Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 28. června 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je Josef Šlerka. Mediální analytik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí studia nových médií. Dobrý den, buďte vítán.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například, co přinesl pátý ročník konference Novinářské fórum. Jaké je hodnotové a názorové ukotvení novinářů a co vlastně je a co znamená novinářská objektivita, přeji nerušený poslech. Podle nejnovější studie Reuters Institut je Český rozhlas nejdůvěryhodnějším českým médiem. Věří mu 58 % dotázaných a předstihl tak Českou televizi. Ze všech respondentů nedůvěřuje Českému rozhlasu 15 % dotázaných, což je druhá nejnižší hodnota v tomto průzkumu o jeden procentní bod jsou na tom lépe pouze Hospodářské noviny. Když se podíváme na Českou televizi, tak jako druhému veřejnoprávnímu médií nedůvěřuje 21 % respondentů. Poprvé byl do studie zařazen také zpravodajský server iRozhlas.cz, který týdně navštěvuje 9 % respondentů. Aniž bychom se chválili na půdě Českého rozhlasu, pane Šlerko. Je to dobrá zpráva, když se podíváme na důvěryhodnost veřejnoprávních médií?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já bych se nebránil tomu chválit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Je to, je to samozřejmě dobrá zpráva. On ten report je vlastně pro tu Českou republiku v mnoha aspektech relativně příznivý obecně. Protože jenom pro posluchače, aby rozuměli, to je pravidelná zpráva, která je publikovaná každý rok, takže je možné sledovat v ní trendy, které se odehrávají v médiích. A každý rok má tu část kde, ze které jste citovala, kde se mluví o té důvěryhodnosti médií a podílu na trhu a podobně. Ale pak má takovou velkou analytickou část, kde si vybírá, ty akademici, co to připravují určitá specifická témata pro každý rok. A jedno z témat vlastně letošního roku byl pokles zájmu o zpravodajství nebo o news v té, v té angličtině, o zprávy vlastně. A zároveň míra vlastně do jaké, míra polarizace ve společnosti a vnímání. A zdá se, že vlastně Česká republika poměrně dobře obstála v té otázce té plurality názorové, kterou ty média vlastně v té zemi zaujímají. Zdá se, že vlastně přes všechny peripetie, které jsme tady zažili v tom mediálním prostoru v posledních cirka 8-10 letech, tak ten český trh nabízí vlastně širokou nabídku postojů, názorů. Je vlastně pravděpodobně výrazně míň třeba polarizovaný, než jak to vidíme ve, v Polsku nebo Maďarsku, ale i v některých dalších evropských zemích. Takže tohle já osobně vnímám vlastně jako strašně dobrou zprávu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čemu to připisovat té, tu menší polarizaci?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já si myslím, že ten důvod je vlastně v takovém kabasu, který nastal zhruba před těmi 8-9 lety potom, co vlastně proběhlo nakupování těch velkých médií oligarchy, tak vznikla celá řada nezávislých projektů. A my, když se dneska podíváme na tu mediální scénu, tak prakticky všechny dominantní politické proudy mají zastoupení v tom mediálním prostoru, které je viditelné jo. Když bysme si udělali takový pomyslný kříž, tak vidíme nalevo deník Referendum a A2 Alarm. Vidíme, které se ale navzájem se také liší výrazně, jaksi postojově, uvnitř toho levicového proudu. Napravo vidíme Echo 24, Forum 24, která opět mezi sebou se jako liší v tom, v těch postojových věcech. To znamená i člověk, který má dejme tomu jiné názory na Evropskou unii, než, že je to spíš zlo, tak si může vybrat i na, na té pravici. Vidíme tam celou řadu serverů, které se věnovaly různým investigativním kauzám, od k tomu takzvanému /nesrozumitelné/. A vidíme, že i na té scéně vlastně velkých médií máme vedle sebe na jednu stranu silná veřejnoprávní média, která používají poměrně velkou důvěru. A vedle toho máme i projekty, které patří do velkých vydavatelských domů a dokážou se proti sobě vymezit, aniž by nutně polarizovaly ten svět do dvou proudů. Čímž se to dost výrazně liší od zemí, jako je Maďarsko nebo Polsko, kde v jistém ohledu si můžete vybrat jednu nebo druhou stranu a pak uvnitř už jenom jako tak volně putovat podle toho, co se vám momentálně líbí. Takže tohle je vlastně hrozně dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže vlastně nelze říct, že média rozdělují společnost?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
