Přepis: Jak to vidí Martin Kovář – 23. listopadu 2018

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu ‚Jak to vidí‘ je dnes historik Martin Kovář. Dobrý den.

Martin KOVÁŘ, historik:
Přeju vám dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Vy jste před časem v tomto pořadu mluvil o sympatiích Washingtonu k Rijádu. Požádal mě posluchač prostřednictvím emailu, abych se vás zeptal, odkud tato slabost Spojených států pro Saudskou Arábii pramení?

Martin KOVÁŘ, historik:
Ona není nijak krátkodobá, sahá už do 90. let a našli bychom ještě hlubší kořeny. Oba prezidenti – Bush starší a Bush mladší – využívali spojenectví se Saudskými Araby třeba proti tomu, co Bush mladší označil jako osa zla, Axis of evil, test proti Teheránu. Po určitém, řekněme, obamovském ochlazení se za Donalda Trumpa tyto vztahy znovu výrazně zlepšily. Známe koneckonců teď poslední vyjádření Donalda Trumpa, že i kdyby se prokázalo, že v souvislosti s vraždou novináře, nic to nemění na našich vztazích. Tady je k tomu potřeba říct několik věcí. První: Na současnou americkou administrativu... S ní ty vztahy sahají hluboko do 90. let. Třeba v 91. roce obchodoval Donald Trump..., ani v náznaku ne kandidát na prezidenta, prodával luxusní jachtu jednomu ze saúdskoarabských princů. V roce 2001 pro změnu Saúdové koupili celé patro za velmi exkluzivních podmínek pro Trumpa v Trump v Tower a tak dál. Není to ani náhodou všechno a nesměřujme to jenom k Donaldu Trumpovi. Některé významné americké think tanky, třeba Centrum pro strategická studia nebo Institut pro Blízký a Střední východ, těží z finančí podpory, ze saúdských peněz. Jiná věc, aby to nebylo úplně jednostranné, poté, co Kongres přijal zákona na vyšetřování podpory potenciálních a minulých sponzorů terorismu, tak to pro změnu vedlo k tomu, že prudce vzrostl, alespoň podle Foreign Affairs a některých významných amerických časopisů, podíl nebo částka, kterou Saúdové vynakládají na lobbing ve Washingtonu. Nemluvě o tom, že Američané samozřejmě kupují ropu a Saúdové utržené peníze investují mimo jiné do amerických firem. Čili byznys a politika jsou v tomto ohledu velmi úzce propojené a vůbec to není záležitost několika posledních let, ale je dlouhodobá. Skoro bych řekl, že takhle bychom asi... V tomto pořadu, jako je tento, to stačí.

Vladimír KROC, moderátor:
Já tu mám ještě otázky. Donald Trump teď čelí rostoucímu tlaku na zavedení sankcí vůči Rijádu právě v souvislosti s tou už zmíněnou říjnovou vraždou saúdskoarabského opozičního novináře Džamála Chášakdžího. On teď pochválil Saudskou Arábii za to, že přispěla k poklesu cen ropy. Čili je to snaha nějakým způsobem... Ale dá se to dávat na stejné misky vah, vražda novináře? Ono jde hlavně o to, že CIA má poznatky o tom, že pravděpodobně dal k té vraždě příkaz přímo korunní princ.

Martin KOVÁŘ, historik:
Z toho, co víme, ale pracujeme s indiciemi, všechno tomu nasvědčuje, že to šlo s nejvyšších saúdských kruhů. Ale pokud se někdo domnívá, že to povede k trvalému nebo dlouhodobějšímu narušení vztahů mezi Spojenými státy a Saudskou Arábií, tak je naivní, nebude to tak. Může dojít k nějakým slovním přestřelkám, v extrémním případě, pokud by se situace vyhrotila, nemůžu vyloučit nějaké krátkodobé sankce nebo to, že Američané dají najevo to, že dochází k ochlazení v saúdskoarabských vztazích. Ale i s ohledem na to, co jste říkal, pochvala za ceny ropy a tak dál. Ten byznys, a to, čemu si říká political business, je tak úzce propojený v tomto případě, že to ve skutečnosti žádný fatální vliv, myslím, že jsme to zmínili minule, a já nemám po měsíci důvod nic na to měnit, mít nebude.

Vladimír KROC, moderátor:
Mimochodem, nevím, do jaké míry znáte poměry v Rijádu, ale je představitelné, že by se něco takového odehrálo bez vědomí korunního prince?

