Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 20. listopadu 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Buďte vítán.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Věnovat se budeme například proměnám zpravodajství a publicistiky v uplynulých 30 let a prolistujeme Atlas konspirací. S čím pracují dezinformační weby. Nerušený poslech. Média si třicetileté výročí Sametové revoluce intenzivně připomínala výročí změny společenského režimu, reflektovali také různé obchodní značky. Jaký dojem jste si z toho, Josefe Šlerko, odnesl? Jak se toho média zhostila?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak mě přišlo, že především profesionálně, a to myslím teďka v dobrém slova smyslu, přijde mi, že média se naučily v posledních letech velmi profesionálně pracovat s těmi významnými výročí a vlastně ten obsah přirozeně přizpůsobovat té události, přicházet s pokusy o nějaké nové řešení, Český rozhlas připomínal rok 1968 a jeho virtuální aplikaci, vznikly speciály nejrůznější, takže je vidět, že vlastně už ta média byly schopny i vykročit z těch redakcí do toho offline prostoru nebo online prostoru, do jiných aplikací, takže v tomhle ohledu mě to velmi potěšilo. Já se přiznám, že mám vždycky takový dvojznačný pocit z toho, jakým způsobem vlastně komerční firmy pracují s těmito výročími. Já jsem zaregistroval jeden fast food a jeho kampaň, ale vlastně nakonec mě to přišlo milé, jenom to je trochu takový nezvyk, že velké nadnárodní korporace se takhle připojují k oslavám státního svátku, na druhou stranu třeba na Slovensku je to úplně běžný, a myslím si, že v Čechách to také tak rychle adaptujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak se proměnila za 30 let česká žurnalistika?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak to je asi otázka jako kdyby jste se mě zeptala, jak se proměnilo české podnikání za 30 let. Vlastně předtím tady žádné nebylo a teď tady je, a mohli by jsme jako, kdybych se držel té paralely s tím podnikáním, tak také by jsme mohli vyprávět o tom, že tady byla nějaká zemědělská družstva, Slušovice, a že už to bylo takové před podnikání, tak také by jsme mohli vyprávět, že tady byly nějaké pokusy o svobodnou žurnalistiku v Disentu, ale vlastně se stavělo v uvozovkách "na zelené louce", protože to, co se změnilo, stejně vlastně jako v té politice, kde se měnil vlastně politický systém, tak se měnilo to samotné pojetí žurnalistiky. To sovětské pojetí žurnalistiky chápe novinařinu jako součást státní propagandy, která je podřízená zájmu státu, který buduje rozvinutý socialismus, v případě toho sovětského modelu. A vedle toho tady musela vzniknout a vznikala, často překotně, ale s velkým nadšením, svobodná žurnalistika, která pořád ještě neví, jestli chce být spíš taková ta anglosaská a vzdálená od všeho, nebo spíš taková ta evropská, německá, ale v zásadě jako to byla úplně zásadní změna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak definovat svobodu médií? Je to snadné nebo složité?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak ono vždycky s definicema je problém v tom, že oni jsou strašně snadný, dokud nezačnete uvádět příklady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo co to je svoboda médií.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si myslím, že to, pojďme to vzít seshora dolů. Tak na té úplně abstraktní nejvyšší úrovni je to ta svoboda slova a práva na informace tak, jak ji máme zakotvenou v ústavním pořádku téhle země a v tomhle ohledu je Česká republika na tom hrozně dobře. Ta svoboda médií pak spočívá v tom, že všichni účastníci té hry, a to jsou jak novináři, tak ale i vlastníci těch médií, tak politici, tak čtenáři a posluchači, respektují ten fakt, že ten novinář nemá brát příkazy od majitelů nebo pracovat na zakázku, má skutečně svobodně přinášet lidem informace, aby se mohli sami líp rozhodnout, takže v tomhletom přinášejí má být motivován veřejným zájmem, nikoliv nějakým mrzkým ziskem, abych zacitoval starodávná slova. A tohle je ta největší svoboda, ten největší výdobytek. Svoboda není povinnost, svoboda je v tomhletom ohledu právo, ale já mám pocit, že česká média těch 30 let se celkem důstojně perou s úskalími, které ta svoboda přináší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co to je například, jak promlouvají, pokud ano, majitelé do chodu?