Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 26. listopadu 2020
26. listopad 2020
Hostem byl mediální analytik Josef Šlerka.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková, dnešním glosátorem je Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, ráda vás vidím, dobrý den.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Dobrý den přeju.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaměříme se na naše chování na sociálních sítích, změnilo se během letošního roku? Přeji vám nerušený poslech. Majitelka jedné kavárny v Římě zakázala hostům hovořit o koronaviru vyvěsila ceduli /nesrozumitelné/ koronavirus svah. Místo probírání nákazy by se lidé měli nad šálkem kávy bavit o počasí nebo o bulváru, dokonce napsala ručně doporučená témata nebo navrhla, v Itálii sledují značením další sérii Velkého bratra prostě, ať se lidi alespoň na chvíli odpočinou od pandemie, kterou tolik skloňujeme, jak hosté, tak i personál, tak docela dobrý nápad, co, pane Šlerko?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Přiznám se, že jsem vždycky myslel, že Italové původně jako mají to presíčko ranní jako sami o samotě a nikdo je u toho nesmí rušit, ale zdá se, že kavárna italská je úplně stejné jak ta pražská.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že nám utekla nějaká důležitá témata letos, co jsme možná propásli nebo nezachytili?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
To je strašně těžká otázka, protože, když se na to budeme koukat z pohledu médií, tak to znamená položit si otázku, jestli se ve světě odehrávalo něco, co nedostalo takovou pozornost, protože to bylo překrytý něčím, co vypadá naléhavější.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ani to nepoznáme.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ani to nepoznáme. Faktem je, že ten, ta pandemie koronaviru celosvětové, která je celosvětová, to je globální událost, což je mimochodem také už samo o sobě pozoruhodné, to je jako globální stav věci, to znamená, že najednou ty lokální hranice těch států jsou znejištěný jo, my máme tendenci hledat tu obranu v tom uzavření dovnitř, jako v tom být uvnitř, nepouštět nikoho dovnitř, ale zároveň ten virus jako vůbec netuší, že jsou nějaký hranice a cestuje si po nich celkem, celkem, jak se mu zachce, protože ukazuje, že my sami nejsme tak důslední v tom uzavření a že vlastně je to taková, takový, takový sen, že se můžeme uzavřít, ale zároveň vlastně způsobil něco kvůli čemu, kvůli čemu najednou velmi pozorně sledujeme, co se děje u sousedů. Nejen kvůli tomu, jak tam probíhá ta epidemiologická situace pro nás klíčové země jako je Německo nebo, nebo, nebo Slovensko, ale také kvůli tomu, abysme se třeba poučili, jak to jinde dělají, já si myslím, že tenhle rok je strašně zvláštní tím, že vzbudil zájem o tom, co dělají v jiných zemích v reakci na stejnou situaci a nikoliv o to, jestli je tam momentálně u moci populista nebo pravice nebo levice, a to mi přijde pozoruhodný. Myslím, že Češi zjistili za tenhle ten rok, že existuje spousta zemí po světě, a dokonce zjistili, že spousta zemí řeší problémy různým způsobem a dokonce zjistili, že věci se vyvíjí v čase, to je druhá strašně pozoruhodná věc. My podívejme se třeba na tolikrát skloňovaný Švédsko a debatu, která se vyvíjí o tom švédským přístupu k tomu koronaviru. Vlastně způsobilo to, že řada lidí se kontinuálně začala věnovat, jako tomu, co se děje někde jinde a to si myslím, že je úžasný. Myslím si, že zůstalo pod povrchem spousta věcí, který stojí a stály za pozornost a z mýho pohledu to, že můj, moje soustředění je spíš na Evropu, tak si myslím, že určitě zůstalo pod povrchem nebo nedostává se takový pozornosti třeba dění v současném Bělorusku, což si myslím, že je velká škoda, protože Bělorusko už několik měsíců kontinuálně protestuje proti zfalšovaným volbám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Což je vlastně obdivuhodné.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Což je obdivuhodné, čili určitě těch věcí zůstalo pod povrchem mnohem víc, ale zároveň taky se ukázaly věci, zároveň ten koronavirus přinesl věci, který byly do tý době nevídaný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Sociální sítě jsem docela hemží osobními prožitky lidí z karantény. Uživatelé sdílejí své pocity, příznaky, v podstatě můžeme jaksi v přímém přenosu virtuálně pochopitelně sledovat průběh té nemoci covid-19, kde se bere pan Šlerko, potřeba veřejně sdílet takové ty nejintimnější příběhy, prožitky. Nemusí to souviset.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
To jsou dvě otázky v jedné. Ta první se týká toho samotnýho koronaviru. Já si myslím, že ten koronavirus jeho mediální obraz a jeho obraz na sociálních sítích prošel během toho roku velkým vývojem, mám pocit a výzkumy teprve na tohle téma budou, pořád nejsou k dispozici, pořád je to předmětem výzkumu, ale ne závěrů, ale mám pocit, že dlouhou dobu v tý společnosti fungovala určitá stigmatizace těch, co mají koronavirus, když si vzpomenete na nebo proč procházejí teď právě, mít koronavirus, není setrvalý stav, a když se podíváte.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na tu jarní vlnu.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Na tu jarní vlnu, tak ta byla spojena s takovým zvláštním pohybem, jako všichni jsme se semkli, dodržovali jsme všechny předpisy a teď řeknu něco, co možná někteří neuslyší rádi a díky tomu jsme tu první vlnu skutečně přežili tak dobře. Dneska, dneska křičíme, vždyť se nic nedělo, ale ono se nic nedělo, protože lidi se chovali správně, proto se nic nedělo, a protože vlastně ta ochota lidí chovat se nějak epidemiologicky odpovědně, vlastně klesla, tak teď se potácíme na hraně nějaké stagnace, ale zpátky k té otázce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano možná udržíme si jí v paměti tu mou úvodní otázku, ale nedá mi to teď nedoptat se vás, pane Šlerko, proč se teda změnilo to naše chování nyní na podzim ve srovnání s tou jarní vlnou?