Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 23. července 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem 'Jak to vidí' je Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Já vás vítám, dobrý den.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řeč bude například o archeologii zvuku, fascinaci mluveným slovem, trendu podcastů i o rétorice politiků. Dobrý poslech. – „Malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Před 50 lety se uskutečnila mise na Měsíc. Průlomový výstup amerických astronautů sledovala samozřejmě také média i Československý rozhlas přímo na mysu Kennedy, dnešním mysu Canaveral. Startu přihlížel také tehdejší zpravodaj Rozhlasu ve Spojených státech Jiří Dienstbier. Přistání modulu a první lidské kroky na Měsíci živě pozorovalo přes šest set milionů diváků z celé Země. Velkou část té procházky obou astronautů po Moři klidu provázeli posluchače rozhlasu redaktoři Jan Petránek a Ivo Budil živě, stejně jako pak přistání astronautů na Zemi. Vše je mimochodem samozřejmě k poslechu na webu Českého rozhlasu. A také dnes odpoledne posluchači uslyší další díl v našem Kolotoči na Dvojce. Jak se změnila rozhlasová reportáž, pane Šlerko?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Změnila se na jednu stranu strašně moc. Taková šalamounská odpověď. A na druhou stranu furt zůstala stejná. Ale vážně: Ten vztah mezi tím žánrem, kterým je reportáž, a tou technikou, je hodně blízko sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A ta technika je už úplně někde jinde.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přesně tak. To, co umožňuje ta technika, a to, co umožňují ty finesy, posouvá samozřejmě tu reportáž. I na takových mikrověcech typu, kde to stříháte a kdy to můžete sestříhat... Nedávno na Novinářském fóru jsme měli zahraniční reportéry, kteří vyprávěli o tom a vzpomínali na časy, kdy si televizní štáby s sebou vozily v několika kufrech techniku pro to, aby mohli sestřihnout a poslat reportáž. Dneska to prakticky celé dělají, když to trošku zjednoduším, v mobilním telefonu. To znamená, že ta technika vždycky zásadně mění tu podobu té reportáže. Zároveň ale ta reportáž pořád má tu zásadní funkci, kterou měla vždycky, a je docela jedno, jestli je to rozhlasová, televizní nebo v novinách, přinést toho člověka na to místo a nechat mu zakusit ten pocit tam být. To znamená, není to ta zpráva, ta suchá informace o tom, že raketa odstartovala a přistálo se na Měsíci, ale ta reportáž v sobě vždycky nějak obsahuje i ten pocit, i to vidění toho místa, i tu expresi, kterou ten reportér zažívá. A ne náhodou třeba i v Čechách máme tendenci k reportérům připojovat přídavná jména, která vyjadřují onu emotivnost. Vzpomeňme si jenom na Egona Erwina Kische označovaného za zuřivého reportéra. Čili reportáž je intimní dotyk mezi tím médiem, které informuje, a tím čtenářem, který tam chce být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Má tu stopu té osobnosti toho reportéra...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Vždycky!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co vůbec samotný průběh? Nejen z toho komentátorského nebo novinářského hlediska. Když se ohlédneme zpět do toho r. 1969...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ono to Apollo 11 bylo výsledkem, někdy se říká, největší PR kampaně na povzbuzení národní hrdosti v dějinách lidstva. A co se tím myslí, je samozřejmě to, že Spojené státy, resp. tehdy prezident Kennedy, vyhlásily, že Američané do deseti let přistanou na Měsíci a vrátí se zpátky. Ne náhodou můžeme podobná slova dneska slyšet od prezidenta Donalda Trumpa o Marsu. Ale ten důvod byl hlavně v tom, že tím byl vytyčen určitý cíl, pod kterým se sjednotila mnohá aktivita v té zemi, a zároveň se vytvořil symbol, který spojoval napříč. My dneska zažíváme společnost, která je do značné míry rozpadlá do různých skupin, a to i na úrovni kulturních fenoménů. Ve smyslu toho, že už nemáme ty velké hrdiny, kteří inspirují celou generaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A máme vůbec nějaké symboly, které spojují?