Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 30. prosince 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nerušený poslech půlhodiny na aktuální témata přeje Zita Senková. Jsem ráda, že jste si nás naladili. Mým hostem je Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu. Přeji vám do plzeňského studia dobrý den.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Dobrý den z plzeňského studia.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude zejména to, jak jsme se letos a co jsme se dozvěděli o právním státu. Probereme německou debatu o ochraně osobních dat v souvislosti s očkováním i rok očisty Slovenska od korupce a klientelismu, příjemný poslech. Jakou zkouškou, pane Baxo, prošel stát, či přesněji řečeno právní stát, ta vlna nákazy přišla jako tsunami, nikdo to nečekal, je to bezprecedentní situace pro celý svět.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
To je pravda, to je pravda. Stát, stát prošel velkou zkoušku a obávám se, že úplně neobstál a ten stav trvá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Z čeho vycházíte?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Vycházím z toho, že jsou věci, na které ten stát musí myslet, musí předpokládat, že někdy mohou nastat, tak jak někdy mohou nastat přírodní katastrofy nebo pohromy, povodně, požáry, prostě různé věci. Koneckonců i ty infekční nemoci se mohou rozšířit a nemusí být jenom ta nová nemoc nebo ten nový virus, ale i věci, které, kterými jsme prošli a kvůli tomu ten stát vlastně existuje, a protože vzhledem k rozsahu a závažnosti těchhle věcí, lidé kteří nějak většinou se dokážou o sebe postarat, tady tohle udělat nemohou a musí a důvodně spoléhají na stát, že v tomhle jim právě pomůže a že je ochrání a bohužel znovu říkám, a to nehodnotím teď nějakej ten, ten začátek nějaké jarní měsíce, ale přece jenom už s určitým odstupem, obávám se, že nasvícení na stát a jeho, jeho aparát a logistické mechanismy, a to všechno na vlastně chování úřadů institucí a koneckonců i vlastně řízení státu jednotlivými ústavními orgány, nám neukázal ten stát v tom nejlepším světle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A můžete být konkrétnější, co máte na mysli?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Mám tím na mysli, že teď vůbec nechci teď hovořit úplně o, ještě o zásazích třeba do základních práv a svobod každého jednotlivce nebo každé firmy a tak dále ale, ale mě velmi překvapila taková ta, taková ta chaotičnost, těch, v těch rozhodovacích procesech. To co, to co tradičně kritizujeme třeba při tvorbě práva, že se to právo pořád mění a že ta změna je taková chaotická a že jsou ty změny protichůdné. Tak tady se to jaksi ukázalo ještě, ještě víc a takže měl jsem pocit někdy, že ten stát sám neví, co má dělat nebo i lidé, kteří teda jsou v těch rozhodujících pozicích, že neví, co mají dělat, když už něco udělají, tak se vzápětí ukáže, že to bylo nedomyšlené, změní to během dne, během hodin. Neobtěžují se příliš s nějakým rozumným odůvodněním, a přitom vlastně vydávají příkazy, zákazy, prostě regulují život milionů lidí a marná sláva tohle, aby se lidé těmito pravidly řídili, tak musí být pro ně srozumitelná, musí být rozumná, musí být přesvědčivá, to znamená musí být dobře odůvodněna. Ale vidíme čím dál tím víc a znovu říkám, teď, když to budeme srovnávat třeba s tou jarní situaci, kdy lidé vzápětí pochopili, že ten stát se pomalu rozbíhá, ale nahradili nějakou vlastně vlastní iniciativou, loajalitou vůči státu, prostě chovali se řádně, ale teď jsou lidé zmateni. Pořád se na ně chrlí nějaké informace, které se mění, že už řadu lidí to prostě vůbec ani nezajímá a prostě to je něco, co, co je velmi nebezpečné, protože kdybych řekl, když stát řekne, budete platit daně. No, tak to si vynutí takové pravidlo, protože kdo daně nebude platit, tak mu stát prostě exekuovat, ale, ale tohle chování jako nevynutíte ani pokutami, ani nějakým násilím. To prostě opravdu je o tom, aby se většina lidí přesvědčila a byla přesvědčena o tom, že ta pravidla se mají dodržovat a dodržovala je bez toho, že by si neustále četla nějaká nařízení vlády nebo ministra zdravotnictví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kde to bylo, či je v Evropské unii jiné?