu rozhodlo skutečně invazi provést a do jaké míry si to nechává jako jednu z těch, z těch variant, ke které, ke které dojít může.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak silná je podle vás motivace Kremlu, zaútočit na Ukrajinu? Pokud vůbec takovou ambici má. Protože Vladimir Putin například po schůzce tento týden s německým kancléřem Olafem Šolcem řekl, že Rusko nechce válku v Evropě. Označil ale situaci separatistických oblastech na východě Ukrajiny za genocidu.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Tak určitě je pravda, že o tom, na tohle bych se třeba samozřejmě určitě, určitě vsadil, že pro Rusko by v tom v tu chvíli bylo mnohem výhodnější, aby dosáhl svých požadavků bez toho, aby muselo nutně na Ukrajině válčit. Z mnoha důvodů je tam spousta nákladů a spousta rizik, které by v případě té války čekalo. Ale zároveň je nutné si uvědomit, že pokud už se takhle Rusko chová, tak minimálně tu samotnou invazi už má jako jednu z variant, kterou už v tuhle tu chvíli určitě považuje jako za jednu z reálnou možností, ke které může dojít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co by z toho Rusko mělo z přímého otevřeného konfliktu, co by tím získalo?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Z přímého otevřeného konfliktu by mohlo získat to, že se mu podaří vlastně dostat Ukrajinu, v uvozovkách na kolena. To znamená ne nutně takovým tím způsobem, co známe, spíše jako ze starší historie. To znamená nějaký, nějaká kompletní okupace země nebo anexe. Ale dejme tomu okupace části země, výrazný, výrazný tlak na Ukrajinu, která bude v obrovské prostě politické a ekonomické krizi. A dosažení změny režimu na Ukrajině. Což je vlastně to, který by mohl být mnohem více nakloněný Rusku a vlastně přistoupit minimálně na ten ruský klíčový požadavek, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Což v tuto chvíli je, je vlastně pozici /nesrozumitelné/ zastává. Je to součástí ústavy a opakovaně to i ukrajinský prezident zmínil, že, že to, že ta, tahle ta, tenhle ten cíl pro Ukrajinu jako platí. To je jedna věc. Druhá věc, že se Rusku mohlo podařit, je vlastně získat nebo se na Ukrajině prosadila výrazně větší autonomie pro východní části, skrze kterou by vlastně potom, která je výrazně víc nakloněna Rusku a skrze, které by se Rusko mohlo do budoucna zajišťovat výrazný vliv na Ukrajině tak, aby vlastně i v budoucnu měla možnost ovlivňovat ukrajinskou politiku, otázky ukrajinské bezpečnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nejde tedy podle vás, pane Smetano, primárně tedy o možný vstup do Severoatlantické aliance? Je to jenom záminka. Víme, že vlastně nyní by ani vstup nebyl možný. Protože tam není teda jaksi územní celistvost Ukrajiny neexistuje.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Jestli myslíte, že není možný, aby Ukrajina v tuhle chvíli vstoupila do NATO?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ne, myslela jsem na to, jestli vlastně nyní jde v první řadě o co se týče eskalace toho napětí o otázku případného vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance v nějakém časovém horizontu. Protože aktuálně to není možné. Je to tak?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Jako určitě pro Rusko to je jedna z těch klíčových věcí a tady je to ono. To pro spoustu lidí asi zní trošku záhadně, protože zároveň jako my víme, že v tuhle tu chvíli skutečně jako vstup Ukrajiny na to není na pořadu dne. Tam i kdyby, i kdyby se drtivá většina vlastně zemí Severoatlantické aliance proto rozhodla, tak víme, že tam jsou země, které by v tuto chvíli na to nepřistoupily. A víme, že je potřeba, aby všech těch 30 zemí NATO se na tom shodlo společně. Takže tam to skutečně reálné není, ale tady podle mě tohle vnímám jako v té debatě jednu jako z velkých chyb, řekněme na obou stranách. Je, je vlastně nepochopení toho, že Rusko, vlastně všichni aktéři na daných vztazích