Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 2. října 2019

Jan BURDA, moderátor:
Od mikrofonu zdraví Jan Burda. V Hamburku proběhla největší světová konference věnovaná investigativní žurnalistice. Mezi více než 1 500 novináři a zaměstnanci médií ze 130 zemí byl i dnešní host názorové půlhodiny na Dvojce Josef Šlerka, analytik nových médií a výkonný ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Vítejte.

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor:
Úvodem, než se budeme tedy bavit podrobně o novinařině, o jejich formách a trendech, o tomto druhu novinařiny, můžeme si trochu definovat, co to vlastně je investigace, abych se zeptal podobně jako Felix Holzmann, tak to mi tedy řekněte, co to je investigace v novinařině.

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Investigativní novinařina. Já tady vždycky opakuji, že novinařina je vlastně přinášet někomu ověřené zprávy pro to, aby se mohl sám lépe rozhodnout, a to investigativní, asi nejjednodušší pro posluchače bude představit si to jako soukromá očka, soukromé detektivy ve veřejném zájmu. Je to ten způsob práce, kdy ti novináři nereferují o tom, co politici říkají a píší na Twitteru, je to ten druh práce, ve kterém skutečně prozkoumávají materiály, ověřují nějaká podezření, vlastně se tu chovají jako ta soukromá očka, ti soukromí detektivové. Asi nejjednodušší způsob, jak si to představit je film Všichni prezidentovi muži, který asi mnozí viděli a který popisuje aféru Watergate, která je vlastně dneska takovým jako prototypickým příkladem investigativní novinařiny, a jednou z těch nejslavnějších, protože vlastně stála u konce prezidenta Spojených států Richarda Nixona.

Jan BURDA, moderátor:
Vy jste se zúčastnil největšího světového setkání novinářů, autorů, kteří dělají tento druh žurnalistiky, který samozřejmě také není zcela bezpečný, zvláště v některých zemích. S jakými dojmy a především s jakou inspirací jste se v pondělí z Hamburku vracel?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Na to by nám asi nestačil jeden pořad. Ta konference je fascinující, protože vlastně přináší na jedno místo, jak už jsem říkal 1 500 nebo víc než 1 500 novinářů, doslova a do písmene z celého světa, 130 zemí přes všechny kontinenty, a je i v tomhle ohledu vlastně úžasná, je to 6-7 paralelních tracků, vlastně skoro 5 dní nebo 5 dní v kuse, potkáte se tam s lidma od Financial Times po filipínské chackery, kteří vlastně v tom strašlivém prostředí, které tam Doverta teď vytváří, vlastně se snaží držet poslední zbytky pravdy v rukou, takže v tomhle ohledu je to nesmírně zajímavé. To, co mě na tom asi potěšilo nejvíc, bylo, že pomalu, ale jistě už na těchto akcích začíná být zastoupena i Česká republika. Myslím si, že dřív ti čeští novináři, až na čestné výjimky, vlastně neměli tu tendenci vyjíždět ven, tentokrát vlastně krom Pavly Holcové z investigace.cz, která tam přednášela, tam byla i Zuzana Vlasatá z deníku Referendum, potkal jsem tam kolegyni z jednoho dalšího fondu, takž už jsme tam byli čtyři, což je myslím dvojnásobek proti tomu, jak to vypadalo před dvěma roky, kdy to bylo v Johannesburgu. A já pevně doufám, že na té další konferenci, která teda bude v Sydney, že to bude trošku dražší pro ty redakce, už bude aspoň osm Čechů zastoupených. A důležité je, podle mě, aby tam jezdili čeští novináři, protože ta investigativní novinařina je vlastně dost technická záležitost, ne ve smyslu počítačů, ty se samozřejmě také používají, ale je to přece jenom věc, ve které se vyvíjejí způsoby, jak věci dělat, objevují se nové metody, objevují se překážky, které bránily těm starým, za všechny, byl tam třeba velký workshop, který se věnoval využívání satelitních obrázků pro novinářskou práci, což kupříkladu v době, kdy se tak hojně diskutuje o klimatické změně, může být dobrý zdroj informací. Byly tam velké semináře třeba, které se věnovaly bezpečnosti novinářů. Ať už fyzické bezpečnosti, tak bezpečnosti digitální. Byly tam semináře, které se věnovaly různým typům zpracování otevřených zdrojů, třeba kupříkladu o tom, jak vyhledávat v čínském obchodním rejstříku a v čínských obchodních zdrojích, což je zaee něco, co české novináře by vlastně mělo velmi zajímat. Tak já pevně doufám, že ten počet Čechů tam se bude navyšovat, a navíc letos tam byla i česká stopa v oceněních, kdy projekt OCCRP, který se věnoval Ázerbajdžánské pračce na peníze, získal ocenění v centrech excelence v rámci té soutěže, a právě ta česká redakce investigace.cz je součást toho OCCRP projektu, takže jsme tam měli i české ocenění.