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já si myslím, že je tam celá řada příčin na té, na té obecně nejjednodušší příčině je, že na jaře byla velká motivace v tom, že už to znovu nepřijde. To znamená, jaksi tohle bylo, to byl ten hnací motor, protože přes léto vlastně ty hlasy, který říkaly, na podzim přijde vlna, byly ignorovány. Ona na podzim přišla, tak vlastně lidi si najednou uvědomili, že ta situace se může dál a dál opakovat. No, a když jste v situace, ve kterých nemáte žádnou vnější motivaci pro to, abyste dodržovala ty pravidla, připomeňme, že stát nijakým způsobem nepovzbuzuje to, aby lidi chodili do karantény, nepovzbuzuje to, aby lidi jako chodili na testy. Vlastně nevyvíjí takřka žádnou aktivitu na to, aby povzbudil ty lidi v chování, který je korektní, kupříkladu ve Velké Británii dostáváte okamžitě při nástupu do karantény finanční bonus, který vám mám vyrovnat váš výpadek, když jste, když jste živnostník, který žije v podstatě z toho, že pořád pracuje, no tak 14 dní je pro vás neuvěřitelný výpadek, i když jste jenom v karanténě. No a stát v tomhle ohledu se o to prostě nepostaral a lidi ztratili tu důvěru v to, že je pro ně výhodný, to dodržovat a mají najednou pocit, že možná ten risk, že někdo v jejich okolí umře, stojí za to, aby vyrovnal tu ztrátu, kterou jim přinese to odpovědné chování.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak a teď k té původní otázce, kde se bere potřeba sdílet ty naše příběhy?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Právě na tom jaře mám pocit, že ten, že kdo měl COVID, tak měl pocit, že jako, že má stigma, že se musí schovat, známe to tak ty historky o tom, jak Pražáci jsou vyháněni z vesnice koukají na ně ošklivě, protože jim tam zavlekli covid a tohle je něco, co vydrželo relativně hodně dlouho. Teď, když se ten covid stal jakoby častější v té společnosti, tak se stal součástí toho života v tom smyslu, že lidi se ho už nebojí ukázat a teď se dostáváme k tomu ukazování. Ve skutečnosti to není tak, že bysme na sociální sítě psali všechny intimní detaily našich životů. To, že někoho doma bije manžel, většinou na Facebooku nenajdete to, že někdo znásilněný taky ne jo, není to tak, že píšeme všechny intimní věci. My je proháníme poměrně intenzivním filtrem a tím filtrem je vlastně snaha postarat se o to, abysme navenek vypadali tak, jak chceme, abysme byli vnímáni. To je taková ošklivá teorie, ale jestli to chcete slovy klasika /nesrozumitelné/, my na sociální síti hrajeme divadlo, ve kterém se přepneme do role a jsme tam tací, jaký chceme, abysme byli vnímáni, myslím si, že řada lidí chce být vnímána v tom ohledu a je to dobře jako odpovědní a jako ze sebe učiňující odstrašující příklad, který říká, podívejte se, není to úplně sranda anebo naopak říká, hele já jsem s tím prošel dobře, ale umím si představit, že to může být průšvih. Vlastně v tu chvíli to není ani tak sdílení těch intimních prožitků, jako spíš učinění ze sebe příkladu pro ostatní a sdělení, hele je to, existuje to, dá se na to sáhnout a je to součást toho, té potřeby člověka hrát v těch sociálních sítích a nejen v nich to divadlo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem právě jste myslím řekl jedno z těch pořád tabuizovaných témat, a to je domácí násilí, nejenom nebo převážně tedy na ženách, i když oběťmi jsou i muži.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ale všimněte si, že co patří k tabu jo, k tabu patří, že všichni o něm vědí a nikdo o něm nemluví a zároveň vlastně máme pocit a druhým dechem máme tendenci říkat, že sdílíme na sociálních sítích jako všechno, ne nesdílíme. Naše sdílení na sociálních sítí je diktovaný nějakou společenskou normou a naši potřebou nějak vypadat a možná tam nesdílíme to, co bysme sdílet měli, sdílíme tam to, co bysme sdílet neměli já jako jsem teďka člověk, který se věnuje ty komunikace, mám vlastně úplně nejradši tu zvláštní komunikaci postavenou na třetí osobě. Jo to znamená vlastně často se tam setkáme s komentáři a dialogy mezi sebou, ze kterých je evidentní, že ti dva si vlastně nepovídají, ale hrají divadlo pro někoho třetího, kdo se na to kouká, že vůbec nejde o to, toho druhýho si s ním něco jaksi vyříkat, ale že jde o to, aby ostatní viděli, jak se ten člověk umí vypsat, jak umí jako nadávat a eventuálně jako, jak umí bejt jako protivnej, to je jeden ten mód a ten druhej, kterej já mám ještě radši je, když třeba někdo sdílí článek o nějakém kroku vlády a začne do toho článku oslovením, vy si pane Babiši, myslíte, že jako, kdyby v tom postu začal oslovovat toho politika. Přitom celkem evidentně musí vědět, že ten politik ten text jako číst nebude.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A proč takto někteří komunikují?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já si myslím, že ten původní vhled je za prvé u velké části je to ta bezprostřední reakce, tam není žádný rozmysl a známe to z hospody nebo známe ten fenomén povídání si s televizí ne, že člověk kouká na zprávy a začne si, komentuje to a taky jako v tu chvíli u toho nikdo nesedí a zároveň to pořád funguje ten statut toho, že dávám svýmu okolí najevo, jaký jsou moje jako hodnoty, obzvlášť v týhle tý době, která nám zpřetrhala hodně sociálních vazeb, tohle to může hrát důležitou roli, protože abysme, aby to bylo zřetelný, moje identita co jsem já, je složená z toho, jak já chci vypadat a toho, jestli moje okolí mě takhle akceptuje jo, a teprve když je tohle v souladu, tak já jsem spokojenej, ale v tom čase, kdy nemám ani nikoho proti sobě, kdo by akceptovala jak já, jak já jsem, tak možná o to víc roste ta potřeba, toho potvrzení v těch sociálních sítích.