Martin KOVÁŘ, historik:
Já znám poměry v Rijádu nepřímo. Někteří moji známí a dva přátelé dělají byznys v Saudské Arábii. Takže nepředstírám, že jsem znalec tamních poměrů, ale mám to takříkajíc naposlouchané od relativně insiderů a podle toho, o čem si spolu, oni tam pracují, už několik let povídáme, tak si myslím, že to možné není. Nemluvím přímo o příkazu, ale tak, jak vy jste položil tu otázku, bez vědomí, to si myslím, že je naprosto vyloučeno.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě k tomu, co vy jste řekl, že Donald Trump prohlásil, ať je to, jak chce, Spojené státy zůstanou neochvějným partnerem Saudské Arábie.

Martin KOVÁŘ, historik:
Tak já myslím, že toto vyjádření prezidenta, navíc prezidenta, na kterého se chystala demokratická opozice s impeachmentem a se vším, prezidenta, který velmi slušně obstál v těch přelomových volbách uprostřed období... Pokud prezident takto fakticky vzato posílený, protože v senátu má dokonce víc křesel, než měl, to řekne neochvějně, tak si myslím, že to je odpověď na všechny otazníky, a koresponduje to s tím, co jsme si tady říkali v uplynulých minutách.

Vladimír KROC, moderátor:
Pokud jde o ty zmíněné nedávné kongresové volby ve Spojených státech, v nichž demokraté ovládli Sněmovnu reprezentantů, zatímco republikáni zvýšili, jak jste říkal, své zastoupení v senátu, pak 40 % dotázaných soudí, že voliči Trumpa a jeho politiku ve volbách odmítli. 37 % Američanů je přesvědčeno, že volby referendem o Trumpově politice vlastně nebyly. Jak to vidíte vy?

Martin KOVÁŘ, historik:
Ono vždycky záleží na výsledku a potom přicházejí ty komentáře. Kdyby Donald Trump ztratil mnohem výrazněji, jak čekali demokraté ve Sněmovně reprezentantů, a kdyby ztratil také senát, tak by ti samí novináři a ti samí politici tvrdili, že to byly volby o Trumpovi samozřejmě. Teď, když to nedopadlo podle jejich představ, tak říkají, že to nebylo referendum o Trumpovi. Vždycky je to „referendum“ o té vládě. Ztráty jsou obvyklé. I tak velcí prezidenti, jako byli Ronald Reagan a další, koneckonců Obama by mohl o tom vyprávět, utrpěli ztráty v těchto volbách. Čili z pohledu Donalda Trumpa, řekl bych, nepříliš velká ztráta ve Sněmovně reprezentantů a posílení v senátu je z jeho úhlu pohledu výborný výsledek. Neříkám to proto, že on o tom takto tweetoval, ale proto, že to je prostě pravda, a minimálně poselství z těch voleb je takové, že Donald Trump zůstal vážným uchazečem o prezidentský mandát. Koneckonců za dva roky jsou prezidentské volby. Podíváme-li se na Demokratickou stranu, na to, že tam není vyprofilovaný v této chvíli jednoznačný lídr, fundraising už by měl běžet pomalu na plné pecky, máme listopad 2018, paní Clintonová, četl jsem nedávno, nevím, jestli je to pravda, nevyloučila to, že se pokusí o kandidaturu znovu, a toto všechno minimálně dává Donaldu Trumpovi, a nijak to nesouvisí s tím, jestli někdo je nebo není stoupenec Donalda Trumpa, reálné šance na to, bojovat o znovuzvolení. A tyto volby na tom nic nezměnily. Dokonce si troufnu za sebe říct, spíš ty jeho šance posílily.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě jedna zajímavá anketa, kterou dělala americká televize CBS. Sedm z deseti Američanů je přesvědčeno, že prezident Donald Trump by neměl zasahovat do vyšetřování ruského vlivu na minulé prezidentské volby v USA. Mírná většina dotázaných si dokonce myslí, že Kongres by měl vydat zákon, který by Bílému domu zakázal šetření zastavit. Co to vypovídá o důvěře prezidentovi?