To je strašně hezká otázka. Když by to bylo takhle jednoduchý, že by stačilo mít média, aby rozdělily společnost, tak, tak by to takhle mohlo fungovat. Ale ve skutečnosti je ta realita složená ze spousty sil, které na se vzájemně působí. A zdá se vlastně, že je to český prostředí pořád příznivý spíš pluralitním systému, vidíme to i v politických stranách jo. Máme prostě koalice, máme spoustu polických stran v parlamentu, než když to porovnáme s jinými zeměmi, to jsou třeba dva silné bloky, které které jsou dvě stranické, dvě strany, dvě strany, Velká Británie. A myslím si, že Češi vlastně v tomhle ohledu tu určitou vyostřenost na ty dva proudy nevyhledávají. Ano, když dojde k nějaké, extra, nějakým extrémním situacím, tak samozřejmě se ta společnost rozdělí na ty dva silné proudy. Ale ve skutečnosti máme asi zřejmě mnohem radši tu pluralitu, než dejme tomu, to čemu se říká jakoby polarita v tom světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kam může podle vás, pane Šlerko, vést změna v těch zvyklostech, takzvaných konzumentů zpráv, jak jim říkáme. Ať je to posluchač nebo divák nebo čtenář, mám teď na mysli fakt, že se zvyšuje význam internetu jako zdroj zpráva a naopak klesá o televizní zpravodajství.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já si myslím, že bysme si to mohli představit jako takový pomyslný, pomyslný kříž, kde na jedné ose by byla levice, pravice. To je pojem, který v té zprávě používaný jako, že čtenáři toho média se sami tak označují. A na tom druhém pólu by byl věk. A když bysme to udělali takhle, tak bysme objevili vlastně poměrně velký rozdíly. My vidíme dneska u mladých lidí do 35 let, vlastně velký pokles zájmu. Tam my jsme o tom mluvili opakovaně z výzkumů i našich to vyplývá. Vidíme, že ten zájem klesá po celém světě. A ten důvod je, že těm mladým lidem podle tohohle, podle téhle ta analýzy vlastně přijde, že to není zábava. A že se věnuje tématům, který je nezajímají. Na té druhé ose vidíme, že pořád v té starší generaci je ten, je ten zájem o ty zprávy. Ale, když jdeme zase do toho hlubšího ponoru, tak tam by nám zase začala hrát role ta levice, pravice celosvětově. Kde vlastně ty důvody, proč jsou lidé, proč lidé přestávají tolik vyhledávat zprávy. Tak na jedné straně vidíme, že je to, ty důvody, že je toho třeba moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsme přesyceni?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Jsme přesyceni, což je odpověď zpátky k vašim dotazu na internet. No, tak prostě je to nekonečný zdroj informací a velmi rychle přesytí. A na druhé straně na té pravici zas vidíme ten důvod třeba v tom, že vnímají ti lidé média po světě jako zkreslená ideologicky. Vnímají nebo mají pocit, že, že jsou třeba výrazně levicová a tím pádem se nepotkávají s jejich, s jejich názorem, což je mimochodem teda fenomén, který známe i z České republiky. Týmy na fakultě sociálních věd se tomu dlouhodobě věnují. Tady je to obráceně. Tady zase většina novinářů je spíš pravicově orientovaná. A ta společnost, která je středolevá, část má pocit, že není zastoupena. Čili je to, je to o něco komplikovanější. Zajímavý je, že se mezi těmi důvody objevil i důvod, že je tam moc covidu. To byl jeden z silných důvodů, že, že nejenže je to informačně přehlcený. Ale, že je to vlastně i o specifických tématech tak silně zastoupený. Vrací se to k tomu uplynulému roku samozřejmě ta zpráva z větší části. Ale vlastně i tahle ta tématická část tam byla. A dokonce 19 % respondentů celosvětově říká, že zprávy nesleduje, protože vlastně neví, co si má s těma informace počít. Dobře, tak máme tady další uragán, který něco smetl a co mám dělat nebo jo, jako že vlastně klesá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