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Sémiotika Josefa Šlerky se nyní zeptám, co nás koronavirus naučil o sociálních sítích, zda je nějak proměnil, co byste řekl?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Spíš nám ukázal v řadě těch filmů vidíte takovou tu scénu, jak stojí ty hrdinové, který chtějí ukrást nějaký poklad u sítě, která vypadá, před prázdným prostorem, který je dělí od toho pokladu. Oni fouknou nějaký prášek a teď se obnažení takový ty laserovým paprsky, co tam jsou a oni uvidí, že jsou tam ty spoje a ten koronavirus je takový prášek, který jsme foukli do té společnosti a ukazuje, kde všude máme vazby, kde všude se potkáváme a najednou z té společnosti ukázal, že ta společnost je síť a to jsme všichni věděli, ale on to krásně demonstroval a vlastně ukázal, že koronavirus je sociální choroba, že to je choroba, která není, to není přírodní proces, který si dělá, co chce, to je virus, který se pohybuje sítí a v tomhle ohledu vlastně ty sociální sítě se najednou staly nebo zas postoupily v tom kroku šetření toho rozdílu mezi sociálníma sítěma ve smyslu Facebooku nebo Twitteru a ve smyslu tý reality, čili tohle je velmi pozoruhodný, myslím si, že sociální sítě díky tomu koronaviru se staly ještě víc pracovním nástrojem, než kdy, než který byly předtím. To znamená začaly být využívány nejen jako just for fun, jak by řekly anglofonní země, ale začaly být skutečně v Čechách využívány pro práci ve smyslu různých massengerových skupin jo, jako najednou školy to začaly používat a podobně. Čili v tomhle ohledu vlastně se začalo ukazovat, jaký další všechny možnosti mají. Já jsem hrozně zvědav, jak to bude vypadat, až dostoupí ta vakcinace společnosti toho místa, že skutečně ten koronavirus přestane být tím nechtěným problémem, kterému se tohle každý musí věnovat, jestli tohle zůstane nebo jestli se to nějakým způsobem vrátí zpátky do těch původních kolejí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nahradily do značné míry letos právě sociální sítě ty sociální kontakty, sociální vztahy pro mnohé?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ne, museli bysme to slovo sociální sítě trošku jako ohnout, aby se nám do něj vešly všechny jako Skypy, Zoomy, Microsoft Teams, Webex a podobně jo. Ve mně se vzpírá teoretik a ten říká, no tak Skype není sociální síť, ale kdybysme to ohnuli takhle, tak všechny ty platformy, který umožňujou tu spolupráci a ten kontakt, jako dneska nejenže velkou část těch sociálních kontaktů nahradily nebo to médium, ale dokonce si myslím, že si nutějí i svoje vlastní změny v komunikaci. Už jenom ten fenomén toho, že koukáte vlastně na spoustu lidí najednou z velké blízkosti v nějakém detailu, postupně mění systémy komunikace, já jako pedagog, který přes Skype učí, teda pardon přes Zoom, přes jinou platformu, omlouvám se, že zmiňujeme značky, ale ono už jsou to dneska generický jména, tak vlastně jsem zjistil, že tohle to grafický uspořádání pro mě způsobuje, že mám daleko větší tendenci vést dialogickou výuku než tu frontální, protože prostě najednou ten přístup k těm studentům je kratší a bližší, že.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte je v těch políčkách.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Myslím si, že tohle se bude ještě v čase hodně vyvíjet, ale tohle se, tohle se proměňuje a nějakým způsobem to bude proměňovat i ten způsob naší komunikace, až se zase vrátíme zpátky, mimochodem formální nebo formální oblečení během nejrůznějších událostí, je taky specifická disciplína.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono vlastně vyrůstá a dorůstá generace, která je v tom virtuálním světě, v tom online světě doma, když se ptali, nedávno v Británii dělali anketu mezi školáky, čím by chtěli být, tak drtivá většina řekla youtuber.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já myslím, ale jako bejt jako hercem nebo fotbalistou, by tam bylo zase předtím, čím chcete bejt celebritou, já chci být někým, koho všichni znají, tam si myslím, že se jenom mění v tom, v té struktuře výplň těch bodů, a to že většina z nás jako netráví nebo většina, teprve když si většina posluchačů asi my dva taky netrávíme většinu času u YouTubu, je jako náš generační problém jo, ale z pohledu téhle generace je to naprosto srozumitelný, na druhou stranu, myslím si, že, když a zase já jsem zvědav na výzkumy, který budou přicházet, mám pocit, že zrovna tý generaci, která, ta generace, které je na základních a teďka na prvních nižšních stupňů středních škol, vlastně nese tu online situaci a tu izolaci svým způsobem hůř než ta, než ta generace v tom středním věku, protože to jsou generace, který my máme zafixovaný jako ty, co jsou pořád s mobilem, ale ve skutečnosti jsou to generace, kde podíl třeba outdooru, to znamená toho chování venku a potřeba sociálního kontaktu vně a sportu je obrovská a tyhle potřeby jsou vážně narušovaný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Odborník na analýzu dat ze sociálních sítí Josef Šlapka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, je hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Rada České televize zvolila novou pětičlennou dozorčí komisi, 3 radní se volby odmítli účastnit, předcházela jí emotivní debata, poradní orgán musela rada obnovit poté, co před dvěma týdny původní komisi odvolala, co jsme se, pane Šlerko, z této kauzy dozvěděli?