Přepis: Jak to vidí Lukáš Kovanda – 18. července 2019

Hostem byl ekonom Lukáš Kovanda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je ekonom Lukáš Kovanda. Vítejte, dobrý den.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zeptám se vás například na to, jak by měla vypadat důchodová reforma v ČR, komu svěřit těžbu lithia a zda bude přibývat konfliktů o surovinové zdroje, a dojde také na kouzlo kempování. Dobrý poslech. – Průměrný důchod by měl příští rok narůst zřejmě o 900 korun měsíčně. Sněmovna před pár dny schválila vládní novelu, která předpokládá jednorázový doplatek k penzím nad zákonnou valorizaci. Půjde asi o 200 korun. Předlohu ještě musí posoudit Senát a podepsat prezident. Pokud poslanci zvýšení důchodů schválí, výdaje státu na důchody by tak v příštím roce poprvé překročily hranici půl bilionu korun. Jak je na tom státní kasa? Unese to všechno, pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Státní kasa to unese, nicméně budeme si muset dále půjčovat a je docela možné, že se i kvůli tomu zvýší zase zadlužení ČR, zejména v tom případě, že nás potká v příštích letech ekonomický útlum. Ovšem určitě je dobře z hlediska sociálního, že důchodci dostávají přidáno, byť jsou to stále jenom stokoruny. Jsou to vlastně drobky, když to takto řeknu. Myslím si, že by opravdu měla být provedena důchodová reforma tak, aby se přidávalo po větších částkách než jen po těchto. Ale právě za tím účelem musí být učiněna ta reforma, protože jinak je dalším možným způsobem jenom to, abychom se dále výrazně zadlužovali, což není žádoucí s ohledem na další stárnutí české populace a s ohledem na udržitelnost nejen důchodového systému, ale také systému veřejné zdravotní péče. Takže rozhodně se domnívám, že je třeba provést zásadní a udržitelnou důchodovou reformu, a takové ty ohlasy, jako že už žádnou velkou důchodovou reformu nepotřebujeme, že ji neumíme ani provést, jak se tak měla vyjádřit ministryně práce a sociálních věcí, myslím, že jsou scestné, že skutečně bychom měli důchodovou reformu podniknout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pracuje tedy někdo... Zabývá se přípravou důchodové reformy, aby byla, jak říkáte, zásadní a udržitelná?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Existuje další důchodová komise, v pořadí asi pátá, Komise pro spravedlivé důchody, jak se jmenuje marketingově, řekněme, a ona si klade za cíl primárně srovnat výši důchodů žen a mužů. To znamená, ona si klade za cíl to málo, které se na důchody nyní dává, jak zarovnat mezi muže a ženy. Já se domnívám, že tím hlavním cílem by mělo být to, jak přivést do toho systému více peněz, a pak se bavme, zda jsou ty peníze spravedlivě rozděleny mezi důchodce a důchodkyně. Protože když se podíváme na současná data, tak opravdu někdy je to velký nepoměr. Když se zaměříme třeba na oblast Karvinska, na okres Karviná, tak tam v příštím roce přesáhne průměrný starobní důchod mužů 17 tisíc korun, což je nejvíce ze všech okresů ČR, což je dáno také minulostí. V regionu mají velký podíl mezi důchodci stále havíři. Ale ženy důchodkyně mají na Karvinsku v průměru o více než pět tisíc korun méně než muži. To znamená, je to velký nepoměr mezi starobními důchody na základě pohlaví. Určitě je záhodno, aby se to nějakým způsobem srovnalo, ale neměl by to být ten hlavní cíl. Ten hlavní cíl musí být to, jak přivést celkově a pochopitelně nejen pro Karvinsko, ale pochopitelně pro celou republiku do systému důchodů více peněz, a to se domnívám, že trochu ta Komise pro spravedlivé důchody už svým názvem odložila na vedlejší kolej, a to si myslím, že je chyba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kudy vede cesta nebo odkud? Jak přivést ty částky do toho systému? To je asi klíčová otázka.