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Tak já se tradičně dívám k sousedům do Německa. Máme s nimi ostatně mnoho společného jak historicky tak i v současné době. A i když jistě ta naše mentalita a německá není úplně, není úplně stejná. Nejsme zvyklý na ten ordnung německý tolik, tak přece jenom tady vidím, že, že tam promyšlenost těch kroků, oslovování veřejnosti ze strany politiků, prostor pro odborníky, prostě a to je mnohem, mnohem bych řekl lepší, srozumitelnější, a to přitom nelze zapomínat, že Německo je federace a že kompetence tam nejsou na centrální úrovni, ale na úrovni jednotlivých spolkových zemí, takže i paní kancléřka Merkelová musí vlastně být spíše v roli moderátorky než nějaké šéfky, která všechno, všechno jako řídí a nařizuje, a přesto se jim to daří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přesto vyšli lidé do ulic.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Tak vyšli lidé do ulic, no protože zase a to se možná dostaneme k právnímu státu, protože lidé pochopí určité regulace, které omezí jejich práva a svobody za předpokladu, že je to nezbytné, že to, že je to přiměřené a že to je na určitou dobu, a tak podobně. Mají-li ti lidé pocit a oni mají asi na rozdíl od nás přece jen právní stát v Německo existuje mnohem delší dobu než u nás, takže asi mají vypěstovanou větší citlivost nad státní zásahy, než, než, než, než u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak tedy pandemie zasáhla do našich svobod? Co ten letošní rok přinesl pro práva a svobody každého z nás, možná i jak je vnímáme?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, ta debata veřejná i politická v podstatě oscilovala mezi dvěma protipóly. Na jedné straně je to zdraví populace, na druhé straně je to, řekněme, ekonomika nebo ekonomické fungování společnosti. A mezitím jakoby nebylo nic, takže ta debata nebyla vůbec o tom, že to vlastně zasahuje do života, svobodného života společnosti a že právě je třeba vážit všechna ta opatření, aby ten svobodný život prostě byl omezen jenom opravdu v té nezbytné míře na nezbytnou, na nezbytnou dobu. No, ono vlastně tím, že se jaksi přepnulo do nouzového stavu, tak se trochu vychýlil ten tradiční model vládnutí, dělba moci, kde ty jednotlivé moci, vláda, parlament, soudy, se navzájem, zase jsou v nějaké rovnováze, kontrolulují se, prostě jsou tam brzdy, protiváhy, tady vlastně došlo k vychýlení moci ve prospěch vlády, takže vláda vlastně jedná bez účinné parlamentní kontroly. To se každé vládě na světě nejenom té naší líbí, že nemusí se omezovat, prostě tím co jí parlament jaksi potvrdí nebo a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale promiňte, parlament schvaloval veškeré zákony.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, ano, ano, parlament schválil vzhledem k tomu, že samozřejmě vláda má svoji parlamentní většinu, tak se to dalo, dalo očekávat, takže proto říkám parlamentní kontrola není příliš účinná a soudní kontrola také nemůže být úplně stoprocentně účinná, protože prostě ten rytmus vládnutí je jiný než rytmus rozhodování soudů. Tím, že ta vláda neustále ta opatření mění, tak pokud někdo se obrátí na soud a řekne, tohle opatření je prostě zásahem do mých práv, tak ho soude zrušte, tak mezitím ho vláda sama zruší, nahradí ho jiným a soud musí pokrčit rameny a říct, no nemůžeme zrušit už zrušené. No a žádný soud na světě nebude jako tak rychlý, aby prostě byl, aby byl na na úrovni rychlosti té exekutivy, která jedná prostě denně a několikrát denně a přes noc atd, atd. No a takže znovu říkám, teď