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já jsem strašně rád, že jste položila tu otázku takhle jo, protože my jsme se z ní dozvěděli strašně moc věcí, který nejsou úplně zřetelný. Ta první je, že když dojde k nějaký krizi ve smyslu nějakýho střetu zájmů různých aktérů, tak si berou na pomoc doslovný výklady zákonů a v tu chvíli se ukáže, kde v těch zákonech jsou takový jako mezery nebo tak nebo mají, máme pocit, že jsou tam mezery, jenže ono ve skutečnosti nejde napsat žádný zákon tak, aby jako dokonalé přilnul k tý realitě a kvůli tomu máme něco jako tu příčetný úsudek, který se vztahuje jako k realitě toho, jak se věci dělají a konají, a protože máme obvykle nějaký společenský konsensus, nějaký zvyk, tak nepotřebujeme mít všechno formulováno do mrtě. A já si myslím, že tahle ta věc a já jsem jí naschvál řekl jako první, se bude teďka v těch dalších debatách o radě ČT čím dál tím častěji jako opakovat a teď proč, protože primárně, co je Rada České televize, no Rada český televize je nástroj, kterej nějakým způsobem je prodlouženou rukou veřejnosti a občanů při kontrole toho, jestli Česká televize naplňuje svoje veřejnoprávní poslání, těch bodů je tam mnohem víc, ale tohle je ten dominantní, čili z tohoto pohledu ta rada odpovídá veřejnosti, a když dělá kroky, který nejsou zvenku bez nějakých jako informací pochopitelný, jo jsou kroky který, jako jsou pochopitelně a nemusíte k tomu mít jako žádnou vnější informaci, protože jí vám třeba ukládá zákon, ale když dělá kroky, který nejsou zvenku příliš pochopitelný, když je navíc dělá v evidentním sporu se zákonem jo i formálním, no tak to vyvolává jako spekulace o tom, co zatím takzvaně je, jo, protože to tam hraje roli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A je ta situace, promiňte, pochopitelná pro laickou veřejnost?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já si myslím, že Rada ČT primárně selhala ve schopnosti komunikovat, to co dělá, jinými slovy že selhala ve výkonu toho, proč tam je, ona tam není proto, aby, aby pérovala generálního ředitele, ona je tam proto, aby dohlížela pro veřejnost na to, jak je naplňovaný to veřejnoprávní poslání a když o tom nekomunikuje zpátky, když není schopná ty kroky vysvětlit, tak se chová v rozporu se svým posláním, čili tohle je takový jako před závorku, no a teď bysme mohli vést ten, tu právní debatu o tom jakou by vlastně vytvořila situace, jo to znamená tím, že odvolala dozorčí komisi způsobem, který je protiprávní, evidentně porušila jaksi předpis, na druhou strachu, co se bude dít teď jo, když budou soudy od toho, tak já bych jenom připomněl, což možná řada lidí neví, že Rada ČT nemá žádnou právní subjektivitu. Rada ČT je formálně pod orgánem Český televize je formálně pod Českou televizi, to znamená žaloba proti Radě ČT, bude žaloba proti Český televize. Ta situace je úplně, vlastně začne být čím dál tím jako absurdnější a vlastně to nezodpovědný chování tý rady, vyvolá celou sérii vlastně absurdních, absurdních kroků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co to bude znamenat pro samotnou veřejnoprávní televizi nebo by mohlo nebo to se teprve ukáže?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
To se teprve ukáže, já si myslím, že rada tím nechtěně taky ukázala na to, jakým způsobem zachází s různými částmi svého poslání dlouhodobě a já jsem velmi zvědav na to, jakým způsobem na to bude reagovat nejen rada, ale třeba i volební výbor a parlament jako takový.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zůstaňme u televize jako u média ovšem ve Spojených státech, hodně se teď debatovalo o kauze přerušeného projevu stále úřadujícího prezidenta Donalda Trumpa těsně po volbách, kdy se počítaly hlasy obou kandidátů a několik amerických televizních stanic, ne všechny podotýkám po několika minutách přerušily jeho proslov s tím, že Trump podle nich bez důkazů hovořil o tom, že volby byly zfalšovány, zmanipulovány a že prý šíří konspirační teorie, co si o tom myslíte, vypínat v takových případech politiky, když říkají, na co nebo k čemu nemají argumenty nebo přímo lžou?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ta americká mediální tradice je malinko jiná než evropská, to tím je zapotřebí začít. Druhý, prostě ta dominance toho, že to je jako soukromý vlastnictví médium, který má často svojí jednoznačně danou politickou pozici, nehodlá se tím tajit budiž jako Fox News s tím nejlepším příkladem, je věc která tam hraje roli, ta druhá věc je otázka toho, kdo v tu chvíli mluvil a já vím, že to může znít posluchačům divně, protože přece mluvil prezident Donald Trump, ale on spíš mluvil Donald Trump, a to co říkal, je otázka, jestli byla řeč prezidenta jako hlavy státu, která je určená celý veřejnosti, protože nastává situace, ve který vykonává tu funkci v nejlepším souladu se zájmy celý společnosti anebo jestli mluvil Donald Trump, který právě jako se snaží znovu zmanipulovat jako debatu o tom, jakým způsobem ty volby proběhly.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo v uvozovkách jenom jako jeden z kandidátů.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Tak a teď jde o to, jakou mocí v tu chvíli nadán a já jsem, já si myslím, že ty co vypili tu televizi, v tu chvíli zacházeli s Donaldem Trumpem jako s občanem, který nemá dostat jako privilegium, veřejně lhát jako do na takových, k takovýmu množství lidí a chápu jejich rozhodnutí, myslím si že tam, kde žánrově se jednalo o přenos řeči prezidenta, myslím, že Česká televize odvysílala celý ten projev, tak vlastně převládlo to, že ta aura moci prezidentský je silnější než ten /nesrozumitelné/. Ve víkendových Financial Times je sloupek, který je tomu, který je věnován tomu, jakým způsobem do budoucna tímhle zacházet a uvidíme, jakou to najde inspiraci u nás.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Necháme se překvapit, Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, byl hostem dnešního pořadu, děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den, na slyšenou.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Na slyšenou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.
