Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 13. května 2019

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Naším hostem ve studiu je dnes Josef Šlerka, mediální analytik, odborník na analýzu dat ze sociálních sítí, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a vysokoškolský pedagog. Dobrý den.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Dobrý den.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Naše témata: Jakou máme v Česku zkušenost s dezinformačními weby a jak podléháme dezinformacím? Jak vypadá trollí peklo a jak řeší dezinformace před evropskými volbami Facebook? Přerostl nám přes hlavu? Příjemný poslech přeje Věra Štechrová. – Zkušenost s dezinformačními weby a takzvanými fake news má víc než polovina obyvatel Česka. Meziročně se počet lidí, kteří se s dezinformacemi na internetu setkali, zvýšil o sedm procentních bodů na 55 %. I to ukázal průzkum agentury Nielsen Admosphere pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Zúčastnila se ho zhruba tisícovka uživatelů internetu starších 15 let. Pane Šlerko, víc než polovina lidí v tom průzkumu tvrdí, že se setkala s dezinformacemi. Překvapilo vás to číslo? Protože je pořád hodně lidí, kteří tvrdí, že nic takového neexistuje.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ono to číslo vypadá jako hrozně vysoké, ale když se podíváte v kontextu celého toho výzkumu, tak pochopíte, že to číslo až tak vysoké není. Co tím mám na mysli? My jsme v tom výzkumu nespecifikovali, co mají lidé považovat za dezinformaci. Nechali jsme to na jejich vnímání, protože jedním z těch cílů toho výzkumu bylo mimo jiné pokusit se pochopit, co jsou pro české uživatele internetu v celé té populaci vlastně dezinformace. A tam se ukázalo, že Češi směšují dohromady to, co se, dejme tomu, v té mediální analýze často od sebe pečlivě odlišuje, totiž špatnou novinářskou práci na jedné straně, na druhé straně bulvár a konečně samotné dezinformace nebo fake news, tedy takové informace, které byly vyrobeny za účelem toho, aby manipulovaly úplně cíleně se čtenářem nebo posluchačem. A když si uvědomíte, že 55 % říká, se setkalo s něčím, co je tato směs možností, tak pak už to číslo nevypadá zdaleka tak velké.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Když říkají, že se setkali s dezinformačními weby, dokážou Češi rozpoznat dezinformaci?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já tuto otázku slýchám docela často i na různých besedách a podobně a mně to vždycky připomene, když jsem jednou byl na základní škole na besedě s dětmi ze čtvrté, páté třídy a řešili jsme problém bezpečnosti na internetu. Já jsem se ptal těch dětí, jestli si myslí, že je dobré se setkat s někým, kdo je kontaktuje před Facebook, Messenger nebo něco podobného, a všechny ty děti říkaly, že to dobré není. O chvíli později jsem se zeptal, jestli někdy něco takového udělaly, a takřka všechny ty děti zvedly ruku, že něco takového udělaly. Je to něco takového, jako že všichni víme, že se nemá přecházet na červenou, ale řada z nás prostě v jednu chvíli tu silnici přeběhne. A podobné je to i s těmi signály důvěryhodných a nedůvěryhodných v našem případě webů. Zdá se podle výzkumů, že Češi velmi dbají na to, aby bylo transparentní vlastnictví, aby bylo transparentní, kdo je autorem.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Což je dobré vodítko...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Což je dobré vodítko, a bylo jasné, kdo je podepsaný pod článkem. Také považují za signál toho, že se jedná spíš o důvěryhodný web, to, že články nejsou emotivně zabarvené, že nesměšují třeba komentáře a zpravodajství, že neobsahují vulgarismy. Tohle všechno považují za signály spíš důvěryhodnosti toho webu, ale v tom skutečném mediálním výkonu je pak otázka, jak to vypadá, jestli skutečně ta pravidla sami dodržují. Ale vědí o nich.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To je moje další otázka... Že pokud Češi poměrně dobře rozpoznají, řekněme, dezinformační web, tak jestli to automaticky znamená, že ale těm informacím z něj nevěří... Není části lidí vlastně jedno, co to je za web, hlavně když potvrzuje jejich názor?