Přepis: Jak to vidí Kateřina Šafaříková – 8. července 2021

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes redaktorka týdeníku Respekt Kateřina Šafaříková. Dobrý den.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Jaká témata bude za rok řešit české předsednictví radě Evropské unie. Co má obsahovat připravovaný takzvaný klima balíček, co přináší boom elektrokol, to jsou některé z našich dnešních témat. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc.

Vladimír KROC, moderátor
Nejtěžší témata připadnou na období českého předsednictví v radě Evropské unie, které začne už za necelý rok, která to jsou?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Tak jsou to taková témata, která bych nazvala možná nejméně chtěná z hlediska současné české vlády, a sice budou to jednak legislativy, zákony, které se týkají toho tlaku Evropy za tedy omezením negativních dopadů klimatické změny. Pravděpodobně posluchačům je známý termín Green Deal nebo takzvaná zelená dohoda, což je tedy zastřešující politický dokument Evropské unie, v němž se zavazuje, že do roku 2050 se stane tedy klimaticky neutrálním kontinentem se stane Evropa. To znamená, že bude produkovat tolik skleníkových plynů jenom, kolik bude tedy schopná neutralizovat, ať už technologiemi nebo například lesy. A vlastně na základě této politické dohody samozřejmě vzniknou jednotlivé milníky. Jeden už je známý, tedy že do roku 2030 má být snížena koncentrace škodlivin o 55 %, oproti tedy stavu roku 1990. A podobné další milníky budou. A k nim právě má jaksi vytyčit cestu řada legislativ, konkrétních zákonů. Má jich být až 50 údajně. Prvních 16 bude představeno příští týden, protože bude představeno Evropskou komisí, tak z hlediska toho rytmu, chcete-li legislativního v Bruselu a potom v těch národních státech tak to tak vychází, že v zásadě ta nejtěžší témata, ať už té klimatické dohody, anebo například v případě migrace, slavné kvóty, tak to prostě spadne, tak to vyjde na české předsednictví.

Vladimír KROC, moderátor
Co si ekonomové slibují od stanovení základních pravidel pro digitální služby uvnitř Evropské unie

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Vlastně si slibují to, že tak jako dneska máme, což můžou opět posluchači už vidět jednotný trh, jde-li, například o služby, nebo o pohyb kapitálu, prostě uvedete 1 svůj výrobek na trh v jedné členské zemi, může vesele putovat po celé sedmadvacítce bez nějakých dalších podstatných registrací, a tak dále, tak to stejné v zásadě se ekonomové nebo tedy úředníci, ekonomové, politici snaží Evropě vnutit. Úspěšně v tomto smyslu na poli tedy digitálu. To znamená, že by měl vzniknout něco jako jednotný digitální trh. Opět si to představme třeba tak, že společnost Google nebo česká Seznam, a tak dále, že se tedy budou moci k činnosti zaregistrovat jenom v jedné členské zemi a budou mít prostě oprávnění podnikat směle podle nějakých základních jednotných pravidel v celé sedmadvacítce. To se třeba teď hledá. Je to takzvaný zákon nebo směrnice o digitálních službách. A je tam samozřejmě, jak lze vytušit, spor o to, v, které zemi se tedy budou odvádět daně, protože samozřejmě ten digitální trh je velmi jaksi potentní, bude do budoucna ještě víc a samozřejmě státy si od toho slibují, že tedy tam, kde bude daná firma působit, tak tam bude taky platit daně. Jednotlivé firmy se tomu samozřejmě brání, protože by si nejraději vybraly jenom tu jednu zemi s tou nejnižší sazbou přímých daní, a tam fungovaly. O tom se teď tedy vede debata, mimochodem je to další věc, kterou by měli konce dokončovat Češi během předsednictví.