Příjemný den přeje Zita Senková, dnešním glosátorem je Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, ráda vás vidím, dobrý den.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Dobrý den přeju.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaměříme se na naše chování na sociálních sítích, změnilo se během letošního roku? Přeji vám nerušený poslech. Majitelka jedné kavárny v Římě zakázala hostům hovořit o koronaviru vyvěsila ceduli /nesrozumitelné/ koronavirus svah. Místo probírání nákazy by se lidé měli nad šálkem kávy bavit o počasí nebo o bulváru, dokonce napsala ručně doporučená témata nebo navrhla, v Itálii sledují značením další sérii Velkého bratra prostě, ať se lidi alespoň na chvíli odpočinou od pandemie, kterou tolik skloňujeme, jak hosté, tak i personál, tak docela dobrý nápad, co, pane Šlerko?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Přiznám se, že jsem vždycky myslel, že Italové původně jako mají to presíčko ranní jako sami o samotě a nikdo je u toho nesmí rušit, ale zdá se, že kavárna italská je úplně stejné jak ta pražská.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že nám utekla nějaká důležitá témata letos, co jsme možná propásli nebo nezachytili?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
To je strašně těžká otázka, protože, když se na to budeme koukat z pohledu médií, tak to znamená položit si otázku, jestli se ve světě odehrávalo něco, co nedostalo takovou pozornost, protože to bylo překrytý něčím, co vypadá naléhavější.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ani to nepoznáme.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ani to nepoznáme. Faktem je, že ten, ta pandemie koronaviru celosvětové, která je celosvětová, to je globální událost, což je mimochodem také už samo o sobě pozoruhodné, to je jako globální stav věci, to znamená, že najednou ty lokální hranice těch států jsou znejištěný jo, my máme tendenci hledat tu obranu v tom uzavření dovnitř, jako v tom být uvnitř, nepouštět nikoho dovnitř, ale zároveň ten virus jako vůbec netuší, že jsou nějaký hranice a cestuje si po nich celkem, celkem, jak se mu zachce, protože ukazuje, že my sami nejsme tak důslední v tom uzavření a že vlastně je to taková, takový, takový sen, že se můžeme uzavřít, ale zároveň vlastně způsobil něco kvůli čemu, kvůli čemu najednou velmi pozorně sledujeme, co se děje u sousedů. Nejen kvůli tomu, jak tam probíhá ta epidemiologická situace pro nás klíčové země jako je Německo nebo, nebo, nebo Slovensko, ale také kvůli tomu, abysme se třeba poučili, jak to jinde dělají, já si myslím, že tenhle rok je strašně zvláštní tím, že vzbudil zájem o tom, co dělají v jiných zemích v reakci na stejnou situaci a nikoliv o to, jestli je tam momentálně u moci populista nebo pravice nebo levice, a to mi přijde pozoruhodný. Myslím, že Češi zjistili za tenhle ten rok, že existuje spousta zemí po světě, a dokonce zjistili, že spousta zemí řeší problémy různým způsobem a dokonce zjistili, že věci se vyvíjí v čase, to je druhá strašně pozoruhodná věc. My podívejme se třeba na tolikrát skloňovaný Švédsko a debatu, která se vyvíjí o tom švédským přístupu k tomu koronaviru. Vlastně způsobilo to, že řada lidí se kontinuálně začala věnovat, jako tomu, co se děje někde jinde a to si myslím, že je úžasný. Myslím si, že zůstalo pod povrchem spousta věcí, který stojí a stály za pozornost a z mýho pohledu to, že můj, moje soustředění je spíš na Evropu, tak si myslím, že určitě zůstalo pod povrchem nebo nedostává se takový pozornosti třeba dění v současném Bělorusku, což si myslím, že je velká škoda, protože Bělorusko už několik měsíců kontinuálně protestuje proti zfalšovaným volbám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Což je vlastně obdivuhodné.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Což je obdivuhodné, čili určitě těch věcí zůstalo pod povrchem mnohem víc, ale zároveň taky se ukázaly věci, zároveň ten koronavirus přinesl věci, který byly do tý době nevídaný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Sociální sítě jsem docela hemží osobními prožitky lidí z karantény. Uživatelé sdílejí své pocity, příznaky, v podstatě můžeme jaksi v přímém přenosu virtuálně pochopitelně sledovat průběh té nemoci covid-19, kde se bere pan Šlerko, potřeba veřejně sdílet takové ty nejintimnější příběhy, prožitky. Nemusí to souviset.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
To jsou dvě otázky v jedné. Ta první se týká toho samotnýho koronaviru. Já si myslím, že ten koronavirus jeho mediální obraz a jeho obraz na sociálních sítích prošel během toho roku velkým vývojem, mám pocit a výzkumy teprve na tohle téma budou, pořád nejsou k dispozici, pořád je to předmětem výzkumu, ale ne závěrů, ale mám pocit, že dlouhou dobu v tý společnosti fungovala určitá stigmatizace těch, co mají koronavirus, když si vzpomenete na nebo proč procházejí teď právě, mít koronavirus, není setrvalý stav, a když se podíváte.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na tu jarní vlnu.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Na tu jarní vlnu, tak ta byla spojena s takovým zvláštním pohybem, jako všichni jsme se semkli, dodržovali jsme všechny předpisy a teď řeknu něco, co možná někteří neuslyší rádi a díky tomu jsme tu první vlnu skutečně přežili tak dobře. Dneska, dneska křičíme, vždyť se nic nedělo, ale ono se nic nedělo, protože lidi se chovali správně, proto se nic nedělo, a protože vlastně ta ochota lidí chovat se nějak epidemiologicky odpovědně, vlastně klesla, tak teď se potácíme na hraně nějaké stagnace, ale zpátky k té otázce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano možná udržíme si jí v paměti tu mou úvodní otázku, ale nedá mi to teď nedoptat se vás, pane Šlerko, proč se teda změnilo to naše chování nyní na podzim ve srovnání s tou jarní vlnou?