Přepis: Jak to vidí Lukáš Kovanda – 1. října 2019

Jan BURDA, moderátor:
Hezký poslech přeje Jan Burda, který vás tento týden provází komentátorskou půlhodinkou Jak to vidí. Americkou politikou otřásá skandál, kvůli kterému Donald Trump čelí procesu odvolání. Jak podobné politické kauzy dopadají na ekonomiku americkou i světovou? Budou v Česku firmy platit vyšší daně? Jaké opatření obsahuje německý klimatický balíček a jak ovlivní českou ekonomiku? A kolik tuzemští spotřebitelé letos zaplatí za teplo. Otázky a témata pro Lukáše Kovandu, hlavního ekonoma CZECH FUND. Vítejte.

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor:
Začněme těmi problémy amerického prezidenta, po dvaceti letech čelí prezident Spojených států, dá se říci, že noční můře jménem impeachment, Bill Clinton v roce 1999 hlasování o odvolání nakonec ustál, vzhledem k současnému rozložení sil v americkém senátu se stejný výsledek očekává i v případě Donalda Trumpa. Zatím. Kauza však otřásá americkou politikou ve vysoce exponované době, kdy se nejsilnější mocnost světa připravuje na prezidentské volby. Já doplním, co je jádrem sporu, je to jediný telefonát, konkrétně jde o červencový rozhovor šéfa Bílého domu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, v němž Trump na Kyjev naléhal, aby spolupracoval s jeho právníkem, Rudym Giulianim a americkým ministrem spravedlnosti, a sice na vyšetřování jeho politického rivala za demokratickou stranu, Joe Bidena a jeho syna. Ta věc má vývoj, my se teď s Lukášem Kovandou zaměříme především na to, jak další politický skandál se promítá, jak se dále může promítat do ekonomiky Spojených států.

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Je to velká nejistota pro investory, pochopitelně, protože samozřejmě, ta pravděpodobnost toho, že by americký prezident nakonec mohl být odvolán, rostla, a to je zejména, co tedy děsí investory, nicméně oni velmi rozlišují mezi tím procesem toho odvolání nebo pokusu o odvolání, tím impeachmentem, a tím skutečným případným odvoláním, to znamená, že dokud Donald Trump nebude odvolán, tak ta reakce trhu pochopitelně nebude nijak bouřlivá, spíše to bude ve znamení určité nejistoty, protože řada burziánů má v paměti ještě to, co se dělo právě koncem 90. let, na přelomu let 1998 a 1999, kdy také něco podobného hrozilo Billu Clintonovi, ale nakonec tedy odvolán, jak víme, nebyl.

Jan BURDA, moderátor:
Obecně, jak hospodářství a investoři, které jste už zmínil, reagují na politickou nejistotu v těch opravdu nejvyšších kruzích, ať je to ve Spojených státech nebo jinde, ale samozřejmě problémy amerického prezidenta, to jsou velké problémy.

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Máte pravdu, a ty problémy, které vyvolávají nejistotu, nejen ve Spojených státech, ale globálně, se sčítají do takové míry, že v podstatě ve světě, v posledních desetiletích, nikdy nebyla tak vysoká nejistota. Nejistota opravdu se dá nyní krájet, mám-li použít toto výrazivo a dokazuje to index nejistoty hospodářské politiky, kteří sestavují američtí ekonomové přední a ti vypočítali, na základě toho, kolikrát třeba v médiích se objevuje v ekonomickém kontextu, v ekonomických souvislostech slovo nejistota, v různých koutech světa, v klíčových světových médiích, že ta míra nejistoty opravdu nyní je nejvyšší za posledních několik desítek let, ne-li třeba v celé poválečné historii po druhé světové válce, a to samozřejmě něco, co svět nezažil a pochopitelně klíčovým viníkem této nejistoty, mohu-li to tak říci, je americký prezident Donald Trump, ale jsou to jiné prvky nejistoty, například stále nedořešená otázka brexitu.

