Přepis: Jak to vidí Kateřina Šafaříková 22. prosince 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a nerušený poslech přeje Zita Senková, mým hostem je Kateřina Šafaříková, redaktorka týdeníku Respekt, vítejte.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se například na francouzskou debatu o svobodě slova i na typologii evropských lídrů, příjemný poslech. V procesu se 14 pomocníky atentátníků, kteří v roce 2015 zaútočili na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo, soud poslal hlavního obžalovaného na 30 let do vězení, stejný trest vyměřil i družce jednoho ze tří atentátníků, ty policisté zastřelili, při útocích na Charles Hebdo a následně obchod s košer potravinami zahynulo celkem 17 lidí. Kateřino, jak na verdikt reagovali pozůstalí a přineslo to vůbec nějakou katarzi, která se svým způsobem očekávala?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Nepřineslo z toho důvodu, že tedy podle francouzských reportérů, kteří sledovali, ten proces soudní trval od září přesně 54 dní a tedy v tom jaksi prvním soudním verdiktu zazněly tresty, které jste zmínila a byly tedy nižší, než nařizovala speciální pařížská protiteroristická prokuratura, ale to samotné snad nebylo důvodem frustrace, ale jak jsem vyrozuměla z textu francouzských kolegů a s Francouzi, kterými jsem komunikovala, tak ta jistá frustrace zavládla právě proto, že nedošlo k jakémusi pokání, tedy k tomu, že by ti pomocníci a komplicové nějakým způsobem vyjádřili buď lítost nebo řekněme nějakou vnitřní sebereflexi vůbec toho vlastního činu ve smyslu víry v džihádismus, jakožto nějaký, nějakým způsobem boj proti francouzské republice, v tomto případě tedy jejich zemi, protože šlo samozřejmě o Francouze, byť z přistěhovaleckých rodin, ale prostě Francouzi, kteří se tam narodili a právě to, že nedošlo k tomuhle, k téhle té katarzi, k té sebereflexi, tak to bylo důvodem té frustrace mezi Francouzi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nedávno ilegální uprchlík z Tuniska podřízl učitele dějepisu Samuela Patyho, protože se svými žáky debatoval o zveřejnění karikatur proroka Mohameda, jak se právě k tomu, k té debatě o svobodě slova, kde jsou ty možná hranice, staví francouzská veřejnost, vy jste Kateřino byla nedávno v Paříži, kde jste mapovala situaci zejména na předměstích, kde žije značná část vlastně, no jsou to Francouzi, ale původ nebo jejich rodičů jsou přistěhovalci, jaké jsou nálady Francouzů?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Jsou a to je zajímavé, jsou velmi různé, jak jste říkala, já jsem tedy byla na severu Paříže, respektive tedy na severních předměstí Paříže, byla jsem se podívat v několika školách, protože nás v Respektu zajímalo, jakým způsobem se změnila atmosféra ve školách po tom útoku na Samuela Patyho, jednak samozřejmě na straně učitelů, do jaké míry se třeba cítí sami býti potenciálními dalšími cíli a potom tedy na straně těch žáků, protože do té doby toho útoku říjnového, vlastně ta škola byla považovaná za takový jako nedotknutelnou půdu, nikdy k podobným útokům tam nedošlo a co bylo zajímavé, co jsem tady zjistila, jak v terénu v těch školách, byly to většinou ty buď lycea nebo tedy koleje v našem kontextu jsou takové jako nejběžnější gymply nějak specializované vlastně velmi běžný typ francouzské střední školy a potom co tedy říkají průzkumy veřejného mínění, tak zkrátka je dobře vidět, že je jaksi rozdíl mezi tím, jestli jste mladý člověk nebo střední a nejstarší generace v názoru na to, jakým způsobem přistoupit ke svobodě slova a ke karikaturám, neřekla bych, že je ve francouzské veřejnosti strach, dokonce ani na straně učitelů, s kterými jsem mluvila, jsem nic takového nezaznamenala, oni většinou řeknou, že se člověk prostě den, dva oklepává z podobného útoku, ale že ta země je tak veliká a prostě ten život musí nějakým způsobem jít