Vladimír KROC, moderátor
Právě proto se na to ptám. Ta uhlíková neutralita, jak už jste naznačila. Nedá se říct, že by to bylo v tuzemsku populární téma. Může to mít vliv přímo té legislativy, řekněme, laxnější postoj, třeba. Možná říkám /nesrozumitelné/.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Ne ne. Říkáte to správně. To je velmi relevantní otázka. Upřímně řečeno. Uvidí se, protože předsednická role, chcete-li, prostě role takového nestranného, neutrálního, férového pozorovatele, nebo prostě peacemakera, mírotvůrce, tak to by se tedy měla chovat česká vláda v daném půlroce. Jednotliví úředníci na pracovní úrovni, ministři, a tak dále, aby právě jaksi celkově tu sedmadvacítku směřovala k dohodě ke kompromisu v té, či oné legislativě. Samozřejmě, ale vy jako předsednická země. Máte možnost určit, zda z balíčku, řekněme, těch 16 zákonů, je priorita pro vás těchto 8 nebo těchto 5. A do toho vrazíte všechny svoje síly. To znamená ty nejschopnější vyjednavače, a tak dále. A ty ostatní uvidíte, jestli se vám tedy na to zbude čas. Eventuálně necháte na těch dalších. V tomto smyslu vlastně česká vláda může dát najevo, nebo jestli jaksi se může chovat v tomto smyslu tak, že odrazí nějakým způsobem ať už nálady, nebo prostě politické preference. Třeba, které vyjdou z voleb ve věci právě klimatické změny. To je vlastně věc, která se uvidí postupně. A ta nová dohoda o uprchlických kvótách nebyl kamen úrazu.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Vypadá to, že to bude, ale nejenom, protože tedy vlastně vláda, ale nejenom vláda. Myslím, že většinově prostě české politické strany, obyvatelé je odmítají, ale protože vlastně negativně, chcete-li se k tomu staví většina ostatních vlád. A vlastně by se dalo říct, že se rozdělují země na 2 bloky. Jeden blok, tedy jedny země, které velmi kritizují uprchlické kvóty. Stále, jako například Česká republika, typicky celý Visegrád. A potom země, které naopak si tento mechanismus přejí jakožto prostě ta stálá záchranná brzda. A ty jsou stejně negativně jaksi nastaveny vůči odporu těch druhých. Čili tady máme vlastně 2 podstatné bloky. Může dojít k tomu, že zkrátka a dobře nyní předsedající Slovinci s tím nepohnou, protože se jim nepodaří překonat ty klíčové názorové rozpory. Podobně na tom budou následně Francouzi, a zkrátka a dobře celá tahleta věc přepadne na Čechy. Uvidíme. Je možné, že Francouz třeba, taková jedna z teorií, to do té míry dokopnou, lidově řečeno, že vlastně ta finální dohoda pro Čechy bude docela jednoduchá. V každém případě to vypadá, že chtě nechtě se tím, těmi uprchlickými kvótami budeme zabývat.

Vladimír KROC, moderátor
Zatím fakt českého předsednictví zaznamenalo 19 % lidí, o čem to podle vás může svědčit.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Myslím, že je to jednoduché, že to svědčí o jediném. A sice že politická elita toto téma málo zvedá ve veřejném prostoru, lidé se tím pádem nemají vlastně jak moc dozvědět o tom, že nějaké předsednictví bude. To je prostě dlouhodobý fakt, že lidé celkem přirozeně odchytávají to podstatné z toho, co jim říkají jejich volení zástupci. Nejdůležitější podle různých průzkumů dřívějších je v tomto prezident, premiér, jednotliví ministři, a tak dále. Pakliže předsednictví tedy není stabilní součástí jejich slovníků aktivního, tak je logické, že to prostě zachytí málo lidí.

Vladimír KROC, moderátor
V čem je tedy pro danou zemi hlavní význam předsednictví v Radě Evropské unie.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Často se říká, že se můžeme jaksi blýsknout ve smyslu, že to může dokonce Česku přinést nějaké ekonomické, nebo jakékoliv zemi a v tomto případě tedy Česku, nějaké jako ekonomické výhody. Třeba větší zájem investorů. To bych úplně neřekla. Vlastně ten největší přínos toho, jak to mohu pozorovat, pak jsme to pozorovali v minulosti, je ten, že si vlastně vychováte velmi schopné vyjednavače, protože ta zkušenost skutečně vyjednat něco mezi 27, představme si to třeba na bázi velmi pestré rodiny vy jste prostě jeden ze 27 kolem třeba štědrovečerní večeře. A máte něco dohodnout tak, aby všech těch 27 v ten daný večer skutečně souhlasilo a bylo schopno se pod to podepsat. Prostě to není jednoduché cvičení, velmi často je to cvičení, které je tzv. Neviditelné. To znamená, že ho v zásadě nedělají vůbec ne premiér, nebo premiérka. Ale dokonce ve většině případů to gró nedělají ani ministři. Ale jaksi ti vyjednavači, ať už v centrále, v České republice. Nebo potom v centrále v Bruselu na pracovních skupinách. Tito vlastně neviditelní úředníci, experti, diplomati. A pro ně je to tak obrovská škola, že má Česko šanci vychovat si armádu schopných vyjednavačů, kteří potom zakotví, ať už ve strukturách Evropské unie nebo se možná vydají zpátky do Česka, nebo někam jinam do světa. Je to taková záchranná síť pro zemi. Pakliže chce někde prosadit svoje zájmy, protože bude mít o koho se opřít.

