Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 18. června 2019

Josef Šlerka

Hostem byl mediální analytik Josef Šlerka

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem v pořadu ‚Jak to vidí‘ je Josef Šlerka, analytik nových médií a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Dobrý den, vítejte.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hovořit budeme například o důvěryhodnosti médií a otevřeme také otázku, zda je v dnešním světě na prvním místě již audio, a nikoliv rádio. Dobrý poslech. – Veřejnoprávní média Český rozhlas a Česká televize jsou podle mezinárodního výzkumu Reuters Institute nejdůvěryhodnějšími českými médii. Do první pětice se řadí ještě třeba internetové servery jako iDnes, Aktuálně.cz nebo televize Prima. Ze všech médií věří Češi nejvíce rádiím a mezi nimi největší důvěru požívá Český rozhlas. To ukázal průzkum agentury AMI Digital. Českému rozhlasu věří 62 % lidí, což je meziročně skoro o 10 % více. Na druhém místě je Rádio Impuls, kterému důvěřuje více než polovina Čechů. Co je za tím prvenstvím podle vás, pane Šlerko?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Myslím si, že je za tím hlavně tradice toho média, protože důvěra je strašně zvláštní složenina, takřka alchymická, ale její podstatnou složkou je dlouhodobý vztah. Věříte tomu, s kým jste dlouho, a víte, že nemusíte kontrolovat všechno, co vám řekne, protože je na to spoleh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když lidé slyší zprávy z rádia, tak jim věří.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Posluchači Českého rozhlasu v té věkové skupině, kterou jsou spíš starší posluchači, jsou s tím médiem většinou strašně dlouhou dobu. Přežili s ním všechny typy změn, reorganizací a přejmenovávání stanic a zjistili, že tyto věci nemají moc dopad na kvalitu toho zpravodajství. Je skoro jedno, jestli se to jmenuje ČRo 1 nebo Radiožurnál, ale pořád zůstává důvěra a kvalita. Takže si myslím, že hlavním důvodem je dlouhodobý vztah mezi Rozhlasem a posluchači. Vědí, že když si to naladí, tak se dočkají toho, že nemusí nervózně kontrolovat každý výrok na internetu, který zazní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Celková důvěra v média v Česku nicméně není příliš velká. Médiím důvěřuje 33 % internetové populace, což je asi o dva procentní body více než v předešlém měření. Ale ten trend je jaký vlastně?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Jak jsem říkal, že ta důvěra je taková sloučenina, u které není úplně jasné, jak vzniká... My se dneska snažíme rozlišovat dva druhy důvěry. Jedna důvěra je postavená v tom mediální prostředí. Jedna důvěra se zakládá na tom, že věříme tomu médiu, u kterého víme, že přináší ověřené a pravdivé informace, dělá dobře svoji novinářskou práci, je transparentní v tom, kdo ho vlastní, zdrojuje správně, nekomentuje v zprávách. To je taková ta důvěra k té samotné práci. Tou druhou důvěrou bývá důvěra v média, která přináší informace, které vyhovují tomu našemu pohledu na svět. Bohužel v tom výzkumu Reutersu není úplně zřetelné, o kterých těch důvěrách se mluví. A to je problém, protože v jistém slova smyslu by mohla být nedůvěra v média taky braná jako index zdravého kritického myšlení společnosti. To by také šlo takto interpretovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo lze něco z těch výsledků vypozorovat?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Lze vypozorovat, že ta situace je stabilní, že se nějak dramaticky nemění. Když si posluchači zadají do internetu Digital Reuters Report, tak získají celou tu zprávu. Bohužel je v angličtině, ale doporučuji si ji prolistovat. A uvidí celou tu mediální mapu a můžou si stáhnout podobnou zprávu za minulý rok a zjistí, že v ČR je ta situace velmi stabilní, ať už jde o důvěru v média jako taková, ať už jde o důvěryhodnost jednotlivých, dejme tomu, titulů. To je velmi stabilní situace. Tam bych jenom podotkl jednu věc – aby nebyli posluchači nějak překvapení. Každý výzkum je limitován svou metodologií, a tady v tom výzkumu nezněla otázka, kterým médiím v Čechách věříte? jako volná otázka (a teď oni by měli vyjmenovat...), ale ta otázka byla položena tak, že byl předložen seznam, jestli mě paměť neklame, zhruba 25 médií a z nich si oni měli vybírat. Často pak zaznívají otázky typu: A proč tam není tohle médium? Tomu nikdo nevěří? Takto to není. Výzkum je vždycky limitován svými metodami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Obecně jsou pro naše občany v Česku veřejnoprávní média důvěryhodná. To ale nelze říct o vztahu občanů k veřejnoprávním médiím v jiných zemích Visegrádské čtyřky.