Jan BURDA, moderátor:
Liší se témata, kterým se investigativní novináři věnují v různých částech světa? A nebo to gro, ten základ, je stejný?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Při tom počtu těch workshopů je těžké vidět ten celý obrázek, ale v těch závěrečných řečích, když se udílely ty ceny, tak bylo vidět, že napříč těmi zeměmi rezonuje nesmírně téma v podstatě té rozpadající se demokracie. To znamená okamžik, kdy jsme zaplaveni nejrůznějšími fake news s dezinformacemi a podobně, a kdy vlastně dochází k tomu elementárnímu ohrožení toho, co novinařinu dělá novinařinou, je totiž ta pravda. Když vstoupíte do budovy Der Spiegelu, tak tam je obrovský nápis: "Sagen, was ist", říkejte co je. A ta situace, která je na příštím, my máme pořád tendenci to vidět v tom našem kontextu, ale když jsem tam seděl s novináři z Filipín, z Bangladéše, z Indie, problém těch fake news, problém těch dezinformací, té záplavy je něco, co jde napříč tím světem. A bohužel, se to stalo standardní výbavou vlastně politiků po celém světě. A tohle bylo něco, co silně rezonovalo. Ono možná to dobře vysvětluje citát Stephena Bannona, který je takovým jako vrchním ideologem té americké Al Trade, který říkal v jednom rozhovoru, nebo říkal tuším jednomu novináři, a teď se omlouvám, že nebudu citovat přesně komu, že demokraté nehrají žádnou roli, míněno politická strana, že i jedinou skutečnou opozicí jsou média. A jediný způsob, jak s médii zacházet, je zaplavit je, a teď řeknu čím, protože to vysílání neběží v tom čase, ale posluchači si domyslí, já řeknu prostě bordelem. A my jsme svědky skutečně toho, že jsme zaplaveni, doslova a do písmene, zaplaveni zbytečnostmi, bordelem, emocemi, výhružkami, nenávistí, a tahleta záplava pomalu ale jistě jako dává utonout té novinařině. A bylo vidět, že tohle je něco, co trápí všechny ty novináře napříč.