na tyto věci nekoukají statické. Oni se koukají na nějaký určitý trend, který vnímají třeba jako dlouhodobě negativní pro ně. A chtějí ho nějakým způsobem zvrátit. Tím mu zabránit a jsou ochotni podniknout poměrně vysoká rizika, aby tomu trendu zabránili, zabránili do budoucna. Samozřejmě není to jenom otázka Ukrajiny a NATO, je to celková otázka o bezpečnosti v tom svém prostoru, kterou Rusko vnímá jako za prvé v rozporu se svým vnímáním, jako svojí bezpečnosti a zároveň určitě z nějakých svých velmocenských ambicí, velmocenských cílů. Což nejsou dvě výlučné věci, což se taky často bere tak, že buď Rusko agresor, který se snažím jako se chovat jako velmoc a ovládnout celou oblast anebo je čistě defenzívní. Ony ty věci ve finále jdou hodně často k sobě a jedna věc se používá jako racionalizace té druhé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A mělo by mít Rusko, pane Smetano, strach ze Severoatlantické aliance a jeho rozšiřování?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
To já nedokážu říct, jestli by mělo. Samozřejmého z mého pohledu jako někdo, kdo žije jako na území Severoatlantické aliance a zná politiku Severoatlantické aliance, včetně toho, že nějakým způsobem se často bavím s lidmi, co jsou, co jsou součástí struktur, struktur NATO. Tak v tuhle chvíli samozřejmě nevidím absolutně žádný, žádný záměr o jakékoliv útoku na Rusko, invaze na to do Ruska nebo něco podobného. Ale zase rozumím tomu, když se bavíme třeba s ruskými akademiky, s ruskými experty na bezpečnost, že oni to skutečně vnímají jako nějaký trend, který není úplně jako aktuální, aktuální nutně otázka v tuhle chvíli. Ale jako něco, co může dlouhodobě do statusu, do pozice, ve které prostě být nechce, ve které se cítí potenciálně ohrožené, a to zase neznamená tak, že provede opravdu Spojené státy invaze Ruska, ale že se třeba v nějaké budoucí krizi, která se odehraje bezesporu mezi východem a západem, pokud se tohle nějak nevyřeší. Tak Rusko bude ve výrazně horší vyjednávací pozici a bude, bude výrazně více potenciálně vydíratelné, protože zápas v tu chvíli bude mít mnohem silnější pozici i tím, kde bude mít rozmístěné jednotky, kam se dostane, jaké státy s ním budou, budou spojené. Což může být třeba otázka budoucnosti i Ukrajiny, která je skutečně velmi jako blízko Ruska. To neznamená to rozhodně, aby to nikdo /nesrozumitelné/ jako nějakou omluvu pro ruské chování. To samozřejmě naprosto nesouhlasím jako s tímhle tím řešením. A ani neříkám, že teď ty snahy Ruska jsou jakkoliv legitimní. Ale jako my se hodně často snažíme, i když třeba s něčím nesouhlasíme, chceme se pochopit, jak ta druhá strana vlastně přemýšlí a tohle to snad je tomu, snad je tomu blízko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje Michal Smetana, výzkumný pracovník a pedagog na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, koordinátor univerzitního výzkumného centra Peace Research Centre Prague. Vladimir Putin, ruský prezident po schůzce s německým kancléřem Olafem Šolcem řekl, že Rusko nemůže zavírat oči nad přístupem Spojených států a Severoatlantické aliance k bezpečnosti. Ale v jejich reakcích na ruské návrhy jsou body, ve kterých lze spolupracovat. Pane Smetano, jaký kompromis by byl tady možný? Víme, že probíhá vlastně takové možná dopisování mezi Moskvou a Washingtonem. Kdy jedna strana reaguje na druhou, na ty návrhy. Vlastně vy už jste popsal to, co je pro Rusko jaksi principiální?