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ona také ta média ve Visegrádské čtyřce mají různá postavení. Když se podíváte na Maďarsko, tak tam je to státní vyslání. My pořád máme tendenci zaměňovat státní a veřejnoprávní. Zjednodušeně řečeno, ten veřejnoprávní model, který máme v Čechách, má právě zaručit, aby tady byl objektivní, chcete-li vyvážený, což není jeho jediná funkce (podotýkám velmi důležitá, ale ne jediná), zdroj informací, tak aby do něj stát nemohl přímo vstupovat. To znamená, je to jakási pojistka toho státu proti sobě samému. Zatímco ten model, co vidíme třeba v Maďarsku, je model státní televize, kde to médium je od toho, aby občanům sdělovalo, co si stát myslí. Ty dvě koncepce existují dlouhou dobu. Myslím si, že tato země prošla zkušeností, ve které se ukazuje, že není úplně dobré mít státní televize, a myslím si, že teď prochází často divokou a zbytečně vyhrocenou, ale velmi zajímavou debatou o tom, že je zapotřebí mít právě veřejnoprávní... a že je zapotřebí se spíš soustředit na to poslání veřejnoprávních médií a kontrolu toho, jak je plní, než na to, abychom je zestátnili nebo zprivatizovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Který model v jiných evropských zemích... Nebo kde se setkáme s tím naším českým pojetím veřejnoprávnosti?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Nejsem úplně expert na veřejnoprávní vysílání, protože jsou tady mnohem povolanější lidi, nicméně ten náš model je silně inspirován tím, dejme tomu, německým modelem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Francie, Británie...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
V té právní úpravě rozhodně tím německým. A když naopak se bavíte s novináři... Protože přece jen z pohledu člověka, který se pohybuje kolem toho mediálního světa... Díky fondu s těmi novináři mluvím často, tak je vidět, že pro ta veřejnoprávní média v Čechách, ať už je to rozhlas, nebo je to televize, je pořád tím vzorovým médiem BBC. Ta velká inspirace BBC je pořád přítomná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Když se podíváme zpět do toho průzkumu, tak třeba ukázal zvyklosti... U nás v Česku se stále zvyšuje sledovanost zpravodajství pomocí mobilních telefonů, naopak klesá sledovanost zpravodajství na počítačích nebo noteboocích. Pak vyčteme, jak sledujeme zprávy na sociálních sítích. Nejvyužívanější pro zpravodajství je pro české uživatele Facebook, pak následuje YouTube, Facebook Messenger, WhatsApp, Instagram... Ten z hlediska zpravodajství předstihl Twitter. Co tomu říkáte jako analytik nových médií, těmto našim zvyklostem?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Že jsou takové normální. V těch zvyklostech není vidět žádná neobvyklost. Co vnímat pod tím pojmem neobvyklost? Víme, že třeba v zemích Latinské Ameriky je neuvěřitelně populární pro konzumaci zpravodajství využívání tzv. messagingových platforem, ať už je to WhatsApp nebo další... Je to věc, která je nesmírně zajímavá, protože naznačuje trend, který v části zemí přichází – totiž určitý úpadek těch klasických sociálních sítí, jako je Facebook. Ale úpadek je to z obrovského podílu na méně obrovský podíl, nikoliv že by padaly ve smyslu pádu... A přechod právě na ty messagingy (hledám vhodné české slovo, které se pro to používá) – na ty aplikace, které vám umožňují si psát přímo s uživateli nebo s vícero uživateli, jako je právě ten WhatsApp nebo Telegram nebo Signal...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konverzační...