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak v Čechách je momentálně to téma vlastně vlastníků těch soukromých médií velmi frekventované, vlastně od roku 2013, kdy vstoupil Andrej Babiš do Mladé fronty, pardon, do MAFRY, Mladá fronta je jiné vydavatelství. Až po vlastně nejnovější nákup televize Nova, respektive skupiny CMI, skupinou PPF. Ten základní problém, který tam je je, že vlastně se tak tiše nepředpokládalo, že by v Čechách někdo mohl provést tak gigantický střet zájmů, jako že na jedné straně je vlastníkem firem, které mají velký obchod se státem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte teď skupinu PPF.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Myslím skupinu PPF, Andreje Babiše, vlastně i Zdeňka Bakalu, byť vlastně on byl ten první, a na dlouhou dobu jediný, kdo do toho vstupoval tímhle způsobem, ale i skupinu kolem Křetínského a Pentu, ať nezůstaneme nikomu nic dlužni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je jich několik.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
No ale ten problém je prostě v tom, že pokud máte obrovský obchod se státem, a nebo podnikáte v oblastech, které ten stát reguluje, speciálními předpisy jako energetika, v případě třeba byznysu Křetínského, a zároveň vlastníte média, která mají zásadní dosah v té společnosti, tak pak jste vystaveni na jedné straně jako podezření a na druhé straně pokušení toho, že budete ty média prostě zneužívat k tomu, aby Vám ten byznys lépe vyšel. A ty nejkřiklavější příklady všichni známe, to je ten pověstný atomový kufřík, o kterém mluvil jeden z majitelů Penty, když komentoval nákup regionálních deníků, je to Marek Přibyl a jeho kauza s Andrejem Babišem a domlouvání se na obsahu, a problém je, že ono pod tím je spoustu dalších pater, která začínají takovými drobnostmi jako je přáním vydavatele, aby médium skutečně psalo objektivně, teď vyšla knížka Hrůza, šok, média, ve které je popisováno, jakým dovedným, nebo mimochodem tohle zmiňuje právě Michal Klíma o Pentě, ve vztahu k deníku, a už v tom požadavku, když za Vámi přijde majitel, aby jste psali objektivně, tak Vám vlastně říká, že nepíšete objektivně a když Vám říká, aby jste psali objektivně o nějakém obchodním zájmu vlastníka, tak už to vypadá divně, a na těch nejspodnějších patrech to končí prostě autocenzurou těch novinářů, protože nejde psát o oblasti, odkud má Váš majitel obrovský příjem, v podstatě bez toho, aniž by jste si neustále kladla otázku: "Nepřehnala jsem to? Nepřeženu to? Můžu tohle ještě". A taková je prostě situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Skupina PPF, ta odmítla, že by chtěla po nákupu nejúspěšnější české komerční stanice ovlivňovat politiku a podle prohlášení skupiny je propojování telekomunikací a obsahu, světovým trendem. Jak to vidíte?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já jsem si říkal, že bych měl vlastně v tom pořadu vždycky zkusit dát nějaký jako praktický návod těm posluchačům. A tohle prohlášení skupiny PPF, stejně jako třeba projev Andreje Babiše v Národním muzeu, zkuste si představit, a to myslím jako posluchače, když slyšíte takováhle prohlášení, co by mohl ten člověk říct jiného? Představte si, že se vyjadřuje k té samé věci a má říct něco jiného. A co by to jiné bylo, aby to způsobilo míň pobouření než ten stávající projev. A já si myslím, že tohle je takový dobrý test. A skupina PPF v zásadě nemůže říct nic jiného a to i kdyby to, tam prostě není jiná možnost, dokážeme si představit, že by přišli a řekli: "My jsme to koupili proto, aby jsme ovlivňovali politiku".