Vladimír KROC, moderátor
Premiér dané země reprezentuje unii navenek. Jak, měl byste nějaký příklad.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Zpravidla je to někdo, kdo cestuje, když se děje něco jako důležitého, podstatného tak Evropskou unii zastupuje, ať už na zasedáních, například jihovýchodní Asie, Asean, nebo na zasedání latinskoamerických zemí, a tak dále. Anebo je to někdo, kdo mluví za celou unii. Jestliže vlastně se děje něco opravdu jako mimořádného, zpravidla tedy mimořádně negativního, nějaká živelná katastrofa, nedejbože nová válka, tak je to ten, který se za celou Evropskou unii vyjadřuje. Je to taky ten, který připomáhá při summitech předsedat tomu danému zasedání, on stálý předseda Evropské rady je tedy nyní. Charles Michel, tato role mu samozřejmě zůstává. Zůstane i za české předsednictví. Ale premiér, či premiérka prostě dané předsedající země tak jako připomáhá, čili je to model, kdy je ten daný premiér více vidět.

Vladimír KROC, moderátor
Miliarda a čtvrt. Je to dostatečně velký rozpočet vyčleněn českou vládou za tímto účelem?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Všichni říkají, že není, když říkám všichni, tak tím myslím experty, diplomaty. Lidi, kteří mají zkušenost s různými minulými předsednictvími. A opírají zejména o ten fakt, že nejenom. Nejen tedy, že jsme na třetině výdajů prvního českého předsednictví v roce 2009, ačkoliv samozřejmě od té doby narostla inflace, a tak dále. Čili bychom měli mít vlastně ideálně stejně, ne-li o něco více, právě abychom vyrovnali ten inflační cyklus, ale zejména upozorní na to, že za tyto peníze si Češi takzvaně pořídí oněch méně vyjednavačů, o kterých já jsem mluvila, kteří jsou důležití. Konkrétně to vypadá tak, že dlouhodobě v posledních 10-15 letech každá předsedající země měla okolo 200 lidí diplomatů v Bruselu po dobu toho předsednictví. A to včetně maličké Malty. My, Česká republika, plánuje těch lidí necelých 160, čili my jsme 40 lidí dlouhodobě pod osvědčeným, řekněme, průměrem. A právě protože jde o osvědčený průměr počtu těch lidí na předsednictví, tak není důvod nevěřit těm lidem, kteří upozorňují na to, že zkrátka a dobře česká vláda se rozhodla věnovat na tuto roli málo lidí a málo peněz. Respektive málo peněz, protože málo lidí, protože nejvíce tedy tou nejdražší položkou jsou jak lidé vyslaní po tu dobu do zahraničí, tak potom například ochranka pro ministry jezdící. Ale to se dá, řekněme, nějak upravit právě kvůli tomu, že některé věci dneska jdou i po internetu Webexu debaty, ale co se týče vyjednavačů přímo v Bruselu, na nich se v zásadě šetřit nedá, a tady máme dlouhodobý podprůměr naplánovaný.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu jak To vidí je dnes redaktorka týdeníku Respekt Kateřina Šafaříková.

Vladimír KROC, moderátor
Už to zaznělo. V příštích dnech by měl být evropským parlamentem a radou přijat takzvaný evropský klimatický zákon. Má být ústředním prvkem toho zeleného údělu. Co to fakticky znamená?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Fakticky to znamená, že politická dohoda, že tedy jednak v půlce století bude Evropa klimaticky neutrálním kontinentem, a potom tedy především že rok, do roku 2030 nebo v roce 2030 snížíme emise o vlastně 55 % oproti roku 90. Tak tento politický závazek se stane tedy závaznou právní normou. To znamená, že bude vymahatelný, bude samozřejmě žalovatelný. Pakliže Evropa jako celek nebo jednotlivé státy nebudou směřovat k tomu, že k tomu jaksi dojdou, že toho cíle dosáhnout. No a ten klimatický zákon, tedy v podstatě ten stávající, o kterém je řeč, obsahuje v podstatě jenom toto číslo. Tedy 55 % minus. Do roku 2030, ale.