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já si myslím, že je tam celá řada příčin na té, na té obecně nejjednodušší příčině je, že na jaře byla velká motivace v tom, že už to znovu nepřijde. To znamená, jaksi tohle bylo, to byl ten hnací motor, protože přes léto vlastně ty hlasy, který říkaly, na podzim přijde vlna, byly ignorovány. Ona na podzim přišla, tak vlastně lidi si najednou uvědomili, že ta situace se může dál a dál opakovat. No, a když jste v situace, ve kterých nemáte žádnou vnější motivaci pro to, abyste dodržovala ty pravidla, připomeňme, že stát nijakým způsobem nepovzbuzuje to, aby lidi chodili do karantény, nepovzbuzuje to, aby lidi jako chodili na testy. Vlastně nevyvíjí takřka žádnou aktivitu na to, aby povzbudil ty lidi v chování, který je korektní, kupříkladu ve Velké Británii dostáváte okamžitě při nástupu do karantény finanční bonus, který vám mám vyrovnat váš výpadek, když jste, když jste živnostník, který žije v podstatě z toho, že pořád pracuje, no tak 14 dní je pro vás neuvěřitelný výpadek, i když jste jenom v karanténě. No a stát v tomhle ohledu se o to prostě nepostaral a lidi ztratili tu důvěru v to, že je pro ně výhodný, to dodržovat a mají najednou pocit, že možná ten risk, že někdo v jejich okolí umře, stojí za to, aby vyrovnal tu ztrátu, kterou jim přinese to odpovědné chování.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak a teď k té původní otázce, kde se bere potřeba sdílet ty naše příběhy?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Právě na tom jaře mám pocit, že ten, že kdo měl COVID, tak měl pocit, že jako, že má stigma, že se musí schovat, známe to tak ty historky o tom, jak Pražáci jsou vyháněni z vesnice koukají na ně ošklivě, protože jim tam zavlekli covid a tohle je něco, co vydrželo relativně hodně dlouho. Teď, když se ten covid stal jakoby častější v té společnosti, tak se stal součástí toho života v tom smyslu, že lidi se ho už nebojí ukázat a teď se dostáváme k tomu ukazování. Ve skutečnosti to není tak, že bysme na sociální sítě psali všechny intimní detaily našich životů. To, že někoho doma bije manžel, většinou na Facebooku nenajdete to, že někdo znásilněný taky ne jo, není to tak, že píšeme všechny intimní věci. My je proháníme poměrně intenzivním filtrem a tím filtrem je vlastně snaha postarat se o to, abysme navenek vypadali tak, jak chceme, abysme byli vnímáni. To je taková ošklivá teorie, ale jestli to chcete slovy klasika /nesrozumitelné/, my na sociální síti hrajeme divadlo, ve kterém se přepneme do role a jsme tam tací, jaký chceme, abysme byli vnímáni, myslím si, že řada lidí chce být vnímána v tom ohledu a je to dobře jako odpovědní a jako ze sebe učiňující odstrašující příklad, který říká, podívejte se, není to úplně sranda anebo naopak říká, hele já jsem s tím prošel dobře, ale umím si představit, že to může být průšvih. Vlastně v tu chvíli to není ani tak sdílení těch intimních prožitků, jako spíš učinění ze sebe příkladu pro ostatní a sdělení, hele je to, existuje to, dá se na to sáhnout a je to součást toho, té potřeby člověka hrát v těch sociálních sítích a nejen v nich to divadlo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem právě jste myslím řekl jedno z těch pořád tabuizovaných témat, a to je domácí násilí, nejenom nebo převážně tedy na ženách, i když oběťmi jsou i muži.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ale všimněte si, že co patří k tabu jo, k tabu patří, že všichni o něm vědí a nikdo o něm nemluví a zároveň vlastně máme pocit a druhým dechem máme tendenci říkat, že sdílíme na sociálních sítích jako všechno, ne nesdílíme. Naše sdílení na sociálních sítí je diktovaný nějakou společenskou normou a naši potřebou nějak vypadat a možná tam nesdílíme to, co bysme sdílet měli, sdílíme tam to, co bysme sdílet neměli já jako jsem teďka člověk, který se věnuje ty komunikace, mám vlastně úplně nejradši tu zvláštní komunikaci postavenou na třetí osobě. Jo to znamená vlastně často se tam setkáme s komentáři a dialogy mezi sebou, ze kterých je evidentní, že ti dva si vlastně nepovídají, ale hrají divadlo pro někoho třetího, kdo se na to kouká, že vůbec nejde o to, toho druhýho si s ním něco jaksi vyříkat, ale že jde o to, aby ostatní viděli, jak se ten člověk umí vypsat, jak umí jako nadávat a eventuálně jako, jak umí bejt jako protivnej, to je jeden ten mód a ten druhej, kterej já mám ještě radši je, když třeba někdo sdílí článek o nějakém kroku vlády a začne do toho článku oslovením, vy si pane Babiši, myslíte, že jako, kdyby v tom postu začal oslovovat toho politika. Přitom celkem evidentně musí vědět, že ten politik ten text jako číst nebude.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A proč takto někteří komunikují?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já si myslím, že ten původní vhled je za prvé u velké části je to ta bezprostřední reakce, tam není žádný rozmysl a známe to z hospody nebo známe ten fenomén povídání si s televizí ne, že člověk kouká na zprávy a začne si, komentuje to a taky jako v tu chvíli u toho nikdo nesedí a zároveň to pořád funguje ten statut toho, že dávám svýmu okolí najevo, jaký jsou moje jako hodnoty, obzvlášť v týhle tý době, která nám zpřetrhala hodně sociálních vazeb, tohle to může hrát důležitou roli, protože abysme, aby to bylo zřetelný, moje identita co jsem já, je složená z toho, jak já chci vypadat a toho, jestli moje okolí mě takhle akceptuje jo, a teprve když je tohle v souladu, tak já jsem spokojenej, ale v tom čase, kdy nemám ani nikoho proti sobě, kdo by akceptovala jak já, jak já jsem, tak možná o to víc roste ta potřeba, toho potvrzení v těch sociálních sítích.