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je to věc mnoha pohledů, ale určitě je třeba podnítit lidi, aby si už od mladých let více spořili, to znamená, že ten systém musí být celkově nastaven tak, aby v podstatě se vyplácelo lidem spořit, aby byli motivováni, a také je to o osvětě, aby věděli, že pokud si nebudou spořit, že ne snad, že by vyloženě v důchodu živořili, ale mnohem důstojnější stáří budou mít, když se o něj budou sami starat od svých mladých let. Ostatně když se podíváme například na data za spotřebu ohledně neřestí, což jsou nová data Eurostatu, tak ČR je takřka na špici. Máme velké útraty za alkohol, tabák, drogy, prostituci. To znamená, že mladí lidé mají z čeho si šetřit na důchod. Zase ne všichni, samozřejmě. Jsou lidé, kteří jsou v tíživé sociální situaci, a nechci to nějakým způsobem paušalizovat. Ale domnívám se, že takové povědomí o tom, že bychom si měli spořit, zejména mezi těmi lidmi do 50 let by mělo být vyšší, než je v současné době, a že by to byl jeden z kroků, jak učinit ten důchodový systém udržitelnější. Ale pochopitelně jsou tady další aspekty vytvoření udržitelného kapitálového pilíře důchodového spoření, tak abychom se mohli opírat o populačně mladší země, i země třeba asijské, které mají demograficky mladší society a mohou v podstatě zprostředkovaně platit důchody i Čechům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinými slovy, myslíte i to, pane Kovando, abychom se více spoléhali sami na sebe?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Jednoznačně a s tím souvisí právě ta vyšší úroveň toho povědomí, že je opravdu třeba se takto starat, protože i z dob ještě socialismu přetrvává mezi lidmi podle mého soudu ten pohled, že stát se postará.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká tedy bude role státu?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Role státu určitě bude stále zásadní, to nepochybně, protože důchodový systém si v podstatě žádá důvěru obyvatelstva, a tu umí garantovat v podmínkách ČR hlavně stát. Lidé mají nedůvěru k soukromým penzijním fondům. Může to být i určitý relikt 90. let, kdy stále slovo fond je slovem sprostým někdy v některých oblastech a mezi některými socioekonomickými skupinami. Ale ten stát je zásadní a ten soukromý fond jako takový by měl hrát silnější roli v tom důchodovém systému, než je tomu nyní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministryně práce a sociálních věcí Maláčová hovoří také o tom, že by se měl nějak změnit ten daňový mix. Vidíte tady prostor právě pro něco prospěšného v souvislosti s tím důchodovým systémem a tou reformou?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Padá úvaha o tom, že by snad měl vzniknout jakýsi státní penzijní fond. Ovšem tento státní penzijní fond, abychom to osvětlili, podle jednoho z návrhů by měl dosahovat vyšších výnosů tím, že by mu stát vydával lépe úročené dluhopisy a díky tomuto lepšímu úročení by měl vyšší výnos. Ovšem to lepší úročení neznamená nic jiného než vyšší zadlužení ČR. To znamená, že my bychom se opět v rámci tohoto státního penzijního fondu více zadlužovali, opět to není řešení. To řešení je, abychom našli ty prostředky buď mezi občany ČR, aby byli více motivováni si spořit, a tady prostor existuje, anebo abychom prostřednictvím kapitálového spoření nalezli část prostředků na české důchody na zahraničních trzích v těch demograficky mladších populacích, a to nelze učinit nijak jinak než prostřednictvím silnějšího kapitálového pilíře a fondového sytému těch penzí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče samotného daňového systému, jaké ten má rezervy? Protože je jeden z nejsložitějších v EU.