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Těch symbolů máme právě strašně málo. Ona ta situace před těmi padesáti lety nebyla v té Americe o moc růžovější. Respektive byla o trochu růžovější... Ale ta potřeba vytvořit ten silný symbol tam byla. A celá ta mise je provázána právě těmi symboly. A vždycky v ní i symboly byly řešeny. Počínaje tím, jestli americký orel má mít v ruce olivovou ratolest, aby to nevypadalo, že se jeho drápy snášejí nad Měsíc, přes otázku toho, do jaké míry mají nebo nemají kosmonauti provést krátkou bohoslužbu na palubě letadla před přistáním. Kromě toho technického aspektu je tam přítomný ten aspekt symbolický, ta věc, která se týká těch myslí. A je to neuvěřitelně zajímavá věc do dnešních dnů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hledání nějaké symboliky zůstává i v dnešních dnech, když se podíváme ať už do Spojených států, nebo kamkoliv.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Symboly jsou něčím, co je nadáno schopností, abych byl teď trošku takový mystický, sjednocovat ty skupiny. A je jedno, jestli jsou to fanoušci fotbalu a jejich vlajky. Je jedno jestli jsou to kroje, které se stávají symboly určitých míst, dneska už daleko víc než praktickým nástrojem pro rozlišování etnické a etnografické příslušnosti, anebo jestli jsou to symboly, které spojují celé země. Když se podíváme na naši zemi, tak ty symboly máme úplně stejné jako všichni ostatní v těch velkých, nadčasových rovinách, ať je to rok 1968, který má velkou symbolickou hodnotu, ať je to listopad 1989, který má velkou symbolickou hodnotu... Ale když se pak koukáme na tu přítomnost a snažíme se najít, co by dneska bylo nějakou symbolickou událostí, která by spojovala velkou část té společnosti v pohledu dopředu, tak jich je vlastně hrozně málo. Tam totiž patří všechny takové ty události, které my často zesměšňujeme a ironizujeme z národní podstaty. Jako třeba stavby velkých budov. Ale když se podíváme zpátky od minulosti... Stavba Národního divadla. To byl projekt, který byl směřován do budoucnosti. Byl to projekt, který měl za úkol symbolicky sjednocovat národ. Myslím si, že je velká škoda, že tyhle ty symbolické projekty do budoucna nemáme. Je otázka při pohledu na to, jak zacházíme s D1 a projekty do budoucna, kdy bychom se takto sjednotili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I D1 je něčeho symbol...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Vidíte. Zase jsem se neubránil tomu, to trochu zesměšnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže pro dnešní dobu je symbolická absence symbolů?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To by byla strašně hezká intelektuální hříčka. Ale bohužel když symboly nejsou, tak ta společnost tu jednotu ztrácí. Je otázkou, jestli není před námi doba, kdy společnost bude budována na jiných principech, než jsou ty symboly, a jestli možná tohle to volání po velkých symbolech není už jenom labutí písní společnosti, která mizí. Uvidíme. Určitě to nějak dopadne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná bych zůstala u slovíčka „symbolické“ pro tu současnou dobu, když se teď soustředíme na média, podcasty... Protože skoro všichni se na ně takříkajíc vrhají, ale mnoho lidí pořád netuší, o co vlastně jde.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Mám pocit, že podcasty se podruhé rodí. V té mediální teorii existuje jedna teorie, která říká, že každé médium se musí narodit dvakrát... Že když se narodí poprvé ta technika, tak se s ní zachází podle vzoru toho nejbližšího podobného média. U filmu to bylo divadlo. Dlouhou dobu se mělo za to, že film je jenom na pás zaznamenané divadlo. A musela pak přijít velká estetická revoluce těch filmařů, jako byli němečtí expresionisté a mnozí další, kteří z toho filmu udělali skutečně ten film, který není záznamem divadla a je tím filmem. Mimochodem když už jsme mluvili o rozhlasu a vysílání z Apolla 11, tak když půjdete do hloubky a podíváte se, jaké byly reakce na nástup telefonů ve Spojených státech, jak byl střídavě přijímán a odmítán, a jak se vzápětí dozvíte, že jedním z důvodů odmítání telefonu bylo, že podporuje flirtování mladých párů, tak se neubráníte vzpomínkám na mnohé výtky vůči dnešním elektronickým formám komunikace, které znějí přesně jako z konce 19. století, jen ten internet nahradíte telefonem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A propos odmítá někdo mobil takhle nějak radikálně v začátcích?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Vlastně vůbec netuším. Ale tahle ta pasáž mě pobavila, protože tohle je přesně ta ukázka toho, jak se to médium rodí dvakrát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže je druhá šance pro podcasty?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ano. Druhá šance pro podcasty. Myslím si, že ty podcasty, když se podíváme na data po světě, jsou delší dobu na vzestupu. Stávají se standardní kategorií pro nejrůznější novinářské ceny, kupříkladu. To znamená, že byli přijati i novináři jako formát, který je plnoprávný s ostatními formáty, jako je reportáž nebo zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže je reportér a pak je...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