Jan BURDA, moderátor:
Tedy ty problémy, které měl v roce 1999 Bill Clinton, to je dá se říci oproti dnešku, oproti té situaci, ve které je celý svět, je to procházka růžovým sadem? Byla tehdy situace jiná?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Když shrneme všechny ty nejistoty, tak opravdu koncem 90. let to proti současnosti byla procházka růžovým sadem, nebyly to pouze problémy Billa Clintona tehdy, byla to v roce 1998 také ruská platební neschopnost nebo asijská finanční krize konce 90. let, ale paradoxně, jakkoli tedy se nám mohou zdát tyto tehdejší hrozby jako zásadní, tak oproti dnešku to opravdu byl čajíček, a dnes ta nejistota, alespoň podle toho indexu, který jsem zmiňoval, je dramaticky vyšší než byla koncem 90. let, což pochopitelně vede k tomu například, že se dramaticky propadá německý průmysl, což dříve či později zasáhne velmi neblaze také českou ekonomiku.

Jan BURDA, moderátor:
Jak říkáte, žijeme v provázaném světě, mohou tedy potíže amerického prezidenta, a uvidíme, jak se budou dále vyvíjet, ještě více oslabit globální trh a zároveň se můžeme možná i zastavit u té jedinečnosti té situace, když říkáte, že ta nejistota je opravdu obrovská, čeká nás nějaká změna?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Je otázka, kam až ta nejistota může povyrůst, samozřejmě, pokud by například v příštím roce nahradil Donalda Trumpa v Bílém domě nějaký jiný řekněme čitelnější prezident či prezidentka, nerozlišuji, zda by to byl demokrat nebo republikán, tak to může tu situaci zklidnit, také by velmi pomohlo to, kdyby k sobě našel cestu Peking s Washingtonem, což jsou samozřejmě země, lépe řečeno města, která jsou jejich hlavními metropolemi, teda jsou stále v určité, ne v určité, ale v poměrně citelné obchodní celní válce, která zatím, ačkoli existují nyní nově určité signály o zklidnění situace, zatím stále se spíše stupňuje, než že by se mírnila, a to je samozřejmě další vráska na čele investorů. No a s brexitem uvidíme, už možná na konci tohoto měsíce, který právě začal, jak se ta situace celá vyvrbí, dost možná, že za měsíc touto dobou už Spojené království nebude, konečně, možná by se dalo říct, členem Evropské unie, ale možná také stále bude, ta nejistota tady je, a to firmám prostě znemožňuje činit plány, ony neví, jestli se mají připravit na tvrdý brexit nebo ten brexit nebude, dokonce i ta špatná jistota pro ně, by byla pořád asi lepší než ta nejistota, protože ony ty firmy by věděly, že se mají aspoň tedy připravit na ten tvrdý brexit, že to na 100 % ten tvrdý brexit bude, ale ony to teď neví.

Jan BURDA, moderátor:
V Evropě probíhá velice komplikovaný a složitý proces odchodu Spojeného království z Evropské unie, jak říkáte, prezident Trump pravděpodobně bude čelit procesu odvolání, oslabuje se, oslabujeme se sami, teď myslím tedy ten euroatlantický svět, i vůči, v ekonomickém rozměru, i vůči svým obchodním rivalům? Tedy třeba vůči Číně? Dokáže toho Čína třeba využít?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Jednoznačně se vlastně celý západ těmi neustálými tahanicemi, tím, že tady je nejistota kolem brexitu, že hrozí třeba to, že Donald Trump zavede cla na evropská auta, což stále může učinit do poloviny listopadu, to, že hrozí clem na francouzské víno například, to, že existují další nejistoty v transatlantickém prostoru, řekněme, tím se celý západ střílí do nohy a tím sám sebe oslabuje, tváří tvář právě rivalům typu Číny, takže já si myslím, že ten Donald Trump vlastně sleduje strategicky správný cíl, to znamená nechce dopustit nástup Číny, což potenciálně může ohrozit i Evropu, ale postupuje takticky špatně, to znamená ta jeho taktiky, ty dílčí kroky za dosažením toho strategického cíle, kterým je tedy omezení té čínské moci, tak jsou špatné. Já si myslím, že měl volit spíše tu taktiku, že by na svoji stranu dostal spojence právě z Evropské unie, ale také mnohé asijské ekonomiky, třeba Indii, což bude v polovině příštího desetiletí nejlidnatější ekonomika světa, a společně by vyvinuly tyto země jakýsi silný tlak, nemusela by to být ani obchodní válka, prostě řekněme diplomatický tlak nejprve na Čínu, aby tedy učinila to, co učinit má, aby se více otevřela investorům, aby více dbala na ochranu duševního vlastnictví, aby prostě postupovala tak, jak postupují jiné západní vyspělé ekonomiky.