Vladimír KROC, moderátor
Promiňte, je to reálné.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Většina lidí říká, že ano, protože řada zemí. Samozřejmě jde o země zejména severu nebo takové, nebo země, jejichž ekonomika stojí zejména na službách. Tak, ty už oznámili, že sníží vlastně svoje emise o 80 i 90 %. Dánsko, Finsko oznámili, že chtějí být téměř klimaticky neutrální už právě v tom roce 2030. A mimochodem i Británie, kterou my máme tak zafixovanou, je vlastně jako partnerkou v tomto smyslu, byť už není v Evropské unii, ale tak je stále v evropském kontinentě, taky ji máme zafixovanou jako tu partnerku i v tom boji za ten těžký průmysl, protože Británie byla dlouhou dobu vlastně Mekkou těžkého průmyslu. Tak Británie nedávno oznámila, že také vlastně zrychlí svůj vlastní plán na snižování emisí a dosáhne toho cíle, ačkoliv tedy není evropskou částí Evropské unie už, ale rozhodla se řídit tímto závazkem sedmadvacítky také. Takže dosáhnete své kvóty dříve, než v roce 2030. Zkrátka a dobře jsou země, které budou na tom dříve lépe, a jsou země, které na tom pravděpodobně budou hůře ve stejné době. Tady narážíme na Českou republiku nebo například na Rumunsko a další státy za bývalou železnou oponu, které vlastně hodně závisely na těžbě hnědého uhlí a na spalování, nebo ekonomika běžela na spalování tedy uhlí. A tyto země samozřejmě na tom budou hůře, ale výhoda této mety, tedy těch 55 procent je, že to je skutečně průměr. To znamená, že Česká republika bude dost závislá na tom, jak rychle budou ostatní snižovat, aby ona třeba nemusela nést na svých bedrech takovou zátěž. Jak přesně bude vypadat ta česká zátěž, stejně jako dalších států Evropské unie. Tak to má právě navrhnout velký balíček jednotlivých klimatických norem, buď, který bude představený příští týden.

Vladimír KROC, moderátor
Zajímavé je, že po roce 2050 má unie usilovat o negativní emise, co to znamená?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
No, tak to znamená, že budeme v té době, já se toho tedy pravděpodobně nedožiju, když, no uvidím, že zkrátka a dobře ta ekonomika bude natolik zelená, že nebude produkovat téměř žádné emise skutečně. Tak to úplně jenom jednoduše řečeno. Prostě budeme mít domy, které jaksi budou soběstačné, pokud jde o vytápění, možná budeme mít všichni malé elektro solární panely na střechách. Budeme si svítit tímto modelem. Těch vlastně způsobů, jak toho dosáhnout je asi, určitě je hodně. Záleží samozřejmě na tom, jak dalece rychle půjde vývoj technologií, který je v tomto smyslu klíčový, a pakliže by to tedy mělo jít tím stávajícím tempem, tak je skutečně možné, že nevím, tedy, jestli v roce 2051 nebo 52, možná později, ale zkrátka a dobře je možné, že Evropa dosáhne toho, že v podstatě nebude produkovat žádné emise.

Vladimír KROC, moderátor
Nakolik ambiciózní v tomto směru národní plán obnovy, který vláda odeslala začátkem června, do Bruselu.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Řada jaksi expertů z oboru tvrdí, že ambiciózní příliš není. Vznikal poměrně jaksi chaotickým způsobem. Česká republika tam podle té předložené veřejnosti, předložené verze dodržuje ta základní kritéria. Tedy že 30 nebo 37 % dokonce celého toho balíčku má jít tedy na tu zelenou tranzici, chcete-li na ozelenění provozu státu. 20 % na digitál, ale vlastně řada, jak jsem říkala, expertů upozorňují na to, že ten plán je vnitřně, abych tak řekl nekoherentní. To znamená, že na jedné straně se třeba říká. Měli bychom postavit tratě pro vysokorychlostní železnice, které jsou samozřejmě šetrné vůči životnímu prostředí, a tak dále. Jsou praktické. Akorát zrovna na tyto tratě v tom plánu nejsou vyčleněny podstatné peníze, tak se potom můžeme ptát, do jaké míry skutečně to vláda myslí vážně. Tyto plány pakliže přímo v tom plánu k tomu jaksi nepřipsala patřičné peníze.