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Jako na jedné straně tam je jedna velká oblast, ve které se skutečně kompromis udělat dá. Kompromis skutečně v tom pojetí, že je výhodný pro obě strany. Dokonce výhodnější výrazně než jakákoliv třeba situace, co byla, co byla v posledních letech. Ten kompromis je v otázkách kontroly zbrojení, transparence. Vlastně v celém tom, v celém tom regionu, kde vlastně obě dvě strany můžou profitovat z toho, že skutečně dojde k mnohem větší přehlednosti. Že budou arzenály, ať už se bavíme teda o jaderném zbrojení nebo komerčním zbrojení pod výraznější vzájemnou kontrolou, což přibude, což pomůže vlastně budování i nějaké základní důvěry. Jsou to otázky vojenských cvičení, kde je samozřejmě možné tu transparence tak výrazně zvýšit, aby ta druhá strana nevnímala některé kroky jako spíše přípravu na nějaký útok, než jako to podle mě jen tak, než jen takový obecnější nácvik. Takže tam ten prostor je a myslím, že jako je určitě fajn, že Spojené státy i NATO rozhodně teďka daly signál, že jsou o těchto věcech ochotny se bavit. A že tam ten prostor je. Můžeme se klidně bavit i o nějaký jako dílčích věcech, protože některé ty návrhy smysl dávají. A tady prostě v tomhle tom vidím skutečně jako oblast, kde obě dvě strany můžou dojít k dohodě. Mnohem větší problém je právě velmi principiální otázka vstupu Ukrajiny do NATO. Kde jsme skutečně taková jako jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Slepá ulička?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Je to, je to do určité míry slepá ulička a zároveň je to, je to určitý paradox. Protože na jednu stranu my vlastně, my jako NATO minimálně v tuhle chvíli nebo dlouhou dobu určitě nejsme ochotni Ukrajinu přijmout, pokud, pokud se vážeme k tomu, co říkají představitelé NATO zemí. Určitě se nedá předpokládat, že to je něco, co by bylo na pořadu dne. Koneckonců kdyby se státy NATO nebo jejich jednotlivé státy NATO, část států NATO rozhodla, že řekne, okay my budeme považovat Ukrajinu už v tuhle tu chvíli jako za našeho spojence a budeme ho bránit proti Rusku, to nikomu to nebrání. Jako v tuhle chvíli by se mohly jakékoliv státy rozhodnout, že dají Ukrajině bezpečnostní záruky a řeknou a řeknou Rusku, že pokud zaútočí na Ukrajinu, tak jí budou vojensky bránit. 8A samozřejmě to nikdo v tuhle tu chvíli udělat nechce. Myslím, že to o mnohem, o mnohem vypovídá. Takže to je jako paradoxní situace, kdy na jednu stranu Ukrajinu v tuhle tu chvíli do NATO přijmout nechceme. Ale zároveň z velmi dobrých politických důvodů nechceme nahlas říct, že Ukrajina do NATO vstoupit nemůže. Ani o tom nechceme takhle, takhle k tomu přistoupit a vlastně se nechat Ruskem vydírat. Pro Ukrajinu to samozřejmě velmi, já už jsem říkal ne jen jako symbolická, ale politicky silná věc, kde je to součástí ukrajinské ústavy. Že se Ukrajina nebude ucházet o členství NATO. Takže tam je to taky velmi komplikované, i když tam jsem objevily nějaké, nějaké lehké náznaky, které ale prezident Ukrajiny o popřel. A znovu, znovu potvrdil, že cíl je vstoupit do NATO. No a pro Rusko taky se v tom těžko hledá kompromis, kdy, kdy, kdy jako konkrétně v té otázce, kde je ten střední bod, kde ten kompromis najít, úplně, úplně nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče Volodymyra Zelenského mimochodem, tak v dubnu 2019, kdy ho čekalo druhé kolo prezidentské volby, tak prohlásil, že s Ruskem je jednoznačně třeba hovořit. O 3 roky necelé později je Ukrajina v mnohem složitější situaci než právě v tom roce 2019. Pane Smetano, vlastně nemělo by Rusko jednat primárně s Ukrajinou? Nebo prostě vzájemně?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Určitě by spolu jednat měly to v každém případě podepíšu. Ale jako Rusko tohle samozřejmě vnímá jako, že to není problém mezi Ruskem a Ukrajinou nebo pouze mezi Ruskem a Ukrajinou, ale že to je součást komplexního problému bezpečnosti v Evropě, lomeno bezpečnosti, bezpečnosti ještě v tom širším, širším geopolitickém prostoru, do kterého vstupují velmi výrazně Spojené státy. Takže jako pro něj, pro Rusko jsou tohle to otázky vlastně jako neoddělitelné. Kdyby, kdyby nebyl žádný vztah mezi Ukrajinou a NATO nebo Ukrajinou a Evropskou unii, což je mimochodem taky velká otázka. To je taky ta součást toho přiklonění k západu. Tak to pravděpodobně Rusko taky k tomu přistupovalo nějak jinak výrazným způsobem. Opět to