Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 5. listopadu 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den a celý nový týden přeje Zita Senková. Vítám vás u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Dnes se budeme věnovat zejména světu zpravodajství. Pozvání přijal Josef Šlerka, vedoucí Studií nových médií na Karlově univerzitě, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Dobrý den.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podíváme se na konzumenty zpravodajství tak, jak ukázaly výsledky jednoho exkluzivního průzkumu, a probereme i současné trendy v šíření novinářských informací. Nerušený poslech. Nadační fond nezávislé žurnalistiky analyzoval mimo jiné český mediální trh, například typologii tuzemských konzumentů a nekonzumentů zpravodajství. Ten výzkum pro vás dělala agentura Median. Kolik Čechů sleduje zpravodajství, pane Šlerko? Lze vůbec říct, že se každý z nás dívá na zprávy nebo je poslouchá v rozhlase?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já možná nejdřív uvedu, proč jsme to celé dělali, a z toho vyplyne i odpověď na vaši otázku. Nás konzumenti zpravodajství velmi zajímají, ale nás hlavně zajímali nekonzumenti zpravodajství, protože se domníváme, že konzumace zpravodajství, to je strašně ošklivé slovo. Koukat se na zprávy, číst zprávy, vědět, co se děje v té zemi, ve které žiju, je vlastně podmínka kvalitního rozhodování při volbách a vlastně i v každodenním životě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký obsah zvolíme…

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ani ne tak, jaký obsah, ale jestli mám informace vůbec. Požádali jsme agenturu Median, aby pro nás připravila výzkum o tom, kolik lidí zpravodajství v médiích konzumuje, a omlouvám se ze ten ošklivý termín, ale je to zaběhnutý termín, a kolik ne, a jaké druhy lidí můžeme najít, co konzumují nebo ne nekonzumují zpravodajství. Ukázalo se na panelu, kde bylo asi 14 tisíc lidí, že zhruba jedna třetina Čechů vůbec zpravodajství nekonzumuje nebo ho konzumuje extrémně málo. Tam byla stanovena nějaká formální pravidla, deklarovaná, a ukázalo se, že plná třetina se vlastně o zpravodajství nezajímá. Pro nás to bylo hrozně zajímavé zjištění, a mnohem zajímavější pak bylo podívat se na to, jako vlastně typy lidí nebo skupin lidí to zpravodajství nekonzumuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná, než se dostaneme k té charakteristice, která je nesmírně zajímavá, zjistil ten průzkum, proč ta třetina lidí nesleduje a neposlouchá ty zprávy?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Existuje celá řada typů výzkumů. Tento byl postavený na obrovské sérii otázek, které se ptaly nejen na to, jaká média konzumují nebo nekonzumují nebo jaké zpravodajství, ale také, jaké mají postoje vůči světu, jaké mají přesvědčení, co si myslí o tom, co je důležité v životě a tak dále. Ta otázka přímo na to, proč nekonzumujete, v té baterii není. Má to svoje dobré důvody, proč tam není, protože nás zajímá charakteristika těch skupin. Ta otevřená, ta kvalitativní otázka je strašně komplikovaná na zpracování, protože panel má asi 14 tisíc lidí. Takže my víme, jakou míru důvěry nebo nedůvěry v masmédia kupříkladu ti lidé mají. Zpracovávat takhle obrovskou otázku by bylo velmi komplikované. Jestli vás to potěší, kolegové z Masarykovy univerzity zase pro změnu zpracovali velký výzkum na téma důvěry v média, a je možné, myslím, se podívat na jejich webové stránky a dohledat to tam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme tedy k těm konzumentům toho zpravodajství. Jaké kategorie existují a co je pro ně charakteristické? Z toho průzkumu jste vygenerovali, řekněme, čtyři základní.