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
No a proč to tedy chtějí koupit?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Jasně, no my jsme to koupili, oni musejí říct tohleto, protože za prvé byznysově je to pravda, obchodně dává spojování obsahu a tak říkajíc drátů, obrovský smysl. A druhá věc je, když se Vás zeptám, jestli chcete něco ovlivňovat nebo ne, tak nemůžete, i kdyby jste chtěla, i kdyby jste nechtěla, tak ta odpověď bude vždycky stejná. To je problém těchto odpovědí, ale je to zvláštní situace, protože na rozdíl od těch nákupů, které jsme viděli v předchozích letech, tady jsme svědky toho, že skupina PPF kupuje majetek mediální i mimo republiku, a kupuje ho v oblastech, které jsou politicky citlivé, kupříkladu Bulharsko. Připomínám, že svobodná Evropa obnovila na jaře letošního roku tuším, vysílání do Bulharska, protože je tam velmi špatná situace, pokud jde o média. A v tomto prostředí bude český vlastník, respektive jeho holandská mateřská společnost, vlastnit televizi, to znamená, že vlastně skupina, která je pevně doma v Čechách, bude zodpovídat mimo jiné za politickou svobodu a kulturu v Bulharsku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Týká se to také Rumunska, Slovenska a Slovinska, kromě tedy české komerční stanice, německy Handelsblad, ten komentoval tento plánovaný nákup podmínkou té transakce nebo dokončení k získání souhlasu akcionářů, společnosti CMI, evropské komise a národních regulátorů v některých zemích, kde tedy společnost působí. Zpět ale k Handelsbladu, ten napsal, že pan Kellner se stane televizním králem východní Evropy. Otázka, pane Šlerko, možná obecnější, je televize pořád lukrativní byznys?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Kdyby nebyla, tak myslím si, že Petr Kellner by svoji investici velmi zvažoval, to není investice za pár drobných. Když se podíváme reálně na ta data televize, pořád je, z toho obchodního pohledu, vlastně králem té mediální hry. Kdyby jste o tom uvažoval ještě jako do hloubky, tak to, co se mění dneska, je to, že ty televize vysílají v čím dál tím rozdrobenějším zásahu, to znamená koupit Novu dneska neznamená koupit jednu stanici, ale celou sérii těch stanic. A vidíme, jak nastoupily razantně služby jako je Netflix nebo je HBO Go nebo HOLU ve Spojených státech. A PPF, pokud ty smlouvy budou postaveny dobře, a nepochybuji o tom, že postaveny dobře budou, tak vlastně získává obrovské množství obsahu, práv k vysílání, a zároveň ona je vlastníkem těch kabelů té internetové infrastruktury na celém Balkáně. To znamená jedna z možností, která se pro PPF otevírá, je otevřít vlastně svoji konkurenci třeba v byznysu kabelové televize. Což už je byznys, který je placený a velmi lukrativní, čili pořád ta televize je něco, co zásadně formuluje tu společnost, a když se podíváte vlastně na zásahy, tak dá se říct, že kromě té úplně nejmladší generace, to znamená dejme tomu generace pod 25 let, je pořád tím zásadním zdrojem v té společnosti, a pořád je tím, co vytváří skutečně společné veřejné mínění, my tady máme, jenom připomínám, Česká televize Prima a televize Nova, tyhlety tři, jejich tři zpravodajské pořady vytvářejí tu kmenovou soudržnost té společnosti, protože vlastně to, co pronikne tam, má velkou šanci stát se součástí toho kolektivního vědomí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Majitel Seznamu Ivo Lukačovič na svém twitterovém účtu před nedávnem napsal, že pan Kellner vyznává hodnoty svobody a demokracie a že představa, že se zábavní televize Nova, která podléhá Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, zvrhne v nějaký politický nástroj, je totálně nesmyslná.