jde o to, když vláda vidí ten výsledek, že najednou lidé nejsou loajální, nejsou přesvědčeni o nezbytnosti těch různých opatření. Neuvádějí pravdivé informace, pokud jde o třeba to slavné trasování. Váhají, jestli se mají podrobit testování. Váhají, jestli se mají podrobit očkování. To všechno je důsledek toho, že ty věci nebyly jaksi koncepčně dlouhodobě, systematicky vysvětlovány, odůvodňovány, ale že tam prostě byly četné výjimky. Také jsme samozřejmě zažili různé excesy v porušování pravidel těch. Těmi, kteří ta pravidla sama, jaksi sami vyhlašovali a kteří nabádali občany, aby, aby je dodržovali, tak to všechno samozřejmě strašlivě oslabuje účinnost těch opatření, která jsou jistě důležitá, protože ta situace, ta situace je vážná a mě to opravdu mrzí, že to takhle vypadá, protože vidím na druhé straně, že jsou součástí státu, které fungují i a trošku tahají za ty ostatní ty kaštany z ohně, jako jsou třeba hasiči, vojáci, koneckonců i policisté. A to už vůbec nemluvím o totálně přetíženém a vyčerpaném zdravotnickém systému. Mám doma ženu lékařku praktickou v první linii, a tak jak jí vidím každodenně vyčerpanou, jsem jí neviděl nikdy v životě. A je to opravdu neúnosné a samozřejmě nemuseli jsme myslím dojít do téhle té rýže, ve které jsme teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Neurčovala ta pravidla, respektive restrikce více než vlády samotná pandemie. To jak se vyvíjela, jak rostly a zase klesaly počty nakažených a vlastně vláda, která má tu zodpovědnost, na to musela nějak reagovat.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No otázka je, jestli se má, jak se říká agovat nebo reagovat, protože určité věci se přece musí předvídat, musí se některé věci modelovat. Prostě nedá se nic dělat, jak se říká, když začne pršet na Šumavě a v Českých Budějovicích, tak v Praze vědí, že v té Vltavě přiteče za nějaký čas mnohem víc vody, než je obvyklé a tady je to asi podobné. Takže určitě prostě vláda nebo stát má řadu úřadů, institucí, sbírá velké množství dat. Koneckonců i ta situace nejsme tady úplně izolovaný ostrov, takže sledujeme situaci v okolních zemích, máme prostě světová data. Ale samozřejmě nikdo za nás nevymyslí jaksi ty, ty plány, ta krizová opatření pro situaci, až to nastane a já si pořád, pořád nemohu zbavit pocitu, že se reaguje až na to, co nastalo a tím se samozřejmě oddaluje vyřešení toho problému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná bych se, pane Baxo, zastavila ještě u právního státu. Víme, že ta definice hlavně naplňování jeho zásad zahýbala nedávno vztahy mezi unií na jedné straně a Polskem Maďarskem na straně druhé. Obě země chvíli vetovaly nový unijní rozpočet i vznik fondu obnovy na pomoc ekonomice zemí postižených pandemií. Evropská komise podmiňovala tu finanční unijní injekci, dodržováním zásad právního státu. Ten je podle Varšavy a Budapešti definován vágně. Co teda je, co si představit pod právním státem?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
To je velmi jednoduchá otázka, zároveň velmi složitá ano. Právní stát, právní stát je stát, ne ten ve kterém se dobře daří právníkům, tak jak se říkalo v jednom bonmotu, ale kde každý se může spolehnout na to, že vládne právo. Dal bych to trošku do protipozice oproti vládě většiny. A že vláda práva znamená, že právo je garantováno každému i jednotlivci, i když nemá tu, jak se říká moc v rukou nebo tu vládní většinu, že tady existuje rovnost před zákonem a v rámci unie je důležité, že ty státy si mohou navzájem důvěřovat, že se chovají, že tu vládu práva neomezují, že instituce, které slouží k jaksi ochráněno nebo prosazení vlády práva, jako jsou na prvním místě jistě soudy, že jsou, že působí nezávisle, že nejsou pod politickou kontrolou a že se mohou opravdu ty státy spolehnout na to, že tak bude i mezi sebou. To znamená, že to právní prostředí, dodržování práva nezávislé soudní rozhodování, že bude