Přepis: Jak to vidí Lukáš Kovanda – 28. června 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Dnešním hostem v ‚Jak to vidí‘ je ekonom Lukáš Kovanda. Já vás vítám, dobrý den.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme například politiku Evropské centrální banky i souboj o jejího nového šéfa nebo také otázku, zda a nakolik přeje nová doba poštovním službám. Inspirativní poslech. – Česká pošta v rámci restrukturalizace během šesti let sníží počet pracovních míst o sedm tisíc ze stávajících 30 tisíc. Tento krok má přinést jednodušší a rychlejší fungování služeb, vyšší spolehlivost doručování a pošty bez front. Jak to hodnotíte, pane Kovando? Zastaví to propad pošty? Ta je v dlouhodobé ztrátě. Minulý rok uzavřela s provozní ztrátou přesahující miliardu korun.  

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Česká pošta je ve ztrátě. Česká pošta má určitě na to, aby byla v zisku. Když si vzpomeneme na situaci z konce 90. let, tak měla zisk přes miliardu korun. Nicméně pak udeřil pro ni nepříznivý vývoj informačních technologií. Místo korespondenčních lístků jsme začali používat emaily a tak podobně. To znamená, online komunikace značně nahlodala ten obchodní model České pošty. A Česká pošta nezachytila trendy, které nám pak internet přinesl a které jí mohly prospívat. Například online obchody, e-shopy, větší objem balíkové přepravy a zásilek. Nedokázala tedy tento trend zužitkovat, což si myslím, že je určitá chyba na straně managementu České pošty, za kterou nyní celý podnik pyká ztrátovým hospodařením. Je třeba určitě ozdravit tento podnik. Nicméně nemělo by se tak dít na úkor těch, kteří za to nemohou. To jsou často ti poštovní doručovatelé, kteří se už teď naopak poště nedostávají. Je jich zoufale málo, jsou špatně placeni. Pošta by tedy měla přikročit k jiným krokům. Například se nabízí rušení poboček. Máme snad jednu z nejhustších sítí poštovních kamenných poboček na celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co to bude znamenat pro odběratele pošty v těch jednotlivých vesnicích, městečkách?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je to ztížení té situace. To nepochybně, protože pošta je v těch obcích, menších vesnicích středobodem společenského života. Takže tamní starostové – komunální politici – se často nechtějí podvolit tomu tlaku, aby zrovna u nich ve vesnici byla pošta zrušena, a nechtějí to ani politici těch vyšších úrovní, na krajské úrovni, dokonce i na celostátní úrovni, protože vnímají, že to je něco, co by se mohlo obrátit proti nim. Takže situace kolem České pošty je kvůli tomuto zpolitizována a je velice těžké najít ekonomicky smysluplné řešení právě proto, že do toho vstupuje ona politika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Znamená to tedy, že to nová doba jako kdyby nepřála dle vašich slov i hodnocení těm poštovním službám, přesto je to jediný důvod té špatné ekonomické situace, toho propadu? Já jenom připomenu, že Česká pošta dostává od státu za poskytování univerzální služby 500 milionů korun ročně, což neodpovídá výši nákladů za služby objednané státem. Nebyly by tady také řešení nebo varianta zvýšit platbu státu?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Můžeme o tom přemýšlet, nicméně to je krok číslo dvě. Krok číslo jedna je to, aby ta pošta, řekněme, přešla na model, který je nyní celkem běžný třeba na západ od našich hranic, kde například ta pošta je z velké části provozována partnerskými subjekty. U nás se o to Česká pošta snaží v rámci takzvané franšízy Pošta Partner, kdy jednotliví například prodejci potravin, prodejci suvenýrů v těch jednotlivých obcích mohou provozovat poštovní služby, a tím tomu podniku Česká pošta ulehčit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude to ještě pošta?