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si Iva Lukačoviče nesmírně vážím, a myslím si, že to, co vybudoval v České republice, a to je Seznam, je famózní projekt, nicméně ten tweet je vlastně strašně hezkej, protože ukazuje dvě věci, ta první je, ještě stále neumíme uvažovat o těch problémech strukturálně a vztahujeme ke konkrétním lidem. Bez ohledu na to, kdo je majitelem PPF, tak je špatně ten fakt, kdy takhle velká firma s tím obchodem se státem si koupí média. A je úplně jedno, jestli je Petr Kellner bed gay nebo good gay, a když to převádím na ty osobní roviny, tak cosi strašidelně podceňujeme a přihráváme trošku takové ty pozice, že záleží na lidech, ne, záleží na struktuře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vedla by se jiná debata, pane Šlerko, pokud by šlo o zcela jinou společnost, jiného lídra? Debatovali bychom o něčem jiném?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Kdyby to byla společnost, která nepodniká v tak strašné míře se státem, tak si myslím, že by ta debata byla slabší a oprávněně, ale Ivo Lukačovič tam má ještě jeden krásný moment, a ten mi přijde, ono totiž těch 30 let je strašně dlouhá doba. Když si to zkusíme představit, v roce 1975 bylo od roku 1945 třicet let, a všichni jako cítíme, že jaksi těch 30 let byla doba, ve které se udály dějiny téhle země, a stejně tak těch 30 let tady je vlastně hrozně dlouhá doba, a když se změní ta Nova, zábavní televize, tak sedněte si k Wikipedii, najděte si heslo televize Nova a její pořady, a projděte si, co jsou vlastně, co byly vlajkové lodě televize Nova v minulosti. Najdete tam mimo jiné Na vlastní oči. Televize Nova má dneska pověst nějakých zábavných tajtrdlíků, a to není vůbec pravda, televize Nova je pořad, velmi profesionálně dělaná televize, která pořád má velmi profesionální týmy, a která produkovala ve své době naprosto špičkové investigativní pořady, a dokonce se dá říct, že v polovině 90. let, nebo v 90 letech byla o několik tříd napřed před Českou televizí, která v té době třeba vůbec hledala vztah k politické publicistice, a k tomu, jakým způsobem má pracovat, rozhlížela se vlastně v té nové situaci. A v té době televize Nova, a vlastně ještě dlouhou dobu po roce 2000, produkovala vlastně politickou a společenskou publicistiku na velmi vysoké úrovni, takže to, že momentálně ji vnímáme jako zábavní televizi neznamená, že by neuměli dělat nic jiného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dnes je se mnou ve studiu Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Co znamená zákaz politické reklamy na Twitteru?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
To je strašně hezké téma, jenom pro posluchače, abych je dostal trošku do obrazu. Jeden z těch problémů, který se řeší v souvislosti se sociálními sítěmi a reklamou, a byl spojován s tou velkou kauzou tzv. Cambridge Analyticy. Spočíval v tom, že díky psychotestům Cambridge Analytica byla schopná poznat, kteří uživatelé mají jaké psychologické profily, a potom nabízet firmám a politikům možnost cílit reklamu podle těch psychologických profilů a zájmů, to znamená když jste úzkostný typ, který nemá rád nějakou rasu, tak Cambridge Analytica byla schopná dodat těm dodavatelům zjednodušeně řečeno seznam těch lidí na Facebooku, aby mohli zacílit reklamu přímo na ně. A tento vpád do voleb byl jeden z příčiny vlastně velkého vyšetřování kolem Cambridge Analytica. Od té doby se vedla dlouhá debata, jak by sociální sítě měly řešit primárně politickou reklamu a cílení. Zatímco v té oblasti cílení už se mnohé změnilo, a už nejde používat některé techniky toho cílení reklamy, můžeme si pak říci i jak vypadají, tak v oblasti vlastně té samotné reklamy se pořád vede debata, jestli není nejjednodušší zakázat politickým stranám, aby vůbec nějakou reklamu v tom prostředí sociálních sítí měly. Zjednodušeně řečeno, budeme moct vyzkoušet obě cesty. Zatímco Facebook dal najevo, že hodlá nejen politickou reklamu dál jaksi povolovat, ale hlavně ji nehodlá fuckcheckovat, protože Facebook vsadil v té hře na Fuck Checking.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Neboli?