Martin KOVÁŘ, historik:
Já jsem dlouhodobě, a teď ohlédnu od Spojených států a od Donalda Trumpa, nesmírně skeptický k jakýmkoliv výzkumům, průzkumům veřejného mínění. Nemám na mysli jenom českou politickou scénu, nebo dokonce vůbec českou politickou scénu. Mám na mysli situaci v Británii před brexitem, situaci ve Spojených státech před zvolením Donalda Trumpa. Pro mě jsou důležité jiné věci. Třeba než konkrétně průzkum veřejného mínění, jak pak dopadnou reálně volby. A když se podívám, že Trump vyhrál nejenom ten senát, ale dokonce ve kterých státech, že mu třeba zůstala Florida, jeden z klíčových států, tak když si pořád čtu, jak stále větší a větší počet respondentů je nespokojených s jeho politikou, a potom se podívám na výsledky voleb, na to, jak šlape americká ekonomika, což mu voliči ne zcela zaslouženě mnohdy přičítají k dobru, tak bych se těmi průzkumy veřejného mínění až tolik nezatěžoval. Přirozeně, že to je velké téma...

Vladimír KROC, moderátor:
Právě to samotné vyšetřování.

Martin KOVÁŘ, historik:
O tom není sporu, že to je velké téma, ale zatím žádný z vyšetřovatelů nepřišel s ničím konkrétním, s konkrétním obviněním, s konkrétními fakty, s konkrétními údaji toho rázu, aby vybuchla bomba politická typu Watergate či něčeho takového. Takže počkejme si na to, až to přijde, a můžeme to rozebírat.

Vladimír KROC, moderátor:
Včera si ve Spojených státech připomněli 55 let od smrti J.F.K., od atentátu na tehdejšího prezidenta. Čím to, že vlastně dodneška není úplně jisté, co se tehdy stalo?

Martin KOVÁŘ, historik:
Kolem málokteré události v moderních dějinách, zejména amerických, je tolik konspirací a konspiračních teorií jako kolem smrti J.F.K. Atentát na dvojčata je, myslím, další taková událost. Je to přirozené, pokud je spáchán úspěšný atentát na u nemalé části veřejnosti oblíbeného politika, a pokud viník není chycený takříkajíc za ruku při činu, že to je ten, kdo ze dvou metrů vystřelí na prezidenta... Pokud, řekněme, se střílí na dálku a ten výstřel nebyl jednoduchý, jako to bylo v tomto případě; pokud má prezident tolik nepřátel, jaké si bratři Kennedyovi vytvořili v prvních dvou letech vlády, Rusové, Castro, exiloví Kubánci na Floridě, CIA, kde po Karibské krizi provedl bratr Johna Kennedyho Robert čistku v CIA, tak to tomu samozřejmě nahrává. Ale zase: Pokud jsem před chvilku mluvil o své skepsi vůči průzkumu veřejného mínění, tak mám stejnou skepsi ke konspiračním teoriím. Není to, myslím, nic neobvyklého, všechny tyto věci přitahují konspirátory a konspirační teorie, ale nepřeceňoval bych to.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme teď na evropský kontinent. Požadavky, se kterými přišly některé země EU na poslední chvíli, jsou teď hlavní starostí vyjednavačů Bruselu a Londýna před blížícím se mimořádným summitem EU k brexitu. Ten je plánovaný na nedělní dopoledne. Po Španělsku, které chce záruky týkající se Gibraltaru, a Francii, která jménem i několika dalších zemí prosazuje určité změny týkající se rybolovu, a podle diplomatů své výhrady oznámilo také Polsko, může to jednání ještě nějak zkomplikovat?

Martin KOVÁŘ, historik:
Uvážíme-li, že den D se blíží velmi rychle, myslím, že už je pozdě na takové vstupy do těch základních dohod, které jsou učiněné. To je první věc. Čili spíš si myslím, Gibraltar je koneckonců citlivá záležitost pro všechny španělské vlády už od roku 1973, respektive už od 60. let, kdy Británie podala první a pak druhou žádost o vstup do tehdejších evropských společenství. Mám za to, že na gibraltarském příkladě je to evidentní, že to je spíš příležitost k tomu, pustit to téma do éteru, říct existuje tato otázka, nezapomínáme na ni, počítejte s tím, že ji pořád budeme otevírat. Myslím, že ani Španělé ve skutečnosti nemají ambici a neslibují si od toho, že by, máme páteční ráno, se tohle stačilo promítnout do těch dohod. Mnohem podstatnější je v tuto chvíli, jak to všechno dopadne, a hlavně, co to udělá potom s britskou vnitropolitickou scénou, protože od samého počátku, kromě té mezinárodně-politické je to také, sledujeme to v přímém přenosu, boj o vůdcovství v Konzervativní straně a o post premiérky, respektive premiéra. Je to, nevím, už bych se dnes netroufl říct především, ale z velké části, vnitrostranický mač britský v rámci strany.