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Jeto pošta, protože je to něco na způsob partnerského byznysu, něco na způsob franšízy, kdy i tito podnikatelé, ať jsou to třeba prodejci potravin, nebo provozovatelé restaurace, hospody, informačního centra, v podstatě suplují služby pošty a je problém v tom, že nejsou dostatečně pružné podmínky pro ně. To znamená, často to není natolik atraktivní pro ně. Oni by třeba uvítali, kdyby mohli mít flexibilnější pracovní dobu. Pak by byl větší zájem o to, zakládat tyto pobočky Pošta Partner. A když se podíváme na to, jaký byl plán České pošty v roce 2015, kolik už chtěla mít letos převedeno těch svých poboček na tu Poštu Partner, tak vidíme, že v podstatě to zaostalo za tím plánem. To znamená, není to dostatečně atraktivní, aby se hlásilo hodně lidí, hodně subjektů. A chyba zde je na straně politiků, kteří by měli zpružnit ty podmínky pro Poštu Partner. Ale nečiní tak, protože se zase obávají toho, o čem jsem hovořil na začátku, že kdyby byla omezená doba, třeba jen dopoledne, tak zase si lidé mohou stěžovat, že se nedostanou na poštu odpoledne, a obrátí se to proti politikům. Tak v podstatě je to o tom politickém tlaku, který je zase ovlivňován tím tlakem občanským, a výsledkem je ztráta. Nyní je třeba posoudit celospolečensky, zda ta ztráta stojí za to, abychom provozovali společenská místa setkání v jednotlivých obcích zvaná pošty, anebo zda radši upřednostníme to, že se ekonomicky zefektivní ten chod. Ale bude to mít nepříznivý sociální dopad na život v těch vesnicích. Takže je to spíše vážení na lékárnických vahách čistě ekonomických argumentů a pak argumentů, které více zohledňují ty sociální aspekty. A zde už možná je slovo nejen pro ekonomy, ale pro další společenské vědce, kteří například mohou vyhodnotit, do jaké míry je přínosné to, aby ti lidé se na poštách takto potkávali a měli je za svůj středobod sociálního života, jak jsem již říkal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nezhorší snížení počtu pracovních míst, jak předpokládá ten šestiletý plán, kvalitu poštovních služeb? Obává se toho třeba největší odborová organizace na poště. Podle ní mimochodem stát dlouhodobě nehradí náklady na velmi ztrátové základní poštovní služby.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je třeba říct, že nebude docházet k propouštění, že to snížení počtu pracovních míst se bude odehrávat tak, že ti lidé, kteří budou odcházet přirozeně do důchodu, tak nebudou nahrazováni novými pracovníky. To znamená, pošta očekává, a ta doba šesti let je poměrně dlouhá, že...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si, že ten počet snížení pracovních míst o sedm tisíc... Že půjde pouze o lidi, kteří přirozeně dovrší toho důchodového věku?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Plyne to z vyjádření, teď v týdnu. Když Česká pošta k tomuto vydávala tiskovou zprávu, tak to z toho plyne. Myslím si, že to odpovídá i logice té situace na České poště, kde, jak jsem uvedl, spíš se pracovníků neodstává, a teď hovoříme o těch pracovnících zejména v terénu, poštovních doručovatelích. Zvláště před každými vánočními svátky je ta situace naprosto kritická. A kdyby ještě další tisíce lidí byly takto, když to řeknu natvrdo, vyhozeni, tak si myslím, že by to ten podnik vážně poškodilo. Proto si myslím, že to musí dlouhodobý proces, rozložený do těch šesti let a musí to být proces, kdy na těch místech, kde je to možné, bude ta pracovní síla z masa a kostí nahrazována algoritmy, automaty, roboty. Prostě automatizovaná práce nahradí tu práci lidskou. Ale uvidíme, zda to není až příliš optimistický, ambiciózní, smělý plán. A víme dokonce, jak to končí v případě České pošty, viz plány z roku 2015, s tím, kolik mělo být už letos poboček Pošta Partner a kolik jich není... Takže ani tento ambiciózní plán se naplnit nemusí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Důvěra podnikatelů i domácností v ekonomický vývoj v Česku je nejnižší od podzimu 2015. Podle Českého statistického úřadu klesala už druhý měsíc v řadě. Jaké jsou ty důvody, pane Kovando? Z čeho pramení ta skepse? A je tedy opodstatněná?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