dál, že pokavaď zrovna nejste z dané čtvrti, kde k tomu tedy došlo, tak ten strach skutečně velmi rychle padne, navíc Francie zažila za posledních 5 let X teroristických útoků, zemřelo téměř 300 lidí a jakkoliv krutě to zní, tak terorismus, džihádismus se stal do určité míry nějakou životní realitou ve Francii, ale zajímavé je a třeba se k tomu můžeme ještě dostat, že je rozdíl mezi názorem na svobodu slova nebo postoji ke svobodě slova, konkrétně názorem na karikatury, tedy toho islámského proroka Mohameda, mezi tou nejmladší generací, tou kterou já jsem viděla na tamních gymplech a staršími Francouzi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A Jak to tedy vnímají, jak to vnímají ti, kteří, kterým je třeba 18, ale kterým je 60?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Řeknu to nejdříve takto, Francie je země, která kromě toho, že je vlastně velmi pestrá a divoká a v zásadě z evropského kontinentu nebo z evropských zemí, nejvíce se podobá Spojeným státům, takovým tím prostě tavícím kotlem ras a kultur, tak měla velmi odlišný vztah k možnosti urážet, urážet jakéhokoliv boha než například právě v mnou zmiňovaných Spojených státech a to konkrétně tak, že jestliže pro Američana platí, pokud si má vybrat mezi možností urážet a držet se tedy jaksi opravdu puristicky svobody slova nebo neurážet, tak Američan si vybere neurážet, Francouzi to měli obráceně, ti si tu svobodu slova několik staletí vlastně velmi tvrdě vybojovali naposledy právě v šedesátých letech, kdy /nesrozumitelné/ vedl poměrně jaksi striktní cenzuru tisku a Francouzi tedy dosud většinově to tedy měli tak, že pakliže si mají vybrat mezi možností urážet kohokoliv, cokoliv nebo neurážet a případně tedy za to urážení nést nějakou odpovědnost, tak si zvolili si urážení a teď se ukazuje, že nastupující generace to má jinak, já jsem se bavila, jak samozřejmě s mladými Francouzi z přistěhovaleckých rodin, s muslimy, kteří to takhle ve třídě řekli, přihlásili se a řekli, prostě já jsem muslim, já jsem muslim, muslimka, tak s ostatními Francouzi tedy nemuslimy a ten většinový názor, ten konsensus zda být, že zkrátka a dobře oni by si taky vybrali to neurážet, i takzvaní bílí Francouzi říkali na moji otázku, co si tedy myslí o karikaturách, tak říkali, že vlastně jim to jako médium nic moc neříká, tak odpovídali sedmnáctiletí, osmnáctiletí lidé, kteří budou za chviličku maturovat, říkali, že pro ně to není podstatné médium a hlavně, že vůbec nerozumí tomu, co vlastně jim má karikatura, která někoho brutálně urazí a potom sáhne k takovému samozřejmě teroristickému činu, tak co mu to má jako člověku donést, že tomu prostě nerozumí, že to pro něj není vůbec jako potřebné, že mu to nic jako nového neříká, nic nového se neučí a pokavaď to tedy je, furt dokola se opakující pocit urážky a násilí, tak oni byli pro to prostě tyhle ty karikatury netisknout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Protesty vyvolala chystaná norma na ochranu republikánských hodnot, kterou chce prezident Macron zefektivnit boj proti islamismu, podle protestujících ten navrhovaný zákon stigmatizuje muslimy a podporuje islamofobii, utichly už ty emoce nebo v jaké fázi se to nachází?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Nachází se to v té fázi, že to je tedy vládní návrhy zákona proti takzvanému separatismu, do parlamentu to jde v lednu, tak já předpokládám, že nějaká dramatičtější debata nastane v lednu, ale ty vášně nebo jakési rozjitření tam bylo cítit už v době tedy na konci listopadu, kdy jsem tam byla já, protože ten zákon na jedné straně míří vlastně velmi správně podle nějakého většinového konsensu třeba na mešity prostě, které jsou pod vlivem cizích mocností, konkrétně třeba Saúdská Arábie platí několik desítek nebo financuje několik desítek mešit na francouzském území a tak dále a tak dále, ale zároveň