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Pardon, neboli ověřování pravdivosti informace nebo zdroje, tak v tom případě těch politických stran řekl, že do toho vůbec nebude jaksi vstupovat, což je v pořádku, je to rozhodnutí, které je naprosto legitimní a zatím, na druhé straně Twitter, jako druhá velká sociální síť, a důležitá pro politiku, naopak řekl, že nebude povolovat politickou reklamu vůbec, čímž vlastně budeme mít dobrou možnost vyzkoušet oba dva ty proudy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co využívá aktuálně politický marketing on-line na Twitteru, na Facebooku?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
No, v tuhle chvíli si myslím, že dochází k politické renesanci Twitteru trošičku, a že se začíná znovu ta síla Twitteru objevovat pro tu komunikaci, která je hlavně cílená od politiků, dejme tomu na tu aktivní veřejnost, na novináře, na vysokoškolsky vzdělané lidi k tomu nastavování té agendy. Jinak pořád je Facebook král v tomto ohledu, a myslím si, že bude strašně zajímavé sledovat při nějakých dalších volbách, jak si v Čechách povede Instagram. Mimochodem, my by jsme tady měli říkat i ty novinky, tak jedna ze zajímavých věcí, která se chystá, nebo respektive už je spuštěna, a já jsem si po cestě do rozhlasu říkal, jestli ji rovnou nevyzkouším, ale pak jsem se k tomu nedostal, zakladatel Wikipedie, a teď mu zkomolím jméno, Jimmy Wales, jestli se nepletu, spustil vlastní sociální síť, která má být konkurencí a svobodnější variantou Facebooku a Twitteru, a svobodnější právě v tom, že lidé si za ní mají zaplatit nějaký poplatek měsíční, a za to je celá ta síť bez reklam. Včera na Guardianu, jestli se nepletu, psali, že už ta síť má po pár dnech spuštění něco kolem 150-200 tisíc platících uživatelů, takže já jsem velmi zvědav, jak to bude vypadat a určitě někdy se k tomu vrátíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy spustila Atlas konspirací, tedy databází konspirací a dezinformací, které se objevují i v českém mediálním prostoru. Podle čeho jste, pane Šlerko, protože Vy jste byl v té skupině, která to připravovala, vůbec určovali, co je konspirační web?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tím hlavním, vedoucím té skupiny byla moje kolegyně Lenka Krsová, která se konspiracím momentálně věnuje na Univerzitě v Syrakusách ve Spojených státech. Já jsem dělal takovou jako metalurgickou supervizi, ten Atlas konspirací se snaží vlastně posbírat dohromady a průběžně aktualizovat, je to vlastně taková Wikipedie. Konspirační teorie, které se objevují po světě a hlavně v tom českém internetovém prostoru. My víceméně nehodnotíme nebo nesnažíme se tvrdit, jestli něco je nebo není pravda, tam, kde jsou nějaké zdroje, které považujeme za relevantní, je uvádíme, ale snažíme se ukázat, jak vypadá vlastně svět lidí, kteří věří tomu, že za těmi velkými událostmi ve společnosti existuje spiknutí nějakých tajných organizací, které nechtějí být odhaleny, a smyslem toho spiknutí je nějaké ovládnutí světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A z čeho vycházíte, že to je konspirace?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Existuje na to celá řada akademických výzkumů, my máme rádi hlavně severské akademiky, kteří jsou v tom takoví jako umírnění, a vlastně oni sestavují první typologie tady těch velkých příběhů, protože oni se konspirace dají jaksi shlukovat do nejrůznějších příběhů, do mimozemských civilizací a esoterických, o bílé a černé genocidě, o tajných plánech, o tom, jak vyvraždit bílou rasu v Evropě, vlastně těch nerativů základních je sedm, osm. Já bych tam vlastně chtěl říct ještě jednu věc, protože Vy jste to uváděla tím jako dezinformační weby. Já si pořád myslím, že je vlastně rozdíl mezi konspirátory, kteří věří tomu, že.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V něco, řekněme.