My důvěru statisticky zachycujeme jednak mezi spotřebiteli a pak mezi podnikateli. Ti podnikatelé se ještě dělí na segment služeb, obchodu, průmyslu a stavebnictví. Když to takto rozčleníme, tak docházíme k tomu, že ten významný propad, který stahuje celkovou důvěru v českou ekonomiku, se odehrává zejména v oblasti průmyslu a v oblasti obchodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tam je ta důvěra nejnižší od září 2013.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Přesně tak. Není to naštěstí zatím tolik ve sféře té spotřeby ani ve sféře stavebnictví. Tudíž je to důsledek toho, co se děje ve světě. Je to důsledek obchodních válek, je to důsledek nejistoty kolem brexitu, je to důsledek zpomalování čínské ekonomiky, zpomalování německé ekonomiky, na kterou jsme velice navázáni, a tím, jak klesají odbytové možnosti té německé ekonomiky, klesají vyhlídky našich subdodavatelů, a ti pak uvádějí statistikům svoji horší náladu, své horší vyhlídky do příštích měsíců, a to se pak odráží v tom, že, jak jste správně řekla, ta nálada v průmyslu je nejhorší od roku 2013, což už je poměrně závažné znamení, které není třeba brát na lehkou váhu, protože tento ukazatel důvěry je obecně takzvaným předstihovým ukazatelem. On ekonomy informuje o tom, jak se bude s velkou pravděpodobností ekonomika vyvíjet v příštích měsících, ne-li letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ochota investovat?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Přesně tak. Když bude slabá důvěra, bude slabá ochota investovat, slabá ochota zaměstnávat, a dříve nebo později se ta čísla za mizivou důvěru překlopí v čísla o rostoucí nezaměstnanosti. To znamená, je v zájmu ČR, aby co nejrychleji, pokud možno, se nějakým způsobem urovnala ta situace ve světě... Protože my doma žádné zásadní problémy nemáme. Vše, co se negativně odráží v té důvěře, má svůj původ za hranicemi, zejména v těch faktorech, o nichž jsem hovořil, jako jsou obchodní války a zpomalování těch našich klíčových – ať už přímých či nepřímých – obchodních partnerů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže na tuzemské ekonomické scéně, v hospodářství nevidíte tedy žádný faktor, který by přispíval třeba nejenom k těm náladám, ale i zpomalování ekonomiky?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Jediný faktor, který přispívá ke zpomalování ekonomiky z domácích dluhů a hájů, je faktor, který ovšem nelze označit čistě za negativní, protože je to ta naše nízká míra nezaměstnanosti. Máme rekordně nízkou míru nezaměstnanosti, a to nejen pouze v rámci EU, ale dokonce ve světovém měřítku. Rovnat se s námi mohou ze srovnatelných ekonomik pouze Japonsko a Island. Ale právě to, že se vhodné pracovní síly nedostává, tak třeba ve stavebnictví nejsou lidi. A to vede k tomu, že ten růst naší ekonomiky není tak rychlý, jak by být mohl, kdyby třeba ve stavebnictví se mohlo uplatnit více lidí. Ale nemůže, tudíž to je jistá brzda našeho růstu. Ale jinak prakticky všechny ostatní brzdy růstu pocházejí ze zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministryně financí Alena Schillerová chce snížit stavy zaměstnanců na ministerstvech, úřadech, ale také v příspěvkových organizacích. Myslíte, že bude zeštíhlení státní správy jednou z cest, jak udržet i v příštím roce ten státní rozpočet se schodkem 40 miliard korun?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Já osobně bych si přál vyrovnaný rozpočet. Stále si myslím, že ta česká ekonomika na tom není tak špatně, bychom ji museli pohánět schodkovým financováním, abychom jí museli dodávat stimul prostřednictvím deficitu. Ale víme, že i v mnohem lepších časech v těch uplynulých letech jsme nedokázali vytvářet přebytky. A nyní se tedy překotně na Ministerstvu financí hledají cesty, jak ten výpadek za letošní rok... Protože ty příjmy a plnění státního rozpočtu jsou prostě horší, než se předpokládalo na začátku roku. A nyní Ministerstvo financí hledá cesty, jak tomuto čelit. A často jsou ty cesty z mého hlediska nekoncepční. To znamená zvyšování spotřebních daní například na tvrdý alkohol na jedné straně, na druhé straně ovšem snižování daně z přidané hodnoty na točené pivo. Takže na jedné straně zvyšujeme daň na tvrdý alkohol, na straně druhé na jiný alkohol daň snižujeme. Ale přitom ten alkohol je jenom jeden a cirhózu jater můžete mít z nadměrné konzumace alkoholu, ať už je alkohol obsažen v pivu, nebo ať už je obsažen v nějaké vodce nebo třeba v tuzemáku. Tudíž si myslím, že ty kroky nejsou úplně promyšlené, že by měly být promyšlenější. A není to pouze zdanění alkoholu. Je to zdanění tabáku, je to například to, že vláda chce zdaňovat technické rezervy