Vladimír KROC, moderátor:
Je na to právě teď čas? Ptám se proto, že rozhodující bude, jestli ona smlouva projde britským parlamentem. Vypadá to, že ty naděje nejsou velké...

Martin KOVÁŘ, historik:
Přirozeně. Brexit je od začátku taky hra o stranu, teď jsem to řekl, a paní Mayová navzdory tomu, jak její vláda křehce vypadá, prokázala mimořádnou odolnost a schopnost odolat všem vnitrostranickým atakům. Teď si myslím, že kritikové, ti, kteří kritizují, že je to příliš měkké, ta dohoda, Boris Johnson a další, tak teď mají myslím jednu z posledních šancí to hlasování o nedůvěře vládě..., paní Mayovou svrhnout. Posluchači to možná vědí, že když se to nepodaří, tak 12 měsíců se to nebude opakovat. A blíží se parlamentní volby. Toryové se poučili z těch posledních, že paní Mayová je všechno, jenom ne charismatický lídr schopný komunikovat úspěšně s veřejností. To, že ztratila skoro 20 procentních bodů, dokonce s tak kontroverzním protikandidátem, jako je Jeremy Corbyn, to bylo pro Torye varování. Čili je to nejenom hra o brexit, hra o vůdcovství strany, ale taky hra o příští parlamentní volby a o budoucího premiéra Velké Británie. Čili bez ohledu na to, že to může poškodit tu vyjednávací pozici, tak řekl bych sobecky, mnozí lídři a poslanci Konzervativní strany nadřazují vnitrostranické a vnitropolitické zájmy tomu vztahu Británie – Evropa. To se nám nemusí z pohledu vnějších pozorovatelů líbit, ale je to prostě tak.

Vladimír KROC, moderátor:
Stejně jako před týdnem po zveřejnění připravené brexitové dohody si i včera po publikování dokončené politické deklarace o budoucích vztazích Británie s EU právě Theresa Mayová vyslechla v britském parlamentu ostrou kritiku. Často z úst zákonodárců zní slovo kapitulace. Jak silné je v tuto chvíli její postavení a je to opravdu tak zlé, aby se dalo mluvit o kapitulaci?

Martin KOVÁŘ, historik:
Myslím, že někteří britští zákonodárci žijí v nerealistických představách o tom, jak silná je britská vyjednávací pozice, a co znamená Velká Británie v mezinárodních vztazích i ve vztazích na evropském kontinentě. Myslím, že se přeceňují. Myslím, že i Boris Johnson je typickou ukázkou toho… Když přijedete ostatně do Británie a jste buď v city, nebo ve Westminsteru, je to evidentní. Čili myslím, že nežijí v reálném světě, a já osobně jsem přesvědčený o tom, že ta dohoda je nejlepší možná. Koneckonců paní Mayová nejedná s evropskými lídry v nijak lehké situaci. Pořád za tím cítíme to junckerovské – a teď jim předveďme, když chtějí odejít, že to také musí bolet, a hlavně ukažme ostatním evropským státům, že to není společnost přátel chovatelů králíčků, odkud se snadno vystoupí. Čili obviňovat Mayovou z toho, že neudělala maximum pro to, aby podmínky byly slušné… Můžeme to samozřejmě označit za kapitulaci, dokonce to tak můžou i vidět, ale myslím, že to je pohled lidí, kteří nejsou schopni reálně vnímat pozici Velké Británie při jednání s evropským společenstvím, a dokonce nejsou obecně schopni vnímat reálnou sílu a pozici Británie v dnešním světě.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se díváte na postoj sedmadvacítky, jednotlivých evropských zemí? Ptám se i proto, že třeba německá kancléřka Angela Merkelová dala najevo, že do Bruselu vůbec nedorazí, pokud nebude úplně jasné, že summit skončí úspěchem a potvrzením dojednaných textů. To je docela příkrý přístup, nemyslíte?