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já vás na chvilku zastavím. Češi dobře rozpoznají... Když se vrátíte zpátky k tomu výzkumu, tak tam vyšlo zhruba těch 55 %, že se někdy setkalo s dezinformačním webem nebo s falešnou zprávou nebo s fake news. Když se pak Nielsen Admosphere ptal na tu spontánní znalost toho, co jsou ty dezinformační weby, tak na prvním místě Češi spontánně jmenovali server Blesk.cz, což je bulvární server. Já se přiznám, že si myslím, že v rámci bulváru je Blesk.cz vlastně docela solidní web a solidní médium. Myslím si, že za posledních pár let se hodně proměnilo a určitě bych ho tam sám nezařadil... A teď všichni začali řešit, že 17 % Čechů tvrdí, že Blesk je dezinformační web. Ale už se tam trochu ztratilo, že je to z těch 55 %, takže ve skutečnosti to není 17 %, ve skutečnosti je to vlastně polovina z toho. Stejně tak je to i s tou dobrou znalostí. Jestliže ve věkové skupině 55 a víc 42 % lidí tvrdí, že vlastně neví, jestli se někdy setkalo s webem, který je dezinformační, tak tam je vidět, že polovina lidí po 55 netuší, zda to, co konzumuje, je nebo není dezinformační.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže záleží hodně na věku?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Záleží hrozně na věku, záleží na tom, jestli ten Čech má zájem to vůbec zjišťovat. To je věc, která vypadá bizarně, proč by to člověk neměl zjišťovat, ale když se podíváte na tu reálnou konzumaci médií, tak zjistíte, že spoustu zpráv člověk... Než aby si přečetl krátkou povídku, tak si přečte spíš nějakou zprávu, aby se pobavil. Čili celá ta situace je komplikovanější.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ten průzkum taky ukázal, že 28 % lidí je přesvědčeno, že nelegální migraci obyvatel muslimských zemí do Evropy skutečně záměrně řídí EU. Proč se tato otázka v průzkumu vůbec objevila? Co ona měla objasnit?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Tady už se dostáváme k něčemu, co je skutečně zajímavé a z pohledu mediální praxe vlastně velký problém. Je to zvláštní, ale o dezinformacích a fake news apod. mluvíme nejpozději od okamžiku, kdy Rusko anektovalo Krym. Ale výzkumů, které se zabývaly tím, jak skutečně Češi věří nebo nevěří těm narativům nebo, chcete-li, těm příběhům, které vyprávějí ty dezinformační nebo antisystémové weby, je velmi málo. Tady si dovolím takovou malou vsuvku: Na rozdíl od pobaltských zemí, které tohle měří pravidelně, aby viděly v čase ten trend, tak u nás je těch výzkumů jako šafránu. Takže my jsme se domluvili, že dáme do toho výzkumu otázky na dva takové typické příběhy, typické narativy, šířené těmi dezinformačními weby, které čeští politici úplně nepřebírají do své rétoriky, to znamená, není to něco, s čím byste se setkávala standardně v projevu českých politických elit, ale zároveň je to něco, co je v té populaci přítomno. Vycházeli jsme z analýzy dat, komentářů sociálních sítí, a nakonec jsme se rozhodli pro dvě otázky. Jedna ta otázka přímo zněla: Domníváte se, že nelegální migrace obyvatel muslimských zemí do Evropy je ve skutečnosti záměrně řízená Evropskou unií? Ta druhá otázka se týkala toho, jestli George Soros financuje demonstrace proti vládám v Čechách, na Slovensku a v Maďarsku. V případě té otázky nelegální migrace skutečně vyšlo těch 27 % v té obecné populaci, v té populaci přes 45 to procento bylo ještě vyšší. Přitom u této otázky relativně málo lidí řeklo, že neví. To znamená, byla to jenom čtvrtina těch lidí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže na to měli silný názor?