Jan BURDA, moderátor:
Nabídl někdo z diskutujících nebo někdo ze zúčastněných, jak s touto záplavou informací a dezinformací pracovat? Jak je roztřídit?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Já mám tuhle otázku vždycky po řešení hrozně rád, protože ona vždycky vypadá, jako že existuje ta stříbrná kulka, která to vyřeší. Nenabídl, ale objevují se určité náznaky, co je zapotřebí udělat. Jedna z nich je začít jednat mezinárodně. Novináři mezi sebou globálně musí víc a víc komunikovat a spolupracovat. Protože když se podíváte jenom na Českou republiku, a budete se koukat jenom na byznys, který u nás provozují velké firmy, které mimo jiné vlastní i velká média, tak ten byznys je mezinárodní, to je byznys, který dneska jde přes celou Evropu. A chcete-li zmapovat práci tady těchto velkých podniků, musíte k tomu mít tu spolupráci přes ty jednotlivé země, čili ta první věc je určitě ta spolupráce těch novinářů napříč. Druhá věc je vracet se pořád k tomu, co je podstatou té novinařiny, to je ta fakticita. Třetí samozřejmě, zprostředkovávat tohleto, dobře lidem. Objevily se tam nápady, pro mě asi jeden z velmi inspirativních, že by měl vzniknout kupříkladu globální databáze dezinformací a konspirací. Aby bylo dobře vidět, co je jaksi struktura, co je ten, a co jsou ty lokální specifikace, když se bavíte s Filipínci, tak zjistíte, že ono to vlastně je dost podobné jako všude, jenom jako moc dobře nevíte, jak to všude vypadá. Takže tohle je jeden velký směr. No a druhý velký směr je ta solidarita novinářů. Jak zaznělo v jednom z projevů, útok na jednoho je útok na všechny. My v Čechách máme vlastně relativně hodně nízkou solidaritu novinářů. A myslím si, že je to špatně. Myslím si, že by jsme měli začít fungovat tak, že útok na jednoho novináře je útok na všechny novináře.

Jan BURDA, moderátor:
Jaké je v současnosti ve světě, a chápu, že je to velice obecná otázka, a ty podmínky se budou různit, ale jak je vnímána práce investigativních novinářů čtenáři a veřejností? Jakou má pro ně hodnotu? Právě i v souvislosti s těmi různými dezinformacemi a podobně?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Je to složitější, ne vážně, já myslím, že čtenáři jako umí ocenit dobrou investigativní práci. A zároveň ale odvést dobrou investigativní práci je strašně těžké. My jsme si v tom českém prostředí trošku zvykli na to, že ta investigativní novinařina tady splývá s publikováním úniků ze spisů policejních a soudních a podobně, to není investigativní novinařina, to je publikování úniku ze spisu. A málokdy dokážeme ocenit vlastně dobrou investigativní práci, protože ona často bývá nenápadná v tom začátku. Byť máme příklady jako dobré investigace, které třeba nevedly k pádu ministrů, byť myslím, že máme jednu, která vedla k pádu ministerského předsedy, ale ono taky buďme spravedliví, ta investigativní novinařina se prudce vyvíjí a vlastně do toho hledáčku toho, co je dneska úplně důležité, se dostává v posledních deseti letech, takže máme ideální příležitost jako naskočit do toho vagónu a pokračovat v něm. Já si do budoucna myslím, že je to opravdu jedna z posledních jakoby hrází, kterou ta demokracie může postavit k tomu valícímu se populismu světem. Protože vlastně je to vůle vidět pod prsty těm, co schovávají to, co skutečně dělají.