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Že v Americe existuje tajná síť pedofilů vedená Hillary Clintonovou, která, mluvím o tzv. Pizzagate, a kteří jsou v tom plně ponořeni a věří tomu, a potom mezi jako dezinformátory, kteří vědí, že to, co říkají prostě pravda není, a jenom si tím jaksi nastolují svoje a mezitím je prostě velký rozdíl. Je rozdíl mezi člověkem, který lže, vědomě, a člověkem, který si myslí něco, co by neprošlo žádnou rozumnější Okamovou břitvou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spojuje tyto konspirační teorie, nebo spíše dezinformační weby, nějaká společná témata?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si myslím, že oni vyrůstají z pocitu toho, že vlastně ten člověk je dneska odstřižen od možnosti rozhodovat o tom světě, z toho, z čeho mimochodem, na co spoléhá populismus u nás, že elity jsou spiknuty proti němu, že nějaké vědění je v zájmu velkých nadnárodních korporací tajeno, a tenhle ten pocit, který dává vyrůst konspiračním teoriím, a konspirační teorie jsou tady jako desítky, stovky let, tak jim dává vyrůst do toho prostředí, takže zvenku to může vypadat, že je to všechno, jak se říká jedna banda, a myslím si, že ve skutečnosti to tak není, že je zapotřebí tam vždycky jako pečlivě rozlišovat. A to, co je tam velmi jako silný motiv, je to permanentní vysvětlování toho, že politické elity lžou. To permanentní zpochybňování toho, že to, co slyšíte z rozhlasu nebo to, co Vám říkají politici je pravda a ba co víc, že oni Vám úmyslně říkají nějaké věci, protože vědí, jak to ve skutečnosti je, a to chrání. A to je takový rys, který najdeme napříč, ať už těmi lháři, dezinformátory placenými, užitečnými idioty, nebo těmi řečeno hezky, upřímnými konspirátory.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je podle Vás člověk, konzument všech těch zpráv, informací, odstřižen od toho rozhodování?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já nevím, tak kdyby byl odstřižen, tak asi vypadá ta politická sada zase jako jinak, my máme pocit, my se ještě stále učíme, vlastně ohmatáváme, co ta demokracie je a co umí. A já myslím, že všechny ty volby v posledních deseti letech, ať už prezidentské nebo parlamentní, myslím byly docela dobrou ukázkou toho, že lidé skutečně můžou jako rozhodovat, a byly také dobrou ukázkou toho, že politický marketing je pořád jako ve formě, ale to, v čem žijeme, není výsledek konspirace nebo spiknutí jednoho centra, to je výsledek prostě sil a našeho každodenního chování a každodenního rozhodování, a pořád ten podíl všech zúčastněných je obrovský.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ten Atlas konspirací mapuje na 270 konspiračních teorií, plus mínus, které jsou populární u nás, i ve světě, jaká je ale naše reakce? Rezignovali jsme na vyvracení těchto teorií?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tam jsou dvě různé věci, někdo, kdo je skálopevně přesvědčen o tom, že existuje projekt Blue Beam, který pomoci holografických projekcí chce změnit náboženské uspořádání světa a celé to platí NASA. Těm lidem se to velmi špatně vysvětluje, že to tak jako není, já jsem měl možnost mluvit s konspirátory kolem 11. září a ta debata je vlastně jako nemožná. Na druhou stranu, ten smysl toho atlasu je dobře vlastně zpřehlednit tu krajinu, no a hlavně ukázat, že oni ty dezinformace na těch, nebo pardon, ne dezinformace, ty konspirace, dezinformace jsou zase jiná kategorie, tak, že nechodí jako samy, že můžeme vidět v Čechách servery, které si libují v nerativu typu bílá a černá genocida nebo servery, které si libují v mimozemšťanech a v pyramidách jako jejich přistávacích základnách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Děkuji za Vaše názory, postřehy a přeji hezký den.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude novinářka Lenka Klicperová. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.