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Daňový systém, zejména vysoké zatížení daňové a odvodové, co se týče práce, je pochopitelně brzdou, protože neumožňuje dosahovat lidem takových výdělků a zatěžuje také zaměstnavatele. Celkově se tak promítá i do horší ekonomické aktivity, do horší úrovně výdělků a to se pak odráží zpětně ve výši důchodů. Takže i tady existují určitě rezervy, byť zase je třeba říct, že ČR patří v rámci EU mezi nejméně zadlužené státy. Pokud by se našla vláda, která snad by chtěla poskytnout i důchodovému systému nějakou jednorázovou silnou injekci, tak na to ČR prostředky má. Já bych k tomu ale nerad nějak nabádal, protože to by zhoršilo výrazně pozici ČR v očích mezinárodních investorů. Ale my si tady můžeme dovolit učinit takovýto velký, řekněme, fiskální impuls a stále na tom budeme lépe než ostatní země v regionu, teď mám na mysli Maďarsko, Polsko, Slovensko. Budeme na tom výrazně lépe než země jižního křídla, Itálie, Řecko a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče výdělku, tak podle nejnovějšího průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění tři z pěti Čechů nejsou spokojeni se svou mzdou. Ale práci nechtějí měnit.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Nejlepším způsobem, jak dosáhnout vyššího výdělku, je změnit práci, a nyní stále existují pro to velmi dobré podmínky, protože máme nejnižší míru nezaměstnanosti nejen v EU, ale i v zemích OECD. Konkurovat nám celosvětově může pouze Japonsko a Island. Ale je to překvapivé z toho hlediska, že v podstatě ta reálná kupní síla lidí, to znamená růst mezd po očištění o inflaci roste v této době v podstatě nejrychleji od začátku tisíciletí. Takže pokud i za této situace stále podstatná část veřejnosti vykazuje nespokojenost se svými platovými a mzdovými podmínkami, tak já se děsím toho, co se bude dít, až přijde ekonomický útlum, jakože už přichází. Očekáváme zpomalení růstu té reálné mzdy v příštím roce z více než 4 % v letošním roce na více než 3 %. Takže stále to bude solidní. Ale když už nyní za těch nejlepších podmínek v tomto miléniu jsou lidé nespokojeni, tak otázka je, co budou říkat, až nutně přijde to dno toho ekonomického cyklu. Obávám se trochu, aby to nevedlo k další například politické radikalizaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Energetická skupina ČEZ, kterou ze 70 % vlastní stát, prozkoumá možnosti těžby lithia u Cínovce v Krušných horách. Firmě EMH (European Metals Holdings), která má na těžbu přednostní právo, poskytne půjčku ve výši dvou milionů eur. ČEZ se do konce roku má rozhodnout, jestli do této firmy kapitálově vstoupí nebo si nechá půjčku vrátit. Jak si ji vysvětlujete, pane Kovando, právě tuto půjčku této firmě? Co je vůbec za tím obratem?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
ČEZ je vlastněn ze 70 % státem skrze Ministerstvo financí. To znamená, čtu to tím způsobem, že ČEZ se snaží a stát se snaží skrze ČEZ mít tu věc pod kontrolou, mít lithium pod kontrolou. To znamená, že současná vláda premiéra Babiše nechce dopustit ani náznakem to, že by snad proti ní mohl někdo použít tu samou kartu, kterou hnutí ANO a další političtí rivalové použili v r. 2017 vůči sociální demokracii, kdy sociální demokraty, kteří tehdy měli v gesci Ministerstvo průmyslu a obchodu, obvinili z toho, že snad se snaží české lithium dát za hubičku cizincům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A není v našem zájmu, jak ostatně řekl i ministr průmyslu a obchodu Havlíček, aby zisk z možné těžby lithia zůstal co nejvíce v Česku?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Já určitě proti tomu nic nemám. Myslím si, že to, co se nyní děje, není nic zlého, že by snad vstupoval nebo měl vstoupit ČEZ do té společnosti EMH (European Metals Holdings), která vlastní přednostní práva k těžbě lithia na Cínovci. Myslím si, že to může být rozumný krok, ovšem ČEZ samozřejmě potřebuje, aby to také bylo do budoucna perspektivní. Proto on teď bude provádět svůj vlastní průzkum na Cínovci, rentability té těžby lithia. A pokud sezná ČEZ, že to je rentabilní, že to bude profitabilní, ziskový podnik, tak v té společnosti European Metals Holdings, která má to přednostní právo, bude mít po roce 2020 většinový balík akcií. To znamená, že stát prostřednictvím ČEZu by získal jasnou kontrolu, daleko vyšší kontrolu, než má nyní nad potenciální těžbou lithia. A zdá se, že ta těžba lithia je stále potenciálně atraktivnější, protože byla v červnu provedena studie proveditelnosti, která zase o něco navýšila tu očekávanou výnosnost těžby lithia. Hovoří se