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Takže na to měli silný názor. A to je ukázka toho, že určitý typ toho, jak tyto servery zarámují to, co se děje, skutečně funguje, a že ty dezinformační toky skutečně v té společnosti fungují. V případě otázky financování demonstrací na Slovensku, v Maďarsku a v Čechách Georgem Sorosem, tam je ta situace zajímavá tím, že lidé, kteří jsou silně zainteresovaní v debatě o Sorosovi, mají pocit, že všichni vědí, kdo je George Soros. Upřímně řečeno, myslím si, že z toho výzkumu vyplývá, že polovina lidí v této zemi vůbec neví, kdo je George Soros, a tudíž vůbec nemůže mít na to specifický názor. Nicméně i tady se ukázalo, že podíl hlavně z té starší generace je poměrně velký. Tam to bylo 19 % lidí, kteří tvrdili, že to financuje. Tady by ten příběh mohl skončit. Mohli bychom říct, ano, zdá se, že určité typy vyprávění fungují a v té společnosti zabírají. Zajímavá je potom i ta debata, která se rozvinula kolem toho výzkumu na sociálních sítích, když byl publikován, protože tam se přesně ukázalo to, že v řadě myslí funguje takové to, není to pravda, ale mohla by být. Když se zamyslíte nad tím, tak tam něco sedí, a krásně to ukazuje, jak přesně fungují dezinformace. Když chcete vytvořit úspěšnou dezinformaci, je strašně důležité tam nechat zrnko pravdy, o které je možné se opřít. A je zapotřebí udělat ten mix tak, aby se to ve finále nedalo rozhodnout. Takže skončíte u toho, že každý má svoji pravdu a nemá cenu se o tom dál bavit. Myslím, že ten výzkum ukazuje, že dezinformace v české politice fungují, respektive fungují v tom veřejném mínění.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Posunula bych to ještě o kousek dál... Zjišťovali jste, jak se kryla ta skupina lidí, kteří říkají, že se setkali s dezinformacemi, těch 55 %, s tou skupinou, kteří věří, že tu migraci do Evropy organizuje EU, tedy těch 28 %?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ten výzkum byl dělán na konci dubna a my jsme ho prezentovali druhého května na novinářském fóru a on je součástí mnohem většího výzkumu, který se momentálně zpracovává. Na celou řadu těch otázek budeme znát odpovědi koncem května, na začátku června, kdy vyjde další část toho výzkumu, kdy jsme zjišťovali mnohem víc těch otázek, a pak budu schopen vám na tuto otázku odpovědět. Ale zase metodologicky je zapotřebí vědět, že když jsou ta procenta velmi malá a chcete vědět průniky mezi nimi, tak se dostáváte na čísla, která nejsou reprezentativní, a nebylo by fér s nimi takto operovat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže určitě ještě budeme pokračovat v tomto tématu třeba právě v červnu. ... Jeden člověk přesně ví a na vlastní kůži denně zakouší to, co dokážou dezinformace, a před pár dny byl hostem novinářského fóra v Praze. Jde o finskou novinářku Jessikku Aro, která se cílenými dezinformacemi zabývá. Napsala několik článků o takzvané farmě trollů v Petrohradu, ve kterých odkryla fungování ruské propagandy. Vzápětí se sama stala cílem trollů a už několik let čelí nenávistné kampani, výhrůžkám smrtí a tvrdé kyberšikaně. Pane Šlerko, můžete připomenout, proč se Jessikka Aro vlastně stala cílem té nenávistné kampaně?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Protože psala o tom, jak fungují trollí farmy, trollí továrny.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ale ona možná přišla s něčím víc než jiní...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Jessikka Aro je v tom zvláštní postava. – Je živoucím příkladem toho, co to znamená nejen rozkrývat ty příklady, nejen najít ty lidi, kteří dokonce v těch trollích továrnách pracují (jak se tak hezky říká), ale zároveň ukazuje, co to s sebou nese za riziko. V tomto ohledu je ona vlastně živoucím varováním a takové upozorněním na to, že když se v tom budete moc hrabat, čeká vás to, co zažívá Jesikka.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A možná také důkaz toho, že něco takového opravdu existuje.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To, co Jesikka popsala, se, myslím, celkem velmi špatně zpochybňuje. O to víc je to protivné. Tam je zapotřebí si uvědomit celý ten kontext. Když mluvíme o dezinformacích, tak skutečně mluvíme o úmyslně vytvořených informacích, které sledují nějaký cíl, jak vás přimět k nějakému rozhodnutí, které je v souladu se zájmy toho útočníka. Když se podíváte na ruskou geopolitiku a geopolitiku Sovětského svazu ještě po druhé světové válce, tak specifická role Finska, postavení Finska v ní, je celkem zřetelná. Rusko, resp. Kreml a Putin chápou kybernetickou válku jako standardní součást vytváření politického tlaku...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
(Oni to sami přiznávají...)