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Různé konverzační kanály... Tohle je docela zajímavý trend, protože ukazuje, že vzrůstá nějaká potřeba opustit ten úplně otevřený svět toho Facebooku a vstoupit spíš do uzavřenějších skupin a v nich tu komunikaci udržovat, ale zároveň je i začít používat k tomu, abych se dozvěděl, co je nového ve světě apod. To znamená, tohle je pro mě zajímavá věc, která se u nás zatím neprojevuje. Co se týká Instagramu a Twitteru, je zapotřebí říct, že Twitter v Čechách vždycky byl dominantní záležitostí určité sociodemografické skupiny. Přeci jenom to byla dominantně mužštější záležitost, spíš mužů ve středním věku, z větších měst. Řekl bych, že má i svou specifickou, dejme tomu, středopravou politickou orientaci jako dominantní... A nikdy u nás nepřekročil určité takové to, čemu se říká momentum v tom růstu. Nepodařilo se mu nikdy se stát skutečně tou masovou platformou. On je neuvěřitelně důležitý pro novináře, pro politiky, protože je to to místo, kde dochází k té výměně názorů, k tomu nastavování těch různých tonalit té komunikace... Nicméně není to rozhodně zábavový kanál. Oproti tomu Instagram zvládl velmi bravurně v Čechách růst. Zaujal hlavně mladší generaci... A dneska pravděpodobně je to opravdu kanál, kterému je zapotřebí věnovat velkou pozornost i z pohledu mediálních domů, jakým způsobem s ním pracovat, jak ho využívat pro potřeby ať už institucí... Protože my pořád, když mluvíme o rozhlasu, tak mluvíme chvilku o zprávách, chvilku o Rozhlasu, ale to je mnohem širší pojem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Asi instituce vystihuje nejlíp...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Asi instituce. ... Myslím si, že tam to bude velmi zajímavé sledovat.   

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké rezervy jsou v tom využívání? Ještě značné?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Myslím si, že určitě značné... Že ten problém je v tom, že většinou u těch sociálních sítí mají lidé tendenci prosazovat, aby se používaly ty sociální sítě, které sami používají. K tomu, abyste začali prosazovat v jakékoliv instituci, ať se začne používat nějaká méně tradiční platforma, tak musíte vynaložit mnohem víc energie na to, abyste to prosadili, a také vás stojí mnohem víc úsilí, abyste si představili, jakým způsobem to jde použít, kromě toho, že tam vrazíte pár obrázků z toho, jak to vypadá ve studiu. Ale myslím si, že v tomto by Rozhlas mohl sehrát velkou roli ve společnosti, být určitým průkopníkem těch inovací v tom mediálním prostředí... Jeden z důvodů, proč koncesionáři platí poplatky, je, že ten Rozhlas je trošku osvobozen od toho komerčního aspektu a může si dovolit experimentovat a svým způsobem tím experimentováním i ušetřit peníze těm podnikatelům v mediálním segmentu tím, že trošku zkusí prošlapat ty cesty. A myslím si, že se Rozhlas o to v mnoha ohledech snaží... A myslím si, že by se klidně mohl snažit ještě mnohem víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Český rozhlas prošel mezinárodní analýzou expertů Evropské vysílací unie EBU Peer-to-Peer. Zástupci EBU a zahraničních veřejnoprávních médií hodnotili, jakým způsobem Český rozhlas plní roli a hodnoty média veřejné služby. Souhrnnou zprávu dnes představí veřejnosti generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Ukazuje to, jak je důležitá zpětná vazba, pane Šlerko?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Zpětná vazba je podmínkou dobrého fungování jakéhokoliv systému. A čím je ten systém větší a složitější, tím potřebuje podrobnější a vícezdrojovou zpětnou vazbu. To znamená, je to v každém případě super, že se to stalo. Já se hrozně těším na ty výsledky, protože chod této instituce sleduji dlouhou dobu a mám svá tušení, jak by to mohlo dopadnout... A zároveň je to výborná zpráva v tom, že Rozhlas pozval právě ty zahraniční experty na tu zpětnou vazbu... Protože to české mediální prostředí je obvykle trošku uzavřené do sebe. Je v relativně malém kontaktu se zahraničím. Dost ho míjí to, co se v tom zahraničí děje. A má trošku tendenci se poplácávat po ramenou, za to, co dělá kolega kolegů... A to vede potom k takové určité zkaženosti a na druhou stranu k pocitu, že to přece děláme dobře. Takže to, že Rozhlas se otevřel té peer-to-peer review, právě zahraničním expertům, je strašně dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hodnotitelé sledovali šest klíčových oblastí – všestrannost, nezávislost, znamenitost, rozmanitost, odpovědnost a inovace. Tématy byly také například systém financování z koncesionářských poplatků nebo distribuční mix pro oslovení mladé generace. Co pro vás konkrétně, pane Šlerko, znamenají... S čím vy si spojujete ty jednotlivé kategorie, které jsem vyjmenovala – všestrannost, nezávislost atd.?