tam o celkové hodnotě té těžby v částce 25 miliard korun. Těžilo by se zhruba dvacet let, na Cínovci. A jsou s tím spojeny také investiční náklady. Ovšem ty se pohybují někde kolem 11 miliard korun. Takže tady se evidentně rýsuje celkem ziskový podnik a stát koná, řekl bych, správně, tím, že chce mít nad tím vyšší kontrolu, než má nyní. Otázka je také to, aby s tím souhlasili ti menšinoví akcionáři ČEZu, lépe řečeno ty subjekty, které drží 30 % akcií ČEZu. To je další věc, kterou je třeba ošetřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ta připravovaná těžba lithia je poslední dva roky u nás politicky citlivé téma. Stalo se z něj už v podstatě politikum?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Určitě ano. Myslím si, že i ten současný krok ČEZu, resp. státu, když vnímáme ČEZ jako polostátní podnik, je motivován politicky. Je motivován snahou jaksi neponechat nic náhodě, nenechat si to lithium vzít ani nevyvolat dojem, že by snad nám někdo to lithium mohl vzít, a nezavdat příčinu k tomu, aby političtí rivalové například současné vlády mohli říkat: Podívejte, vy jste v r. 2017 říkali, jak dáváme lithium cizincům, a teď děláte to samé. – Takže já to beru tak, že prioritou současné vlády určitě lithium je, a do značné míry z politických důvodů. Ještě není jasné, zda se na Cínovci opravdu tento měkký kov těžit bude, i když ta pravděpodobnost stoupá. Ale ten krok vnímám primárně jako politický. To znamená, stát nechce nic ponechat náhodě. Nechce, aby ta potenciální těžba byla čistě v rukou ať už zcela soukromých subjektů, nebo dokonce subjektů zahraničních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uplynulo půl století od okamžiku, kdy se první člověk prošel po Měsíci. Byl to americký astronaut Neil Armstrong z tříčlenné posádky Apolla 11. A ten zájem o Měsíc se opět po letech nebo desetiletích obnovuje. Tentokrát tam hledají vodu i suroviny Spojené státy, ale také Čína, Indie a další země. Mimochodem astronauti před těmi padesáti lety z Měsíce odvezli 21,5 kg vzorků hornin. Budou ty příští spory nebo možná už i ty současné konflikty právě o suroviny, o zdroje (sledujeme teď třeba napětí kolem těžby zemního plynu kolem Kypru) ...?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Budou spory o zdroje, protože suroviny budou hrát roli jednoznačně, řekněme, i v tom věku, kdy... Už teď máme pocit, že všechno přechází do online sféry... A nyní to vidíme i na příkladu lithia. Lithium je kov budoucnosti. Na Cínovci ta těžba ustala na několik desetiletí. Nyní se tedy opět hovoří o tom, že by tam těžba zase probíhala. Už ne těžba cínu jako za dávných časů, ale těžba lithia. Takže i z toho vidíme, že se jaksi v čase vyvíjí ta preference pro jednotlivé suroviny, ať už je to cín v minulosti, lithium v současnosti, nebo třeba vzácné kovy, což je zase velmi diskutovaná záležitost v případě obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy. Takže spíše se mění to, jakou váhu přikládáme těm jednotlivým surovinám. Víme, že třeba ropa dlouhá staletí neměla žádné užití. Nyní je to jedna z nejklíčovějších světových surovin vůbec. Trhy každý den, každou minutu bedlivě sledují cenu... Takže mění se ty suroviny, které jsou zrovna těmi nejdůležitějšími, ovšem zůstává to, že suroviny jako takové jsou podstatnou záležitostí, a v řadě případů vedou i ke střetům mezi jednotlivými národy a zeměmi. A to si myslím, že bude pokračovat, byť to bude, a to je ta pozitivní zpráva, tlumit to, že v globalizovaném světě jsou ty obchodní vztahy stále intenzivnější. A ten obchod do značné míry brání tomu, aby propukaly nějaké zásadní střety o surovinové zdroje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže třeba v případě aktuálního konfliktu Řecko – Turecko – EU budou ta opatření proti Turecku spíše symbolická? EU se rozhodla potrestat Ankaru sankcemi kvůli sporným průzkumným vrtům u pobřeží Kypru v místech, kde byla nalezena ložiska zemního plynu.