Jan BURDA, moderátor:
Tady je Jak to vidí, Josef Šlerka, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Investigativní žurnalistika je náročná na čas, je také relativně drahá, jsou novináři, autoři, kteří dělají tuto formu novinařiny podporováni? Jak složité je pro mediální dům, a drahé také, je podporovat a ptám se i v tom smyslu, zdali v tomto oboru existuje nějaká ikona, jako například BBC britská, pro mnoho tuzemských novinářů nebo zdali ten vzor je někde jinde?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
To je strašně moc otázek najednou. Možná začněme tou podporou a tou cenou. Je to drahé, je to drahé, protože prostě to nemusí taky vůbec vést k nějakému výsledku. Můžete mít podezření, ale vy potřebujete mít důkazy. ro investigativního novináře nějakým náznakem z policejního spisu, když už takhle pracuje, to vlastně začíná, ne končí. On musí najít ty důkazy, které jsou skutečně důkazy, o které se jde opřít. A často se to nepovede. Takže je to časově velmi náročné, s nejistým výsledkem. To je mimochodem ten důvod, proč vznikl náš fond, aby jsme podporovali tyhlety projekty, protože, a to je ten obchodní model, který dneska ty noviny mají, protože v tom světě, kdy se tváříme, že informace jsou zadarmo, což není pravda, my za ně platíme, svým časem, svými nákupy, reklama a tak dále, optimalizují ty redakce práci těch novinářů tak, aby vydělávali peníze tím, že produkujú bambiliony, říká se tomu čornalismu, takže to je to jádro toho problému. Určité řešení je podporovat přímé placení těm novinám. Mimochodem, bylo to velmi zajímavé vidět vo Hamburku, kdy Hamburská vláda a Hamburk je svobodné město, vlastně stát, kdy hamburská vláda, respektive její ministerstvo kultury a médií, je zapotřebí říct, že Hamburk je město médií, nejznámější médium, které tam sídlí je Der Spiegel, ale je to prostě město, které je protkáno mediálními domy, spustili velkou reklamní kampaň na podporu médií, která obsahovala vlastně plakáty a billboardy s hesly od obsahových typu algoritmy se o pravdu nezajímají, až po jeden strašně hezký, který já bych vlastně hrozně rád viděl na českých ulicích, na kterém bylo napsáno, volně přeloženo, někteří platí za svobodu slova svým životem, vy můžete jenom pár drobnými. A přišlo mi to strašně hezké gesto, protože vlastně to byla pobídka těm občanům, aby si uvědomili tu cenu, a aby začali přímo finančně podporovat ta média. Když budou média dostávat peníze přímo od svých čtenářů, posluchačů a tak dále, budou závislá na nich. A to je asi to, co si média přeji výrazně víc než být závislá na velkých majitelích nebo na reklamních agenturách. Pokud jde o ty ikony, existují tři velké světové organizace, já mám asi povědomí o práci OCCRP, která se věnuje hlavně organizovanému zločinu a korupci, což je vlastně ta nejvíc nevděčná práce, protože často jen zoufale můžete koukat na to, jak se někde kupí majetky, o kterých můžete mít podezření odkud jsou, a to je tak asi všechno, co s tím můžete udělat. A konec konců myslím si, že největší podporu by pro investigativní novinařinu možná mohl udělat stát, kdyby se přestal vykrucovat ze své povinnosti 106, pro posluchače povinnosti odpovídat na dotazy, zjednodušeně řečeno, možná kdyby jsme přijali legislativu, která se týká původu majetku, tak jako ji mají třeba ve Velké Británii a podobně. Tak by to možná jako byly pobídky, které by ukazovaly, že ta práce novinářů nekončí jenom tím, že publikují něco, kde zkonstatují, že není vůbec jasné, odkud se to vzalo a v té Británii už by to byl důvod ten majetek zabavit. Myslím, že o tom přesně je konec kauzy té Ázerbajdžánské pračky peněz.

Jan BURDA, moderátor:
Ve vysílání Českého rozhlasu si v tomto období připomínáme 30. výročí od sametové revoluce 1989, má Česko nějaký ikonický případ, kdy žurnalistika, třeba i právě investigativní žurnalistika promluvila do veřejného prostoru? Vy jste připomínal případ premiéra Grosse, pokud jsem to dobře pochopil.

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Ano, to je asi největší vpád investigativní novinařiny, můžeme se bavit o tom, jak dopadly podobné kauzy jako v případě bytu Miroslava Kalouska, kauza Richarda Hávy, jestli mě paměť neklame, myslím si, že tohle je, ale ten byt toho Stanislava Grosse je vlastně ten největší jaksi okamžik, kdy skutečně noviny promluvily do toho úplného pádu. Já si nemyslím, že jako se nedá najít v tom českém prostředí dobré kauzy, ony často bývají nenápadně schované nebo nemají nakonec ten efekt, kdyby jste chtěl hledat prototyp dobré práce, jako v tom technickém slova smyslu a spolupráce, a můžeme třeba diskutovat o nějakých chybách, které se v tom staly, ale přesto je to pořád dobrý příklad. Mohla by to být ta kauza, kterou otevřel Český rozhlas, konkrétně Janek Kroupa a datoví žurnalisté. Protože odmysleme si kritiku, která zazněla potom na některé konkrétní prvky toho provedení, jaksi v té reportážní rovně, ale tam přesně došlo k tomu, že by sebrán obrovský materiál, rozanalyzován a přistoupil k tomu novinář, který s tím ještě dál byl schopen pracovat. Na tomhle je dobře vidět, že je zapotřebí tým, že je zapotřebí, aby v tom týmu byli lidi, kteří jsou schopní s tím pracovat, a tak dále. Můžeme si otevřít jako X nezávislých serverů českých, Reportér, a další, a najdeme v nich příklady vlastně dobré investigativní práce. Ostatně otázky, které se otevírají dneska, o různém zneužívání reklamy, a jejich fiktivním fakturování, to jsou všechno věci, které přinesli vlastně novináři, kteří mají nějakou ambici být investigativní nebo alespoň analytičtí, a myslím si, že třeba v tom Českém rozhlase bychom jich pár našli.