Jan BURDA, moderátor:
V Jak to vidí dnes komentuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom CZECH FUND. Pojďme domů, penzijní systém, po chystané reformě, by měl mít podle ministryně Jany Maláčové z ČSSD tři pilíře, včetně nového nultého, z něhož by měl být vyplácen státem garantovaný minimální důchod. Důchody chce financovat mimo jiné z vyššího zdanění právnických osob, ČSSD hodlá také sama navrhnout zavedení sektorové bankovní daně, pokud se na tom nedohodne s koaličním hnutím ANO, přitom v polovině září zástupci vlády a čtyř největších komerčních bank, ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank, podepsali memorandum o spolupráci při vzniku Národního rozvojového fondu, ten má sloužit k financování investičních projektů, na podporu sociálního a ekonomického rozvoje. Banky do tohoto fondu investují sedm miliard korun. Otázka pro ekonoma Lukáše Kovandu, jak tomu mám rozumět? Na jedné straně se vláda dohodne tedy na tom s bankami, že ty přispějí nemalé prostředky do Národního rozvojového fondu, a na druhou stranu se vrací nápad sektorové daně.

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Je to politická hra, je to politická hra zejména sociální demokracie, která stále se snaží tedy prosadit tu zvláštní bankovní sektorovou daň, aby se zalíbila řekněme svým voličům, aby našla další prostředky do rozpočtu, banky obecně nejsou vnímány úplně dobře lidmi, to víme, lidé mají pocit, že tedy ti finančníci mají nezaslouženě vysoké odměny, takže myslím si, že tady ta snaha sociální demokracie bude pokračovat, ale bude narážet na tvrdý odpor hnutí ANO, smutného premiéra Babiše, který bude argumentovat tím, že přece už se zavedl ten Národní rozvojový fond, do kterého tedy ty čtyři největší banky přispěly, přispějí, alespoň o tom podepsaly memorandum, sedmi miliardami korun, zde pro objektivitu je třeba říci, že pro banky je příspěvek do tohoto fondu, ač tedy sedm miliard je velká suma, pořád výrazně výhodnější než pokud by platili tu sektorovou daň, jak ji navrhuje sociální demokracie, pokud by totiž platili, tak ten jejich odvod do státní kasy bude asi dvojnásobný oproti tomu, co dali do toho fondu. Byl by někde na úrovni mezi 13 a 14 miliard korun za jediný rok, a my nevíme, zda ta suma těch sedmi miliard, které dali do toho fondu, je suma za jeden rok nebo za více let, protože to se uvidí, jak dokáže ten fond s těmi prostředky nakládat, a už nyní víme, že v České republice není problémem ani tak získat peníze, to víme třeba z toho, jak pomalu jsou čerpány prostředky z Evropských fondů, ale že spíše problém je to, že je značná nepřipravenost těch projektů, které by mohly být financovány, kdyby ta připravenost byla vyšší, tak by bylo i třeba rychlejší čerpání těch evropských peněz, takže otázka je, co s tím ten fond zmůže, ten fond, do kterého přispívají ty největší banky, zda vylepší připravenost projektu k financování, podle mého soudu ne, to znamená, že ty banky možná daly sedm miliard, dají sedm miliard, ale to je také částka na několik let, protože než se ty prostředky kvůli špatné připravenosti různých projektů nějakým způsobem zužitkují, perspektivně, aby to vynášelo alespoň dlouhodobě, no tak může uplynout hodně vody, takže pro banky je to jednoznačné terno, to, že zatím nepodléhají té zvláštní sektorové dani, v režii sociální demokracie, a místo toho tedy přispívají pouze, v uvozovkách "pouze" do toho fondu, byť tedy sedmi miliardami, ale pořád je to pro ně dramaticky výhodnější než pokud by byla zavedena ta zvláštní bankovní daň.