míří do takových měkkých zón, které třeba vlastně znervózněly, jak tedy velmi umírněné muslimy tak obecně věřící a těmi měkkými zónami myslím třeba to, že se navrhuje zakázat oddělené hodiny pro muže a ženy na veřejných koupalištích nebo ve veřejných bazénech, což je věc, která řadě žen vyhovuje bez ohledu na to, jestli jsou muslimky či ne muslimky, další návrh je například zpřísnění kontroly nad náboženskými školami, což zase je dlouhodobá francouzská tradice katolických škol nebo škol nějakým způsobem pod ne snad kontrolu, ale zkrátka a dobře spolupracující s katolickou církví, tak i ty mají strach, co to vlastně udělá jako autonomní těžko a se svobodou výuky, včetně samozřejmě katechismu, a to je tam měkká zóna, kdy si řada lidí vlastně říká proč, k čemu je nutné zakazovat oddělené hodiny pro ženy a muže na veřejných koupalištích a je to to, co by teoreticky mohlo ty umírněné věřící na vlastně v několika tedy těch monoteistických náboženství popudit a odtud ta debata ve Francii zatím teda ale spíše mírná, jestli nakonec tenhle zákon nepovede ještě vlastně k většímu oddělování nebo rozdělování těch jednotlivých komunit ve Francii a k prohlubování těch možných sociálních propastí, které tam jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaznívá i otázka, jestli je to vůbec ten apel Macrona a jeho vize v souladu s principem laicity?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
S principem laicity to snad ano nebo nezaznamenal jsem nějaký většinový názor, který by říkal, že to tedy není v souladu s principem tedy toho francouzského pojetí sekularismu, abychom to vysvětlili, spíš se vede debata, do jaké míry tato forma sekularismu, které je velmi prostě rigidní, přísná, do jaké míry je vhodná pro zemi, která má, má z tedy 60 milionů obyvatel téměř 6 milionů muslimů, což je zdaleka nejvíc v evropských zemích a tak dále, další samozřejmě náboženství, další rasy nebo další etnika, tak do jaké míry zakazování například toho, že byste měla na krku kříž ve škole, pakliže jste křesťanka a katolička nebo zakazování halal, což je tedy vlastně jakoby náboženské jídlo podle islámské tradice, tak halal menu ve školních jídelnách, do jaké míry to je skutečně prospěšné, tak tato debata se vede, do jaké míry ten sekularismus francouzský /nesrozumitelné/ je vhodný koncept pro jedenadvacáté století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Aby toho nebylo málo, Francouzi řeší také návrh bezpečnostního zákona o zákazu zveřejňování fotografií a videozáběrů policistu s cílem jim ublížit. Co odpůrcům chystané nové normy vadí?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Zásadně jim vadí to, že nebude možné sledovat, ne stíhat samozřejmě, ale jaksi sledovat policejní brutalitu to je prostě téma třeba, které v České republice ještě není úplně uchopeno, abych tak řekla nebo není to nic, s čím bychom nějak ze stránek médií úplně znali, ale ve Francii to je velké téma, protože se ukazuje, že policie kvůli různým restrukturalizacím v posledních několika desetiletích a reálnému poklesu mezd a tak dále, tak zkrátka a dobře v jejich řadách roste nespokojenost, snižuje se úroveň vzdělání mezi francouzskými policisty, často tam tedy odchází lidé třeba jenom se základním vzděláním, lidé třeba kteří mají nějaké nevyřešené osobní problémy a častěji než před několika desítkami let tam dochází právě k tomu přepísknutí, lidově řečeno nějak, při nějakém zásahu a tedy prostě k policejní brutalitě, ostatně i při jedné demonstraci právě proti tomuto zákonu v Paříži došlo ve dvou případech k velmi jaksi nevybírané, nevybíravému zásahu policistů, ty jsou teď vyšetřování a dokonce i ten velmi přísný, tvrdý francouzský ministr vnitra se za to omluvil a řekl, že to bylo jaksi neuvěřitelné, že prostě muž začne velmi brutálně mlátit pendrekem ženu, která jenom sedí prostě ve svém uprchlickém