Vladimír KROC, moderátor
Každé třetí kolo, které se v Česku v roce 2020 prodalo, mělo elektrický pohon. Obliba elektrokol je stále na vzestupu. Jejich prodeje loni meziročně stouply o 50 %. O boomu elektrokol se u nás psalo už minimálně před třemi lety. Zdá se že COVID poptávku po nich ještě umocnil. Je to tak?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Je to tak. Není to jen fenomén České republiky nebo řekla bych, že je to dokonce daleko víc fenomén jiných zemí okolo nás, zejména tedy na západě Evropy než České republiky. Ten jaksi nárůst je skutečně v desítkách procent. Meziročně v řadě evropských zemí, jsou docela zajímavá čísla. Například, že Němci v roce 2020 nakoupili téměř 2 000 000 elektrokol, což je více, než činil nákup elektromobilů, tedy aut na elektrický pohon v celé Evropě. Skutečně v celé Evropě. Tak to je docela podstatné číslo. Holanďani například koupili, na to, že jich je tedy 16 000 000, tak nakoupili necelých 600 000 elektrokol ve stejném období. Což je zase více než jakékoliv auto prodané v Holandsku v té době. Samozřejmě všechna ostatní kola zkrátka dobře ta elektrokola jsou skutečně na velkém vzestupu.

Vladimír KROC, moderátor
Vy jste byla reportážní cestě, mimo jiné na toto téma v Paříži. Proč právě ve francouzské metropoli.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Protože francouzská metropole je jedním z těch měst, velkoměst evropských, které se snaží přizpůsobit ten ekosystém města právě jaksi cyklistice, ať už na normálním kole nebo na elektrokole nebo ostatně na koloběžkách. To znamená, že se dělají nové cyklostezky s různými bariérami, kdyby se lidé, cyklisti cítili bezpečněji. Ale zajímavé je to také kvůli tomu, že francouzská vláda schválila letos, což tedy není výsada jaksi Paříže, je to skutečně vlastně norma platná pro celou zemi. To, že když dáte, když svoje auto odhlásíte, tak dostanete od vlády voucher v hodnotě dvou a půl tisíce eur, což je hodně. Za to si můžete koupit elektrokolo. Vzhledem k tomu, že ta nejběžnější cena elektrokola ve Francii se nyní pohybuje mezi 2300 a 2500 eury, tak vlastně tento voucher, když odepíšete svoje auto, vám v podstatě celé to elektrokolo zaplatí. A podobných věcí je ve Francii víc. A vede to právě k tomu, že když teď procházíte nebo projíždíte na kole ulicemi Paříže, tak vidíte, že vlastně ten poměr, jak cyklistů obecně, tak zejména tedy těch na elektrokolech přibývá.

Vladimír KROC, moderátor
Možná to částečně vysvětluje to, že je náhle celosvětový nedostatek jízdních kol.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Může to tak být, protože ten boom je skutečně mimořádný. Už jsem o Holanďanech a Němcích mluvila. Zdá se že ti nám ji vykoupili.

Vladimír KROC, moderátor
A co myslíte. Může to být jenom módní trend, který sám vyšumí nebo.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Bezpochyby je to věc, která je hnaná nějakou momentální situací. Tím samozřejmě narážím na COVID. Na to, že tedy lidé museli být doma na home officech, v zemích, jako je Francie nebo Belgie byl home office povinný. Ne vlastně dobrovolný nebo doporučovaný jako v České republice. To znamená, že lidé seděli doma. Později, kdy se začala pravidla zjemňovat, nebo ty ekonomiky se začaly otevírat, tak třeba jezdili do práce několikrát týdně. Najednou zjistili, že to auto nepotřebují, a že by vlastně chtěli něco, kde by se i vyhýbali, protože měli všichni trošku výčitky svědomí, že se vůbec nehýbou, jak sedí doma. Velký fenomén jsou samozřejmě nabraná kila covidová, a tak dále. Tak to byl nějaký momentální efekt. Ale je podstatné uvědomit si jednu věc, že my se vlastně bavíme dominantně o dopravě ve městech a města jako taková už pravděpodobně nikdy nebudou větší. Budou spíše menší ve smyslu, že toho prostoru ve městech bude buď tolik, kolik je ho teď, anebo nebo méně, protože prostě do měst míří stále více lidí, stále více se staví. Proč o tom mluvím, protože prostor na parkování bude stále stejný, respektive dokonce menší. Měli jsme Paříž, tak Paříž omezuje počet parkovacích míst. Je to jeden z programu nové starostky, každoročně o 7 % minimálně se snižuje počet parkovacích míst, a tak dále. Čili budoucnost asi bude přát spíše dopravě, která je prostě prostorově skromná. Na jedno parkovací místo, je známým faktem, se vejde 10 kol zaparkujete tedy. A pakliže máte stroj, který vás s relativně malou námahou někam doveze, je jednoduché ho zaparkovat. Navíc samozřejmě stojí řádově méně, než auto nebo tedy elektroauto. Tak je jasné, že pravděpodobně budoucnost dopravy ve velkých městech bude právě elektrokolůlm přát.