na stejné úrovni v rámci celé, celé unie, protože je to vlastně rub a líc toho, těch svobod, na kterých je unie postavena, aby každý měl prostě jistotu, ať se ocitne na jakémkoliv místě unie, že s ním bude zacházeno stejně jako v jeho domovském, domovském státu. A to se zdá v těch zemích, o kterých jste mluvila, není úplně garantováno a já si myslím, že unie správně akcentuje tohle to, že unie není jenom strojek na jaksi rozdělování a příděly peněz, ale unie je postavena na společně sdílených hodnotách a vláda práva určitě patří mezi ty nejdůležitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názory soudce Josefa Baxy z Nejvyššího správního soudu zaznívají na vlnách Dvojky, jak mohou soudy přispět na cestě k obnově toho normálního života, pane Baxo?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, já bych byl rád, kdyby to kritické, které jsem před chvílí řekl na adresu, obecně na adresu státního aparátu, co nejméně platilo pro soudy, aby prostě to jako vyrovnání soudů s epidemií nebylo jenom v tom, že se zavřou soudní budovy a soudní personál bude pracovat z domova a tím to bude vyřešeno. Je jasné, že to omezení činnosti není nic pozitivního, že se řízení prodlouží, že se řada rozhodnutí oddálí. Na druhé straně je to příležitost, pozitivní příležitost, aby některé stereotypy, které, kterých se soudy nemohly zbavit, prostě byly konečně odstraněny. Ono už tahle ta několikaměsíční zkušenost ukazuje, že se dá pracovat na dálku, že nejenom soudci mezi sebou, ale i soudci s účastníky řízení, s advokáty a tak dále, že se mohou korespondovat, mohou prostě konferovat a tak dále. To všechno, to všechno je možné a já bych rád, kdyby to, ne že to možné, že to je jenom dočasné, ale aby se dostalo trvalou metodou práce soudů, to je jedna věc. Druhá věc, musíme přece jenom si připustit, že některé věci na dálku dělat nelze, jako si nenecháte na dálku vytrhnout zub nebo vyšetřit gynekologem, tak asi soudce nemůže vyslýchat svědka třeba prostě někde jenom přes nějakou videokonferenci, to musí být výjimka výjimek, ale z toho by asi pravidlo být nemělo. Ale co je ještě bych řekl podstatnější, aby, aby ty soudy byly schopny opravdu aktuálně v rozumném čase reagovat na některé ty výchylky, na některé ty větší zásahy, než jsou přijatelné do, do práv a svobod, aby prostě chránili práva a svobody, jakoby se, jakoby se nechumelilo a protože ty spory jistě jsou už teď a budou a bude jich, bude jich víc, protože tak, jak se někteří vlastně lidé, které firmy se dostanou do různé, různých potíží, různých nejistot existenčních a tak dále, budou spoléhat na nějakou třeba pomoc státu, která nepřijde nebo bude nějak omezována, tak z toho prostě samozřejmě budou spory, a to nejsou spory, na které by soudy měly už předem připravené nějaké recepty v šuplících, nějakou judikaturu a tak podobně, to se bude muset vymyslet a jde o to, aby soudy měly dostatek empatie a rozhodovaly rozumně a spravedlivě tam, kde shledají opravdu, že, že to, že ten zásah do práv byl, byl ze strany státu proti, protiprávní. Takže to si myslím, že je důležité, aby, aby soudy v téhle té zatěžkávací situaci, aby obstály, aby ukázaly veřejnosti, že si zaslouží společenskou důvěru, že nemají jiné motivace, než, než to, aby se prostě rozhodovalo po právu spravedlivě a já tomu říkám v rozumném, v rozumném čase.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Německu paralelně se začátkem očkování se rozhořela i debata o tom, zda například obchody, restaurace nebo letecké společnosti smějí znát náš, řekněme, očkovací status, jinými slovy jestli jsme dostali vakcínu či nikoliv. Je to debata i v rámci německé vlády, kde uvažují o právních cestách, jak zabránit možnému zvýhodňování lidí naočkovaných proti koronaviru. Jak vnímáte tuto debatu. Možná dodám ještě citaci mluvčího spolkové antidiskriminační agentury, podle kterého aktuální německý občanský zákoník nedává neočkovaný lidem žádné možnosti, jak se proti případnému nerovnému zacházení bránit.