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Většinou mají lidi pocit, že jsme měli zezačátku nějaké skupiny vydefinované a pak jsme k nim přiřazovali ty počty. Ve skutečnosti je to tak, že při tom výzkumu získáte obrovskou tabulku odpovědí a potom se snažíte najít nějaké shluky, to znamená, skupiny lidí, které jsou si vnitřně podobnější než k těm ostatním. Zní to děsivě, ale v zásadě najít lidi, kteří se navzájem podobají a nepodobají se těm ostatním. Tam se ukázalo, že těch 30 % lidí se dá zhruba rozdělit na tři základní skupiny těch nekonzumentů. Najdeme tam relativně zhruba po těch třetinách uvnitř toho, plus mínus, skupinu, která je charakteristická tím, že je spíš starší, masmédiím naprosto nedůvěřuje, je extrémně nedůvěřivá vlastně k čemukoliv, včetně reklamy, a tvoří ji spíš lidé, kteří mají nižší a středoškolské vzdělání. Mírně tam převažují ženy a docela solidně jsou tam zastoupeny hlavně střední a malá města. To jsou lidé, kteří sice čtou nějaké noviny, ale přeskakují zprávy a věnují se zásadně jenom tomu, co se děje s celebritami nebo co se děje s počasím. A pak tam zbyly dvě další dvě skupiny a ty jsou poměrně překvapivé nebo pro mě byly překvapivé. Jedna z nich jsou mladí lidí spíše z větších měst, kteří mají solidní vzdělání, ten průměrný věk se tam pohyboval kolem 28 let. Podotýkám, že jsme se zabývali jenom lidmi, kterým je víc než 15. Děti v tom výzkumu zařazeny nesou. To jsou lidé, kteří jsou se svým životem spíš spokojeni. Jsou to velmi silní konzumenti internetu a politika je prostě nezajímá. Jejich svět je, jak se říká, lifestyle, móda, sport, různé venkovní aktivity, nedůvěřují reklamě. Když něco čtou, tak si přečtou spíš Elle, Maxim nebo ČiliChili, a o politiku se nezajímají a je to skupina, kterou je do budoucna zapotřebí poměrně sledovat, co s ní bude, protože je to skupina, která bude stárnout a bude vstupovat do toho politického života velmi intenzivně. Mimochodem lidé se často ptali, jestli tito lidé, tato skupina nekonzumentů, chodí volit a odpověď je ano, chodí volit. Chodí a nechodí volit zhruba ve stejném poměru jako ta druhá skupina těch konzumentů. Takže není to tak, že lidé, co nečtou, ani nechodí volit. Pak tam zbyla ještě jedna skupina. Ta z nich byla vlastně největší, tvoří v té populaci 14 %, a to jsou lidé mladšího a středního věku z malých obcí s nízkým vzděláním, pro které je charakteristické, že jsou úplně apatičtí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže nesledují zprávy a nechodí ani volit?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Nesledují ani zprávy, chodí míň volit, ale není pravda, že by nechodili. Pokud jdou volit, tak volí spíš ty antisystémové strany, ale prakticky o nic se nezajímají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A čemu věří tato skupina?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Zdá se, že nevěří vůbec ničemu. Podprůměrně používá internet, ale zdá se, že jejich pozice je taková, že všechno je pryč, nic se nepovedlo, jsou nespokojení v osobním životě, ale neprojektují tu nespokojenost do společnosti. To je docela zajímavé, že nemají tendenci svoje vlastní problémy projektovat do té společnosti. A domnívají se, že to, co je pro ně důležité, jsou konexe a rasa a pohlaví, ty vnější znaky. Dá se předpokládat, že zřejmě mají pocit, že se prostě špatně narodili, a tudíž vedou špatný život. Připomínám, že v jiném výzkumu se ukázalo sice, že Češi tolik nevěří v Boha, ale v osud tady poměrně dost lidí věří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to je přitom, jestli tomu správně rozumím, pane Šlerko, skupina lidí v tom nejproduktivnějším věku. Je to tak?