K čemu by to mělo vést /souzvuk zvuků/.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Přesně tak, což je věc, která, kterou já osobně si myslím, že je důvod, který do budoucna může růst a bude znamenat velké nepříjemnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V televizi bych vám řekl, proč uragán mimo jiné vzdálený, protože jsou k tomu obrázky.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já to chápu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo fotografie.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Druhá věc je, že samozřejmě ten internet přitahuje zprávy, který jsou spíš emotivnější, které, které jsou, které vyvolávají, které vyvolávají tu emotivní reakci. Na druhou stranu vyčítat to jenom internetu a médiím, by asi nebylo spravedlivé. Klasik teorie estetiky /nesrozumitelné/ v jedné ve své estetické studie říká, nabídněte lidem vynikající představení Wiliama Shakespeara nebo popravu někoho vedle na náměstí a všichni se půjdou podívat na tu popravu. Takže to není něco, co by bylo záležitostí tohohle století, ale jsou to spíš staletí v těch našich preferencích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je tedy jedna z těch největších výzev nebo prostě oříšek jak a co dávkovat tomu konzumentovi zpráv? Kde je ta únosná míra, co ještě ten posluchač nebo divák nebo čtenář prostě je schopen nějak přijmout?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já si myslím, že je na to lepší koukat spíš jako na určitý druh přemýšlení o stravování. Když celej život budete jíst knedlíky a hovězí s těžkou omáčkou, budete mít prostě zdravotní problémy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak by měla vypadat, představme si, asi většina z vás viděla, tak jste mi teď jenom napověděl, pane Šlerko, tu potravinovou pyramidu. Kolik přijímat bílkovin, sacharidů a tak dále. Jak by mohla vypadat?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já si myslím, že ten univerzální recept popravdě řečeno neexistuje. Já si myslím, že by spíš ta média měly a ono to souvisí trošku se zdrojem financování těch médií. Myslím si, že vidíme obzvlášť v tom českém internetovém prostředí takový velký rozpor mezitím, co ta média produkují a mají pocit, že jsou tou jejich jakoby vlajkovou lodí, co si takzvaně dají na tu titulní stranu. I v internetové době můžeme nějakým způsobem mluvit o titulní straně. A na druhé straně točím vlastně obšťastňují ty čtenáře tomu prostředí sociálních sítí, že tam skutečně vzniká jako rozpor mezi tím, že i servery, které se věnují tomu vážnému mainstreamovému zpravodajství, nakonec vlastně zjišťují, že v tom sociálním, v tom prostředí těch sociálních sítí jim lépe fungují skandály, celebrity, prapodivné příběhy. A vlastně daleko více tlačí do těch lidí prostě proto, že potřebují vydělávat ty peníze. Já si myslím, že tohle je docela, docela problematická část toho mediálního byznysu. Ne proto, že by to bylo neetické, ale proto, že vlastně to potom vede k podrývání vlastně toho smyslu těch médií, který pořád je v tom, aby informoval lidi pro to, aby se mohli líp rozhodnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje mediální analytik Josef Šlerka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Objektivita, média ve válce a před ní další možnosti financování médií, žurnalistická etika v praxi, hodnotové a názorové ukotvení novinářů. To byla hlavní témata letošního ročníku konference, kterou pořádal Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Byly to debaty s předními novináři, ale i mediálními odborníky. Vlastně akce médií, pro média bychom mohli říct, pane Šlerko, jaké bylo pro vás to klíčové možná sdělení nebo zjištění?