Přepis: Jak to vidí Karel Černý – 4. října 2021

4. říjen 2021

Hostem byl doc. Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Je tady nový týden a s ním i pětice rozhovorů. Mým hostem je doc. Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Buďte vítán, dobrý den.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vrátíme se společně v čase o několik století do počátku očkování i do období, které tomu předcházelo. Jaké byly dobové metody i kontroverze i třeba náhledy na nemoc. A připomeneme i slavné muže historie medicíny. Přeji nerušený poslech. Před rokem jsme pane docente Černý v Jak to vidí vaším prostřednictvím nahlédli do poutavých dějin medicíny, ve kterých najdeme i různé epidemie, které lidstvo v dlouhé historii postihly. Pomalu to budou 2 roky, co z čínského Wu-chanu přišly první zprávy o nákaze novým koronavirem. Jeho šíření se záhy dalo do pohybu i v dalších částech světa, jako když padají kostky domina. Z hlediska historika medicíny chápu, že to je nová věc. Nicméně po bezmála těch dvou letech, jak vy osobně se díváte na ten vývoj, možná v jaké fázi se nacházíme?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak já jsem opustil představu, že díky vysoké proočkovanosti a jiným opatřením se nakonec přece jenom podaří tu epidemii úplně potlačit. Je pravděpodobné a tohle komentují jako laik, to bych chtěl podtrhnout. Je pravděpodobné, že tu s námi tedy koronavirus bude a dost možná vzhledem k tomu, co teď víme o protilátkách a o tom, jak dlouho nám zůstávají, že třeba budeme muset každý rok chodit na nějaký, nějaký tu, na nějaké to posilující, nějakou tu posilující injekci k těm, k tomu očkování. Určitě bych doporučil všem posluchačům, aby se nechali očkovat a o očkování nepochybovali, je to bezpečná metoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vraťme se do těch úplných počátků očkování či lépe řečeno ještě před něj. Vakcinaci předcházela takzvaná variolace, někdy se tomu říká varolizace, což bylo vlastně opatření proti neštovicím a zasloužil se o to prešovský lékař a lékárník Jan Adam Rajman. V létě 1721 publikoval dva vědecké články v prestižním časopise a popsal tu první vědecké očkování. Na Slovensku vlastně i letos si připomínají 300 let od založení imunologie. Ačkoliv vzhledem k tomu efektu bychom mohli říct, že to bylo průlomové v celé střední Evropy.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak já, mně je to strašně líto, ale já vám teď zkazím radost, protože vím, že k tomu Prešovu máte nějaký vztah a ono to bylo celé trochu jinak. Jan Adam /nesrozumitelné/ v roce 1721 skutečně očkoval nebo ano výraz v očkování v tomhle případě. To je mimochodem výraz, který je vzatý z dobové zahrádkářské nebo sadařské terminologie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
A očkoval svojí dceru úspěšně. Děvče zákrok přežilo a potom bylo imunní vůči neštovicím. U neštovic platí, je to virové onemocnění, a když se tím nakazíte jednou, tak už skutečně ty pravé neštovice nedostanete celý zbytek života. Potíž ovšem je v tom, že těžko můžeme hovořit o začátcích imunologie, protože oni tehdy nevěděli vůbec nic o tom, co vlastně neštovice způsobuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte, na Slovensku to takhle vnímají.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Převažující představa byla, že neštovice vůbec nejsou choroba. A že to je, ale že to je takový přirozený proces očišťování lidského těla od nečistot, které zdědíte ještě z dělohy matky. A každé dítě tedy musí někdy ve svém životě projít tadyhle tím očistným procesem. No a některá, některé děti přitom zemřou. Takže asi ne úplně imunologie a navíc nejnovější výzkum ukazuje, že, že se ve střední Evropě očkovalo už asi 7 let před Rajmanem. To je, tohle to jsou doklady z Vídně a trochu pikantní na tom je, že ten očkující byl imigrant z Turecka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem pokud se teda doufám nepletu, v Osmanské říši nebo v části Osmanské říši tam tyto metody, které praktikoval třeba Adam Rajman, používali, je to tak?