stanu, no a tedy, abych se vrátila k té vaší otázce, vlastně vadí, vadí nejvíce toto, ten zákon má stíhat velmi tvrdými správními tresty, pokutami, vězením až skutečně jako v extrémním případě, ale v té první fázi je velmi vysokými pokutami to, pakliže vy natočíte vy jako obyčejný člověk, natočíte video, jak nějaký policista podle vás jaksi nepřiměřeně zasahuje a dáte toto video na sociální sítě, což je vlastně poměrně běžný způsob práce třeba neziskových organizací, které sledují policejní brutalitu nebo třeba, které nějakým způsobem usilují o narovnání práv běženců, tak oni s tímto pracují, aby ukázali, že prostě například někdo byl terčem jako nějakého rasismu a podobně, no to se tady má teďko trestat a ti vlastně protestující, jsou mezi nimi i novináři, říkají, že to až příliš zasahuje do možnosti hlídat policie docela obyčejně při výkonech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prostor dnes mají názory redaktorky týdeníku Respekt Kateřiny Šafaříkové, sehraje téma, o kterém hovoříme ve Francii, migrace, terorismus, takzvaný politický islám, roli při příštích prezidentských volbách, které by se měly konat na jaře 2022, pokud se nepletu.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Je to tak a je to myslím ta nejpodstatnější otázka, která je tak jako mezi řádky víceméně v každém textu nebo mediálním příspěvku na toto téma, protože řada lidí vlastně úplně nechápe, proč se Emmanuel Macron, což je prostě liberál, velmi takový jakoby světoběžník, mladý člověk, je mu prostě necelých 43 let, tak proč se rozhodl tímto způsobem vlastně tvrdě zakročit nebo tvrdě sáhnout do toho prostoru nějaké osobní svobody a řekla bych, tak řekla prostoru jisté rebelie nebo občanské neposlušnosti, která má ve Francii velkou tradici, ačkoliv když dáme stranou tedy ty teroristické útoky, tak například potom bezpečnostním zákonu zase nebyla až taková poptávka a nelze třeba říci, že by v posledním roce dramaticky narostly nějaké útoky na policisty kvůli tomu, že by byly sdílena, že by byla sdělena tedy videa při, při tom, jak oni zasahují, no a pro to na otázku, proč si řada lidí, veřejnosti, laické, komentátoři, politologové odpovídají tak, že to je právě kvůli prezidentským volbám na jaře 2022, kde Macron tedy, Emmanuel Macron bude obhajovat svoji funkci a je vysoce pravděpodobné, že jeho spoluvyzývatelka nebo vyzývatelka bude opět královna francouzské krajní pravice Marine Le Pen a v této situaci, když ta situace nastane, tak vlastně levicový nebo středový volič v podstatě bude mít tu volbu jasnou, pokud, buď se tedy voleb zúčastní a bude volit Macrona nebo se nezúčastní, ale pravicový volič, konzervativní bude vlastně nejvíc na vážkách a Emmanuel Macron se snaží jít k tomuto pravicovému voliči naproti, aby tedy potom dál ve volbách hlas jemu, nikoliv Marine Le Pen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A nepřebírá Emmanuel Macron právě Marin Le Penové ta témata, její agendu?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Přebírá. Marin Le Penovou to samozřejmě staví do takové k zvláštní situace, protože na jedné straně může říkat, vidíte, já jsem to říkala, a teď se francouzský prezident nám inspiruje, na druhé straně, když ho přechválí, tak by vlastně si právě ten její elektorát mohl říct, aha tak proč vlastně volit tuto političku, když tady mám šanci spíše jakoby vyhrát a zvolit si Emmanuela Macrona, který velmi pravděpodobně by potom z toho boje vyšel jako vítěz, nicméně je to právě ten důvod, proč to Emmanuel Macron dělá, tedy říká to právě proto, aby mohl Marin Le Penové, lidově řečeno, ukrást voliče, hlasy a pojistil si to vítězství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Francie se nedávno rozloučila se zesnulým exprezidentem Valéry Giscard d'Estaingem, který je označován za jednoho z architektů evropské integrace, francouzští politici na něj vzpomínali jako na modernizátora země, i přesvědčeného Evropana jeden alsaský deník ho označil za francouzského Kennedyho, docenila Francie jeho politiku?