Jan BURDA, moderátor:
Na druhou stranu, už možná trochu filozofickým přístupem, jedna věc jsou, je třeba diskuse na téma, zdali jsou odměna managmentu velkých bank morální a nebo nemorální. Taková diskuse je naprosto regulérní, na druhou stranu, podle ministryně Maláčové z ČSSD banky v Česku mají rekordní zisky, v porovnání s ostatními státy, za letošní první pololetí to bylo 45 miliard korun. Dobře, to je ale tedy filozofie, že když někdo má zisky, a přitom řádně platí daně, tak je potřeba zavést ještě další daň, aby byl ještě zdaněn, protože takový zisk je nemorální? Byť je legální?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Je to trochu populistické hraní na strunu určité nedůvěry nebo nelibosti vůči právě finančníkům, je pravda, že české banky jsou v evropské kontextu nadmíru ziskové, pokud se podíváme na jeden z parametrů ziskovosti, návratnost vlastního kapitálu, tak jsou na tom skoro nejlépe v celé Evropské unii, to znamená, že opravdu banky české snášejí, jak se často říká, zlatá vejce, jsou to určité slepičky, které snášejí zlatá vejce svým zahraničním matkám, to právě byl ten důvod, proč ty matky tady investovaly, tady na přelomu tisíciletí ten bankovní sektor byl poměrně v rozloženém stavu a tyto banky zahraniční, nějakým způsobem dokázaly konsolidovat, banky jsou v současné době velmi důležitou páteří české ekonomiky, protože česká ekonomika v podstatě stojí na bankách, my nejsme ekonomika typu Spojených států, kde se to hodně opírá o různé třeba fondy rizikového kapitálu nebo burzy, my jsme opravdu bankovní ekonomika, a je důležité, aby banky byly funkční, a nezapomeňme, že v době finanční krize před deseti lety české banky nebyly zachraňovány ani haléřem z peněz daňového poplatníka, což je v evropském kontextu výjimka, protože v Evropské unii je pouze asi 5-6 zemí, kde nebyly sanovány ani teda haléřem nebo centem z peněz daňového poplatníka, to znamená, že byly obezřetné, jednají stále obezřetně, a já si myslím, že už nyní, vzhledem k tomu, že jsou největšími plátci, nebo jedněmi z největších plátců daní, vůbec už v tuto chvíli, tak si myslím, že když ještě přičteme ten fond, do kterého přispívají, že je to dostatečné, protože jestliže je zatížíme extrémně vysokou daní, no tak pochopitelně budou mít tendenci přesouvat větší zisky do zahraničí. Taková ta idea, že jaksi je zdaníme, více těch zisků zůstane v České republice, to je podle mě mylná idea, oni budou pak méně v České republice investovat, což se projeví třeba ztrátou pracovních míst v nějakém střednědobém horizontu.

Jan BURDA, moderátor:
Což by bezesporu byl problém, obecně závěrem k tomuto tématu, případné možné teoretické zavedení nějaké další daně pro bankovní sektor, promítl by se třeba i v cenách bankovních služeb, zaplatili by to nakonec klienti na poplatcích?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Zkušenosti z jiných zemí, kde byla bankovní daň zavedena, těch zemí je poměrně dost, ale zde třeba říci, že byla uváděna zejména jako reakce právě na finanční krizi a reakce na to, že tedy musely být banky zachraňovány z peněz daňových poplatníků, což ovšem, jak jsem již řekl, nebyl případ České republiky, ale v těch zemích, kde takto tedy ta bankovní daň zavedena byla, tak opravdu existují zřetelné důkazy, že banky, v reakci na zavedení té daně, zavedli vyšší například úročení u půjček, u hypoték a nebo naopak ponížili úročení vkladů, takže nakonec to tak říkajíc odskáče zase ten drobný střadatel, tedy často právě paradoxně volič i sociální demokracie.