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Ano, ano, to není evropský vynález a není to vlastně vynález, řekl bych akademické medicíny. Je to produkt lidového léčitelství, takže, který v tomto případě tedy fungoval, což nebývá tak úplně pravidlem. Takže pokud máte z očkování strach, protože vám to nepřipadá dostatečně přírodní a přirozené, tak vás ujišťuji, toto je lidová medicína.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pane docente Černý, hovoříme nebo použil slovo očkováni. Teď si to spojujeme vlastně s injekcí tu vakcínu. Tehdy to ale byl vlastně malý zářez lancetou, kde se vpravil vlastně hnis z těch neštovic do rány, když se vrátím zpět k holčičce Adama Rajmana, na které to aplikoval. Je to tedy vlastně metoda spíše než vakcinace?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak za prvé skutečně to vypadalo tak, používala se buď lanceta nebo se používal, byl tady skalpel anebo ty nejstarší popisy ještě z Osmanské říše z Konstantinopole, tak ty hovoří o jehlách někdy rezavých jehlách přímo. Toto nebyl záměr. Toto byla stížnost těch pozorovatelů, že, že ti očkující používali i rezavé jehly občas a těmi se tedy přenášelo malé množství toho, toho infekčního materiálu z nějakého tedy nemocného člověka na to, na to zdravé většinou dítě. Jiná ovšem věc je, jaký je vztah mezi tady tou metodou, kterou používala Rajman a vakcinací. Vakcinace je od slova vaka, tedy kráva. To je latinský výraz pro krávu a to je už trošku jiný postup. Variolace je totiž očkování proti pravým neštovicím pomocí pravých neštovic. To je trošku kontraintuitivní, ale záleží totiž na tom, jak se vám do těla ten virus dostane. Klasická nákaza pravými neštovicemi je vlastně respirační onemocnění. Dostane se do plic, a pak to prostě masivně postihne celé tělo. A vy když použijete variolci, tak dostanete malinké množství materiálu někam do povrchu kůže a tím pádem ten průběh onemocnění je daleko mírnější. Vakcinace přichází o 80 let později na konci osmnáctého století, je spojeno se jménem /nesrozumitelné/ a používá jinou chorobu k tomu, aby ochránila proti pravým neštovicím, totiž kravské neštovice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Neštovicím neušla ani slavná Marie Terezie. Ona pak měla, bylo to ve vyšším věku, zůstaly jí také na tváři pak ty typické jizvičky. Jaké reakce vůbec ty tehdejší metody ještě před vakcinací a ostatně pak i to první očkování vyvolaly jednak mezi lékaři ale také mezi lidmi?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Neštovice působily velké škody v tehdejší společnosti. Je to taková, je to taková docela ironie, že v okamžiku, kdy ztrácí dech mor v druhé polovině sedmnáctého století a na počátku osmnáctého století tadyhle ta velká hrůza evropské společnosti morové epidemie úplně mizí. 1713 byl poslední mor v Praze, tak nabývají síly neštovice. A smrtnost u neštovic byla někde okolo 15 % v tomto období. To znamená každý šestý zemřel a i ti co přežili, tak si odnášeli, desítky procent z nich si odnášeli závažná postižení, třeba slepotu anebo to zjizvení a tak dál. Čili na jednu stranu, jak jsem vysvětlil, oni považovali neštovice za de facto přirozený projev života, ale na druhou stranu tenhle ten přirozený projev života znamenal obrovské lidské ztráty a hlavně prostě spoustu mrtvých dětí a tak dále. Ostatně v té habsburské rodině třeba císař Josef I. zemřel na neštovice a mělo to tak dramatické politické důsledky pro celou Evropu. Čili, čili ty reakce byly pochopitelně rozporuplné, protože na jednu stranu mnozí cítili úlevu. Máme něco, čím se té chorobě můžeme vyhnout. Ale další říkali, vždyť my vlastně nevíme, jak to funguje a byly tu někdy jako náboženské důvody, proč teda se míchat do přírody, když jí stvořil pánbůh. I když vztah mezi náboženstvím a tadyhle těmi technikami je ambivalentní a určitě nelze říct, že, že náboženství se projevovalo výhradně jako prostě ta /nesrozumitelné/ síla. Mělo, někdy se chovali představitelé různých církví i progresivně a někdy zase naopak teda velmi konzervativně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Známe vlastně odpověď možná na tu zásadní otázku, jak je možné, že, když se vrátím k moru, černé smrti, že tato nemoc vlastně na počátku osmnáctého století zmizela tak nějak, tak jak rychle přišla o 4 století předtím, tak najednou prostě byl konec.