... podcaster? Zní to strašidelně. A myslím si, že teď jsme svědky toho, že v Čechách si začínají ta média osahávat ty podcasty. Rozhlas je v tomto ve velké výhodě a v nevýhodě zároveň. Výhodou rozhlasu je ta technická zakotvenost. Prostě proto, že to s tím zvukem umí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
(Zpravodajský podcast Vinohradská 12. Jedna minuta, dvacet minut.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ten mám velmi rád.) A zároveň ta jeho nevýhoda je, že je vlastně trošku v zajetí té estetiky rozhlasové. Hůř se mu experimentuje s tím formátem jako takovým. Obráceně: Když se podíváte na ostatní, o co se teď snaží, tak se zdá, že podcasty poskytly velkou platformu takovým těm sólistům ve hře. Moje dcery velmi rády poslouchají podcasty pro náctileté, kterých je celá řada, a jsou s tím naprosto spokojené. Často po technické úrovni bývají dost šílené, když si to člověk pustí do uší. Ale vlastně tam slyší tu energii těch lidí, co to dělají. A pak je tady velká vrstva lidí, která objevila v podcastu formát, který umí zpřístupnit zpravodajské informace. Začínají se toho chytat jednotlivá média. Dobře je to vidět třeba na Slovensku, když se podíváte třeba na podcasty deníku SME a dalších. Ty skutečně hledají nějakou formu, kterou když se budete snažit pojmenovat, tak ji neoznačíte ani za komentář, ani za zprávu. Ve slovenském Denníku tomu říkají newsfilter. Nějaká forma, kdy přefiltrují, co je důležité, a řeknou vám proč. A tenhle ten trend můžete vidět po celém světě. Tam se podle mě rodí další zajímavé takové hybridní formáty. Myslím si, že éra podcastu nás ve velkém čeká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co specifického má nebo umí ten podcast? Co přináší? Pro koho je tento druh informace nebo žánru ideální?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Na to se odpovídá mnohem hůř. On má dneska podoby od velmi krátkých, až bychom skoro řekli, zpráv, které byste za normálních okolností takhle asi nevysílali v Rozhlase. Když se podíváme na podcasty třeba Financial Times, které jsou zhruba osm, deset minut dlouhé, až po extrém třeba podcastů CNN, které mají, tuším, minutu a půl... A je to opravdu: Teď vám řekneme, jakých pět nejdůležitějších věcí se ve Spojených státech stalo... – A minuta a půl je pryč. Takže takový rychlý vstup do světa informací, který vám nabízejí kdykoliv přes den. Nemusíte si naladit to rádio přesně v ten čas. A tak dále... Až po velkoformátové vysílání několikadílných seriálů, true crime dokumentů apod., které by měly problém v tom klasickém vysílání, aby byly publikovány, kvůli formátu té délky. My tendujeme permanentně ke zkracování těch pořadů. Nedáváme (a ten plurál je z praxe, která je běžná po celém světě) ... Nezaznívají ty dlouhé formáty. Ten podcast se vrací zpátky do hry. Vrací zpátky do hry tu estetiku, zpřítomňování... Je to něco, co už ten rozhlas jakoby kdysi znal, ale pod tlakem toho, jak se měnily ty kulturní a estetické normy, to zase zapomněl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Znamená to, že se vrací doba, kdy mnozí lidé vyhledávají ty aktuální informace právě v souvislostech, v kontextu, do hloubky analýzy?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To je další věc. Ty podcasty můžou přinést tohle to hloubkové pochopení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je tohle jejich cíl, těch podcastů?