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Nejsem si úplně jistá, jestli vyloženě docenila, protože on byl v podstatě mimo ten nejvyšší okruh politický poměrně dlouho, on byl prezidentem na konci sedmdesátých let a na začátku tedy ještě let osmdesátých, jedno volební období v té době tedy 7 let, nicméně už je to poměrně vlastně dlouho, co byl v čele státu a mám pocit, že jenom ti, kteří ho zažili, tedy střední a starší generace, se nějakým způsobem k němu vztahuje a mluví o něm. Faktem ale je, že řada lidí včetně Emmanuela Macrona, tedy řada francouzských politiků ho nějakým způsobem vyhledávala i Emmanuel Macron krátce po, po svém zvolení se s ním setkal několikrát a konzultoval s ním nějakou agendu, protože je Valéry Giscard d'Estaing nebo byl považován do určité míry ano za toho Kennedyho někoho, kdo dokáže vlastně spojit republiku nad těmi, těmi tedy partajními liniemi nebo ideovými, jak rozděleními a je to něco, o co tedy aspoň donedávna usiloval i Emmanuel Macron.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jaký je stmelovatel Emmanuel Macron?

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
No, nezdá se, že by byl úplně úspěšný, protože jemu vlastně se nedaří vlastně přesvědčit Francouze o tom, že on sám, ačkoliv se vyděluje mimo francouzskou elitu, říká, že neabsolvoval úplně ta všechna nutná gymnázia a elitní školy, byť i on byl například tedy na /nesrozumitelné/ a tak dále a chviličku byl na ENA, tak tedy na té elitní školy pro úředníky, ale zkrátka a dobře, ne, ne absolvoval takovou tu klasickou cestu, že by byl několik desítek let tedy součástí jedné politické strany a postupně šplhal nahoru. On založil svoji stranu necelý rok předtím než tedy vyhrál prezidentské volby, je to taky někdo, kdo pracoval pro velký byznys, pracoval pro banku Rothschild v Americe, někdo kdo má rád Ameriku, někdo kdo velmi dobře mluví anglicky, v něčem se tedy v zásadě vymyká a on si myslel, že tedy kvůli tomu svému poměrně jaksi nestandardnímu životopisu a tím, že bude se důsledně stavět do středu politického, že tedy nebude ani napravo ani nalevo, tak tedy že se mu podaří stmelit, ale úplně se mu to nedaří právě proto, že vlastně s Francouzi, Francouzi mu nevěří, že to je takzvaně jakoby muž z lidu, když to Giscard d'Estaing se tohle to vlastně dařilo, on měl nějaký velmi, měl nějaké velmi zajímavé fluidum při kontaktu s veřejností, byl to člověk, který by, o kterém bychom asi řekli, že to byl takový jako sympaťák, prostě usměvavý muž, který dokázal jít tak nějak hodně naproti těm existujícím problémům ve Francii a nemyslím snad populisticky, ale zkrátka a dobře Francie dlouho vedla debatu o tom, jak si poradit tehdy v těch sedmdesátých letech, na konci sedmdesátých let s interrupcemi, které byly částečně povolené nebo byly povolené, ale bylo tam spousta výjimek a on třeba prosadil, vlastně velmi liberalizoval interrupce, něco co ocenila obrovská část francouzské veřejnosti, nejenom tedy žen, protože to bylo drama, potom pro celé rodiny, když tuhle situaci řešili a tímhle tím způsobem nějak jako tmelil, to se Macronovi prostě nedaří, pořád má půl z toho vlastně elitního bohatého synka, který prostě pracoval pro americkou banku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na kolik jsou Kateřino Šafaříková, inspirativní současný lídři, když se podíváme, politici Merkelová, Conte, Johnson. Ještě ho zařadíme, byť je v Británii teď izolována kvůli nové mutaci viru Sanchez /nesrozumitelné/, Costa, Marinová, Mitsotakis, ale pánové také Morawiecki, Orbán nebo Andrej Babiš.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