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No a tady je znovu vidět, jak v Německu jsou opravdu hodně napřed. My se bavíme o tom nebo přemýšlíme o tom, jak lidi přesvědčit, aby se vůbec nechali očkovat a jak to dopadne a Němci už přemýšlejí i o těch, jak se říká právech neočkovaných, no. Podívejte, v běžné situaci a ta očkování samozřejmě existují dneska. Lidé jsou nebo děti jsou očkovány a tak dále. A je to prostě věc, která, řekněme, vymýtila nějaké nemoci a zařídila nějakou kolektivní imunitu a jelito zpochybňováno, tak zase dochází prostě k zvrácení tohoto příznivém stavu. Takže běžně jsou situace, že třeba lidé, rodiče, kteří nenechají naočkovat své dítě proti těm základním nemocem, tak prostě to dítě třeba není přijato do školky, do kolektivu a tak dále. No jo, ale to je v situaci normální, kdy ta vakcína je všeobecně dostupná a nikomu nic nebrání se nechat naočkovat, dokonce je to svým způsobem nějaká povinnost ještě někde. Ale rozdělovat lidi na očkované a neočkované v situaci, kdy ten, té vakcíny není dostatek a říkat, vy nejste naočkován, tak někam nesmíte. To se mi opravdu zdá jako nerozumné nehledě k tomu, že by to bylo prakticky neproveditelné. Ano můžete to, můžete to, řekněme, zkontrolovat nebo vyžadovat tu kontrolu, než nastoupíte do letadla, no ale, ale v běžných situacích, jako budeme všichni kontrolováni, když budeme nastupovat do tramvaje, když budeme přicházet do nějakých obchodů, když budeme chtít někam do divadla nebo dokonce jít po ulici. To prostě je nevynutitelné, to je nezkontrolovatelné a nevynutitelné. To znamená předpoklad je proto, předpoklad je, aby se, řekněme, ti lidé nějak takhle se s tím nějak zacházelo, že bude to očkování všeobecně dostupné, všeobecně dostupné a pak jistě se můžeme bavit o nějaké regulaci, kdo očkován není, že třeba, a to jistě bude v rámci světa, že některé země mohou říkat, tak my vás sem nepustíme, dokud nebudete mít, nebudete očkován proti těmhle těm nemocem. To nemusí být jenom, jenom COVID, ale do doby, dokud to není, tak si myslím, že by nikdo neměl žádat ani nějakou jako zvláštní právo ani nějaké sankce podle toho, jaké má postoje, postoje k očkování. Takže, protože, kde, kde to potom skončí, budeme pak diskriminovat toho, kdo vzhledem třeba na přístup zdravotní péči toho, kdo kouří nebo kdo je tlouštík nebo kdo, kdo se opíjí a také si ničí zdravotní stav. Jo to, je to, ano je to lákavé, říct prostě, dobře tak nechceš očkovat, tak my ti neposkytneme péči, nepustíme tě tam a tam, ale není to tak jednoduché a násilím to rozhodně nevynutíte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Každopádně zvláštní práva pro lidi očkované proti covidu 19 už při startu vakcinace odmítl německý spolkový ministr zdravotnictví Jens Spahn, o kterém se mimochodem hovoří jako o možném budoucím kancléři pro jeho oblibu.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Slovenská justice zažívá letos nesmírně turbulentní období. Po březnové bouřce přišla v říjnu vichřice. To samozřejmě není předpověď počasí, tak se jmenovali policejní razie zaměřené na korupci v soudnictví. Během roku slovenská policie zadržela a obvinila v různých kauzách více než desítku soudců i šéfa elitní složky prokuratury. Ve vězení skončil i bývalý policejní prezident Milan Lučanský, který se včera opět pokusil o sebevraždu a je v kritickém stavu. Je to mimochodem významný svědek. Nebýt pandemie, pane Josefe Baxo, tak měl to být na Slovensku vlastně rok boje proti mafii. On teda je, ale přece jenom úřady musely řešit primárně boj s nákazou.