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Je to jedna z možností, co to dává. Nate Silver, americký datový analytik a statistik, má podcast v angličtině, který měl svoji hvězdnou chvíli v časech předvolební kampaně ve Spojených státech, kdy prakticky každý týden byly podcasty na téma, jak dopadly primárky v konkrétním státě, co je ta příčina. On sezval nejrůznější hosty a spolu velmi neformálně komentovali. Něco takového by pravděpodobně nemohlo vzniknout v žádném rozhlase, protože odpověď toho rozhlasáka byla, že to je úplně nesmyslné, každý týden tam pozvat šest lidí, kteří se tam budou místy vtipně, místy velmi odborně bavit o tom, jak dopadly nějaké statistiky, protože podíl lidí v posluchačstvu, které to bude zajímat, je minimální. Ale tím, že je to v té podcastové nabídce, tak si to dokáže sehnat obrovské množství posluchačů, kteří jsou jinak rozptýlení v té normální populaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Před 30 lety pronesl tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš před svými spolustraníky v západočeském Červeném Hrádku projev, který se nikdy neměl dostat na veřejnost. Rychle se ale rozšířil v posledních měsících bývalého režimu v opisech a také ve vysílání Svobodné Evropy. Vzpomenete si na něj, pane Šlerko, co jste si řekl při poslechu?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Vzpomenu, ten projev byl legendární. Myslím si, že byl legendární právě proto, že ten jeho poslech vlastně vyvolával u kohokoliv pocit, že ten člověk je naprosto nepříčetný, a bylo úplně jedno, kdo to mohl poslouchat. A myslím si, že ten důvod, proč se to tak rozšířilo, byl, že to přišlo do značné míry k posluchačům na tom Červeném Hrádku. Ten projev je strašně zajímavý tím, že vlastně byl a je jedním z těch referenčních bodů novodobé české historie, ke kterému pořád, aspoň pro tu generaci, dejme tomu moji a starší, je možné se odvolat v textu, aniž byste musela říct, odkud ta citace je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Některé ty fráze doslova zlidověly.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ano, to, co já jsem řekl hezky akademicky obloukem, vy jste řekla naprosto přesně, některé ty fráze zlidověly. A potud patří k těm kulturním památkám v jistém slova smyslu té české kultury, protože opravdu brojlery, bojlery, kůl v plotě, Hanička Zagorová je hodná holka, je něco, co když dneska použijete... Když si dneska budeme spolu povídat a já řeknu takovou větu, tak vy okamžitě budete vědět, o čem je řeč. Takže vlastně v tomto ohledu se tam přihodilo cosi kulturně zásadního a jde ten projev opravdu takto chápat jako něco, co je součástí kultury, byť je to úplný bizár.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na straně druhé, tehdejší šéf československých komunistů v tom projevu, když pomineme některé ty fráze, on rozebíral situaci v zemi a chyby v socialismu, na ně poukázal. Dokonce kritizoval Sovětský svaz.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ale to, co přežilo, byly ty kůly v plotě. Mimochodem aniž bych chtěl sahat do svědomí různým lidem, když se podíváte na to, co přežije z některých projevů některých současných politiků, tak taky spíš přežijí ty „motýle“ než to, co ti lidé říkali. Tak to prostě je. To, co teď říkám, zní hrozně tvrdě, ale podstatou přežití některých kulturních statků není, jestli ti lidé mají nebo nemají pravdu a jen ji nešikovně říkají, ale často jestli ty fráze, které říkají, se dokážou v té hlavě uchytit tak, že se opakují dál a dál. Dokonce se často říká, že u některých politiků, a teď nemyslím jen v této zemi, je určitá lidovost té řeči a často chybovost. Možná až součást určitého marketingu, která umožňuje, že si to lidé zapamatují déle. Ale osobně bych na to úplně nevsázel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pozornost na sociálních sítích vyvolalo před pár dny jedno selfie neboli spolčená momentka dvou sociálnědemokratických politiků. Stále ještě ministr kultury Antonín Staněk sdílel fotografii z festivalu v Ostravě, a to v době, kdy vládní hnutí ANO a sociální demokracie už čtvrt roku řeší, kdo zasedne do křesla ministra kultury. Podle pana Staňka není na fotce nic zvláštního. Prostě se s kolegou Michalem Šmardou, adeptem, který by ho měl vystřídat, potkali a udělali fotografii. Nemáme v tom hledat žádný jiný podtext, jak řekl našemu serveru iRozhlas.cz. Vy jste v tom shledal něco zajímavého?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