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
... ve kterém si prostě neberou servítky. Finsko je v první linii tohoto sporu. Podobně jako třeba Ukrajina. My máme v Čechách trochu pocit, že jsme jako za bukem... Kdo by se o nás staral... V Čechách vítězí spíš představa, že každý má svoji pravdu a že propagandu dělají úplně všichni... A vlastně se do ničeho nebudeme plést... Dejte nám pokoj, protože my jsme vždycky byli mostem... – Což, bohužel, je přesně ten příběh, který tomu putinskému režimu vyhovuje. My stále nemáme ve svých hlavách silnou ideu toho, že... Patříme do EU, ale neuvědomujeme si, že v rámci té EU náš hlas je rovnocenný v mnoha ohledech hlasům ostatních zemí. Máme šanci zpochybnit spoustu rozhodnutí, máme šanci postavit se proti mnoha rozhodnutím... A tím pádem se stáváme velmi zajímavým terčem pro určitý typ dezinformací.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ona sama novinářka přiznala, že ani po rozsáhlém vyšetřování policie, která zjistila další věci, a odsouzení tří mužů se mnoho nezměnilo, ty útoky pokračují dál. Přitom skandinávské země a třeba Pobaltí jsou často dávány za příklad toho, že umějí s desinformacemi docela úspěšně bojovat. Proč se tohle děje třeba právě Jesice Aro?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Protože je to svým způsobem strašně levné. Je strašně levné mít trollí farmu, je strašně levné využít tu technologii tímto způsobem. Je to daleko levnější než kupovat a platit novináře, což byla praktika, kterou známe třeba čtyřicet, padesát let zpátky... A tím, že je to levné, tak se to dá vyrábět ve velkém množství. A tím, že se to dá vyrábět ve velkém množství, tak se proti tomu špatně plošně brání. Ta společnost se musí bránit tím, že se bude nějak vnitřně, mentálně utužovat, bude mít svoji psychohygienu... Ale pravděpodobně nikdy nebude schopna zablokovat tyhle ty zdroje, tyhle ty hnojomety. A nebylo by to vlastně ani žádoucí, aby je zablokovala, protože síla té společnosti se ukazuje v tom, že je schopna i přes jejich existenci je ignorovat.  

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Když jsem četla, jak Jessikka Aro popisuje ty komentáře, které jí chodí, a ty e-maily, které jí chodí, a srovnám to třeba s některými diskutéry u nás na sociálních sítích, tak ty výrazy, které jsou tam použité, jsou hrozně podobné. Třeba prestitut někým placený, havloid, sluníčkář atd. Nedají se dnes už trollové poznat podle i jazyka? Nemají svůj specifický jazyk?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já bych od sebe pořád odlišoval dvě věci. Jestli chceme používat termín těch trollích farem, odlišujme od nich placené diskutéry, kteří to dělají jako práci – kteří přijdou, ráno, píchnou si příchod a jedou podle svých norem. To je případ toho Petrohradu, petrohradské trollí farmy. A odlišme je od lidí, kteří nějakým způsobem ventilují svoje postoje a názory jazykem, který je tak odpudivý, že člověk ani nemá chuť jakýmkoliv způsobem přemýšlet nad tím, co říkají. A když tohle dokážeme rozlišit, tak teprve pak ta otázka začne být zajímavá. Ona totiž ukazuje k něčemu, co v té, dejme tomu, kulturní analýze nebo sémiotice známe jako šíření těch tzv. memů, to znamená kusů obrazů, znaků, jazykových útržků, které jsou z nějakého důvodu úspěšnější než ostatní. Ony se dokáží ve společnosti strašně rychle replikovat a my potom na konci vidíme ten stabilizovaný jazyk. Vidíme ty havloidy, prestitutky apod., protože už nevidíme spoustu těch pojmů, slov, které umřely předtím, než se staly tak populárními. Zní to velmi nepěkně, biologizujícím způsobem, ale on je to v podstatě takový dostih memů mezi sebou, které budou úspěšnější. A některé z nich jsou úspěšné třeba proto, že navazují na něco v paměti těch lidí v minulosti; jiné jsou úspěšné proto, že mají třeba nějaký estetický rozměr, nějaké pěkné opakování. A často ty důvody, proč přežijí právě tyhle ty, nemusejí vůbec souviset s tím obsahem. Takže je to složitější.