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, ta slovenská situace opravdu se vymyká, svým rozsahem už opravdu se nedá vůbec říct, že to je nějaké selhání několika jednotlivců a že vlastně se dohromady nic neděje, že stačí když ti jednotlivci budou nějak jaksi vedeni k odpovědnosti. Je to bych řekl nejvážnější situace v těch zatím posledních 30 let. Dokonce bych si dovolil říci, že ani před 30 lety po listopadu 89 Slovensko neudělalo takové razantní změny směrem k institucím, které slouží tedy, řekněme, k prosazování zákonů, jako jsou, jako je policie, prokuratura, tamní soudy s zpravodajské služby, takže to všechno je opravdu velmi vážná věc a reaguje se na to také velmi razantními, razantními prostředky, protože ta, ta a i v rámci evropského kontextu Slovensko je na úplně posledním místě z hlediska důvěry společnosti v tyhle ty důležité instituce, takže něco se udělat musí a zdá se, že se dělá. Je zajímavé, že ono se to nějak asi tušilo nebo i vědělo, že se tam něco takového děje, že ty vztahy. To Slovensko na rozdíl od nás nechci dělat nějaké velké rozdíly, ale přece jenom patřilo tam v uvozovkách k takové té kultuře, že, že věci se často jako vybavují a že je třeba mít všude ty své lidi a známé, když něco potřebujete na úřadě nebo jinde a že bez tohoto nejde. No, jenomže ono to přerostlo, už to není takovéto, prostě krade se všude, podvádí se všude, uplácí se všude. Prostě ve chvíli, kdy se začne vydírat, vraždit a tak dále. To už skutečně je i mimo všechna, mimo všechno kritéria. No, ale jestliže vidíme, že ta justice, špičky justice, špičky prokuratury, policie, zpravodajských služeb jsou trestně stíhány, jsou i mnoho je jich ve vazbě. A myslím si, že to ještě bude dál pokračovat a ty názvy těch policejních akcí kromě těch, o kterých jste hovořila, je /nesrozumitelné/ se jmenuje /nesrozumitelné/ žena se jmenuje očistec, a tak dále, takže oni opravdu i symbolicky to takhle pojmenovávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přispěje, promiňte.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Tu reakci, tu reakci bylo, lze očekávat. Zdá se, že se tam změnila politická atmosféra. Nezměnily se určitě zákony, nezměnili se lidé, ale najednou se uvolnila ruce, uvolnily ruce těm, kteří teda mají vyšetřovat, odhalovat a najednou ty výsledky existují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to nadějí, pane Baxo, reformám soudnictví?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Je to naděje, je to naděje. Oni k tomu přistoupili velmi rychle, velmi razantně. Změnili ústavu, vlastně skoro 30 zákonů justičních a dalších. Je to takové revoluční zákonodárství. Bude velmi záležet samozřejmě, aby se to nevychýlilo do opačného extrému, aby tyhle nástroje se zase nestaly, řekněme, takovou tou holí na někoho, jo do rukou někoho jiného. Vždycky musíme počítat s tím, že ten, kdo píše zákony, tak sice do toho vtiskne nějaké své záměry, ale musí přemýšlet o tom, že ty zákony nejsou jeho vlastnictvím a že s nimi pak bude zacházet někdo jiný a způsobem, který mu ty zákony dovolí. Takže bude nakonec záležet na lidech, na, na důvěryhodných lidech, počínaje tedy těmi vrcholnými ústavními činiteli a kteří budou dělat ta důležitá personální rozhodnutí až po ty, až po ty další a samotná justice nesmí, nesmí tomu přihlížet a nesmí čekat jenom, prostě jak se říká, pro koho si přijdou, ale musí sama říci, ano je v našem zájmu každého jednotlivého soudce, aby používal důvěru ve svém rozhodování, abychom nebyli všichni v jednom pytli a aby prostě dokázal samozřejmě každý i pojmenovat ty věci, o kterých ví ve svém okolí, aby prostě, nikdo to tady neudělá, aby přispěl k tomu, aby ta, bude to bolestné neb ty výsledky nepřijdou okamžitě a bude to dlouho trvat, ale není jiná cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu a jeho pohled na svět. Já vám za to děkuji a přeji vám vše dobré, na slyšenou.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Rádo se stalo, vše dobré všem do příštího roku, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zítra bude mým hostem ekonomka Ilona Švihlíková. Nerušený poslech Českého rozhlasu Dvojky, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.