Jan BURDA, moderátor:
Posloucháte Jak to vidí ekonom Lukáš Kovanda. Koalice německé kancléřky Angely Merkelové se po těžkém vyjednávání v polovině září shodla na kompromisu, ke klimatu, ta opatření vyjdou na více než 50 miliard eur. Série opatření počítá například se zvýšenými investicemi do čisté energie, elektromobilů, železniční a městské dopravy nebo se zateplováním budov. Co tento krok, toto rozhodnutí spolkové vlády bude znamenat pro německé hospodářství a tím pádem, s největší pravděpodobností taktéž pro české?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Pro německé hospodářství je to velká zátěž, jeden z důvodů, proč německý průmysl oslabuje nyní, jak už jsme si řekli, je pochopitelně ta velká nejistota ve světě, ale jsou to také četná zelená opatření, mám-li to tak říci, která například zdražují cenu elektřiny nebo v loňském roce přivodili velké problémy v automobilovém průmyslu, protože se musel sžít s novými homologačními kritérii, emisními, a dosud se s nimi tak úplně nesžil, což vede k ochabování právě i automobilové výroby v Německu. No a samozřejmě není žádným tajemstvím, že ty naše dvě ekonomiky, německá a česká, jsou nesmírně propojeny, my jsme, jakožto Česko, z ekonomického hlediska 17. spolkovou zemí Německa, to znamená, že vyšší náklady na výrobu v Německu, a vůbec celkový ekonomický provoz, teď mám na mysli třeba i to, že Němci také uvažují o tom, že daleko více zpoplatní nákladní kamionovou přepravu na svých dálnicích, a tam už se pochopitelně přepravuje spousta zboží, ať už importovaného nebo exportovaného, také do České, případně z České republiky, to znamená, že když to spojíme s tím, že například trh s elektřinou je velice propojený, německý a český, jestliže zdražuje elektřina v Německu, zdražuje elektřina v České republice, no tak tento zelený balíček samozřejmě je balíkem starostí budoucích také pro českou ekonomiku, a vzhledem k tomu, že je tu mnohem nižší kupní síla než v Německu, no tak samozřejmě hrozí, že tato opatření, která třeba ještě Němci nakonec nějakým způsobem snesou, unesou, tak Českou republiku už mohou docela položit, a to samozřejmě ještě přičítám další hrozby, například to, že s nástupem elektromobility už nemusíme být zdaleka takovou velmocí, automobilovou, jako jsme nyní ještě stále v éře, byť zřejmě končící těch tradičních pohonů, kde jsme skutečně dominovali celému světu, máme jedno z nejvyšších čísel, co se týče výroby aut s tradičním pohonem, v přepočtu na obyvatele, ale v době elektromobility už tomu tak být nemusí. Volkswagen se netají tím, že bude vyrábět své elektromobily u sebe doma v Německu, otázka tedy je, či česká ekonomika dokáže tento trend zachytit a zde není vůbec jisté, že ano. Bohužel, nemáme žádný záložní plán jak obstát v tomto novém věku, a jestliže se to spojí s tím, že kvůli zeleným opatřením v Německu budou dramaticky zdražovat například, nebo zvyšovat se náklady spojené s exportem, importem českého zboží přes Německo, no tak to je samozřejmě další zátěž pro naši ekonomiku do budoucích let.

Jan BURDA, moderátor:
Obecně jak taková vládní opatření působí, takové balíčky, působí na hospodářství, na konkurenceschopnost, na životní úroveň v dané zemi, a v okolních zemích, v tomto případě taktéž.

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Tak musíme rozlišit ten krátkodobý, střednědobý dopad a dlouhodobý. Němci samozřejmě dobře vědí, že krátkodobě to jsou opatření, která mohou opravdu zatížit velice citelně německý průmysl, další sektory německé ekonomiky. A oni prostě věří, že dlouhodobě se jim to vyplatí, že dlouhodobě se celá ekonomika německá stane environmentálně mnohem šetrnější než je tomu nyní, a že tedy tím se zajistí jakási její udržitelnost, a proto tedy to bohatství, které bude nadále vytvářet, už bude vytvářeno udržitelně. V tuto chvíli o tom přesvědčeni nejsou, takže ten balíček, dlouhodobě tedy by měl prospět, otázka je, zda ty náklady krátkodobé až střednědobé nebudou až tak vysoké, že Německo v tom globálním boji vyřadí zcela ze hry, protože víme, že jiné ekonomiky, ať už je teda čínská, vzpomínal jsem ekonomiku indickou, americká ekonomika, to jsou globální konkurenti Německa, no a ti zdaleka tak daleko, co se týče zelených opatření a environmentálních opatření, zatím nezacházejí. Ty zatím tedy nejsou ochotny tak zatížit těmito náklady environmentálně své ekonomiky, a to může stát Německo zásadní postavení, zásadním způsobem postavení v tom globálním souboji, může ztratit konkurenceschopnost, no a v takovém případě by byla otázka, zda i tedy dlouhodobě se vůbec ten zelený balíček vyplácí.