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Sémiotika Josefa Šlerky se nyní zeptám, co nás koronavirus naučil o sociálních sítích, zda je nějak proměnil, co byste řekl?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Spíš nám ukázal v řadě těch filmů vidíte takovou tu scénu, jak stojí ty hrdinové, který chtějí ukrást nějaký poklad u sítě, která vypadá, před prázdným prostorem, který je dělí od toho pokladu. Oni fouknou nějaký prášek a teď se obnažení takový ty laserovým paprsky, co tam jsou a oni uvidí, že jsou tam ty spoje a ten koronavirus je takový prášek, který jsme foukli do té společnosti a ukazuje, kde všude máme vazby, kde všude se potkáváme a najednou z té společnosti ukázal, že ta společnost je síť a to jsme všichni věděli, ale on to krásně demonstroval a vlastně ukázal, že koronavirus je sociální choroba, že to je choroba, která není, to není přírodní proces, který si dělá, co chce, to je virus, který se pohybuje sítí a v tomhle ohledu vlastně ty sociální sítě se najednou staly nebo zas postoupily v tom kroku šetření toho rozdílu mezi sociálníma sítěma ve smyslu Facebooku nebo Twitteru a ve smyslu tý reality, čili tohle je velmi pozoruhodný, myslím si, že sociální sítě díky tomu koronaviru se staly ještě víc pracovním nástrojem, než kdy, než který byly předtím. To znamená začaly být využívány nejen jako just for fun, jak by řekly anglofonní země, ale začaly být skutečně v Čechách využívány pro práci ve smyslu různých massengerových skupin jo, jako najednou školy to začaly používat a podobně. Čili v tomhle ohledu vlastně se začalo ukazovat, jaký další všechny možnosti mají. Já jsem hrozně zvědav, jak to bude vypadat, až dostoupí ta vakcinace společnosti toho místa, že skutečně ten koronavirus přestane být tím nechtěným problémem, kterému se tohle každý musí věnovat, jestli tohle zůstane nebo jestli se to nějakým způsobem vrátí zpátky do těch původních kolejí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nahradily do značné míry letos právě sociální sítě ty sociální kontakty, sociální vztahy pro mnohé?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ne, museli bysme to slovo sociální sítě trošku jako ohnout, aby se nám do něj vešly všechny jako Skypy, Zoomy, Microsoft Teams, Webex a podobně jo. Ve mně se vzpírá teoretik a ten říká, no tak Skype není sociální síť, ale kdybysme to ohnuli takhle, tak všechny ty platformy, který umožňujou tu spolupráci a ten kontakt, jako dneska nejenže velkou část těch sociálních kontaktů nahradily nebo to médium, ale dokonce si myslím, že si nutějí i svoje vlastní změny v komunikaci. Už jenom ten fenomén toho, že koukáte vlastně na spoustu lidí najednou z velké blízkosti v nějakém detailu, postupně mění systémy komunikace, já jako pedagog, který přes Skype učí, teda pardon přes Zoom, přes jinou platformu, omlouvám se, že zmiňujeme značky, ale ono už jsou to dneska generický jména, tak vlastně jsem zjistil, že tohle to grafický uspořádání pro mě způsobuje, že mám daleko větší tendenci vést dialogickou výuku než tu frontální, protože prostě najednou ten přístup k těm studentům je kratší a bližší, že.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte je v těch políčkách.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Myslím si, že tohle se bude ještě v čase hodně vyvíjet, ale tohle se, tohle se proměňuje a nějakým způsobem to bude proměňovat i ten způsob naší komunikace, až se zase vrátíme zpátky, mimochodem formální nebo formální oblečení během nejrůznějších událostí, je taky specifická disciplína.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono vlastně vyrůstá a dorůstá generace, která je v tom virtuálním světě, v tom online světě doma, když se ptali, nedávno v Británii dělali anketu mezi školáky, čím by chtěli být, tak drtivá většina řekla youtuber.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já myslím, ale jako bejt jako hercem nebo fotbalistou, by tam bylo zase předtím, čím chcete bejt celebritou, já chci být někým, koho všichni znají, tam si myslím, že se jenom mění v tom, v té struktuře výplň těch bodů, a to že většina z nás jako netráví nebo většina, teprve když si většina posluchačů asi my dva taky netrávíme většinu času u YouTubu, je jako náš generační problém jo, ale z pohledu téhle generace je to naprosto srozumitelný, na druhou stranu, myslím si, že, když a zase já jsem zvědav na výzkumy, který budou přicházet, mám pocit, že zrovna tý generaci, která, ta generace, které je na základních a teďka na prvních nižšních stupňů středních škol, vlastně nese tu online situaci a tu izolaci svým způsobem hůř než ta, než ta generace v tom středním věku, protože to jsou generace, který my máme zafixovaný jako ty, co jsou pořád s mobilem, ale ve skutečnosti jsou to generace, kde podíl třeba outdooru, to znamená toho chování venku a potřeba sociálního kontaktu vně a sportu je obrovská a tyhle potřeby jsou vážně narušovaný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Odborník na analýzu dat ze sociálních sítí Josef Šlapka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, je hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Rada České televize zvolila novou pětičlennou dozorčí komisi, 3 radní se volby odmítli účastnit, předcházela jí emotivní debata, poradní orgán musela rada obnovit poté, co před dvěma týdny původní komisi odvolala, co jsme se, pane Šlerko, z této kauzy dozvěděli?