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak s naprostou jistotou to nevíme, ale když si vybavíte počátek té naší koronavirové epidemie, tak si všimněte, jak se postupně vyvíjely, vyvíjela opatření, která společnost proti té epidemii zavedla. Nejdřív úplně obecná lockdown, nosíme roušky, izolujeme se a tak dále. A teprve potom přichází specifická proti koronaviru, jako například očkování. Nebo nějaké ty monoklonální protilátky a úplně stejně to vypadá v dějinách, jenom že se tadyhle ten scénář odvíjí ve stoletích spíš než v desetiletích. Zatímco u nás to trvalo měsíc, takže v nějaké fázi v 16., 17., století začíná evropská společnost zavádět velmi obecná opatření proti infekčním chorobám, takovou tu izolaci, karanténu, sanitární kordony a tadyhle to stačilo, protože proti moru, protože mor je vlastně choroba, která tak nějak přežívala v té společnosti, vždycky se tak držela zuby, nehty jo. Ten přenos moru je velmi komplikovaný. Máte tady hlodavce. Ti mají parazity, nějaké blechy, takže se to přenese z hlodavce na blechu, z blechy potom na člověka. Čili, čili stačilo narušit tadyhle ten cyklus poměrně málo a mor začal tady v evropském prostředí, protože jeho domovina je někdy, řekněme, ve střední Asii. Tak tady začal ztrácet dech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale v Evropě se držel bohužel hrozně dlouho.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
No, do toho začátku osmnácté století. Čili trvalo desítky let než, než ta pravidla začala fungovat. To je dáno taky tím, že jsme čekali na to až vlády a různé městské rady budou mít takovou moc nad tou společností, že si skutečně vynutí dodržování těch opatření stejných jako dneska. Zavírání hospod, omezování byznysu a tak dále a lidé samozřejmě nechtěli. Argumenty byly úplně stejné. Je to moje obživa, není to nakažlivý, nikdy to, nikdy to nebylo nakažlivý. Je to od pánaboha a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Také i lékaři, pokud se nepletu, procestovali nebo ne protestovali, ale třeba nedoporučovali některá opatření nebo nosení, nošení roušek a podobně.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak v tom období, o kterém se bavíme, tak se roušky objevují jenom, jenom u lékařů v takovým speciálním, možná si vybavíte obrázek morového doktora s takovým tím zobákem a ono to nebyla rouška, on to byl kontejner na vonné byliny. Protože panovala představa, že ten, že tu nakažlivou chorobu roznáší zápach vlastně. Oni tehdy neznali bakterie, neznali viry, takže co by to mohlo způsobit, no asi to bude ten zápach. Ale máte pravdu, že když teda ty roušky stranou odložíme, tak, tak byli lékaři, kteří s tím nesouhlasili. Oni třeba ten argument nebyl vždycky úplně nelogický. Oni říkali, vy vlastně tu chorobu dál roznášíte tím, že někoho, kdo ještě není nemocný, tím nakazíte jo. Protože, jak jsem říkal, ta variolace probíhala tak, že se že, že ten dotyčný byl nakažen pravými neštovicemi. A občas třeba nedodržoval potom karanténu. Takže ten variolovaný zvaný šel a mohl nakazit normální průběhem neštovic dosud neimunizované jedince.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká a vysvětluje historik lékařství, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Karel Černý. V dnešní době není nouze o informace, možná jich někdy mám až příliš, občas jsou i protichůdné. Jak na tom, pane Černý, byli s informovaností naši předci? Když hovoříme o těch epidemiích, jak se informovalo o nákaze, kdo vlastně, jakým způsobem, jakou formou o tom informoval? Tak určitě se o tom hodně psalo v odborných lékařských traktátech, ale to si asi mnozí nepočetli, myslím řadoví občané.