Martin KOVÁŘ, historik:
Jakkoliv se Merkelová, a hlavně členové bruselské administrativy tváří odhodlaně, tak si samozřejmě nemůžou být úplně jistí... A to, co Britové říkají, v jedné věci mají pravdu, ten neúspěch by byl nejenom neúspěch premiérky Mayové a Británie, ale byl by to také neúspěch EU. To by byl silný signál ne snad pro všechny, kteří chtějí odejít, ale že to není jednostranné. Také unie by přispěla k tomu, že není schopná se domluvit. Tím spíš, že z Británie stále zřetelněji zaznívá, my jsme pro to udělali všechno, podívejte se, tohle hraje pro Mayovou, dokonce moji poslanci mě kritizují, že jsem kapitulovala, že jsem příliš měkká. Čili kancléřce Merkelové rozumím, že nechce být přítomna u případného krachu. Nechce být fotografovaná s případem krachem, nechce s tím být jmenovitě spojována, i když samozřejmě bude, tomu se nevyhne. To zase souvisí s vnitropolitickou situací v Německu a s vnitrostranickou pozicí kancléřky, která už nebude obhajovat post vnitrostranického šéfa, bude končit jako kancléřka. Její moc se drolí den ze dne, to je viditelné, proto logicky ona nechce být u další potenciální katastrofy, jakou je nedohoda mezi Británií a EU. Já Angele Merkelové rozumím, proč u toho, nebude-li to jasné, nechce být.

Vladimír KROC, moderátor:
Do Německa se podíváme za chvíli. Ještě jedna otázka k brexitu: Opravdu existují vlastně tři možnosti, to znamená, buď dohoda o brexitu a nějaký výstup, nebo ten takzvaný tvrdý brexit bez dohody, popřípadě nějaké nové referendum o podmínkách vystoupení z EU?

Martin KOVÁŘ, historik:
Moc děkuju za tuto otázku. Myslím, že jsou jenom dvě možnosti. Jakkoliv mám premiérce Mayové leccos za zlé, mohu-li použít toto slovo, v jedné věci jí naprosto rozumím, to je odmítání nového referenda. Britové byli ti, kteří tvrdě kritizovali evropská společenství, EU za to, že „dávala šanci“ těm jednotlivým neposlušným elektorátům v členských státech, irské opakované referendum, dánské, volit to znovu. Referendum není nástroj na hraní. Nemůže to být každodenním rozhodovacím procesem v politice. Paní Mayová říká, měli jste tu možnost. Jak remainisti, tak brexitýři měli možnost říct všechno podstatné, co chtěli. Jestli toho využili nebo nevyužili, je jedna věc. Referendum není hračka. Když to skončí špatně, vzbouří se brexitýři, budeme zase za dva roky hlasovat, jestli je to v pořádku nebo ne? Čili jakkoliv mě velmi mrzí odchod Velké Británie z EU a patřil bych mezi jednoznačné remainisty, tak rozumím Mayové v tomto ohledu, že nechce dělat z referenda opakovaně to, co jsme tolikrát kritizovali – tak to pojďme odhlasovat ještě jednou. Myslím, že v tom má pravdu a ona to jasně řekla, pokud já budu premiérka, tak to nedovolím, za mě to nebude. Čili i o tom je ten vnitrostranický souboj, tak proto myslím... A myslím, že na opakované referendum nedojde ani tak, ani tak, a říkám to od začátku brexitu. Proto si myslím, že tam jsou jen ta dvě řešení, která vy jste řekl. Tohle mám spíš jako teoretické.

Vladimír KROC, moderátor:
Německá ekonomika ve třetím čtvrtletí ve srovnání s předchozím kvartálem klesla o 0,2 %. Je to nějaké číslo, které by nás mělo znepokojovat?

Martin KOVÁŘ, historik:
Znepokojovat bych řekl, že je silné slovo. Řekl bych, zaregistrujme ho. Není vlastně překvapivé. Poslední velká krize se prohnala světem od roku 2008. Byla tak osudová, že dokonce politici, ekonomové, historikové, novináři psali o tom, že proměnila svět výrazněji než pád komunistických režimů na přelomu 80. a 90. let minulého století. Amerika i Evropa se z krize vzpamatovaly, už mnoho let není po krizi památky, naopak konjunktura je zřetelná. Takže v této situaci, protože víme, že na krizi dřív či později zase dojde, když v této situaci zase německá ekonomika poklesne, byť o nepatrných 0,2 %, rozumím komentátorům a ekonomům a všem, že to mohou brát vážněji, než to vypadá, jako nějaký signál. Ale pokud nemůžeme mluvit o trendu, pokud se to neprojeví, a třeba ještě výrazněji, ve dvou nebo třech čtvrtletích za sebou, tak bych se tím osobně příliš neznepokojoval.

Vladimír KROC, moderátor:
Jaké je současné postavení německé kancléřky Angely Merkelové? Vy už jste o tom mluvil, že její moc se drolí ze dne a den. Ale ona by ráda zůstala v úřadu až do konce volebního období navzdory tomu, že nebude předsedkyní CDU.