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já jsem strašně rád, že jste položila tu otázku takhle jo, protože my jsme se z ní dozvěděli strašně moc věcí, který nejsou úplně zřetelný. Ta první je, že když dojde k nějaký krizi ve smyslu nějakýho střetu zájmů různých aktérů, tak si berou na pomoc doslovný výklady zákonů a v tu chvíli se ukáže, kde v těch zákonech jsou takový jako mezery nebo tak nebo mají, máme pocit, že jsou tam mezery, jenže ono ve skutečnosti nejde napsat žádný zákon tak, aby jako dokonalé přilnul k tý realitě a kvůli tomu máme něco jako tu příčetný úsudek, který se vztahuje jako k realitě toho, jak se věci dělají a konají, a protože máme obvykle nějaký společenský konsensus, nějaký zvyk, tak nepotřebujeme mít všechno formulováno do mrtě. A já si myslím, že tahle ta věc a já jsem jí naschvál řekl jako první, se bude teďka v těch dalších debatách o radě ČT čím dál tím častěji jako opakovat a teď proč, protože primárně, co je Rada České televize, no Rada český televize je nástroj, kterej nějakým způsobem je prodlouženou rukou veřejnosti a občanů při kontrole toho, jestli Česká televize naplňuje svoje veřejnoprávní poslání, těch bodů je tam mnohem víc, ale tohle je ten dominantní, čili z tohoto pohledu ta rada odpovídá veřejnosti, a když dělá kroky, který nejsou zvenku bez nějakých jako informací pochopitelný, jo jsou kroky který, jako jsou pochopitelně a nemusíte k tomu mít jako žádnou vnější informaci, protože jí vám třeba ukládá zákon, ale když dělá kroky, který nejsou zvenku příliš pochopitelný, když je navíc dělá v evidentním sporu se zákonem jo i formálním, no tak to vyvolává jako spekulace o tom, co zatím takzvaně je, jo, protože to tam hraje roli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A je ta situace, promiňte, pochopitelná pro laickou veřejnost?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Já si myslím, že Rada ČT primárně selhala ve schopnosti komunikovat, to co dělá, jinými slovy že selhala ve výkonu toho, proč tam je, ona tam není proto, aby, aby pérovala generálního ředitele, ona je tam proto, aby dohlížela pro veřejnost na to, jak je naplňovaný to veřejnoprávní poslání a když o tom nekomunikuje zpátky, když není schopná ty kroky vysvětlit, tak se chová v rozporu se svým posláním, čili tohle je takový jako před závorku, no a teď bysme mohli vést ten, tu právní debatu o tom jakou by vlastně vytvořila situace, jo to znamená tím, že odvolala dozorčí komisi způsobem, který je protiprávní, evidentně porušila jaksi předpis, na druhou strachu, co se bude dít teď jo, když budou soudy od toho, tak já bych jenom připomněl, což možná řada lidí neví, že Rada ČT nemá žádnou právní subjektivitu. Rada ČT je formálně pod orgánem Český televize je formálně pod Českou televizi, to znamená žaloba proti Radě ČT, bude žaloba proti Český televize. Ta situace je úplně, vlastně začne být čím dál tím jako absurdnější a vlastně to nezodpovědný chování tý rady, vyvolá celou sérii vlastně absurdních, absurdních kroků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co to bude znamenat pro samotnou veřejnoprávní televizi nebo by mohlo nebo to se teprve ukáže?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
To se teprve ukáže, já si myslím, že rada tím nechtěně taky ukázala na to, jakým způsobem zachází s různými částmi svého poslání dlouhodobě a já jsem velmi zvědav na to, jakým způsobem na to bude reagovat nejen rada, ale třeba i volební výbor a parlament jako takový.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zůstaňme u televize jako u média ovšem ve Spojených státech, hodně se teď debatovalo o kauze přerušeného projevu stále úřadujícího prezidenta Donalda Trumpa těsně po volbách, kdy se počítaly hlasy obou kandidátů a několik amerických televizních stanic, ne všechny podotýkám po několika minutách přerušily jeho proslov s tím, že Trump podle nich bez důkazů hovořil o tom, že volby byly zfalšovány, zmanipulovány a že prý šíří konspirační teorie, co si o tom myslíte, vypínat v takových případech politiky, když říkají, na co nebo k čemu nemají argumenty nebo přímo lžou?
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Ta americká mediální tradice je malinko jiná než evropská, to tím je zapotřebí začít. Druhý, prostě ta dominance toho, že to je jako soukromý vlastnictví médium, který má často svojí jednoznačně danou politickou pozici, nehodlá se tím tajit budiž jako Fox News s tím nejlepším příkladem, je věc která tam hraje roli, ta druhá věc je otázka toho, kdo v tu chvíli mluvil a já vím, že to může znít posluchačům divně, protože přece mluvil prezident Donald Trump, ale on spíš mluvil Donald Trump, a to co říkal, je otázka, jestli byla řeč prezidenta jako hlavy státu, která je určená celý veřejnosti, protože nastává situace, ve který vykonává tu funkci v nejlepším souladu se zájmy celý společnosti anebo jestli mluvil Donald Trump, který právě jako se snaží znovu zmanipulovat jako debatu o tom, jakým způsobem ty volby proběhly.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo v uvozovkách jenom jako jeden z kandidátů.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Tak a teď jde o to, jakou mocí v tu chvíli nadán a já jsem, já si myslím, že ty co vypili tu televizi, v tu chvíli zacházeli s Donaldem Trumpem jako s občanem, který nemá dostat jako privilegium, veřejně lhát jako do na takových, k takovýmu množství lidí a chápu jejich rozhodnutí, myslím si že tam, kde žánrově se jednalo o přenos řeči prezidenta, myslím, že Česká televize odvysílala celý ten projev, tak vlastně převládlo to, že ta aura moci prezidentský je silnější než ten /nesrozumitelné/. Ve víkendových Financial Times je sloupek, který je tomu, který je věnován tomu, jakým způsobem do budoucna tímhle zacházet a uvidíme, jakou to najde inspiraci u nás.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Necháme se překvapit, Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, byl hostem dnešního pořadu, děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den, na slyšenou.
Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Na slyšenou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