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Mě potěšilo použití slova znamenitost. Je to slovo, které se už tolik neslyší v tom prostoru. A znamenitost je krásné slovo. Ale k těm otázkám, které jste kladla: Myslím si, že kdybych mezi nimi měl volit něco, co bych bral jako nejdůležitější, tak by to byla ta univerzálnost. Veřejnoprávní média mají mj. za úkol v podstatě vytvářet společný mediální prostor, ve kterém ta společnost sdílí informace a informace o sobě navzájem. To znamená, že je to to místo, kde, když vstoupíte, tak víte, že se ocitnete mimo tu svoji skupinu, ale tak bezpečně, že vás to neohrožuje, a že se dozvídáte i věci, které byste se jinak nedozvěděla. A v tom světě, ve kterém bývá měření výkonu orientováno jenom na poslechovost, to pak často vede k tomu, že vznikají různé specializované kanály, specializovaná vysílání... To znamená, že jakoby jsou obslouženy všechny skupiny a málo se dbá na to, aby se obsluhovalo tak, aby to umožnilo tu komunikaci mezi těmi skupinami. A to je něco, co považuji za strašně důležité. Je to něco, co si může pořádně dovolit dělat jenom veřejnoprávní médium.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak by médium tohoto typu mohlo, mělo ideálně zprostředkovat, prodat svůj obsah? Přes jaké kanály, platformy? Máme tady podcasty, web...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Na začátku jste použila termín nejdřív audio, potom rozhlas...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano. To je otázka, kterou třeba si kladli i ti hodnotitelé... Já bych jenom zacitovala slova Davida Gustafssona, což je šéfredaktor programových služeb a inovací Švédského rozhlasu: „V dnešním digitálním světě je už na prvním místě audio, nikoliv rádio.“

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To je vlastně úplně přesné. Ta změna, která přišla na tom mediálním trhu s nástupem těch nových médií nebo, zjednodušeně řečeno, digitálních médií, je ta, že ti producenti obsahu ztratili kontrolu nad tím rozhraním. Teď jsem to řekl strašně složitě. Zkusím to vysvětlit: Když máte dneska zpravodajství na webu, tak někdo ho čte na mobilu, někdo na tabletu, někdo ho může sledovat na chytré televizi, někdo na laptopu, někomu ho může vyprávět doma chytrý osobní asistent Alexa... Ten obsah bude pořád jakoby ten samý, ale ten, kdo napsal ty články, a ten, kdo vlastní to vydavatelství, trošku ztrácí kontrolu nad tím, v jaké podobě ho bude ten člověk konzumovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otočí někdo ještě knoflíkem...?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ale jo. Určitě jo. Ale... A to je ten moment, který se týká v jiné podobě i rádia... To znamená, rádio už dneska není ten kmenový tamtam, který běží v jednu stejnou chvíli napříč celým kmenem, aby předal tu zprávu. Tahle ta jeho role tady pořád je, ale už se zmenšuje. A stává se spíše skutečně tím, když jsem použil ten příměr kmenového tamtamu, pianem, který hraje napříč tou společností a někdo ho poslouchá večer, někdo si nechá nahrát to vysílání... Prostě jde do popředí to samotné audio před tím vysíláním. A to je něco, co je nové pro mentalitu toho rozhlasu, včetně Českého rozhlasu, co určitě bude měnit spoustu věcí v tom rozhlasu. Ale zároveň je to něco, co je nevyhnutelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak ty tamtamy dosáhnou někoho, kdo je součástí toho kmenu, ale je daleko – kdo je prostě ještě nepolíben?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Myslím si, že v tuto chvíli asi nepolíben Českým rozhlasem není v této zemi skoro nikdo. Myslím si, že kdybyste se ptali, kdo ho alespoň jednou za rok někde slyšel, tak bychom zjistili, že to bude drtivá většina společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Slyšel ano, ale aby si ho pravidelně naladil...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Už tady v tomto momentě je skrytý ten ďábel... Aby si ho pravidelně naladil... Čím dál tím méně lidí si pravidelně naladí Český rozhlas. Jde o to, že Český rozhlas produkuje obrovské množství pořadů, které jsou schopny odpovídat na poptávku (já se posluchačům hrozně omlouvám za takový ekonomický jazyk, ale je to můj zlozvyk) po tom obsahu. A nabízí ho dneska v celé řadě formátů. Můžete si ho pustit na webu, můžete si ho pustit z rozhlasu, máme tady digitální vysílání, máme tady vysílání po internetu, máme tady podcasty... Těch variant je strašně, strašně moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