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Pro mě to asi bylo otevření té debaty na téma toho, co je dneska vlastně objektivita a jak o ní uvažovat. Já se přiznám, že jsem v tomhle ohledu takový velmi anglosaský v tom smyslu, že pro mě ta objektivita obzvlášť třeba u veřejnoprávních médií je spojená vlastně s obrovskou mírou neutrality i třeba samotných novinářů prostředí sociálních sítí. Na druhou stranu je fakt, že tahle etapa nějakým způsobem končí. Vidíme, že novináři i veřejnoprávních médií, prostě už vlastně nechtějí fungovat tak, že jakoby zatajují svoje pozice, svoje hodnoty. A otázka je, co s tím, jaký tohle má vliv na ty, na tu zpravodajství publicistiku, kterou máme, no a ta teze, která se tam velmi často objevovala, že ta objektivita možná není otázka toho, jak neutrální jsme v těch vyjádřeních. Není možná v tom, jestli jako na sociálních sítích nekomentujeme politické dění, ale je ve dvou jiných aspektech. Tím prvním je transparentnost. To znamená to, že čtenář ví, když konzumuje nějaké média, jaké je jeho hodnotového postavení. Mimochodem připomínám, veřejnoprávní média mají svoje hodnotové postavení zakotveno v zákonech, že jo. Ale i média, která dneska nazýváme třeba názorová, tak u nich často víme, ať je to Echo fórum, Alarm, Deník Referendum. Tak známe jejich jako ideologickou pozici nebo ideovou pozice, ať nepoužíváme to ošklivé slovo a je to transparentní. Je to, víme v tu chvíli, když to čteme, že to tam je přítomno. A tohle čtenáři sjednává nějaký, nějaký přísný, nějak, nějaký pohled. No a ta druhá věc je ta objektivita se má přesunout do té, do té metody té novinářské práce. Do toho, že ten novinář si má být jistý, že když už mu to médium servíruje něco se svojí pozicí a názorem. Takže ti novináři při té práci neopomněli nic zkontrolovat, neopomněli, jak si udělat to profesně velmi dobře. Neopomněli to vyargumentovat, neopomněli to vyzdrojovat, aby na základě tohohle potom se mohli vlastně nějakým způsobem postavit. Honza Motal, který tam měl původní /nesrozumitelné/ v tom kontextu, připomínal Pulitzera, že jo. Když se podíváme do dějin. Dnes je Pulitzerova cena tím, tou Nobelovkou novinařiny a samotný Pulitzer je zakládel vlastně masivního bulváru. A když se podíváme do jeho, do jeho rétoriky, tak zjistíme, že on vlastně říkal, já zakládám noviny, které jsou na straně lidu a byl vlastně velmi straníci, nikdo stranický, ale stranící. Takže tohle byl určitě silný moment. No a ten druhý moment, který mně přijde hrozně důležitý, je otázka toho, kde novináři mají, nebo nemají právo vstupovat do práv těch, o kterých píší. Já to zkusím říct konkrétně, abych.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je vlastně debata, která proběhla na tom fóru mimo jiné na otázku, jak se média vypořádala s investigativními kauzami a tady jste měli na mysli zejména dva, Pandora Papers a kauza kolem syna expremiéra Andreje Babiše, Babiše juniora.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Tam bylo vidět, že tu kauzu Andreje Babiše mladšího provázely výrazně jako větší emoce. A ona byla, ale od začátku vlastně už emotivně takhle rozehrána. Pokud si vzpomeneme na úvodní reportáž nebo na úvod prostě celé té kauze s tou slavnou reportáží ze Švýcarska. Tak už tam jsme viděli používání některých novinářských prostředků, které zvýrazňovaly tu emotivní stránku věci. Na úkor vlastně tý informativní. Čili to byla kauza, která byla rozhodně provázena mnohem větším napětím mezi, mezi novinářskými standardy, a tou realizací obecně. U té kauzy Pandora Papers já si trošku myslím, že tam hrálo roli, že tam byla taková jako technicistní, ekonomická kauza, ale tam ty pochybení byly menší. Možná míň emotivní příklad, protože Andrej Babiš vzbuzuje velké emoce v té, v tom, v tom, v té diskuzi. Tak příklad, který tam zazněl, byla třeba otázka to, do jaké míry a jak mají média informovat třeba o kauze pokusu o sebevraždu Dominika Feriho. Dominik Feri už jako rok vlastně není politická, politicky činná osoba. Tím pádem ten princip ochrany soukromí se na něj vztahuje tak jako na každýho dalšího. A je otázka jestli ten prostor, který byl věnován v tom, v těch médiích tomu pokusu o sebevraždu, nebyl jako vlastně výrazným zásahem do soukromí toho člověka jo. To