Jan BURDA, moderátor:
Posloucháte Jak to vidí, Josef Šlerka. Bezpochyby nejpopulárnějším politikem na sociální síti Twitter je americký prezident Donald Trump. Politiku se snaží v těch krátkých textech glosovat nebo ovlivňovat, samozřejmě i tuzemští čeští politici. Jak to mění ten veřejný prostor a veřejnou diskusi, už jsme narazili i v úvodu tohoto pořadu, ale má Twitter, může mít Twitter ještě nějaký delší vývoj?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Já stále přemýšlím nad tím, jak říkáte o tom Donaldu Trumpovi a vlivnosti toho politika, je strašně hezký, že vlastně slovo vliv jsme zaměnili s mírou reakcí. Mít vliv znamená přimět někoho udělat něco, co původně nechtěl. A ano, Donald Trump je jaksi mistr toho vyvolávat extrémní reakce. Zároveň ten styl, který není rozhodně jenom jeho, je něco, co je pro žurnalistiku naprosto devastující. Dneska trávíme čas tím, že čteme, především na on-line serverech, situace v printu je malinko jiná, protože print má prostě omezený čas, má jiný trošku byznys, a vlastně dneska je možná lepší číst noviny v printu než na internetu. Ale my trávíme vlastně na mnoha serverech hodiny a hodiny týdně, my si čteme o tom, co si někdo myslí, a čteme si o tom, že si někdo něco myslí o tom, že si někdo něco myslí, a že si někdo myslí o tom, že si někdo něco myslí. A mezitím můžeme sledovat, jak problémy, které v té zemi jsou, jsou skutečně problém, infrastruktura, vzdělávání, důchody, můžeme se rozhlédnout, ta země v podstatě má spousty problémů, tak na ni se prostě nedostane, a když, tak že si o tom něco někdo bude myslet. Ale to není novinařina. Ale je to něco, co přitahuje naši pozornost, je to něco, na co reagujeme, chováme se jako Pavlovovští psi, kteří začínají slintat při každém Trumpově tweetě, tak to berte jako metaforu. A to je hrozně devastující a myslím si, že novináři by s tím měli přestat.

Jan BURDA, moderátor:
Neměli by reagovat na podobné nastolování témat.

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Měli by si položit otázku, když o tom přinesu informaci, komu to pomůže se líp rozhodnout? Pomůže někomu líp se rozhodnout, že Polčár udělal vtip, který ani není moc vtipnej, a že nějaký další machr na to reagoval? K čemu to pomůže se rozhodnout? Všichni víme, jak ty karty jsou rozdané, pojďme se věnovat tomu, co je problém. Třeba výšce nájmů, třeba skupování majetku, tady je spousty problémů, my řešíme, že si někdo něco myslí.