není kritika toho, že, že NATO jedná s Ukrajinou nebo Evropská unii /nesrozumitelné/ to v žádném případě. Spíše zase nějaká snaha o to pochopit, jakým způsobem vlastně Rusko celý, celý ten komplex jako vnímá. Což my, my z dobrých důvodů můžeme vnímat jako nelegitimní, ale minimálně to tak jako je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Mnichově dnes začíná mezinárodní bezpečnostní konference. Bude také mimochodem pokračovat i jakási telefonická diplomacie. Joe Biden se chce spojit se spojenci příští týden. Pokud tedy do té doby by nedošlo k případné invazi, tak chce šéf americké diplomacie Anthony Blinken sejít se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Pokud se nepletu, mělo by to být v Evropě. Co si lze slibovat, pokud vůbec tedy, pane Smetano, od těchto kroků třeba i od té bezpečnostní konferenci. Ta bude trvat celý víkend.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
No od bezpečnostní konference Mnichov bych si nesliboval nic, nic moc. Minimálně proto, že teda ten klíčový aktér, což je Rusko, tam, tam zastoupený nebude. Takže tam asi skutečně k žádnému průlomu nedojde. Jakkoliv to neznamená, že to nemá žádný význam. Samozřejmě to, že se tam potkávají členové NATO a jednají, jednají spolu, baví se a hledají, hledají vlastně cesty, jak ještě více vyjádřit jednotnost jako v těch otázkách a nějakej, nějaké rozhodnutí, přikročit k silným krokům v případě, že skutečně k invazi dojde. Tak to je velmi důležitá. Tady vidíme, tady vidíme, že NATO v téhle té oblasti dělá poměrně dobrou práci v těch posledních týdnech, že dává najevo, že dává tu jednotu skutečně najevo a Spojené státy opravdu dávají hodně energie do toho, aby sdílely informace se svými spojenci, konzultovali. Takže v téhle té oblasti, jako je určitě velký prostor. Do budoucna samozřejmě jednání mezi Spojenými státy a mezi Ruskem je klíčové. Protože se bavíme o setkání vlastně ministrů zahraničí. Tak to je něco, co samozřejmě může nabídnout nějaký průlom. A já doufám, že k němu dojde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký je potenciál ruské a ukrajinské armády?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
No, tak tam z toho ukrajinská armáda bohužel nevychází příliš dobře. My víme, že v zásadě obě dvě země dávají na zbrojení podobné procento vlastně svého hrubého domácího produktu ročně. Ale taky víme, že Rusko je výrazně větší a silnější ekonomika. Takže i její armáda výrazně větší. Je lépe modernizovaná. Má takový jako větší zkušenosti z uplynulých, z uplynulých let. A můžeme asi počítat s tím, že, že v tom, pokud by došlo skutečně k té vojenské invazi. Tak Rusko má velmi, velmi výraznou převahu a Ukrajina nemá velkou šanci se ubránit. Minimálně minimálně, pokud tam zůstanou, zůstane Rusko u nějakých těch omezených cílů. Opět se bavíme o nějaké kompletní okupace země a nějakých krvavých bojích ve městech a partyzánské válce, kdyby to samozřejmě mohlo být Rusko velmi bolestivá záležitost. Ale pokud se bavíme o té pravděpodobnější variantě. To znamená poměrně rychlá akce, která může probíhat z větší části na té východní části Ukrajiny, případně obléhání, obléhání Kyjeva. Ale ne nutně už nějak jako o výrazném boji ve městech. Tak spíše jako rychlá akce, která povede k tomu, že padne ukrajinský režim. Změní se, jak už jsem říkal na začátku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje odborník na mezinárodní bezpečnost Michal Smetana. Ve Vídni pokračují další nepřímé rozhovory o zachování mezinárodní jaderné dohody z roku 2015, ve které se Írán zavázal omezit jaderné aktivity výměnou za zrušení sankcí. Připomenu, že od dohody v roce 2018 odstoupil tehdejší americký prezident Donald Trump. A Teherán je tak přestal dodržovat. Před tím než dohodu začne opět plnit, požaduje Írán zrušení amerických sankcí. Jaké jsou, pane Smetano, šance na návrat k dohodě? Na čem to teď stojí, respektive vázne?