pojišťoven. To je v podstatě něco na způsob sektorové daně bankám, ale je to daň, která je zacílená na pojišťovny. Takže přehršel těchto kroků působí tak, že se snaží Ministerstvo financí rychle záplatovat ten očekávaný propad nebo ten výpadek, způsobený tím, že ekonomika roste pomaleji, než samo Ministerstvo financí očekávalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Evropská centrální banka zvažuje opět uvolnit měnovou politiku, jestliže se nepodaří zrychlit inflaci. Na výroční konferenci v Portugalsku to před pár dny oznámil prezident banky Mario Draghi. Půjde o jeden z nejvýraznějších obratů v měnové politice za posledních osm let, co je Draghi ve funkci. Co to bude znamenat?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Jedná se o krok, který zase plyne z toho mezinárodního ekonomického ovzduší, protože Evropská centrální banka reaguje na pokles inflačních tlaků ve své ekonomice a ty jsou způsobeny tím, že obchodní války a zpomalování ekonomiky typu Číny působí negativně. Já jsem trochu skeptický ohledně toho, že toto opatření Evropské centrální banky splní svůj cíl – to znamená, že se podaří oživit ekonomickou aktivitu, že se podaří přiblížit inflaci k inflačnímu cíli, který je takřka dvě procenta, protože už si myslím, že aby Evropská centrální banka nějakým způsobem nastartovala tu ekonomiku, pokusila se o to, tak bude muset snížit sazbu, za niž si u ní ukládají jednotlivé komerční banky. Bude ji muset snížit hlouběji do záporu. A v těchto záporných pásmech už možnost další stimulace ekonomiky je velice omezena, protože záporné sazby dopadají negativně na ziskovost bank. A když jsou banky méně ziskové, tak prostě méně půjčují nebo nemá to pozitivní efekt na jejich úvěrovou činnost... Myslím si, že ten efekt bude velmi omezený, pokud vůbec nějaký. A je třeba se zřejmě zamyslet nad celkovou dlouhodobou koncepcí měnové politiky centrální banky v Evropě. Po tolika a tolika letech, co se tzv. měnově uvolňuje, se nepodařilo ten růst uspokojivě nastartovat, čehož důkazem je i to, že nyní se opět uvažuje o měnovém uvolnění. Někde děláme chybu. Je třeba najít kde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude jinou politiku prosazovat, a bude vůbec moci dělat jinou politiku, nový šéf Evropské centrální banky? Protože Mario Draghi koncem října končí na svém postu... Tam se skloňuje jméno Jense Weidmanna, což je šéf Německé spolkové banky... On přitom, pokud se nepletu, není zastáncem uvolněné měnové politiky.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Určitě není nakloněn takovému uvolňování jako třeba právě Mario Draghi. Některé výroky Jense Weidmanna hovoří o tom, že on vnímá to, co jsem tady říkal – určitou potřebu se hlouběji zamyslet nad celkovou koncepcí. A to souvisí s komunikací s teoretickými ekonomy, s akademickými ekonomy... Je to záležitost poměrně obtížná... To je vlastně změna celkového paradigmatu měnové politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký manévrovací prostor má vůbec Evropská centrální banka? V tom kontextu, jak už jste sám naznačil, ohrožuje ekonomiku eurozóny, americkou... Čínská obchodní válka... Máme tady další americké sankce vůči Íránu apod.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ty manévrovací možnosti jsou omezené, určitě. Ale která jiná banka než právě buď Evropská centrální banka nebo americká centrální banka, což jsou dvě světově nejvýznamnější centrální banky, mohou nějaký zásadní paradigmatický posun v centrálním bankovnictví nastartovat? Určitě to nemůže být Česká národní banka. My jsme příliš malí hráči na to. Takže myslím si, že zrovna pan Weidmann, pokud by se tedy stal šéfem Evropské centrální banky, by mohl přinést svěží vítr. I v tom, co jsem naznačoval. To znamená, mohl by zásadně proměnit tu celkovou koncepci měnové politiky Evropské centrální banky. Ale bude narážet jednak na situaci ve světě a jednak na politiky, kteří si to nebudou často přát. A mnozí si právě nepřejí, aby právě Weidmann byl šéfem Evropské centrální banky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ani Mario Draghi, že? ... Mimochodem to nové opatření, resp. ty úvahy o opětovném uvolnění měnové politiky vzápětí po tom oznámení kritizoval Donald Trump. Ale Evropská centrální banka není jedinou bankou, která musela změnit plány. To ostatně dělá i Fed, tedy americká centrální federální banka.