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ano, to jsou lidé, jejichž průměrný věk tvoří zhruba kolem 36 %. To, co je pro ně typické, jak jsem říkal, je nízké vzdělání. A v Čechách je velmi silně na sebe navázáno vzdělání a místo, kde bydlíte, s výškou příjmů. To znamená, pokud jsou to lidé, kteří jsou spíš z nejmenších obcí a měst, jsou s nízkým vzděláním, budou to lidé pravděpodobně s velmi nízkými příjmy, a dá se mluvit o tom, že jsou to lidé, kteří spíš se chápou jako ti, co prohráli svůj život, a teď tak nějak dožívají. Tahle skupina je nesmírně zajímavá. Je otázka, jak ji oslovit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže my svým způsobem víme, proč lidí nekonzumují takzvaně ty zprávy?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Můžeme vidět určité trendy, proč to tak může být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S čím vším to souvisí...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme tedy k těm, kteří naopak sledují, poslouchají zpravodajství. Ale jaké taky?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To je strašně zajímavá věc. Já tady trošku odbočím od toho výzkumu. Často má člověk pocit, že existují mainstreamová média, vážně míněná seriózní zpravodajství, a pak ještě existuje bulvár. A tím to hasne. A pohybujeme se v takovém zvláštním napětí, že buď je to bulvár, nebo je to vážně míněné. Ono ale ve skutečnosti, když se podíváte na tu mediální scénu, tak ono těch odstínů je tam mnohem víc. Momentálně se snažíme spočítat nebo udělat nějakou mapu těch médií samotných. Jenom vlastně internetových zpravodajských serverů, které by si mohly nárokovat označení denní zpravodajství nebo pokus o denní zpravodajství, jsme v Čechách napočítali 66. Když se podíváte hlouběji, tak mezi těmi 66 médii najdete jak zavedené mainstreamové tituly, tak ty bulvární, ale zároveň tam najdete silné tituly, které se samy definují jako názorové deníky, jako deníky, které sice přinášejí denní zpravodajství... Podotýkám, že to, že se něco definuje jako názorový deník, ještě neznamená, že to zpravodajství musí být zkreslené, ale znamená to, že ten list má nějakou silnou pozici. Echo24 kupříkladu se takto samo charakterizuje... Najdeme tam ty antisystémové weby, ty, o kterých se mluví docela často. Najdeme tam, dejme tomu, nějaké analyticko-investigativní weby, které se snaží produkovat relativně nízký počet článků, ale snaží se být zaměřeny na nějakou analytickou část, ale pak tam třeba najdeme weby, které jsou vytvořeny jenom proto, aby na nich mohla být reklama. My jsme objevili takový hezký cluster několika médií, které jsou podle veřejně dostupných informací z WebMonitoru velmi hojně navštěvované, patří do první desítky českých médií. Je to list jako Globe24, Star 24. Když se na ně zaměříte, tak zjistíte, že to zpravodajství, které přináší, je ve skutečnosti takový zvláštně zábavový pelmel, a žijí vlastně z toho, že na homepagi Seznamu je tam odkaz a oni denně dostávají spoustu návštěv, které si přijdou rychle prozkoumat, jestli náhodou ještě někde Hitlerův vnuk v Argentině nežije, a pak se zase rychle vrátí zpátky. Tyto média jsou tu také a lidé s nimi stráví spoustu času. Čili když říkáme zpravodajství, je třeba vědět, že ta šíře je obrovská.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka asi taky je, co očekáváme od zpravodajství a jak ho definovat...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To je náš leitmotiv, my se pokaždé vracíme k té otázce. Já mám pořád tu samu odpověď. Prostě zpravodajství nebo novinařina je schopnost přinášet lidem informace proto, aby se mohli lépe rozhodovat o tom, jak si sami vládnout nebo jak se zachovat. Obávám se, že informace o tom, jestli Hitlerův vnuk v Argentině ještě žije, nepatří mezi ty informace, ale nic proti. Lidé na to klikají, je to taková svého druhu literatura, jako když Jaroslav Hašek psal své povídky... Tak berme to takto. Ale zpátky k tomu výzkumu…