26 rozhlasových stanic provozuje Český rozhlas.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
A to obsahuje taky dost. To znamená, že těch možností je tady plno. Otázka je, jak se bude Rozhlas vyrovnávat s těmi, dejme tomu, formáty, jako je právě ten Instagram nebo jako je třeba TikTok, který je dneska mezi tou nejmladší generací nesmírně populární... Ale má dobrý základ v tom programu. Když se nad tím zamyslíte, on je dneska schopný pokrýt tu oblast od Radia Wave, který je pro mladou generaci (pro nejmladší je tady Junior) až po pořady, které jsou určeny spíše pro seniory v té společnosti. A to všechno je schopen pokrýt z toho jednoho baráku. A bude muset jenom hledat ty vhodné formáty a formy a – a to mi přijde nejdůležitější – cesty, jak to těm lidem říct, že to tady je. Protože on má poměrně solidní poslouchanost, ale pravděpodobně by měl na to, ji ještě zvýšit. Možná, že kdyby se naučil nějak komunikovat právě třeba s těmi mladšími věkovými skupinami...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jakou formou? Co vy byste třeba doporučil nebo kde byste viděl optimální cestu pro médium veřejné služby?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Myslím si, že by se nemělo jít bát na všechny místa a platformy, kde ti mladí lidé jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kde není, kde nejsme...?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Neměl by se toho bát a měl by k tomu trošku přistupovat bez předsudků – sebevědomě a zároveň bez předsudků. To znamená vstupovat tam jako instituce, která říká: My jsme tady a myslíme si, že to, co děláme, vás zajímá, ale zároveň si nemyslíme, že se vám musíme nutně podbízet nějakými trapárnami. Myslím, že hodnota té značky je jasná i pro tu mladou generaci. Takže v tom bych viděl možnou cestu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Slyšela jsem i názor, že k poslechu Rozhlasu – třeba určitých pořadů – musí člověk dozrát. Často se to říká třeba o klasické hudbě. Co si o tom myslíte?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já strašně nerad taková ta slova o dozrávání. Samozřejmě je sám používám, ale nemám je vlastně rád, protože trochu říkají: Jsou tu nějaké stupně kulturnosti a na tom vrchu stojí ti posluchači klasické hudby a ti se koukají spatra na ty posluchače jazzu a posluchači jazzu se spatra koukají na posluchače rocku, posluchači rocku se spatra koukají na posluchače popu... Teď to vytváří představu kulturní hierarchie, což je asi něco, co už dávno neplatí, v té společnosti rozhodně ne. Takže si nemyslím, že člověk musí na některé pořady dozrát. Na některé pořady musí najít čas, protože to je mnohem větší problém. U některých pořadů, a hlavně žánrů, se spíš musí změnit nějaká jeho životní situace a musí si začít klást otázky. Znám spoustu lidí ze starší generace, kteří mi vyprávěli, že začali číst Remarqua až na vojně, protože tehdy začali teprve rozumět tomu pocitu setkání se s tou armádou. Pak ho otevřeli zase o 20 let později, a už jim to zase nic neříkalo. Takže kdybych parafrázoval slavné přísloví „když je žák připravený, mistr se vždycky najde“, tak i pro Rozhlas platí, že když je posluchač připravený, pořad se vždycky najde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem zpravodajský server Českého rozhlasu má za sebou nejlepší měsíce ve své historii. V květnu navštívilo iRozhlas.cz podle statistik NetMonitoru 1 267 517 reálných uživatelů. Takže počtvrté se podařilo přeskočit milionovou laťku. Jaký význam hraje právě iRozhlas?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To je strašně dvojsečná otázka. Na jednu stranu si myslím, že je to pravděpodobně jedno z nejlíp provozovaných zpravodajských portálů, které lze v českém prostředí vidět, na druhou stranu tady bude pořád otázka, do jaké míry, a to je otázka, kterou často kladou zástupci komerčních stanic, má nebo nemá Rozhlas provozovat webové zpravodajství, a myslím si, že nás o tom čeká velká debata v příští době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Josef Šlerka, mediální analytik a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, a jeho postřehy. Děkuji vám za to, na slyšenou.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.