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Konkrétně v tomhle týdnu jsou ty šance se pravděpodobně výrazně zvětšily zvýšily. Protože vlastně vyjednavači v tuto chvíli na obou stranách vlastně hlásí určitý průlom v těch jednáních. Rozhodně není vyhráno, je tam pořád spousta asi otázek, ke kterým, ke kterým je potřeba zaujmout nějaké kompromisní stanovisko. Na čem to, na čem to vázne? Je samozřejmě nějaká jako sekvence kroků, kdy Írán s velmi /nesrozumitelné/ důvodů vlastně nedůvěřuje moc americké straně, která už teda jednou z dohody, která byla vyjednaná, která dodržováno všemi stranami, tak odstoupilo z velmi pochybných vnitřně politických důvodů za administrativy Donalda Trumpa. Takže Írán má určité pochybnosti v tomto směru. Zároveň i ta druhá strana vlastně chce dosáhnout toho, aby, aby Írán se vrátil zpátky tam kde byl, tam kde předtím. Což do nějaké míry samozřejmě technicky proveditelné je. My se bavíme například o množství, o množství jaderného materiálu a do jaké míry je ten materiál vlastně očišťován, obohacován, obohacování, což je jedna z těch kontroverzních vlastně otázek v celé, v celé té problematice. Ale samozřejmě Írán se dostal za tu dobu i výrazně dál, co se týče nějakého know how a podobných věcí, což už se úplně nutně vrátit, vrátit nedá. A je to, je to velká, velká chyba Spojených států, že skutečně k vypovědí té dohody došlo která stejně jako jakákoliv jiná mezinárodní smlouva nebyla perfektní a nikdy nebude. Protože to je princip mezinárodních smluv, že se, že všechny strany s ním musí dobrovolně, dobrovolně souhlasit. Ale měla velký potenciál, vlastně bránit tomu, čeho se obával západ. To znamená budování íránské jaderné zbraně a díky tomu, že se ta dohoda vypověděla, tak je Írán dneska blíž potenciálnímu rozhodnutí, nebo k rozhodnutí, to rozhodnutí nevíme jestli udělal, nebo by neudělal. Ale výrazně blíž možnosti vyvinout jadernou zbraň, pokud by se k tomu rozhodnul. Dříve než kdykoliv předtím v minulosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To Írán popírá?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Írán to popírá a já si nemyslím, že v tuto chvíli skutečně je to nějaká varianta, ke které by chtěl i dojít. Ale myslím si, že samozřejmě existuje jako pro Írán jako nějaká možnost, že pokud by došlo k vojenské konfrontaci. Což mimochodem řada lidí ve Spojených státech opakuje jako jednu z variant dlouhodobě. Tak to pravděpodobně má jako jednu z možností, ke které by přestoupil. Írán jinak, jinak to, že to, že velká důležitost toho íránského jaderného programu je jak symbolická tak čistě ekonomická. To tam určitě je. Ale tu variantu si vlastně nechá. Byť tu latentní schopnost, případně vyvinout jadernou zbraň, pokud se k tomu rozhodne, tak to je určitě něco, co by, co by vlastně i v této situaci jako velmi komplikované, bezpečnostní situaci rád zachoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Den po jednání o jaderné dohodě Írán představil novou balistickou střelu s doletem až bezmála 1500 kilometrů, což by mohlo být až území Izraele.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
No určitě, tak Írán dlouhodobě testuje balistické střely a je to jedna z těch věcí, která samozřejmě vadí i západním státům, vadí Spojeným státům. Jakkoliv samozřejmě o Íránu nic nezakazuje nutně, nutně vyvíjet svojí konvenční, konvenční vojenský program. A je to jeden z požadavků, který ty zastánci té linie na západě měli pro nějakou budoucí dohodu, že by se měl skutečně i smluvně omezit íránský balistický program. Ale není to součástí té původní dohody. A moc upřímně řečeno nevidím šanci, že by Írán na tohle nějak v tuto chvíli jako nějakým způsobem přistoupil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak, pane Smetano, hodnotíte vůbec ani teď americkou, ale evropskou politiku, politiku Evropské unie vůči Íránu? Nebo když je srovnáme ten postoj americké administrativy a takzvané Bruselu, prostě struktur EU?