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Ano, to máte pravdu, řekl bych, že se to tyhle informace se šířily tak, tak jak si od úst k ústům. Běžná populace se dozvídala o tom, že je někde mor asi na nejbližším trhu. Řekl bych, když dorazili na trh tak, tak se dozvěděli, že prostě o dvě města dál panuje nějaká nákaza a jiný, jinak tady byly tedy ty odborné traktáty, které byly latinsky a ty si přečetlo velmi omezené množství lidí, ale taky víme a existuje k tomu i studie třeba pro české království, že existoval takový mezistupeň. Byly traktáty psané v češtině o moru a jiných chorobách třeba o anglickém potu v šestnáctém století. Takže to už si přečetla taková širší skupina. Museli být aspoň tedy schopni číst, řekněme, nějaké to měšťanské, nějaká ta měšťanská populace. A asi zřejmě se informace tadyhle o těch epidemiích šířily taky formou nějakých tisků, letáků. A v druhé polovině sedmnáctého století se objevují první odborné časopisy. Britský /nesrozumitelné/ a nejstarší lékařský časopis, to byly německé /nesrozumitelné/, které vydával předchůdce dnešní německá Akademie věd Academie Leopoldina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Také ve vašem ústavu dějin lékařství a cizích jazyků máte několik pokladů. Jenom dodám, že ústav je jeden z nejstarších institucí svého druhu na světě a máte tam třeba nejstarší fakultní časopis pro praktické lékařství z první poloviny devatenáctého století nebo nejstarší fakultní knihu z roku 1474. Co vás tam mimořádně zaujalo, když jste v nich listoval. Třeba nějaké rady, doporučení, samozřejmě asi těžko vybírat jednu, dvě věci.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak ten, ten časopis, nejstarší český odborný lékařský časopis se jmenuje /nesrozumitelné/, čtvrtletní pro praktické lékařství a vycházel od roku 1844. Takže vidíte, že je to o víc jak století později proti těm nejstarším evropským časopisům. Ale k tomu je potřeba říct, že čeští přispěvatelé publikovali od začátků v té německé Leopoldýně, v těch /nesrozumitelné/ a jedna, jedna věc, kterou je zajímavé listovat v naší knihovně, jsou třeba lékařské disertace. Lékaři museli dělat disertace až do roku 1848. V tom okamžiku dospěli k závěru, že to už nedává smysl a od té doby se nikdy nevrátilo. Takže my historici musíme psát diplomky, když chceme titul a medici nemusí. Ale oni, oni to mají velmi těžké a náročné a zase mají jiné věci, které my historici jsme podstoupit nemuseli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je bohatá tedy historie, co se týče literatury nebo lékařská medicínská historie.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Jsou tam fantastické věci, třeba si pamatuju z roku 1833 po jednání o čaji a jeho zdravotních účincích, kde se objevuje, myslím zatím nejstarší co jsem našel jakoby konkrétní označení typu čaje. Dá se to i dnes koupit, koupit v obchodech, jmenuje se to obočí dlouhého věku česky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se k tomu, co jsme už tak trošku nakousli, když jste hovořil o neštovicích, jak vnímali, dnes my řekneme nemoc, pro ně to tak nebylo. Jak vůbec kdysi a teď možná bychom mohli jít staletími, definovali zdraví a nemoc, co je třeba nebo bylo z jejich pohledu tehdy, nechám na vás, jestli vybereme období moru nebo jiné pozdější období. Koho považovali za zdravého člověka.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Víte, jedno je jisté, dobové představy o zdraví se lišily od těch současných, o tom není žádná, žádná diskuze. Ale jak přesně, to je velmi ošidná otázka, takže já se jenom zaměřím na několik detailů. Třeba daleko menší důraz se kladl na duševní zdraví. Zejména to duševní zdraví, které pro nás začíná být v posledních desetiletích důležité. Teď se nebavím o duševních chorobách, které znamenají, že budete třeba hospitalizován dlouhodobě, ale takové věci jako třeba deprese nebo nějaké pocity úzkosti jo. To v tehdejší době téměř se nepovažuje za, za, za téma, o kterém by se vedly diskuze, i když ten koncept melancholie tam je. Naopak co oni považovali za chorobu třebas, by byla láska. Takže pokud byste si brala někoho, protože jste se do něj hrozně zamilovala, tak to je špatně, protože jste nemocná tou láskou. No, ale i fyzické zdraví, koncept fyzické zdraví se velmi lišil. Vezměte to tak, že spousta těch lidí třeba asi neměla velkou část soudů zejména ve