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď jsme u konzumentů zpravodajství.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Těch 70 % se dalo rozdělit zhruba do čtyř základních skupin. Jedna je s takovým roztomilým názvem Babičky s brýlemi. Ono to vypadá tak trošku dehonestujcím způsobem, ale ono se to snaží vyjádřit to, že to jsou hlavně starší ženy, ten průměrný vek je tam kolem 61 let, které velmi silně konzumují televizi, a naopak vůbec nekonzumují internet a internetové zpravodajství. Mají většinou nízké nebo nižší vzdělání a mají nízké příjmy. To jsou konzumentky, a jsou mezi nimi samozřejmě i konzumenti, médií typu Rytmus života nebo Blesku a podobně, kteří jsou dost nespokojeni se svým osobním životem a jsou dost nespokojení i se společností, ve které žijí. A ti se zajímají o všechny typy zpráv, ale také třeba nadprůměrně o horoskopy, křížovky a podobně. Tato skupina působí, proč by se někdo jimi měl zabývat, kdo se zabývá seriózním zpravodajstvím, ale pro ně charakteristické, že silně konzumují regionální zprávy. To je něco, co máme tendenci z Prahy dost podceňovat. Myslím si, že je to velká chyba, protože bych pražským posluchačům připomněl, že pořád zhruba 88 % populace žije mimo Prahu a není radno ty regionální zprávy podceňovat. Je to taková skupina, která je takový typický konzument bulváru. Naproti tomu druhá skupina, která je vlastně v tom úplném protipólu, to je ta bohatší střední třída, která tvoří zhruba 20 % toho trhu, chce informace. Jsou to lidé, kteří chtějí zkonzumovat informace, chtějí číst noviny, nadprůměrně je čtou, zajímají se o úplně všechno.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Úplně jste pookřál.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Tak je to skupina, se kterou se člověk ve své bublině setkává nejvíc a je to taky ta skupina, ze které máte šanci, když jste mediální podnikatel, dostat zajímavé peníze, a přitom dělat kvalitní obsah. Pro tuto skupinu je typický rys, že je spíše názorově liberální. Staví se velmi negativně proti autoritářským tendencím, ale stejně tak proti zásahům státu do fungování ekonomiky, což je příznak toho liberálního postoje. Čili to je možná ta mytická pražská kavárna. Je to ve skutečnosti 20 % liberně bohatší společnosti, která se zajímá o to, co se ve světě děje a která je velmi silně orientovaná v tom, co se ve světě děje. A mezi tím se odehrají ještě dvě o něco menší skupiny – skupiny takových těch mainstreamově spokojených rodičů, což nemyslím vůbec hanlivě, ale to jsou lidé, jejichž důraz je spíš na rodinu, se životem jsou spokojeni, se společností tak nějak taky, ale přesto se o to, co se děje kolem, zajímají, ale nemají potřebu úplně toho silného zpravodajství, toho hard news. Nejsou to lidé, kteří nutně musí každý večer si zapnout ČT24 nebo Rádio Plus a strávit podvečer konzumací toho, co se ten den přihodilo. Takže prostě konzumují zpravodajství spíš v těch komerčních médiích, ať už televizních…

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Krátké, rychlé…

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Spíš krátké, rychlé, doufají, že se dozví to nejdůležitější, a vlastně jsou s tím takto spokojeni. To je skupina... A to je fér, si řekněme – lidé tady nejsou proto, aby pořád koukali na zprávy. A tu poslední skupinu pak tvoří skupina lidí, která je kolem 47 let, kolem 50, jsou trošku víc překvapivě zastoupeni muži. My jim říkáme bulvární čtenáři a konzumenti. Říkáme úmyslně bulvární čtenáři, protože jde o to, že oni preferují skutečně ty bulvární média a bulvární typ informací, podobně jako ta skupina mladých apatických nekonzumentů má zálibu v tom, že je důležité, jak se člověk narodil, tak i tato, ale čím se liší od ostatních, je to, že má strašně ráda sportovní zpravodajství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak dál pracovat s těmito daty, pane Šlerko, z tohoto průzkumu?