znamená, něco, co nám jakoby přijde, no tak jako furt je to, no ale když se nad tím zamyslíte, tak především teď je to Dominik Feri, soukromá osoba. Má mít takovejhle prostor ta věc, má se o tom takhle informovat? Přísluší to i jako, dejme tomu, médiím, které se nepovažují za bulvární, abys takovýmto razantním způsobem do toho vstupovaly? To jsou všechno otázky, které my jsme si malinko. No, já jsem chtěl říct zapomněli klást, ale my jsme si je nikdy moc nekladli a teď se začínají objevovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, pane Šlerko, když jste hovořil o těch debatách, citoval jste Jana Motala, který se zamýšlel nad potřebou přehodnotit ty tradiční představy o novinářské objektivitě. Jak tuto debatu i ten evidentně už posun, narážím teď i vlastně na dodržování nejenom těch profesních zásad, ale i na to hodnotové, názorové ukotvení novinářů, může vnímat ten, ten odběratel těch informací. Opět se vracím ke čtenáři, posluchači a divákovi.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já si myslím, že toho čeho jsme teďka svědky, je vlastně ta část těch, část těch čtenářů, posluchačů, diváků, vlastně začíná preferovat ty média, která jim nějakým způsobem hodnotově vyhovují. A jsou v tom explicitní jo. A jedna z těch zajímavých věcí, která tam zazněla, která se toho už dotýká, je vlastně to, že za poslední rok jsme viděli zrod i v Čechách něčeho, co známe i z ciziny. Něčeho, čemu se dá říkat advokátská novinařina. Novinařina, která skutečně jde za nějakým zájmem. A myslím si, že to takhle bude dál pokračovat. Že ty časy té čiré objektivity, která bývá často parodována jako 5 minut pro Židy, 5 minut pro Hitlera. Tak tyhle časy pomalu, ale jistě mizí a budeme se muset mnohem víc soustředit na tu objektivitu k té metodě. Na to, do jaké míry je to, je to dobře zpracované, dobře udělané a budeme muset postupně odhlížet od toho, od tohohle prostoru, jak si novinář nemá názory, novinář nemá hodnoty, protože ona to nikdy nebyla pravda. Neříkám, že jsem z toho šťastný, ale říkám, že ten, že je to tady a budeme se muset s tím naučit fungovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S Josefem Šlerkou, vedoucím Studia nových médií na Univerzitě Karlově hovoříme o pátém ročníku konference Novinářské fórum. Jedním z témat, pane Šlerko, bylo i financování médií. Tam se otevřela zajímavá diskuze nad tím, například, zda mají mít média úlevu na, na daních nebo dostávat od státu přímou podporu?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
To bylo velké téma. My jsme v tom panelu měli jak zástupce státu Michala Klímu, tak Ondřeje Kollera ze Seznamu, který mluvil o takzvaném /nesrozumitelné/ seznamu, tak Martina Malého z Gazety 100, což je projekt, který nabízí vlastně autorům, aby vydělávali na své, na své, na své práci přímo, bez zprostředkování vlastně mediálních domů. A ten prostě zvolil takovouhle trojici, byla, protože neexistuje ta jedna univerzální odpověď, to jedno univerzální řešení pro ty média. Zdá se, že v Evropě vítězí v tuhle chvíli představa, že by stát nějakým způsobem měl pomáhat těm médiím. No, ale je otázka jak bude stát platit investigativní kauzy. To je asi divný, že jo? Daleko zajímavější je varianta, že by bylo nulový DPH, známe to, známe to z jiných zemí nebo švýcarská varianta v době krize, že zaplatí pro všechny média stát, lidově řečeno Četku, aby, aby měli jo, čili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zpravodajství.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Čili tohle je varianta, která se uchytí, ale daleko zajímavější bude sledovat to, co se nám odehraje v těch příjmejch placených formách, protože tohle budou úlevy. Ale hledání vlastně těch platebních, platebních modelů, je to, co nakonec bude hrát tu hlavní role a tam se zdá, že v tuhle chvíli se zkouší a mimochodem vždy /nesrozumitelné/ se k tomu vrací, že jedna z těch variant je, že autoři budou autory sami za sebe a budou si nechávat platit, byť asi to nikdy nebude mít takovou sílu, ale i tahle varianta tady je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Že budeme třeba jednoho dne platit přímo jednotlivým autorům?