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
No určitě při tom vlastně v celé té situaci, kdy Spojené státy odstoupily od smlouvy, tak Evropská unie hrála, dejme tomu, nějakou středovější roli. Kde se snažila nalézt kompromis, protože Evropská unie a tím nemyslím jenom státy Evropské unie, ale skutečně jako i ty evropské struktury, vlastně dlouhodobě říkají, že dohoda je správná, že byla vyjednána dobře a že jí chtějí zachovat. Takže tam, tam určitě se koukám mnohem smířlivěji na to, jakým způsobem se k tomu přistupuje k celé této otázce. A Evropská unie dlouhodobě dává najevo, že má velký zájem o to, abysme se vrátili do toho původního smluvního režimu, který byl domluvený v roce 2015 a ke kterému mimochodem Evropská unie výrazně přispěla. Vlastně ta krize s Íránem trvala hrozně dlouhou dobu. To vlastně začala v roce 2002 a teprve po 13 letech se podařilo dojednat vlastně tuto kompromisní dohodu. V nějakých fázích to skutečně vypadalo, že tam prostor pro kompromis nebude a Evropská unie tenkrát tam odvedla jako obrovskou práci v hledání toho možného kompromisu. Takže z velké části to byla její zásluha a samozřejmě potom nesla s nelibostí, že to, když se po 13 letech povedlo tu dohodu vyjednat, tak do ní velmi krátce potom z velmi pochybných důvodů bylo takhle zasaženo. Vlastně ta dohoda zkolabovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Apropo několik let nebo nějaký časový úsek, pane Smetano, lze nějak říct, nebo jak dlouho by bylo možné vůbec udržovat současné napětí? Vracím se zpět teda k tomu rusko-ukrajinskému konfliktu. Ať už z politického ale i vojenského, ostatně i ekonomického hlediska. Je tady zajisté i psychologický aspekt.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Tak je to problém pro všechny. My na tohle, bohužel to není nic, kde bychom mohli dát nějaký, nějaký, nějaký datum trvanlivosti nebo něco podobného. Protože, protože někdy se skutečně z té krize táhnou a jak jsme říkali, jsou tam, jsou tam problémy, které prostě nemají jednoduché řešení. Pro celou Evropu i pro Rusko i pro Spojené státy. Koneckonců by bylo samozřejmě lepší teďka najít nějaké dlouhodobé řešení, které by celou situaci stabilizovalo. Kdyby nedošlo k útoku na Ukrajinu. A kde by vlastně v důsledku toho i ekonomické vztahy se vylepšily, mohl by. Nebylo by nutné používat instrument sankcí, které jsou samy bolestivé jak, jak pro toho na koho jsou uvalovány, tak i pro ty státy, které je uvalují. Zvlášť, když jsou tam tak jako těsné ekonomické vazby jako, jako v Evropě máme. Takže rozhodně je v zájmu všech to řešení najít a ideální to řešení najít nějaké, nějaké dlouhodobější. Ale všichni si uvědomují, že v tom, jak jsou teďka ty karty rozdány, tak to není nic jednoduchého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O složitosti světa hovořil v Jak to vidí Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost, pedagog Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Michal SMETANA, odborník na mezinárodní bezpečnost, výzkumný pracovník a pedagog
Děkuju pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.