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Jak jsem říkal, ten důvod, proč my jsme začali budovat tu mapu médií, je ten, že nás zajímá ta skupina nekonzumentů médií a také to, jakým způsobem je oslovit, protože my jsme o tom tady už, myslím, několikrát mluvili, že ten český mediální trh, pokud jde, dejme tomu, o postprodukci toho zpravodajství, to znamená, zamyslet se nad tím, jak to zpravodajství učinit atraktivnější pro nějakou skupinu, která k tomu úplně nemá nakloněno, je vlastně poměrně dost konzervativní a málo experimentuje. Takže naším plánem je vytvořit tuto mapu, přidali jsme k ní druhou analýzu, kterou pro nás zpracovávali kolegové z Masarykovy univerzity z mediálních studií, která vlastně mapuje ty nové trendy ve zpravodajství, tak jak je můžeme vidět na Západě. Mimochodem mezitím se odehrálo cosi, co je relativně dost vysmíváno, myslím tím nový pořad zprávy Jaromíra Soukupa, kdy Jaromír Soukup svým neopakovatelným gestem vypráví, co se ve světě stalo, ale vlastně, když se nad tím zamyslíte, tak se vlastně Jaromír Soukup snaží najít nějakou formu, kterou dopraví zpravodajství skupině lidí, která možná by vůbec žádné zpravodajství nekonzumovala. A uznávám, že je divné zastávat se zrovna tohoto formátu, ale já bych ocenil aspoň pokus o to, zkusit tu informaci dopravit nějakým způsobem k lidem, kteří by jinak možná byli úplně apatičtí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě jsem chtěla říct k té skupině zcela apatičtí, ti nekonzumenti…

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přesně tak. Myslím si, že to může být zajímavá cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Mimochodem Martin Shabu v České pozici píše o tom, jak loni 850 tisíc lidí navštívilo moderní budovu nedaleko amerického Kongresu, takzvané Newseum, jak to správně přečíst, což je muzeum novinařiny. Sedm pater, je tam 15 stálých expozic, stejný počet kin, televizní studio a tak dále. Mimo jiné konstatuje, že ani 30 let od nabytí svobody neexistuje u nás v ČR muzeum, které by ukazovalo světlé i stinné stránky mediálního světa. Dovedete si něco takového představit u nás?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přemýšlím nad tím, že je to ještě pořád známka toho, že ten organismus je živý a nepotřebuje to muzeum. Umím si představit, že by něco takového mohlo vzniknout virtuálně, a bylo by to hrozně zajímavé. Proč virtuálně? To zmiňované Newseum má velmi pěkné webové stránky, kde se můžete mimochodem podívat se na to a přečíst si, jak vypadají titulní strany novin den zpátky. To znamená, můžete si tam naklikat a vidět titulní strany celé řady amerických deníků nebo i evropských deníků, a je to strašně zajímavá věc, když si chcete udělat obrázek o tom, čím žije jiná země než ta vaše.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zpět k tomu průzkumu, který pro vás udělala agentura Median. Vás osobně něco vyloženě překvapilo? Je tam pro vás nějaká nová zajímavá informace, se kterou jste vůbec nepočítal?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Mě si nejvíc zaujala velkost té skupiny nekonzumentů médií. Měl jsem za to, že přece jenom bude výrazně menší. Těch 30 % mi přijde jako hodně vysoké číslo a myslím si, že pokud ta skupina těch 20 %, což jsou ti mladší lidé, v sobě neobjeví touhu po tom, znovu začít konzumovat média, tak to může být potenciálně velký problém, protože řada těch mediálních návyků se předává v rodinách. Když děti vidí, že čtete noviny, zvyšujete pravděpodobnost, že je budou číst taky. Když děti vidí, že koukáte na zprávy, zvyšujete jejich zájem o to, koukat se na zprávy. Když děti vidí, že sedíte v kuchyni s lahví piva a koukáte do stolu, zvyšujete šanci, že budou taky sedět v kuchyni s lahví piva a koukat do stolu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