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je to tak. Trumpovo kritizování Draghiho, to znamená Evropské centrální banky, bylo naprosto něčím, co ani nevím, jestli se někdy odehrálo v poválečné historii. Jednak američtí prezidenti zachovávali jisté dekorum v těch uplynulých letech a desetiletích, že se nevyjadřovali dokonce ani k politice své vlastní americké centrální banky. A nyní si tedy Donald Trump takto rozmáchle dovolil kritizovat dokonce přes Atlantik politiku Evropské centrální banky. To si myslím, že politikům nepřísluší. V tomto by měla být nezávislost centrálních bank zachována, protože jakmile se začnou vměšovat do měnové politiky politici, tak bude ještě hůře. A co se týče Fedu, americké centrální banky, tak ten překvapil snad ještě víc než Evropská centrální banka tím svým obratem prakticky o 180 stupňů. Ještě na začátku roku, když si vzpomeneme třeba na akciové výprodeje během Vánoc, tak ty byly způsobeny zvyšováním úrokové sazby ze strany americké centrální banky. A poté centrální banka zachovávala ještě přísný postoj. Ale když si všimla těch výprodejů, které to způsobuje na trzích, tak jaksi, a zřejmě i pod tlakem právě amerického prezidenta Trumpa, změnila o 180... A nyní signalizuje, že – a trh tomu věří – už v červenci letošního roku sazby poprvé od r. 2008 sníží. To znamená, že v poměrně krátkém časovém úseku poměrně zásadní obrat. A to přitom nedošlo k nějakému markantnímu zhoršení ekonomických podmínek americké ekonomiky, které by jaksi ospravedlňovalo takový obrat. Takže pro mě je to možná i důkaz toho, že skutečně centrální banka ve Spojených státech tak trochu podlehla tlaku amerického prezidenta. Myslím si, že to rozhodně není dobře... Že by si měla uchovávat svoji nezávislost. Ale uvidíme, zda opravdu ty úrokové sazby budou v červenci sníženy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem Donald Trump na summitu v japonské Ósace, který dnes začal, a potrvá dva dny, pozdravil německou kancléřku jako úžasnou přítelkyni... Budeme samozřejmě ten další vývoj sledovat. Vrátila bych se ještě k euru. To je dnes druhou nejpoužívanější měnou na světě. Význam eura roste. Tvoří už pětinu globálních rezerv.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ano. To odpovídá tomu, že euro je skutečně světově významnou měnou. Evropská centrální banka je světově významnou centrální bankou. Euro určitě stále těží z toho, že eurozóna je nesmírně silná ekonomika, že je to ekonomika, která má obrovský potenciál. Ale jde nyní o to, zda ten potenciál bude umět naplňovat. A to třeba je hodně i o tom, kdo v EU v tom dalším obsazení, o kterém se nyní jedná, a to velice bouřlivě, horečnatě, bude obsazovat ty klíčové posty, jako je třeba šéf Evropské komise, kdo bude právě šéfem Evropské centrální banky... Takže ten potenciál tady je. A jde o to, aby byla eurozóna, EU, v těch správných rukou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tlačí vzhůru například vyhlídky na snížení úrokových sazeb ve Spojených státech cenu zlata?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Zlato roste v poslední době. Zlato roste z toho důvodu, že právě jak Evropská centrální banka, tak americká centrální banka signalizují uvolňování měnové politiky. To znamená, že snižují úroky, ale také znehodnocují měny. A když dochází k tomuto, tak zlato se stává atraktivnějším, protože zlato nenese žádný úrok ani dividendu. Ale když ten úrok na těch jiných tzv. aktivech, v jiných investičních nástrojích je malý kvůli tomu, že snižují centrální banky úrokové sazby, tak se zlato stává atraktivnějším. A investoři mají také obavu z toho, že neustále tzv. pumpování peněz do ekonomiky, tzv. tištění nových peněz do ekonomiky, vede ke znehodnocování těchto měn, ať už jde o dolar, euro či korunu, a to rovněž zatraktivňuje zlato.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To si myslí ekonom Lukáš Kovanda. Já vám děkuji za vaše postřehy, názory a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Na slyšenou. Krásný den. Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.