No upřímně řečeno, když se podíváte tedy zhruba na ty evropské debaty, tak to v podstatě vypadá, že s odchodem Angely Merkelové Evropa ztratí někoho, koho bychom mohli jednoznačně označit slovem lídr, v tom tedy smyslu, že, že má nějaké způsobem, nějakým způsobem charisma, za sebou nějaký právě zápis ve vedení té země a zároveň obecně vlastně, abych tak řekla bezpodmínečně respektován ostatními, protože kdybychom si sáhli do našeho regionu, tedy do střední Evropy a podívali se na definici lídra, tak bezpochyby někdo jako je Viktor Orbán, splňuje roli lídra, je to člověk, který je velmi populární. Opakovaně vyhrál velmi přesvědčivě maďarské volby, které tedy nebyly označeny za zmanipulované a tak dále a tak, dále tím nechci nějak zpochybňovat, zkrátka a dobře, že podle těch daných kategorií on tedy jednoznačně naplňuje roli lídra, kdežto vlastně na západě je řada politiků, jsou spíš takový skutečně tací, dočasní správci, protože často tedy lepí ty koalice svoje dlouhodobě z x stran, jsou tam, jsou tam krátce i třeba v rámci té politické strany, nejde o nějaké jako charismatické matadory, no ale abych se tedy vrátila k té otázce. Angela Merkelová odcházející, toto teda jednoznačně splnila. Viktor Orbán se netěší respektu k bezpodmínečnému mimo tedy region, respektive dokonce bych řekla i mimo Maďarsko a vlastně nikdo teď, kdo by mohl zastoupit tím pádem Angelu Merkelovou se zdá, že není, čili Evropané a já myslím, že i paradoxně i ostatní evropští lídři nebo politici čekají na to, co se vlastně vyloupne z Berlína, protože tím nejpravděpodobnějším nebo automatickým, abych tak řekla náhradníkem Angely Merkelové je Emmanuel Macron, ale to má limity, myslím, že tady hodně jako dán, dané tedy jazykem, protože prostě francouzština je komplikovaný jazyk, řada lídrů jim nemluví, on sice umí anglicky, ale prostě ta Francie kvůli tomu jazyku komplikované vlastně kultuře a tím, že tak jako už dál skutečně od nás nebo zejména tedy od nás na západ, tak vlastně té Francie moc nerozumíme a tudíž Macron to s nějakým přirozeným lídrovstvím bude mít vlastně těžké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč je tak těžké, složité, najít nebo možná i vychovat, použijme tedy to slovo lídr, nějakou vůdčí osobnost, která by měla vizi, strategii, uměla se obklopit kvalitními, kvalifikovanými lidmi.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Ono obecně řečeno, asi platí to, že tedy lídra dělá jak nějaká zkušenost a nějaké přirozené charisma, tak samozřejmě nějaký velký historický úkol a těchto věcí dohromady, tyto věci dohromady se tedy musí sejít, aby to takříkajíc, klaplo a normální v uvozovkách politik se stal lídrem a zdá se, že tyto věci jsou v Evropě v posledních desetiletích vlastně jaksi nepříliš k mání v kombinaci s tím, že se politika hodně přesouvá, tedy do sociálních sítí z tradičních médií nebo prostě z ulic právě na tento vlastně neosobní prostor internetu. A je to také vlastně půda, kde hodně začínají rozhodovat emoce, kdy tedy dané emoce momentální jsou důležitější než vlastní obsah, mluví se o politice populistické nebo politice formy, nikoliv politice obsahu. To snad nechci unavovat, ale mířím k tomu to, že možná se dostáváme do fáze, kdy budeme potřebovat politika, který je především empatický, který je především skutečně jako stmelovatem, stmelovatelem na základě nebo pomocí nějakých základních emocí a tady spíš si myslím, že možná lídrem jedenadvacátého století je někdo, jako je Zuzana Čaputová, slovenská prezidentka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje redaktorka Respektu Kateřina Šafaříková, děkuji za váš čas a přeji vám hezký den, na slyšenou.

Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ, redaktorka časopisu Respekt
Děkuji za pozvání, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude hudebník a pedagog Jiří Hlaváč. Příjemné chvíle s Českým rozhlasem Dvojkou, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.