Jan BURDA, moderátor:
Přispívá tato forma komunikace po sociálních sítích k té řekněme možná společenské zmatenosti v tématech a v dění, a různým bublinám názorovým a zároveň v podstatě tedy i k těm neshodám a rozdělení společnosti?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Ta společnost bude vždycky dynamická, vždycky v ní budou neshody, spor je základ jako pohybu a tahle společnost žije z toho, že se hýbe, že se někam pohybuje. A hnacím motorem je vždycky nějaký spor, čili, já bych spor neviděl jako negativní věc. Spor je podstata demokracie. To je k tomu, k čemu jako přispívá tohleto, je k tomu, že odvádí tu energii směrem, který ve finále není užitný, my máme pocit, nebo trošku máme pocit, že máme toho času spousty. Ne, časem platíme. Časem, který věnujeme platíme, jsme bytosti smrtelné, můžeme vést debatu o tom, co bude pak, ale rozhodně to bude jiné, než je to teď. A jako smrtelné bytosti máme omezený čas. A v rámci tohoto omezeného času se rozhodujeme. Ale my se chováme, jako kdyby smyslem našeho omezeného času bylo rozčílit se u klávesnice.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Josef Šlerka, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, ještě jedno téma, které mě zaujalo závěrem, společnost Bontonland oznámila, že bude končit, připomenu, je to společnost, která prodává zvukové hudební nosiče. Je to konec starých časů? Řečeno s klasikem, desek a cédéček?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Je to strašně vlastně krásný příklad zákona o tom, že média, která tady jsou dlouho, s náma ještě dlouho zůstanou, a ty, co jsou kratší dobu, budou s náma kratší dobu. To je myšlenka, kterou formuloval Tálep, a proč ji říkám, ono to může vypadat dost divně, magazín Weiss přinesl informaci, tuším že loni se prodalo poprvé, od roku 1984 víc gramodesek než cédéček. Což vypadá jako dobrá zpráva pro všechny, ale není, znamená to jenom, že ty gramodesky, které jsou tady s náma opravdu dlouho, nakonec vyhrajou nad těma cédéčkama, které jsou s náma, oproti těm gramodeskám, výrazně kratší dobu. A ještě tady s náma ty gramodesky chvíli zůstanou, zatímco ty cédéčka, myslím, že za deset let už po nich neštěkne ani pes.

Jan BURDA, moderátor:
To znamená.

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
To znamená, že je to zpráva o tom, že vlastně všechno je v pořádku, a přežívá to, co je úspěšnější v té adaptaci na změny.

Jan BURDA, moderátor:
Když se člověk podívá, analogové materiálové zpracování, o fotografii víme, že tady s námi je nějakých 120 let, 130, možná déle, no do gerotypologie nepůjdu, ale gramodesky také, ten záznam vydrží. U těch CD to není tak jisté, to, co má člověk v nějakém MP3 přehrávači, to už vůbec ne. Je to vlastně dobrá zpráva i v tom, že ty staré materiály drží tu svoji hodnotu?

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
No, jo. To, co je ale vlastně trošku nedobré, je ten fakt, že vlastně my už dneska se zbavujeme vlastnictví těch nahrávek. Čím je to víc přenesené do toho virtuálního prostoru, tím míň jsou naše. Ta gramodeska je něco, co bylo vaše, to cédéčko bylo něco, co bylo vaše, vím je tam nějaké autorské právo, a tak dále, ale ta hudba, co máte ve spotify nebo v iTunes, strašně zvláštním způsobem to rozrušuje náš vztah ke kulturnímu artefaktu. Je to nesmírně zajímavé vlastně pole, které otevírá spoustu filozofických otázek, ale taky spoustu praktických, kupříkladu když si přejdete z jednoho mobilu na jiný, myslím na jiné platformy, tak si nemůžete prostě všechny svoje písničky, které jste si koupil třeba v Apple iTunes přehrát do svého nového Androidu. Je to zajímavý svět.

Jan BURDA, moderátor:
Taková vinylová tečka, dá se říci, od Josefa Šlerky, analytika nových médií a ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky v dnešním Jak to vidí na Dvojce. Mnohokrát děkuji.

Josef ŠLERKA, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky UK:
Děkuji za pozvání.

Jan BURDA, moderátor:
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.