Vladimír KROC, moderátor
Ještě jedno téma jste zpracovávala ve Francii. Příběh ženy, která napsala autobiografickou knihu o tom, jak ji ve 14 zneužíval slavný spisovatel. Co o tom teď můžete prozradit.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Můžu o tom prozradit teď, že autorka se jmenuje Vanessa Springer. Má mimo jiné české kořeny. Její dědeček pocházel z Moravy, a to co je vlastně podstatné na té knížce, která nyní vyšla i v českém překladu, tak tedy jmenuje se Svolení, francouzsky /nesrozumitelné/, tak česky tedy svolení. A vyšla tedy na začátku roku 2020 vlastně od té doby nepřestává budit vášně ve veřejné debatě ve Francii, protože ona do jisté míry vlastně, abych tak řekla rozkopla nějaké dveře a vyvolala veřejnou debatu, kterou třeba nevyvolalo to globální hnutí MeToo ve Francii možná, protože to bylo americké hnutí tak Francouzi jsou známi známi svým skeptickým vztahem k Američanům, a tak dále. Tak ve Francii MeToo nevyvolalo žádnou klíčovou vlnu.

Vladimír KROC, moderátor
Tam asi je zásadní, že šlo o to, že tehdy vlastně to bylo veřejné tajemství.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Přesně tak. Po veřejné tajemství něco, jako je prostě sex dospělého člověka s dítětem. Protože Vanesse v době kdy tedy aktivně sexuálně žila se slavným francouzským spisovatelem, tak jí právě bylo těch 14. No a nemluvilo se o tom ve Franci. Bylo to, jak jednak tedy obrovské tabu, ačkoliv vlastně všichni věděli, že něco takového se děje. MeToo, jak jsem řekla, zásadní debatu nevyvolalo. Ale vyvolala právě tahleta knížka. Proč, protože vlastně píchla do té chráněné francouzské elity, protože to byla Francouzka, protože se to týkalo francouzského spisovatele, protože to byl tak jako autentický příběh ta knížka velmi. Dobře napsaná velmi dobře popisuje vás v zásadě univerzální model, jakým způsobem si dospělý člověk, v tomto případě dospělý muž, záměrně vybírá vlastně slabé dítě z nějaké třeba rozpadlé rodiny, a tak dále dělá z něj toho svého sexuálního partnera, tedy v tomto případě partnerku.

Vladimír KROC, moderátor
Jaké to bylo pro vás hovořit /nesrozumitelné/ tak citlivém tématu.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Byla to samozřejmě novinářsky velmi zajímavá a silná zkušenost. Ale místy to bylo vlastně velmi náročné, protože Vanessa Springera, ačkoliv tedy vlastně psala a my jsme spolu mluvily o události, která se stala před více než 30 lety, tak je to pořád moment, který v určitých chvílích jaksi donutí, nebo přiměl k slzám, protože ona je dneska matkou. Má šestnáctiletého syna, a když mluvila o tom, že svému vlastnímu synovi, když jemu bylo 14 poprvé řekla, co vlastně se jí stalo v jejích 14 letech, tak to byl vlastně velmi. Pro matku velmi dramatický okamžik, a když se k němu dnes vrací, což tedy bylo před těmi dvěma lety, tak je to pořád něco, co je zjevně živé.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí bylo dnes redaktorka týdeníku Respekt Kateřina Šafaříková. Děkuji na shledanou.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Děkuji také. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.