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Až polovina občanů EU se mohla v poslední době setkat s jistou formou desinformací šířených ruskými aktéry na sociálních sítích před volbami do Evropského parlamentu. Uvádí se to v analýze, kterou pro server Politico vypracovala firma SafeGuard Cyber zaměřující se na digitální hrozby. Výzkumníci našli rozsáhlou síť automatizovaných účtů, která posiluje dosah sdělení protiimigrační strany Alternativa pro Německo nebo stoupenců brexitu. Ostatně třeba firma Facebook už před časem přiznala existenci fake účtů, vměšování do voleb a šíření hoaxů na její síti. Před evropskými volbami proto začal fungovat asi 40členný mezinárodní tým, sestavený Facebookem, který monitoruje pokusy ovlivnit volby na sociálních sítích. Jak se to Facebooku podle vás zatím daří?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Možná začnu takovým prohlášením, předtím, aby bylo zřetelné, co říkám potom: Myslím si, že musíme od sebe pečlivě odlišit názory, které kritizují členství v EU, členství v NATO; které kritizují, dejme tomu, migrační politiku v zemi... Jsou to legitimní názory občanů země, v níž ti lidé žijí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A máme svobodu slova, takže je nemůžeme potlačovat.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Máme svobodu slova. A tyhle ty názory nesmějí být potlačovány. Musíme se prostě naučit žít ve společnosti, kde existuje tahle ta pluralita různých pohledů uvnitř nějaké racionální debaty. Na druhou stranu počítačové boty a programy, které šíří nenávist a lži, žádné právo svobody názorů nemají. To jsou prostě počítačové programy. Stejně tak jako zaplacené účty a trollové nemají svobodu projevů, protože nesplňují vůbec nic z toho, k čemu se ta svoboda projevu váže. A tyhle dvě věci je ale zapotřebí mít pořád na mysli, protože tu jednu musíme bránit a s tou druhou musíme bojovat. Svoboda projevu je vždycky úzce spojena s právem na informace. A pokud někdo systematicky manipuluje informace, na základě kterých vy se rozhodujete, pak vlastně škodí svobodě projevu. A teď k té otázce s tím Facebookem: Facebook je tak trošku jako z Alenky v říši divů: Musíš běžet co nejrychleji, abys zůstal na místě. Facebook je bohužel velmi reaktivní v tom, co dělá. To znamená, že permanentně dobíhá celý ten mediální prostor. A podle toho, jestli jste nakloněni spíš pozitivně nebo negativně, budete tvrdit, že je to proto, že je toho hodně nebo proto, že je to zlý úmysl. Myslím si, že ta skutečnost bude ještě malinko jiná. Facebook je prostě obrovská korporace, ve které udělat nějaké rozhodnutí a nějaký proces a zprodukovat ho, je obtížné jako v jakékoliv velké korporaci. Posluchači, kteří mají zkušenost s nějakým velkým podnikem nebo velkou akademickou institucí, asi vědí, o čem mluvím. A Facebook ještě řeší druhý problém. On je ve strašně zvláštní etické pozici. Facebook dneska vlastně svými pravidly nastavuje normy globálně. A tyhle ty globální normy se střetávají s těmi lokálními. Když bychom šli do faktických důsledků: Svoboda slova ve Spojených státech je malinko něco jiného než svoboda slova v Evropě. Popírání holocaustu ve Spojených státech není trestné.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ano, tam je to: Říkej si, co chceš, dokud nenastane čin.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
A teď se bavme o tom, jakým způsobem funguje Facebook v jiných zemích, kde jsou ta pravidla nastavena ještě jinak. A Facebook se snaží v tomhle tom pohybovat tak, aby dostál, dejme tomu, nějakým svým vnitřním hodnotám, zároveň, a to si přiznejme, nepoškodil svůj byznys...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