vyšším věku. Protože, protože ta péče o chrup byla na ně úplně jiné úrovni. Máme hodně zpráv o zázračných uzdraveních, kde jenom jakoby na okraji toho textu čteme, že to co oni považovali za uzdravení, jako jakoby nebyla dokonalá náprava toho původního stavu, ale že, že stačilo, když se jenom ta situace nějak zlepšila jo, čili, čili zdraví v tomhle období, řekl bych, že jeho důležitým takovým centrem byla rovnováha. Jo tehdejší koncept zdraví vycházel z představy čtyř šťáv tělesných. Je to ta žluč, černá žluč, hlen a krev a zdravý člověk má tyto 4 šťávy v těle v nějakém harmonickém, nějaké harmonické souhře a měl by preventivně se starat o to, aby některá z nich nepřevládá a to by pak mohlo vést k jejímu hromadění, aby se zkazila, nastala by choroba. Takže to je, to je zdraví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A pečovali lidé, dbali o své zdraví, životní styl?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Existuje takový koncept velmi rozšířený v tehdejší medicíně, který se nazývá latinsky /nesrozumitelné/ 6 věcí nevrozených a mezi ně patří třeba výživa anebo pravidelný spánek, vyprazdňování nebo pravidelný pohyb a odpočinek, ale výživa to všecko přebíjela, takže oni hodně věnovali pozornost tomu, co jíst, kolik toho jíst, jak pít a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Také čistotě, že? Ono dějiny, když jste hovořil o epidemii moru nebo epidemiích nebo výskytu tohoto onemocnění, tak jsou, četla jsem svým způsobem jako kdyby dějiny ekologie.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Ano, ano, my občas slyšíváme v takové té populární sféře, že, že ti lidé byli hodně špinavý, že měli takový ten, takový prostě vztah, vůbec se nemyli a tak dál. To není tak úplně pravda, protože třeba nakažlivé choroby se vysloveně spojovaly s pocitem zápachu jo. Asi je otázka, co vnímali jako zápach a možná, že jsou věci, které jim jakoby páchly a /souzvuk zvuků/ a zase, zase naopak nám něco páchne a jim to třebas připadalo přirozené, ale, ale obecně jakmile něco někde vysloveně hnilo, tak, tak to byl problém. Takže, takže tadyhle ten koncept zápachu jim poskytl jakoby určitou ochranu, protože je to logické, když máte potraviny, které se zkazí a páchnou, tak je, prostě byste je neměla jíst, že jo. Čili, čili tady ta představa a samozřejmě s tím je spojeno to, že, že ta tělesná čistota taky, vyprazdňování, jehož produkty též páchnou by teda mělo probíhat někde jaksi bezpečně. To se nedařilo, typicky v těch středověkých a raně novověkých městech, protože měli malinký, malinkou zahrádku za domem v tom městě a na té zahrádce byla studna. Hned vedle byl nějaký ten, nějaké to hnojiště a vedl ještě pobíhalo třeba prasátku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ministerstvo zdravotnictví chystá novou kampaň na podporu očkování. Jak kdysi, pane docente Černý, pokud vůbec třeba přesvědčovali lidi, aby podstoupili očkování. Měli vůbec na výběr?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Měli, měli, protože ten, ta kontrola nad společností byla daleko slabší, než je dneska. Kampaně probíhaly třeba s tím, že, že místní šlechta kupříkladu šla, šla vzorem. Potom se pořádaly různé akce, kdy se to očkování jakoby slavilo. To znamená, že to bylo spojeno s nějakým, s nějakou prostě i třeba s pohoštěním a tak dále. Rozdávaly se medaile, mám pocit, že naše zdravotnické muzeum má nějaké očkovací medaile ve svých sbírkách. Hledali se různé metody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte nějaký opravdu zásadní významný rozdíl, když shrneme přístup tehdy a dnes k epidemiím opatřením?

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Tak dneska máme daleko víc informací a daleko přesněji rozumíme tomu, co tu epidemii působí no. Takže, kdyby lidé vzali rozum do hrsti a řídili se tím, co, co tedy slyší od odborníků a ne to, co si přečtou na Facebooku, tak bychom měli i šanci se toho daleko rychleji zbavit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas i informace a přeji vše dobré, na slyšenou.

Karel ČERNÝ, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.