My dneska máme celé to vyprávění o těch symbolech a symbolických hodnotách. A ta symbolická hodnota je často opravdu zajímavá tím, že nemá tu přímou, jak se říká hezky, denotaci – to znamená, to, co označuje, protože žije z toho, co naznačuje, z toho odkazu na ty možnosti. A skutečně selfie dvou lidí můžeme brát, jako že se dva lidi sešli a udělali si fotku, ovšem ve chvíli, kdy tam existuje jakási společná historie, dokonce vlastně poměrně takového špičkování mezi nimi, která porušovala pravidlo toho, že by ta strana měla navenek vypadat jednotně... Když si projdeme celý tento kontext, tak zjistíme, že to selfie má obrovskou symbolickou hodnotu, protože dává najevo, že sice uvnitř sociální demokracie můžou být spory mezi Šmardou a Staňkem, ale navenek bude ta strana vystupovat jednotně. A kdybychom šli v té kulturní analýze ještě dál, tak bychom se bavili o tom, že jestli mě paměť neklame, tak ta fotografie byla provedena na Colors of Ostrava, takže ukazuje, že sociální demokrati nejsou žádní kožení politici v oblecích, ale jsou to taky kluci, kteří umí zajet na Colors. Teď to překládám do toho jazyka, jak to má vypadat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také poselství.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Je to prostě poselství, které posílá. To poselství tam prostě je a bude takto vnímáno. Je to docela fajn, když nad tím přemýšlíte zpátky. Já mám pocit, že z té české politiky se ta práce s těmi symboly a poselstvími vytrácela. A zase v posledních letech se nějakým způsobem vrací zpátky. Ony ty poselství a symbolické kroky mají jednu obrovskou výhodu před tou racionální diskusní... Těmi debatními, argumentačními fázemi politiky. Ony jsou strašně srozumitelné. Prostě to selfie řekne každému jednoznačně, že válečná sekera je zakopána. A řekne to způsobem, kterému velmi rychle rozumíme. Potud je strašně účinné v komunikaci i s lidmi, kteří se třeba o politiku tolik nezajímají, anebo o ní tolik přemýšlet nechtějí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Síla sdělení, síla fotografie.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
A hlavně jednoduchost. My často zapomínáme na to, že je třeba přizpůsobit řeč tomu, s kým si povídáme. Tak jak jsme často zvyklí na tu debatu, která se vede třeba na nějaké odborné úrovni, tak potom, když mluvíme, mně se to stává ve vysílání dost často, tak přejdeme do té hantýrky v domnění, že tomu všichni rozumí, ale ono to tak není. Pak se musíme vracet a hledat nějaké příklady a symboly, anebo ještě jednodušeji vyjadřovat rovnou v nějakých přímých příměrech. Ano, ztratíme přitom tu analytickou schopnost, ale možná, že dokážeme doručit to poselství mnohem líp.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Výmluvnější než nějaký další podcast v tomto případě. Mimochodem, kdy dojde k vyřešení vládní krize, zatím stále není jasné. Mohla by to být, teď z vás udělám politologa a jasnovidce, zítřejší schůzka s prezidentem Milošem Zemanem?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já z toho zase uteču. Já si myslím, že se to naprosto nedá odhadnout, a doporučil bych každému, kdo nad tím vážně přemýšlí, aby si na kus papíru napsal, jaké všechny události můžou vstoupit do hry, a k těm událostem si napsal, jaká je zhruba pravděpodobnost, že k nim dojde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď navádíte k sázení.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ne, jenom ať spočítají... a na konci zjistí, že je vlastně možné, že se stane cokoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Od prvního srpna má každopádně celá vláda dovolenou, což i podle premiéra znamená, že pokud se to řešení nenajde s největší pravděpodobností zítra, tak se bude hledat po letních prázdninách. Zaujalo vás, pane Šlerko, v poslední době nějaké jiné symbolické sdělení, když se prolíná dnešním ‚Jak to vidí‘ právě symbolika?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já se přiznám, že poslední dny jsem strávil spíš četbou textů, které popularizují informační vědu. To vypadá strašně zvláštně, ale informační věda a informatika jsou hrozně zajímavá věc. Když se koukáte do těch popularizačních textů, tak tam objevíte spoustu historek, které často ztratily už svoji symbolickou hodnotu, ale pořád pobaví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Josef Šlerka a jeho názory. Děkuji vám za ně. Mějte se hezky. Na slyšenou.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Děkuju, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude sociolog Daniel Prokop. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.