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Přesně tak, že v jednu chvíli prostě vlastně se obrátí ta role mezi mediálními domy a autory. Ale já si myslím, že to nedosáhne nikdy žádné velké masovosti už jenom proto, že pro dobrou novinářskou práci potřebujete mít tým, potřebujete mít celou řadu lidí, která není viditelná z pohledu čtenáře. Jak jsou editoři, korektoři. Lidi, co ověřují, informují. Jako nicméně vidíme dneska i v Čechách několik jako autorů, který jsou vlastně úspěšný, tak říkajíc na volný noze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Novinářské fórum 2022 se věnovalo i novinářské práci na Ukrajině a v Rusku, respektive ve válečných konfliktech. Jak se změnila nebo proměňuje takzvaná válečná žurnalistika, co si o tom myslíte?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Já si myslím, že ten specifický problém je spíš to, co bude potom, až ta válka skončí. Protože ve chvíli, kdy je válka, tak samozřejmě v Ukrajině došlo k tomu, že spousta lidí jako se zapomnělo se na staré spory, zapomnělo se na staré rány. A ta země vystupuje dneska velmi jednotně a povinnosti těch novinářů je, dobře si pamatovat a připomínat. A já jsem velmi zvědavý na to, jak to bude vypadat potom až tahle válka skončí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pojďme ještě krátce alespoň k dezinformacím. Vláda premiéra Fialy slíbila důslednější boj s dezinformacemi. Jak to hodnotíte, pane Šlerko, dosud?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Tak po takovém lehce emotivním a s poněkud zmateným vypínáním webu, blokováním a podobně se zdá, že přes veškerou těžkopádnost to směřuje k nějakému právnímu rámci. Michal Klíma na té konferenci, vládní zmocněnec pro, pro média a dezinformace. Oznamoval, že skutečně ten zákon je připraven a půjde do mezirezortního připomínkovém řízení a tak dál, za ještě nás čeká poměrně dlouhá doba. Tak uvidíme, v čem přijdou s tou, s tím zákonným předpisem. Já si myslím, že důležitý je, aby veškerý kroky, který se odehrávají v té rovině skutečně toho zásahu do toho provozování, takové jako vypnutí nebo odblokování, byly podle práva. Jiná věc je ta, že myslím si, že můžou média i lidi udělat mnohem víc prostě v tom prostým upozorňování na to, tohle ne, tohle jo, tohle je blbost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem server Investigace cz vytvořil webový nástroj, který monitoruje debaty o rusko-ukrajinské válce na sociálních síti Facebook. Tam to můžeme pozorovat, jak vůbec, oč se debatuje, jak se to mění /souzvuk zvuků/.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Ano, ale na druhou stranu je důležitý zmínit, že dneska se velká část těch debat přesouvá mimo vlastně ten Facebook. A pokud chcete vidět, jak vypadá skutečně to tvrdé jádro, dejme tomuto, těch podporovatelů tý invaze, tak dneska sítě typu Telegram jsou daleko vlastně důležitější a skoro se zdá, že už začínají být i větší pro tyhle ty lidi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Sdílí lidi často cokoliv, aniž by si vůbec ověřili, o jakou informaci jde, od koho, jaký je zdroj?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
/nesrozumitelné/ říkal, že důležité je, aby to byla atrakce, aby to bylo atraktivní. A je jedno, jestli to je psychologicky propracovaná postava nebo cirkusové číslo, musí to být atraktivní. A lidi nasdílejí cokoliv. Lidi sdílejí to, co je atraktivní. A pro analytiky je vždycky důležitý se koukat na to, co je atraktivní a klást si otázku, proč je to atraktivní, takže cokoliv ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Josef Šlerka, mediální analytik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí Studia nových médií. Děkuji za váš čas, za vaše postřehy a přeji vše dobré, na slyšenou.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat, Univerzita Karlova
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu, přeje Zita Senková.