Jan BURDA, moderátor:
Rozbíhá se topná sezóna, máme 1. října, v České republice o kolik mohou zdražit energie v roce 2020? Jaký je výhled? Kolik bude stát teplo?

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Hodně to souvisí s tím, co jsem řekl, protože jedno z těch opatření je zelených nebo environmentálních, které už před delší dobou zavedla Evropská unie, tak jsou emisní povolenky, což je vlastně povolení vypouštět do ovzduší jednu tunu ekvivalentu oxidu uhličitého, no a například Teplárny. I v České republice, si musí tyto povolenky kupovat, nebo elektrárny. Samozřejmě, nejvíc si jich musí kupovat ty, které vyrábí teplo nebo elektřinu prostřednictvím uhlí, protože tam je největší podíl těch emisí oxidu uhličitého nebo jeho ekvivalentu, no a protože ty povolenky dramaticky zdražily od roku 2017, z nějakých 5 eur za vypuštěnou tunu nebo ekvivalent na nějakých 30 eur za jednu tunu letos v létě, tak to je šestinásobný nárůst, a tento šestinásobný nárůst musí teplárny v České republice, nebo elektrárny, promítat samozřejmě do svých nákladů. Plus nezapomeňme na citelný růst mezd v české ekonomice, je třeba, aby měli vyšší mzdy i pracovníci tepláren, elektráren, no a to se všechno sčítá, takže už vlastně v letošním roce pozorujeme poměrně citelný nárůst cen elektřiny, o 10 %, zhruba, domácnostem, v této topné sezóně, o níž jste hovořil, tak ten nárůst už bude slabší, řekněme 5-6 %, a v podobném rozsahu zdraží také teplo, protože elektřiny je třeba i při té distribuci a samotné výrobě tepla, stejně jako je třeba pro výrobu tepla to uhlí, aspoň tedy v těch tepelných elektrárnách, pardon, uhelných teplárnách, a kvůli těm zdražujícím emisním povolenkám, právě zdražuje to uhlí. Lépe řečeno ty emise z něj, takže toto všechno se sčítá, výsledkem je to, že podraží dále jak elektřina, tak teplo, v letošní topné sezóně, a co se týče zemního plynu, tam naštěstí, díky mírné zimě, zde tedy je pozitivní efekt, mám-li to tak říct, řekněme těch klimatických změn, protože mírná zima značí menší odběr, menší poptávku po plynu, ze kterého se třeba vyrábí i to teplo, no a pak, když plyn zůstává v zásobnících, tak to způsobí to, že není takový tlak v té další sezóně, kterou právě nyní zahajujeme, v té topné sezóně nárůst jeho ceny, takže ceny plynu zůstanou zhruba stejné, jako byly v loňském roce, a co se nejvíce vyplácí jako zdroj energie, je dříví, palivové dříví, ale ta příčina je opět smutná, opět souvisí s těmi globálními změnami klimatu, protože zejména v loňském roce tedy udeřil kůrovec, poničil spoustu českých lesů, hvozdů, zejména tedy smrkových lesů, a muselo se nuceně dříví vykácet, a existuje tedy velká záplava dříví, tohoto palivového dříví na českém trhu, což ovšem pro ty, kteří mají krb, je pozitivní zpráva, protože to drží cenu palivového dříví při zemi.

Jan BURDA, moderátor:
Alespoň nějaká relativně pozitivní zpráva od Lukáše Kovandy, hlavního ekonoma CZECH FUND. Jak to vidí na Dvojce. Díky za účast, mějte se hezky, na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom společnosti CZECH FUND:
Na slyšenou, hezký den všem.

Jan BURDA, moderátor:
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.