My jsme posledně, pane Šlerko, hovořili o možnosti Googlu vytvořit si vlastní vyhledávač pro předem definovaný seznam stránek. Můžeme pak díky tomu porovnat, jaké články se nám objeví po zadání toho klíčového hesla na různých typech serverů, ať takzvaně mainstreamových, nebo těch alternativních. Máte nějakou zpětnou vazbu třeba po těch prvních týdnech fungování?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
My jsme mezitím pokročili a děláme další experimenty. 13. listopadu spustíme celou tu sekci na té mapě médií. A koukali jsme se spíš na jazykové analýzy, to znamená, jak se od sebe jazykem liší ty jednotlivé, dejme tomu, typy mediálního zpravodajství, jak jsme mluvili. Je to strašně hezké, když vidíte, jak se objevují pojmy, které jsou typické třeba jenom pro ty antisystémové weby. Třeba dedolarizace je termín, který prakticky nikde jinde, než na těch antisystémových webech nenajdete. Můj nejoblíbenější příklad je, že když zkoumáte jazyk, který je spojen se slovem řepka, tak ve všech těch médiích, bez ohledu, jestli jsou systémové nebo antisystémové, najdete slova, který jsou tomu blízká, která se týkají pylu a zemědělství a podobně, ale na bulváru Řepka znamená jednoznačně pornoinzerát a Řepku fotbalistu. Tam žádná Řepka na polích moc nehrozí. Čili jsou tam i hezké a humorné momenty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak pojďme k tomu fotbalu, když už jste mi nahrál, pane Šlerko. Vyjde český překlad knihy dvojice německých investigativních novinářů z týdeníku Der Spiegel a oni nabízejí pohled za oponu toho současného fotbalového byznysu, rozkrývají pozadí různých přestupů, peněžní toky nebo vyloženě mafiánské praktiky. Ta kniha vznikla, v Německu se chystá už dvojka, s pomocí utajovaného zdroje informací internetového whistleblowera Johna, zakladatele stránek Football Leaks. Ta kniha už podnítila vyšetřování v řadě evropských zemí a samotní autoři doufají, že to zveřejnění těch zákulisních informací by mohlo přispět k očistě ve fotbale. Co si myslíte o této platformě?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Mě přitáhla k tomu, abych se podíval na fotbal, protože já se přiznám, že nejsem úplně fotbalový fanoušek. Vynechám-li zápas FC Bayern... Z nějakého důvodu historického se rád podívám. Takže jsem měl takové perverzní potěšení vidět tu debatu, která se za normálních okolností vede třeba o projektech, jako byly WikiLeaks nebo Panama Papers, kdy často ten problém je trochu zastíněn tím politickým aspektem. Tady najednou jaksi není přítomná ta každodenní politika a je tam ten čistý přítomný fenomén toho, že my se dozvídáme o celé řadě problémů a porušení zákona, respektive celé řadě porušení interních pravidel FIFA, které ale vedly k tomu, že někdo získal zisky finanční, reálné, milionové zisky. A není tam ta politika, je tam ten čistý byznys. Ale získali jsme to tak, že někdo udělal ten leak, že někdo odnesl nějaké dokumenty, které neměly být veřejné. Tohle hezky ilustruje otázku toho, do jaké míry a jak s těmito materiály pracovat a jak se s tím vyrovnává každé to médium. Do značné míry já si myslím, že s těmi daty typu leaks, nejrůznějšími, je potřeba pracovat zaprvé s ohledem na veřejný zájem. Asi publikovat soukromou korespondenci, a to tam není, teď si vymýšlím, dvou fotbalistů, kde si domlouvají rande, asi není úplně ve veřejném zájmu, ale pokud tam jsou milionové úplatky, pak to ve veřejném zájmu je. A ta druhá věc, která to ukazuje, je, novináři samotní se musí snažit ty leaknuté informace takříkajíc zlegalizovat a dohledat z veřejných či jiných zdrojů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, a jeho postřehy. Děkuji vám za ně, na slyšenou.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude komentátor Reflexu Bohumil Pečinka. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.