... Nemůže naštvat své uživatele.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Nemůže naštvat své uživatele, ale poměrně dost naštval vlády některých zemí, takže musí i směrem k nim... A snaží se v tom nějakým způsobem tančit. A myslím si, že dokud si Facebook nepřizná, že tohle není problém pro inženýry, ale je to problém pro humanitní vědy, tak se v tom bude furt chovat jako slon v porcelánu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Kritici Facebooku, kteří říkají, že nedělá dost, říkají, že on nemění té tzv. algoritmy, což bychom možná mohli vysvětlit, o čem mluví...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Jde o to, že obsah, který na Facebooku vidíte, je stvořen facebookovými stránkami, skupinami, lidmi, se kterými jste přáteli... Ale to obsahuje strašně moc. Strašně moc. Facebook ví, že když tento obsah pustí naplno do svých uživatelů, tak je zahltí, a jejich reakce bude taková, že odejdou. Facebook tohle řešil už kdysi dávno a zjistil, že lidé na informační zahlcení reagují tím, že odcházejí, ne, že si v tom dělají pořádek. A tak celou tu dobu sází na to, že vytvoří nějaký typ počítačového programu, který bude schopen pro každého zvlášť seřadit ty informace tak, aby na tom Facebooku zůstal. To je strašně důležité – aby na tom Facebooku zůstal. Facebook vydělává peníze na tom, že zůstáváte na Facebooku, ne, že někam odejdete. To ho odlišuje od Googlu. Google vydělává peníze na tom, že kliknete na reklamu a jdete pryč ze searche. Facebook ne. Facebook potřebuje, abyste zůstala. Hlavní příjem má z toho, že zůstáváte. A tak se snaží vytvořit to prostředí tak, aby se vám nejvíc líbilo. A tady začíná kámen úrazu. Prostředí, které se nejvíc líbí vám, je prostředí, které ve vás posiluje to, co si Facebook myslí, že se vám líbí. A pokud se účastníte diskusí v klubech, které si myslí, že nejlepší je muslimy namlít do masokostní moučky a něco tam olajkujete, tak Facebook vás zahrne takovým množstvím příspěvků na tohle to konto a ten názor vám posiluje. Ta tzv. polarizace bubliny... Její skutečný problém není v tom, že by lidé neměli dostatek informací. Jejich problém je, že jsou uzavřeni do hodnotově homogenního prostředí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže ta diskuze tam vlastně chybí...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Tak. A z řady výzkumů víme, že to vede potom k tomu, že ti lidé mají tendenci přijímat radikálnější řešení, než když jsou vystaveni jinému názoru.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Říkal jste, že Facebook naštval hodně vlád. Začalo se volat po tom, aby byl rozdělen, protože obsahuje i WhatsApp a Instagram... Dokonce to doporučuje bývalý spolupracovník Marka Zuckerberga. Jak se díváte na tento nápad?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já jsem hodně přemýšlel nad tím, jak zjednodušit tu situaci, která vede k tomu návrhu na rozdělení. Představme si to tak, že abyste dnes mohla žít v podstatě plnohodnotný život ve Spojených státech ve smyslu sociálního kontaktu apod., tak nemáte de facto možnost vyhnout se službám, které Facebook nabízí. Jinými slovy: To jeho obsazení prostoru toho onlinu je tak silné, že vy nemůžete, aniž byste si tím neuškodila, najít nějakou alternativu, která by vám aspoň částečně vynahradila to, že na tom Facebooku nebudete. Tím se Facebook stává monopolním hráčem. Je to velmi zjednodušené, ale snad pochopitelné. A Spojené státy mají s monopoly špatné zkušenosti a snaží se ne vždycky, ale čas od času ty monopoly nějakým způsobem omezit. Myslím si, že Facebook směřuje k rozdělení. Myslím si, že to rozdělení je nápad, který je rozumný, nicméně je to nápad, který řeší úplně jiný problém, než je problém dezinformace, fake news apod. Řeší problém toho, že na jednom místě se soustředí taková znalost o společnosti a taková moc nad společností, že de facto konkuruje státům.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Říká na závěr pořadu 'Jak to vidí' mediální analytik Josef Šlerka. Děkuji, že jste s námi byl ve vysílání. Na slyšenou.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Děkuji za pozvání.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Zítra bude naším hostem další vysokoškolský učitel, tentokrát odborník na Blízký východ Břetislav Tureček. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Věra Štechrová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.