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ta situace kolem Kypru je poměrně nepřehledná řadu desetiletí. Víme, že Turecko jako jediné na světě uznává tu tzv. severokyperskou republiku. Stále tam tedy dřímou jacísi duchové nějakých národnostních, nacionálních sporů, potenciálních konfliktů na Kypru mezi Řeky a Turky. A nyní s tím, jak narůstá, řekněme, určitá turecká asertivita, jak vnímají to, že Spojené státy tak trochu opouští své spojence v Evropě, tak roste turecké sebevědomí. A toto lze vnímat jako určitou provokaci ze strany Turků, řekl bych, vůči Západu jako takovému. Teď mám na mysli zejména západní země Evropy, EU... A vůči Řecku jako takovému, které pochopitelně je součástí EU. A historie nás učí, že v podobných příkladech bychom měli postupovat velice razantně – to znamená nenechat si takové provokace líbit, což já bych podepsal. Na druhou stranu je pravda, že Turecko je výrazně zaangažováno a bylo v uplynulých letech v migrační krizi. To znamená existují dohody mezi Tureckem a EU o tom, že bude zadržovat určitý počet migrantů na svém území a za to získává kompenzaci z Bruselu, EU. To je něco, co brání, řekněme, ostřejšímu postoji ze strany EU. Takže zatím ty sankce vnímám spíš jako symbolické. Nicméně pokud bude Západ opravdu chtít, tak má nepřeberné množství různých sankcí a kroků, jimiž může opravdu silně tureckou ekonomiku poškodit. A je samozřejmě otázkou, nyní spíše geopolitickou, zda má Západ tyto zbraně uplatnit. A pokud by je uplatnil, tak si myslím, že ten hřebínek, který nyní Turecko má, mu přece jenom trochu slehne...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem v moři u jižního kyperského pobřeží provádí průzkumné vrty i třeba italská společnost Francouzský Total nebo americký koncern ExxonMobil. Takže nejsou v tom Turci sami.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Nejsou v tom Turci sami, nicméně mohli vnímat to, že tento jejich krok bude nahlížen jako krok, který nějakým způsobem vyostřuje napětí, které vždy v latentní formě kolem Kypru v těch uplynulých desetiletích bylo. A není to jediný krok. Víme, že Turecko pořizuje vojenskou techniku nyní od Ruska, což je také pozoruhodné vzhledem k tomu, že je to člen NATO... Takže Turci se chovají zvláštně, narůstá jejich sebevědomí a myslím si, že testují trochu, kam až je Západ nechá zajít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaregistrujme na závěr 'Jak to vidí' ještě jeden zajímavý domácí průzkum: Popularita kempování v Česku roste už sedm let v řadě. Jen loni lidé strávili v kempech téměř tři miliony nocí. To vyplývá z aktuálních čísel Eurostatu. V čem je kouzlo kempování, dovolené ve stanech, v chatkách?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je to zajímavý fenomén, protože v ČR se obliba kempování vyvíjí v určitých vlnách. Pozorovali jsme velký zájem o kempování, dosud rekordní, od r. 1993 v letech 1997, 1998... To byl první takový vrchol. Pak byl druhý vrchol kolem r. 2004. Pak došlo k určitému útlumu v oblibě kempování. Dno bylo v době ekonomické krize v r. 2011. A od r. 2012 zase obliba kempování v ČR narůstá. Takže je určitě za tím to, že lidé mají více peněz, to znamená, mohou si dovolit i více utrácet právě za kempování, což souvisí obecně s ekonomickým růstem české ekonomiky, který se odehrává, řekněme, kontinuálně po tom roce 2013. Ale také dochází ke zkvalitňování služeb v kempech. Myslím si, že hraje roli také celková oblíbenost českých luhů a hájů, byť je třeba říci, že ještě výrazněji narůstá obliba kempování v zahraničí ze strany Čechů. Takže například kempování v Chorvatsku nebo v Itálii narůstá od r. 2012... Ten počet nocí strávených v těch kempech v Chorvatsku a Itálii narůstá výrazněji než počet nocí strávených v ČR. Ale proti třeba Dánům jsme stále troškaři. Dánové milují kempování ještě daleko více než Češi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonom Lukáš Kovanda a jeho postřehy. Děkuji za ně. Na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude mediální teoretik Jan Jirák. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.