Martin KOVÁŘ, historik:
Není to určitě vyloučené. Na druhé straně ani Merkelová nemůže říct, jak se vyvine situace po volbách nové šéfky, nového šéfa CDU; jak dál bude fungovat koaliční vláda, zejména pokud by přišla ekonomická krize, protože pokud někdo doplácí na to velkokoaliční vládnutí, ještě víc, než jsou křesťanští demokraté, jsou to sociální demokraté, a může se teď den ze dne stát, po mém soudu, že si řeknou, tuhle daň už nejsme schopni platit, tím spíš, že v příštích volbách bude v čele CDU nový člověk, svěží, nový vítr, nová, neokoukaná, figura, což může, myslím, CDU jenom prospět. Čili že se budou chtít odtrhnout a nebudou chtít nést spoluodpovědnost za ten merkelismus, za to společné vládnutí, je poměrně vysoká. Čili případný odchod sociální demokratů z velké koalice může ukončit vládu Merkelové dřív, než se naděje.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdo je favoritem na ten post předsedy/předsedkyně CDU?

Martin KOVÁŘ, historik:
To se v tuto chvíli vůbec nedá říct. Dokonce bych nevyloučil to, že to nakonec bude někdo, o kom se zatím nemluví, protože čím déle se o těch lídrech mluví, tak se to stává. Otázka jiná je, kdo bude favoritem příštích německých voleb. Podívejme se, jak dopadly bavorské volby. Faktickým vítězem byla Strana zelených, což dáme-li si to do kontextu s Bavorskem, tak je skoro fascinující. To si vůbec netroufám předjímat, protože se nechci blamovat a říct jakékoliv jméno. A navíc si myslím, že to je v tuto chvíli fakt předčasné.

Vladimír KROC, moderátor:
V každém případě výměna na postu předsedy CDU bude znamenat změnu třeba i německé zahraniční politiky? Ptám se i v souvislosti s tím hodně probíraným globálním paktem OSN o migraci, kterého se zastává třeba právě Angela Merkelová.

Martin KOVÁŘ, historik:
V její straně sílí odpor vůči tomu. To svědčí i o tom, jak se změnilo postavení Merkelové uvnitř strany. Třebaže ona je jasným zastáncem, tak strana takový postoj nezastává. Můžeme se na tu budoucí roli Německa v zahraniční politice nebo v mezinárodních vztazích podívat ve dvojím směru. První, v rámci evropské integrace, v rámci EU: Tam bych se asi žádných dramatických změn nebál. Prostě koneckonců od konce 50. let fungovalo něco, čemu se říká francouzsko-německý motor nebo německo-francouzský motor, a ten na plné, či víceméně plné, obrátky frčel bez ohledu na to, kdo byl zrovna v Elysejském paláci a kdo byl u vlády v Bonnu, teď v Berlíně. Případný rozpad toho francouzsko-německého partnerství by byl pro EU a pro evropskou politiku osudový, obě strany to vědí a nemyslím si, že by jakýkoliv nástupce paní Merkelové chtěl začít tím, že by v tom podnikal nějaké převratné změny. Jiná věc jsou třeba transatlantické vztahy. Vztah Merkelové a Trumpa není ani v náznaku ideální, tady bych skoro řekl, že může dojít jenom ke zlepšení, a ani vztah mezi Merkelovou a Velkou Británií, mezi Merkelovou a Mayovou nebo Merkelovou a britskými konzervativci, kteří vládnou, není nijak vřelý. Čili myslím si, že ať to bude, kdo to bude, tak může začít na zelené louce, může začít od nuly. Řekne se, nejsem zatížený víc než dekádu trvajícím merkelismem, pojďme to zkusit postavit odznovu. Takže bych byl v tomto ohledu daleko optimističtější než pesimističtější. Ještě jednu poznámku, a nevím, jestli jsme náhodou o tom nemluvili: Jiná věc jsou třeba česko-německé vztahy. Jakkoliv paní kancléřka není v ČR populární, tak pokud jsem to neřekl, říkám to dnes, myslím, že pokud jde o česko-německé vztahy, budeme na éru kancléřky Merkelové v tom nejlepším slova smyslu dlouho vzpomínat.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to vidí historik Martin Kovář. Děkuji mockrát. Mějte se hezky, na shledanou.

Martin KOVÁŘ, historik:
Děkuji za pozvání, přeji pěkný páteční den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.